(12.10 hodin)
Poslanec Vlastimil Vozka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já osvědčuji, že ústavněprávní výbor na své 50. schůzi dne 14. ledna 2016 projednal návrh poslanců Petra Fialy, Zbyňka Stanjury, Pavla Blažka, Jany Černochové a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., tisk 425. Ústavně právní výbor po přerušení a následném projednání a dohadovacím řízení, které proběhlo v této věci, které nebylo úplně jednoduché, přijal nakonec usnesení, jehož část již předkladatel pan Petr Fiala zde citoval.
Ústavně právní výbor tímto usnesením 169 doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh schválila v tomto znění:
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I Změna zákona o stavebním spoření. V § 5 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů atd., jak jsem to již citoval v úvodu, tedy navrhuje zařadit nový odst. 13, který zní: "Ukončení smlouvy pro nezletilého účastníka se považuje za běžnou záležitost při správě jmění dítěte, dojde-li k němu po uplynutí doby stanovené v § 12 odst. 2 písm. a); nesouhlasí-li s ukončením smlouvy pro nezletilého účastníka všichni jeho zákonní zástupci, vyžaduje se souhlas soudu."
Čl. II Účinnost. Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Za druhé. Pověřil předsedu výboru, aby předložili toto usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny.
Za třetí. Zmocnil zpravodaje výboru tak, jak vždy, aby podal zprávu o výsledcích projednávání na schůzi ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovně.
Za čtvrté. Zmocnil zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře provedl případné legislativně technické úpravy.
Toto usnesení máte v materiálech jako tisk 425/3. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu zpravodaji za jeho zpravodajskou zprávu a otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jeroným Tejc: Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych za prvé poděkoval předřečníkům za to, že shrnuli obsah toho zákona, a dodal pár informací, které vedly ústavněprávní výbor podpořit tento návrh. A zdůrazňuji nikoliv proto, že to je opoziční nebo koaliční návrh, ale protože ten návrh podle našeho názoru splňuje požadavky na to, aby pomohl občanům České republiky.
První věc je, proč se tímto návrhem zabývat musíme. Do značné míry to, co se stalo, je způsobeno přijetím nového občanského zákoníku. Tady bych chtěl zdůraznit, že žádná z dnešních koaličních stran nehlasovala pro nový občanský zákoník. Ale není to pouze otázka onoho znění, které se změnilo, ale také přístupu, a to jak některých institucí, tak i dětí, kdy některé z nich dokonce žalovaly své rodiče nebo žalovaly přímo pojišťovnu, že vyplatila příslušnou částku nikoliv jim jako oprávněným, ale vyplatila ji rodičům neoprávněně a tato spořitelna poté musela plnit znovu tomuto dítěti. Jsou to sice případy okrajové, nicméně vedly k tomu, že se spořitelny rozhodly jít tou cestou, která pro ně bude nejpohodlnější, především nejbezpečnější, tzn. začaly vyžadovat v souladu s novým občanským zákoníkem pro tyto věci souhlas soudu. Samozřejmě je to věc, která na jedné straně je asi logická, na straně druhé přináší velké problémy konkrétním rodičům.
Nevím, kdo z vás měl možnost jít k soudu za celý život. Možná se tady mezi námi objeví řada lidí, kteří tam budou jednou muset zamířit. Já jsem měl to štěstí, že jsem u soudu trávil poměrně hodně času jako advokát. Není to pro mě nic mimořádně nepříjemného nebo nového. Ale myslím si, že pro někoho, kdo nikdy u soudu nebyl, není příjemné se zpovídat z toho, jak naloží s prostředky, které obvykle - ne samozřejmě ve všech případech, ale obvykle - naspořil dítěti on sám. To znamená, my chceme bránit situacím, které by vedly k tomu, že někdo spoří svému dítěti a následně po dokončení spoření musí získat souhlas soudu, aby ty prostředky byly dítěti vyplaceny.
Nikdo myslím nezpochybňuje nebo nezpochybňoval to, že prostředky, které jsou naspořeny, patří tomu dítěti. Je samozřejmě rozhodnutím rodiče, zda bude, nebo nebude dítěti spořit, a je třeba zdůraznit, že bez ohledu na změnu této úpravy vždy ty prostředky, které budou vybrány, budou majetkem dítěte, protože rodiče v tu chvíli, kdy spoří, mu ty prostředky darují. To znamená, není to tak, že bychom měnili ten základní princip touto normou.
Praxe u soudů v současné době, tak jak jsme se dozvěděli, je velmi různá. Některé soudy si vyžadují informace o tom, jak rodiče hodlají s těmi prostředky naložit, a na základě toho buď souhlas vydají, nebo nevydají. Obvykle vydají. Ale už nekontrolují, jak s těmi prostředky skutečně bylo naloženo, takže je to do značné míry rozhodnutí formální, které neochrání to dítě, alespoň ne v té praxi. Pak jsou soudy, tak jak jsme se dozvěděli, které žádají ještě po tom rozhodnutí doložit, jak s těmi prostředky bylo naloženo, jestli v souladu s tím rozhodnutím. Ale je otázkou, jestli tohle je vůbec v souladu se zákonem a zda vůbec na to mají právo. Takže byť je to určitě praxe užitečná a správná, tak je otázkou, jestli má oporu v zákoně.
Návrh prošel velkou debatou. My jsme nechtěli v uvozovkách vylít dítě i s vaničkou, tzn. nechtěli jsme přijmout úpravu, která by byla úplně liberální a v zásadě by zrušila ochranu dětí. Řekli jsme si, že by měly být splněny dvě základní podmínky - a ty už byly jmenovány. To je ten kompromisní návrh, tzn. není možné vstoupit do té lhůty šesti let, protože pokud bychom do ní vstoupili, pokud by např. rodiče zrušili spoření do šesti let, než uplyne ta základní doba, pak by to dítě bylo kráceno, protože by přicházelo o státní podporu. Takže do toho času nevstupujeme.
A druhá věc byla debata, kdo s tím musí vyslovit souhlas. Vím, že řešení, že to jsou oba rodiče, nepřináší jen klady. Může nastat situace, že např. spoří prarodiče, byť se souhlasem rodičů, protože ti jako zákonní zástupci dávají souhlas, a prarodiče by nesouhlasili s tím, aby např. ty prostředky byly vybrány, aby smlouva byla zrušena, a rozhodnou o tom oba dva rodiče. Jsou případy, kdy např. rodiče spolu nežijí, spoří jeden rodič, ale k výběru by byl třeba souhlas obou rodičů. Rozumím tomu, že to je nepříjemná situace, ale bráním se tak právě situacím, kdy by jeden rodič spořil a ten druhý by rozhodl o zrušení. A bohužel tak, jak jsme byli informováni, není úplně jednoduché v této věci zjistit alespoň ze strany spořitelen, kdo je vlastně tím, kdo spoří a kdo by tedy dával souhlas. Takže nebylo by možné asi přijmout ustanovení, že ten, který spoří, vydává souhlas.
To ustanovení, které tady je, samozřejmě má své výhody. Chtěl bych upozornit na to, že v tuto chvíli podle statistik, jak jsem se díval, je uzavřeno 3,5 milionu smluv a každý rok se uzavře zhruba 350 až 400 tisíc. Je to zhruba polovina počtu, který býval před možná deseti lety, ale pořád je to velké číslo. A samozřejmě těch případů individuálních bude také celá řada a může se stát, že skutečně bude docházet k obtěžování lidí, kteří budou muset nakonec k soudu, neboť např. druhý rodič nebude chtít souhlasit z nějakých zástupných důvodů. Ale myslíme si, že z 90, možná 95 % ty problémy budou odstraněny.
A poslední věc. Výtka zástupců Ministerstva financí spočívala především v tom, že to řešení je nesystémové, a já s tím souhlasím, že se to netýká jiných finančních produktů, že to řešíme pouze u stavebního spoření. Odpověď, která zaznívala na ústavněprávním výboru, byla - ano, my jsme si vědomi toho, že to je nesystémové, ale těch smluv je tolik, zatěžuje to tolik rodičů, tolik soudů, že se určitě vyplatí tady udělat určitý úkrok stranou v zájmu nějakého zdravého rozumu. Takže v tomto smyslu myslím, že návrh, který byl předložen ODS, splňuje ty požadavky po úpravě, kterou jsme učinili v ústavněprávním výboru.
Já si nedělám iluze o tom, že bychom dnes hlasovali podle stranického klíče. Nechám určitě všem možnost argumenty, které tady ještě zazní, si vyslechnout a rozhodnout se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Určitě neodstraníme všechny problémy, ale myslím si, že zjednodušíme život lidem, kteří skutečně nemají důvod k soudu chodit. Děkuji za pozornost. ***