Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

16.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb.,
o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony
/sněmovní tisk 379/ - druhé čtení

Tímto sněmovním tiskem jsme se zabývali v pátek 11. března 2016 na 42. schůzi Poslanecké sněmovny, kdy jsme přerušili obecnou rozpravu. U stolku zpravodajů již zaujal místo za navrhovatele ministr Jiří Dienstbier a zpravodaj garančního výboru pan poslanec Lukáš Pleticha. Sněmovní tisk byl dále přikázán petičnímu výboru a zpravodajkou tohoto výboru je paní poslankyně Zuzka Bebarová Rujbrová.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. O slovo se přihlásila paní poslankyně Dobešová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Dobešová: Dobrý podvečer, dámy a pánové. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, ráda bych pokračovala v diskusi, která byla přerušena před několika týdny na téma rozšíření pravomocí veřejného ochránce práv. Dopředu předesílám, že nejsem příliš nakloněna rozšiřování pravomocí a soustřeďování pravomocí v jedné osobě, a ráda bych podpořila tento svůj názor některými argumenty, které jsou z mé předchozí praxe.

Jistě víte, že pracuji v rámci OBSE, v byru OBSE, a také dojíždím do Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Ve všech těchto orgánech jsem se bohužel při jednáních potkávala a narážela na zprávu naší paní ombudsmanky ve věci práv migrantů v roce, kdy kulminovala migrační vlna v České republice a kdy paní ombudsmanka velmi rázně kritizovala podmínky v detenčním zařízení Bělá-Jezová.

Já si uvědomuji, že paní ombudsmanka je především zodpovědná Parlamentu a měla by mu pravidelně podávat zprávy, ale bohužel, ani při jednom jednání petičního výboru, jehož jsem členkou, jsme se nezabývali zprávou, která by hodnotila podmínky uprchlíků v jakémkoli našem zařízení, ale na úrovni evropské se ke mně dostávaly naprosto přesné informace o tom, jak v těchto zařízeních uprchlíci mají špatné podmínky. Před několika týdny jsme byla dokonce na jednání monitorovacího výboru Parlamentního shromáždění Rady Evropy, kde jsem měla za koalici komentovat zprávu, která byla zpracována za Parlamentní shromáždění a která měla za cíl monitorovat situaci v různých oblastech v České republice. Bohužel v této zprávě je opět citována paní ombudsmanka, která silně kritizuje podmínky v detenčních zařízeních. Mě tohle velmi trápí, protože si myslím, že můžeme mít i v pozici ombudsmana názor kritický k chování ať už vládních stran, nebo koalice, ale přesto si myslím, že bychom tyto věci měli řešit na půdě české vlády nebo na půdě českého Parlamentu, a nikoli na půdě evropské.

Sami jistě dobře víte, že existují tábory, jako jsou v Calais, jako jsou v Idomeni, kde jistě nejsou úplně dobré podmínky pro migranty, ale nikdo toto na evropské úrovni na žádných jednáních neřeší, protože takovou zprávu žádný ombudsman z členských zemí nevydal.

Chtěla bych vás tedy tímto poprosit, abyste opravdu zvažovali, zda podpoříte rozšíření práv ombudsmana. Já sice chápu, že to, co jsem tady uvedla, úplně nesouvisí s návrhem zákona, nicméně jsem to chtěla doložit proto, že si myslím, že je velmi důležité, kdo tuto funkci vykonává. Pokud by to vykonával některý z předchůdců současné paní veřejné ochránkyně práv, tak si myslím, že by nás nikoho nenapadlo toto zpochybňovat, ale protože opravdu některé její kroky se vymykají normální slušnosti a normální logice věci, tak bych ráda na to zde, na úrovni Parlamentu, upozornila.

Je na vás, zda podpoříte rozšíření práv pravomoci veřejného ochránce, nebo ne, ale myslím si, že i tyto informace při svém rozhodování byste měli vědět. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni. Dalším v pořadí je pan poslanec Okamura, který se z dnešního jednání omluvil, tudíž jeho přihláška propadá. Poprosím k mikrofonu paní poslankyni Hnykovou. A dříve než se ujme slova, načtu dvě omluvy. Od 18 hodin do konce dnešního jednacího dne se z osobních důvodů omlouvá paní poslankyně Matušovská a pan poslanec Vojtěch Adam od 18 hodin z dnešního dne ze zdravotních důvodů.

Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy a vážení pánové, já jsem zde při posledním projednávání tohoto zákona představovala naše pozměňovací návrhy, které se týkají činnosti veřejného ochránce práv. Cílem těchto pozměňovacích návrhů je rozšířit působnost kontrol veřejného ochránce práv i na uplatňování práva šaría. Tyto kontroly by měly probíhat především v zařízeních pro zajištění cizinců a v pobytových střediscích pro azylanty, kde by se ombudsman měl zabývat uplatňováním tohoto náboženského právního systému, který omezuje lidská práva. Současný § 1 odst. 3 říká, že ochránce provádí návštěvy určených míst s cílem posílit ochranu před mučením, krutým, nelidským či ponižujícím zacházením. My mezi tyto cíle doplňujeme i ochranu před uplatňováním práva šaría.

Mě zde při posledním projednávání tohoto zákona opravdu nadzvedla slova pana ministra Dienstbiera, který se tomu návrhu vysmál. Podle něj totiž šaría nemá nic společného s mučením, krutým, nelidským či ponižujícím zacházením, ale nemohla jsem na to reagovat, protože přišel pan prezident, tak jsem si dovolila nyní.

Pane ministře Dienstbiere prostřednictvím paní předsedající, copak nevíte, co řekl o šaríi štrasburský soud pro lidská práva? Ten jasně řekl, že právo šaría je neslučitelné s Úmluvou o ochraně lidských práv, a to kvůli jeho pravidlům trestního práva, nepřiznání rovnoprávného postavení mužů a žen a zasahování do soukromého i veřejného života na základě náboženských předpisů. Pokud vy jako ministr pro lidská práva ignorujete rozhodnutí soudu pro lidská práva o protiprávnost nějaké ideologie a snažíte se ochraňovat islámské právo šaría, je to prostě skandální. Copak nevíte, že součástí práva šaría je i kamenování, sekání rukou, tresty smrti za odpadlictví od víry či sňatky s nezletilými? Dát právo šaría do stejného paragrafu, kde se mluví o mučení, krutém, nelidském či ponižujícím zacházení, je naopak podle nás správné, protože všechny tyto věci patří do jednoho pytle.

Děkuji vám, že jsem se mohla vyjádřit na zprávu pana ministra, který při posledním jednání se naposledy vyjádřil, a já jsem se k tomu nemohla vyjádřit. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuj. A nyní prosím s přednostním právem pana ministra Dienstbiera. Prosím, máte slovo.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážená paní poslankyně Hnyková, já bohužel nemohu za to, že vy nejenom že neumíte číst právní text, ale neumíte ani poslouchat, co jsem tady říkal.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane ministře, já se omlouvám, ale na paní poslankyni se obracejte mým prostřednictvím.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážená paní místopředsedkyně, já nejsem poslanec, já jsem člen vlády, já mohu přímo podle jednacího řádu.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ne, nemůžete. Je to opačně, protože poslanci přímo na vás mohou, vy však nemůžete.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Dobře. Tak ano, prostřednictvím paní místopředsedkyně. Vy jste mě tady totiž neposlouchala. Já jsem vysvětloval, že kdybyste uměla číst právní text, tak byste pochopila, že váš návrh říká, že šaría není uplatňováním krutého, nelidského nebo mučivého zacházení, protože to už to ustanovení, které vy navrhujete doplnit, obsahuje. Jinými slovy, že tam doplňujete další skutečnost, kterou má ombudsman sledovat. Tím říkáte, že ta další skutečnost není tím uplatňováním toho krutého, nelidského a dalšího zacházení. Takže to jste tvrdila vy, že šaría taková není, ne já.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Soukupa. Tak s přednostním právem pan poslanec Černoch.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Pane ministře, vy říkáte, že by se měla má kolegyně paní Hnyková naučit text, vy byste se měl naučit jednací řád. Ono nejde přece o text, jde o tu podstatu a tu skutečnost, protože rozšíření pravomocí je jiným směrem, než my bychom chtěli, aby se rozšířily ty pravomoci. To není rozšíření pravomocí, to je pouze to, že by měla paní ombudsmanka dohlížet na to, aby se toto právo neuplatňovalo. To je ta podstata toho, co jsme navrhli nebo co paní kolegyně teď právě říkala. Takže to, co říkáte a čím argumentujete, to není pravda. To není pravda.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu pana poslance Soukupa. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, já už jsem se k tomu tématu několikrát vyjadřoval, nicméně pořád potkávám různé lidi, kteří se mě ptají, co vlastně obsahuje ten můj pozměňovací návrh, a je poměrně rozsáhlý. Dále od té doby, co jsem v podstatě o tom mluvil naposled, už uplynula určitá doba, takže si myslím, že nezaškodí, abych některé věci zopakoval.

Tedy za prvé, navrhuji vypuštění oprávnění ochránce podávat návrhy k Ústavnímu soudu. Já jsem to zdůvodňoval v podstatě tím, že takové oprávnění v těch zemích, kde bychom si měli brát příklad, to znamená v Anglii, to znamená ve Švédsku, kde v roce 1802 tento institut vznikl, v podstatě nic takového nemají. Já bych ještě uvedl jeden vlastně údaj. Je to v podstatě - tuto možnost má ombudsman nebo kdokoli, když získá možnost nebo když získá podporu nejméně 41 poslanců či 17 senátorů. Já si myslím, že to je dostatečná možnost a přístup k tomu, aby v podstatě ombudsman uplatnil své právo nějakým způsobem se ozvat.

Dále vypuštění ochránci práv činit úkon v soudních řízeních a antidiskriminačních věcech. To znamená ta veřejná žaloba. To jsem uváděl, opět to opakuji, že to s výjimkou Slovenska tuším v žádném jiném státě není. Pan Dienstbier - nikoliv vaším prostřednictvím, já se na něj můžu obracet přímo - říkal, že má nějaké jiné poznatky, možná že nám potom tady svěří ty své zkušenosti a poznatky o tom, kde jinde to přijali.

Dál se jedná v bodu 3 - zachování povinnosti ochránce prokazovat k podání žaloby závažný veřejný zájem. To znamená v dosavadní části čtvrté článek 5 v bodě 1 se slovo "shledá" nahrazuje slovem "prokáže". Na to chci zvlášť upozornit.

A dále v bodě 4 vypuštění oprávnění ochránce vůči zaměstnavatelům a dalším soukromým osobám. To jsem také zdůvodnil, protože v podstatě to znamená, ten můj návrh, to, že bychom se měli vrátit k té původní podstatě toho, proč vlastně ombudsman někdy kolem toho roku 1802 ve Švédsku vznikl, to znamená, že to byla taková ochrana před zvůlí nebo špatnými rozhodnutími státní správy a lidosprávy.

Já bych chtěl říci v té souvislosti, že se mi tak zdá, a jsem o tom přesvědčen, že ombudsman je u nás v podstatě dosti silný a netřeba ho posilovat. Ochrana lidských práv, jak jsem si nechal zpracovat určitý materiál od Parlamentního institutu, řekl bych, že velké státy mají povětšinou koordinační orgán, který je umístěn v blízkosti předsedy vlády, a v čele tohoto orgánu stojí takzvaný jako nižší ministr. To je dejme tomu v Německu nebo ve Velké Británii. U nás vidíme, že máme silného ombudsmana a ještě také poměrně silného ministra. V ostatních velkých státech mají zvláštní vládní orgán pro lidská práva, například ve Francii, Polsku, Španělsku, Itálii, a nemají tam - v podstatě tento orgán řídí někdo z pověření buď vlády, anebo v podstatě to řídí nějaký úředník. V menších státech, mezi které je třeba zařadit i Českou republiku, v podstatě neexistuje žádný koordinující orgán. Jednotlivá lidská práva jsou zařazena do pravomoci běžných ministerstev, v některých případech jsou ty lidskoprávní pravomoci zdůrazněny tím, že je vykonává v rámci rezortní ministerské pravomoci určitý relativně oddělený úřad - ve Švédsku nebo ve Finsku. Abych to shrnul a nepokračoval dál - v podstatě někde mají buď silného ombudsmana nebo silného ministra. To většinou v těch největších státech. U nás máme silného a stále sílícího ministra a máme i silného a podle představ toho návrhu silného ombudsmana. Jaksi nám prostě v tom našem malém státečku ty úřady trošku bobtnají.

Takže to je asi tak zdůvodnění toho, proč jsem navrhl ten pozměňovací návrh. On ten pozměňovací návrh je v podstatě součástí usnesení - nebo z větší části je součástí usnesení - ústavněprávního výboru, čehož si velice považuji. Nicméně nejsou tam zahrnuty veškeré ty body, například tam není ten bod 3. A já si myslím, že stojí za úvahu se zamyslet nad tím, i v podstatě ten bod 3 nebo ten odstavec 3 nějakým způsobem upravit. Proto se nespolehnu jenom na to, že je to obsaženo v usnesení ústavněprávního výboru, ale podám ten pozměňovací návrh kompletní ještě celý a požádám vás o jeho podporu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní s faktickou paní poslankyně Hnyková. Máte slovo, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, paní předsedající. Já bych uvedla svoje kolegyně a kolegy jakoby v obraz. Tak tady přesně ocituji, kam my chceme náš pozměňující návrh dát, protože to tady po vystoupení pana ministra vypadalo, že nerozumím té věci, ale já si vám to dovolím ocitovat.

Bod 3: Ochránce provádí systematické návštěvy míst, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované péči s cílem posílit ochranu těchto osob před mučením, krutým, nelidským, ponižujícím zacházením, trestáním a jiným špatným zacházením nebo - a to je náš návrh - nebo posílit ochranu před důsledky uplatňování práva šaría.

A potom v bodě 4 přidáváme bod d), kde říkáme: další místa, kde dochází k systematickému porušování lidských práv v důsledku uplatňování práva šaría.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Mám přihlášenou paní poslankyni Bebarovou Rujbrovou. Chci se jenom zeptat, jestli je to přihláška do rozpravy, nebo faktická. (Poslankyně Bebarová Rujbrová mimo mikrofon říká, že do rozpravy). Do rozpravy, tak prosím, abyste vydržela, protože mám faktickou přihlášku pana poslance Hovorky. A pane poslanče (předsedající se obrací na poslance Schwarzenbergra), u vás to bude faktická? Tak budete druhý v pořadí po panu Hovorkovi. Prosím, pane poslanče. (Poslanec Hovorka dává přednost poslanci Schwarzenbergovi.) Dáme přednost panu poslanci Schwarzenbergovi. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Instituce ombudsmana k nám přišla ze skandinávských zemí, kde, všeobecně uznáváme, demokracie funguje nejlépe. Je známé pravidlo Power corrupts - lord Acton ho stanovil -, absolute power corrupts absolutely. Každá moc svádí k zneužití, ať je to politická, úřednická, nebo hospodářská moc.

Dámy a pánové, proto musí být osten vždycky připraven k patě mocných, ať to je ombudsman, nebo u nás ombudsžena. Je to nejdůležitější demokratická pojistka, která existuje.

Děkuju mnohokrát.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Hovorku. Připraví se pan poslanec Soukup a poté pan poslanec Stupčuk. Všechno faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, já bych chtěl jenom říct, že pravomoci ombudsmana, tak jak byly dosud nastaveny, považuji za dostatečné a ve smyslu toho, co tady říkala i řada předřečníků, rozšiřování těchto pravomocí nepovažuji za užitečné a prospěšné pro naši zemi. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Soukupa, připraví se pan poslanec Stupčuk. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Já bych chtěl ještě upřesnit. Obracím se vaším prostřednictvím, paní předsedající, na pana Schwarzenberga. Ano, máte pravdu, je to velice užitečná instituce. Nicméně ve Švédsku ombudsman v podstatě nemá takové pravomoci, které se žádají pro našeho současného ombudsmana. V tom Švédsku jeho pravomoc, nebo lépe řečeno jeho výkon spočívá se vším všudy na síle jeho osobnosti v podstatě.

Mně, nejen mně, ale ta diskuse proběhla i na ústavněprávním výboru, nejvíc vadí, že v podstatě náš ombudsman není vůbec nikomu odpovědný. On byl nějakým způsobem zvolen Poslaneckou sněmovnou a nikomu se nezodpovídá. Jinak ombudsmani v podstatě ve všech státech, i ti ombudsmani nižší, víme, že v Itálii existují ombudsmani regionální, v některých státech existují ombudsmani pro armádu, ombudsmani pro migraci, ombudsmani pro dejme tomu železnice, tak ti ombudsmani v podstatě vždycky mají odpovědnost nebo ty své podněty předávají té instituci, která je zvolila, která je zřídila. U nás mi tohle schází. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Stupčuka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, myslím, že pro tu diskusi je rozhodně důležité, že zaznělo to, že jsme si vědomi, proč byl zřízen institut ombudsmana. Podstata je skutečně v tom, že on má sloužit jako jakási ochrana občanů proti zvůli moci výkonné. A aby jednotliví občané nemuseli podstupovat mnohdy složitá správní řízení, kde mohou nalézt nápravy v opravných prostředcích, tak tady má působit právě autorita onoho ombudsmana, který má poukázat na nesprávné rozhodnutí či nesprávný úřední postup orgánů moci výkonné, zejména správních, a přinutit je v rámci autoremedury, aby opravily své chybné rozhodnutí.

Pokud bychom však přistoupili k rozšíření působnosti ombudsmana o tolik diskutované oprávnění, aby mohl podávat stížnosti k Ústavnímu soudu na zrušení zákonů, pak tedy i z ústavněprávního hlediska dochází k naprostému vybočení, protože v takovém případě on bude moci revidovat zákonodárný proces. A pokud se podíváme na to, kdo je oprávněn podávat ústavní stížnosti, tak zjistíme, že to jsou právě ty subjekty, které jsou na tom zákonodárném procesu z Ústavy účastni. A má to svoji vnitřní logiku. Ombudsman není účasten na zákonodárném procesu. I z tohoto důvodu by tuto kompetenci mít nemohl.

Závěrem podotýkám, že naše ústavněprávní ochrana práv lidských i občanských je přece založena na ochraně soudní. Kterýkoliv soud může při posuzování individuální žádosti přerušit řízení a postoupit aplikovaný zákon pro jeho rozpor s Ústavou k Ústavnímu soudu, aby byl posouzen. Takže těžiště ochrany je skutečně v soudní moci a v tomto smysly by ombudsman zde neměl tedy suplovat soudní ochranu práv. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Bebarovou Rujbrovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzka Bebarová Rujbrová: Dobré odpoledne. Kolegyně a kolegové, díváte se na detektivky? Určitě v novinách čtete černé kroniky, sledujete příběhy vražd a znásilnění, sledujete trestní procesy tak jako naše veřejnost a berete jako samozřejmost, že v trestním procesu má úlohu nejenom zástupce státu, který žalobu podává, tedy státní zástupce, ale taky obhájce, byť se asi do jeho kůže ne vždy dokážeme vžít. Ale je tam od toho, aby zkoumal, zda skutečně vina je prokázána, aby poukazoval na polehčující okolnosti a hledal, jestli na tom vrahovi přece jenom není něco dobrého. A podobnou funkci má u nás veřejný ochránce práv.

Také já pamatuji ještě dobu, kdy zde zákon byl ustaven. Pamatuji si, jak prošel přes velký tehdy odpor pravice. Ale následně, a bylo to pravděpodobně v osobnosti pana doktora Motejla, jsme mu začali více věřit. Jeho role je nezanedbatelná. Lidé se naučili, a vyplývá to i ze zpráv, které pravidelně Sněmovna dostává, na Úřad ombudsmana se obracet. Ty tisíce napravených nedostatků v orgánech státní správy, k jejichž nápravě došlo tichou cestou právě proto, že na zjištění těchto nedostatků poukázal veřejný ochránce práv, pokládáme dnes jako samozřejmost. Za samozřejmé už nepokládáme, když nějakým způsobem stoupne na nohu nám.

Chtěla bych zde varovat před personifikací. Tak jako panu doktoru Motejlovi zde prošlo navýšení rozpočtové kapitoly na pravomoci, které v té době ještě v zákoně nebyly uzákoněny, tak jsme si zvykli, že paní doktorka Šabatová některými svými nepopulárními vyjádřeními může za to, že se na nás třeba ve světě dívají, pokud jde o uprchlickou agendu, tak jak se na nás dívají, a v celé řadě případů s ní nesouhlasíme. Na druhou stranu - a opět doporučuji těm, kteří se tomu jako členové petičního výboru nevěnují pravidelně, si číst zprávy veřejného ochránce práv, které Sněmovna dostává a které máte všichni k dispozici. Mimo jiné zjistíte, že více než polovina legislativních podnětů, které Úřad ombudsmana Sněmovně, resp. vládě podává, je následně naplněno. Takže i zde bych tu roli viděla jako poměrně významnou.

I já jsem se zamýšlela nad tím, jestli těch pravomocí už nemá veřejný ochránce práv u nás dost. Ale srovnám-li trend, který je v Evropě, tak si nemyslím, že zrovna náš ombudsman by oplýval pravomocemi, které jinde nejsou.

A pan poslanec Stupčuk si do jisté míry oponuje. Ano, na přezkoumávání, na hledání spravedlnosti máme soudy. Ale tím, že neumožníme ombudsmance obracet se na Ústavní soud, tak do jisté míry dáváme najevo i nedůvěru k Ústavnímu soudu. Já bych zde byla trošku opatrná. Vyhnula se personifikaci a doporučuji, abychom se ještě jednou zamysleli nad tím, co návrh zákona skutečně obsahuje a v čem se liší od toho, co je jinde v civilizované Evropě. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Stupčuka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Já se přece snažím najít odpověď na to, kde je legitimita pro to, aby ombudsman měl aktivní žalobní legitimaci postupovat návrhy zákonů Parlamentu k Ústavnímu soudu, aby posuzoval jejich ústavnost. A byl bych rád, aby mi to bylo vysvětleno. To je totiž to, čemu já nerozumím. Protože pokud se na to podívám v kontextu Ústavy a státovědy, na jedné straně mám Parlament dvoukomorový, vládu, prezidenta. Tyto všechny subjekty jsou zúčastněny na legislativním procesu, a je tedy přirozené, že jako jeho účastníci mohou podávat ústavní stížnost, tak aby založily oprávnění Ústavního soudu, aby zafungovaly jako negativní zákonodárce, a rušil zákon. To přece dává logiku.

Vedle toho stojí ústavněprávní ochrana práv, kterou v České republice primárně vykonávají, a to i vůči moci zákonodárné, soudy tím, jak interpretují přijaté zákony, a mohou je shledat v rozporu s Ústavou. A to je podstata ochrany práv podle českého právního řádu a je to zcela dostačující a správné, že kterýkoliv obecný soud při aplikaci kteréhokoliv zákona v konkrétní kauze toho či onoho občana či člověka může dospět k závěru v rámci posuzovaného případu, že zákon, který je aplikován na ten konkrétní případ, je v rozporu s Ústavou, a může a má v takovém případě přerušit řízení a postoupit tento zákon k posouzení ústavnosti Ústavnímu soudu. To je přece to jádro té ochrany.

Nevidím důvod, proč by v tuto chvíli toto oprávnění měl mít ombudsman a abychom ho stavěli na roveň skupině poslanců, skupině senátorů, vládě jako celku. V podstatě on by byl v tuto chvíli postaven na roveň prezidentu republiky, který jako sám za sebe může - ale ten je zase účasten na legislativním procesu, protože jej završuje svým podpisem návrhu zákona. Takže kde je ta přiměřenost? (Předsedající: Váš čas.) A když si takto postavíme jednotlivé aktéry, tak v tom nevidím tu vnitřní logiku a legitimitu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Soukupa. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Já ještě jednou a naposled. Chtěl bych se obrátit na svoji předřečnici vaším prostřednictvím, na paní Rujbrovou. Ona v podstatě říkala, mluvila o tom - nezlobte se, paní Rujbrová, ale vy jste si sama protiřečila. Ona přece mluvila o tom, že bylo tisíce případů, kdy ten ombudsman pomohl, a bez pravomocí. Tak je vidět, že síla té autority nějakým způsobem zafungovala. To je v podstatě jedna věc.

A potom chci navázat ještě na další, na to tvrzení, že ombudsman potřebuje nějakým způsobem právo se sám obracet na Ústavní soud. Zákony, které přijímáme, tak tady přijímáme, 200 lidí o nich rozhoduje, 150 lidí v Senátu o nich rozhoduje, potom to podepisuje prezident. A na základě jednoho... Vidíme, jakým způsobem to může prezident předat Ústavnímu soudu sám, on tu pravomoc má. Proč by měl mít ombudsman, někdo jiný, tak jak říkal pan Stupčuk vaším prostřednictvím, měl by mít pravomoc se sám přímo obracet? Já si myslím, že ta pojistka, těch 41 poslanců a 17 senátorů, kteří, když se bude jednat o skutečně důležitou věc, když tu pojistku v podstatě - ono se tomu říká, já nejsem právník, ale říká se tomu právní pojistka nebo právní filtr - když tam něco takového existuje, tak je to naprosto logické. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a táži se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak, tudíž obecnou rozpravu končím a zahajuji podrobnou rozpravu. (Ministr Dienstbier mimo mikrofon.) Prosím? Ještě není závěrečné slovo, ještě je podrobná rozprava, pane ministře, abychom načetli případné pozměňovací návrhy.

Zahajuji tedy podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Soukupa... Pan poslanec Schwarzenberg? Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Mnozí si myslí, že ke zneužívání moci dochází pouze v exekutivním odvětví, ale dvacáté století nám dokázalo, že i v legislativním procesu se mohou páchat zločiny. Nejenom blbé zákony, nýbrž i zločinné zákony prošly mnoha parlamenty. Já jsem měl velkého učitele, Karla Poppera, a ten mě vždycky učil, že kvalita demokracie nezávisí na nejvyšším stupni demokratičnosti, o čem všem se hlasuje, nýbrž na existenci check imbalances, aby právě moc byla vždy vyvažovaná. Ty check imbalances jsou nejdůležitější pro fungující demokracii. K tomu patří i instituce ombudsmana. Děkuji mnohokrát.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a nyní prosím k mikrofonu pana poslance Soukupa, připraví se pan poslanec Pleticha. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Já jsem ten svůj pozměňovací návrh už zdůvodnil, teď už bych ho zdůvodnil potřetí, tudíž mi zbývá jenom jedno jediné - přihlásit se k němu. Je zanesen pod číslem 2301.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Poprosím k mikrofonu pana poslance Pletichu a potom s přednostním právem pan poslanec Sklenák. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Pleticha: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, hlásím se ke svému pozměňovacímu návrhu v systému pod číslem 3538. Odůvodnil jsem ho již na předchozím jednání v obecné rozpravě.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Nyní s přednostním právem pan poslanec Sklenák.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Já jsem jen chtěl ocitovat § 66 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny: "Po ukončení rozpravy udělí předsedající závěrečné slovo navrhovateli a zpravodaji." Takže když se pan ministr hlásil o závěrečné slovo, tak ho samozřejmě měl dostat. Ale on je tolerance sama, takže určitě si své řekne po podrobné rozpravě.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já samozřejmě postupuji... Chápu to, ale mám v prezidiálce - možná se stala chyba, omlouvám se, ale po podrobné rozpravě určitě přijde prostor pro závěrečné slovo, pane poslanče. Nyní poprosím k mikrofonu paní poslankyni Adamovou.

 

Poslankyně Markéta Adamová: Dobrý den, dámy a pánové. Já bych se také ráda přihlásila ke svým pozměňovacím návrhům, které jsou v systému nahrány pod sněmovní dokumenty číslo 2551 a 2552 a odůvodněny byly v diskusi v minulém projednávání tohoto bodu ve druhém čtení, takže jsem už k tomu nevystupovala. Můžete tam určitě najít všechny podrobnosti. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, děkuji. Prosím k mikrofonu paní poslankyni Hnykovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Já bych se chtěla přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který je v systému pod číslem 4149 a který v článku I za bod 2 vkládá nový bod 2a, který zní:

V § 1 se na konci odstavce 9 doplňují - teď budu citovat: "a musí přitom upřednostňovat hygienické předpisy a předpisy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci před náboženskými pravidly pro odívání." Tento pozměňovací návrh reaguje na kauzu, kdy ombudsmanka kritizovala rozhodnutí Střední zdravotnické školy v Praze 10, která nedovolila studentce ze Somálska nosit ve škole tzv. hidžáb, jímž si muslimky zakrývají vlasy, krk a někdy i poprsí. Veřejná ochránkyně práv tentokrát dospěla k závěru, že škola nepřímo diskriminovala studentku, neboť jí na základě neutrálně formulovaného školního řádu zakázala nosit muslimský šátek, který je projevem jejího náboženského přesvědčení navenek.

Já naprosto nesouhlasím s tímto postupem, naopak si myslím, že ředitel školy má mít právo tyto věci určovat, zejména pokud jde jako v tomto případě o dodržování hygienických předpisů. Proto navrhujeme vložit do zákona ustanovení, že pokud ochránce zasahuje do činnosti úřadů a zařízení, musí přitom upřednostňovat hygienické předpisy a předpisy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci před náboženskými pravidly pro odívání. Základním požadavkem na úpravu zevnějšku žáků a studentů by mělo být to, aby nebránil ve výuce a nebyl rizikový z hlediska hygieny nebo vzniku úrazu. Odmítám, aby u nás náboženské symboly byly jakýmkoli způsobem privilegovány. Pro všechny musí platit stejná pravidla. Právě ve zdravotnictví je hygiena maximálně důležitá a nelze ji nijak podmiňovat. Pokud chce někdo dělat zdravotní sestru nebo doktora, musí akceptovat, že to s sebou přináší určité požadavky. Jsme ve střední Evropě, v České republice, a rozhodně zde nemáme teokratický stát. Proto chci, abychom se podle toho chovali všichni a nepodlézali náboženství, které je pro nás cizí. Děkuji za pozornost.

A ještě bych vás, paní předsedající, chtěla požádat - já jsem tam přihlášená ještě jednou, ale to se týká tohoto. Tak se omlouvám, protože to vzniklo z toho minulého jednání. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, děkuji, a nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Maxovou.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, paní předsedající. Já bych se ráda přihlásila k pozměňovacímu návrhu pod číslem 2808, který jsem vložila do systému a který se týká možné odvolatelnosti ombudsmana či ombudsmanky, protože v současné době tuto stať nebo tuto část, která se týká odvolatelnosti, považuji za nedostatečnou, protože zákon zde nepamatuje na situaci, kdy by např. ochránce či ochránkyně nemohli vykonávat svou funkci z důvodu špatného zdravotního stavu. Stejně tak zákon pomíjí možnost odvolání ochránce v případě, že se při výkonu své funkce dopustí závažného pochybení, což samozřejmě znamená zavinění porušení povinnosti ochránce či takové jednání, které ohrožuje důvěru ve funkci ochránce, případně snižuje vážnost této funkce.

Myslím si, že pozměňovací návrh nedává povinnost parlamentu, ale pouze rozšiřuje možnost na zdravotní důvody a pro závažné pochybení, není tudíž včleněna do stávajícího odstavce 3, který upravuje odvolání ochránce, nýbrž je upravena ve zcela novém odstavci. Důvodem je skutečnost, že oproti odstavci 3, dle něhož Poslanecká sněmovna je povinna při naplnění zákonných podmínek ochránce z jeho funkce odvolat, tak v případě nového odstavce 4 bude záviset na jejím uvážení, zda k takovému kroku přistoupí, či nikoliv. Samozřejmě k tomuto by byl nezbytný souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

Chci také dále zdůraznit a znovu zopakovat, že pozměňovací návrh reflektuje ustanovení o odvolání evropského veřejného ochránce práv a inspiruje se také slovenskou úpravou, nebo například ve Švédsku je parlament oprávněn zbavit funkce ombudsmana, který přišel o důvěru parlamentu. Zákony Francie i Belgie připouštějí odvolání ombudsmana z funkce pro závažné pochybení, respektive ze závažných důvodů. Takže to není nic neobvyklého v evropském právu.

Dále chci říci, že pokud bychom možná zpochybňovali sousloví závažné pochybení, tak je to naprosto běžný výraz v našem právním řádu. Závažné pochybení najdeme též v jednacím řádu Evropského parlamentu, článek 21, kde samozřejmě může být odvolán také.

Já bych ráda požádala o podporu svého pozměňovacího návrhu pod číslem 2808. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, paní poslankyně. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Bendu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, dámy a pánové, já už budu také stručný, vystupoval jsem myslím dostatečně ve druhém čtení. Jenom bych chtěl navrhnout dovypuštění části třetí, změny zákona o Ústavním soudu ve znění ústavněprávního výboru, to znamená dosavadní části čtvrté, nyní části třetí, kde zůstala ta pravomoc po projednání v petičním výboru Poslanecké sněmovny podávat návrhy k Ústavnímu soudu. Já myslím, že tato pravomoc je také ještě zbytečná, a navrhuji, aby tato část byla vypuštěna. Myslím, že se budu shodovat i s některými jinými návrhy, které zde zazní z pléna, ale pro jistotu jsem chtěl, aby tento návrh tady byl k dispozici.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Havlovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Havlová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, já bych se ráda oficiálně přihlásila k pozměňovacímu návrhu pod číslem sněmovního dokumentu 3544. K těmto návrhům už se vedla debata v obecné rozpravě minule a já bych je nyní chtěla jen ve stručnosti shrnout.

Návrh je rozdělen do tří bodů. Cílem prvního bodu návrhu je ochránit místa, která spadají pod působnost veřejného ochránce práv, před uplatňováním islámského práva šaría. Podle zákona jsou to místa, kde se nacházejí osoby omezené na svobodě, a místa, kde jsou osoby závislé na poskytované péči. Kontrola, zda není uplatňováno právo šaría, tak má být prováděna například v dětských domovech či ve věznicích, ale především, a to je zásadnější, v zařízeních pro zajištění cizinců v pobytových střediscích pro azylanty. Zde je totiž riziko šíření nejvyšší. V rámci bodu dva bude stejná ochrana před právem šaría poskytnuta i školám, kde je podobná ochrana neméně důležitá. A třetí bod pozměňovacího návrhu se týká působnosti ochránce provádět sledování zajištění cizinců a výkonu právního vyhoštění. Je zřejmé, že za imigrační krize nelze z objektivních důvodů dosáhnout toho, že bude vždy dosahováno určených standardů. Podle našeho pozměňovacího návrhu musí ve svém hodnocení ombudsman přihlédnout k objektivní situaci způsobené imigrační krizí. Nebude tedy moci jen bezhlavě kritizovat, ale bude muset přihlížet k tomu, že například prudce vzrostl počet imigrantů a Česká republika nemá okamžitě k dispozici dostatečné kapacity a že se používají provizorní opatření. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím k mikrofonu... pan poslanec Soukup stahuje svoji přihlášku, já jenom prosím, aby to načetl na mikrofon.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Já se musím omluvit, nezkušenost začínajícího poslance stále ještě. Já jsem se v podstatě přihlásil dvakrát, takže stahuji svoji přihlášku.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Takže já vás odmažu. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Není tomu tak. Navrhuji tedy nyní panu ministrovi závěrečné slovo, má-li o něj zájem. Prosím, máte slovo.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych tady vedle toho, že jsem rád, že po skončení rozpravy jsem ho tentokrát dostal, tak bych rád vyjasnil ještě jednu nejasnost týkající se jednacího řádu. Byla tady řeč o neznalosti jednacího řádu. Já si myslím, že by ho měli znát především poslanci. Já odcituji § 59 odst. 3, který říká, že poslanec se v rozpravě neobrací přímo na jiné poslance a případné dotazy na ně klade prostřednictvím předsedajícího. Je to pouze pravidlo platné mezi poslanci navzájem. To k tomuto.

A nyní již k samotnému návrhu zákona. Návrh zákona obsahuje dvě důležité oblasti. Jedna je možnost veřejného ochránce obracet se na Ústavní soud s návrhem na rušení zákonů v případě, že dojde k závěru, že v té věci, kterou řeší, je součástí problémů i rozpor aplikovaného zákona s Ústavou. Druhá oblast se týká možnosti veřejného ochránce podávat antidiskriminační žalobu ve veřejném zájmu. Obě dvě tyto pravomoci, které navrhujeme svěřit veřejnému ochránci, vycházejí z vládního prohlášení. Ta otázka Ústavního soudu je tam výslovně takto stanovena.

Co se týče ochrany proti diskriminaci, je tam obecně řečeno, že vláda podpoří rozšíření prostředků ochrany proti diskriminaci. Už jsem tady uváděl, máme samozřejmě i jiné možnosti, například svěřit takovou pravomoc právnickým osobám, které jako předmět činnosti mají ochranu proti diskriminaci. Předpokládám, že toto by byla kontroverznější varianta než ta, která je navržena v tomto zákoně.

Z jednání výboru, ať už petičního, nebo ústavněprávního, vyplynula podpora ještě třetí pravomoci a to je zavedení monitorovacího mechanismu ve vztahu k ochraně práv osob se zdravotním postižením podle v zásadě stejnojmenné úmluvy OSN. Myslím si, že na tom je vcelku shoda. Už jsem také uváděl, že to byla pravomoc, která původně byla v legislativním procesu na vládní úrovni navrhována, že vypadla na poslední chvíli pouze z toho důvodu, že byl rozpor s Ministerstvem financí ohledně tabulkových míst v Kanceláři veřejného ochránce práv, ale v podstatě vzápětí po jednání vlády, kdy z tohoto důvodu tam tato pravomoc nebyla zahrnuta, tento rozpor byl překonán. Proto vlastně poměrně ve shodě se navrhuje doplnění této pravomoci.

Nyní bych se vyjádřil podrobněji k jednotlivým věcem. Začal bych tedy možností veřejného ochránce obracet se na Ústavní soud s návrhem na rušení zákonů pro rozpor s ústavním pořádkem.

Pan poslanec Stupčuk tady kladl otázky legitimity takové pravomoci, když vlastně tu pravomoc mají ti, kteří se podílejí na legislativním procesu, v zásadě tedy skupina poslanců, senátorů, prezident republiky. Nejsou to jenom oni, je to také samosoudce nebo senát soudu, který aplikuje zákon a dojde k závěru, že ten zákon, který by měl aplikovat, je v rozporu s Ústavou. A stejně samozřejmě kterýkoliv občan, který projde celým tím justičním procesem, až nakonec vyčerpá všechny možnosti a podává ústavní stížnost a spojuje s ní návrh na zrušení zákona nebo jeho části pro rozpor s Ústavou vzhledem k aplikaci toho zákona nebo jeho ustanovení v jeho věci. Takže nejsou to pouze ti, kteří se podílejí na legislativním procesu.

Tady bych ale zmínil, že je možno stejně tak klást legitimity takové pravomoci veřejného ochránce ve vztahu k podzákonným předpisům - stejně tak je tady skupina poslanců, stejně tak je tady skupina senátorů a v uvozovkách sám veřejný ochránce. Pro srovnání, je to v zásadě úplně analogická situace, akorát v tomto případě v souladu s vládním prohlášením vláda navrhuje rozšíření i na zákony. Už jsem tady uváděl, že to je analogické spíše právě k té možnosti soudu, resp. soudce či senátu, navrhnout zrušení zákona při aplikaci ve věci, kterou rozhoduje, protože to je analogické přesně tomu, co se navrhuje tady, pokud v nějaké věci, kterou šetří veřejný ochránce, dospěje k závěru, že tam ta souvislost je, tak pak se navrhuje možnost obrátit se na Ústavní soud.

Pro mě je navíc ještě velmi dobře přijatelný návrh, který byl projednán a podpořen v ústavněprávním výboru, že by to dělal ještě poté, co s takovým záměrem přijde na petiční výbor a tam tuto věc projedná, protože to samozřejmě otevírá prostor k tomu, aby se věc vyřešila jiným způsobem než podáním k Ústavnímu soudu. Například sami poslanci mohou využít své zákonodárné iniciativy a takovou věc řešit, což je zjevně méně konfliktní způsob řešení, anebo můžou i zaznít argumenty, jaké je jiné řešení třeba z hlediska ústavní aplikace nějakého sporného ustanovení zákona v případě, že je k dispozici více možných výkladů, a to v souladu s judikaturou Ústavního soudu, že existuje-li ústavně konformní výklad, není tady důvod k rušení zákona nebo jeho části.

Takže já si myslím, že tak jak je to navrženo ještě s tím řekněme kompromisním nebo částečně limitujícím návrhem z ústavněprávního výboru, tak to může posílit ochranu práv občanů ČR. A to si myslím, že by mělo být naším společným zájmem. Příliš vlastně nerozumím tomu, proč je tady takový odpor proti této možnosti veřejného ochránce práv.

Zdůraznil bych ještě jednu věc. Jsou zachovány základní principy, podle kterých veřejný ochránce funguje v tom smyslu, že veřejný ochránce sám o ničem nerozhoduje. On vždy jenom navrhuje, doporučuje a je na tom adresátovi, do jaké míry nebo jakým způsobem s tím naloží. Na tomto principu se nic nemění ani v tomto případě, protože veřejný ochránce nemá rozhodovat o tom, jestli je zákon v rozporu s Ústavou. On může podat návrh k Ústavnímu soudu a bude to zcela přirozeně Ústavní soud, který rozhodne, zda tady je dána protiústavnost, nebo ne, zda je tady dán důvod k tomu zrušit zákon nebo nějakou jeho část. Ani v tomto případě veřejný ochránce nemá podle vládního návrhu zákona o ničem rozhodovat. Pouze navrhuje, rozhoduje někdo jiný. V zásadě jako ve všech ostatních případech, kde je dána působnost či pravomoc veřejného ochránce.

Pak je tady druhá velmi důležitá pravomoc nebo možnost, a to je podávat antidiskriminační žalobu ve veřejném zájmu. Opět už jsem tady ten argument uváděl. To není samoúčelná záležitost. Ochrana proti diskriminaci nebo žaloba proti diskriminačnímu jednání patří k velmi složitým typům právních kauz, vyžaduje kvalifikovanou právní pomoc. Osoby, vůči kterým je diskriminační jednání uplatňováno, jsou velmi často osoby, které nemají prostředky, mají často nižší sociální kompetence, jsou to prostě slabší osoby, které právě proto jsou oběťmi diskriminace. V tomto případě žaloba ve veřejném zájmu může být velmi efektivním prostředkem, protože pomůže nejenom jedné osobně, ale obecně definované skupině osob, které mohou čelit typově stejnému diskriminačnímu jednání. Umožní také vytvořit soudní judikaturu v oblasti diskriminačního jednání, která zatím v dostatečném rozsahu velmi citelně chybí, a tím vlastně do budoucna takovému jednání i předejít. Tedy má to i preventivní funkci, takováto pravomoc veřejného ochránce. Doopravdy statistiky ukazují, že přestože z průzkumů a analýz, které se dělají, vyplývá, že velmi často dochází k diskriminačnímu jednání, tak je podáváno naprosto minimální množství antidiskriminačních žalob. Proto také mj. chybí judikatura. Jak jsem říkal, jsou to velmi komplikované právní spory, vyžadují kvalifikovanou právní pomoc a ta se právě obětem diskriminace nedostává. Tady mají šanci, že konečně budou jejich práva ochráněna. A myslím si, že chránit práva občanů ČR, a dokonce řekl bych zejména těch slabších, kteří si nejsou schopni obstarat nyní vlastními silami, by mělo být opět naším společným zájmem.

Nyní bych se ještě vyjádřil k některým pozměňovacím návrhům, které tady zazněly. Já myslím, že z uvedeného je zřejmé, že nebudu podporovat, protože by to bylo mj. i v rozporu s vládním prohlášením a tak já postupovat nemohu, vypuštění kterékoliv ze dvou hlavních oblastí, které jsou součástí vládního návrhu, tedy ani možnosti obracet se na Ústavní soud ani antidiskriminační žaloby. Nicméně podpořil bych návrh pana poslance Pletichy, který se týká antidiskriminační žaloby, protože jeho návrh to podání antidiskriminační žaloby svazuje právě s nějakou konkrétní činností veřejného ochránce podle zákona, a pokud v rámci té činnosti dospěje k závěru, že tam dochází k diskriminačnímu jednání, tak právě a pouze tehdy by mohl žalobu podávat. To znamená, není to tak, že si usmyslí, že někde by mohlo docházet k diskriminaci v něčem, s čím nemá v rámci své činnosti nic společného, tam ji podá, ale musí to mít opět vazbu na činnost veřejného ochránce, což si myslím, že je racionální. Ono to tak v zásadě bylo myšleno a z návrhu pana poslance Pletichy v případě, že by se schválil, se to stane zcela zřejmým. Já osobně bych nepodezíral veřejného ochránce a jeho kancelář, že by tu ambici měla zcela mimo činnost, kterou vykonává v konkrétních věcech.

Co se týče návrhu paní poslankyně Maxové, který rozšiřuje možnost odvolání veřejného ochránce Poslaneckou sněmovnou, já si umím představit, že kdyby to bylo jinak formulováno, že se můžeme bavit o zdravotních důvodech, kdyby tam byla nějaká delší doba. V jiných zákonech se používá doba šest, devět měsíců. Šest měsíců například ještě v zákoně o Ústavu pro studium totalitních režimů, o kterém tady ještě v této souvislosti také budu mluvit. Tři měsíce jsou poměrně krátká doba z hlediska zdravotní neschopnosti, to se může poměrně běžně stávat, a tam diskuse je možná.

To, co je pro mě zcela nepřijatelné a co ohrožuje nezávislost veřejného ochránce i podle pařížských principů, o kterých tady už v debatě posledně byla řeč, je ta druhá část návrhu, kdy vlastně by byla umožněna téměř libovůle Sněmovny v rozhodování, zda odvolá, nebo neodvolá veřejného ochránce práv. Paní poslankyně Maxová tady citovala pařížské principy, ale jeden z těch principů jaksi opomněla - že součástí té nezávislosti je také princip, že ten člen instituce nebo osoba, která funkci vykonává, je jmenována na stanovené funkční období, tedy na určitou dobu. Tím se také podle těch principů myslí, že není snadno odvolatelná, že by měla mít garantovánu tu dobu, což právě jí pojišťuje tu nezávislost.

A tady se vracím k zákonu o Ústavu pro studium totalitních režimů. Tam byl podán návrh i na jeho zrušení u Ústavního soudu a Ústavní soud zrušil vlastně dvě slova, která znamenala, že Senát může odvolat člena rady ústavu v případě, že řádně nevykonává funkce. A Ústavní soud přesně konstatoval, že to je narušení principu nezávislosti, protože vlastně umožňuje volnou úvahu, kdy odvolávat a kdy neodvolávat. To si myslím, že by bylo zcela zásadní ohrožení principu nezávislosti, který bychom měli k úřadu veřejného ochránce práv zcela jasně držet, a bylo by to popření všeho a vlastně by to ani nenaplňovalo podmínky nezávislé instituce, která by měla vykonávat monitoring ve vztahu k právům osob se zdravotním postižením.

Tolik v tuto chvíli z mé strany. Ostatní návrhy v tuto chvíli komentovat nebudu. Myslím si, že jsem okomentoval ty zásadní. Doufám, že ve třetím čtení bude ten zákon podpořen se zachováním těch klíčových pravomocí, byť s určitou modifikací podle návrhů z výborů a zde ve druhém čtení tak, aby se nám podařilo naplnit záměr zlepšit ochranu lidských práv v České republice. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Táži se pana zpravodaje, zda má zájem o závěrečné slovo. Není tomu tak. Tudíž končím druhé čtení tohoto návrhu a jen připomínám, že pan poslanec Karamazov podal návrh na zamítnutí a o tomto budeme hlasovat až ve třetím čtení. Končím projednávání tohoto bodu.

 

Nyní přistoupíme k projednávání bodu

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.