(Jednání pokračovalo v 11.01 hodin.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, chtěl bych vám oznámit, že za několik okamžiků navštíví náš jednací sál prezident republiky, pan Miloš Zeman.
(Zaznívají fanfáry, poslanci vstávají a do sálu vstupuje prezident republiky. Poslanci TOP 09 nejsou v sále přítomni s výjimkou bývalého člena TOP 09 poslance Turečka.)
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dovolte, abych mezi námi uvítal prezidenta republiky, pana Miloše Zemana. (Potlesk v celém sále.)
A nyní se budeme věnovat bodu
67.
Vládní návrh ústavního zákona o celostátním referendu
/sněmovní tisk 559/ - prvé čtení
Prosím, aby se slova ujal pan prezident republiky.
Prezident České republiky Miloš Zeman Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci. Prezident republiky má sice právo vystoupit k jakémukoliv projednávanému tématu, ale domnívám se, že by se měl soustředit pouze na zákony, které jsou pro osud naší země klíčové, nebo chcete-li páteřní. Až dosud jsem v tomto smyslu před vámi vystoupil třikrát, včetně dnešního vystoupení.
Nejdříve jsem polemizoval s návrhem služebního zákona, protože se i nadále domnívám, že dobrý úmysl tohoto zákona, to jest depolitizovat státní správu, nebyl naplněn a vedl k opačnému účinku. Jak si vzpomenete, brojil jsem zejména proti instituci politických náměstků. A v jednom z nedávno uniknuvších e-mailů mě zaujal jeden, který říká - cituji: "Je mi 60 let a chtěl bych dělat politického náměstka, a to na jakémkoli ministerstvu." Konec citátu. Myslím si, že autor tohoto e-mailu moji kritiku potvrdil. Tuto věc ovšem pokládám za uzavřenou.
Druhý zákon, který jsem naopak podpořil, byl zákon o prokázání původu příjmů a majetku, protože nastal čas, abychom našli odvahu oddělit lidi, kteří svůj majetek získali legálním způsobem, od těch, kdo ho získali pomocí ekonomické kriminality.
Nu a nyní jsem mezi vám potřetí, abych podpořil zákon o obecném referendu.
Dovolte mi, jako starému zbrojnoši, abych si zavzpomínal na svá relativně mladá léta, když jsem jako poslanec Federálního shromáždění poprvé četl tabulku preferencí nebo prestiže jednotlivých profesí. Takové tabulky se samozřejmě za komunismu nesměly sestavovat, protože všichni měli bezpochyby vysokou prestiž a nebylo potřeba zjišťovat jejich pořadí. Nu a v té tabulce v prvních letech po listopadové revoluci byli na prvních místech prestižních profesí učitelé, lékaři a politici, ať už to byli ministři, nebo poslanci. Šel čas, proběhlo 25 let. Učitelé a lékaři na prvních místech tohoto žebříčku zůstali a poslanci se postupně propadali níž a níž, až v několika posledních letech zaujímají politici, nejenom poslanci, ale i ministři, předposlední místo za uklízečkou.
Mimochodem, v Rakousku se uklízečka v zájmu politické korektnosti označuje jako kosmetička podlahových ploch. Protože já nejsem politicky korektní, říkám uklízečka.
Nuže dobrá. Tento problém nás všechny, kdo se zabývají politickou činností, musí znepokojovat. Nikdo není rád, jestliže prestiž jeho profese bez ohledu na konkrétní osoby klesá. A dnes jsme se tady sešli, abychom probírali jeden ze zákonů, který alespoň částečně může politikům jejich prestiž vrátit tím, že jim umožní, aby se překonala bariéra odcizení mezi nimi a občany a občané byli více vtaženi do procesu rozhodování. ***