(16.00 hodin)
(pokračuje Brabec)
Závěrem mého úvodního slova: Vážené kolegyně, vážení kolegové, byť je mi jasné, jaké připomínky se shrnou, budou, předpokládám, především k té možnosti kontrol v domácnostech. Chci vás ale ujistit, že jsme mnoho měsíců pracovali na tom a jednali s desítkami odborníků, aby systém nebyl zneužitelný, aby nepřebujel někam, kam nechceme, a aby to skutečně plnilo to, co plnit má. Aby to dopadlo na ty, kteří zákon porušují a na které nemůže dnes ruka zákona dopadnout, protože není možné jakýmkoliv způsobem důkazní materiál proti nim shromáždit, a na druhé straně aby to neznamenalo šikanu slušných lidí.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Václav Zemek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážené kolegyně a kolegové. Vždy, když se dostane do Sněmovny novela zákona o ovzduší, je ostře sledována, protože tato problematika patří k těm zásadním v naší společnosti. Já navážu na pana ministra. Pokusím se být stručnější a trochu zesumarizovat, čeho se předkládaná novela týká.
Z mého pohledu jsou tam čtyři základní body, byť v mediální rovině tato novela byla smrsknuta pouze na ty kontroverzní, nebo zdánlivě kontroverzní kontroly v domácnostech, ale k tomu se ještě dostaneme. Jsou tam čtyři základní okruhy změn.
První se týká již zmíněných nízkoemisních zón, kdy navrhovaná úprava řeší vzájemné uznávání plaket se sousedními zeměmi, jako třeba s Německem. Myslím si, že je to dobrá myšlenka.
Druhý okruh úprav se týká již zmíněných kontrol lokálních topenišť, kde dává prostor pro orgány ochrany ovzduší, aby v případě podezření na přestupkovou činnost mohly po nějakém upozornění provést kontrolu topeniště u fyzických osob.
Třetí okruh změn se týká zpřísnění limitů u jemných prachových částic TM 2,5, kde se zakotvuje zpřísnění do přílohy tohoto zákona. Od roku 2020 dochází ke zpřísnění limitu z 25 mikrogramů na m3 na 20 mikrogramů na m3. Jen podotýkám, že prachové části jsou jedním z hlavních původců smogových situací a určitě je správné, že dochází k tomuto zpřísnění. Koneckonců je to i požadavek evropské směrnice 2008/50/ES, která už tady byla zmiňována.
Čtvrtý větší okruh změn se týká vyhlašování smogových situací, kde praxe ukazuje, že vyhlašování v konkrétních místech je nepružné a často už je smogová situace v plném proudu, protože se při vyhlašování vychází vlastně ze 24 hodinových průměrů prachových částic a to není při tom vyhlašování úplně pružné. Takže tam dochází ke změně, že se berou v úvahu dvanáctihodinové průměry a bere se tam v úvahu i predikce vývoje počasí a koncentrací. Opět je to myslím posun k lepšímu. Kromě toho se tato úprava ještě týká možnosti pro orgány, které nařizují regulaci během smogových situací, kde se u konkrétních zdrojů zohledňuje možnost, že u tohoto zdroje, pakliže je v režimu nejlepších dostupných technologií, je možné určité individuální posuzování. Týká se to paragrafu 10 zákona o ochraně ovzduší.
Kromě těchto čtyř základních velkých okruhů, hlavních změn, je tam řada drobných změn legislativně technického charakteru. Možná bych vypíchl změnu autorizací k ověřování v oblasti emisí skleníkových plynů, které postihoval původně zákon č. 383/2012 Sb., a kde dnes autorizace už není potřeba, stačí tam pouze akreditace. Tím pádem je ovšem nutná změna zákona o ochraně ovzduší, který tuto oblast také zmiňuje, a je tam nutné doladit soulad.
Další drobná úprava je revize přílohy 2, která jmenuje stacionární zdroje, s kterými zákon dál pracuje. Pak je tam ještě 7 nebo 8 drobnějších úprav, které jsou legislativně technické.
Tolik bych řekl na úvod. Přihlásil jsem se ještě do obecné rozpravy ne jako zpravodaj, ale jako poslanec, abych nezneužil svého postavení zpravodaje, a budu se věnovat právě té praktické problematice kontrol v domácnostech. Pro tuto chvíli je to z mé strany všechno a děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, chtěl bych vystoupit k tomuto návrhu zákona o ochraně ovzduší, který má na naší tabuli přídomek EU, což znamená, že je to zákon, který má implementovat normy Evropské unie. Je to tedy jeden ze zákonů, který od nás Evropská unie zřejmě pod nějakými sankcemi vyžaduje. Nicméně meritum věci, proč tady vystupujeme, proč tak dlouho pan ministr i pan zpravodaj vystupovali, jsou ty dvě nejvýznamnější části tohoto zákona. Je to jednak vyhlašování nízkoemisních zón v našich obcích a místech a pak také je to zavedení možnosti kontrolovat topeniště a vstupovat do obydlí občanů, a to přímo ustanovením speciálního zákona.
Já bych se, dámy a pánové, nejprve dovolil vyjádřit k nízkoemisním zónám. Tam podle mého názoru nejde pouze o to, že se zavádějí a našemu zákonnému prostředí přizpůsobují ty certifikáty, plakety emisní, které získali majitelé aut v zahraničí a které chceme učinit platnými i pro naše obce, ale hlavně to, že se tady znovu zavádí pro naše obce a města možnost jejich radám, tedy radě obcí v přenesené působnosti, vyhlašovat nízkoemisní zóny. To znamená zóny, do kterých bude zakázán vjezd určitým typům automobilů, které svými emisemi nesplňují normy stanovené pro automobilová vozidla většinou Evropskou unií. Tato možnost vyhlásit nízkoemisní zónu již v našem zákonném prostředí existuje a obec tuto možnost má. Jen je třeba říci, že zatím k vyhlášení žádné takové nízkoemisní zóny nedošlo. Myslím, že Praha to plánovala na rok 2017, ale vzhledem k tomu, že se proti postavila většina městských částí, k vyhlášení zatím nedošlo.
To, že zatím zóny vyhlášeny nebyly, má svůj původ v tom, že není možné najít nějakou objízdnou trasu, která by umožnila lidem dostat se se svými vozidly na dané místo, aniž by museli vjet do té zóny a tím porušit zákaz pro jejich vozidla. To, že naši občané nemají všichni nejmodernější vozidla, je známo. Stáří našich vozidel je více než 14 let a navzdory všem opatřením, která tady vlády a Unie se snaží dělat, se toto nezlepšuje. Dobře víme, k čemu vedla úporná snaha Evropské unie vylepšovat a stále vylepšovat a ještě vylepšovat automobilová vozidla ve snaze dosáhnout co nejmenší emise. Nakonec ty normy, ty přísné normy, byly tak přísné, že prostě nebyly splnitelné a začaly se obcházet, což dneska řeší mnohé automobilky a dokonce se pro to vžil název dieselgate. ***