(9.40 hodin)
(pokračuje Karamazov)
Další dvojice pozměňovacích návrhů A8 a A9 z dílny ministerstva je sice také kompromisní, neboť jsou pořád lepší než původní novela beroucí fakultám všechna práva, ale tento kompromis už je pro mě nepřijatelný. Sice správně fakultám vrací kontrolu nad rozpočtem, ale bez kontroly pracovněprávních vztahů by takový kompromis nefungoval. Jen připomínám, že osobní náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů mohou dělat až 60, 70 % rozpočtu. Bez jejich kontroly by takový pozměňovací návrh opravdu pozbýval smysl. (Hluk v sále.)
Vážené kolegyně a kolegové, byl jsem na začátku svého vystoupení kritický k tomu, co předkládaná novela řeší, nebo spíš neřeší. Je však třeba připomenout, že novela současné ministryni zbyla po jejím předchůdci. Musím ocenit její přístup a snahu vylepšit nepříliš dobrý původní text novely. Svědčí o tom konstruktivní jednání, ministerský pozměňovací návrh i řada akceptovaných pozměňovacích návrhů ať už mých, nebo ostatních kolegů. Nicméně nejlepší varianta je zákon nepodpořit. A nic se nestane. Institucionální akreditace by byly dopracovány, nepodstatné změny by jistě počkaly a fakultám by zůstala všechna práva. Nepředpokládám ale, že by se tak stalo. Neboť být ministryní s podporou koaliční vlády, která nějakou novelu vysokoškolského zákona po řadě předchůdců, kteří si na ní vylámali zuby, prosadí, je jistě nadmíru lákavé.
Dámy a pánové, ještě jednou vás žádám o zvážení všech mých argumentů a věřím, že se rozhodnete správně. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče. A prosím k mikrofonu s faktickou poznámkou pana poslance Plzáka. Připraví se zatím řádně přihlášený pan prof. Zlatuška. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já už jsem s tím možná otravný, ale myslím si, že převážná většina toho, co tady bylo předneseno, do třetího čtení nepatří, vyjma toho, co se týkalo těch pozměňovacích návrhů.
Ale já mám opravdu faktickou poznámku, a to k původnímu projevu paní ministryně, konkrétně k té části, která se týkala pravomocí prezidenta jmenovat profesory. Já jsem v tom hluku trochu přeslechl. Paní ministryně řekla, že podporuje pozměňovací návrh, a já nevím který. Protože jsou tam dva. Jeden je od kolegy Sedi a druhý od mého kolegy Kasala.
Jak víte, tak pan prezident o tuto pravomoc příliš nestojí. To je chronicky známá skutečnost. Je si vědom toho, že tato pravomoc se datuje do dob první republiky, kdy jsme měli pár vysokých škol, několik klinik zdravotnických a těch profesorů bylo jmenováno do roka možná do desíti. Nyní už se z toho stala taková trochu masovější záležitost, vysokých škol máme hodně. A tomuto přání prezidenta zbavit se této pravomoci vychází vstříc spíše pozměňovací návrh kolegy Sedi, který říká - já si to tady najdu konkrétně - že profesorem pro určitý obor jmenuje ministr toho, kdo byl na jmenování profesora navržen. To znamená, jmenuje ministr. Kolega Kasal říká ve svém pozměňovacím návrhu to, že pokud prezident nekoná do šedesáti dnů a nejmenuje, tak je ten člověk automaticky jmenován. Jak znám našeho pana prezidenta, může se stát jedna jednoduchá věc. Pan prezident prostě do šedesáti dnů nebude konat u nikoho a ti lidé budou automaticky jmenováni a on se velice elegantně této pravomoci zbaví. Takže jenom, kolegové, zauvažujte, až o tom budeme hlasovat, jestli i toto riziko tato skutečnost s sebou nenese. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu a prosím k mikrofonu pana poslance Zlatušku, připraví se pan poslanec Rais. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Zlatuška: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já jsem se, když bylo první čtení, obšírným způsobem zmiňoval o tom, co považuji za problematické v té novele, a rád bych navázal na to, co zde říkal pan poslanec Karamazov stran konkrétních pozměňujících návrhů, které se týkají postavení fakult.
Je podstatné, že vysoké školy jsou uvnitř instituce, které mají přirozenou diverzitu, a ta činnost tradičně na fakultách stojí. Snaha o centralizaci může školy poškodit a vést k opačnému cíli, než jakým je cíl té novely jako celek z hlediska systému akreditací, z hlediska důrazu na kvalitu. Dá se říci, že tahle zaváděná změna v organizačních mechanismech fakticky nemá opodstatnění z hlediska základního směrování té novely jako takové, zaměřené na kvalitu, zaměřené na akreditace.
Pan poslanec Karamazov zde říkal důležitou věc, kterou bych rád podtrhl. Změna pravomocí fakult není nijak ve vládní novele zdůvodněna. Důvodová zpráva neobsahuje nic, co by říkalo, v čem současný stav potřebuje změnit uspořádání pravomocí fakult versus vysokých škol, tedy personifikovaně děkanů versus rektorů, přestože je známo, že tato záležitost byla předmětem velice dlouhých a rozsáhlých debat při přípravě textu. Skutečnost, že tam toto zdůvodnění není, dává dobrý důvod říci, že se tam nepromítají věci ať již odborné, nebo věci principu toho, jak mají fungovat vysoké školy, ale že to byl střet zájmových skupin v pozadí. A v tomto bych také souhlasil s tím, jak situaci charakterizoval přede mnou pan poslanec Karamazov.
Dovolím si poznámku o jisté absurdnosti vývoje pohledu na to, jak se má moc na vysokých školách centralizovat. Když Topolánkova vláda nastoupila s programem tzv. reformy terciárního vzdělávání a přišla s tím, že změní vysoké školy, tak centralizace rozhodování do rukou jednoho člověka na školách byla jedním z ústředních bodů, které ten návrh obsahoval. Přijde mi nyní do jisté míry paradoxní, že stojíme před problémem, že zde vláda se sociálně demokratickou ministryní předkládá návrh, vůči kterému rozumnější alternativy jdou z těch bývalých vládních stran, které stály za původní reformou, tedy z TOP 09, resp. z ODS. Toto mi přijde smutné z hlediska politického pohledu. Nezměnilo se nicméně oproti původnímu stavu nic na tom, že ta změna není nijak odůvodňovaná. Topolánkova reforma přišla s bílou knihou a aspoň formálně obsahovala fahrplan toho, jak budou vysoké školy válcovány. V tomto návrhu ten v uvozovkách kompromis vychází prostě zvenku jako nějaký náhodný výsledek, který není charakterizovaný ničím jiným než silovými poměry vlivových skupin za tím.
Rád bych z tohoto hlediska poděkoval, tak jak jsem měl možnost vidět jednání na našem výboru, i opozici za konstruktivní přístup. A jako rozumný kompromis mi připadá návrh pana poslance Svobody T1, který ustupuje v otázce ekonomické a nechává tam tu důležitou část personálních pravomocí. Vysoké školy jsou koneckonců instituce, které jsou tvořeny akademickou obcí, jsou tvořeny především sborem učitelů, resp. kombinací učitelů a studentů na nich. To je to, co je dělá vysokými školami. Z tohoto hlediska mi ten kompromis přijde sice jako horší než současný stav, ale pokud je obecná nálada, že je potřeba ty věci měnit, tak je to návrh, který si zaslouží podporu, a rád bych vám ho doporučil. Doporučil bych vám ji navzdory tomu, že jste dostali od Rady vysokých škol nebo od České konference rektorů opačná stanoviska. ***