Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

114.
Návrh poslanců Jaroslava Zavadila, Romana Sklenáka, Bohuslava Sobotky
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb.,
o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)
/sněmovní tisk 592/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 592/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl poslanec Jaroslav Zavadil, a zároveň žádám pana poslance Jaroslava Borku, který je zpravodajem pro prvé čtení, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Požádám sněmovnu o klid!

Pane zástupce navrhovatelů, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Já vám děkuji, pane předsedající. Hezké dobré odpoledne, dámy a pánové. Dovolte mi, abych předložil tisk 592, návrh zákona, jak už bylo řečeno panem předsedajícím, který upravuje možnosti, aby se zástupci zaměstnanců dostávali volbou do dozorčích rad. Ono by k tomuhle vůbec nemuselo dojít, kdyby v roce 2008 nebo 2009, kdy jsme se ještě v rámci tripartity bavili o nové novele, tehdy ještě za ministra spravedlnosti Blažka, který tady bohužel není, ale určitě by moje slova potvrdil, byla dohoda taková, že se zákon nebude měnit a že se nechá stav, který tehdy byl, to znamená, že byla povinnost v těchto společnostech volit zastoupení zaměstnanců do dozorčích rad těchto obchodních společností. Bohužel pak došlo v rámci legislativního procesu k něčemu, co jsem nepovažoval za fér. Bylo to z novely vymazáno a bylo to tak, jak je to dnes, to znamená, že je tam možnost volit tyto zástupce do těchto orgánů obchodních společností, a teprve dnes tady máme nový materiál, jak už bylo řečeno, kde předkladatelé jsou z řad poslanců sociálních demokratů, kteří navrhují, aby se to vrátilo zase zpět.

Já se zeptám jinak. Komu by mohlo vadit, aby zástupci zaměstnanců byli nominováni ze zákona do dozorčích rad? Fungovalo to řadu let a nikomu to nevadilo. Chceme skutečně naplňovat to, co si tady říkáme, a teď nemyslím jenom tady na tomto orgánu, ale i na jiných institucích, kde máme plná slova o tom, že je potřeba určitá participace zaměstnanců formou touto, to znamená prostřednictvím dozorčích rad, prostřednictvím kontrolních orgánů? Anebo to myslíme jen tak na oko a nechceme, aby nám do toho vstupovali lidé, kteří nejsou nijak svázáni s vedením firmy, mají svůj rozum, myslím svůj normální selský rozum, a snaží se v těchto firmách prosazovat to, co si myslí, že je prosazováno správně? Tohle nám vadí? Já si nemyslím, že by nám to mělo vadit. Je to v řadě států Evropské unie a je to tam naprosto běžné a ani tam to nikomu nevadí.

Mně je trošku s podivem, jestli někomu snad vadí, že se v orgánech společností, ať už státních, nebo ryze soukromých, tito lidé dostávají do těchto orgánů. Nebo je za tím něco jiného? Nebo se nám to nelíbí? Anebo chceme, abychom si mohli firmy ovlivňovat úplně sami bez ohledu na to, co na to zástupci zaměstnanců říkají? Otázka je, v jaké velikosti. My jsme navrhovali od 50 zaměstnanců. To není dogma. Já si myslím, že by právě, pokud se to propustí po prvním čtení, výbory měly zapracovat nad těmito čísly. Otázka je u správních orgánů, kde i já si myslím, že by se to tam mohlo upravit jinak, než to tam je. A je to otázka skutečně toho, abychom ve výborech o těchto věcech diskutovali, protože u těch padesáti bychom to tam navrhli, protože to kdysi tak bylo. Chápu, že je možná domněnka, možné názory na to, že je to velmi malá společnost a že se nehodí, aby tam byli voleni zástupci zaměstnanců.

Tolik snad jenom v krátkosti z této normy, která je teď předkládaná ve velmi úzké formě a kde bych vás požádal, abyste to propustili po prvním čtení právě do výborů, abychom ve výborech diskutovali o těch věcech, které jsem tady naznačil. To je asi z mé strany vše. Pokud k tomu chce ještě pan zpravodaj cokoliv dodat, předávám slovo vám, pane předsedající.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní tedy žádám zpravodaje pro prvé čtení poslance Jaroslava Borku, aby nám sdělil svou zpravodajskou zprávu, abychom mohli pokračovat v jednání. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Borka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, poslanecký návrh zákona, kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, čili zákon o obchodních korporacích. Návrh zákona vám byl doručen jako sněmovní tisk 592 7. 9. 2015.

Právní úprava účasti zástupců zaměstnanců v dozorčích radách akciových společností se mimochodem nikdy netýkala společností s ručením omezeným jako dalšího druhu kapitálových obchodních společností. Byla součástí právního řádu České republiky, dříve tedy České a Slovenské Federativní Republiky, jak zde bylo uvedeno.

Ustanovení § 200 a 201 obchodního zákoníku svým zněním plně odpovídala navrhovanému znění novely č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích. S účinností od 1. ledna 2014 na úpravu obligatorního zastoupení zaměstnanců v kontrolních orgánech akciových společností rezignoval, a tedy v současné právní úpravě provedené zákonem o obchodních korporacích právní úprava tohoto zastoupení zaměstnanců v akciových společnostech v kontrolních orgánech provedena není. Ale platný zákon o obchodních korporacích v tomto směru ani dnes nebrání takovéto možnosti formou stanov akciové společnosti.

Návrhem zákona se znovu zavádí právo zaměstnanců volit jednu třetinu členů dozorčí rady, tak jak bylo zakotveno v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. S ohledem na existenci monistického systému struktury statutárních orgánů akciové společnosti, to znamená, že zde existuje jen správní rada, nikoli dozorčí rada, zavedenou zákonem o obchodních korporacích je nově navrhována obdobná právní úprava volených zástupců zaměstnanců i do správní rady akciové společnosti.

Ke sněmovnímu tisku se vyjádřila vláda na svém jednání 5. října 2015, k tomuto návrhu zákona zaujala neutrální stanovisko, v němž ale uvádí některé legislativně technické problémy, jejich podrobné zdůvodnění je pak uvedeno ve sněmovním tisku 592/1, jak zde bylo tedy také řečeno.

Zatím děkuji za pozornost a zároveň se, pane předsedající, tímto hlásím do obecné rozpravy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane zpravodaji. Chcete využít jako zpravodaj přednostní právo? Prosím. Pan poslanec Jaroslav Borka v rozpravě nyní se svým stanoviskem. Nikoli zpravodaje, ale svým. A připraví se pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Borka: Dámy a pánové, právo zaměstnanců na informace a konzultace v rámci podniku lze vyvozovat primárně z Charty základních práv Evropské unie přijaté v Nice v prosinci 2000. Ta se prostřednictvím Lisabonské smlouvy stala součástí primárního práva Evropské unie, a je proto přímo právně závazná i pro Českou republiku.

V ustanovení článku 27 označeného marginální rubrikou Právo pracovníků na informace a konzultace v rámci podniku Charty Evropské unie je výslovně uvedeno, že pracovníkům či jejich zástupcům musí být ve vhodnou dobu poskytnuty informace či konzultace, a to v případech a za podmínek stanovených právem Evropského společenství a legislativou jednotlivých států a jejím uplatňováním. Z citovaného ustanovení Charty Evropské unie však nelze explicitně navrhovanou úpravu jakkoli dovozovat, když Charta Evropské unie hovoří o poskytování informací a konzultací, nikoli však o povinné účasti v orgánech obchodních společností.

Konečně uvedená práva zaměstnanců rozšířená i o právo spolurozhodování lze nalézt i ve Smlouvě pozměňující smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, to je takzvané Lisabonské smlouvě z 13. prosince 2007, a to v citovaném článku 153 odst. 1 písmeno f) Lisabonské smlouvy se výslovně stanoví, že za účelem dosažení cílů ustanovení článku 151 Unie podporuje a doplňuje činnost členských států v těchto oblastech: písmeno f) zastupování a kolektivní ochrana zájmů pracovníků a zaměstnavatelů včetně spolurozhodování s výhradou odst. 5. Ani tedy v citovaném ustanovení Lisabonské smlouvy však nelze explicitně navrhovanou úpravu jakkoli dovozovat, když Lisabonská smlouva hovoří o poskytování informací a konzultací.

Konečně tuto skutečnost podporuje i stav, kdy sekundární právo Evropské unie takové spolurozhodování spočívající v obligatorní účasti zaměstnanců v kontrolních orgánech vztahuje pouze k evropské společnosti, viz tedy směrnice 2000/86/ES, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců. Evropské družstevní společnosti, jí se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců a příhraniční fúzi, o příhraničních fúzích kapitálových společností.

Lze tedy shrnout, že ze všech shora uvedených dokumentů tvořících ať již právo Evropské unie, tak ani jiných mezinárodních smluv nelze právo zaměstnanců na účast v kontrolních či jiných orgánech obchodních společností jakkoliv explicitně dovozovat. Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že v řadě směrnic přijatých orgány Evropské unie se tato úprava výslovně objevuje, avšak nedotýká se ať již přímo, či zprostředkovaně akciových společností. Navrhovaná právní úprava tedy nevyplývá z žádných norem evropského práva, které by byly pro Českou republiku závazné, a tedy navrhovanou úpravu nelze odůvodňovat povinností České republiky jako členského státu Evropské unie, takovou právní úpravu přijmout.

Předložené znění novely zákona o obchodních korporacích je založeno v plném rozsahu na úpravě § 200 a 201 obchodního zákoníku v platném znění do 31. prosince roku 2014. Oproti citované předchozí právní úpravě však působnost citovaných ustanovení předkladatel prostřednictvím ustanovení § 456 odst. 2 zákona rozšiřuje vedle dozorčí rady v případě dualistické vnitřní struktury akciové společnosti také na správní radu v případě monistické vnitřní struktury akciové společnosti, jak jsem tedy již konstatoval.

Vedle návrhu pozitivněprávní úpravy předložené v rámci návrhu novely zákona o obchodních korporacích předkládané prostřednictvím sněmovního tisku 592 nelze pominout úvahy o důvodech takovéhoto návrhu a jeho případných dopadech v rámci nejen obchodního práva. Primární otázkou, která je s předložením návrhu nutně spojena, je otázka důvodu navržené právní úpravy, když tato není tedy založena pro Českou republiku na závazných normách Evropské unie či mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.

Jistě se jeví v rámci sociálního státu chvályhodnou myšlenka potřeby informovanosti zaměstnanců o obchodní společnosti, která je jejich zaměstnavatelem. Na straně druhé však tuto informovanost není možné zaměňovat s účastí na kontrole, či dokonce podílu na řízení takové obchodní společnosti, která jistě náleží jejím (nesrozumitelné) akcionářům, když pozice zaměstnanců vztažmo k akciové společnosti jakožto zaměstnavateli je primárně dána zákonem č. 262/2006 Sb., tedy zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů, resp. v oblasti kolektivního vyjednávání zákonem č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů.

V neposlední řadě nelze pominout ani skutečnost, že cílem navržené právní úpravy by měla být nejen možnost kontroly akciové společnosti ze strany jejích zaměstnanců, ale i zpětná vazba mezi zaměstnanci a akciovou společností. Takováto vazba však nutně předpokládá poskytování informací od zástupce zaměstnanců v dozorčí radě či správní radě a zaměstnanci, která však ve směru k zaměstnancům není právně možná, když členové orgánů jsou vázáni mlčenlivostí o informacích, které se při výkonu své funkce dozvěděli. - Součást povinnosti loajality člena orgánu v obchodní korporaci.

V důsledku této právní úpravy provedené platným zněním zákona o obchodních korporacích ztrácí primární předpoklad navržené úpravy tedy jakýkoliv smysl.

Důvodová zpráva k poslaneckému návrhu se dovolává praxe v evropských státech. Je však třeba poznamenat, že například ve Velké Británii a jí právně blízkým státům je zastoupení zaměstnanců ve vrcholných orgánech zcela cizí. Ve zmiňované Francii je zastoupení zaměstnanců pouze dobrovolné, a rovněž ve zmiňovaném Polsku či Maďarsku již byla povinná zastoupení zrušena. Nakonec i v Německu, pro nějž je tato takzvaná kodeterminace charakteristická, je povinné zastoupení zaměstnanců zakotveno až ve společnostech s 500 zaměstnanci.

Navržené kvantitativní podmínky co do vzniku práva na účast zástupce zaměstnanců v dozorčí radě či správní radě akciové společnosti se jeví jako příliš přísné vztažmo k zahraničním právním úpravám. Ať už tomu je tedy ve světě jakkoli, je nutné dát v tomto směru vládě za pravdu, že takováto právní změna by měla být v každém případě odůvodněna reálnou analýzou faktického stavu. Tím spíš by měla být tato změna součástí až případné ucelené novely zákona o obchodních korporacích, mj. i proto, že v jejím důsledku bude velká část akciových společností opět nucena měnit své zakladatelské dokumenty, což s sebou mj. nese i zvýšené náklady na právní a notářské služby. Z těchto důvodů navrhuji vrátit zákon zpět zpracovatelům. Děkuji

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Borkovi. Nyní s přednostním právem pan poslanec Faltýnek jako předseda klubu hnutí ANO, poté pan poslanec Pilný, pan poslanec Karamazov a z místa se hlásí... Pak faktická poznámka pan kolega Šincl, ale až po panu předsedovi. Dobře. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Hezké odpoledne, kolegyně a kolegové. Abych se přiznal, já jsem pozorně poslouchal jak vystoupení pana předkladatele, nebo zástupce předkladatelů Jardy Zavadila, tak pana zpravodaje. U vystoupení pana předsedy Zavadila jsem to pochopil jasně, ten řekl, že prostě potom, co novela obchodního zákoníku zrušila povinné zastoupení zaměstnanců v dozorčích radách od 1. ledna 2014, je ambicí tohoto zákona vrátit tu povinnost i pro soukromé společnosti, aby musely mít v dozorčích radách jednu třetinu zaměstnanců, resp. zástupců odborů, buď těch, nebo těch. Tak to jsem pochopil správně.

Ale ze zprávy pana zpravodaje jsem moc nepochopil, co vlastně navrhuje, až na ten závěr, který se mi velmi líbil, tzn. ten přesně vystihl názor našeho klubu - vrátit k dopracování předkladateli tento návrh. Těch důvodů, které tam zazněly, nebylo moc, nicméně já bych řekl ten hlavní, z našeho pohledu principiální.

Je sice pravda, že dneska ve státních firmách je ze zákona zakotvena povinnost, aby jedna třetina v dozorčích radách byla zaměstnanců, ale nám připadá trošku podivné, abychom zákonem nařizovali soukromým společnostem, aby povinně ze zákona obsadily jednu třetinu dozorčí rady zaměstnanci.

Pan zpravodaj tedy citoval ze stanoviska vlády. Je pravda, že vláda zaujala k tomuto návrhu neutrální stanovisko, nicméně já bych tady použil dvě konkrétní citace ze stanoviska vlády. Přečtu:

Za prvé. "Vláda zároveň upozorňuje, že nová právní úprava obsažená v zákoně o obchodních korporacích je účinná teprve po krátkou dobu a případné změně této úpravy by měla předcházet podrobnější analýza, zda a popřípadě jak tato platná úprava, která upustila od povinné účasti zaměstnanců v dozorčích radách akciových společností, ovlivnila postavení jejich zaměstnanců." V této souvislosti jsem tady zaslechl argumentaci právo zaměstnanců na informace. To je naprosto v pořádku. Já bych dokonce řekl, že v současné době je tady v naší zemi mnoho společností, neumím v tuto chvilku říct procento, ale dá se to určitě zjistit, mnoho soukromých společností, které mají, aniž by měly povinnost ze zákona, zástupce zaměstnanců v dozorčích radách. Čili to je z mého pohledu jeden z dalších argumentů, proč to nenařizovat zákonem. Nicméně právo na informace je trošku jiná kapitola než podíl na řízení společnosti. Když se podíváte na obchodní zákoník, tak ten jasně definuje dozorčí radu.

Já bych opět zacitoval: Dozorčí rada dohlíží na činnost představenstva a na činnost společnosti obecně. Její členové jsou oprávněni nahlížet do veškerých dokladů a záznamů týkajících se činnosti společnosti, kontrolovat účetnictví a rozvahu. Pokud to vyžadují zájmy společnosti, je dozorčí rada oprávněna svolat valnou hromadu a předkládat jí opatření, která navrhuje. Souhlas dozorčí rady je požadován při nabývání nebo převádění majetku překračujícího jednu třetinu jmění společnosti. Pravomoci dozorčí rady mohou dále rozšiřovat stanovy, např. mohou stanovit, že dozorčí rada volí, odvolává členy představenstva, ale to je otázka filozofie, jestli je ve společnosti uplatněn německý, nebo anglosaský model řízení.

Já bych se s dovolením, kolegové, vrátil ještě ke stanovisku vlády. Vláda dále také upozorňuje na to, že předpokladem pro fungování povinné participace zaměstnanců v podobě, jak je navrhována, je existence minimálně tříčlenných dozorčích rad, a to s počtem dělitelným třemi. Není jisté, zda i společnostem, které využily možnost konstruovat dozorčí radu jako jednočlenný orgán, má být uloženo mít alespoň tříčlennou dozorčí radu. Takovýto požadavek, podotýkám uložený zákonem, by s sebou přinesl nezbytnost konání valných hromad za účelem přijetí změny stanov a volby členů dozorčích, případně správních rad, uložením stanov do sbírky listin, obchodního rejstříku a změnou zápisu do obchodního rejstříku, přičemž vláda upozorňuje, že s těmito změnami by byly spojeny zvýšené náklady pro akciové společnosti.

Takže tolik jenom velmi stručně stanovisko za náš klub. Kolegové mě určitě doplní. Mě zaujal ten návrh, který zazněl na konci od pana zpravodaje, vrátit tento materiál k přepracování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Faltýnkovi. Nyní s faktickou poznámkou pan kolega Šincl a připraví se řádně přihlášený pan kolega Ivan Pilný.

 

Poslanec Ladislav Šincl: Děkuji, pane předsedající. Já se všem kolegům moc omlouvám, ale jak je tady dobrým zvykem se vracet, to jsme předvedli v předminulém tisku, do jiných tisků, tak jsem byl upozorněn svými kolegy, že mám ve stenozáznamu u hlasování číslo 66, že jsem se zdržel. Nicméně já to považuji za téměř nemožné, protože jsem rukou ukazoval, že jsem pro. Hlasování číslo 66. Nezpochybňuji hlasování, ale jen pro stenozáznam uvádím, že bylo mým záměrem hlasovat "ano". To pro záznam. A toto na hlasování samozřejmě nic nemění, ale je to pro jasnost, pro přesnost, že jsem u hlasování 66 měl v úmyslu hlasovat "ano". Tak prosím úpravu ve stenozáznamu u hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě pan kolega Pilný. Já předtím ještě přečtu omluvu došlou předsedovi Sněmovny. Do 16 hodin se omlouvá pan kolega Jan Šarapatka.

Nyní v rozpravě pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, už tady dopoledne zaznělo v jiných souvislostech, že možná vyrábíme příliš mnoho zákonů, které zasahují do života občanů a regulují je. Bylo to sice v souvislosti s potenciální regulací nebo úpravou internetu, kde jsem s tím nesouhlasil, ale tady se dopouštíme, nebo potenciálně se máme dopustit ještě něčeho daleko horšího. My totiž zasahujeme do života a provozování soukromých společností.

Česká ekonomika funguje, roste, možná téměř nejvíc v Evropě, a zřejmě přišel čas do toho hodit vidle. Nebudu teď uvádět ty všechny legislativní překážky, které tady citoval pan zpravodaj, a také se nebudu zabývat tím, jak se číslo jedna dá dělit třemi, jak uvádějí předkladatelé, ale uvedu své vlastní zkušenosti s tím, jak to funguje.

Začnu Českým Telecomem. V Českém Telecomu v dozorčí radě byla povinně třetina zaměstnanců. O to se ucházela řada zaměstnanců, protože za to bylo v té době 30 tisíc měsíčně, za to, že si šli jednou za dva měsíce sednout na dozorčí radu. Vzpomínáte si na to, jak fungoval Český Telecom, zejména ti, kteří čekali na telefonní linku pět let? Já jsem byl tehdy předsedou představenstva Českého Telecomu a upozorňuji vás, že tedy to byli opravdu, jak říkají Angličané, pain in the ass, ti odboráři, kteří prostě sledovali své zájmy a chtěli být znovu zvoleni, protože se měli velmi dobře. Pak jsem také pracoval pro společnosti Microsoft. Někdy začátkem 90. let bylo v Německu povinně zavedeno, že každá společnost, která má více jak 25 členů, musí mít povinně odbory. No to bylo krásné! My jako čeští zaměstnanci, když jsme chtěli pracovat v sobotu nebo v neděli na rozpočtu, když jsme tam byli pozváni, tak jsme museli žádat německé odbory o to, abychom mohli vstoupit do budovy, abychom mohli pracovat. To jsou důsledky, které tohleto přináší.

Já chápu, že tam, kde část vlastníků té společnosti nebo všichni tvoří zaměstnanci, že tam je naprosto přirozené, aby rozhodovali o tom, jak ten podnik funguje. Ale v soukromých společnostech, které fungují, jsou pravomoci jasně rozděleny. Já teď nezpochybňuji to, že je jejich právo, možná i zákonné v některých zemích, mít odborovou organizaci. Ale jsou tam vlastníci a akcionáři, kteří rozhodují o tom, jak ta společnost funguje. Pak jsou tam zaměstnanci, a pokud tedy vlastníci a ředitelé společnosti odvádějí dobře práci, tak samozřejmě se mají dobře i zaměstnanci. Obráceně to vůbec nemůže fungovat.

Pokud se týká informovanosti, tak když se podíváte na to, jak fungují společnosti, které opravdu dobře fungují a vytvářejí profit, který se projevuje i v tom, jak jsou placeni jejich zaměstnanci, tak tato informovanost je naprosto samozřejmá. Já jsem pracoval v Microsoftu a vždycky jsme dostávali na veškeré úrovni všechny informace, které jsme potřebovali pro to, abychom mohli zodpovědně provádět svoji práci. Každá rozumná společnost svoje zaměstnance informuje. Na to ale nepotřebuje zastoupení v dozorčí radě. To, co se tady chystáme v tomto okamžiku dopustit, je něco, co opravdu potenciálně chod té společnosti bude paralyzovat. To, že to je ve státních podnicích povinné, je docela hrozné, protože jestli jste si všimli, tak díky služebnímu zákonu začínáme zakládat jeden státní podnik za druhým, něco, co jsem si nepředstavoval, že někdy budu účasten podobného jednání, protože zakládání státních podniků ještě s tímhle opravdu ponese důsledky. Ale to je věc státu. Stát jako hospodář nic moc. Ale soukromé společnosti prostě mají vlastníky a mají akcionáře a tohle bychom nemohli tolerovat.

Když shrnu své vystoupení, tak to, co bych tady chtěl udělat, je podat návrh na zamítnutí zákona už v prvním čtení. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Pilnému a já se přihlásím do rozpravy. Požádám o vystřídání.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Pan poslanec Pilný už vystoupil v obecné rozpravě, nyní tedy s přednostním právem pan místopředseda. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážené paní a pánové, já bych prosil všechny své kolegy a kolegyně, abychom zvažovali některé argumenty. Já bych mohl argumentovat o tom, jak se stát chová jako vlastník v určitých podnicích, a chová se tam mnohem lépe než řada soukromých podnikatelů a soukromých vlastníků. Nebudu to dělat, protože respektuji Ústavu České republiky, že všechny vlastnické formy jsou si rovny. A v tomto ohledu i ochrana vlastnického práva státu, kraje, obce, veřejnoprávní korporace, byť by to třeba byl nějaký fond nebo zdravotní pojišťovna, tak má stejnou ochranu. A že někteří manažeři ve státních podnicích jsou mnohem lepší než v soukromých podnicích, na to bych snesl mnoho důkazů.

V tomto ohledu se spíš debata má vést o tom, jestli nám to pomohlo a jestli byla nějaká zásadní vada v tom, když byly ze zákona, z obchodního zákoníku, tedy ze zákona 513/1991 Sb., povinně v dozorčích radách zástupci zaměstnanců, a jestli to nějakým způsobem vadilo v provozu těch podniků. Já si říkám, že ne, protože jsem nic takového nezažil, a to jsem ve své advokátní praxi nejen zakládal akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, ale i jsem byl u jejich vyhlašování konkurzů, a to i tak velkých firem, které tady potom při té podivné privatizaci v 90. letech probíhalo díky tomu, jak se chovali zakladatelé, byť to byla ministerstva.

Takže v tomto ohledu si myslím, že debata se má vést trochu na jiné úrovni. A otázka toho, jakým způsobem budeme, nebo nebudeme o tom rozhodovat, je podle mého soudu v tuto chvíli trochu předčasná, protože není rozhodnuto ani o tom, jestli se tím budeme dále zabývat, nebo jestli to vrátíme předkladatelům k dopracování například pro nápravu chyb, které vytýká vláda, ale to nechám na hlasování Poslanecké sněmovny.

Prosím tedy jenom své kolegy a kolegyně, abychom respektovali Ústavu ČR, protože na tu jsme přísahali jako poslanci této Sněmovny, respektovali to, že každé vlastnictví má právo na stejnou ochranu. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane místopředsedo. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Pilný. Prosím.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem ve svém příspěvku rozhodně nezpochybňoval formy vlastnictví, které jsou chráněny Ústavou. Já jsem jen vyjádřil svůj názor na to, které způsoby vlastnictví preferuji a které jsou pro ČR a pro její občany vhodnější. Nezpochybňoval jsem žádné ústavní právo. A také to, co jsem ale tady říkal, je to, že stejně nepříjemnou roli, a roli, která bude spíš přitěžující, to zastoupení zaměstnanců v dozorčích radách nehraje jenom v komerční sféře, ale samozřejmě přináší to problém i státním podnikům. Já jsem tady citoval Český Telecom, který v době, kdy já jsem byl předsedou představenstva, byl státem vlastněn jenom zčásti, ale přesto tyhle problémy byly. A opravdu znovu upozorňuji na to, jak ten Telecom fungoval. Já na rozdíl od pana předsedy Filipa jsem nebyl právník a společnosti jsem nezakládal. Já jsem pracoval v jejich orgánech na vysoké úrovni, to znamená, že mám zkušenosti s tím, jak tyhle věci fungují, a znovu si dovolím varovat před jakoukoliv formou rozšiřování účasti zaměstnanců na tom, jak má fungovat jakýkoliv podnik v jakémkoliv vlastnictví - ať státním, nebo soukromém. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Táži se, zda někdo další se hlásí do obecné rozpravy. Prosím, pane předseda Sklenák.

 

Poslanec Roman Sklenák: Já jen chci avizovat, že před hlasováním, tedy zřejmě po závěrečných slovech, žádám o přestávku na poradu klubu v délce 30 minut.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Já se tedy táži, zda někdo další chce ještě vystoupit v obecné rozpravě. Jestli tomu dobře rozumím, pane zpravodaji, po ukončení rozpravy? (Ano.) Dobře. Ještě jednou se tedy táži, kdo se případně hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, v tom případě končím obecnou rozpravu a nyní je tedy prostor pro závěrečná slova. Pan zpravodaj a potom pan navrhovatel. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Já se jenom v krátkosti dotknu některých poznámek, které tady padly a které mě tak trošičku zamrzely, nicméně každý má právo na svůj názor. (V sále je velký hluk.)

Kolega Ivan Pilný. Já bych požádal, Ivane, kdyby ses mně trošičku věnoval, protože to je vůči tobě - jaksi že připravujeme něco hrozného. V tom já nevidím nic hrozného. To tady fungovalo až do roku 2013 a nikde to žádné problémy nedělalo, ale objektivně řečeno možná zrovna tak jako to, co tady řekl předseda Filip, že on jako advokát také neměl žádné problémy s tím, když to jakoby skončilo. Ale jde spíš o jakousi férovost v tom podniku.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, kolegyně, kolegové, ale žádám vás o ztišení! Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Já nechci nikomu brát názor na působení zástupců zaměstnanců v těchto orgánech, ale já jsem přesvědčen a možná, že to vyplývá z toho, co jsem dělal celý život prakticky, nebo od roku 1989, že tam ti lidé prostě patří. Že tam patří z jiných důvodů. To není o těch informacích, to jsme si tady řekli - právo na informace, tečou jinými kanály, dozorčí rada má víceméně jiné pravomoci a nyní, to tady bylo řečeno správně, možná aby oni přenášeli ty informace tam. Ale vkládají možná do toho podniku lidský rozum. A já jsem se s tím mnohokrát setkal. Já jsem měl mnoho jednání v různých i dozorčích radách s různými lidmi ve velkých podnicích, v menších korporacích a nikde jsem se nesešel s tím, že by tihle lidé škodili té firmě. S tím jsem se nikde nesešel. To, že za to jsou finanční prostředky? No jsou. Ivan to tady řekl - 20 tisíc, někde více, možná že 100 tisíc. Já teď nebudu jmenovat ty firmy. Ale o tom to přece není. Kdyby bylo po mém, tak tyhle peníze odboráři budou odkládat někam na fond a z toho bude placeno jejich školení atd. To je můj názor a to je jiná parketa.

Takže já jsem přesvědčen o tom, že jestliže chceme vtáhnout lidi do rozhodovacího procesu, a já jsem byl jeden z prvních, když se v roce 1990, 1991 modifikoval zákoník práce, který říkal, že nechceme rozhodování, spolurozhodování o věcech řízení firmy, protože si myslím, že to odborové organizaci skutečně nepatří. Ale tohle je o něčem jiném. Tohle je o něčem jiném. Tohle je o tom, že do rozhodovacích orgánů této společnosti akciové, ať už o počtu lidí tisíc...

Prosím vás, já se omlouvám, pane předsedající, zasáhněte, nebo já nevím co... (Odmlka pro silný hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Žádám zvlášť levou část sálu o ztišení. V případě, že máte něco důležitého, co potřebujete řešit, požádám vás, abyste šli do předsálí, aby zde byl klid na projednávání jednotlivých bodů. Děkuji. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Takže já chci jenom tímto říci, že nemáme důvod být nedůvěřiví k těm, kteří tu firmu mají rádi, kteří tou firmou žijí. Zažíval jsem dny a noci ve firmě, která byla na hraně. Nebyl jsem tehdy v dozorčí radě. Když jsem byl, tak jsem dělal všechno pro to, aby to získal jiný majitel. Mám dobré zkušenosti s postavením některých lidí v těchto dozorčích orgánech.

A není dobré, když se k tomu stavíme - to je můj názor - jakoby a priori, teď nechci použít slovo nenávist, to není nenávist, ale promiňte mi, já si teď nemůžu najít vhodné synonymum.... Prostě abychom se k tomu stavěli jako trošku nepřátelsky. Přece ti lidé, kteří pracují ve firmě, mají největší zájem na tom, aby tam vydrželi, aby pracovali co možná nejdéle, aby jim ta práce zůstala. A dělají všechno pro to, aby ta firma opravdu pracovala dobře. A mnohdy se hádají s těmi předsedy představenstva - promiň, to není na tebe osobní (zřejmě na poslance Pilného) - o věcech, o kterých jsou přesvědčeni, že mají pravdu. Právě proto, že tu firmu znají, že ji znají daleko lépe než kdokoliv jiný. Dělají tam dvacet třicet let. Takže tohle mě vedlo k tomu, že jsem chtěl, aby se to znovu vrátilo do těch kolejí, ve kterých jsme byli před rokem 2014, a nikomu to nevadilo. Nikomu to nevadilo, to je potřeba si říct.

Takže je jenom na vás, na poslancích, abychom se vyrovnali s tím, co teď tady bude následovat. Já osobně bych byl moc rád, kdyby to prošlo prvním čtením a kdyby se to dostalo do výboru a tam jsme se dohadovali i o těch počtech, protože už jsem to tady naznačil v prvotním vystoupení, jestli 50, nebo 500, abychom se dohadovali o tom, jestli správní orgány tam patří, nebo nepatří. To je debata, o které si myslím, že je správná. A o tuto debatu bychom měli usilovat. Znovu žádám spíš, aby to prošlo prvním čtením a určily se výbory, do kterých to patří.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Požádám nyní pana zpravodaje o jeho vyjádření. Prosím. A pro pořádek - omlouvám se, pane zpravodaji - již je ukončena obecná rozprava. To znamená, nejsme již v režimu faktických poznámek. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Jaroslav Borka: Vážené kolegyně, kolegové, byla tady asi čtyři vystoupení - jedno vystoupení na vrácení, druhé na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Chtěl bych k tomu říct jen několik málo slov.

Myslím si, že není dobré, když se úplně vracíme do stejné vody, ve které jsme pluli před rokem 2008. Myslím si, že právě to, co naznačila vláda, věnovat diskusi tomuto problému v širším poli, to znamená s odboráři, s podniky, nemůže tento problém nějakým způsobem poškodit. Samozřejmě i já ctím odbory a znám podniky, kde jsou silné odbory, a ty automaticky jsou v dozorčích radách těchto společností a nemají s tím vůbec žádné problémy. Jsou i ve vedení. Takže pokud jsou odbory silné, mají i bez tohoto zákona zastoupení v těchto společnostech, v těchto řídicích orgánech.

Moje vystoupení nemělo znamenat, že bych chtěl poškodit odboráře. Naopak. A to jsme v rozporu s panem inženýrem Pilným. Myslím si, že naopak když jsou dobré odbory a na svém místě, tak že jim patří právo i v těchto kontrolních orgánech.

Jenom bych chtěl ještě na závěr říct - ten komplexní návrh vlády věnovat se zákonu o obchodních korporacích je zcela namístě. Podle mých informací probíhá i diskuse o zákonu o kolektivním vyjednávání. Myslím si, že by stálo za to se i tímto zákonem zabývat v souvislosti právě s navrhovanou novelou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane zpravodaji.

Přečtu omluvenku. Dnes od 17 hodin z osobních důvodů, zítřejší den celý z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Jiří Štětina. A dále z účasti na jednání Poslanecké sněmovny dne 13. 4. od 17 hodin do skončení jednacího dne se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Lukáš Pleticha.

Vzhledem k tomu, že je ukončena rozprava, tak nemohu udělit faktickou poznámku, s kterou se hlásí pan poslanec Grospič. Zazněla závěrečná slova.

Předtím než přistoupíme k hlasování na vrácení nebo zamítnutí, žádal předseda poslaneckého klubu ČSSD o přestávku 30 minut. V tento moment vyhlašuji přestávku na 30 minut a poté se vrátíme a budeme hlasovat o návrzích.

 

(Jednání přerušeno v 16.15 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 16.45 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, přeji pěkné odpoledne. Budeme pokračovat v projednávaném bodu. Nejprve přečtu omluvu. Dnes se omlouvá pan ministr vnitra Milan Chovanec, a to od 16.15 do konce jednacího dne.

Dále se s přednostním právem hlásí pan ministr Mládek. Prosím.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi říci několik slov k právě projednávané novele zákona o obchodních korporacích. V České republice bylo historicky zavedeno, že třetinu členů dozorčí rady v příslušně velké firmě měli zaměstnanci. Bylo to podle německého vzoru, kde je to daleko košatější, kde ve skutečně velkých firmách je polovina zaměstnanců v dozorčích radách. My jsme přijali ten zlatý střed a tento zlatý střed se nám osvědčil. Já bych vás chtěl všechny požádat, abyste dali šanci vrátit nás opět k tomuto zlatému středu, který se v České republice osvědčil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Každopádně tím, že jste vystoupil, jste otevřel rozpravu. Eviduji faktickou poznámku pana poslance Pilného. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji, vážený pane předsedající, a děkuji také panu ministrovi, že tím, že otevřel rozpravu, mi umožnil vystoupit. Já nevím, co to je návrat ke zlatému středu... (Odmlka pro silný hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, ale žádám vás, kolegyně a kolegové, o ztišení.

 

Poslanec Ivan Pilný: Já nevím, co to je návrat ke zlatému středu. Chápu, že odbory hájí zájmy zaměstnanců, je to naprosto legitimní. Ale podniky musí být nějakým způsobem řízeny. Není to podrývání iniciativy zaměstnanců, protože ti mají plné právo, a ve fungujících podnicích to tak je, že se vyjadřují k tomu, kam podnik jde, jaké vyrábí produkty a služby, a je v zájmu každé korporace, aby tohle slyšela.

Druhá věc je ovšem zakódovat tyhle věci zákonem, kdy prostě umožníme lidem, aby ovlivňovali přímo život a funkce těch korporací, přičemž je nevlastní. Pokud existují podniky, které vlastní zaměstnanci, a takové podniky existují, tak je to jejich plné právo. Ale proč se máme vracet k něčemu, co absolutně z hlediska podnikatelů nefunguje? Já bych rád viděl jediného podnikatele, který by zvedl ruku pro to, aby v jeho, jím vlastněném podniku seděla třetina zaměstnanců a mluvili mu do toho, jak ten podnik funguje. Rád bych takového podnikatele poznal. Neznám ho. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. S přednostním právem se hlásí pan ministr. Prosím, pane ministře.

 

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek Vážený pane předsedající, dovolte mi reagovat vaším prostřednictvím na vystoupení pana kolegy Pilného. V anglosaské literatuře se vyskytují dvě slova: shareholder a stakeholder. Shareholder je ten, kdo je skutečně majitel, a stakeholder je ten, kdo tam má nějaký zájem. Proč vůbec slovo stakeholder vzniklo? No protože se zjistilo, že na chod firmy, zejména té větší, by měli mít vliv nejenom majitelé, kteří budou prosazovat úzké sobecké zájmy, a občas i ke své škodě, ale také širší okolí, to je zaměstnanci, obce, veřejná správa místního a krajského rozsahu, dodavatelé, odběratelé, všichni ti, kteří tam žijí. A já bych si nedovolil tvrdit, že v těch Spojených státech, kde to vymysleli, jsou hlupáci a že to slovo stakeholder nemá smysl. Takže i proto bych si dovolil požádat, aby tento zákon dostal šanci. A zaměstnanci, ať už reprezentovaní odbory, nebo nějakou radou zaměstnanců, nepochybně těmi stakeholdery jsou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Eviduji řadu faktických poznámek. První je přihlášen pan poslanec Pilný, po něm pan poslanec Šrámek, pan poslanec Volný. Tak nejprve faktické poznámky. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo. Já to nezpochybňuji, i když třeba ve Spojených státech opravdu neznám podnik, ve kterém by měli třetinu zaměstnanci z odborové organizace. Možná, že pan ministr mi nějaký takový podnik bude jmenovat, ale v anglosaské literatuře se také vyskytuje pojem pain in the ass a to je, co ty odbory dělají.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Šrámek. Prosím.

 

Poslanec Pavel Šrámek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pro pana ministra - v anglosaském právu funguje tedy stakeholder, jenže stakeholder není employee. Stakeholdeři jsou i dodavatelé a zákazníci, to jsou všechno stakeholdeři. Já bych ve své firmě měl velice rád v dozorčí radě třeba největšího zákazníka. To mi dává velký smysl. Ale stakeholder není employee. To jenom na opravu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Pan poslanec Volný, prosím.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji za slovo. Já jenom opravdu velice kraťounkou úvahu. Já nejsem tak skeptický jako pan kolega Pilný, že bych mohl říct, že žádná soukromá firma by v žádném případě nepřipustila, aby měla ve své dozorčí radě zaměstnance. Já věřím tomu, že některé firmy by to rády viděly, některé je tam i mají. Ale dávat to zákonem, to mi připadá jako nemravné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní řádně přihlášený do obecné rozpravy pan poslanec Grospič. Prosím, máte slovo. A kolegyně a kolegové, žádám vás opět o ztišení.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády a vážené kolegyně a kolegové, zejména děkuji panu ministru Mládkovi vaším prostřednictvím, pane předsedající, za to, že umožnil otevření této rozpravy a umožnil i toto mé současné vystoupení. Omlouvám se vám tímto za zdržení a protažení času při projednávání tohoto zákona, nicméně ho považuji za velice vážný.

Chtěl bych také na začátku uvést, že jsem ve střetu zájmů, protože v současné době zastupuji jedno odborové sdružení, Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska, a tudíž toto sdružení má samozřejmě také zájem, aby tento zákon byl přijat, aby prošel oběma komorami Parlamentu České republiky, aby ho přijal a podepsal prezident České republiky a stal se součástí platného právního řádu České republiky.

Zazněla tady celá řada věcí. Mě nejvíce zaujaly ty technické poznámky, které tady odezněly přede mnou, jestli to je potřebné, či to potřebné není. Navážu i na to, že samozřejmě chodí rozporuplné reakce na toto téma, ale především si neodpustím jednu věc. Obchodní zákoník, který byl přijat ještě v době Československé federace a měl číslo 513/1991 Sb., byl tedy nesčetněkrát novelizován do doby, než jsme přijali slavnou kodifikaci, která se určitě svým způsobem zapsala do dějin civilního práva a vedle toho práva obchodního v podobě občanského zákoníku pod číslem 89/2012 Sb. a zákona o obchodních korporacích číslo 90/2012 Sb., o kterém teď je veden spor. Tak tam zcela jasně bylo řečeno, že právě zaměstnanci se účastní určitým podílem, třetinovým, na zastoupení v dozorčích radách právě obchodních společností. Myslím si, že to mělo své opodstatnění, a přestože tak jako všude lidské vlastnosti někdy sehrávají své role, tak ten korektiv odborových organizací a samotných zaměstnanců vždycky, nebo ve většině případů dokázal usměrnit tyto excesy, které se možná mohly dít.

Tento návrh, který tady byl předložen skupinou poslanců, tak má podporu i poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy. Je totožný s volebním programem, s kterým šla Komunistická strana Čech a Moravy do voleb. A chci také podotknout, že velká část odborových organizací a odborových svazů se dohodla na tomto zákoně i na tom, že bude splněn slib, který byl dán v době, kdy se přijímal zákon o obchodních korporacích, to jest onen zákon číslo 90/2012 Sb., že bude novelizován a toto právo, o které desetiletí usilovaly generace zaměstnanců, se vrátí do právního řádu České republiky.

Já bych v této souvislosti prosím vás chtěl apelovat také na to, že tento příslib byl učiněn již veřejně také 1. ledna roku 2014, kdy se rovněž hovořilo o tom, že bude toto legislativně naplněno a že bude tato anomálie, která vznikla přijetím zákona o obchodních korporacích, napravena. Prosil bych vás tedy, a přimlouval bych se za to, abyste zvážili vážnost této situace, zvážili i to, že to neohrozí podnikatelské záměry obchodních společností, ani těch, které nejsou v rukou státu, či veřejných korporací, ale jsou plně z hlediska složení svých akcionářů, případně společníků, v rukách soukromovlastnických, a nehlasovali pro ty dva návrhy, které tady zazněly, to jest pro návrh na zamítnutí tohoto zákona nebo pro návrh vrácení předkladateli, ale naopak tento návrh zákona propustili do prvého čtení. Bude to velice vstřícné gesto, které ocení nejenom odborové centrály působící v České republice, ale i samotní zaměstnanci. A bude to signál k tomu, že i Poslanecká sněmovna si uvědomuje, že i zaměstnanci jsou lidé, kteří mají svá nezanedbatelná práva, která koneckonců korespondují s Listinou lidských práv a svobod, která je součástí platné Ústavy České republiky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Eviduji dvě faktické poznámky. První má pan poslanec Soukup, druhou pan poslanec Pilný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Pane předsedající, dámy a pánové, tady se mluví velice obecně. Já bych chtěl uvést konkrétní příklad ze své zkušenosti, kdy silný vliv a účast zaměstnanců v podstatě poškodily firmu.

Já jsem kdysi měl firmu, kterou jsem založil, producentskou firmu, byla to televizní společnost. Vyráběli jsme různé pořady, prodávali jsme je televizi Nova, prodávali jsme propagační filmy a podobně. A měl jsem volnou kapacitu, to znamená kamerový řetězec, všechna potřebná zařízení, měl jsem volného kameramana. A všiml jsem si, že tady u nás působí redaktor veřejnoprávní ARD, veřejnoprávní německé televize, který je velice limitován tím, že mu nasazovali kameru v podstatě jednou za 14 dní z mateřské německé redakce. Já jsem mu nabídl, že mu v podstatě okamžitě nasadím kameru, kdy to bude potřebovat, to znamená, že to bude aktuální. Byl to zpravodajec, zpravodajství má být aktuální. On říkal báječné, byl nadšený. Chci ještě zdůraznit, že pochopitelně nasazení toho mého kamerového řetězce bylo mnohem levnější než v německém prostředí. Pak si osondoval situaci ve své mateřské redakci a přišel a byl velice zklamaný. Říkal bohužel, nejde to. Proč? Silný vliv odborů, mají do toho co mluvit zaměstnanci, kteří sedí v různých správních orgánech a podobně.

To je konkrétní příklad, na který jsem já narazil, kdy vliv zaměstnanců v podstatě poškodil nejen moji firmu, o to ani nešlo, ale především zájmy té firmy, které jsem to nabízel. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám taky děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Pilný, připraví se pan poslanec Grospič. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já znovu upozorňuji, že jsem nezpochybnil právo odborů, které hájí zaměstnance, které i vyslovily nějaké sliby, ale chtěl bych zdůraznit, že ekonomika funguje tak, že pokud fungují podniky, zejména soukromé, tak funguje ekonomika a vytváří zaměstnanost, udržitelnou zaměstnanost, a také vytváří tím pádem i podmínky pro zaměstnance. Tento návrh může být prvním krokem k tomu, že budeme říkat: tak když už zaměstnanci spolurozhodují o tom, kam ten podnik půjde, tak proč by ho nevlastnili? Takže pojďme udělat i krok dvě a můžeme to rovnou znárodnit. (Potlesk ze středu sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Další s faktickou poznámkou pan poslanec Grospič, připraví se pan poslanec Gabal.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Já už, kolegyně a kolegové, nechci o tom polemizovat, ale uvědomte si, nebo uvědomme si my všichni, že obchodní zákoník tady působil téměř 20 let a nepřinesl žádné větší problémy. Rozumný zaměstnavatel ví, že k řízení firmy potřebuje informace zaměstnance a že je dobré, když své zaměstnance či jejich zástupce také přizve do spolurozhodování o své firmě. Má to své hluboké opodstatnění. Byl bych rád, abychom se prosím vás oprostili od demagogie, od slov, která tady hovoří o znárodňování nebo o tom, že by také mohli zaměstnanci diktovat svému zaměstnavateli, co s tou firmou má dělat. Ten návrh vyplývá z hluboké pointy, z hlubokého opodstatnění, které mají odbory. A zrovna tak jako odbory zastupují zájmy zaměstnanců, tak třeba Hospodářská komora zastupuje část zájmů zaměstnavatelů. A Hospodářská komora se staví velice ostře proti tomu, aby zaměstnanci byli zastoupeni ve vedení firem nebo měli právo na spolupodílu a informacích ve vedení těchto firem. Ale upřímně řečeno, myslím si, že zdravým rozumem to pro zaměstnance a odbory není přijatelná forma a není to bohužel přijatelná forma ani pro Komunistickou stranu Čech a Moravy. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Plzák. Prosím.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Já musím zareagovat na předřečníka. Jestliže rozumný zaměstnanec (zaměstnavatel) ví, jak je to blahodárné, když tam má zástupce zaměstnanců, tak proč to neudělá dobrovolně? Proč mu to musíme ukládat nějakým zákonem? Když je rozumný, chce prosperovat, udělá si to sám. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Gabal, připraví se pan předseda Hamáček. Prosím.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych se jenom... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám. Kolegyně, kolegové, ale těch hloučků, které diskutují, je tady skutečně velké množství. Jestli máte potřebu něco řešit, jděte do předsálí.

 

Poslanec Ivan Gabal: Já jsem možná neposlouchal dobře, tak jsem se chtěl zeptat jenom předkladatelů, jestli disponují stanoviskem zaměstnavatelů. S ohledem na rozsah zahraničních investic a pracovních míst na ně u nás vázaných by mě zajímalo stanovisko CzechInvestu a nebudu se ptát na stanovisko v Edenu ve Slávii nebo v J&T Bance.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další s faktickou poznámkou je přihlášen pan předseda Hamáček, připraví se pan poslanec Dolejš. Prosím.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegyně, kolegové, já tu debatu nechci prodlužovat, ale poslouchal jsem tady některá vystoupení o tom, jak odbory škodí firmám, ve kterých působí. A shodou okolností jsem včera byl v Mladé Boleslavi na oslavách 25 let spojení Škody a Volkswagenu. A já abych všechny ty, kteří tvrdí, jak ty odbory jsou škodlivé, pozval do Mladé Boleslavi do Škodovky, kde je velmi vysoká odborová organizovanost. A mimochodem když se rozhodovalo o tom, komu bude Škodovka prodána, tak ten hlavní argument zaměstnanců, kteří podpořili vstup Volkswagenu, vznikl tak, že se byli podívat ve Wolfsburgu a viděli ty vysoké standardy, které u firmy Volkswagen fungují díky velmi vysoké angažovanosti německých odborů. Takže všichni z vás, kteří pochybují o prospěšnosti odborů, prosím přijeďte do Mladé Boleslavi a pak se možná jeďte podívat do jiných automobilek v České republice, kde ty odbory tak silné nejsou. (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Dolejš, připraví se pan poslanec Faltýnek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Samozřejmě že se to vyřeší hlasováním, ale kolegové, tady je vedena rozprava, jako kdybychom se vrátili do 19. století a neměli za sebou nějakých 150 let řekněme vývoje, kdy si zaměstnanci a zaměstnavatelé vyříkávali, kde je přesně jejich role. Samozřejmě že kdysi byla pitoreskní představa, že osvícený majitel továrny povolá k rozhodování zaměstnance, a byly to opravdu světlé výjimky. Vzpomínám, někdy kolem roku 1850 jistý majitel textilky v Manchesteru Fritz Engels se jmenoval, ale to už je dávno pryč. Dneska vyspělé kapitalistické státy mají podobné regule, protože nechtějí spoléhat na osvícenost jednotlivců, v Německu systém Mitbestimmung, v Japonsku, kde je obrovská tradice účasti zaměstnanců ringi system atd. Samozřejmě že můžeme doběhnout vyspělé státy v tom, tam mají tzv. iniciativu ESOP, což jsou firmy, které jsou vlastněné zaměstnanci, jak o tom hovořil kolega Pilný. Ale to možná příštím zákonem. Teď jsme u toho, abychom prostě nespoléhali na osvícenost majitelů továren, ale abychom to nastavili alespoň tak, jak je v okolí - v některých vyspělých státech už to tak mají. My tím nevybočíme nějakým revolučním či jiným způsobem divokým z toho, co existuje. Je to prostě součást civilizačního trendu. A jestli na tom nastavení jsou nějaké mouchy, tak se to dá vychytat, proboha, v dalším čtení. Myslím si, že na to času bude dost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Faltýnek, připraví se pan poslanec Pilný. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji za slovo. Já jenom zopakuji pro jistotu to, co už jsem říkal, protože je evidentní, že se vzájemně vůbec, ale vůbec neposloucháme. A vystoupení pana kolegy Grospiče je toho důkazem, protože on stále opakuje dokola jednu větu ze svého volebního programu. Tomu já rozumím. Ale citace ze zákona říká, že dozorčí rada dohlíží na činnost představenstva, členové jsou oprávněni nahlížet do všech dokladů, je souhlas dozorčí rady požadován při nabývání majetku, atd., atd. Čili není to o informacích, a jak tady zaznělo několikrát, o lidských právech nebo o právech na informace a ústavních právech. Je to prostě o tom, jestli chceme ze zákona nařídit soukromým firmám, aby měly v dozorčích radách třetinu zastoupení zaměstnanců. O tom rozhodneme určitě hlasováním.

Já si myslím, že pokud se podaří tento zákon přijmout, ať už tak, jak je navržen, anebo s nějakými mírnými úpravami, tak potom už nebudeme muset schvalovat a projednávat zákon o prodejní době v obchodech, protože pak už vlastně v těch firmách zaměstnanci v dozorčích radách si to zařídí sami. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Další v pořadí je pan poslanec Pilný, připraví se pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jenom krátkou poznámku k idylické situaci v mladoboleslavské Škodovce. Tam je sedm odborových svazů a téměř každý rok, tento možná byl výjimkou, se tam odehrávají ostré spory, především o platy zaměstnanců a další záležitosti. Když tam nastoupil Martin Jahn, bývalý místopředseda vlády, který do té doby chválil odbory, tak odboráři pochodovali městem, vyhrožovali generální stávkou a pěli poměrně vulgární písně na jeho adresu. Ta situace se každým rokem opakuje. Takže toto je idylická situace v mladoboleslavské Škodovce. Vzpomeňte si, jak vypadala situace v Českých aeroliniích, kde bylo také pět nebo šest odborových svazů, jaké tam byly problémy a do jakého stavu se ty České aerolinie dostaly. A to nejenom díky teď mocně medializovanému panu Tvrdíkovi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan předseda Stanjura, připraví se pan poslanec Grospič. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak já použiji oblíbený argument současných vládních politiků: za to může minulá vláda. Tentokrát je to pravda. Ano, zrušili jsme to my v zákonu o obchodních korporacích. A já bych chtěl vzkázat panu poslanci Dolejšovi prostřednictvím pana řídícího, že naopak já spoléhám na to, že majitelé a management mají rozum a že vědí, jak ty firmy vést. A když se podíváte do daňových výnosů a podíváte se, jak se plnil státní rozpočet v kolonce daně z příjmů právnických osob, tak loni byl mimořádně vysoký nárůst, letos to pokračuje. Vy pak tak velmi rádi ty peníze, které firmy odvádějí na dani z právnických osob, rozdáváte. A přitom v tom zákoně ta povinnost není. Je to naopak. Takže výše daní a hospodářské výsledky nezáleží na tom, jestli zákonem nařídíme, jaké má být složení dozorčí rady. Důležité je říct, že to zákon nezakazuje. To znamená, každý vlastník se sám může rozhodnout a může zaměstnancům klidně nabídnout sto procent míst v dozorčí radě. Pokud to ten konkrétní majitel či management považuje za rozumné a vhodné, tak to klidně může udělat.

Já jsem říkal předkladatelům tohoto zákona, kdyby zaměřili svou pozornost pouze na firmy se státní účastí, kterých myslím máme příliš mnoho, a některé bychom mohli zprivatizovat a nemusely by být státní podniky, tak je to věc, o které bychom mohli debatovat a vážit parametry apod. Jenom bych si vyprosil, abychom neříkali, že osvícení majitelé a podobné ironické posměšky... To jsou ti, kteří vedou k prosperitě celou naši zemi. To jsou ti, kteří plní příjmovou stránku rozpočtu, kterou pak zejména naše levice tak ráda na té výdajové straně rozpočtu rozdává. Takže trošku více důvěry v ty, kteří vlastní a vedou podniky. Bezesporu si to zaslouží.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Grospič. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegové, už se omlouvám, snad to bude naposledy. Ale mí dva předřečníci, resp. pan poslanec Stanjura ne, ale jeho dva předřečníci, mě vyprovokovali ke dvěma takovým replikám.

Jestli jsem dobře rozuměl, tak bych chtěl říci, prostřednictvím, pane předsedající, vaším k panu kolegovi Faltýnkovi. Zákon o zastoupení zaměstnanců v dozorčích radách fungoval téměř 22 let a fungoval bez problémů. Nebyly žádné problémy. Nebyly žádné problémy. Nevidím důvod, proč teď najednou by tady měl být nějaký bytostný zájem, že by toto přestalo existovat.

Druhá poznámka, která tady zazněla. Jestli se pletu, uveďte mě na pravou míru. Ale tuším, že tady zazněl podnik Škoda. Věřím, že to byla mladoboleslavská Škodovka. Tak bych chtěl tady uvést na pravou míru. V mladoboleslavské Škodovce fungují dvě odborové organizace. Jedna je svým počtem marginální a druhá je vysoce rozhodující a sdružuje téměř - téměř - většinu zaměstnanců podniku Škoda. Obě se dohodnou. Jsou zastoupené ve vedení firmy a nečiní to vůbec žádné problémy.

Uvedu krátký příklad. V Dopravním podniku HMP působí dnes téměř 17 odborových organizací, na sobě nezávislých, ale jsou schopné se dohodnout na kolektivním vyjednávání. V BusLine, kde jsem oznámil střet zájmů, působí také třeba i jedna naše odborová organizace a zažíváme neskutečné šikany ze strany vedení BusLine, které vedou dokonce k tomu, že předák naší odborové organizace je záměrně překládán k výkonu práce do jiných organizací. I to je o přístupu zaměstnavatelů. (Předsedající upozorňuje na čas.) Takže každá mince má dvě strany. Zvažte i toto prosím.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. S přednostním právem vystoupí pan předseda Kalousek a po něm řádně přihlášený pan poslanec Schwarz. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, TOP 09 je zajisté politickou silou, která jenom málokdy najde společné východisko a společnou řeč s odborovými organizacemi. Koneckonců z dob, kdy jsem byl ministrem financí a předkladatel tohoto návrhu byl šéf Konfederace odborových svazů, máme mnoho vlahých vzpomínek na tuto skutečnost. Přestože většinou naše vztahy byly konfrontační, tak to vůbec neznamená, že by TOP 09 nebrala vážně sociální dialog. My říkáme, že ho bereme vážně, že je nezbytné domluvit se se zaměstnanci a že účast zaměstnanců v dozorčí radě posiluje pocit loajality a sounáležitosti zaměstnanců s firmou a posiluje sociální dialog.

My opravdu nejsme připraveni hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu. Já pokládám i z velmi pravicového hlediska za nesmírně potřebné o tom vést diskusi a tento návrh nezahodit pod stůl jen tak z první vody. Rozhodně chceme, abychom se o něm bavili ve druhém čtení. Děkuji. (Potlesk z řad sociální demokracie.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane předsedo. Pana poslance Schwarzenberga se chci zeptat, zda se hlásí s faktickou poznámkou. S faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, je to zajímavá diskuse, co tady poslouchám. Ale jak známo, byl jsem nucen 41 let pobývat v zahraničí, žil jsem v Rakousku, studoval v Německu, kde jsem se taky činil. A vypozoroval jsem jednu věc. Že nejúspěšnější podniky v Evropě, např. evropské, někdy rakouské atd., měly dozorčí radu vždycky s podílem zaměstnanců. Takže očividně to prospívá podnikům. Tedy já jsem pro to, abychom podpořili hospodářství, a tudíž taky abychom podle toho měli sestavené dozorčí rady. Děkuji mnohokrát. (Potlesk z řad sociální demokracie.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Faltýnek. (Hluk v sále.) Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Já již nechci prodlužovat tuto debatu. Jenom jednu větu - reakce na pana předsedu Schwarzenberga. Ano, v tom Rakousku, třeba Erste, má zaměstnance v dozorčí radě. Ale dobrovolně, přátelé. Dobrovolně.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktickou poznámku pan předseda Kalousek. (Hluk v sále.) Já vás žádám, kolegyně a kolegové, o ztišení.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Zajisté, pane předsedo Faltýnku prostřednictvím pana předsedajícího. My budeme také hlasovat dobrovolně. Fakt nás nikdo nenutí. (Ozývá se smích.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nikdo se s faktickou poznámkou nehlásí ani s přednostním právem. Nyní tedy pan poslanec Schwarz. Prosím.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Dobré odpoledne všem, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já se tady trošku zabydlím. Já jsem si všiml, že to někteří dělají. V Rakousku jsem byl - jenom si nakoupit. V Německu si taky jezdím nakupovat. Nevím, jak je to v těch společnostech. Já jsem vyrostl v Čechách, žiju v Čechách. A já vám povyprávím, jak celou tu věc vidím já. (V sále je hlučno.)

Když mám to štěstí a odvahu a v kapse nebo na účtě mám nějaký koruny, řeknu si v minulosti, že si založím firmu - třeba bezpečnostní agenturu. Ta je mi moc blízká. Oslovím si dva, tři, čtyři kamarády, které znám, nebo invalidy nebo kohokoli, důchodce, jestli by nešli pracovat -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale žádám zvlášť levou část sálu, aby se ztišila a respektovala, když zde někdo mluví. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Já nechci křičet. Koho to zajímá, ať mě poslouchá, ostatní mi jsou jedno.

Takže si založím bezpečnostní agenturu. Nebude to korporace, bude to na základě živnosti. Začnu postupně, a když mám štěstí, tak znám nějakého politika nebo kamaráda, který má zájem a dá mi zakázku, do které se přihlásím. A začnu budovat firmu. Za své vlastní peníze, za svůj vlastní um. Získávám si zaměstnance. Někdy musím jít na úřad práce se zeptat, jestli tam takové lidi nemají. Jestli mi je třeba nezadotují. A může mi to trvat rok, dva, tři, než vybuduji, a když mám štěstí, vybuduji bezpečnostní agenturu. Rozhodnu se, že z ní bude větší firma, myslím s. r. o., akciovka, prostě taková firma, kde je dozorčí rada. A teď se vrátím k tomu začátku. Fungujeme, máme zakázky, shání je ten majitel, případně už můj ředitel, protože jsem si ho vybral z těch zaměstnanců, o kterých já jsem usoudil, že jsou nejlepší, dobří, tu firmu se mnou budují. Dokonce jsou podílníky už v té firmě, protože sami přinesou zakázky, tak se s nimi dělím. A takové lidi já klidně jako zaměstnance do té dozorčí rady si dám. Ale to musím mít štěstí. Opravdu v Čechách štěstí na zaměstnance. Protože sami víte, že dneska jsou firmy, kde se fluktuuje, dávám jim minimální mzdu, ti lidé se střídají a podnikatel musí mít velké štěstí, když má aspoň 50 % zdravého jádra ve firmě, je stabilizovaná firma, nehrozí mu, že mu nesplní zakázku, protože mu deset patnáct lidí nepřijde do práce. Že nebude platit pokutu. Že opravdu bude moct hlídat ty objekty, které má nasmlouvané. A takhle ta firma běží. A teď už vůbec si nedovedu představit, nedovedu představit, když v té firmě mi pracuje rodina, protože jsem ji do té firmy zatáhl, celou jsem ji zaměstnal, aby mi pomohli - to je totiž u nás v Čechách to nejlepší, co může být. Protože když vám pomáhá celá rodina, bratr, sestra, tak aspoň máte důvěru v to, když se něco stane, že ta firma pojede dál. Že neskončí. Je to idealistické, ale takhle to vidím já.

A teď se rozhodne stát, ve kterém jsem se zadlužil, zblbnul jsem zaměstnance, aby se mnou šli do práce, živím prostřednictvím zakázek, které opět jako majitel sháním, jejich rodiny. Táhnu kočár takhle dopředu. A teď se rozhodne, že budu muset jednu třetinu dozorčích orgánů v té firmě obsadit zaměstnanci. A opět, mám štěstí, když ti zaměstnanci jsou moji příbuzní. Tím vám naznačuji, jak se to dá obejít, abyste někteří pochopili. Tak si je tam klidně dám. Tak je to zbytečné mít to v zákoně, když to tam bude. Anebo obráceně. Když mám schopné lidi a vím, že mi pomohou pracovat dobře v dozorčí radě, že budou kontrolovat chod té firmy, budou kontrolovat nařízení, předpisy, které já v té firmě mám, tak si je tam dám sám a nemusí mi to říkat zákon.

Ale proč jsem si chtěl vzít slovo a říct... Připadá mi to z hlediska odborů normální, chápu to, rozumím tomu. Ale normálnější a slušnější mezi lidmi tady u nás v Čechách by bylo, kdybychom konečně nechali majitele pracovat tak, aby si opravdu firmu vedli. Protože množství předpisů, které jsou, množství shánění zaměstnanců, shánění zakázek, a víme, jak se to dneska dělá složitě, pro někoho složitěji, pro někoho méně - a ještě aby mi někdo firmu, kterou jsem vybudoval za své vlastní peníze nebo za své vlastní dluhy, ovlivňoval a já nemohl ovlivnit, kdo to bude, tak se na mě nezlobte, to není opravdu slušné. Nemluvím o profesionalitě, mluvím pouze o slušnosti. A slušný, chytrý podnikatel využije každého zaměstnance, který mu pomůže budovat zisk a pomůže budovat firmu dopředu. A nemusí na to mít prosím vás zákon. A když ten zákon mám a je - chtěl jsem říct blbý, řeknu špatný, tak ho vždycky bude se snažit obejít. A tenhle zákon se bude dát krásně obejít.

Tak to jsem vám chtěl říct, to je všechno.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Eviduji dvě faktické poznámky. První má pan předseda Kalousek a po něm pan poslanec Soukup. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Jen velmi krátce. Já samozřejmě svému předřečníku nevyčítám, že jezdí nakupovat převážně do Německa a do Rakouska. Já to chápu. Taky si radši koupím schinkenspeck než kostelecké uzeniny. Kdo by to jedl? Ale na druhou stranu, když se podíváme, ta legislativa musí vycházet z nějaké dosavadní praxe. A když ta dosavadní praxe čerpá z toho, že vlastně nevíme, kdo je ten majitel, jako ta dcera, která patří do holdingu, a mně to nikdy nepatřilo, akorát jsem si tam dal své lidi, tak nebude možná úplně na škodu, když tam bude aspoň nějaký zaměstnanec. To bude jedna jediná konkrétní osoba, o které budeme vědět, kdo nese nějakou odpovědnost. Ten, kdo si tam ty prachy přepírá a přitom nechce být vidět, jako třeba váš pan předseda, tak ten potom tu odpovědnost nese velmi těžce. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. S další faktickou prosím k mikrofonu pana poslance Soukupa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, musím reagovat. Byl bych strašně nerad, aby ta část poslanců, kteří tady mluví v podstatě proti přijetí tohoto návrhu, byla pokládána za nějaké nepřátele odborů. Naopak, já si myslím, že odbory plní svoji funkci. Je velice důležité, že vedou sociální dialog. V podstatě prosazují a do formy kolektivní smlouvy prosadí různé záměry, růst platů, sociální benefity a podobně. Ale proč jsem uváděl ve svém minulém vystoupení ten konkrétní příklad? Myslím si, že to byl dobrý příklad, který ukázal, že nedobré je v podstatě pustit zaměstnance k operativnímu rozhodování. Protože v tu chvíli se v podstatě v takovém člověku, který sedí v té správní radě nebo dozorčí radě, tluče mezi sebou zájem zaměstnavatele a zaměstnance. To mi nikdo nevymluví.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou k mikrofonu pana poslance Plzáka. Připraví se pan poslanec Kalousek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, paní předsedající. Mě při té diskusi tady napadl dotaz na pana předkladatele, jak vlastně přišli na tu jednu třetinu. Proč to nemůže být nějaká jiná část? Proč to nemůže být polovina těch lidí? Nebo i třeba většina? Prostě proč zrovna ta jedna třetina? Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s faktickou pana poslance Kalouska.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Odpověď na pana poslance Plzáka. To je dobrý námět, tím se můžeme zabývat ve druhém čtení, třeba někdo z nás navrhne vyšší poměr.

Ale mě spíš zaujalo vystoupení pana poslance Soukupa. Že zrovna vás, kolegové z ANO, bude tak trýznit ten konflikt zájmů zaměstnance a někoho, kdo by hlídal zájem vlastníka. Já bych to pochopil u kohokoliv jiného. Ale vy jako politická divize někoho, kdo žije z konfliktu zájmů, vy byste snad o tom fakt mluvit neměli.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím s přednostním právem pana poslance Stanjuru. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já myslím, že všichni v sále přesně nevíme, o čem ten spor je. A pokud někdo sleduje naši debatu, tak může být podle mě zmaten obsahem těch vystoupení i těmi politickými pozicemi, které jednotlivé kluby a politické strany zastávají. Aspoň doposud. Tak mi dovolte, abych těm, kteří úplně přesně nevědí, o čem ten spor je, a kteří se podivují, kdo to podporuje a kdo to nepodporuje, abych trošku osvětlil, v čem je jádro pudla.

Každé politické rozhodnutí s sebou nese nějaké následky. Kdyby kolegové ze sociální demokracie takřka dva roky neblokovali návrh poslanců z TOP 09 vedených Miroslavem Kalouskem o převodu kompetencí státních podniků z Ministerstva financí na MPO a tento návrh jsme schválili, tak jsem si takřka jist, že tento návrh zákona se tady neobjevil. Jinými slovy, jsem si jist, že naprostá většina poslanců je proti tomu, abychom říkali, jaké má být složení dozorčích rad v privátních firmách.

Celý spor se vede o to, jak budou fungovat firmy se státní účastí. Já myslím, že si to musíme říct otevřeně, abychom osvětlili i motivy a důvody vystoupení a případného hlasování. Kdyby vystoupili jednotliví členové vlády a řekli, že přestože to zákon nenařizuje, já garantuji, že nechám zaměstnance ve státních firmách, v dozorčích radách, jak tam jsou doposud, tak jsem si zase takřka jist, že tento návrh zákona by se tady neobjevil. Ale protože koaliční důvěra se stupňuje každým dnem vládnutí, a to já znám z koaliční vlády taky, to není nic neobvyklého v tomto volebním období, tak tady evidentně panují obavy, že ten, kdo vykonává vlastnické právo jako člen vlády, do toho vstoupí razantněji, případně nechá odvolat zaměstnance, a tím pádem zvrátí i poměry v jednotlivých dozorčích radách. O tom dneska jednáme. A jestliže někdo tvrdí, že ne, tak neříká pravdu.

A podle mne je jednoduché řešení. Ať ministři řeknou, že ve svých resortech, ve svých firmách, které mají na starosti, nechají status quo, nechají tam zaměstnance, a nemusíme děsit majitele privátních firem. O ty v tomto návrhu skutečně nejde. Mně to přijde poměrně jednoduché. Přestože jsem proti tomu, abychom (nesrozumitelné) u privátních firem, tak na druhé straně ve svém hlasování, zda se hlasování vůbec zúčastním, nebo ne, budu zvažovat i druhou věc, to znamená, jak se ministři chovají ke svým firmám, zda mám nějaké obavy nebo signály, že to chtějí změnit proti stávajícímu ustálenému stavu, či ne. A škoda, že si to takhle otevřeně neřekli členové vládní koalice. Mohli jsme už projednávat odškodnění našich občanů, kteří přišli o majetky v Podkarpatské Rusi, nebo něco jiného. Ale ty obavy prostě existují. A když to nechce řešit exekutiva, například veřejným slibem, veřejným prohlášením, tak potom ti, kteří obavy mají, docela logicky přistupují k návrhu legislativního opatření.

Tady zaznělo, že to platilo 22 let a nic se nestalo. Ale taky to už platí od roku 2013 a taky se nic nestalo. A dokazoval a ilustroval jsem to na čísle výběru daně právnických osob, na tom, že se taky nic hrozného nestalo. Naopak, plnou zodpovědnost i za rozhodování v dozorčí radě převzal majitel. Jenom abychom byli přesní. A nechci se nikoho dotknout, dozorčí rada neřeší operativní řízení podniku. Neznám takovou dozorčí radu. Pokud někde je, tak funguje úplně proti smyslu tohoto institutu. Takže říkat, že jsem proti návrhu zákona, protože zaměstnanci nemají zasahovat do operativy... Do operativy zaměstnanci v každém normálním podniku zasahují každý den. Strategické rozhodnutí dělá majitel. Ten určuje směr, ale operativu, zejména ve středním a větším podniku, musí logicky provádět každý den zaměstnanci.

A poslední. Někteří z vás to staví jako souboj majitelů a odborů. Ale já, který se tady s panem předkladatelem (poslancem Zavadilem) taky potýkal v tripartitě, říkám, že odbory jsou jenom malá část zaměstnanců. Mluvíme o zaměstnancích a majitelích. A každý úspěšný a každý rozumný majitel ví, že nejlepší kapitál, který může mít, jsou dobří zaměstnanci. Když má někdo dobré zaměstnance, a nemusí být v dozorčí radě, tak je to pro firmu to nejlepší, protože bez nich se to prostě udělat nedá. Prosím, abychom proti sobě nestavěli zaměstnance a majitele. Oni ve firmě de facto tahají za jeden konec. To, že mají jiné představy o odměňování, je logické. Zaměstnavatel chce produkovat nějaký zisk a udržet firmu v přiměřeném zisku a naopak zaměstnanci chtějí mít co nejvyšší mzdy. Proto je kolektivní vyjednávání. A proto není fér do debaty o tom, zda zaměstnanci mají, nebo nemají mít - ne odboráři - zastoupení v dozorčích radách, tahat kolektivní vyjednávání o mzdách. To je prostě normální. Ve velkém podniku je to víc vidět. Možná se o tom více píše. V menším podniku, kde jednání mohou být ještě tvrdší, to třeba tak úplně vidět není.

Já bych stál o to, aby ti, kteří mají nejvíce podniků, například ministr financí, ministr průmyslu, ministr zemědělství, řekli, že ať to dopadne jakkoliv, nebudu sahat do strukturálního složení dozorčích rad, nechám to tak, jak to je. Pak bychom měli o problém méně.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím s faktickou pana poslance Kalouska. Připraví se pan poslanec Pilný a po něm pan poslanec Faltýnek. Prosím, máte svůj prostor.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já bych se rád přihlásil k argumentační úvaze pana kolegy Stanjury. Je tomu skutečně tak. Dostali jsme se bohužel tak daleko, že některé socialistické principy, v běžném životě pro mě obtížně přijatelné, jsou poslední pojistkou proti bolševicko-oligarchistické diktatuře. Nemáme-li dobré řešení, volíme menší zlo. Tohle je docela férové sdělení, abyste pochopili, proč budeme hlasovat tak, jak budeme hlasovat.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Pilného. Připraví se pan poslanec Faltýnek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já bych jenom chtěl říct, že vím velmi přesně, o čem hlasuji, a vím velmi přesně, proč jsem navrhl zamítnutí tohoto zákona už v prvém čtení. Tento zákon totiž má kodifikovat třetinové zastoupení zaměstnanců v dozorčích radách. Státních podniků se to netýká, protože ty to mají povinné už teď. To za prvé.

Za druhé. Neexistuje jediný model řízení korporací, aby dozorčí rada byla oddělena od představenstva, které řídí firmu. Jsou i modely, kde je to prostě smíšené. Takže to také není pravda. Takže nevím, jak ostatní, jak pan předseda Stanjura, ale já vím přesně, o čem tenhle zákon je, a také vím přesně, proč jsem navrhl jeho likvidaci už v prvém čtení. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Nyní prosím s faktickou pana poslance Faltýnka. Připraví se paní poslankyně Hnyková. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji. To, co říkal kolega Kalousek, jako obvykle není pravda. Není to pravda. Ten spor je pouze o to, a dá se to říci jednou větou, jestli chceme, aby zaměstnanci v dozorčích radách soukromých firem byli po dohodě s majiteli firem, anebo ze zákona. Tak to je. O tomto je spor, o ničem jiném.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Hnykovou, připraví se pan poslanec Kalousek a pan poslanec Stanjura. Všechno faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, já jsem řadu let pracovala jako předsedkyně odborové organizace i ve vrcholových funkcích našeho odborového svazu. Mě velmi mrzí, že při jakémkoliv projednávání tady v Poslanecké sněmovně, co se týká odborů, je na ně házeno negativum. Já bych chtěla říci, že odbory nejsou žádnou zakázanou organizací. Ale pokud v organizaci pracují na kompromisu mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, vždycky je to ku prospěchu věci. Chci jenom říci, pojďme hlasovat o tom, zda to zamítneme, nebo zda to pustíme do druhého čtení. A prosím, nedohadujme se tady zbytečně. A hlavně prosím nechte odbory v klidu a jednejme dále. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Kalouska. Připraví se pan poslanec Stanjura. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já se to po vystoupení pana poslance Faltýnka pokusím říct ještě srozumitelněji. Já jsem se snažil být vlídný a říkal jsem, že se jenom bráníme bolševicko-oligarchistické diktatuře. Tak ještě jednou. Tenhle návrh zákona je sice možná nesystémovým nástrojem, ale přece jenom nástrojem, jak zabránit v této absurdní situaci člověku, o němž máme důvod se domnívat, že je v kontaktu s cizí mocí, aby zcela ovládl strategické podniky v České republice. (Veselost v řadách poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Stanjuru. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl reagovat na vystoupení předsedy hospodářského výboru pana poslance Pilného, vaším prostřednictvím. Já vůbec nepochybuji, že vy přesně víte, o čem zákon je. Říkal jsem někteří z nás. A já jsem mluvil o podnicích s účastí státu a vy jste docela vtipně a trefně řekl státní podniky. A to je něco jiného. Státní podniky jsou bezesporu s účastí státu, ale pak máme jiné podniky, například České dráhy nebo ČEZ, kde stát má buď většinu, nebo sto procent, nejsou to státní podniky, fungují jako akciové společnosti a jsou tam dozorčí rady. A o to v tomhle návrhu zákona jde a to mě nepřesvědčíte, že ne.

K vystoupení pana předsedy Faltýnka bych chtěl říct, aby řekl s kým je ve sporu. S námi ne. My jako klub občanských demokratů říkáme, že zaměstnanci nemají být ze zákona povinně členy dozorčí rady. Takže s námi ve sporu nejste. A pokud říkáte, že jste ve sporu, tak řekněte s kým. S vaším koaličním partnerem. Ne s námi. Škoda, že ten pravicový přístup neuplatňujete někdy jindy, například když chceme rušit některé daně. To jste s těmi socialisty na jedné lodi a říkáte: To by nám vypadly čtyři miliardy. A my máme pouze 1 250 miliard výdajů, a kdybychom měli ušetřit čtyři z 1 250 miliard, tak říkáte a přebíráte levicovou rétoriku: No s tím si ten stát přece nemůže poradit, s tak velkým výpadkem. Čtyři nebo pět miliard.

Včera, nebo dneska, už nevím, když pan předseda poslaneckého klubu socdem navrhuje změnu toho, jak vláda může valorizovat důchody, to je taky zásah do státního rozpočtu. To vám nevadí. (Předseda Faltýnek: Vadí. Vadí. Vadí.) Tak vadí. Tak uvidíme to při hlasování. Rád to slyším. Ještě se o tom pobavíme. Chtěl jsem říct jediné, pokud jste ve sporu, tak říkejte s kým. S námi ne. My ten názor zastáváme taky. My jsme taky tu změnu prosadili, aby tam nebyli povinně. Ale nikomu to nebrání, aby tam zaměstnanci byli. A bavme se o tom, jak to bude u těch podniků se státní účastí, protože o to ve skutečnosti v té dnešní debatě jde.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan ministr Mládek. Stahuje svoji přihlášku, tudíž pokud se již nikdo nehlásí do rozpravy, rozpravu končím.

Nyní poprosím pana zpravodaje, aby kontroloval můj postup, protože jsem přebrala řízení v projednávaném bodu, abych na něco nezapomněla. Eviduji tady hlasování o návrhu na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, poté návrh na zamítnutí předloženého návrhu. Je tomu tak. Takže v tuto chvíli svolám kolegy z předsálí a zahajuji hlasování o návrhu na vrácení předloženého... (Rozruch v sále.) Ještě je tady požadavek na odhlášení, všechny vás odhlásím. Poprosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami.

 

A nyní budeme hlasovat o návrhu na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko, zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 108, do kterého je přihlášeno 153 přítomných, pro 40, proti 74. Návrh byl zamítnut.

 

Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na zamítnutí předloženého návrhu.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko, zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 109, do kterého je přihlášeno 154 přítomných, pro 39, proti 78. I tento návrh byl zamítnut.

 

Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavněprávnímu výboru jako výboru garančnímu. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Pan poslanec Kučera. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Dovoluji si navrhnout přikázat hospodářskému výboru.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Garančnímu? (Poslanec Kučera z uličky: Ne. Jako další.) Jako další výbor, ano, já si to tady poznamenávám. Pro stenozáznam, je to návrh k projednání dalšímu výboru. Poprosím pana navrhovatele. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Sociálnímu výboru.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Jako dalšímu výboru, nebo garančnímu? (Dalšímu.) Tak jsme u garančního výboru v tuto chvíli. Jiný návrh na garanční výbor zde není.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko, zvedněte ruku. Opakuji, garanční výbor je ústavněprávní. Kdo je proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 110, do kterého je přihlášeno 160, pro 150, proti 3. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán ústavněprávnímu výboru jako garančnímu výboru.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru, avšak zazněly tady návrhy na hospodářský výbor, sociální výbor - a ještě pan Kalousek se svým návrhem.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Vzhledem k argumentaci, kterou jsem tady vznesl, a myslím ji vážně, navrhuji také přidělit bezpečnostnímu výboru.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ještě nějaký návrh jinému výboru k projednání? Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování o jednotlivých návrzích.

 

Nejdříve budeme hlasovat o hospodářském výboru jako dalším výboru, který se tímto má zabývat.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko, zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 111, přihlášeno 161 přítomných, pro 107, proti 18. Návrh byl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o sociálním výboru.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko, zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 112, přihlášeno 160 přítomných, pro 97, proti 35. I tento návrh byl přijat.

 

Nyní se budeme zabývat návrhem pana poslance Kalouska, a to je výbor bezpečnostní.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko, zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 113, přihlášeno 160 přítomných, pro 66, proti 59. Tento návrh byl zamítnut.

 

V tuto chvíli konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání dále hospodářskému výboru a sociálnímu výboru jako dalšímu výboru. V tuto chvíli končím projednávání tohoto bodu.

Pro stenozáznam, paní poslankyně Havlová ruší svoji omluvu.

 

Nyní se budeme zabývat bodem

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.