(16.40 hodin)
(pokračuje Hnyková)
Zdravotně postižení, a to především prostřednictvím organizace Sdružení zdravotně postižených v České republice, se opakovaně písemně i osobně snažili přesvědčit ministryni práce a sociálních věcí paní Marksovou o nutnosti urychlené změny příslušných ustanovení zákona o sociálních službách a jeho prováděcí vyhlášky. Nestalo se tak. Projednávali jsme tuto problematiku na podvýboru pro nepojistné dávkové systémy, zdravotně postižené, seniory a sociálně ohrožené skupiny. Uspořádali jsme na půdě Poslanecké sněmovně 17. března 2015 velký seminář k této problematice, kde přímo vypovídali lidé, kterých se toto vše velmi dotklo. (Poslanci v řadách sociální demokracie spolu hovoří.) Já počkám, pánové... Můžeme pokračovat, výborně.
Zdravotně postižení vyhlásili petiční akci, pod kterou se podepsalo 11 373 občanů. Byla projednaná na petičním výboru Poslanecké sněmovny a byla přijata. Žádný z těchto podnětů však ani po osobním veřejně proklamovaném slibu paní ministryně Marksové doposud nepřiměl Ministerstvo práce a sociálních věcí k urychlené novelizaci výše uvedeného zákona a jeho prováděcí vyhlášky. Jak jsme se dozvěděli 22. září 2015 na petičním výboru, Ministerstvo práce a sociálních věcí nic v této oblasti nepřipravuje. A já dosud o žádné změně také nevím.
Proto jsem se rozhodla se svou kolegyní a kolegy z klubu podat tuto novelu zákona, abychom napravili křivdy z minulosti, ale ta se bohužel nedostala na program jednání. Stále jsou důležitější věci než napravení křivd u zdravotně postižených. Víte, nechci, abychom jen kritizovali, co kdo, kdy udělal v minulosti špatně, ale my jsme tady od toho, abychom věci napravovali. A pokud se něco v praxi neosvědčilo, poškozuje to naše občany a lidé to chtějí změnit, tak bychom měli vyslyšet jejich hlas. Nechali jsme dostatečný prostor Ministerstvu práce a sociálních věcí k tomu, aby to napravilo. Ale pokud zde není snaha o změnu, musíme se vrátit k tomu, co je osvědčené, po čem zdravotně postižení volají a co chtějí vrátit zpět.
Vážené kolegyně a kolegové, v tuto chvíli bych vás chtěla požádat, abyste se zamysleli nad požadavky zdravotně postižených a ve třetím čtení pak podpořili tento pozměňovací návrh. Slyšela jsem od některých z vás před jednáním výboru pro sociální politiku, že je to nutné přepracovat. Já jsem se tomu nebránila a určitě by se tomu nebránili zdravotně postižení, pokud by to bylo v jejich prospěch. Ale nikdo nepřišel ani neřekl, jak si to představuje.
Proto bych ještě jednou z tohoto místa chtěla poděkovat těm, kdo podpořili tento návrh na výboru z řad poslanců KDU-ČSL a komunistické strany. Ke svému pozměňovacímu návrhu se přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk z řad poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Hnykové. Nyní v obecné rozpravě pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, ještě jednou. Milé kolegyně, vážení kolegové, členové vlády, pane předsedající, klub KDU-ČSL předloženou novelu zákona o sociálních službách podporuje, což už jsem zde zmínil při prvním čtení, přičemž velmi pozitivně vnímáme zejména zvýšení příspěvku na péči o 10 %, protože současnou výši příspěvku považujeme za výrazně nevyhovující, kdy v řadě případů je limitujícím faktorem pro daného zdravotně postiženého v čerpání potřebných sociálních služeb. Pozitivně také vnímáme i zvýšení pravomoci krajských úřadů v boji proti nelegálnímu provozování sociálních služeb.
Nyní si vám dovolím představit pozměňovací návrh, ke kterému se posléze přihlásím i v podrobné rozpravě. Tento pozměňovací návrh je alternativou k pozměňovacímu návrhu, který přijal garanční výbor a který jsem na výboru také navrhoval já. Věcně si oba pozměňovací návrhy kladou za cíl řešit stejný problém. Je jím velmi neutěšená situace v oblasti řízení o příspěvku na péči u pacientů, kteří vinou například těžkého poranění míchy, těžké autonehody s mnohočetnými poraněními, mozkového poškození s ochrnutím či amputací končetin tráví několik měsíců na akutním lůžku v nemocnici a posléze další měsíce a měsíce v zařízeních následné péče či v rehabilitačním ústavu. Současná praxe je taková, že v těchto případech je řízení o posouzení stupně závislosti a přiznání příspěvku na péči přerušeno a je přerušeno po celou dobu hospitalizace. Tímto postupem vzniká obrovský problém pro daného pacienta a jeho rodinu, kdy v okamžiku, kdy se po šesti sedmi měsících či déle konečně dostává do domácího prostředí, tak se fakticky teprve potom rozbíhá řízení o příspěvku na péči. Přitom jde o pacienty s dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem vyžadujícím zdravotní a sociální péči v domácím prostředí. Zde je z praxe mnohokrát doloženo, že pacienta i jeho rodinu čeká martyrium, kdy na přiznání příspěvku na péči čekají tři, čtyři, ale i šest a více měsíců. Z diskusí s takto postiženými rodinami jasně vyplývá, že svízelná situace pro ně nastává už jen samotnou vážnou zdravotní situaci jejich příbuzného, a k tomu výpadek podstatné části příjmů, stresová situace s adaptací na domácí prostředí a také v neposlední řadě absence příspěvku na péči, což pro tuto rodinu výrazně omezuje možnost čerpání sociálních služeb.
Je třeba říci, že například u postižených s míšními traumaty či u pacientů po autonehodách jde velmi často o pacienty v aktivním věku, mnohdy živící rodinu, což samozřejmě důsledky ještě znásobuje. Proto jsem přišel s pozměňovacím návrhem, který má ambici tuto špatnou situaci řešit. Původní verzi mého pozměňovacího návrhu přijal kladně výbor pro sociální politiku, ale už v diskusi na výboru jsme se shodli, že věcné i legislativní provedení má určitá rizika a nedostatky a já je přiznávám.
Oceňuji v této souvislosti pozitivní přístup Ministerstva práce a sociálních věcí, konkrétně sekci paní náměstkyně Stöcklové a Merhautové, které po mé výzvě k přípravě alternativního pozměňovacího návrhu svolaly v krátké době široké jednání se všemi zainteresovanými včetně nutné součinnosti s Ministerstvem zdravotnictví, protože se to týká i posudkových lékařů a také lékařů ve zdravotnických zařízeních. Po dvou týdnech intenzivních jednání je výsledkem dle mého názoru vyvážený a v praxi velmi dobře realizovatelný model, který dnes jako alternativní načtu v podrobné rozpravě.
Tato úprava nově umožní zahájení řízení o přiznání příspěvku na péči v případech, kdy trvá více než 60 dní souvislá hospitalizace pacienta s jedním onemocněním, kde je prognóza dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Zároveň je zde zajištěna, a k tomu právě bylo potřeba jednat s Ministerstvem zdravotnictví, i součinnost se zdravotnickými zařízeními akutní, následné či rehabilitační péče, a to včetně umožnění sociálního šetření. Tímto se zrychlí řízení o příspěvku na péči a pacient bude mít reálnou šanci, až se po řadě měsíců strávených v lůžkových zařízeních ocitne v domácí péči, kde je vystaven velké stresové reakci z adaptace na domácí prostředí a samozřejmě ze souvisejících zdravotních i sociálních hendikepů, tak bude mít alespoň již přiznán příspěvek na péči nebo k tomu nebude daleko. Tudíž mu to umožní i okamžitě čerpat sociální služby. Tímto opatřením budou moci pacient i jeho rodina jednodušeji zvládat celkově velmi svízelnou životní událost, do které se vinou závažného onemocnění rodina dostala.
Dovoluji si vás v této souvislosti požádat o podporu tohoto pozměňovacího návrhu ve třetím čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vítu Kaňkovskému. Než budeme pokračovat v rozpravě - připraví se paní poslankyně Adamová s faktickou poznámkou a pan poslanec Beznoska s řádnou přihláškou - budu konstatovat došlé omluvy. Od 16 hodin do konce jednacího dne se ze zdravotních důvodů omlouvá pan poslanec Marek Černoch a od 16.45 z pracovních důvodů pan ministr vnitra Milan Chovanec.
Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce. ***