(17.20 hodin)
(pokračuje Semelová)
Další polovičatost je u návrhu na jednotné centrálně zadávané přijímací zkoušky na střední školy. Záměr určitě dobrý. Souhlasí i kraje, Asociace ředitelů základních škol i většina ředitelů středních škol, konkrétně víc než 87 % ředitelů gymnázií, 72 % ředitelů středních odborných škol a 36 % ředitelů středních odborných učilišť s maturitní zkouškou. Dnes značná část škol přijímací zkoušky vůbec nekoná a žáci jsou přijímáni jen na základě hodnocení z posledních dvou ročníků základní školy, přičemž vypovídající hodnota známek je velice nízká. Na maturitní obory se tak dostávají uchazeči, kteří na to prostě nemají, a učební obory zejí prázdnotou. Kantorům na střední škole pak nezbývá nic jiného než snižovat nároky, protože jinak by do čtvrtého ročníku málokdo prolezl. Pochopitelně jsou výjimky. Na nízkou úroveň studentů si pak logicky stěžují i na vysokých školách. Povinné přijímací zkoušky však vítají i učitelé základních škol, protože deváťáci se budou muset trochu déle učit a posílí se i kázeň.
Centrálně stanovené přijímací zkoušky - ano. Ale je potřeba, aby byla Ministerstvem školství také stanovena nepodkročitelná hranice, tedy kdy ještě může být uchazeč na střední školu přijat a kdy už ne. A to v zákoně není. Tato kompetence je dál na řediteli školy. A když se podíváme na to, jak jsou školy financovány - jednoduše co žák, to peníze pro školu -, tak je jasné, že se ředitel bude snažit naplnit třídy na plný počet bez ohledu na znalosti, předpoklady a zájem o obor jednotlivých uchazečů. Ptám se: Jakou to má logiku? Záměr posílit kvalitu přijímaných studentů, resp. vzděláváním tímto polovičatým návrhem naplněn není.
Předkládám proto pozměňovací návrh, aby laťku stanovilo Ministerstvo školství. Zároveň vyzývám ministerstvo, aby urychleně předložilo návrh na změnu financování regionálního školství. I když, jak dnes bylo řečeno, tak tento návrh už je připraven a půjde do vnějšího připomínkového řízení.
Pokud jde o úpravu maturitní zkoušky, věřím, že je to vydiskutované se školskými reprezentacemi, a považuji to za rozumný kompromis. Zavedení povinné matematiky od roku 2021, tedy čtyři roky po jednotných přijímačkách, ale i to, že se bude postupovat s ohledem na úpravu hodinové dotace matematiky v jednotlivých studijních oborech, si myslím, že je seriózní vůči studentům. Zároveň však musí být věnována pozornost výuce matematiky již na základních školách. V důvodové zprávě se můžeme dočíst, že Ministerstvo školství připravuje různá opatření na podporu aktivizujících forem výuky matematiky a přírodovědného a technického vzdělávání, včetně podpory polytechnické výchovy v mateřské a základní škole. To je určitě správné. A předpokládám, že tato podpora zahrne i znovuobnovení školních dílen, jejich vybavení, řešení toho, jak zafinancovat materiál, dál vyjednávat s pedagogickými fakultami přípravu učitelů.
Nyní dovolte pár slov k mým pozměňovacím návrhům, které jsou zavěšeny v systému a k nimž se v podrobné rozpravě přihlásím.
První návrh už jsem částečně zmínila. Jedná se o vypuštění možnosti individuálního vzdělávání v posledním roce předškolního vzdělávání před vstupem na základní školu. Ale také navrhuji zrušit tento způsob vzdělávání na prvním stupni základní školy. Pochopitelně klub KSČM nezvedne ruku pro návrh paní poslankyně Putnové, která přichází s opačným návrhem, tedy na rozšíření individuálního vzdělávání i na druhý stupeň základní školy. Své výhrady k umožnění individuálního vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy jsem už dnes vysvětlila, proto se vyjádřím pouze k základní škole.
Vzdělání je zde poskytováno kvalifikovaným pedagogem, který absolvoval odborné, metodické, didaktické a psychologické studium tak, jak je stanoveno v zákoně o pedagogických pracovnících. Příprava učitelů prvního stupně zahrnuje i základní průpravu v oboru speciální pedagogiky, takže je schopen včas rozpoznat speciálně pedagogické potřeby dítěte a zajistit potřebnou podporu. Dále si žák na základní škole osvojuje sociální gramotnost, učí se žít s ostatními, učí se toleranci, diskutovat, argumentovat, prosazovat své názory a respektovat či přijímat názory druhých. Učí se vyhrávat i prohrávat, pomáhat si navzájem, prostě připravuje se na život. To vše je v domácím prostředí omezeno. Rodič-středoškolák bez potřebných znalostí může i při nejlepší snaze vývoji dítěte ublížit.
Pokud jde o návrh na rozšíření individuálního vzdělávání na druhý stupeň základní školy, to snad už vůbec nemůže být myšleno vážně. Sáhněte si do svědomí a upřímně si řekněte, kdo z vás by byl schopen podat kvalitní výuku opřenou o potřebné znalosti a s dovedností správného didaktického podání a vysvětlení obsahu učiva přiměřeně věku svého potomka ve všech předmětech, které se na druhém stupni vyučují. Český jazyk a literatura, matematika, dějepis, chemie včetně pokusů, to samé platí o fyzice, dál dva cizí jazyky, biologie, botanika, geologie, výchova tělesná, hudební i výtvarná včetně dějin umění. Jestli tohle někdo z vás dokáže, nebo z rodičů vůbec, tak to je na Nobelovu cenu.
Docházka do školy je velmi významná vůbec. Žák se zde setkává s různými postupy, jak vyřešit problém. Účastní se rozličných projektů, pracuje v týmu, ve skupinách, pracuje v odborných učebnách. Škola je také takovým prvním záchytným bodem ve chvíli, kdy je s dítětem něco v nepořádku, kdy může dojít k zanedbávání, k týrání. Proto návrh na rozšíření individuálního vzdělávání nemůže klub KSČM podpořit. Ano, role rodiny při výchově dítěte, při jeho rozvoji je nezpochybnitelná. Ale za kvalitu, financování a dostupnost vzdělání musí nést odpovědnost stát. Je to v zájmu rozvoje a konkurenceschopnosti České republiky, ale také v zájmu samotného dítěte.
Druhý můj pozměňovací návrh se týká jednotných přijímacích zkoušek na střední školy a stanovení nepodkročitelné hranice pro přijetí ne ředitelem školy, ale Ministerstvem školství. Důvody tohoto mého návrhu jsem už sdělila. ***