(16.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane zpravodaji, a v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které eviduje zatím devět přihlášek. První v pořadí je pan poslanec Klán, připraví se pan poslanec Koubek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážená paní místopředsedkyně, vládo, dámy a pánové.
Když se to tady projednávalo v prvním čtení, tak jsem vás tady seznámil s obšírnou analýzou jednotlivých protikuřáckých zákonů v celé Evropě. Nyní své vystoupení rozdělím do dvou oblastí, a to jednak na zákaz kouření a poté nějakým způsobem regulace dodávání alkoholu. A pak se rovnou zeptám i na některé věci pana ministra, protože když byla přítomna paní Lenka Teska Arnoštová na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, tak podle mě ani tomu zákonu moc nerozuměla. Když jsem se ptal na některé věci, tak mi na ně nedokázala odpovědět, a proto doufám, že mi pan ministr na tyto věci odpoví zde, protože to osazenstvo, které tam bylo, nebudilo moc valný dojem toho, že tomu úplně rozumí.
Takže nejprve k tomu zákazu kouření. Já jsem si opět nechal vypracovat určitou analýzu zákazu kouření jednak v Rakousku a jednak na Slovensku. Víte, já bych šel takovou tou cestou částečné regulace, podobně jako to mají sousedé. Já bych se toho nebál. Jednak máme spolu určité historické vazby z dob Rakouska-Uherska nebo z dob Československa, takže bych se podíval k nim, a proto vás s touto problematikou seznámím.
Například Slovensko. Takže na Slovensku začal zákon upravující kouření platit v roce 2005. Jedná se o zákon o ochraně nekuřáků, který od počátku účinnosti prošel několika novelizacemi. Místa, na kterých je zakázáno kouřit, jsou uvedena v § 7 daného zákona. V souvislosti s daným tématem je podstatný především odstavec 1 písm. h), podle kterého je zakázáno kouřit v zařízeních společného stravování mimo ta zařízení, která mají pro nekuřáky vyhrazených nejméně 50 % plochy, která je stavebně oddělena od části pro kuřáky tak, aby do prostoru vyhrazeného pro nekuřáky nepronikaly škodlivé látky z tabákových výrobků nebo jejich dýmů a dehtů nebo z výrobků, které jsou určeny ke kouření a neobsahují tabák, přičemž prostor pro nekuřáky musí být umístěn u vstupu do zařízení. Dle § 2 písm. i) daného zákona je zařízením společného stravování jakékoli zařízení, ve kterém se poskytují stravovací služby spojené s podáváním pokrmů a nápojů. Do této kategorie tak od nabytí účinnosti poslední novely zákona o ochraně nekuřáků v roce 2013 spadají jak restaurace, tak kavárny a bary. Takže to je Slovensko.
Pokud se podíváme do Rakouska, tak Rakousko to opět upravuje trošku jinak. V Rakousku platí od roku 1995 tabákový zákon, který vedle dalších otázek upravuje od roku 2009 v § 13a omezení kouření v oblasti gastronomie, přičemž pod pojmem gastronomie jsou myšleny vedle stravovacích zařízení např. také kavárny, cukrárny, noční kluby, bary, hospody, jídelny, taverny a stánky s občerstvením. Zde se nejedná o úplný zákaz kouření. Jsou rozlišeny dvě možnosti. Za prvé, provozovny do 50 metrů čtverečních mohou být kuřácké či nekuřácké. Musí být řádně označeny jako provozovna kuřácká nebo provozovna nekuřácká, takže tady dávají určitým způsobem na výběr provozovateli, jaká zařízení budou. K tomu bych se klonil i já osobně, zavést to tady v našich podmínkách. Za druhé, provozovny s podlahovou plochou větší než 50 metrů čtverečních musí být nekuřácké, případně musí mít stavebně oddělené místnosti pro kuřáky a nekuřáky. Výjimku mohou dostat provozovny, jejichž stavební úprava není možná z bezpečnostních důvodů nebo ji neumožňuje památková péče.
Nyní ještě k nákladům na stavební úpravy, které samozřejmě s tím také souvisely. Tak cílem Rakouska i Slovenska bylo zavedení absolutního zákazu jako v našich podmínkách, jak se tady o to pokouší Ministerstvo zdravotnictví. Proto nebyly a nejsou ze strany státu poskytovány dotace na stavební úpravy provozoven. Jakékoli případné náklady na realizaci stavebních úprav, které i přesto vznikly, nesli v obou zemích provozovatelé zařízení. Takže pokud my určitým způsobem jdeme cestou úplného zákazu kouření všude, když to tak shrnu, tak samozřejmě za ty úpravy ponese odpovědnost majitel. Nějakým způsobem se to tady budeme určitě snažit změkčit jednotlivými pozměňovacími návrhy. Pokud vím, tak poslanec Adámek nebo poslanec Stupčuk podávají pozměňovací návrhy, které to určitým způsobem řeší a jsou podobné buď tomu slovenskému modelu, nebo tomu rakouskému modelu. Takže já se k těmto pozměňovacím návrhům určitým způsobem hlásím, protože jsem spíš pro cestu částečné regulace zákazu kouření.
Já samozřejmě chápu ty různé výhrady, že to škodí zdraví, samozřejmě, s tím souhlasím, ale vidím problém - na vesnicích, když chodím např. do hospod, tak neumím si představit provozovnu, která má méně než 50 metrů čtverečních, že by měla být ryze nekuřácká. Já jsem na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj uváděl jeden příklad, že ve vesnici, která má třeba, řekněme, 150 obyvatel, kde by bylo 140 kuřáků, a ta hospoda by byla najednou nekuřácká. Takže tomu trošičku nerozumím. Je to sice až absurdní nebo nějakým způsobem extrémní příklad, ale může to nastat. Já na tohle poukazuji, ale samozřejmě, já jsem také nekuřák a mně ten kouř také vadí, takže jsem samozřejmě pro nějakou regulaci kouření.
Nyní se dostávám do oblasti... nějakým způsobem v tom zákoně je to hlava III Omezení dostupnosti alkoholických nápojů. A zde se vracím opět na jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Já jsem se paní předkladatelky, tedy vaší politické náměstkyně, ptal, co znamená slovo "převážně". V tom zákoně se mnohokrát vyskytuje slovo převážně. Já jsem říkal převážně nevážně, mně to slovo nic moc neříká, protože např. v § 11, který teď samozřejmě tady bude upravován nějakým tím kompromisním návrhem, v písm. d) je napsáno: na akce určené převážně pro osoby mladší 18 let. Já si neumím představit jednak, jak se to slovo převážně bude určovat, protože to je neurčitý matematický údaj, a když jsem se na to ptal paní předkladatelky, tak ona mi odpověděla, že je jenom právník, že to nedokáže stejně vysvětlit. To je jako slovo prý "neprodleně". Tak já bych, když už bych to tam psal, tak bych nepsal takováto slova, protože jednak kdo to určí a kdo to bude posuzovat.
Já tady uvedu jeden příklad z vesnice, ze které pocházím. Tak si představte, že tam bude nějaká veřejná akce, která bude třeba primárně určena ne pro děti, ale budou tam moct i děti. Kdo určí slovo převážně? Že tam bude převážná část lidí mladších 18 let. Bude to zase starosta? Nebo to bude pořadatel dané akce? Já si neumím představit, že tam někdo bude sedět u vstupu a bude dělat čárky, kolik komu je let. To pak ve finále vyhlásíme, jestli tady můžeme podávat alkohol, nebo nemůžeme podávat alkohol. Já bych prostě chtěl vědět, co to slovo znamená, jestli je to třeba více než pět anebo méně než sedm. To je taková filozofická úvaha, co to slovo vlastně znamená. A je to tam v tom zákoně mnohokrát a mě to poměrně mrzí, protože potom můžeme dělat různé kličky v tom zákoně a už to nikdo přesně nestanoví, takže když tam někdo bude počítat, kolik je tam dětí, a pak řekne, že se nic podávat nebude a nemůže.
Potom je tam písm. g) na veřejnosti přístupné sportovní akci s výjimkou alkoholického nápoje přesahující nejvýše 4 % objemu etanolu. Já jsem si přečetl, že se jedná o desetistupňové pivo. My už jsme se i dohodli na veřejné správě a regionálním rozvoji na našem výboru, že to může být 3,8 až 4,3, protože každý výrobce to desetistupňové pivo podává jinak, takže tady je i pozměňovací návrh, který to upravuje. Mě by pak jenom zajímalo, jak jste přišli na ta 4 %, když se to tam dávalo. Ale rozumím té sportovní akci, ale kam se řadí např. sbory dobrovolných hasičů, když budou mít třeba závody, například, nebo oslavy obcí, sportovců? ***