(13.40 hodin)
(pokračuje Grospič)
Nyní máme před sebou vládní návrh zákona a pro porovnání chci přečíst rovněž předmět - článek číslo 2, který upravuje předmět referenda. V referendu lze rozhodovat o věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu s výjimkou rozhodování o základních právech a svobodách, státním rozpočtu a věcech vymykajících se ze zásad právní úpravy nebo správy daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění, porušení závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva, ustanovování jednotlivých osob do funkcí a jejich odvolání z funkcí, individuálních právech a povinnostech. Referendem nelze schvalovat právní předpisy.
Myslím si, že obsah obou článků, byť je možná jinak formulován, je téměř totožný. Co není totožné a s čím si myslím, že bychom se měli vypořádat v rámci projednávání tohoto návrhu zákona, pokud bude propuštěn do druhého čtení ve výborech i zde na plénu Poslanecké sněmovny, je otázka počtu petentů, kdy 250 tisíc petentů pro občany České republiky se skutečně jeví jako hranice poměrně vysoká a reálně nedosažitelná.
Potom bychom měli zvážit postup, který je stanoven v článku 5 Přezkoumávání návrhu konání referenda. Na mě budí tento návrh a tento postup - výrazně shodný postup, který zazněl kdysi v návrhu o konání referenda, předložený dřívější pravicovou vládou v předchozím volebním období, který reálně znemožňuje a bude znemožňovat faktické konání referenda.
Jsou to momenty, na které jsem zde chtěl upozornit, na které chce upozornit i Komunistická strana Čech a Moravy s tím, že nebude bránit propuštění tohoto zákona do druhého čtení. Považuje za velice pozitivní, že se alespoň tento návrh reálně v čase i projednávání posunul do fáze, kdy zde hovoříme znovu o návrhu o konání celostátního referenda, byť k předloženému návrhu máme řadu faktických i technických výhrad, ale pevně věříme, že i vládní koalice bude vnímavá a bude věcně zúročovat diskuzi, která proběhne případně v rovině výboru Poslanecké sněmovny a při druhém čtení zde v Poslanecké sněmovně.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji pane poslanče. Nyní je řádně přihlášený pan poslanec Benda. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, nebudu vám slibovat, že budu stručný, to rozhodně nehodlám být stručný v této věci. Chtěl bych se vyjádřit k návrhu zde předloženého zákona i k vystoupení prezidenta republiky, které ho uvádělo. Vím, že jakoby zaznělo mimo rozpravu, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o vystoupení prezidenta republiky na půdě této Sněmovny a k tomuto návrhu zákona, tak myslím, že je poměrně legitimní v rozpravě k tomuto návrhu zákona na vystoupení prezidenta republiky zareagovat.
Prezident republiky nás zatím navštívil třikrát, myslím, že vždy u těch nejméně podstatných návrhů zákona, které tady projednáváme, ale to je samozřejmě jeho a můj úhel pohledu.
Co pokládám za veliký problém je, že prezident republiky z tohoto místa, z řečnického pultu cituje z ukradených mailů premiéra této země. Z mailů, které neměly být samozřejmě nikdy zveřejněny. Kde je naprostý skandál, že je české noviny otišťují jenom s odvoláním na to, že je nějaký americký server dokázal ukrást - nebo já nevím, kde ležící, teď nechci říkat americký - cizí server dokázal ukrást a někde pověsit. Pak z toho začnou citovat české noviny. Už to je pro mě na hranici toho, aby bylo zahájeno trestní stíhání proti narušení soukromí. A do toho přijde prezident republiky, tady, tady z tohoto místa citovat z takového mailu a odvolávat se na něj, že něco potvrzuje? Mně to připadá jako naprosto nemyslitelné, naprosto hraniční, abychom se opravdu naučili hrát s tím, že když se něco ukradne a někde se to zveřejní, tak že už s tím můžeme volně pracovat. To bych řekl, že je první poznámka k tomu, co se tady odehrálo během dnešního dopoledne, která mi připadá strašně sporná.
Druhá věc k obecným představám prezidenta republiky o volbách, panašování, které mi - ale možná že jenom tam z té pravé strany chvilkami z jeho úst znělo jako pančování, kde se pančuje víno. Panašuje se na volebních kandidátkách, že se volí skrze volební kandidátky. Ale velká a zase tady jednoznačně podpořená, dokonce na slovenském příkladu, víra v přímou volbu starostů, případně přímou volbu hejtmanů, je sice krásná a milá. Všichni víme, kdo jsme se tím zabývali, že to fungování je nesmírně obtížné, že by to znamenalo zásadní přepsání jak krajských, tak komunálních pravidel a jednání zastupitelstev, složení rady a dalších věcí.
Ale jenom bych rád prezidentu republiky připomněl z tohoto místa, že na Slovensku tímto způsobem vznikl pan Kotleba, kterého on sám dnes označuje za fašistu nebo kryptofašistu. Ten vznikl přesně způsobem, že si Slováci uzákonili přímou volbu hejtmanů a mají z toho dnes stranu, o které se celá Evropa, všechny okolní státy domnívají, že to je velikánský problém pro zahraniční reprezentaci Slovenské republiky.
Tak to jsou tři moje poznámky k vystoupení prezidenta republiky. Musím říct, že mě v mnoha směrech výrazně zklamalo.
Dále bych se chtěl věnovat tomuto návrhu zákona, tak jak byl vládou předložen. Víte dobře, že já nejsem příznivcem referenda na celostátní úrovni, obecného referenda na celostátní úrovni v žádné podobě. Říkám to otevřeně. Nepokládám to za něco, co by obohacovalo náš ústavní systém, říkal jsem to tady z tohoto místa již mnohokrát. Myslím si, že možnost zakotvená v Ústavě konat referendum za situací, které opravdu mají zásadní význam pro zemi, to znamená, jsou schváleny ústavních zákonem, Ústava dává, také ta možnost již jednou v minulosti využita byla a nevidím žádného důvodu, abychom tuto možnost na celostátní úrovni dramaticky rozšiřovali.
Jsou evropské země, jako třeba sousední Německo, které takovou možnost také nemají, nepokládáme je nepochybně za nedemokratickou zemi. Ale pokud už jdeme cestou, že chceme, nebo respektive vláda a zřejmě většina v této Poslanecké sněmovně chce návrh zákona o celostátních referendu, chce ho prosadit, tak si myslím, že by ten návrh měl mít alespoň nějakou minimální vnitřní logiku. Alespoň nějakou minimální vnitřní konzistenci. Což se mi tady zdá, že se vládě úplně nezadařilo. A chci na to upozornit v prvním čtení, než přejdeme do jednání ve výborech, abychom pak případně ve výborech mohli podávat pozměňovací návrhy, které by směřovaly k tomu, aby se tento návrh zákona, pokud už by snad měl být schválen, dostal alespoň do podoby, která bude nějakým způsobem odpovídat zbytku ústavního systému v této zemi.
A dovolím si tady ještě jednu krátkou odbočku. Za svoji největší politickou chybu pokládám skutečnost, že jsem se jednou nechal ukecat novináři a zbytkem politické scény k tomu, abych souhlasil se změnou Ústavy směřující k přímé volbě prezidenta. Myslím si, že to byla fatální chyba. Všechny ty, kteří dneska chtějí hlasovat pro referendum, varuji před tím, aby takto fatální chybu, kterou jsem já v minulosti udělal, neudělali také. Protože cesty jsou sice dlážděné dobrými úmysly, ale fakticky vedou do pekel a dobře to na dnešní situaci vidíme.
Abych se dostal zpět k tomu návrhu ústavního zákona o celostátním referendu. Není vůbec zřejmé, proč se vláda domnívá, že máme mít dva typy konání referend, a bude samozřejmě pak záviset na tom, jakým způsobem bude upraven onen prováděcí zákon. Ale že máme mít jeden způsob vyhlašování referenda prostřednictvím ústavních zákonů, tomu bych ještě rozuměl, že může být ještě nějaké další referendum vyhlášeno prostřednictvím ústavních zákonů, ale referenda podle článku 10a odst. 2 Ústavy a referenda ve výpovědi mezinárodní smlouvy podle článku 10a Ústavy. A pak tento zvláštní návrh zákona. ***