(11.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
V prosinci loňského roku také vláda rozhodla o přesídlení 153 osob irácké státní příslušnosti z Irácké republiky a Libanonu do České republiky. Rozhodli jsme tak na základě žádosti nadačního fondu Generace 21. Jde o vnitřně vysídlené uprchlíky křesťanského vyznání, kteří se nacházejí ve stejných podmínkách jako uprchlíci ze Sýrie nebo uprchlíci na území Kurdistánu. Ačkoliv se kurdská vláda snaží těmto vnitřně vysídleným uprchlíkům pomoci, ocitá se pod velkým tlakem a my jí od tohoto tlaku částečně pomůžeme i tímto přesídlením. Proto také vláda uzavřela s nadačním fondem Generace 21 smlouvu o spolupráci, na základě které těchto 153 osob bude přesídleno do České republiky. Nadační fond se na tom má podílet organizačně i finančně. Jeho partnerskou stranou za vládu je Ministerstvo vnitra, které bude mít na starosti právní postupy včetně bezpečnostních prověrek.
Ještě než přejdu k evropské úrovni, která je v řešení současné situace naprosto zásadní, chtěl bych zmínit i některá další opatření, která jsme v České republice přijali s výhledem na zatím pokračující vlnu migrace. Vláda se nad situací v oblasti migrace pravidelně schází, a to na úrovni koordinačního orgánu při Ministerstvu vnitra. To nám umožňuje pružně reagovat na veškeré potřeby. V této oblasti jsme dosáhli zklidnění situace v oblasti nelegální migrace. Od června loňského roku do minulého týdne u nás bylo v České republice v rámci takzvané tranzitní nelegální migrace zajištěno celkem 3 315 osob, přičemž nejvíce zajištěných osob tady bylo v České republice v září a v srpnu. Tyto osoby, které zpravidla směřovaly do jiných států, než je Česká republika, jsme zajišťovali v takzvaných detenčních zařízeních v souladu s platným právem. K 19. lednu bylo v Českých detenčních zařízeních registrováno 98 osob. Nejvíce jsou mezi nimi zastoupeni příslušníci Iráku, Afghánistánu a Ukrajiny.
Náš přístup, který Česká republika uplatňuje, založený na dodržování platného práva, založený na dodržování dohod z Dublinu, založený na preventivních kontrolách vedl k omezení nelegální tranzitní migrace přes území České republiky. Převaděči, obchodníci s lidmi vědí, že nelegální pohyb migrantů Česká republika na svém území netoleruje. Díky tomu samému jsme zvládli také počáteční přeplněnost některých detenčních zařízení, podařilo se nastavit řádné podmínky ve všech těchto zařízeních, aniž by došlo k nějakému vážnému excesu. Chtěl bych poděkovat všem, kdo na tom měli podíl a kteří tehdejší napjatou situaci nezhoršovali stupňováním tlaku, ale s chladnou hlavou se pustili do jejího řešení. Policejní složky, zaměstnanci zařízení pro uprchlíky i pomáhající organizace odvedli podle mého názoru dobrou práci.
V rámci koordinace aktivit souvisejících s migrací jsme v listopadu loňského roku schválili několik změn.
Za prvé. Předpokládáme, že v tomto roce se navýší počet osob, které k nám legálně přijmeme. Zavázali jsme se v rámci relokací přijmout 2 691 osob. Naší povinností je se na jejich potenciální příchod připravit. Proto jsme změnili státní integrační program tak, aby se mohl vztahovat i na tyto lidi a aby disponoval dostatečnými prostředky. V rámci jeho fungování jsme připraveni pomoci příchozím se zajištěním bydlení, znalosti českého jazyka a s jejich vstupem na trh práce.
Za druhé. Prodloužili jsme a stabilizovali zdravotnický program MEDEVAC a speciální program Ministerstva vnitra. Oba slouží k zajištění podpory a pomoci uprchlíkům v zahraničí, ideálně v zemích původu nebo v zemích, které skutečně čelí obrovské zátěži v důsledku příchodu velkého množství uprchlíků. Už jsem tady mluvil o Turecku, o Libanonu, o Jordánsku. MEDEVAC bude kryt 60 miliony korun ročně. Na mimořádnou pomoc v gesci Ministerstva vnitra jsme vyčlenili dalších 40 milionů, přičemž stálý program pro státy čelící problému s migrací má roční rozpočet cca 100 milionů korun. V rámci tohoto programu spravovaného Ministerstvem vnitra jsme podpořili například zlepšení infrastruktury uprchlického tábora v Zátarí ve spolupráci s UNHCR. Tento finanční příspěvek České republiky v tomto táboře, kde žije více než 80 tisíc uprchlíků ze Sýrie, umožní vybudovat bezpečnou elektrickou síť, která zajistí pravidelný a stabilní přísun všem obyvatelům uprchlického tábora. Další finanční prostředky půjdou na obdobný projekt v Iráckém Kurdistánu, 10 milionů korun jsme vyčlenili také pro pomoc Turecku a také pro pomoc Srbsku. To vše vedle rozvojové pomoci v gesci Ministerstva zahraničních věcí, kterou bych chtěl zmínit za třetí.
Od ledna do konce září 2015 bylo z humanitárního rozpočtu Ministerstva zahraničí podpořeno 35 projektů v 21 zemích. Opět jsme se soustředili na země původů migrace, podpořili jsme projekty v Sýrii, Iráku, Jemenu, Jordánsku, Libanonu, Gaze, Jižním Súdánu, Etiopii, Ugandě, Nigeru, Středoafrické republice nebo na Ukrajině. Vláda všechny tyto kroky, které jsem zde popsal, udělala, aniž by ji k tomu někdo nutil, aniž by se tím chtěla někomu zalíbit. Bylo to naše suverénní rozhodnutí v souladu s pozicí, kterou máme od začátku. Pomáhat chceme tam, kde je to potřeba. Jsme vláda, která cítí odpovědnost, a chceme, aby v současné migrační krizi byla zodpovědná i Česká republika. Nemůžeme se tvářit, že se nás migrační krize netýká. Týká se všech, protože je vyvolaná válkami, je vyvolaná utrpením, nelidskými podmínkami a sama jako proces vyvolává obrovské společenské i politické napětí.
Vyjmenoval jsem konkrétní formy, kterými se jako stát podílíme na pomoci lidem v nouzi. Jsem přesvědčený, že jde v rámci našich možností o účinné formy pomoci.
Vážené poslankyně, vážení poslanci. Dovolte mi nyní, abych se věnoval tomu, co se v uplynulých měsících odehrálo na evropské úrovni, kde Česká republika patřila rovněž k aktivním hráčům.
Od října proběhla řada důležitých jednání. Proběhlo setkání v La Vallettě, které navazovalo na mimořádnou neformální Evropskou radu. Proběhl summit Evropská unie - Turecko na konci listopadu a prosincová Evropská rada. Nyní se připravujeme na únorovou Evropskou radu.
Pokud jde o setkání v La Vallettě, to proběhlo v listopadu roku 2015. Byla schválena politická deklarace Akční plán pro spolupráci s africkými partnery. Jde tedy o konkrétní plán, který se týká posílení infrastruktury afrických států tak, aby byly schopny lepší reakce na problémy, které souvisí s migrací. Za mimořádně důležité považuji, že tento akční plán má zcela konkrétní závazky, které se týkají boje proti pašeráctví, překupnictví a obchodu s lidmi, a také v oblasti vystavování dokladů občanům těchto afrických zemí, ale také v oblasti readmisních dohod a návratové politiky. Nejpozději do konce letošního roku by měly jednotlivé země původu migrace a tranzitu mít vlastní strategie, měla by tady být zlepšená výměna informací a měla by být zlepšena spolupráce, pokud jde o boj proti kriminalitě, která souvisí s migrací. Mělo by také dojít k posílení kapacity úřadů v afrických státech, které mají na starosti návratovou politiku. ***