(10.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím další v pořadí a tou je paní poslankyně Válková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, asi nevyužiji toho víceméně neomezeného časového prostoru na dobu delší, než je faktická poznámka. Uvidíme.
Já jsem se chtěla vyjádřit obecně k této novele. Jako vysokoškolský akademický pracovník, který už působí desítky let na našich vysokých školách, zejména na veřejných, ale mám zkušenost i se soukromými, si myslím, že doba nazrála, nebo přezrála a že takové to absolutní minimum, co vyžaduje akademická sféra, aby mohla lépe fungovat.
Začnu svojí zkušeností, která byla dostatečně medializovaná, v kauze plzeňská práva, kde víte, jak Akreditační komise zasáhla, že to neměla jednoduché i s ohledem na absenci odpovídající právní úpravy, která by umožnila zbavit vlivu, někdy i titulů ty, kteří zneužili svého postavení akademických pracovníků. Takže to, co navrhuje nyní novela, narovnává stav, který už je tady opravdu velmi dlouho a nese své špatné ovoce i v podobě diskreditace některých fakult. Takže já vítám i ten státní akreditační ústav. Rozhodně je dobře, pokud bude přijat pozměňovací návrh, a teď neřeknu přesně písmenko, který ještě posílí nezávislost vedoucích funkcionářů tohoto úřadu, kteří kromě opravdu morálně integrovaných osobností a odborných předpokladů by měli být i dostatečně legislativně nezávislí, a měl by tam být tento jejich statut potvrzen i třeba prostřednictvím přijetí toho pozměňujícího návrhu, který jde tímto směrem.
Nebudu se samozřejmě vyjadřovat ke všem pozměňovacím návrhům, protože každý z nás, kteří působíme v akademické oblasti, máme své priority, ale nezbývá mi než znovu se vrátit k takzvaně oblíbenému tématu létajících profesorů, protože i s tím mám své zkušenosti a rozhodně bych nepoužila takto pejorativního termínu. Navazuji, vaším prostřednictvím, paní předsedající, na vystoupení pana poslance Štětiny. Rozhodně jsem poslední z těch, kteří by chtěli působit ve více funkcích a na více školách, aniž by mohli odvádět poctivou práci, která by byla kontrolovatelná a která by měla výsledky třeba v podobě dobrých absolventů. Nicméně velice dobře vím, jaká je současná právní situace.
Hovořila jsem teď ještě v mezidobí s panem profesorem Bělinou, když tedy už se odvoláváme vaším prostřednictvím, pane poslanče Zlatuško, na kapacity. Myslí si stejně jako já, že je to naprostý legislativní zmetek, je mi líto, že je to v rozporu s ústavními normami a pracovním právem, pracovněprávními předpisy, a navíc podobně jako já si myslí, že tímto způsobem rozhodně nezvedneme a nebudeme garantovat odbornou úroveň a dostatek časových dotací ze strany jednotlivých akademických pracovníků na konkrétních školách. K tomu už máme jiné nástroje. Děkani jich mohou využívat. Je to otázka i určité občanské statečnosti příslušného děkana se rozloučit se svým spolupracovníkem, kolegou, který běhá a létá po různých fakultách a neplní své základní povinnosti. Od toho tady máme jak interní předpisy, jak statut, tak samozřejmě zákoník práce. Takže ten pozměňovací návrh je opravdu špatný jak po věcné stránce a v rozporu s platnými předpisy pracovního práva, tak po stránce formální, legislativně. Čili hlasovat pro něj by přinejmenším neměl žádný právník v tomto sále.
Jinak pokud jde ještě o sporný bod, který opravdu zřejmě vyžaduje krátké porady a jisté osvěty kompetence a který je zásadní, kompetence ve prospěch děkanů či více ve prospěch rektorů. Na tuto otázku dle mého přesvědčení nelze jednoznačně odpovědět ano či ne, protože záleží na tom, jaké kompetence. A zatímco personální kompetence děkanů by jednoznačně měly být posíleny, nebo přinejmenším by neměly být oslabeny, tak pokud jde o ekonomické řízení, tady jsem opravdu velmi v pochybnostech, pokud by se měly posilovat jednotlivé fakulty na úkor toho, kdo potom v posledku ponese svoji odpovědnost, čili rektor příslušné vysoké školy. Ale možná že jsme tomu věnovali v předcházejících debatách ještě málo času, protože očividně i z diskusí, které tady probíhaly o přestávkách, je zřejmé, že někteří kolegové, poslankyně a poslanci, mají v této otázce nejasno.
Takže já uzavřu své krátké vystoupení jenom apelem na to, abychom přijali tuto novelu, abychom konečně akademické oblasti dali to, co už dávno měla mít, alespoň trochu pořádku a pevnější pravidla, abychom vypustili nebo nepodpořili návrhy, které jsou v rozporu z hlediska ústavněprávního a pracovněprávního a nejsou legislativně dobře připravené, a abychom doufali, že akademičtí pracovníci, hlavně funkcionáři, budou tuto novelu v praxi aplikovat třeba lépe, než teď to na první pohled vypadá, aby aplikovali to, co my schválíme bona fide, čili s důvěrou a vírou, že jsme chtěli i pro ně to nejlepší. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Heleně Válkové. Než budeme pokračovat, dovolte mi, abych konstatoval změnu v omluvách. Pan kolega Kostřica ruší svoji omluvu a bude mezi námi přítomen. Na druhou stranu pan ministr Robert Pelikán se omlouvá na celý den a mezi 10 a 11.30 se omlouvá pan poslanec Matěj Fichtner.
Dalším vystupujícím je pan poslanec Milan Šarapatka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Milan Šarapatka: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, slyšeli jsme tady slova mnoha povolaných a ještě určitě uslyšíme. Já se v tomto oboru za něj sice nepovažuji, nicméně mám jakousi zkušenosti se studiem v zahraničí, a chtěl bych se tedy vyjádřit k návrhu na uznávání zahraničního vzdělávání soukromými vysokými školami.
Považuji to za obrovské riziko s ohledem na známou nestejnoměrnou kvalitu některých soukromých vysokých škol. Nemusím je tady asi jmenovat. Jednalo by se o přenesení výkonu státní správy na soukromý subjekt, což si nemyslím, že je žádoucí. Dokážu si představit - dneska si koupíme vysokoškolský titul na internetu, takže já si dokážu představit, že by se s tím mohlo prostě potom obchodovat atd. Současný stav, kdy zahraniční vzdělání akredituje nebo akceptuje vysoká škola, v případě odvolání potvrzuje Ministerstvo školství, považuji za absolutně dostačující a adekvátní situaci.
Co se týká dalších návrhů, nebo co se týká té předlohy a pozměňovacích návrhů, tak se mi tam ještě moc nelíbí návrh na rozšíření akreditačního úřadu na zvýšení počtu členů na 21. Přijde mi to, že to stejně nepokryje všech těch 36 oblastí, o které se jedná, a pak to zvýší nároky na státní rozpočet. Pak mi tak trochu přijde, jestli už nejsou konkrétní kandidáti na ta místa. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Milanu Šarapatkovi. Nyní dvě faktické poznámky před panem poslancem Svobodou, který je řádně přihlášen, a to pan poslanec Karamazov a paní poslankyně Putnová. Nyní tedy faktická poznámka pana poslance Simeona Karamazova. Máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Simeon Karamazov: Děkuji za slovo. Jenom krátkou poznámku k paní profesorce Válkové. Říkala, že by měla být práva fakult zachována, ale zároveň řekla, že by nemělo dojít k posunu směrem k rektorům. Ale v nejlepším případě, když se nic nestane, tak práva fakult zůstanou zachována. Jinak to, co chtějí rektoři, je pravý opak. Ti chtějí všechna práva.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Nyní paní poslankyně Anna Putnová také k faktické poznámce. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. ***