(20.40 hodin)
(pokračuje Luzar)
Já bych chtěl pouze říci jednu věc. Když si přečtete dnešní titulky novin, tak mnohé hovoří o tom, že chceme horníkům jako že něco dát navíc, jako bychom si je my vybrali jako určitou skupinu, která má mít nějaké výhody. Já jsem to považoval za určitý novinářský bonmot nebo nadnesení, ale po vyslechnutí dnešní diskuse si už myslím, že opravdu v této Sněmovně není úplná vůle napravovat chyby, které se historicky staly. Nebudu to dále rozebírat, byť jsem to měl připravené.
Co mi ale vadí, jsou snahy po nějakém systémovém přístupu. Slyším-li systémový přístup, vnímám to, že to je přístup pro celou republiku, který se dotýká většiny občanů této země a měl by řešit problémy většiny občanů této země. Toto je konkrétní problém úzké, velice úzké skupiny občanů, hlubinných horníků, a je proto na řešení speciálním zákonem. Neznám jiný obor lidské činnosti a práce, který by splňoval stejná kritéria, stejné podmínky jako hlubinní horníci. Proto si vyžaduje speciální přístup a to mi nikdo nevyvrátí, protože ostatní obory, vím, jsou těžké, ale toto je specifický případ konkrétní lidské činnosti. A nedokážu si představit systémový přístup, když nějaký budoucí zákon přijde, který by měl být v uvozovkách systémový. Stejně to bude vyčleněno hlubinní horníci a ti ostatní. Čili vyžaduje tento přístup.
A na závěr mi dovolte říct jednu věc. Nelíbí se mi činnost pana Bakaly, nelíbí se mi činnost managementu OKD, nelíbí se mi přístup těchto pseudopodnikatelů, kteří vydělávají na těžké lidské práci a nyní se po odvedených dividendách nehlásí k zodpovědnosti, kterou měli. Ale prosím vás, neberme si za rukojmí ty horníky, abychom si vyřizovali účty s velkokapitálem. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Eviduji jednu faktickou poznámku paní poslankyně Černochové a po ní pan poslanec Opálka, řádně přihlášený. Prosím.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Když už se tady všichni chlubí nebo na sebe prozrazují, že sfárali či nesfárali, já jsem sfárala do dolu Paskov, což je 1100 metrů v podzemí, takže si myslím, že k tomu můžu promluvit. Mě mrzí na té celé záležitosti to, že bohužel se tímto načasováním i zkrácenou lhůtou z toho stává předvolební téma v krajských volbách. A to mně přijde, že si, vážené kolegyně a vážení kolegové, horníci opravdu nezaslouží.
K těm diskusím, které tady probíhaly ohledně nějakého zhodnocení a výhod, které by měli mít díky té těžké, skutečně těžké fyzické práci, tak já se tomu nebráním, protože ta spravedlnost, pokud bychom ji hodnotili měrou toho, jakým způsobem odměňujeme výsluhami příslušníky ozbrojených sborů, bezpečnostních sborů, tak už vlastně něco takového tady existuje.
Takže já chci všechny vás moc poprosit - nezkracujme tu lhůtu, nedělejme z toho předvolební téma do krajských voleb. Dejme to do co největšího množství výborů, ať můžeme tu záležitost opravdu se všemi aspekty prodiskutovat a zvážit další úpravu. ODS nebude v žádném případě v tuto chvíli tento zákon blokovat, chceme se o něm bavit, ale nedělejte z toho předvolební téma do krajských voleb, protože i na vaší koalici je vidět, že nejste jednotní a že někteří kolegové z ANO pochopili, že si ČSSD z toho dělá předvolební téma.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Opálka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní... (Řečník je rušen jiným poslancem.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás požádám, pane poslanče, o ztišení. Prosím, pokračujte.
Poslanec Miroslav Opálka: Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, předně bych se chtěl ohradit proti poznámce, kterou učinil pan kolega Kučera, neboť si myslím, že není naším posláním, abychom hodnotili své kolegy, ale abychom na faktech vyvraceli případné jiné názory. Nebylo to zrovna nejlepší, rytířské ani myslím kolegiální.
Víte, já si myslím, že ne krajské volby, ale situace, která je v OKD, je možná hnacím motorem, aby se to, co stát už několikrát řešil, řešilo urychleně. Dovolte mi proto malou reminiscenci do minulosti, ale tu reminiscenci bych začal tím, že už ve středověku nějaký Georgius Agricola, který má svůj pavilon a muzeum v Jáchymově a nakonec i v Ostrově, řešil ne privilegované, ale zvláštní postavení pro horníky. Od té doby se řešilo zdravotnictví pro horníky i sociální zabezpečení, od té doby se tradují pro horníky trošičku jiné podmínky. Proto zrušení důchodových kategorií v roce 1993 bylo podle mě velkým nesmyslem, ale politickým bojem, a aby to zrušení nebylo s tak velkým odporem přijímáno, tak bylo vlastně slíbeno horníkům prostřednictvím zákona, že do roku 2016 budou některá privilegia, když použiji toto slovo, zachována. Ale život šel dál a v roce 1997 byl přijat zákon 289, který prodloužil některé nároky do roku 2018. Pak v roce 2001 byl přijat zákon 188, který zpřísnil kritéria pro způsob stanovení výše starobních důchodů horníků, což vyvolalo celou řadu žádostí o zmírnění tvrdosti zákona. V roce 2006 byl přijat zákon 264, který rozšířil okruh horníků, na něž se tyto přístupy vztahují, a v souladu se zákonem č. 108/2009 vláda nařízením č. 363/2009 stanovila pro vybranou skupinu horníků důchodový věk zpravidla o pět let, což dále upravovalo nařízení 69/2015. Chci tím jenom dokumentovat, že nejde o nějaké náhlé vzplanutí, ale že jde o postupný proces, který se takovouto salámovou metodou tady neúplně řešil, až ke konečnému řešení, které bych nazval určitým návratem k důchodové kategorii, a to je předložený návrh zákona.
Víte, zaznělo tu ledacos. Já bych chtěl samozřejmě říci, že můžeme diskutovat nad dožitím věku a nad tím, co se v roce 1983 a 1988 z těch celkem asi 3 500 pitevních protokolů dalo zjistit. Myslím si, že by bylo nejjednodušší, kdyby Česká správa vzala rodná čísla horníků podle invalidních důchodů, podle toho, jak jim jsou propláceny různé příplatky, a zjistila jejich dožitelnost. To by bylo nezpochybnitelné, ale takový podklad dneska nemáme. Čili můžeme říci, že to zdravotnictví samozřejmě má v této oblasti daleko více práce než u jiných profesí, ale na druhé straně ten věk dožití snižují především smrtelné úrazy a to je solidní taky sdělit.
Padla tady otázka, myslím od pana kolegy předsedy Stanjury, jak se na tom podílejí nebo budou podílet zaměstnavatelé. No to je pozdní lítost, vážení. Aby se na tom mohli podílet, tak by tam už muselo být něco naspořeno a to je vina minulých vlád, že nedonutily zaměstnavatele, aby vytvořili fondy na toto řešení. Naposled to bylo při schválení tzv. předdůchodů, ale zákon, který by uložil zaměstnavatelům u horníků, ale třeba i u jiných rizikových kategorií a těžkých profesí ze zákona vkládat do třetího pilíře na předdůchod peníze, přijat nebyl. Takže zavinil to stát, ne ti horníci. Možná si to prolobbovali ti zaměstnavatelé, to nebudu posuzovat, ale jestliže stát něco zavinil, tak je na státu, aby to taky napravil.
Přál bych si, aby i v dalších odvětvích se ta situace řešila, ale řeknu to stručně: Vážení zaměstnanci, je třeba, abyste se odborově organizovali, měli silné odbory, které také za vás ty věci budou řešit.
Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)***