(15.50 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Musíme vědět, jak se kde léčí, abychom také věděli, jak s těmi zdravotnickými zařízeními zacházet. Tato věc je ve světě známá a funkční. Já jsem také pevně přesvědčen, a říkám to opakovaně, že informace o tom, jaké má zdravotnické zařízení, do kterého jdu stonat, výsledky, jaké má léčebné úspěchy, je informace veřejná, že má každý pacient právo vědět, jaký je terapeutický efekt té nemocnice. Takovéto registry existují samozřejmě ve Spojených státech. Ony mají trošičku jiný dopad, protože podle toho, jak je ta nemocnice úspěšná, jak dobře léčí, také ta zdravotní péče u ní stojí. Tam je např. velmi zajímavé, že kanadští strojvedoucí, což je takové zvláštní povolání - oni jedou přes celou Kanadu a jedou 48 hodin tam, pak tam někde přespí a zase jednou zpátky, oni mají vysokou frekvenci kardiálních příhod, protože to celé je stresující a je to přitom sedavé povolání -, mají pojištění, což je výdobytek jejich odborářů, specifické pojištění, že se mohou v případě potřeby kardiochirurgické intervence objednat do jakékoli nemocnice po celých Spojených státech bez ohledu na to, jaká tam je cena. A oni to samozřejmě využívají. Je to takový benefit, že vlastně železničáři nemají žádné odborářské problémy, protože tato věc je tak zásadní, že se s ní uspokojí. A to je věc, kterou bychom měli vědět i my.
Já jsem jako pravicový politik přesvědčen, že ve svém dopadu tato informace bude mít a bude muset mít nějaký cenový dopad, ať už v podobě toho, že ceny bude diferencovat pojišťovna, nebo v podobě toho, že bude diferencované připojištění na to - to jsou věci, které jsou otevřené. Ale to je ten hlavní a zásadní důvod, proč tyto informace musíme mít. My ho máme, jak tu už říkal pan prof. Vyzula, já jsem s tím pracoval celý život, máme ho v onkologii, kde to skutečně všechno víme, ty informace máme. Každý rok jsme museli vykazovat, jaká je efektivita naší léčby, operační obory musí vykazovat každý rok procento odoperovaných přeživších, uzdravených nebo převedených do dlouhodobé léčby. Ale proč u toho musím mít informaci o tom, kdo to byl, že to byl pan Vonásek z Horní Dolní? Zásadní informace, kterou potřebujete o pacientovi vědět, je, jak je starý, jaké má pohlaví, možná i informace o tom, co dělá, to jsou věci, které do toho můžou spadnout, ale jinak nás zajímá, jaká to byla diagnóza kromě tohohle, jak byla léčena a jaký byl efekt té léčby. To si myslím, že je věc, na kterou jsme stále nedostali dostatečně dobrou odpověď, v čem je nám dobré nebo podstatné to rodné číslo. Já si dovedu představit, že informaci odesílám já jako nemocnice pod nějakým kódovým číslem tak, aby to bylo kdykoli v případě nutné a konkrétní analýzy vázané až na člověka, a těch potřeb bude jistě velmi málo, aby to bylo dohledatelné, a že to nemusí být číslovka nebo informace, která je rozesílaná do toho centra, které s tím bude pracovat.
Úniky informací jsou obrovské a nelze se jim skoro ubránit. Z poslední doby známý příběh, nebo známý příběh... Příběh, který existuje, že při vážné chorobě někoho, kdo je významný nebo mediálně velmi zajímavý, nemocnice nemá jiné řešení, než že ten pacient tam leží pod jiným jménem, na jiné rodné číslo a všechny jeho nálezy jsou vykazovány na jiné rodné číslo, protože samozřejmě při té diagnóze jakýkoli laboratorní nález říká o tom, jak ta choroba vypadá, v jaké je prognóze a co lze očekávat, jaký bude vývoj té choroby, a je to mediálně velmi zajímavé. Já se jistě neobávám toho, že by si někdo opatřil údaje na sousedku, kdy byla na potratu, ale myslím si, že bude velmi zajímavé vědět, že někdo, kdo je můj politický nebo ekonomický zásadní konkurent, má takříkajíc nahoře spočítáno, jak dlouho mi bude konkurovat. V tom okamžiku se obávám, že hacknout ty údaje není žádný problém. A vadí mi to, že do dneška nevím, jak přesně takováto věc bude zajištěna, za prvé. Za druhé nevím, jestli je to nezbytně nutné, aby u toho byl údaj rodného čísla, jestli nestačí jenom údaj o věku, pohlaví a možná i té profesi nebo něco jiného, co by se mohlo vydefinovat, a ty údaje by byly shromažďovány jenom pod nějakým pořadovým kódem nebo by přicházely a jenom nemocnice, která to dodala, která ty údaje má ex principo, by byla schopna potom někdy dekódovat, o koho se jedná. Byly by to nutné dva kroky.
A samozřejmě mi vadí to, že si říkáme obecně: ono je to zajištěné, máme to zajištěné, že to nikde neunikne, úředníci to nikomu neřeknou - ale já nevím jak. Ještě jsem nenašel systém, který by uměl toto zaručit. Ještě jsem nenašel úředníka, ať je to statistik, nebo jenom pisálek, který by odolal tomu, co říkal hrabě Monte Christo - to není otázka toho, jestli to udělá, to je jenom otázka toho, kolik do toho investujete, pak to udělá. Proto si myslím, že rozlišovat tuto oblast toho, že někdo má možnost vstupovat do našich údajů, je prostě principiálně nedobrá. Myslím si, že když už do ní budeme vstupovat, měli bychom naprosto jasně vědět, proč to děláme a co to přinese. A znovu říkám, ty věci, které z toho potřebujeme získat, jsou zásadní a já budu hlasovat všema rukama pro to, abychom se k těmto informacím dostali, ale chci vědět, že žádná jiná možnost než možnost rodného čísla, se kterým budu tyhle údaje počítat, že žádná jiná možnost neexistuje. Když mě o tom přesvědčí ti, kteří to připravují, když mi ukážou kroky, jak to bude zabezpečeno, když mi ukážou, proč to nejde bez něj, proč nestačí ta zjednodušená informace o věku, pohlaví a nějaké anamnestické údaje, to je jedno, co by se tam dalo, a když o tom nebudu přesvědčen, tak budu mít problém pro takovou věc hlasovat, protože omezuje, omezuje úplně obecně základní a principiální, Ústavou garantované právo na ochranu osobních údajů.
Myslím si, že ze všech těchto důvodů mohu navrhnout, abychom použili § 93 odst. 2 a Poslanecká sněmovna poslala znovu garančnímu výboru k projednání tyto body, abychom na ně dostali odpověď, podrobnou odpověď, a potom hlasovali všichni s čistým svědomím, že neděláme něco, co je v rozporu s Listinou lidských práv a svobod. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a prosím k mikrofonu pana poslance Holečka, připraví se pan poslanec Hovorka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Radim Holeček: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, já mám vždy problém podpořit takovou novelu zákona, která zavádí nové registry, protože mám pokaždé pochybnosti o rozsahu a účelu sbíraných dat. Předkladatel sice v důvodové zprávě ujišťuje o užitečnosti zdravotnických registrů i zabezpečení proti zneužití dat, která obsahují, ale úplnou jistotu to do mne nevlívá.
Ministerstvo zdravotnictví, vědomo si nálezu Ústavního soudu z prosince 2012 o zrušení Národního registru zdravotnických pracovníků kvůli neoprávněnému zásahu do soukromí zdravotnických pracovníků, přichází tedy s návrhem redukce sledovaných údajů a stanovením rozsahu veřejných údajů a jejich zveřejňování. Detailně určuje výčet subjektů, které budou mít přístup k záznamům v registru, a také výčet subjektů, které budou údaje do registru hlásit. ***