Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

61.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb.,
o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb.,
o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 678/ - prvé čtení

Z pověření vlády tento návrh uvede pan ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si vám předložit k projednání návrh zákona, kterým se mění již zmiňovaný zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a zároveň zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.

Cílem návrhu zákona je především naplnit závazky přijaté v rámci mezinárodní spolupráce v oblasti nízkoemisních zón a zajistit plnou transpozici předpisů Evropské unie a také samozřejmě v neposlední řadě, troufám si říct dokonce hlavně, posílit ochranu ovzduší a lidského zdraví před působením emisí ze zdrojů znečišťování ovzduší, a to zejména prostřednictvím úpravy nových kontrolních pravomocí orgánů ochrany ovzduší, které umožní efektivnější vymáhání zákonem stanovených povinností. Předpokládám, že samozřejmě toto bude téma, které nejen opozici, ale další kolegy bude zajímat především, a tak se u něj dovolím na chvilku zdržet.

V České republice jsou trvale překračovány imisní limity stanovené zákonem pro jemné prachové částice v ovzduší. Tyto částice pronikají do dýchacího traktu, kde se ukládají a způsobují onemocnění dýchacích cest a rizika dalších onemocnění. Jedním z nejvýznamnějších zdrojů jemných prachových částic jsou spalovací zdroje na tuhá paliva používané k vytápění domácností. Problémem je velké zastoupení zastaralých spalovacích zařízení, to jsou takzvané odhořívací a prohořívací kotle, které tvoří 70 až 80 %, které nesplňují přísnější emisní parametry a umožňují, aby v nich jejich provozovatelé v rozporu se zákonem spalovali i odpad.

Ačkoliv zákon o ochraně ovzduší obsahuje nástroje k regulaci emisí ze spalovacích zdrojů v domácnostech, jako je zákaz spalování odpadů, emisní parametry zdrojů uváděných nově na trh, povinné kontroly stavu zdroje a jeho provozu, od roku 2022 dokonce pak i zákaz provozu zdrojů s nejhoršími emisními parametry, bez možnosti přímých kontrol zdrojů provozovaných v domácnostech jsou tyto nástroje nevymahatelné. Navrhuje se proto zavést povinnost provozovatelů spalovacích zdrojů umístěných v domácnostech umožnit osobám prověřeným obecním úřadem obce s rozšířenou působností přístup ke zdroji a jeho příslušenství a k používaným palivům za účelem kontroly dodržování povinností podle zákona o ochraně ovzduší. Podmínkou je, že příslušnému orgánu ochrany ovzduší, což je obecní úřad obce s rozšířenou působností, vznikne opakovaně podezření, že stacionární zdroj je provozován v rozporu s povinnostmi stanovenými zákonem o ochraně ovzduší. V případě prvního podezření orgánu ochrany ovzduší provozovatele písemně upozorní na podezření na porušování povinností, poučí jej o povinnostech spojených s provozem spalovacího zdroje a o důsledcích opakovaného podezření v podobě možnosti provedení přímé kontroly u zdroje. V návaznosti na druhé podezření na porušování zákona bude už potom obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě zákona oprávněn provést kontrolu zdroje.

Tolik řekněme oficiálně a teď neoficiálně. Ministerstvo životního prostředí a stovky starostů v ČR jsou neustále pod tlakem, a ta situace už trvá několik let, kdy zákonodárce dal možnost, resp. dal zákaz například spalování odpadů a stanovil za to i přísné sankce, naprosto správně, ale reálně není zcela možné tento zákaz zkontrolovat. Úřady používají měřicí metodu z 18., nebo z 19. století, abych to nepřeháněl, tzv. Ringelmannovu stupnici tmavosti kouře. Možná jste to někdo viděl. Je založena na porovnání tmavosti kouřové vlečky z emise z komína s určitými stupnicemi, kde osoba, která provádí měření, musí samozřejmě porovnávat tmavost kouře s touto stupnicí, s jednotlivými políčky. A má to několik malých omezení, například že se to nedá provádět ve tmě, kdy se dost často topí, samozřejmě v zimě ve tmě, že se to nedá provádět, když fouká vítr, a celá řada dalších omezení.

Jinými slovy, my jsme samozřejmě při konstrukci této novely hovořili s celou řadou lidí, kteří reálně provádějí kontroly, protože se samozřejmě na ty obce už dneska obrací řada občanů se stížnostmi, že jim jejich sousedi otravují životní prostředí, otravují jim ovzduší například spalováním odpadů. Všichni to vědí, ví to celá vesnice, ví to starosta, ale ten starosta nemá dneska legální možnost, jak to prokázat. A skutečně mohu vám říct konkrétní jména lidí, kteří se tím zabývají, kteří nám říkali své zkušenosti.

Vím, že budu ostouzen, budu tady tupen za to, co tam navrhujeme, ale já bych chtěl všechny kolegyně a kolegy opravdu ujistit, že jsme velmi dobře posuzovali případnou možnost, která tady samozřejmě nastává, a to je posouzení ústavnosti navržené úpravy kontrol domácností, a tedy střet ústavních práv - na jedné straně ústavního práva na zdravé nebo příznivé životní prostředí a na druhé straně práva na nedotknutelnost soukromého obydlí. A to je nezpochybnitelné, že to právo tady samozřejmě existuje. Měli jsme k tomu celou řadu diskusí s Legislativní radou vlády, měli jsme některé diskuse i s ústavními právníky a troufám si říct, že se nám povedlo, a koneckonců Legislativní rada vlády vlastně bez poznámek, nebo naopak s jedním spíše zpřísněním, ten náš návrh schválila, že se nám povedlo vyvážit ten střet dvou ústavních práv tak, aby prošel tím testem, protože to základní právo na nedotknutelnost obydlí není neomezitelné.

A já vás možná překvapím, protože já jsem si to neuvědomil také, abych si nehrál na chytrého, ale pro ty, kteří tady budou určitě ze svého pohledu říkat, že to je precedens na prolomení nedotknutelnosti obydlí, tak bych chtěl upozornit Sněmovnu, že 1. prosince loňského roku vstoupila v účinnost novela zákona o ochraně veřejného zdraví, kam bylo nově doplněno oprávnění pro vstup do obydlí osob - zdůrazňuji fyzických osob, ne právnických nebo ne podnikajících - za účelem kontroly, jak dodržují povinnosti v ochraně před hlukem, vibracemi nebo neionizujícím zářením ze strany orgánů ochrany veřejného zdraví, tedy např. krajskými hygienickými stanicemi, popř. Ministerstvem zdravotnictví, a tento vstup do obydlí fyzické osoby je možno si vynutit v přestupkovém řízení pokutou až 500 tis. Kč. Toto tato Sněmovna schválila, v rámci Senátu pak padl pozměňovací návrh, protože senátoři namítali, že by tím mohlo dojít k prolomení ústavního práva na ochranu obydlí, které je zatím možné pouze kvůli ochraně života, zdraví nebo majetku, a senátní verzi zákona, kde bylo dotčené ustanovení vypuštěno, Poslanecká sněmovna zamítla a pro senátní verzi hlasovalo jen 40 poslanců a proti verzi zákona hlasovalo jen 6 ze 181 přítomných poslanců. Takže pro přijetí této novely hlasovalo 148 poslanců.

Já to říkám proto, že to je zcela analogická situace. Dokonce si troufám říct, že pokud je možno vstoupit do obydlí kvůli tomu, že tam dochází k překračování hlukových limitů, tak pokud je tam důvodné podezření na to, že dochází skutečně ke spalování odpadu a produkci karcinogenů, k čemuž v případě spalování například plastových lahví, těch populárních ostravských raket, naprosto jasně dochází, tak to je podle mého názoru podstatně horší provinění proti životnímu prostředí a proti ochraně zdraví.

Chtěl bych v této souvislosti opravdu říct, že jsme zvažovali velmi dobře všechna omezení, která z toho vyplývají, a mj. jenom připomínám, že už v roce 2011 se ministr, tuším, Chalupa za ODS pokoušel o určitý návrh, protože prostě byl dlouhodobě tlak z obcí především z Moravskoslezského kraje, aby s touto situací, kdy zákonodárce dal obcím možnost něco vymáhat, ale nedal jim absolutně možnost kontroly, jakým způsobem to vymáhat, tak prostě tento tlak neustále z obcí a krajů vzrůstal. V roce 2013 se o něco podobného svou zákonodárnou iniciativou pokoušel Moravskoslezský kraj, ale neúspěšně, protože tenkrát Legislativní rada vlády -vlastně i v rámci projednávání ve vládě bylo řečeno, že ten systém nevyvažuje dobře kolizi ústavních práv. A já jsem přesvědčen, že se nám to poprvé povedlo.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, je mi naprosto jasné, co bude zaznívat v diskusi, ale věřte, že jsme opravdu zvážili všechna pro a proti u těch metod. Chci zdůraznit, že se lidem nikdo nebude vlamovat do domácnosti. Samozřejmě žádné policejní komando v černých kuklách. Je tam samozřejmě možnost kontrolu odmítnout. Všechno bude probíhat podle zákona o kontrole a je v tom systému zakotvena podle mě velmi dobrá možnost obrany proti šikaně ze strany například sousedů nebo i úřadů. A přesto jsem přesvědčen, že je to dneska jediná, a tedy krajní možnost, protože já jsem pevně přesvědčen, že u většiny případů stálých čudilů, kteří dneska otravují život v mnoha obcích, tak už jenom fakt, že v zákoně bude možnost zakotvena, tak že je to od té činnosti odradí a nebude muset dojít k vlastní kontrole. Protože mi věřte, že není žádným naším plezírem, abychom dávali možnost vstupovat do domácností, ale je to opravdu krajní prostředek, a já si myslím, že k tomu krajnímu prostředku bude docházet opravdu v naprosto mimořádných případech, protože předtím budou muset být vyčerpány další určité možnosti. Vycházíme tak vstříc stovkám a troufám si říct tisícům lidí, kteří dneska marně upozorňují na to, že jim sousedé otravují životní prostředí, a nemohou se tomu bránit.

Omlouvám se, že jsem se trošku delší dobu zdržel u tohoto bodu. Určitě dál můžeme diskutovat v rámci diskuse. Samozřejmě zvažovali jsme i možnost dalších technických řešení. Určitě tady padne možnost využití dronů atd., nechci teď s tím zdržovat. Budu případně reagovat na dotazy.

V rámci tohoto zákona nebo této novely rovněž dochází ke vzájemnému uznávání systému nízkoemisních zón, kdy v návaznosti na několikaleté bilaterální jednání mezi Německem a ČR se navrhuje doplnit ustanovení, dle kterého by se v nízkoemisních zónách v ČR, dosud ale tedy nebyla žádná vyhlášena, uznávaly i emisní plakety vydané ve státech, ve kterých je nastavení systému nízkoemisních zón obdobné jako v ČR, především tedy jde o Německo. Dále dochází k zakotvení imisního limitu pro prachové mikročástice z 25 mikronů na 20 mikronů, kde imisní limit pro ochranu zdraví v bodě jedna přílohy číslo jedna k zákonu se navrhuje změnit z hodnoty 25 mikrogramů na metr na 20 mikrogramů na metr. Účinnost tohoto novelizačního bodu se nicméně navrhuje až k 1. lednu 2020, od kterého je tento imisní limit dle směrnice 2008/50/ES pro členské státy závazný. Rovněž dochází ke změně právní formy zřizování nízkoemisních zón z obecně závazné vyhlášky na opatření obecné povahy a dále je tam blok dalších věcných a legislativně technických úprav, které teď nechci zmiňovat.

Závěrem mého úvodního slova: Vážené kolegyně, vážení kolegové, byť je mi jasné, jaké připomínky se shrnou, budou, předpokládám, především k té možnosti kontrol v domácnostech. Chci vás ale ujistit, že jsme mnoho měsíců pracovali na tom a jednali s desítkami odborníků, aby systém nebyl zneužitelný, aby nepřebujel někam, kam nechceme, a aby to skutečně plnilo to, co plnit má. Aby to dopadlo na ty, kteří zákon porušují a na které nemůže dnes ruka zákona dopadnout, protože není možné jakýmkoliv způsobem důkazní materiál proti nim shromáždit, a na druhé straně aby to neznamenalo šikanu slušných lidí.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Václav Zemek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážené kolegyně a kolegové. Vždy, když se dostane do Sněmovny novela zákona o ovzduší, je ostře sledována, protože tato problematika patří k těm zásadním v naší společnosti. Já navážu na pana ministra. Pokusím se být stručnější a trochu zesumarizovat, čeho se předkládaná novela týká.

Z mého pohledu jsou tam čtyři základní body, byť v mediální rovině tato novela byla smrsknuta pouze na ty kontroverzní, nebo zdánlivě kontroverzní kontroly v domácnostech, ale k tomu se ještě dostaneme. Jsou tam čtyři základní okruhy změn.

První se týká již zmíněných nízkoemisních zón, kdy navrhovaná úprava řeší vzájemné uznávání plaket se sousedními zeměmi, jako třeba s Německem. Myslím si, že je to dobrá myšlenka.

Druhý okruh úprav se týká již zmíněných kontrol lokálních topenišť, kde dává prostor pro orgány ochrany ovzduší, aby v případě podezření na přestupkovou činnost mohly po nějakém upozornění provést kontrolu topeniště u fyzických osob.

Třetí okruh změn se týká zpřísnění limitů u jemných prachových částic TM 2,5, kde se zakotvuje zpřísnění do přílohy tohoto zákona. Od roku 2020 dochází ke zpřísnění limitu z 25 mikrogramů na m3 na 20 mikrogramů na m3. Jen podotýkám, že prachové části jsou jedním z hlavních původců smogových situací a určitě je správné, že dochází k tomuto zpřísnění. Koneckonců je to i požadavek evropské směrnice 2008/50/ES, která už tady byla zmiňována.

Čtvrtý větší okruh změn se týká vyhlašování smogových situací, kde praxe ukazuje, že vyhlašování v konkrétních místech je nepružné a často už je smogová situace v plném proudu, protože se při vyhlašování vychází vlastně ze 24 hodinových průměrů prachových částic a to není při tom vyhlašování úplně pružné. Takže tam dochází ke změně, že se berou v úvahu dvanáctihodinové průměry a bere se tam v úvahu i predikce vývoje počasí a koncentrací. Opět je to myslím posun k lepšímu. Kromě toho se tato úprava ještě týká možnosti pro orgány, které nařizují regulaci během smogových situací, kde se u konkrétních zdrojů zohledňuje možnost, že u tohoto zdroje, pakliže je v režimu nejlepších dostupných technologií, je možné určité individuální posuzování. Týká se to paragrafu 10 zákona o ochraně ovzduší.

Kromě těchto čtyř základních velkých okruhů, hlavních změn, je tam řada drobných změn legislativně technického charakteru. Možná bych vypíchl změnu autorizací k ověřování v oblasti emisí skleníkových plynů, které postihoval původně zákon č. 383/2012 Sb., a kde dnes autorizace už není potřeba, stačí tam pouze akreditace. Tím pádem je ovšem nutná změna zákona o ochraně ovzduší, který tuto oblast také zmiňuje, a je tam nutné doladit soulad.

Další drobná úprava je revize přílohy 2, která jmenuje stacionární zdroje, s kterými zákon dál pracuje. Pak je tam ještě 7 nebo 8 drobnějších úprav, které jsou legislativně technické.

Tolik bych řekl na úvod. Přihlásil jsem se ještě do obecné rozpravy ne jako zpravodaj, ale jako poslanec, abych nezneužil svého postavení zpravodaje, a budu se věnovat právě té praktické problematice kontrol v domácnostech. Pro tuto chvíli je to z mé strany všechno a děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, chtěl bych vystoupit k tomuto návrhu zákona o ochraně ovzduší, který má na naší tabuli přídomek EU, což znamená, že je to zákon, který má implementovat normy Evropské unie. Je to tedy jeden ze zákonů, který od nás Evropská unie zřejmě pod nějakými sankcemi vyžaduje. Nicméně meritum věci, proč tady vystupujeme, proč tak dlouho pan ministr i pan zpravodaj vystupovali, jsou ty dvě nejvýznamnější části tohoto zákona. Je to jednak vyhlašování nízkoemisních zón v našich obcích a místech a pak také je to zavedení možnosti kontrolovat topeniště a vstupovat do obydlí občanů, a to přímo ustanovením speciálního zákona.

Já bych se, dámy a pánové, nejprve dovolil vyjádřit k nízkoemisním zónám. Tam podle mého názoru nejde pouze o to, že se zavádějí a našemu zákonnému prostředí přizpůsobují ty certifikáty, plakety emisní, které získali majitelé aut v zahraničí a které chceme učinit platnými i pro naše obce, ale hlavně to, že se tady znovu zavádí pro naše obce a města možnost jejich radám, tedy radě obcí v přenesené působnosti, vyhlašovat nízkoemisní zóny. To znamená zóny, do kterých bude zakázán vjezd určitým typům automobilů, které svými emisemi nesplňují normy stanovené pro automobilová vozidla většinou Evropskou unií. Tato možnost vyhlásit nízkoemisní zónu již v našem zákonném prostředí existuje a obec tuto možnost má. Jen je třeba říci, že zatím k vyhlášení žádné takové nízkoemisní zóny nedošlo. Myslím, že Praha to plánovala na rok 2017, ale vzhledem k tomu, že se proti postavila většina městských částí, k vyhlášení zatím nedošlo.

To, že zatím zóny vyhlášeny nebyly, má svůj původ v tom, že není možné najít nějakou objízdnou trasu, která by umožnila lidem dostat se se svými vozidly na dané místo, aniž by museli vjet do té zóny a tím porušit zákaz pro jejich vozidla. To, že naši občané nemají všichni nejmodernější vozidla, je známo. Stáří našich vozidel je více než 14 let a navzdory všem opatřením, která tady vlády a Unie se snaží dělat, se toto nezlepšuje. Dobře víme, k čemu vedla úporná snaha Evropské unie vylepšovat a stále vylepšovat a ještě vylepšovat automobilová vozidla ve snaze dosáhnout co nejmenší emise. Nakonec ty normy, ty přísné normy, byly tak přísné, že prostě nebyly splnitelné a začaly se obcházet, což dneska řeší mnohé automobilky a dokonce se pro to vžil název dieselgate.

I my se tedy snažíme nějak tady být přísní, být superpřísní. Dokonce jsem se někde dočetl, že pan ministr se chystá v rámci tohoto boje zvýšit ekologickou daň, ten ekologický poplatek. Ukazuje se, že tyhle věci nemají ten účel, nesplní cíl, proč jsou vyhlašovány. Stejně tak to může být s těmi nízkoemisními zónami.

Ještě bych chtěl upozornit na jednu věc, a to způsob, jakým tyto nízkoemisní zóny mohou být vyhlašovány v našich městech a obcích. Rada obce v přenesené působnosti to bude dělat takzvaným opatřením obecné povahy. Chápu, že je tady snaha speciální věc, tedy omezení vjezdu vozidel v dané charakteristice do speciálního místa, tedy do nějaké části obce vymezené v tom opatření obecné povahy prostě nějakým výčtem, pro neurčitelný okruh obyvatel, kterých se to může dotknout. Ale zase na druhé straně už jsem tady při projednávání novely zákona 114, o ochraně přírody a krajiny, upozorňoval, že opatření obecné povahy v tomto ohledu není úplně nejvhodnější nástroj. Že té obci do toho může vstoupit neurčitelný počet různých oponentů a může jim v tom zabránit. Já si teď možná trochu protiřečím. Doufám, že je mi rozuměno. Snažím se tady kritizovat vyhlašování nízkoemisních zón, další omezování svobody za účelem posvátného snižování znečištění ovzduší. Prostě je tady mezi námi u nás, v našem státě, velké množství lidí, kteří si nemohou dovolit drahý, všem normám vyhovující automobil a prostě musí svůj automobil používat, i když ty normy nesplňuje. To, že tu ekologickou daň nakonec zvýšíte, k čemuž asi také dojde, protože zvýšíte dobu, dokdy tato auta budou setrvávat v běhu. Čili to jsou ty nízkoemisní zóny.

Nyní bych se podíval na druhou věc a tou je § 17 a jeho přestavěný, předělaný odstavec 2, který právě zavádí právo kontrolního orgánu vstupovat do obydlí občanovi. Je tím samozřejmě porušována Listina základních práv a svobod stanovující nedotknutelnost obydlí, právo na soukromí. Samozřejmě je v Listině výjimka umožňující provádět vstup do obydlí v zájmu ochrany zdraví. To je určitý konflikt. Je známo, že ústavní právníci úplně jednoznačně si tady nejsou jisti svými názory, ale pravdou je, že nedotknutelnost obydlí je jednou ze základních svobod, kterou se snažíte teď tímto ustanovením porušit.

Otázka zní, proč se to děje. Proč lidé vypouštějí z komínů svých obydlí kouř, který znečisťuje ovzduší, vadí jejich sousedům, zvyšuje koncentraci škodlivých látek v ovzduší, a tím pádem je pro majitele domu důvodem ke kritice. Nevím, může se stát, že má někdo moderní kotel, dobrý kotel, má dobré palivo, akorát neumí zatopit. Když zatopí, tak se mu z komína poměrně hodně kouří. A tomu nepomůže ani pan ministr. To se bude muset naučit ten člověk sám.

Pak se ale může stát, že má člověk dobrý kotel, myslí si, že má i dobré palivo. Nakoupil si od jeho dodavatele uhlí, o kterém je přesvědčený dodavatelem, že je kvalitní, ale ono, jak známo, kvalitní není. Celá řada případů se vyskytuje, kdy si lidé nakoupili uhlí v domnění, že kupují kvalitní třídu uhlí, a ono to uhlí kvalitní není. Pak se samozřejmě může stát, že bude zamořovat svoje okolí významnějším kouřem.

A pak jsou to samozřejmě lidé, kteří nemají prostředky na to, aby si mohli opatřit kvalitní způsob topení - plyn, elektřinu, nějaké ty vysoce sofistikované chytré ekologické kotle spalující různé alternativní paliva třeba nebo včetně i toho kvalitního uhlí, a tady pak je těžká pomoc. Já mám takovou obavu, že právě na tyhle lidi předkladatel zákona cílí a myslí si, že jim tím svým opatřením v § 17 odst. 2 zabrání takto konat. Bohužel si myslím, že se mu to nepodaří, že prostě lidé, kteří spalují různé ostravské rakety nebo mour, který mu zbyl po uhlí, nebo další plasty a další odpady, se nenechají zastrašit a přesvědčit. Bohužel ne. Co bude dělat taková kontrola, která tedy po všech možných předchozích upozornění přijde k domu a bude bušit a bude se domáhat vstupu, a nebude jí otevřeno? No, vypíše pokutu, která může podle předchozích mých informací dosáhnout 50 tisíc korun. Bude ta pokuta vymahatelná, anebo jejím prostřednictvím bude zvýšen počet lidí, množství lidí, na které jsou uvaleny různé druhy exekucí? A když nakonec by ten kontrolní orgán do daného domu vnikl, domohl se vstupu, tak zase se bude dohadovat s těmi lidmi, co tedy vlastně topili, zdali stěr provedený z komínového průduchu je prokazatelný, anebo není, atd.

Otázkou je tedy, zdali určitý zastrašující účinek, který si od zákona zřejmě předkladatel slibuje, bude dosažen. Pan ministr ve svém úvodním slovu říkal, že vlastně samotná kontrola bude nesmírně výjimečná, že to bude něco, k čemu vlastně ani nedojde. Tomu pak nerozumím, když to chce dát do zákona. Tak to je prosím vás zákon - to není zákon, to není trestní zákoník, který určitě má, a to víme dobře, ve svém ustanovení právo pro policii vybavenou soudním příkazem k domovní prohlídce vstupovat, a dokonce si i případně zjednat násilím dokonce i vstup do toho domu, pokud je jí tento vstup odepírán. Tady to je v zákoně úplně jiném, v zákoně o ochraně ovzduší: umožní vstoupit do cizího domu.

Dámy a pánové, já jsem si to podrobně studoval, už se k tomu vyjadřuji delší dobu. Myslím si, že zde by možná bylo namístě víc než snažit se nás přesvědčit o tom, abychom podpořili tento návrh, aby se za minimální vynaložené prostředky maximální počet lidí odstrašil od toho spalovat nedovolené odpady, že by se měl pan ministr spíš se snažit jít tou cestou, kterou tedy také trochu naznačil, kterou tedy nazval cestou 19. století. Hovořil o té Ringelmannově zkoušce. Myslím, pane ministře, že bychom možná měli skutečně se vydat tou cestou nekontaktního prokazování pochybení majitelů domů při spalování ve svých kotlech nepovolených odpadů. Prostě snažit se najít takovou cestu, která by to umožnila.

Na jedné straně jsme před nedávnem schválili zákon, který bude prokazovat, že někdo zaplatil nějakou částku u obchodníka v daném čase, v daném místě, bude jasné, bude se to všechno posílat do jednoho centra internetem. Tak stejně tak by bylo možné v daném čase, v daném místě doložit to nějakým časovým snímkem, třeba údajem z GPS, který by mohl lokalizovat to místo, provést odběr vzorku kouře, který vychází z komína, třeba prostřednictvím toho dronu, který jste tady zmínil a jejichž rozvoj se ubírá jako všechny tyhle moderní metody mílovými kroky.

Navrhoval bych spíš, abychom se zabývali touto cestou. Aby ministerstvo prověřilo, zdali není možné jít cestou nekontaktního prokazování porušení předchozích paragrafů v tom zákoně. On totiž ten § 17 odst. 2 má odst. 1, který vyjmenovává ta pochybení, na jejichž porušení se potom právě předkladatel zákona odvolává.

Jsou-li porušeny některé z povinností podle odst. 1, které ovšem nelze prokázat, je možno provést kontrolu. Můžeme si stokrát slibovat, že ty kontroly budou až to poslední, až ten poslední krok v procesu snahy zabránit danému člověku spalovat nepovolený odpad. Může se ale nakonec stát, že se z toho stane pravidlo, že kontroly, ať už oprávněné, nebo šikanózní, budou na denním pořádku, že kontrolní orgány nebo orgány ochrany životního prostředí z pověřených obcí najdou zalíbení v tom lidi kontrolovat - to není tak těžké, z historie známe případy, kdy se to velmi zalíbilo těm kontrolním orgánům zejména, těm kontrolovaným už tedy méně - a budou provádět plošné kontroly a vstupovat do domů, odvolávajíce se na tento náš zákon.

Proto bych chtěl před tímto zákonem Sněmovnu varovat. Chtěl bych požádat Sněmovnu, aby podpořila můj návrh, který tímto předkládám a který spočívá v návrhu na to zamítnout tento zákon v první čtení, a dala panu ministrovi šanci, aby jeho ministerstvo, ty stovky odborníků, které tam určitě má, prozkoušely tu druhou cestu, nebo aby zvážily, zdali přece jenom není možné nechat tu kontrolu na nějaké lidské dohodě, která možná může nastat, i když pan ministr zmiňoval případy právě ty supernegativní, kdy k té dohodě prostě dojít nemůže a kdy ten dotyčný jednotlivec nereaguje ani na sousedské domluvy v hospodě ani na neformální oslovení starosty na ulici, když se potkají, a prostě pořád koná, tak jak negativně koná.

Umístit jeho jméno, adresu na jakousi tabuli necti do hospody nebo do místní prodejny prostě nejde, tomu brání zákon o ochraně osobnosti samozřejmě. Tady jsme velmi důslední a ty lidi naopak velmi důsledně chráníme. Na druhou stranu jim budeme vnikat do domů.

Důvod, proč navrhuji zamítnutí, není v tom, že bych nechtěl ochránit všechny obyvatele zejména Moravskoslezského a dalších krajů, kde k tomu dochází, před negativním působením jejich nehodných, nezdárných sousedů. Ale já si prostě myslím, že to nebude mít žádný účinek. Že jediný účinek, který od toho můžeme očekávat, je možná ten odstrašující účinek. To, že se ti lidé možná budou bát. Ale oni se budou bát chvilku, ale pak otrnou, a pokud ty kontroly nezačneme dělat masově, tak to prostě účel mít nebude. Zároveň ale masové provádění kontrol vede k tomu, že budou ještě masovější a zasáhnou i ty, kteří vlastně jsou v tom nevinně.

Můj návrh spočívá v tom, že navrhuji zamítnutí v prvním čtení. Mám už takovou zkušenost z předchozích svých návrhů, že je obvyklé tento návrh, pokud předkládá návrh příslušník vládní koalice, což v případě pana ministra je, a on je to, řekl bych, pevný článek vládní koalice, že k zamítnutí nedojde, tak bych si pak dovolil dál navrhnout jako druhý návrh v pořadí vrácení návrhu zákona předkladateli k přepracování, což si myslím, že v prvním čtení je také možné, pane ministře. Asi ano. No a kdyby potom ani tento můj návrh neprošel, čehož se také obávám, ale přesto doufám, že většina Sněmovny najde v tomto směru vůli to podpořit, kdyby i k tomu nedošlo, tak pak bych se snažil v prvním čtení navrhnout, kterým výborům by se tento návrh měl dát k projednání, což učiním až na místě, až na to přijde řeč.

V tuto chvíli doufám, že jsem řekl všechno, co jsem chtěl říci. Pokud tady proběhne nějaká diskuse a pan ministr samozřejmě bude reagovat, tak si pak dovolím případně přihlásit dál v rozpravě nebo reagovat formou věcné poznámky. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Eviduji jeho návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. Dalším řádně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jiří Junek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Junek: Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedající. Pan ministr asi zcela správně predikoval, že největší diskuse bude kolem § 17 odst. 2, takže já nebudu výjimkou a řeknu k tomu svůj názor, který asi bude tentokrát souznít s názorem pana kolegy Zahradníka.

Nicméně když se na to podíváme, říkal to koneckonců i pan ministr, máme tady vlastně proti sobě nějaké dvě ústavní svobody, a to jednak domovní svobodu, nebo správně řečeno nedotknutelnost obydlí, a proti tomu je ta svoboda, právo na příznivé životní prostředí. Teď je nicméně ale otázkou si jakoby říct a určit, co pro nás má větší cenu a co pro nás má větší váhu. Myslím si, že u té, budeme říkat, domovní svobody je to složité v tom, že zkrátka když tu prolomíme, tak je to víceméně věc nevratná, je to takové to rozhodnutí ano, či ne. Kdežto když se podíváme na to právo na příznivé životní prostředí, tak přece jenom tady ještě máme celou řadu různých možností a opatření, jak k tomu příznivému životnímu prostředí dospět, aniž bychom museli omezovat lidi na jiných právech a jiných svobodách.

Samozřejmě v momentě, kdy prolomíme domovní svobodu, tak pak si můžeme klást otázku, co přijde dál, z jakých dalších důvodů ti úředníci budou chodit kontrolovat různé věci k nám domů. Zda to příště bude, jestli dobře třídíme odpad nebo jestli k zalévání zahrádky nepoužíváme náhodou vodu z městského vodovodu atd. A samozřejmě těch příkladů bychom našli celou řadu, a teď je otázka, jestli tohle chceme a jestli opravdu tady po tom toužíme. To je jedna věc.

Nicméně myslím si, že tady ještě nezazněla druhá věc, a sice to, že z mého pohledu toto opatření poměrně dost znamená zvýšenou administrativu, byrokracii. Jestli jsem ten návrh pochopil správně, tak nejdřív musí přijít nějaký podnět na tu obec třetího stupně, ta vyzve znečišťovatele, ať doloží příslušné dokumenty, nevím, čím topí a v jakém kotli atd., nějakým způsobem to bude muset sesumírovat, dát do kupy, odpovědět. A to už jenom samo o sobě tohle podle mě je dost zvýšená administrativa a byrokracie.

Další věc, když jsem se do té důvodové zprávy díval, když jsem si ji pročítal, tak samozřejmě abychom zjistili to, zda opravdu v těch kotlích se spaluje něco špatného, tak nejlépe, jak na to přijdeme, že uděláme rozbor. A ten samozřejmě není zdarma. Tam bude i poměrně dost zvýšená finanční náročnost pro rozpočty, a já v té důvodové zprávě úplně jsem jednoznačně neviděl vyčíslení. Tam mi to přišlo hodně v odhadech a ta čísla podle mě nebyla úplně přesná. To jsou další dvě věci, které se mi na tom návrhu, na tom opatření nelíbí.

Abych tady nemluvil jen tak a neříkal nějaké svoje pocity, já jsem si udělal, řekl bych, malou anketu, oslovil jsem několik desítek starostů u nás v Pardubickém kraji, kde jsem se jich ptal na to, jak oni tento problém vnímají a jestli opravdu to, že lidé spalují v kotlích to, co by se nemělo, jestli je opravdu nějakým rozšířeným jevem, jestli opravdu to ty obce sužuje, nebo jestli jsou jenom nějaké ojedinělé případy. Dostal jsem několik odpovědí, samozřejmě ne všichni odpověděli, a je pravdou, že většina, byť taková, řekl bych, mírná většina starostů, kteří mně odpověděli, pro tento návrh není. Oni jednak uvádějí, že v jejich obcích se opravdu jedná o ojedinělé případy, že většinou se vždycky jedná jenom o pár jedinců, kteří v těch jejich vesnicích pálí něco v kotlích, co by se tam pálit nemělo. Dále upozorňují na to, že když už k tomu dochází, je to právě dost často u jedinců, kteří jsou, řekl bych, sociálně slabší, nebo zkrátka nemají mnoho peněz.

A oni si potom kladou otázku, co si na těch lidech vezmeme, když po nich budeme chtít tu pokutu. Oni ji stejně nebudou schopni uhradit a zaplatit, tak jaký ten výsledek pak bude, k čemu nám to pomůže, když stejně na těchto lidech si už nic nevezmeme.

Samozřejmě starostové těch malých obcí logicky mají obavu z toho, že tento mechanismus bude moci být zneužíván v takových těch sousedských sporech a povede to jenom k tomu, že atmosféra na vesnicích zas bude o něco horší. Tak jak jsem říkal, i oni v tom spatřují nějaké zvýšení byrokracie, byť je pravdou, že právě těch malých obcí se to dotýkat nebude, ale pouze těch oerpéčkových. Starostové tam zároveň uváděli jakousi nápravu, co by viděli oni, jak tomu stavu napomoci. Je to nějaká větší komunikace, osvěta, osobní jednání s těmi lidmi, určitě tomu přispívají i takové věci, jako jsou kotlíkové dotace, v kterých by se podle nich mělo rozhodně pokračovat, ty tomu pomáhají.

Já jsem si tady jenom vytiskl dvě stručné odpovědi starostů nebo místostarostů, abyste viděli, jaký na to mají názor, co tam často zaznívá, takové dva reprezentativní vzorky. Takže tady pak místostarosta z obce Bystré mně napsal, že - cituji: "Problém s pálením odpadu se v našem městě objevuje v jednotkách případů a jedná se o stále stejné domácnosti. Přesto si nejsem jistý, zda možnost úředníků provádět kontroly v domácnostech přispěje k řešení problému. Ti, kteří dnes pálí odpad, to dělají většinou z ekonomických důvodů a případné sankce na ně nemají dopad. Když nic nemáte, pokuty vás netrápí. Podle mého názoru povede možnost kontrol úředníků v domácnostech pouze k tomu, že přibude další nástroj, jak si vyřizovat sousedské spory. Nejsem tedy pro to tuto možnost do zákona zavádět." Takže to byl jeden názor jednoho místostarosty.

Pak ještě starosta jedné menší obce, tam je to trošku jadrnější: "U nás to problém je, ale je pravda, že dříve to bylo horší. Ke spalování něčeho, co do kotle nepatří, rozhodně nedochází v denní době, ale večer po setmění se v některých kotlích dějí věci! Zase je to ale pár topičů. Zdaleka to neplatí o všech. Domnívám se, že kontrola z ORP je naprosto k ničemu. Čmoudil si v budoucnu snadno pořídí doklad o kontrole kotle i paliva, a když po odchodu technika naleje vyjetý olej do uhlí, tak může mít kotel třeba třídy 5 a bude znečišťovat jak Semtín, a když ho napráší soused, jinak to stejně nebude, tak na byrokrata vytáhne doklad o kontrole, pak souseda nazve udavačem a ten mu zase na oplátku otráví psa. Pak tu bude skupina sociálně slabších lidí, co na kvalitní kotel, a o kvalitním palivu už vůbec nemluvím, prostě nebude, na technika taky ne a na pokutu už vůbec. Kotlíková dotace jim nic neříká, na to prostě nemají finančně, informačně, technicky, a co je horší, mnozí ani duševně. Osobně se domnívám, že nejlepším řešením by byla důkladná osvěta, např. jako je to u sběru a třídění odpadu. Něco jako: topte, ať vás nemůžeme ani cítit." Takže to byly některé názory, které jsem posbíral v terénu.

Závěrem osobně bych k tomu řekl, ještě bych nebyl tak radikální jako kolega poslanec Zahradník a nenavrhoval bych zamítnutí nebo vrácení k přepracování v prvním čtení, jsou tam samozřejmě i jiné věci v té novele, nicméně si myslím, že ve výborech bychom se měli tady o tom ještě hodně pobavit a říct si, jestli tady opravdu nejsou ještě jiné možnosti, ať je to dejme tomu nějaká osvěta, ať to jsou věci, jako jsou kotlíkové dotace, nové technologie atd., a jestli opravdu tomuto krajnímu řešení nelze zabránit. Takže to bych byl rád, abychom se nějakým způsobem snažili tohle najít a opravdu abychom k tomu krajnímu řešení nemuseli sáhnout.

Z mojí strany všechno, děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Junkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Václav Zemek. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji za slovo. Já jen upřesním, že v tuto chvíli nemluvím jako zpravodaj k tisku, ale jako řadový poslanec.

Jak již se dalo očekávat, tak debata se smrskla pouze na § 17, kontroly v domácnostech, domácích topenišť. Já mám možná v tomto směru trochu výhodu, protože moje poslední práce před nástupem do Poslanecké sněmovny byla profesionální ochrana ovzduší, protože jsem pracoval na krajském úřadě právě na oddělení ochrany ovzduší jako vedoucí. Kromě toho jsem samozřejmě prošel i obcí s rozšířenou působností, kde řada kolegů právě řešila ochranu ovzduší, takže já mohu nebo znám ty přímé dopady, tu praxi, jak to chodí, a s tím vás teď chci tak nějak seznámit a chci vám poskytnout své znalosti.

V prvé řadě je třeba říct, že ten problém se netýká běžného spalování. Kolega Zahradník tady uvedl, že někdo si může koupit dobrý kotel a dostane špatnou várku uhlí a najednou mu to tam vylítne. Samozřejmě, může tam být různá kvalita spalování, různá kvalita vstupů, ale u toho běžného topení to myslím není ten problém, kterého se týká toto opatření.

Byli tady zmíněni starostové. Mohu vás ubezpečit, že první, kdo na tom úřadě v té obci s rozšířenou působností, na tom orgánu ochrany ovzduší, kdo tam brečel, kdo tam spílal, byli právě ti starostové, kteří nás tam zapřísahali, abychom s tím něco udělali, abychom už konečně ty notorické paliče nějakým způsobem postihli, že si s nimi prostě nevědí rady. Takže ti jsou první kdo přijdou a žádají o pomoc na orgánu ochrany ovzduší.

Co se týče toho rozsahu, jak už tady bylo řečeno, a řekl to i můj předřečník pan kolega Junek, on to není nějaký hromadný nebo velký problém. Já mohu říct, že v takovém tom běžném obvodu obcí s rozšířenou působností, řekněme třeba o rozsahu 50 obcí, se to týká dvou tří případů. Takže není to tak, že by to byly desítky nebo stovky lidí. Spíš jsou to výjimky. Také je mýtus, že jsou to jenom sociálně slabí občané. Naopak, já jsem zaznamenal případy, kdy to byli podnikatelé, kteří se tím zbavovali různého odpadu z podnikání a otravovali tím sousedy. Takže to je asi mýtus.

Co znamená ta kontrola v domácnosti? Je to narušení svobody, nebo není? Tak si řekněme, co se dneska už může. Když k vám přijde třeba kontrola plynoměru nebo kontrola elektrospotřebičů, taky je pustíte na to místo, kde to potřebují. Nebo když máte plynový spotřebič s nějakým problémem. Já si myslím, že ta možnost vstupu se týká pouze místa, kde je to topeniště, to znamená, že úředník vám nebude procházet celý byt, nebude tam slídit nebo něco hledat. Prostě přijde a zkontroluje, čím tam dotyčný, nechci říct pachatel, ale topič nebo ten palič topí. Navíc to není tak, že by někdo přišel a vykopl vám náhle dveře. Tam je samozřejmě určitý proces. Jak jsem se podíval na ten návrh, tak tam nejprve bude zaznamenán ten podnět, dotyčný úředník to musí prošetřit. To znamená musí k tomu být nějaké důkazy, např. fotografie, svědectví, a v případě, že se to potvrdí, tak teprve vyzve toho dotyčného porušovače zákona, aby zjednal nápravu, a teprve při opakovaném porušení zákona si může vyžádat vstup k tomu topeništi. Takže není to tak, že by tam někdo náhodou přišel, hned vás tam u vchodu inzultoval, vlezl dovnitř a kontroloval vám tam něco bez vašeho vědomí. Takže prosím vás, nedémonizujme ten problém, nebude to až tak zásadní změna. A skutečně těch problematických osob, které takto otravují své okolí, je několik, nejsou to nějaké velké zástupy.

Co se týče technického řešení, samozřejmě jsem zaznamenal různé návrhy jako drony apod. Problém je, že když ten palič provádí tu svoji činnost, tak většinou to dělá tak, když už je podezření, že o něm vědí, tak třeba pálí v noci. Jak vy zjistíte, že zrovna pálí? Vy potřebujete prostě odebrat vzorek z toho topeniště, abyste zjistili, co tam on konkrétně spaloval. Pak existují optické metody, vyfocení. Dobře, vyfotíte, on vám řekne - zrovna mi to vylítlo, proroštoval jsem topeniště, zrovna mi vyletěl černý kouř, to není obvyklé. Pak tady samozřejmě existuje ta tzv. už zmiňovaná Ringelmannova tabulka tmavosti kouře. Je to optická metoda minimálně účinná. Zeptejte se kteréhokoli referenta na úřadu, který se zabývá ochranou ovzduší, tak vám řekne - to je v podstatě k ničemu.

Navrhovaná změna je vlastně možnost, taková poslední záchranná brzda, jak skutečně postihnout ty notorické paliče, kteří se v podstatě všem vysmívají. Vysmívají se sousedům, vysmívají se úřadům a v podstatě jsou nepostižitelní. Pálí odpadky. Já osobně asi nevidím žádnou jinou možnost. Samozřejmě nemělo by to být pravidlo. Nemělo by to být pravidlo, že prostě budou chodit kontroly. Ale jak už jsem řekl ten postup, tam musí být nějaké odůvodnění, musí tam být nějaká příčina, nějaký následek, nějaké porušení zákona, což samozřejmě potom spadá na ten úřad.

Bylo tady zmiňováno zatížení byrokracií nebo nějakým nárůstem byrokracie. Ano, určitě tam trochu k navýšení nějaké činnosti dojde. Ale jak jsem řekl, není to velké množství případů, jsou to řádově jednotlivci. To znamená, já si myslím, že každý úřad tam najde určité okénko nebo určitý prostor pro to, aby tuto činnost mohl provést. Nevím, kolik zabere zpracování nějakého podnětu. Já si myslím, že to není až tak velká zátěž, která by vedla k nějakému velkému zatížení úřadů. Myslím si, že naopak řada úředníků a řada úřadů to uvítá, že bude mít tu možnost, aby mohli ty takzvané notorické paliče postihnout.

Takže já jsem tady řekl svůj pohled z pozice člověka, který pracoval v této oblasti. Doufám, že to vezmete v potaz, a doufám, že tady nebudeme šířit nějaké zbytečné mýty. Do určité míry chápu obavy například kolegy Zahradníka, pro mě je také nepřípustné, aby se zbytečně narušovala svoboda. A samozřejmě pokud nebude příčina, tak ta svoboda, ta domovní svoboda narušovaná nebude. Skutečně tam musí dojít k nějakému opakovanému porušování. Když vám někdo spáchá zločin, taky se nebudeme ptát na osobní svobodu a taky bude postižen. Určitě by se z toho nemělo stát pravidlo a určitě by to neměl být bič nebo neměl by to být následek nějaké osobní pomsty. A zopakuji znovu, je tam ten stanovený postup, který by měl tyto případy, kdy se jedná třeba o nějakou osobní mstu, o nějaké sousedské pře, který by měl tyto případy prostě vyloučit. Samozřejmě záleží na subjektivním posuzování toho konkrétního úředníka. Ale já pevně věřím, že většina těch takzvaných sousedských sporů bude vytříděna, a pokud tato novela projde, budou postihováni jen ti pachatelé, ti, kteří pálí ty odpadky, ti, kteří otravují ovzduší všem okolo, a že to nebude zneužíváno.

Děkuji, že jste mě vyslechli. Toto je můj osobní pohled a vezměte ho v potaz. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Josef Šenfeld je přihlášen. Ne, to se někdo opřel o jeho tlačítko. Prosím, pan poslanec Okleštěk, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych vaším prostřednictvím kolegovi Zahradníkovi jenom - při přečtení toho zákona nebo návrhu zákona se dovíme všechno to, co tady kolega Zemek interpretoval. Takže ono možná před tou obavou by stačilo trošku hlouběji se začíst a pak zjistíme, že nedochází k zásadnímu porušování práv ani svobod ani domovní svobody a že tam máme jistý prostor před momentem, než nějaký kontrolní orgán vůbec do té domácnosti vstoupí.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další faktickou poznámkou paní poslankyně Jana Hnyková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Přeji hezké odpoledne. Pan ministr nás tady na začátku vyzval k tomu, abychom na něj kladli dotazy. My tady řešíme novelu zákona o ochraně ovzduší a já jsem při svých cestách po Libereckém kraji navštívila město Mimoň, kde si pan starosta stěžoval na to, že ochrana občanů proti pachům - oni mají v blízkosti města chov prasat a kafilérii a ten zápach je tam jaksi značně otravuje, obzvlášť v loňském roce, když bylo tak horké léto. Je vydaná na jedné straně metodika, ale pan starosta mi kladl na srdce, abych se vás, pane ministře, při tomto zákoně ptala, jaké jsou vlastně - jestli už jsou vytvořeny prováděcí předpisy na to, aby starosta měl nějaké kompetence na to, aby tam byli občané ochráněni proti těm pachům. Takže když na jedné straně vlastně chcete chodit do domácností a kontrolovat topidla, jak budeme tedy chránit občany proti těmto nepříjemným pachům. Tak prosím, až budete odpovídat, já bych chtěla znát odpověď na svoji otázku. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Hnykové. Ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Václav Zemek.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji. To je opět taková trošku moje parketa. Problémy těch pachů, zápachů, těch částic, ono to úplně nesouvisí s ochranou ovzduší. Je to spíš otázka pro hygienické limity. Tady to je vždycky problém, protože samozřejmě ten zápach je subjektivní. Samozřejmě jsou různé provozy. Já dám příklad. Třeba tady na Smíchově je lihovar (?), a když jdete kolem, ono to zapáchá jako pečené brambory. Někomu to prostě zapáchá, někomu ne. Ale samozřejmě jsou typy provozů, například kafilerky nebo zpracování odpadů, které zapáchají, ale je to věcí spíš hygieny než ochrany ovzduší. Protože zákon na ochranu ovzduší postihuje určité látky, emise určitých látek, ale ty pachové, to je věc subjektivní a i u toho posuzování se na to zve hygiena. Takže to jde trochu mimo ten zákon, který tady teď posuzujeme.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak to byla zatím poslední faktická poznámka. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Herbert Pavera. Prosím, pane poslanče, máte slovo, dočkal jste se.

 

Poslanec Herbert Pavera: Hezký podvečer, dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Dovolte mi jenom pár reakcí na právě probíranou novelu zákona o ochraně ovzduší. Asi víte, že jsem z kraje Moravskoslezského, z regionu Hlučínska, který se nachází kousek od Ostravy, a tady se mluví o ostravských raketách. Nevím, jestli víte vůbec, co to je, tak já vám to vysvětlím, i když nevím, jestli to je zrovna věc, která patří jenom na Ostravsko, myslím si, že jsem slyšel, že by měla být i v jiných regionech. Ostravská raketa, to se říká, že to je plastová láhev naplněná pilinami namočenými v oleji. Já jsem se ve svém okolí nikdy s tím nesetkal. Vím, že se o tom mluví, jako pojem to tady zaznělo dneska několikrát. Ale osobně si myslím, že už dávno mnoho lidí takové věci nepálí v kotlích, a já se k tomu dostanu proč.

Co se týká spalování nevhodných látek, tak samozřejmě pořád se to děje. Člověk, který má starý kotel, samozřejmě spaluje ve svých kotlech občas paliva, která do toho kotle nepatří. Týká se to třeba i starých oděvů, starých bot, kdy hlavně ten starší občan si řekne, že to tam spálí, aspoň se zahřeje. Ale myslím si, že tady je velká práce na nás všech, kteří pracujeme v samosprávách a jinde, abychom udělali takovou osvětu, aby se to do budoucna nedělo. Myslím si, že tady vidím takový hlavní přínos samospráv, krajů i Ministerstva životního prostřední, že by měly dělat takovou osvětu, která by opravdu lidi naučila tomu, jak správně topit, co spalovat a podobně.

Co se týká - ale já se k tomu ještě taky dostanu. Tady také zaznělo o tom, že by mělo být díky novému zákonu umožněno úředníkům z obcí s rozšířenou působností navštěvovat a kontrolovat lokální topeniště. Ono to existuje už dnes, pokud to nevíte. Už dnes je možné požádat odbor životního prostředí obce s rozšířenou působností, aby provedl kontrolu v určitém rodinném domě, ale naráží to na jednu věc. Úředník napíše dopis samozřejmě tomu člověku, ten člověk samozřejmě neotevře, takže je to úplně zbytečné.

Ve vyspělých zemích si lidé nedovolí absolutně topit tím, čím nesmí. A pokud by se tak stalo, tak samozřejmě dostanou určitou pokutu. Dělá se to tak, že tam nechodí žádný úředník na kontrolu, ale chodí tam kominík nebo revizní technik, který zreviduje kotel nebo zreviduje komín. Protože každý z nás má povinnost dělat si revizi komínu, dělat si i revize kotlů. Myslím si, že to by byla vhodná cesta, jak nenarušit soukromí občanů a neposílat tam žádné úředníky, ale dělat to opravdu tak, ať se to dělá při tom, když už někdo na kontrolu do těch domácností na ten komín i na ten kotel chodí. Myslím si, že to by asi bylo přijatelnější než cokoliv jiného.

A jak už jsem říkal, daleko důležitější je prevence. Třeba u nás na obci třídíme odpady vlastně od začátku 90. let. Vím, že někdy před pěti lety se rozjela nějaká velká propagační kampaň tady v Praze "Třiďme odpad", tak jsem se musel pousmát, že přišli s křížkem po funuse, když v obcích a malých městech se to už třídí od začátku 90. let.

Určitě mohu říci z vlastní zkušenosti, pravidelně děláme co dva roky měření čistoty ovzduší. Jsme obec, která má 4 400 obyvatel, přesto si dovolíme zaplatit přes 20 000 za jedno měření, abychom věděli, co naši občané dýchají. Zrovna včera jsem dostal poslední výsledky měření a musím říct, že jsme udělali obrovský kus práce, i když to ještě není pořád to pravé, co bychom chtěli, ale třeba prašnost jsme snížili o 100 %. Měli jsme překračovanou prašnost zhruba 100 jednotek, správně má být jenom 50. Dneska jsme pod 50 jednotek. Takže si myslím, že jsme zvolili správnou cestu, když jsme lidem během posledních 15 let zorganizovali řadu besed a přednášek o tom, jak správně topit. Měli jsme tam i ukázku z Vysoké školy báňské - smokeman, který přišel a ukazoval lidem, co vzniká při špatném spalování a co jde všechno do ovzduší. Myslím si, že i to na lidi docela zapůsobilo.

Samozřejmě jsme také vydali vyhlášku o zákazu některých paliv. I když žádnou kontrolu neděláme, myslím si, že osvěta, která šla k lidem, že to škodí zdraví, u drtivé většiny lidí zabrala. A kouř, který jde často z těch starých kotlů, jde hlavně proto, že když je kotel studený, tak když se zatápí, a než se zahřeje komín, tak samozřejmě jde zpočátku černý dým. Strašně proti tomu bojujeme taky. Chceme to stále zlepšovat. Ale jestliže nepůjdeme cestou osvěty, tak samozřejmě nebudeme mít ovzduší takové, jaké bychom chtěli.

Také se tady narazilo na kotlíkové dotace. Ony přinesou určitý úspěch. Určitě ano. Ale nemyslím si u lidí, kteří právě spalují nevhodný odpad v kamnech. Už to tady říkali mí kolegové, a kolegyně to určitě taky řeknou a znají to, že to dělají především lidé sociálně slabí nebo ti, kteří v minulosti byli na takovéto věci zvyklí. Mluvil jsem především o starších lidech, kteří své takové nějaké tradice ještě dodržují. Tam si myslím, že opravdu k sociálně slabým se kotlíkové dotace vůbec nedostanou. Osobně bych to řešil jinak, ale to je na jiné vystoupení.

Myslím si, že bychom měli opravdu zvážit, zda opravdu řešit vstup na kontrolu lokálních topenišť přes úředníky obcí s rozšířenou působností. Osobně to nedoporučuji. Myslím si, že je to nevhodná věc. A věřím, že i díky tady nějaké diskusi dojdeme k tomu, že najdeme jiné lepší řešení.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Paverovi. Nyní tu mám čtyři faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Petr Kudela, po něm pan poslanec Josef Hájek, po něm pan poslanec Igor Jakubčík, po něm pan poslanec Jan Zahradník.

 

Poslanec Petr Kudela: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, chci velice poděkovat panu kolegovi Paverovi za jeho vystoupení, zejména za to, že se ohradil proti tomu pojmu ostravské rakety, nebo jak se to nazývá. Prosím vás pěkně, já jsem to v životě neviděl. Slyším o tom tolikrát. Pokud byste někoho viděli, kdo tím topí, rád bych se na to podíval, jakou to má efektivitu, kolik s tím plněním je práce, kolik je potřeba PET lahví na to, aby se jeden den takhle topil, a tak dále. Takže děkuju panu kolegovi Paverovi za tohle ohrazení se proti té mediální, dejme tomu, hlouposti.

Ale co chci říci, ta věc s osvětou je velmi důležitá, protože díky kotlíkovým dotacím se udělal obrovský kus práce na dědinách, to je skutečně vidět. Takže díky kolegovi Paverovi.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kudelovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Josef Hájek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Hájek: Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já jsem tu raketu, u nás se tomu říkalo Kalouskova briketa, ale to je jedno, já jsem ji viděl, ale o tom jsem nechtěl hovořit.

Chtěl jsem víceméně navázat na slova tady kolegy Zemka, protože je velmi dobré, nebo užitečné, pokud si člověk může návrh zákona promítnout z nějaké vlastní zkušenosti. A moje vlastní zkušenost v téhle problematice je taková, že když jsem se stal poslancem, tak první případ, co jsem řešil, byl manželský pár, důchodci, kteří za mnou přišli s prosbou pomoct nalézt řešení toho, že mají souseda, který je terorizuje kouřem, to znamená schválně jim tam pálil pneumatiky, prostě nespecifikované nějaké palivo, prostě totálně je ničil, a já jsem jim nebyl schopen pomoci přesto, že jsem se angažoval, byl jsem na odboru životního prostředí města Havířova, prostě nebyl jsem schopen pomoci. A tady teď je určitý nástroj, který může toto pomoci řešit. Neříkám, že je to stoprocentní, ale v této chvíli bych už mohl těm občanům, kteří za mnou přišli, pomoci nebo poradit.

Další věc, která se týká, také se shoduji s kolegy, je otázka umožnit lidem třídit, to znamená skutečně na malou vesničku, počínaje malou vesničkou, sídlištěm, dávat tam nádoby na separovaný odpad, aby lidé mohli dávat plasty tam, kde patří. A skutečně výhoda je, že děti se učí, já jako, nebo možná také tady, když jste byli v tom mladém věku, jsme byli soutěživí, já jsem furt sušil ty léčivé byliny, furt přesličky, plavuně, tady těmahle rukama (ukazuje své ruce) jsem musel sbírat ty hluchavky, jako to si dovedete představit, co to bylo. Ale soutěžili jsme. A jestli jsem neměl doma tu pětikilovou lahev přesličky polní, tak jsem se ve třídě styděl. Takže budu rád, když tady toto dostaneme do našich dětí a děti budou soutěžit, že budou sbírat plastové lahve. Děkuju. (Smích několika poslanců.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hájkovi za jeho příspěvek. Dalším řádně přihlášeným, tedy dalším s faktickou poznámkou je pan poslanec Igor Jakubčík. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji. Skutečně faktická poznámka k panu kolegovi Paverovi prostřednictvím pana předsedajícího. Pokud snížíme množství prachu o 100 %, tak ho snížíme na nulu. Takže si myslím, že o 50, o 60 budiž. O 100 % si myslím, že asi nejde. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Jakubčíkovi za jeho faktickou poznámku. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Herbert Pavera. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Herbert Pavera: Nejdříve zareaguji na pana kolegu - to není o 100 % na nulu. My jsme měli 100 jednotek, to je měření v jednotkách, množství prachu v ovzduší, a snížili jsme to na 50 jednotek, to znamená, měli jsme to dvakrát více, to znamená 100% je 50 jednotek, 200 % je 100 jednotek. Jenom pro vysvětlení matematicky.

Jinak jsem chtěl ještě říci panu ministrovi - současný zákon, který platí o ochraně ovzduší, tak nařizuje vlastně každému z nás, kdo má rodinný domek nebo kdo má nějaký kotel, že musí mít po roce 2017 revizi daného kotle. Jenom upozorním na to, že už tady je, takže to se dá všechno využít.

A na co jsem zapomněl? Ještě říct jednu věc, kterou jsme dělali dokonce v celém regionu Hlučínska. Ve 31 obcích a městech jsme loni na podzim tři měsíce dělali školení nebo besedy pro občany, pro děti, jak správně třídit, jak topit a co přinese právě ten zákon o ochraně ovzduší, že občané mají povinnost právě mít po roce 2017 tu revizi kotlů a že po roce 2022 budou moci mít jenom kotle s účinností, myslím, že tam je ta norma číslo 4 až 5 po roce 2022.

Takže tolik ještě na doplnění i na vysvětlení. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Paverovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec František Vácha. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji. Já bych reagoval na pana kolegu poslance Paveru a chtěl bych se pana ministra zeptat, jaké jiné mechanismy zvažovalo Ministerstvo životního prostředí, které by mohli využít pro tu kontrolu v bytech. On tady zmiňoval ty kominíky a víme, že dneska je povinnost provádět roční revizi komína každý rok, to znamená, pokud by obec měla podezření, nebo někdo měl podezření, že soused nebo někdo pálí nějaký špatný odpad, tak vlastně kominík by mohl udělat stěr, aniž by musel vcházet do toho obydlí ke kotli.

Já samozřejmě chápu to, že ne každý z občanů asi si revizi komína pravidelně dělá, ale určitě existují nějaké sankce pro ty lidi, kteří si je nedělají. A musí být pravděpodobně ta revize někde registrovány. To znamená, jestli nezvolit jiný mechanismus zrovna přes kominíky a přes revize, tak abychom nemuseli lézt lidem do obydlí, abychom tam šli přes střechu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Váchovi, to byla zatím poslední faktická poznámka. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Kolovratník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Dobré odpoledne, děkuji. Já jsem teď chvátal k mikrofonu poté, co jsem trpělivě vyčkal po faktických poznámkách.

Já chci, kolegyně a kolegové, ten návrh pana ministra jednoznačně podpořit, dává mi logiku. A prosím, abyste vyslechli mé argumenty, které teď v debatě přednesu. Hlavně chci reagovat na milého kolegu pana poslance Junka z Pardubického kraje, kterého si velmi vážím a řadu věcí spolu probíráme ve shodném názoru. Tak jsem si říkal, když padl argument prolomení, ta optika prolomení domovní svobody, to v uvozovkách revoluční prolomení, tak ono by se na to možná šlo podívat i z druhé strany. Já sám bydlím na východní části Pardubic v rodinných domcích, takže i u nás občas mikroklimatické podmínky jsou takové, jaké jsou, a ten kouř z některých topenišť a garáží prostě odchází. Přesně to, co už tu v té debatě bylo popisováno. A pak si říkám: Není i tohle prolomení mé osobní svobody, že mně do mého domu, do mých oken, do pokojíčku mých synů jde ten znečištěný vzduch, který musím dýchat? Myslím si, že ano. Takže já tenhle návrh určitě budu podporovat, a to chci říct, že se považuji za člověka liberálního, pravicově smýšlejícího, pro kterého skutečně ta osobní svoboda, svoboda jednotlivce a soukromí je svaté a je prostě nejvíc. Ale bohužel, těch případů, teď už asi ty argumenty budu opakovat, případů, kdy jeden znečišťuje ovzduší a tráví život, a to doslova a do písmene, tedy kazí životní podmínky, ohrožuje zdraví desítkám, možná stovkám svých sousedů, těch případů je opravdu hodně.

Pokud jste se tomu návrhu věnovali do detailů nebo jste si aspoň přečetli články v novinách, asi to budu opět opakovat, těch argumentů, pojistek je tam velké množství. To nebude, že úředníci, nějaké komando najednou někomu vrazí k němu domů, ale bude tomu předcházet poměrně velká, jak jsem pochopil, v uvozovkách velká úřední mašinerie, výzva, dopis, komunikace, upozornění, varování atd. Skutečně ta osobní návštěva, jak chápu, je vlastně až ten nejzazší argument. Často se v politice říká, dnes už to tady také zaznělo, že je to i o symbolech. Já i tenhle návrh, pokud bude úspěšný a Sněmovnou projde, vnímám jako velmi silný symbol. Je to symbol, je to nějaké působení na psychologii, a když i tímhle symbolem, když k tomu nikdy nedojde, k té návštěvě, k tomu nejzazšímu momentu, ale když tím symbolem možná desítky, možná stovky lidí odradíme od toho, aby do topenišť dávali to, co dnes dávají, tak mi to bude dávat smysl. Myslím si, že to bude správný krok.

Takže tolik jsem chtěl říct na podporu panu ministrovi a jeho záměru. A věřím, že alespoň některé z vás pro tu budoucí podporu přesvědčím. Za mě jednoznačně ano. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kolovratníkovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Junek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Junek: Děkuji. Jen chci upozornit, tady je teď takový drobný rozpor, protože pan kolega poslanec Kolovratník říká, jak velké množství těch lidí, co spalují odpad, a já nevím, co všechno, je, a na druhou stranu tady pan kolega poslanec Zemek říkal, že to jsou vlastně jen ojedinělé případy. Mluvil o tom ORP a říkal: to se bude týkat, já nevím, dvě tři stížnosti na celou tu oblast. Takže jak to tedy je? Je to jev, který je opravdu velice rozšířený, nebo je to naopak jev zcela ojedinělý? Tady už máme nějaký rozpor a myslím si, že je třeba, když se ten zákon připravoval, že možná jsme měli mít nějakou hlubší analýzu, jak to opravdu na těch vesnicích chodí a jak to tedy ve skutečnosti je. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Junkovi. Posledním zatím řádně přihlášeným je pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, já jsem se nakonec přihlásil k řádnému diskusnímu příspěvku, abych nebyl svázán těmi tak krátkými jenom minutami.

Nejprve navážu na kolegu Kolovratníka. Opravdu tomu bude tak a pro mne to bude vlastně také taková významná událost, bude-li tento zákon posléze schválen. Bude to také symbol toho, že ze dvou veřejných zájmů, o kterých, po pravdě, nejsme schopni úplně přesně rozhodnout, který z nich je významnější, o jednom rozhodneme, že významnější je a vetkneme jej přímo do zákona.

Zároveň se také ještě zmíním o tom, co říkal kolega Okleštěk. Ten návrh po pravdě není úplně jasný. Ten § 17 odst. 3, tady skutečně trochu nadbytečně mluví. Pokud opakovaně vznikne důvodné podezření, že tento provozovatel nadále nebo opětovně porušuje některou z povinností, je kontrolující oprávněn vstoupit do jeho obydlí. Opakovaně, opětovně, neustále. Kdo bude určovat počet těch opakování, počet těch opětovných jevů, kdy to znečištění skutečně nastalo? Čili skutečně je to významná věc. A pak budeme moci skutečně do každého zákona dát takovou pojistku, že stanovíme, aby nějaký kontrolní orgán měl právo kontrolovat jeho naplňování přímo přímým vstupem do bytu, do domu, který si na základě tohoto zákona bude moci vymoct, vyžádat, vynutit. (V sále je trvalý hluk.)

Pak tady padla zmínka o kotlíkových dotacích. Je to možná jedna z cest, která by mohla stav zlepšit. Nejsou pro ty nejnižší příjmové skupiny úplně dostupné, to je pravdou, ale je to zase tak, že dneska Státní fond životního prostředí přispívá poměrně značnými penězi na výměnu kotlů, a stává se to tedy věcí, která možná bude poměrně dostupná. I když je zde zase jedna překážka, kterou musím zmínit. Některé z kotlů uvedených na seznamu, který je na stránkách Státního fondu životního prostředí, nesplňují ty přísné podmínky. Certifikáty o nich nemusí vyhotovit nezávislý certifikovaný orgán, ale může si je vystavit přímo výrobce těch kotlů. A byly nalezeny kotle z toho seznamu, které ty přísné evropské normy nesplňují.

Kolega Pavera zmínil cestu, která by v určité možná více ukázněné společnosti k cíli mohla vést. To je prostřednictvím kominíků. Tak to, myslím, řeší v Německu, kde je ten cech kominický. Má právo provádět nejenom údržbu, ale také kontrolu komínů a vlastně případné prohřešky proti správnému postupu při spalování ohlásit a tu sankci potom následně zprostředkovat. To je cesta, kterou se, myslím, pan ministr zabýval pouze tak, že ji zmínil mezi těmi názory, jak je daný problém řešen v cizině, v Evropské unii.

Úplně na závěr svého vystoupení chci říci, tak jakoby trochu podprahově, a myslím, že pan poslanec Václav Zemek to tak trochu řekl. Je to takové to rčení, při jehož vyslovení by člověka mělo zamrazit. Neboli ten, kdo si počíná správně, se nemusí ničeho bát. To je takové to kalvínské rčení, že když nařizoval, aby občané neměli záclony v domech, kdo hřích nepáchá, kdo má svědomí čisté, nemusí se kontroly bát. Když si tohle uvědomíme, že tím zdůvodňujeme nějaký návrh tak významný, jako je tento, že bychom měli mít nějakou zpětnou pojistku a říci si pozor, teď děláme něco, co bychom neměli dělat, možná bychom měli šlápnout na brzdu, možná návrh zamítnout nebo vrátit k přepracování, aby procedura nebyla tak složitá, a pokusit se tyto věci zhodnotit, vyřešit a v nějaké širší diskusi ještě jednou projednat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi, který byl zatím posledním řádně přihlášeným do obecné rozpravy. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Jestliže nikdo takový není, končím obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova. Pane ministře, prosím, máte slovo.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo. Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já vám chci především bez jakéhokoliv klišé velmi poděkovat za debatu, která byla velmi neideologická. Já jsem se trošku bál, že se to tady zvrhne v jakousi arénu obviňování, kdo se chce komu vlámat do bytu, že to bude další pokračování jakéhosi velkého bratra nebo něco podobného. Já si velmi vážím toho, že debata byla velmi vyvážená a že jsme se tady bavili o tom, jaké metody mohou být použity pro to, abychom vůbec nemuseli vstupovat do domácností. Protože mi věřte, že i pro mě je to záležitost, která je až krajní. Já se k tomu dostanu v rámci jednotlivých reakcí na vaše náměty.

Hodně o tom říkal už kolega Zemek a bylo to velmi zajímavé právě z jeho pohledu praktického, protože on se tím zabýval. Já jsem tu samou zkušenost měl z rozhovoru s člověkem, který tuto funkci vykonává na magistrátu v Ostravě. On mi říkal, jak to v praxi funguje. Mají třeba tisíc podnětů ročně, ale minulý rok vyšetřili jeden, a to jenom proto, že se ten člověk přiznal. Nějak mu nedošlo, že se vlastně přiznává. Podle Ringelmanna a dalších věcí to je sranda, to je opravdu návrat do Julese Vernea. Je to metoda, která úředníkům skutečně neumožňuje, aby mohli pracovat a aby k něčemu vůbec mohli dojít. Opravdu je tam celá řada situací, na které mě třeba upozorňovali i na krajském úřadě, že se na ně opravdu obrací celá řada starostů a říkají: Proboha, vy jste něco schválili a teď nám nedáváte nástroj, jakým způsobem vůbec můžeme kontrolovat.

Věřte, že osvěta, a to říkám úplně vážně, protože my jsme třeba podpořili, a jsem za to rád, zajímavý projekt slezského gymnázia, který dělá osvětu tak, že holky a kluci z gymnázia normálně po škole vyjdou do ulic a zvoní na zvonky někde, kde se třeba kouří z komína více, a upozorňují velmi slušně lidi, že asi možná porušují zákon a jestli vědí o kotlíkových dotacích a tak dále. My jsme ten projekt podpořili. Šíří se do celé České republiky a jsme za něj velmi rádi. Takže osvěta bude v každém případě a už dneska je.

Problémem je to, že je tady určitá neopominutelně velká skupina lidí, která čítá stovky a možná tisíce lidí, kterým osvěta nic neříká, protože oni vědí, že se to nesmí, ale oni to dělají právě proto, že vědí, že se na ně nikdo nedostane a jsou nepostižitelní. A dost často to nejsou, jak nás upozorňují třeba starostové, protože je velmi dobře znají, ani lidé ze sociálně slabých vrstev. Dost často jsou to lidé, kteří rozhodně nemají hluboko do kapsy, a přesto tam hodí odpady, protože se jich zbaví, nemusejí je třídit a ony tak pěkně hoří a samozřejmě vydávají kýžené teplo.

K panu poslanci Junkovi vaším prostřednictvím, pane předsedající. Byrokracie je tam i dnes. Protože na starostu se lidé obracejí, akorát jim nemůže pomoct, protože ten úředník se tam musí vypravit, on to řeší pomocí Ringelmanna, někde poměřuje proti obloze stupnicí, takže tam stejně musí jet, nic nevyšetří a je to k smíchu. Naopak jsou vynakládány peníze. My jsme si udělali rozbor a zjistili jsme, že takových případů mohou být první tisícovky ročně, protože je přibližně 200 ORP a případů bylo přibližně deset na ORP. Ale je to průměr. Z toho vlastně vyšla i nějaká nákladovost řádově kolem 10 milionů na celou Českou republiku, protože jedna kontrola včetně třeba rozboru popela odhadovala, že by mohla být kolem pěti šesti tisíc korun.

Bohužel, a to je odpověď i na pana kolegu Váchu, nestačí další metody, a říkal to i pan kolega Pavera, jako jsou stěry z komínových stěn, ze spalinových cest, protože ony nejsou důkazem. Kominík v tu chvíli nepomůže. Problém je v tom, že spaliny, respektive úchyty mohou být samozřejmě desítky let. A ten člověk může říct: No, jo, ale to jsem nepálil já, to pálil někdo přede mnou, můj děda nebo člověk, který v tom baráku bydlel předtím. A vy nepoznáte, jestli těžké kovy, které tam jsou a které mohou něco detekovat, nebo PCB a další látky, jsou rok staré, anebo patnáct let staré. To se prostě nedá poznat. Jediné, kde se to dá udělat, je rozbor popela. To je ta záležitost, která je průkazná. A to je odpověď i na pana kolegu Váchu.

My jsme skutečně zkoumali veškeré metody, odběry z těchto spalinových cest, samozřejmě jsme zvažovali i drony. Dneska třeba Český hydrometeorologický ústav, který patří pod resort Ministerstva životního prostředí, tři roky zkouší možnosti využití dronů. Problém je ten, že dron jako takový není schopen měřit v podstatě čisté emise, protože visí v nějaké výšce nad komínem, nemůže si sednout úplně na komín, nehledě na to, že nemůže třeba létat ve tmě a takové věci, a ani ta čidla nejsou taková, aby prokázala to, co je dneska v popelu. To znamená, že to mohou být doprovodné metody, ale nemůže to být hlavní metoda měření. Není průkazná a neobstála by ani jako důkaz třeba ve správním řízení.

Já prostě nejsem pro to, abychom rezignovali. Přesně na ty případy, o kterých třeba hovořil kolega Hájek, a já jich znám desítky, jsme řekli: nezlobte se, vážení občané, ale stát vám nemůže pomoct, zkuste se s tím sousedem nějak dohodnout. Ono to fakt nejde vyzkoumat, fakt to nejde prokázat, to prostě nejde. Já si myslím, že jako zákonodárci bychom se s takovou situací prostě neměli spokojit. Já si ani nemyslím, že by to zhoršilo sousedské vztahy, protože k tomu dneska dochází, tak už jsou špatné, pouze s tím nelze nic dělat.

O nákladech jsem hovořil.

K paní kolegyni Hnykové. Pachové látky jsou skutečně záležitostí hygienických limitů. Je to komplikované, protože ony jsou velmi obtížně měřitelné. Jsou takzvaní vyškolení čichači, to je odborný výraz, školení specialisté, kteří opravdu čichají a jsou certifikovaní čichači. On je schopen rozpoznat intenzitu zápachu. Normálně je využívají úřady. To si nedělám legraci, opravdu. Určitá intenzita zápachu je potom povolena v rámci integrovaného povolení konkrétního provozu. Mám dobrou zprávu pro takové případy, protože my letos poprvé z prostředků Státního fondu životního prostředí vypisujeme speciální výzvu, do které se mohou hlásit právě podniky, které plní hygienické normy, ale přesto otravují i takto okolí zápachem, a mohou využít právě dotaci ze SFŽP do určité výše na odstranění tohoto zápachu, samozřejmě za situace, že plní tyto normy. Ale normy jsou velmi složité, velmi složitě měřitelné, protože můžete změřit obsah určitých látek třeba v emisích, ale je velmi složité měřit pachové látky. Ony jsou skutečně fyzicky neměřitelné. Vždycky je to velmi subjektivní.

Pro kolegy z Ostravska chci jenom říct, že ostravská raketa je pojem, který existuje. Já jsem ji sám viděl. Netopil jsem s ní. A sami kolegové z Ostravy říkají, že bohužel mnohdy se dovážely i z Polska, kde byly různě kombinované s uhelnými kaly. Dokonce se to vyrábělo skoro poloprůmyslově, takže byl výrobce, který to skutečně dodával. Obávám se, že toto dodává doteď. Je to věc, která reálně existuje. Velmi dobře hoří, ničí spolehlivě kotel, ale většinou se jimi topí v takových kotelních troskách, kde už není co zničit, ale o to více to samozřejmě produkuje tyto látky, protože nízká teplota spalování plastových lahví vydává příšerné sloučeniny, dioxiny a další, které jsou samozřejmě prudce karcinogenní.

Já bych opravdu chtěl závěrem všechny ujistit, že jsme zvažovali při těchto metodách všechny možné dostupné metody, i vědecké, samozřejmě moderní. Krásně to říkal myslím kolega Zahradník nebo někdo z kolegů, kdy on říkal, jak je to možné, že v době, kdy takřka létáme na Mars, tedy ještě zatím s lidskou posádkou ne, ale už jsme blízko, tak že nejsme schopni moderními metodami změřit toto. Je to tak. Ale v tu chvíli by byl opravdu velký anachronismus, abychom se vraceli zpátky do 19. století k tomu Ringelmannovi, když máme aspoň analytické metody, které už jsou na úrovni 20. nebo 21. století.

Takže chci všechny ujistit, že jsme připraveni diskutovat ve výborech, samozřejmě o věcných argumentech, o odborných metodách, jakým způsobem zajistit to, aby slušný občan byl maximálně ochráněn proti možné šikaně. Jsem přesvědčen, že ten několikastupňový systém kontroly to prostě umožňuje, a jak správně řekl kolega Zemek, tento institut, toto opatření, které považuji za krajní, tedy možnost vstupu do domácnosti, je opravdu na chronické čudily, na chronické porušovače zákona, kteří nedají na to, že je někdo upozorní opakovaně. On je upozorní úřad, ale oni prostě řeknou: Víte co, vlezte nám na záda, vy se k nám domů nedostanete, tak co nám chcete říkat. A já si myslím, že bychom měli postupovat tak, abychom měli nějaký nástroj proti těmto lidem, ale aby ten nástroj zároveň nebyl snadno zneužitelný nebo v ideálním případě nebyl vůbec zneužitelný vůči slušným lidem.

A úplně závěrem bych chtěl znovu připomenout, že precedens, jak jsem říkal ve svém úvodním projevu, už opravdu byl vytvořen přijetím novely zákona o ochraně veřejného zdraví, která umožní vstup do domácností, do rodinných domů fyzickým osobám, pokud je tam překračována hladina hluku nebo vibrací pod pokutou, znovu opakuji, půl milionu korun. Toto jsme schválili v rámci této novely minulý rok a jsem přesvědčen, že proto toto není precedens, a naopak ho považuji za velmi vyvážený. Takže bych chtěl poprosit váženou Sněmovnu, aby tento návrh propustila do dalšího čtení, aby ho propustila do výborů a tam jsme dál mohli diskutovat o odborných parametrech a možnostech, jak ten zákon ještě vyladit.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi za jeho závěrečné slovo. Pan zpravodaj ještě má zájem o závěrečné slovo. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji. Já budu rychlý. Víceméně už tady všechno zásadní bylo řečeno. Dle mého osobního názoru ten zákon je schopen projít do druhého čtení, což i doporučuji. Zaznamenal jsem, že tady padl návrh - myslím, že to byl pan kolega Zahradník - na vrácení k přepracování. Nevím, jestli to říkám správně. O tom bychom asi pak měli hlasovat. A já bych si dovolil ještě navrhnout, pokud samozřejmě neprojde návrh na vrácení k přepracování, dovolil bych si navrhnout zkrácení lhůty pro projednání ve výborech na 50 dnů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Eviduji návrh na zkrácení lhůty na 50 dnů. To bylo závěrečné slovo pana zpravodaje. Přivolám naše kolegy z předsálí, protože eviduji návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. (O slovo se hlásí posl. Zahradník.) Já se omlouvám, pane poslanče, je ukončena rozprava. Už nelze hovořit. Jenom prosím, jestli chcete dopřesnit svůj návrh.

 

Poslanec Jan Zahradník: Ano. Já bych, pane předsedající, pane místopředsedo, to chtěl upřesnit. Já jsem přece navrhoval nejprve zamítnutí v prvním čtení a řekl jsem, že když nebude tento návrh schválen, tak následně bych rád, abyste evidoval návrh na vrácení k přepracování.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, děkuji. Omlouvám se. Evidoval jsem pouze návrh na přepracování. Takže přivolám naše kolegy z předsálí a budeme nejprve hlasovat návrh na zamítnutí předloženého návrhu. V případě, že neprojde, tak návrh na vrácení předloženého návrhu k přepracování. Je tady žádost o odhlášení všech, odhlašuji vás tedy všechny. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Nejprve budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu.

Zahajuji hlasování o zamítnutí předloženého návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 75, přihlášeno je 146 poslankyň a poslanců, pro 31, proti 97. Návrh nebyl přijat.

 

Další návrh pana poslance Zahradníka je návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 76, přihlášeno je 151 poslankyň a poslanců, pro 32, proti 102. Návrh nebyl přijat.

 

Budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Nejprve rozhodneme o přikázání garančnímu výboru. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro životní prostředí jako garančnímu výboru. Navrhuje někdo přikázání jinému výboru jako garančnímu? Ne. Přistoupíme tedy k hlasování.

 

Zahajuji hlasování o přikázání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 77, přihlášeno je 153 poslankyň a poslanců, pro 150, proti žádný. Konstatuji, že návrh byl přikázán k projednání výboru pro životní prostředí jako garančnímu.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. Má někdo návrh na přikázání dalšímu výboru k projednání? Pan poslanec Zahradník... Pardon, nejprve pan poslanec Klán. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Navrhuji výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, protože se to týká také obcí. A slušelo by se navrhnout také a navrhuji ústavněprávní výbor.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Má ještě někdo jiný návrh? Není tomu tak.

 

Budeme hlasovat tedy nejprve o přikázání tohoto návrhu výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj.

Zahajuji hlasování o přikázání tomuto výboru. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 78, přihlášeno je 154 poslankyň a poslanců, pro 146, proti 2. Návrh byl přijat.

 

Posledním navrženým výbor je ústavněprávní výbor.

O přikázání tomuto výboru jsem zahájil hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 79, přihlášeno je 154 poslankyň a poslanců, pro 66, proti 63. Návrh byl zamítnut.

 

Konstatuji tedy, že jsme tento návrh přikázali výboru pro životní prostředí jako garančnímu a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako dalšímu výboru.

 

Zazněl tady návrh na zkrácení lhůty o 10 dnů na 50 dnů.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro zkrácení lhůty na 50 dnů, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 80, přihlášeno je 154 poslankyň a poslanců, pro 72, proti 60. Návrh nebyl přijat.

 

To bylo poslední hlasování. Já děkuji panu ministrovi a panu zpravodaji a končím prvé čtení tohoto návrhu zákona.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkný podvečer. Budeme pokračovat v projednávání dalších bodů, které máme zařazeny na programu. Dalším bodem dnešního jednání je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.