(15.10 hodin)
(pokračuje Halíková)
Chtěla bych se ve svém vystoupení zastavit ještě u jednoho pozměňovacího návrhu, který ve svých předlohách od výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj máme a který je uveden pod číslem 43 a týká se problematiky komoditních burz. Uvádím dopředu, že ve třetím čtení budu požadovat, aby tento pozměňovací návrh byl hlasován samostatně, a dnes v podrobné rozpravě načtu změnu usnesení oproti tomu, co předkládá výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Je tomu tak proto, že od doby, kdy výbor projednával tuto problematiku, jsme se seznámili ještě s celou řadou skutečností, které do té doby známy nebyly, a došla jsem k závěru, že pozměňovací návrh výboru v tomto bodě je v přímém rozporu se zákonnou úpravou fungování komoditních burz podle zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, a ve svém důsledku tak i v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek. Proto tedy ještě vystoupím v podrobné rozpravě s návrhem na změnu.
V závěru svého vystoupení vás všechny, kolegyně a kolegové poslanci, chci požádat, abychom ve třetím čtení při závěrečném hlasování nepřipustili nějaké, omlouvám se za ten výraz, divoké rozhodování, ale měli vždy na mysli, že zákon má stanovit srozumitelná pravidla pro zadavatele i dodavatele, a ne jim naopak složitým zákonem práci komplikovat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. Prosím pana poslance Ivana Adamce. Připraví se paní poslankyně Soňa Marková.
Poslanec Ivan Adamec: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, paní ministryně, úvodem bych možná řekl, že tento návrh zákona ve mně budí trochu rozpaky. A neříkám to proto, že bych chtěl hned kritizovat práci paní ministryně nebo jejího ministerstva, ale je to proto, protože jsem dlouholetý starosta a s různými typy zákonů na zadávání veřejných zakázek mám své osobní zkušenosti. Musím vám říct, že jakýkoliv problém, který vždy byl, tak končil tak, že třeba v mém případě stavba za půl miliardy korun se zastavila díky úředníkovi z Ministerstva financí, který poslal na ÚOHS, protože se mu nelíbilo, jak dopadlo výběrové řízení, které předtím všichni schválili. A já vám to řeknu takhle. Já jsem 16 měsíců dlužil stavební společnosti 200 milionů korun. Sám je nemám, abych je zaplatil ze svého, takže jsem se skutečně skoro modlil, aby se na ÚOHS konečně právníci dohodli na tom, že jsme nic neporušili, že ta zakázka proběhla v pořádku. To se nakonec stalo, ale těch 16 měsíců, to mi věřte, to vám nikdo neodpáře. (Hluk zleva.)
Co se týká toho, co tady říkala paní ministryně, ona se nám to snažila zdůvodnit velmi věcně, velmi dobře. Při prvním čtení jsem ji upozorňoval, že tento návrh zákona nevidím úplně jednoduše, protože jak se říká, ďáblík je vždycky ukryt v detailu, a mám obavy, že těch ďáblíků tady bude celá řada. A to, že si jenom myslíme, že ten zákon bude lepší - a pobavil mě kolega z hospodářského výboru, který řekl myšlenku, že tento návrh zákona bude určitě lepší než ten starý, tak jsem se pobavil, protože tento návrh zákona má o sto paragrafů více než ten starý, a když se podívám na počet pozměňovacích návrhů, které jsou podány nebo budou podány, kde to přesahuje číslo 150, tak jako už jsem jakýsi optimismus v tomto případě ztratil. Nakonec jako starý konzervativec říkám, že každá změna většinou bývá jenom k horšímu, a tady v Poslanecké sněmovně je to skoro pravidlo. Takže bych byl velmi opatrný, že to bude změna k lepšímu. Dokonce si myslím, že tento zákon se velmi brzo vrátí do Poslanecké sněmovny, protože bude potřebovat novelizovat.
Nakonec mimochodem dneska jsme tady probírali a schvalovali vysokoškolský zákon, kde byla řada pozměňovacích návrhů, a přiznám se, že pro nás, kteří přímo na tom zákonu nepracovali, na těch pozměňovacích návrzích, byl docela oříšek se v tom vyznat. Ale to neříkám proto, že jsme si to dneska dopoledne odpracovali, ale i z toho důvodu, že už na chodbě tady padalo od rektorů a děkanů, že to je špatně, že se zase bude muset novelizovat. A já říkám, že to je skoro pravidlo v této Sněmovně, že něco tady schválíme, a pak říkáme "my víme, že to není úplně v pořádku, ale příští novela to spraví". Takže tady bych řekl, že příští novela může být vykoupena draze, jak se říká, krví našich starostů a představitelů veřejné správy, a to bych velmi nerad.
Musím říct, že se samozřejmě teď udělala spousta práce, ale moje první otázka byla, proč se tak spěchalo. Já vím proč. Protože máme lhůtu. Prostě Evropská komise. Je to jasné. Musíme splnit to, k čemu jsme se zavázali. Nicméně mohli jsme s tím zákonem začít podstatně dříve.
A než přejdu k tomu, co jsem vám chtěl sdělit, protože se přihlásím i do podrobné rozpravy, mám tady dva pozměňovací návrhy a byl bych rád, kdyby je Sněmovna mohla posoudit, a to kladně. (Předseda Kováčik a předseda Mihola se spolu nahlas baví u lavice KSČM.) Já, pánové, můžu klidně přestat.
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím, chápu, že porada předsedů klubů je důležitá, ale prosím buď mimo sál, nebo tišeji. Děkuji.
Poslanec Ivan Adamec: Ale chtěl jsem připomenout některé věci, které už tady prošly. Dneska se tady všichni divíme, jaké problémy máme s EIA. Upozorňovali jsme, že to není v pořádku, že se nám to může vrátit, že není nic vyjednáno. Také se to stalo. Takže veřejné peníze v oblasti liniových staveb jsou dneska ohroženy. To je jedna věc. Teď schvalujeme další důležitý zákon - návrh zákona o zadávání veřejných zakázek. Myslím si, že je to další významný zákon, který reguluje vlastně výdaj veřejných prostředků, veřejných peněz. A čeká nás ještě stavební zákon. A jestli to dopadne jako s EIA, tak tedy potěš pánbůh, jak budeme ty veřejné peníze prostě využívat. (Kdosi se baví nahlas, jinak je ticho.) Já si myslím... Pane předsedo.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pane poslanče, to zas tak velký hluk není. Už jsme tady zažili vyšší hladiny.
Poslanec Ivan Adamec: Ono je tady docela ticho, ale když tam někdo začne mluvit nahlas... Tak tedy jsem zvědavý, jak to vlastně bude vypadat s tou naší společností v příštích letech. Takže já jsem opatrný. Myslím si, že skutečně ten zákon by zasloužil podstatně větší pozornost, než jsme mu věnovali, i když musím říct, že v poslední době ano.
Možná bych ještě připomenul, možná historie této Poslanecké sněmovny. Vrátím se nazpátek na první zasedání, kde mezi prvními pěti návrhy zákonů jsme měnili zákon o zadávání veřejných zakázek. Myslím, že si to všichni pamatují. A ty projevy tady doprovázely potlesky, protože samozřejmě byli jsme tu nováčci většina z nás, a byl to zážitek. A já jsem tady říkal, že prostě když jsme začínali s tím zákonem, tak jsme měli takovýto šanon. (Ukazuje prsty jedné ruky tloušťku přibližně 3 cm.) Když jsme teď končili, tak ten šanon byl takovýhle. (Ukazuje oběma rukama délku přibližně 25 cm.) A vzpomínám si - teď jsem tady dostal dotaz, proč ty předchozí vlády, ty předchozí Sněmovny s tím něco neudělaly? Tak si vzpomínám, když to bylo za té poslední vlády, která měla mandát ze Sněmovny, tak vlastně vrcholil takzvaný protikorupční boj. Všichni podlehli tomu, že v tomto státě se krade, nejvíc kradou starostové a primátoři a je potřeba jim to osladit a je potřeba udělat takový zákon o zadávání veřejných zakázek, že to prostě nepůjde. A trošku se zapomnělo na to, že pak to nešlo vůbec. Pak jsme to tady měnili. Vzpomínám si, že to bylo myslím, že jsme odstranili ten nesmysl, že když se přihlásí jeden zájemce, tak se musí rušit výběrové řízení. Takže si myslím, že s tím máme své bohaté zkušenosti. Tehdy byla doba jiná, byla vyostřená. Dneska to máme trošku lepší. Dokonce jsem četl, že jsme poskočili v žebříčku korupce nahoru v tom pozitivním slova smyslu. Tak bych se neobával toho, abychom si to tady nemohli říkat úplně přesně a jasně a na rovinu.
Budu podávat dva pozměňovací návrhy. Jeden z nich se týká zjednodušeného postupu pro zadávání podlimitních veřejných zakázek. Za chvilku vám přečtu, protože ten text není úplně jednoduchý, čeho se to týká. A musím tedy říct, že v tomto případě mi připadá, že trošku tvůrce návrhu tohoto zákona byl opět papežštější než papež, že rozšiřujeme evropskou směrnici zbytečně na typ zakázek, které stačí upravit národní legislativou. To si myslím, že bychom měli zvážit, jestli za to nestojí, protože pokud budeme svazovat zadavatele v této oblasti, tak si s tím můžeme vyrobit víc problémů než užitku.
Příslušná směrnice 2014/24/EU ukládá národní legislativě členského státu pouze povinnost transpozice příslušných ustanovení této směrnice vztahujících se k nadlimitním veřejným zakázkám. Právní úprava zadávání podlimitních veřejných zakázek je pouze záležitostí národní legislativy členského státu. A o to jde, aby to tak bylo. ***