(11.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Na Maltě jsme se také dohodli na ustavení svěřeneckého fondu pro Afriku. Česká republika se samozřejmě na fungování tohoto svěřeneckého fondu bude aktivně podílet vlastním finančním příspěvkem. Ve stejné době se země V4 dohodly na tom, že posílí své zastoupení z hlediska expertů ve strukturách Frontexu a EASO. Bezprostředně po jednání ve Vallettě, které bylo zaměřeno na tu jižní migrační trasu, následovala mimořádná Evropská rada. Zabývala se konečně tím, čím by se podle našeho názoru měla primárně Evropská unie zabývat, a to je otázka ochrany vnější schengenské hranice a zajištění funkčních hotspotů na vnějších hranicích. Ochrana vnějších hranic musí podle názoru České republiky probíhat organizovaně. Vyžaduje provázat samotnou ochranu hranic s registračními centry, která nám umožní kontrolu nad tím, kdo a kde do evropského prostoru vstupuje. Na to pak může navázat azylové řízení.
Dalším důležitým tématem tohoto jednání Evropské rady byla spolupráce se třetími zeměmi, a to nejen s africkými státy, ale i se zeměmi Blízkého východu, zejména Tureckem a zeměmi západního Balkánu. Byl připraven Akční plán Evropská unie - Turecko. Jsem velmi rád, že následně 29. listopadu proběhlo jednání Evropské rady za účasti Turecka. Při tom jednání s tureckou stranou jsem jako zástupce České republiky zdůraznil potřebu soustředit se na správu a ochranu společných hranic a také na boj proti převaděčství a pašeráctví na tureckém území. Pokud chceme zabránit dalším tragédiím na moři a zároveň zajistit kontrolu nad vnější hranicí Evropské unie, je nutné nastavit efektivní spolupráci především mezi Řeckem, Tureckem a mezi agenturami Frontex a Europol. Turecko pak musí přijmout nezbytná opatření, aby neposkytovalo volné pole působnosti pro obchodníky s lidmi a pašeráky. To byly naše priority, to byla naše očekávání, vůči kterým jsme byli ochotni Turecku nabídnout materiální i expertní pomoc. Ale platí, že dohoda Evropská unie - Turecko musí být naplňována z obou stran.
Zásady spolupráce s Tureckem už před konáním summitu definoval Akční plán spolupráce Evropské unie a Turecka. Ten jsme schválili na konci října. Stojí na dvou pilířích. Za prvé je nutné, aby Turecko důsledně vymáhalo svoje platné zákony. Říkáme, že pokud Turecko nedělá vše, co mu zákony dovolují, aby zmírnilo migrační tok do Evropy, mělo by to začít okamžitě dělat. Mělo by dojít ke zlepšení podmínek uprchlíků žijících v Turecku, zlepšení v oblasti registrace, azylových řízení i jejich integrace do turecké společnosti, což také zahrnuje jejich lepší přístup na turecký trh práce. Mělo by dojít k potírání pašeráctví a překupnictví. Chceme také zlepšit vzájemnou výměnu informací s Tureckem, začít organizovat návratové akce a podpořit Turecko v boji proti organizovanému zločinu. V důsledku tohoto akčního plánu by Turecko mělo zvýšit efektivitu pobřežní stráže, mělo by přijímat zpět migranty, kteří nemají nárok na azyl, a spolupracovat s Řeckem a Bulharskem při ochraně hranic.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, já tu dohodu s Tureckem zmiňuji takto podrobně zcela záměrně. Je třeba si uvědomit, že Turecko je klíčovým partnerem Evropské unie při řešení migrační krize, ale nejenom řešení migrační krize, při stabilizaci celé oblasti Blízkého východu. Turecko je členem NATO, je členem protiteroristické koalice. A na nedávném incidentu s Ruskem jsme mohli v přímém přenosu sledovat, jak důležité je v dnešní době zachovat racionální přístup rámovaný jasně dohodnutými pravidly. Tak jako členství Turecka v NATO pomohlo zabránit eskalaci turecko-ruského vzdušného konfliktu, tak je potřeba stanovit i jasný evropsky garantovaný rámec vzájemné spolupráce, zejména pokud jde o státy na společných hranicích.
Proč je Turecko důležité? Za prvních deset měsíců roku 2015 vstoupilo do Evropské unie přes 550 tis. migrantů právě přes turecko-řeckou hranici. Přes půl milionu lidí! To je naprosto bezprecedentní zvýšení frekvence na této trase oproti předchozímu roku. A podobný efekt se může zopakovat i v případě Bulharska. Syrská krize bude pokračovat i v tomto roce a není v zájmu nikoho se překvapovat nečekaným zvratem ve vývoji v důsledku nedostatečné výměny informací, v důsledku absence partnerského přístupu, absence pravidel pro společné řešení. Jsem rád, že tady je dohoda s Tureckem. To, co nyní potřebujeme, je kontrola jejího dodržování a oboustranné naplňování této dohody.
V polovině prosince loňského roku následovala Evropská rada, kde jsme se věnovali potřebě zajistit kontrolu na vnějších hranicích. Tato prosincová Evropská rada byla velmi důležitá, protože rozhodla o realizaci návrhu, který jsme jako Česká republika na evropské úrovni dlouhodobě prosazovali, a sice o zřízení společné evropské pohraniční a pobřežní stráže. Zřízení téhle instituce jsme navrhovali jako Česká republika už řadu měsíců předem. Opakovaně jsem na toto téma vystupoval na jednáních Evropské rady. Jsem proto velmi rád, že tato myšlenka byla nakonec akceptována. Nepochybně k tomu přispěla obava z pokračujícího bezvládí na vnějších hranicích, které ohrožuje celý schengenský prostor. I na to jsme ale jako Česká republika upozorňovali od samého počátku.
Evropská komise návrh na zřízení společné pobřežní a pohraniční stráže začlenila do uceleného balíčku opatření k ochraně vnějších hranic. Ten kromě tohoto návrhu zahrnuje také změnu pravidel pro oblast bezpečnosti v schengenském prostoru, konkrétně systematické kontroly prostřednictvím příslušných databází u všech osob, které vstupují do schengenského prostoru nebo jej opouštějí. Chci vás informovat o tom, že vláda České republiky ve svém stanovisku, které přijala 18. ledna letošního roku, tento balíček Evropské komise podpořila.
To, co pokládám za důležité, je, že v rámci společné evropské pohraniční a pobřežní stráže by měl vzniknout také návratový úřad, který by měl poskytovat členským státům nezbytnou podporu, aby dokázaly efektivně vracet nelegálně pobývající osoby. Agentura by měla koordinovat a organizovat návratové operace členských států a v případě zemí, které budou vystaveny nadměrnému migračnímu tlaku, bude mít možnost prosazovat takové návraty i z vlastní iniciativy. Myslím si, že to, co Evropa potřebuje jako jeden ze signálů, že ne každý, kdo se rozhodne do Evropy přijít, může v Evropě získat azyl, je právě fungující návratová politika, která bude reálně fungovat i vůči zemím, jako je třeba Turecko, ale i vůči zemím, jako je třeba Pákistán.
Další opatření, která byla schválena na úrovni Evropské rady a týkají se toho aktuálního evropského balíčku, je otázka systematických kontrol a identifikace. Je zde snaha, aby se zabránilo skrývání skutečné totožnosti. Součástí je také návrh na vytvoření evropského cestovního dokladu, který bude vydáván právě pro účely návratové politiky.
To jsou tedy hlavní návrhy, které byly představeny Evropskou komisí před prosincovým jednáním Evropské rady. Pro Českou republiku je prioritou urychlené přijetí všech nástrojů, které přispějí k omezení migrace do Evropské unie zejména prostřednictvím zesílené a důsledné ochrany exponovaných částí vnější hranice.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych se ještě vrátil k otázce, která je pro Českou republiku také velmi důležitá, a to je spolupráce se zeměmi západního Balkánu. ***