(9.30 hodin)
(pokračuje Herman)
Národní památkový ústav dále uvedl, že se jedná o utilitární objekt z režného červeného zdiva bez hodnotnějších architektonických prvků. Ministerstvo kultury ani Národní památkový ústav tedy nijak nedehonestovaly památku Petra Bezruče ani nešlo o neodborné, kulturně negramotné a ideologizující kádrování osobnosti. Skutečnost, že osobnost Petra Bezruče byla interpretována před rokem 1989 převážně ideologicky, nelze přičítat na vrub nynějšímu Ministerstvu kultury.
Pan poslanec Grebeníček rovněž vznesl dotazy na průběh procesu rušení prohlášení za kulturní památku, zvláště z jakých důvodů vyhovělo Ministerstvo kultury žádosti olomouckého hejtmanství, když z informací ČTK a vyjádření starosty Kostelce na Hané je zřejmé, že domek může být nadále připomínkou básníka. Zda proběhlo rozhodování ze strany Ministerstva kultury řádně, jak byly dodržovány lhůty k vyjádření se účastníkům řízení a dalším subjektům, jak byl zveřejněn návrh na zrušení prohlášení věci za kulturní památku a jak se mohla vyjadřovat široká veřejnost.
V rámci písemné odpovědi na interpelaci bylo panu poslanci sděleno, že řízení o zrušení prohlášení věci za kulturní památku proběhlo řádně a dle platných právních předpisů. V této věci je nezbytné podtrhnout, že se jedná o správní řízení, které je z hlediska procesního ovládáno správním řádem. Jedná se o zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, přičemž Ministerstvo kultury obecně jedná a jednalo v mezích právních předpisů. Řízení bylo zcela jednoznačně vedeno v souladu s právními předpisy, byly vyžádány všechny podklady a důkazy, byly dodrženy všechny procesní zásady a bylo rozhodnuto v souladu s obsahem spisu i v souladu se skutečným stavem. Ostatně v této souvislosti neobdrželo Ministerstvo kultury jedinou konkrétní stížnost či výtku. Ministerstvo kultury provedlo řádně správní řízení. V rámci tohoto správního řízení nijak, a rozhodně ne negativně, samo nehodnotilo osobnost básníka Petra Bezruče a z věcného hlediska rozhodlo o zrušení prohlášení domu číslo 153 za kulturní památku, které vázalo na ideové axiomy doby zápisu památky.
Já jsem ve své odpovědi přislíbil prověření dalších možných vztahových hodnot objektu a života básníka a dále prověření typologie domu. Architektonicky jde skutečně o utilitární stavbu, což je v současné době rozpracováno. Na druhou stranu nic nebrání tomu, aby dům číslo 153 v Kostelci na Hané byl využíván jako muzeum nebo jiná kulturní forma připomínky Petra Bezruče. Rozhodující není statut kulturní památky, ale vůle vlastníka.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře. Teď se zeptám pana poslance Grebeníčka, zda to je faktická poznámka? (Poslanec Grebeníček odpovídá mimo mikrofon.) Nic, takže ruším. A pan poslanec Nekl. Prosím.
Poslanec Josef Nekl: Děkuji za udělení slova. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se vyjádřil k projednávané problematice, kterou na půdu Poslanecké sněmovny oprávněně přinesl kolega poslanec Miroslav Grebeníček, a to ze dvou důvodů. Kostelec na Hané je součástí mého volebního obvodu, což samozřejmě není prioritní důvod, ale zadruhé, což je vážnější důvod, vyřazení domku, ve kterém Petr Bezruč žil bezmála posledních 20 let svého života, z kulturních památek vyvolalo značné diskuse a nebývalý zájem veřejnosti. Osobně jsem byl tázán desítkami lidí, co se to děje a proč k tomu došlo. A nejen jednotlivci, ale i zástupci organizací spravujících kulturní dědictví, a nejen kulturní dědictví Petra Bezruče. Dokonce vzniká občanská iniciativa za obnovení kulturní památky Petra Bezruče v Kostelci na Hané. Vedl jsem mnohá jednání s občany, ale také s představiteli Olomouckého kraje, především s panem hejtmanem Jiřím Rozbořilem a jeho náměstkem pro kulturu a kulturní památky panem Radoslavem Kašťákem.
Označení odkazu díla Petra Bezruče jako přeceňovaného básníka, jehož význam v dnešní době není zásadní, je velmi kontroverzní a při jednání s hejtmanem i jeho náměstkem bylo konstatováno, že velmi nešťastné a neodpovídající skutečnosti. Nejen proto, že Petr Bezruč patří do skupiny nejvíce překládaných českých spisovatelů vedle Jaroslava Haška nebo Julia Fučíka a jeho Reportáže psané na oprátce, Petr Bezruč je nejpřekládanější český básník a odkaz jeho díla je přeneseně platný i dnes, ale také proto, co stojí v odpovědi pana ministra. Existuje důstojný památník spojený s regionálním literárněvědným pracovištěm Slezského zemského muzea, které spravuje i další kulturní památku, vyhlášenou v roce 2004 v Ostravici - Starých Hamrech. Věřím, že toto odborné pracoviště, zřízené a financované Ministerstvem kultury, by bylo schopno využívat a udržovat i takzvaný Červený domek v Kostelci na Hané. Jsem přesvědčen, že kulturní památka není dána jen stavební a architektonickou významností, ale i odkazem těch, kteří v ní žili.
Proto je bohužel odrazem vývoje posledních dvou desetiletí, že i ti, co ovlivňují vývoj a myšlení dětí a mládeže, rezignovali na udržení odkazu opravdových velikánů našich dějin, například žijících v 19. a 20. století. Důsledkem byl od konce 90. let minulého století nezájem o tuto kulturní památku, a to i ze strany majitelů, nejdříve muzea Prostějov, později Olomouckého kraje. Došlo to tak daleko, že domek Petra Bezruče zchátral.
Jak dále z této situace? Konstatovat, že už je vše hotovo, nelze. Je několik řešení, která jsou více či méně ve hře. Jedním z nich je revokace rozhodnutí Olomouckého kraje. Hovořím o Olomouckém kraji, protože tuto věc neprojednalo ani krajské zastupitelstvo a komise pro kulturu a památkovou péči dostala informace až po rozhodnutí Olomouckého kraje. To jenom na doplnění slov pana ministra, kdo mohl zasáhnout. Tento krok se pokusím sjednat s kompetentními s tím, že domek by mohl být nabídnut do správy Slezského zemského muzea a uveden do důstojného stavu.
Druhým řešením je opravit domek a dále ho využívat jako místo pro společenský a spolkový život občanů Kostelce na Hané. Finanční prostředky budou nemalé, proto bude nutné je sdružit z více zdrojů. Život Petra Bezruče v něm bude připomenut malou expozicí a pamětní deskou na něm. A doplňující řešení, které by přiblížilo život a odkaz Petra Bezruče, je nově upravený prostor před nadživotní sochou Petra Bezruče v Kostelci na Hané a instalace exteriérových panelů. Na jejich obsahu by se mohly podílet jak Slezské zemské muzeum, či Moravské muzeum v Olomouci. Při všech řešeních by mohlo sehrát významnou úlohu i Ministerstvo kultury, ať již metodicky, či přímo materiálně.
Proto si dovoluji navrhnout usnesení, pokud bude interpelující kolega Grebeníček souhlasit, aby projednávání této interpelace bylo přerušeno a vrátili jsme se k ní poté, kdy uspějí či neuspějí pokusy o revokaci usnesení.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Já se zeptám, zda to je procedurální návrh a chcete o něm hlasovat teď, nebo zda dáte prostor přihlášeným řečníkům, aby mohli vystoupit. Mám zde ještě dvě faktické poznámky. Dobrá, děkuji. Tak v tom případě pan předseda Stanjura, faktická poznámka, potom pan poslanec Grospič.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Hezké dopoledne. Petr Bezruč nepatří komunistům. To je třeba říct. Já jsem z Bezručovy Opavy. Není pravda, že na něj nemyslíme. Náš největší kulturní festival, který pořádá město, se jmenuje Bezručova Opava. Nejznámější cena, kterou město uděluje v oblasti kultury, je cena Petra Bezruče. Máme knihovnu Petra Bezruče a Bezručovo náměstí. To zaprvé. Takže není to váš soudruh, nepatří vám, nehrajte to takhle.
A druhá věc. Připadá mi absurdní a nemístné, aby poslanci debatovali o tom, kdo je či není významnější básník. To nám tedy opravdu nepřísluší. Nechme to historikům, kritikům, čtenářům, překladatelům, ti sami rozhodnou. My o tom debatu prostě vést nemusíme. Pokud si chce některá samospráva opravit nějaký významný dům, má na to plné právo a opět to nemusíme řešit na půdě Poslanecké sněmovny.
To je všechno a zdravím vás z Bezručovy Opavy. ***