(10.20 hodin)
(pokračuje Maxová)
Možnost odvolání ze zdravotních důvodů a pro závažné pochybení není včleněna do současného stávajícího odstavce 3 upravujícího odvolání ochránce, kde je tvrzení, že musí být odvolán, nýbrž je upravena ve zcela novém odstavci. Důvodem je skutečnost, že oproti odstavci 3, dle něhož je Poslanecká sněmovna povinna, jak už jsem zmínila, při naplňování zákonných podmínek ochránce z jeho funkce odvolat, a to pro neslučitelnost či že je členem politické strany, tak v novém odstavci, který je vkládán mým pozměňovacím návrhem, to bude záviset na uvážení Poslanecké sněmovny, zda k takovému kroku vůbec přistoupí, či nikoliv, a je zapotřebí nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Návrh také samozřejmě reflektuje odvolání evropského veřejného ochránce práv a inspiruje se také dalšími zahraničními úpravami, jako je slovenská úprava.
Je pravda, že jsem studovala materiály o odvolatelnosti ombudsmana, ombudsmanky v jiných zemích. Například ve Švédsku je parlament oprávněn zbavit funkce ombudsmana, který přišel o důvěru parlamentu. Zákony Francie a Belgie připouštějí odvolání ombudsmana z funkce pro závažné pochybení, resp. ze závažných důvodů. Musím říci, že je mi namítáno, co to je závažné pochybení. Nicméně musím přiznat, že to je běžný pojem v našem právním systému, v podstatě je to i běžný pojem v jednacím řádu Evropského parlamentu, kdy v čl. 21 na straně 21 je možnost v podstatě odvolání, předčasné ukončení výkonu funkce, a je zde psáno, že konference předsedů může navrhnout parlamentu, aby odvolal z funkce předsedu, místopředsedu, kvestora, předsedu a místopředsedu výboru, předsedu a místopředsedy meziparlamentní delegace nebo jakékoliv jiné funkcionáře volené v parlamentu, pokud se dotyčný poslanec dopustil závažného pochybení. V našich právních normách je závažné pochybení třeba zmiňováno v zákonu č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, v nařízení vlády č. 302/2014 Sb., o katalogu správních činností, ve sdělení Ministerstva zahraničí 111/2009, zákoně o zadávání veřejných zakázek - samozřejmě ten starší 1999/1994 Sb., úředním sdělení České národní banky, nálezu Ústavního soudu 84/1999 atd., mohla bych pokračovat.
Takže bych jenom chtěla říci, že ještě je mi namítáno samozřejmě, že by to mohlo být v rozporu s pařížskými principy, ze strany pana ministra. Já ho musím ujistit, že v žádném případě, protože v podstatě na pařížských principech se shodli zástupci OSN, států mezivládních i nevládních organizací. Pařížské principy neobsahují konkrétní právní závazky, ale jsou dokumentem typu soft law, to znamená dokument obsahující pouze morální a politické závazky, z čehož vlastně požadavky v pařížských principech pro vnitrostátní lidskoprávní instituce, což my v naší republice můžeme vztahovat na ombudsmana, i když to není oficiální lidskoprávní instituce, jsou například: široký mandát založený na univerzálních lidskoprávních standardech, nezávislost instituce stanovená v textu ústavního zákona, popř. zákona, nezávislost na vládě, pluralita skupin v tomto orgánu zastoupených, náležité vyšetřovací pravomoci a dostatečné finanční zdroje.
Tudíž k namítanému možnému ohrožení nezávislosti ombudsmana musím říci, že nezávislostí dle pařížských principů se rozumí zejména zřízení vnitrostátní lidskoprávní instituce, u nás ombudsman, zákonem, což máme, a dále nezávislost institucionální, to znamená nezávislost při ustanovování do funkce, což máme, a nezávislost zdrojů financování, což máme také. Takže nezávislost veřejného ochránce práv na exekutivě, to znamená moci výkonné, je dána právním zakotvením jeho statusu v textu zákona. To je důležité pro jasné a nezpochybnitelné vymezení ombudsmanova poslání, především úkolů a kompetencí, a dále pro vytvoření rámce jeho aktivit. Uvedená úprava je zárukou pro relativní nezávislost celé instituce. Je tímto zajištěno, že případná změna vlády nebude mít na činnost ombudsmana přímý vliv. Je zřejmé, že změny ve struktuře či pravomocí instituce založené zákonem nejsou zcela vyloučeny, avšak k jejich schválení je zapotřebí souhlasu parlamentní většiny. Oproti tomu subjekty, jejichž právní rámec je dán podzákonnými právními předpisy, například nařízeními vlády či vyhláškami ministerstev, jsou podřízeny exekutivě a bývají dosti závislé na politických změnách v jejich složení. Takže nezávislost není ohrožena.
Z hlediska pařížských principů hraje důležitou roli rovněž finanční nezávislost, což samozřejmě naše republika také splňuje, protože rozpočet takovéto instituce by neměl být součástí instituce jiné, a u nás samozřejmě je pro financování Kanceláře veřejného ochránce práv samostatná kapitola státního rozpočtu, takže také nemáme nezávislost ohroženu.
A myšlenka, že by po přijetí tohoto pozměňovacího návrhu, který rozšiřuje možnosti odvolatelnosti ombudsmana či ombudsmanky, byla jeho nezávislost ohrožena, není rozhodně problém s Poslaneckou sněmovnou. Mohla bych to nazvat až absurdním. Popřel by se tím smysl a podstata celého institutu veřejného ochránce práv, jímž je působit k ochraně osobě před jednáním úřadů a dalších institucí, a tím v podstatě přispět k ochraně práv a svobod našich občanů.
Co bych ještě chtěla říci, je, že ombudsman je zcela nezávislý na výkonné moci. Dá se říci, že vykazuje značnou nezávislost i na moci soudní, což představuje například jeho imunita zakotvená v § 7, kdy jej v podstatě nelze trestně stíhat bez souhlasu Poslanecké sněmovny. Nezávislost ombudsmana je dána také na moci zákonodárné. Naprosté nezávislosti na zákonodárné moci však nebude možné dle mého názoru dosáhnout, neboť Parlament ČR přijímá zákon, přijal zákon o veřejném ochránci, přijímá novely a Poslanecká sněmovna ochránce volí, popř. odvolává v současné době, pouze když poruší ty dvě podmínky, a ochránce je Poslanecké sněmovně z výkonu své funkce odpovědný, měl by nám skládat účty a pravidelně nás informovat o své činnosti.
Kdybych měla uzavřít svoji řeč, tak bych chtěla říci, že můj pozměňovací návrh, si myslím, spíše přispěje ke zlepšení fungování celé instituce. Bude-li Poslanecké sněmovně jakožto reprezentantu lidu umožněno odvolat veřejného ochránce práv, který se dopustil závažného pochybení, a znovu připomínám, že je to běžný právní pojem v našem právu, závažné pochybení, a je to vlastně hrubé porušení svých povinností, bude současně zajištěn řádný výkon činností spadajících do pravomoci ombudsmana, neboť dojde ke zvolení nového ombudsmana, čímž nebude ohrožena důvěra občanů v tuto instituci.
A poslední. Opravdu si myslím, že pozměňovací návrh, který rozšiřuje možnost odvolatelnosti ombudsmana či ombudsmanky, přispěje k větší odpovědnosti práce veřejného ochránce práv při výkonu své funkce, neboť doposud byl ombudsman v zásadě neodvolatelný, a to i v případě, dopouštěl-li se opakovaně při své činnosti vážných pochybení.
Ke svému pozměňovacímu návrhu se samozřejmě přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, paní poslankyně, a prosím k mikrofonu pana poslance Karamazova, připraví se pan poslanec Benda. Prosím, máte slovo.
Poslanec Simeon Karamazov: Vážené kolegyně, vážení kolegové, jen těžko hledám pochopení pro zákon z dílny ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. Tím spíš mě udivuje, že se s návrhem, který přinese mnoho problémů, ztotožňuje i vláda. Možná se mnohým zdá diskuse o tomto zákonu nepotřebná, opak je ale pravdou. Nová legislativa nezavádí nic menšího než čtvrtou moc ve státě. Jestliže jsme dosud hovořili o moci zákonodárné, výkonné a soudní, čtvrtým centrem se má nyní stát veřejný ochránce práv. Ten by nově získal právo požadovat po Ústavním soudu zrušení sporných zákonů. ***