(16.20 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Jsou-li porušeny některé z povinností podle odst. 1, které ovšem nelze prokázat, je možno provést kontrolu. Můžeme si stokrát slibovat, že ty kontroly budou až to poslední, až ten poslední krok v procesu snahy zabránit danému člověku spalovat nepovolený odpad. Může se ale nakonec stát, že se z toho stane pravidlo, že kontroly, ať už oprávněné, nebo šikanózní, budou na denním pořádku, že kontrolní orgány nebo orgány ochrany životního prostředí z pověřených obcí najdou zalíbení v tom lidi kontrolovat - to není tak těžké, z historie známe případy, kdy se to velmi zalíbilo těm kontrolním orgánům zejména, těm kontrolovaným už tedy méně - a budou provádět plošné kontroly a vstupovat do domů, odvolávajíce se na tento náš zákon.
Proto bych chtěl před tímto zákonem Sněmovnu varovat. Chtěl bych požádat Sněmovnu, aby podpořila můj návrh, který tímto předkládám a který spočívá v návrhu na to zamítnout tento zákon v první čtení, a dala panu ministrovi šanci, aby jeho ministerstvo, ty stovky odborníků, které tam určitě má, prozkoušely tu druhou cestu, nebo aby zvážily, zdali přece jenom není možné nechat tu kontrolu na nějaké lidské dohodě, která možná může nastat, i když pan ministr zmiňoval případy právě ty supernegativní, kdy k té dohodě prostě dojít nemůže a kdy ten dotyčný jednotlivec nereaguje ani na sousedské domluvy v hospodě ani na neformální oslovení starosty na ulici, když se potkají, a prostě pořád koná, tak jak negativně koná.
Umístit jeho jméno, adresu na jakousi tabuli necti do hospody nebo do místní prodejny prostě nejde, tomu brání zákon o ochraně osobnosti samozřejmě. Tady jsme velmi důslední a ty lidi naopak velmi důsledně chráníme. Na druhou stranu jim budeme vnikat do domů.
Důvod, proč navrhuji zamítnutí, není v tom, že bych nechtěl ochránit všechny obyvatele zejména Moravskoslezského a dalších krajů, kde k tomu dochází, před negativním působením jejich nehodných, nezdárných sousedů. Ale já si prostě myslím, že to nebude mít žádný účinek. Že jediný účinek, který od toho můžeme očekávat, je možná ten odstrašující účinek. To, že se ti lidé možná budou bát. Ale oni se budou bát chvilku, ale pak otrnou, a pokud ty kontroly nezačneme dělat masově, tak to prostě účel mít nebude. Zároveň ale masové provádění kontrol vede k tomu, že budou ještě masovější a zasáhnou i ty, kteří vlastně jsou v tom nevinně.
Můj návrh spočívá v tom, že navrhuji zamítnutí v prvním čtení. Mám už takovou zkušenost z předchozích svých návrhů, že je obvyklé tento návrh, pokud předkládá návrh příslušník vládní koalice, což v případě pana ministra je, a on je to, řekl bych, pevný článek vládní koalice, že k zamítnutí nedojde, tak bych si pak dovolil dál navrhnout jako druhý návrh v pořadí vrácení návrhu zákona předkladateli k přepracování, což si myslím, že v prvním čtení je také možné, pane ministře. Asi ano. No a kdyby potom ani tento můj návrh neprošel, čehož se také obávám, ale přesto doufám, že většina Sněmovny najde v tomto směru vůli to podpořit, kdyby i k tomu nedošlo, tak pak bych se snažil v prvním čtení navrhnout, kterým výborům by se tento návrh měl dát k projednání, což učiním až na místě, až na to přijde řeč.
V tuto chvíli doufám, že jsem řekl všechno, co jsem chtěl říci. Pokud tady proběhne nějaká diskuse a pan ministr samozřejmě bude reagovat, tak si pak dovolím případně přihlásit dál v rozpravě nebo reagovat formou věcné poznámky. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Eviduji jeho návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. Dalším řádně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jiří Junek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Junek: Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedající. Pan ministr asi zcela správně predikoval, že největší diskuse bude kolem § 17 odst. 2, takže já nebudu výjimkou a řeknu k tomu svůj názor, který asi bude tentokrát souznít s názorem pana kolegy Zahradníka.
Nicméně když se na to podíváme, říkal to koneckonců i pan ministr, máme tady vlastně proti sobě nějaké dvě ústavní svobody, a to jednak domovní svobodu, nebo správně řečeno nedotknutelnost obydlí, a proti tomu je ta svoboda, právo na příznivé životní prostředí. Teď je nicméně ale otázkou si jakoby říct a určit, co pro nás má větší cenu a co pro nás má větší váhu. Myslím si, že u té, budeme říkat, domovní svobody je to složité v tom, že zkrátka když tu prolomíme, tak je to víceméně věc nevratná, je to takové to rozhodnutí ano, či ne. Kdežto když se podíváme na to právo na příznivé životní prostředí, tak přece jenom tady ještě máme celou řadu různých možností a opatření, jak k tomu příznivému životnímu prostředí dospět, aniž bychom museli omezovat lidi na jiných právech a jiných svobodách.
Samozřejmě v momentě, kdy prolomíme domovní svobodu, tak pak si můžeme klást otázku, co přijde dál, z jakých dalších důvodů ti úředníci budou chodit kontrolovat různé věci k nám domů. Zda to příště bude, jestli dobře třídíme odpad nebo jestli k zalévání zahrádky nepoužíváme náhodou vodu z městského vodovodu atd. A samozřejmě těch příkladů bychom našli celou řadu, a teď je otázka, jestli tohle chceme a jestli opravdu tady po tom toužíme. To je jedna věc.
Nicméně myslím si, že tady ještě nezazněla druhá věc, a sice to, že z mého pohledu toto opatření poměrně dost znamená zvýšenou administrativu, byrokracii. Jestli jsem ten návrh pochopil správně, tak nejdřív musí přijít nějaký podnět na tu obec třetího stupně, ta vyzve znečišťovatele, ať doloží příslušné dokumenty, nevím, čím topí a v jakém kotli atd., nějakým způsobem to bude muset sesumírovat, dát do kupy, odpovědět. A to už jenom samo o sobě tohle podle mě je dost zvýšená administrativa a byrokracie.
Další věc, když jsem se do té důvodové zprávy díval, když jsem si ji pročítal, tak samozřejmě abychom zjistili to, zda opravdu v těch kotlích se spaluje něco špatného, tak nejlépe, jak na to přijdeme, že uděláme rozbor. A ten samozřejmě není zdarma. Tam bude i poměrně dost zvýšená finanční náročnost pro rozpočty, a já v té důvodové zprávě úplně jsem jednoznačně neviděl vyčíslení. Tam mi to přišlo hodně v odhadech a ta čísla podle mě nebyla úplně přesná. To jsou další dvě věci, které se mi na tom návrhu, na tom opatření nelíbí.
Abych tady nemluvil jen tak a neříkal nějaké svoje pocity, já jsem si udělal, řekl bych, malou anketu, oslovil jsem několik desítek starostů u nás v Pardubickém kraji, kde jsem se jich ptal na to, jak oni tento problém vnímají a jestli opravdu to, že lidé spalují v kotlích to, co by se nemělo, jestli je opravdu nějakým rozšířeným jevem, jestli opravdu to ty obce sužuje, nebo jestli jsou jenom nějaké ojedinělé případy. Dostal jsem několik odpovědí, samozřejmě ne všichni odpověděli, a je pravdou, že většina, byť taková, řekl bych, mírná většina starostů, kteří mně odpověděli, pro tento návrh není. Oni jednak uvádějí, že v jejich obcích se opravdu jedná o ojedinělé případy, že většinou se vždycky jedná jenom o pár jedinců, kteří v těch jejich vesnicích pálí něco v kotlích, co by se tam pálit nemělo. Dále upozorňují na to, že když už k tomu dochází, je to právě dost často u jedinců, kteří jsou, řekl bych, sociálně slabší, nebo zkrátka nemají mnoho peněz. ***