(16.50 hodin)
Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem rád, že dnes mluvíme o migrační krizi, ale samozřejmě rád nejsem, že až dnes mluvíme o věcech, které jsme měli řešit předtím, než pan premiér odjel na jednání o dohodách s Tureckem. Mimochodem ta debata, jak tady probíhala v minulosti, o tom, že tyto věci máme řešit na jednání výboru pro evropské záležitosti, tak nevím, kolik z vás na tom výboru bylo. Jsem jeho členem a poslední jednání přesně ukazuje, proč to tam řešit nemůžeme: protože na debatu s panem premiérem jsme měli zhruba hodinu. Pan premiér něco řekne, čtyři poslanci se zeptají, pak už debata samozřejmě končí. Neprojednáváme mandát, ale nějaký komentář k mandátu. A u tak závažných věcí, jako se řeší v těchto dnech na úrovni Evropské unie, není prostě možné, aby tady premiér vlády České republiky mluvil s poslanci 20. ledna a pak 23. nebo kolikátého je dneska března - dvacátého druhého - a mezitím se odkazoval jenom na jednání ve výboru pro evropské záležitosti. Není to dobře. A věci, ke kterým se mezitím ČR zaváže, jsou v mnoha směrech neodvratné.
Protože samozřejmě respektuji jak usnesení Poslanecké sněmovny, tak neformální dohodu předsedů poslaneckých klubů, tak se omezím jenom na několik komentářů a především otázek, které chci položit panu premiérovi právě v souvislosti s tou Evropskou radou, bohužel až po ní.
Závěry, ke kterým Evropská rada dospěla, musíme hodnotit s rezervovaným optimismem a hlavně realisticky, protože ta dohoda není ani samospasitelná, ani to není řešení migrační krize, i když to někteří politikové tak svému domácímu publiku prodávají. Když se podíváme na data, která zveřejňuje třeba vysoký komisař pro uprchlíky, tak jasně vidíme, že migrační příliv stále zesiluje. Podle aktuálních dat přišlo od začátku ledna do 19. března tzv. středomořskou cestou 147 tisíc uprchlíků, přičemž naprostá většina přišla přes řeckou hranici, kam dorazilo 146 tisíc migrantů. Když si to srovnáte s rokem 2015, tak zjistíte, že za tu dobu na řeckou hranici dorazilo 12 tisíc uprchlíků. Z toho je jasné, že migrační tlak zesiluje. Dosavadní nástroje nejsou účinné a ukazuje se, že dosud příliš účinná není ani monitorovací a pozorovací mise NATO v Egejském moři.
A teď jakou nám na tuto situaci nabízí unijní dohoda z předcházejících dnů řešení. Jde především o onen mechanismus jeden za jednoho - za každého vráceného uprchlíka z řeckých ostrovů bude z Turecka přemístěn jeden Syřan a návrh počítá s celkovým počtem 72 tisíc lidí. Pan premiér říká, že z tohoto ujednání neplynou žádné nové závazky a vše bude probíhat podle ujednaných kvót. Ano, ta dohoda říká, že Syřané budou vraceni jako náhrada za dosud nevyčerpané počty přesídlených - ale jenom pro informaci bych k tomu dodal, že z toho ambiciózního počtu 160 tisíc bylo k minulému týdnu přemístěno 937 uprchlíků. V tom problém není. Problém je v tom, že dohoda s Tureckem uvádí, že členské státy vítají záměr Komise pozměnit již platné rozhodnutí o relokačních kvótách v případě, kdy budeme blízko dosažení stropu oněch 72 tisíc uprchlíků, a to de facto znamená, že vláda podepsala bianko šek na další kvóty odkudkoliv a kdykoliv. Jsme tedy svědky toho, že díky nedůslednému postoji české vlády se migrační kvóty staly trvalým fenoménem evropské politiky, se kterým se pracuje a se kterým se, jak vidíte, počítá i do budoucna. Tato opatření se navíc týkají jenom Řecka. Pašerácké gangy budou hledat samozřejmě jiné cesty do Evropy. To koneckonců uznává i sama Evropská rada, která prohlašuje, že je mimořádně obezřetná, pokud jde o nové možné trasy nelegálních migrantů. A to, že alternativní cesty hrozí, připustil i pan premiér ve svém vystoupení v České televizi. Já se tedy pana premiéra ptám, jak bude reagovat na změny migračních cest a jaký mohou mít přímý dopad na Českou republiku.
Dále bych se chtěl zeptat na otázku, která zde už částečně zazněla, a to je na otázku liberalizace víz s Tureckem. Protože závěr dohody, kterou schválily všechny hlavy států a šéfové stát EU, a tedy i český premiér, hovoří, že naplnění cestovní mapy k naplnění vízové liberalizaci vůči všem zúčastněným členským státům bude akcelerováno s výhledem toho, že nejpozději do konce června 2016 bude zrušena vízová povinnost pro občany Turecka, pokud dojde k naplnění všech nutných podmínek. A já se ptám pana premiéra, jaký postoj na jednání evropských špiček zastával, a to zejména proto, že výbor pro evropské záležitosti, který tu jedná jménem Poslanecké sněmovny, před jednáním Evropské rady schválil i hlasy vládních poslanců usnesení, že vyzývá vládu, aby odmítla zavedení bezvízového styku s Tureckem. Jednal podle toho český premiér a odmítl liberalizaci vízového styku s Tureckem, nebo ne?
Evropská rada ve svých závěrech dále vyjadřuje potěšení nad pokrokem, kterého bylo dosaženo v práci na návrhu týkajícím se evropské pohraniční a pobřežní stráže, jenž by měl být co nejrychleji přijat. Já se ptám pana premiéra, jaký vláda zastávala postoj ve věci možnosti zásahu této pohraniční a pobřežní stráže na území členského státu i bez jeho svolení a zda je tato kompetence stále součástí připravované dohody.
A dále závěry Evropské rady obsahují prohlášení, že bude pokračovat práce na budoucí struktuře migrační politiky, včetně dublinského nařízení. A já tady opakovaně pana premiéra vyzývám, aby informoval Sněmovnu, což se dosud nestalo, jaké česká vláda a česká diplomacie v otázce revize a budoucí podoby evropské integrační politiky bude zastávat postoje, a to i proto, že dosavadní kroky naznačují její značnou komunitarizaci na úkor stávajících pravomocí členských států. Koncem minulého října, a to bych tady připomenul, protože se málokdy dostaneme k debatě o migraci na půdě Poslanecké sněmovny, se premiér Sobotka na Evropské radě neohradil vůči vytvoření společného unijního systému řízení o mezinárodní ochraně azylu, který by vedl k zavedení tzv. azylového kodexu, tedy ke komunitarizaci řízení o mezinárodní ochraně, což by bylo zásadní omezení suverenity naší země.
O těchto věcech zde, dámy a pánové, musíme mluvit! Nemůžeme se té debatě vyhýbat, jak to dosud vládní koalice dělá. Tyto otázky tady musejí být panem premiérem zodpovězeny, poslancům a veřejnosti. Jsou to otázky naprosto zásadní a nestačí pro ně standardní projednávání ve výboru pro evropské záležitosti.
Já v této souvislosti ještě jednou žádám a vyzývám vládu, aby respektovala usnesení Poslanecké sněmovny a pravidelně informovala Poslaneckou sněmovnu o postojích, které bude český premiér a česká vláda zastávat při jednání v evropských orgánech. Ne až potom, ale předtím, protože jde o to, abychom se tady dohodli na tom, co Česká republika bude chtít prosadit v rámci evropských orgánů ve věci migrační krize. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane předsedo. Nyní s přednostním právem paní poslankyně Dobešová a připraví se pan předseda Kováčik. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Ivana Dobešová: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Je mi nesmírně líto, že na úvod své řeči musím říct, že diskutujeme a setkáváme se v Poslanecké sněmovně na toto téma v době, která je velmi tragická pro celou Evropu, v době, kdy přicházejí o život obyvatelé Evropy, v době, kdy Evropa otevřela náruč, ukázala svoji lepší tvář, aby její obyvatelé byli nakonec zabíjeni. Co se zdálo při prvních lednových útocích minulého roku ve Francii jako výjimečné, tak listopadové útoky ve Francii a poslední útok v Bruselu ukázaly, že Evropa je ve válce. Události, které jsme vídali v televizi z Blízkého východu, se dnes dějí v Evropě. Válka společně s uprchlíky přišla do Evropy.
Proč k tomu mohlo dojít? Příčinou jsou nepochybně události na Blízkém východě a zejména syrský konflikt. Ještě nedávno nejstabilnější a nejbezpečnější země této oblasti, Sýrie, kde žila vedle sebe různá etnika, se zhroutila do nevídané občanské války. A i když to přímo nesouvisí, ale také Sýrie přijímala obrovské množství uprchlíků tentokrát z Iráku a jednu dobu dokonce Sýrie byla největším příjemcem těchto uprchlíků, kam podle odhadů odešlo 1,2 až 1,4 milionu uprchlíků. A dnes? Dnes prchají Syřané. Možná by stálo za zkoumání, nakolik tito uprchlíci vytvořili podhoubí pro rozšíření tzv. Islámského státu, který dnes ovládá část Sýrie a Iráku. ***