(10.20 hodin)
Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Je to pravda, asi jsem se špatně vyjádřil. Žádná externí smlouva není uzavřena. (Smích v sále.) Toto je interní smlouva mezi institucí, která je pod Ministerstvem financí, a Finanční správou. Takže žádná smlouva externí podle toho, jak jste tady argumentoval, není uzavřena.
Ještě jsem zapomněl na tu jednu stranu. Pokud vás trápí ta jedna strana, že vy máte 186 a na webu je 185, tak mi tu jednu stranu dohledáme.
Pokud vy říkáte, že jsou to interpelace, tak já říkám, že je to buzerace, ne interpelace.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, tudíž rozpravu končím. Pan poslanec Stanjura nenavrhl žádné usnesení, tudíž tuto interpelaci končím.
Nyní přistoupíme k další interpelaci. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán odpověděl na interpelaci poslankyně Jany Fischerové ve věci, jakým způsobem vykonává Ministerstvo spravedlnosti dohled nad způsobem, jakým se na soudech rozhoduje o přidělování kauz jednotlivým soudcům. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 673. Já otevírám rozpravu a do ní se hlásí paní poslankyně Fischerová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Fischerová: Paní předsedající, já vám děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, částečná vládo, já se tedy vyjádřím nyní k písemné odpovědi pana ministra spravedlnosti, pana doktora Pelikána.
Dotazovala jsem se dne 12. listopadu 2015, jak bylo řečeno, ve věci, kterou už paní předsedající sdělila, konkrétně bych to ještě upřesnila. Týká se to zejména vyřizování věcí u Krajského soudu v Ostravě. Pro plénum Poslanecké sněmovny jen shrnu částečně, na co jsem se dotazovala.
Vzniklo to víceméně na základě usnesení vlády ze září minulého roku, bylo to usnesení číslo 765, kdy se vláda vyjadřuje k návrhu Krajského soudu v Ostravě podle článku 95 odst. 2 Ústavy České republiky na zrušení § 160 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, tzv. insolvenční zákon ze dne 23. září 2015, který byl podán k Ústavnímu soudu.
Já mám sama osobní vztah k Ostravě, a proto jsem byla i požádána, abych se této věci trochu věnovala. Vláda ve svém vyjádření mj. konstatuje: Navrhovatel ve svém textu na několika místech upozorňuje, že na Krajském soudu v Ostravě dochází k rozdělování incidenčních sporů bez jasných pravidel. Dále také uvádí, že dochází de facto k zavedení dvou kategorií soudců, tedy soudních oddělení, kdy jedni vedou samotné insolvenční řízení a jiní jsou povoláni jen k řešení incidenčních sporů, a to často po poměrně dlouhé době od jejich nápadu na soud. Z popsaného stavu také vyvozuje obavu, že může docházet k tomu, že insolvenční soudci nechávají záměrně některé incidenční spory stranou svého zájmu, aby následně mohla být aplikována hypotéza § 160 odst. 2 insolvenčního zákona ohledně obav před zbytečnými průtahy, a tím byly kauzy přiděleny do oddělení, která se zabývají pouze spory incidenčními.
Tady prohlašuji, že tento popsaný stav je jistě možné označit za vadný a porušující zásadně základní ústavněprávní premisy, a proto jsem se pana ministra zeptala ve své písemné interpelaci na několik věcí, jaký je jeho pohled právě v této věci na řešení těchto hlavně insolvenčních kauz. On mi rozsáhle odpověděl, ještě více, než já jsem zaujala prostoru písemné interpelace. Akorát mě, pane ministře, mrzí, jak zde říkal pan ministr financí, že ne vždy všichni úředníci jsou na jeho ministerstvu v pořádku, všichni dobře pracují, tak chci říct panu ministru Pelikánovi, že na první stránce vaší odpovědi jsou, bohužel, i hrubky, které mě tedy dost znepokojily, protože když jsem já byla starostka a psala jsem někomu, tak jsem musela být jasně srozuměna s tím, kdo mi připraví odpověď, že to musí sedět. Já vám pak ukážu přímo, kde to bylo.
Ale k té odpovědi. Řeknu dvě věci, které jste konstatoval ve své odpovědi. S nimi souhlasím, jsou to zejména věci, že pan ministr má omezenou pravomoc nad rozvrhy práce jednotlivých soudů, nicméně má povinnost kontrolovat, zda ti, kteří jsou zodpovědní za sestavování rozvrhu práce, vše připravují v souladu s právním řádem, což je zákonem o soudech a soudcích, Listinou základních práv a svobod, Ústavou České republiky. Pak s vámi také, pane ministře, souhlasím, že je v kompetenci předsedů soudů nebo předsedkyň soudů po projednání s příslušnou soudcovskou radou sestavení rozvrhu práce.
Mě zajímalo, jak vypadá sestavení rozvrhu práce na rok 2016, a mám tedy následující dotazy. Jestli jste se opravdu zajímal o stanovisko soudcovské rady právě v Ostravě k dané problematice. A musím říct, když jsem si to sama zjišťovala, tak na rok 2016 rozvrh práce nedoznal vůbec změn oproti roku 2015. Stále přetrvává problém s nápadem incidenčních sporů, kde není některým soudcům zajištěn prvotní nápad, jak na to bylo již soudcovskou radou poukázáno. Situace je podle názoru soudcovské rady řešitelná zvýšením počtu insolvenčních soudců nebo senátu při zachování počtu administrativy o soudce, kterým jsou přerozdělovány incidenční spory, a tak zvýšením počtu incidenčních sporů, které by měli vyřizovat současní insolvenční soudci. Dále soudcovská rada konstatuje, že z důvodu dlouhodobě neřešené situace je v současné době bez úkonu v incidenčních sporech 995 věcí za rok 2015 a celkem je vykazováno 1 508 neskončených věcí, což znamená, že lze předpokládat značné časové prodlevy při vyřizování těchto spisů. Myslím si, že to je tedy opravdu věc k velkému zamyšlení.
Dále. Pane ministře, to, co mě ještě ve vaší písemné odpovědi neuspokojilo, vaše vyjádření, tak chci říci, že vláda totiž konstatuje, že nelze připustit argumentaci v té rovině, že pokud § 160 odst. 2 může založit praxi, která vede k protiústavnosti v konkrétních případech a že je i samo ustanovení zákona protiústavní. Sama vláda připouští, že praxe na Krajském soudě Ostrava je protiústavní, nikoliv samotné ustanovení zákona. Pane ministře, vy sice tvrdíte, že jsou primárně do oddělení 1 Cm, 4 Cm, tedy civilní záležitosti, přidělovány nové věci. Toto není pravda, o čemž svědčí rovněž zápis soudcovské rady Krajského soudu v Ostravě. Soudci nemají žádný prvotní nápad do svých soudních oddělení. Do těchto oddělení nejsou podle rozvrhu práce přidělovány žádné spisy k vyřízení. Jednoduše řečeno, na obchodním úseku například působí 20 soudců, každý soudce má své oddělení, které se právě liší tím číslem 1 Cm, 4 Cm atd. Podle rozvrhu práce jsou věci rotační metodou přidělovány jenom deseti soudcům. Vy píšete dvanácti, já mám tedy ověřeno deseti soudcům. Téměř po roce předseda soudu vezme a přikáže bez jakýchkoli předem daných pravidel tyto věci k vyřízení zbývajícím soudcům, kterým celý rok nenapadne podle rozvrhu práce žádný spis. Takže nejsou přidělovány nové věci, nýbrž se přerozdělují staré věci, které ostatní soudci nevyřizují. To vše s vědomím soudního funkcionáře, předsedy, místopředsedy soudu. Tím vzniká situace, že jeden soudce může průběžně vyřizovat věci, jelikož má prvotní nápad, což nečiní, a druhý soudce nemá prvotní nápad, takže nemůže průběžně vyřizovat věci, ale jednou ročně mu předseda, místopředseda soudu vybere a přerozdělí s odkazem na ustanovení § 160 odst. 2 insolvenčního zákona spisy k vyřízení, které již v té době jsou téměř rok staré. ***