(17.30 hodin)
(pokračuje Kučera)
Na druhé straně jsou samozřejmě ochránci přírody, kteří chtějí jakési absolutní uzavření této přírody a ponechat jí její volnost. A mají poměrně někdy až nereálné požadavky na procentuální velikost prvních zón. Já samozřejmě vnímám to, že není možné se přiklonit ani na jednu ani na druhou stranu. Je potřeba hledat kompromis. Toho kompromisu se dosáhne pouze tak, že budou pevně stanovená pravidla. Ustoupit samozřejmě musí každá strana. Samozřejmě to správné řešení bude takové, když ani jedna ani druhá strana nebude úplně spokojená. V tom bude onen kompromis.
Samozřejmě se můžeme bavit o tom, jestli území národního parku má být upřednostněno pro aktivní turistiku před předmětem ochrany přírody. Někdo si může myslet, že je hloupost nechodit do lesa, protože tam hnízdí tetřev, který je chráněný. Já si to samozřejmě nemyslím. Myslím si, že poslední území, které mu v České republice jsme schopni nabídnout, je právě území národního parku. Tam by skutečně ten člověk měl ustoupit. Myslím si, že nikomu nebude vadit, když půl roku na ono území nebude moct vstoupit a druhého půlroku se tam podívat bude moct.
Byla tady velká diskuse ohledně kůrovce, kůrovcové kalamity. Já si myslím, že jsme se dostali už do cyklu, kdy se les jako takový začíná obnovovat a začíná ukazovat, že bylo správné rozhodnutí, abychom les nechali původní obnově. Ty snímky, pokud jste se na ně někdy podívali, jsou skutečně velmi zajímavé. Na ty fotografie se podívejte. Podrost už skutečně začíná vyrůstat a vyrůstá zdravý les, ne ta monokultura vysazená před desítkami let. Takže rozhodnutí takové, jaké bylo, bylo rozhodnutí správné. Samozřejmě jediné argumenty, které zaznívají proti, že se nám to nelíbí nebo že na to nejsme zvyklí a že to třeba nevypadá v danou chvíli hezky. Nicméně příroda samozřejmě to vnímá v pozici desítek nebo stovek let.
Já bych možná na závěr chtěl říct, že jsme tady vedli dlouhou diskusi, jestli potřebujeme speciální zákon Národního parku Šumava, kde by se nastavily nějaké striktní podmínky, o kterých nebude moci nikdo polemizovat. Už by nebyly žádné účelové posudky nebo nejednoznačné výklady a rozhodnutí správy a následné soudy. Já věřím, že to se nám podaří nastavit právě v této novele. Poslanecký klub TOP 09 a Starostové se tady přiklání ke stanovisku mnoha odborníků. Mezi nimi bych jmenoval třeba pana prof. Bedřicha Moldana, jednoho z prvních ministrů životního prostředí, který vždy tvrdil, že zákonná úprava by měla proběhnout ve všech národních parcích České republiky na stejných principech a stejném právním základu a mělo by to být řešeno komplexní novelou zákona č. 114 o ochraně přírody a krajiny. A já jsem právě rád, že současný ministr životního prostředí, ministr Brabec, jde cestou mého kolegy z TOP 09 pana Bedřicha Moldana a přistoupil právě k oné novelizaci zákona č. 114. Věřím, že to bude ku prospěchu jak ochrany přírody, tak krajiny. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Michalu Kučerovi. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Nyní má slovo pan poslanec František Vácha. Prosím, pane poslanče. Připraví se pan kolega Zahradník.
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ono už tady hodně argumentů zaznělo. Já bych se úplně na začátek svého vystoupení chtěl zastat vědců. Občas se tady o ně v některých vystoupeních kolegové trochu otírali. Vědci té přírodě, věřte tomu, neškodí. Oni se ji opravdu snaží poznat a své poznatky využívat k její ochraně. Jsou vychováváni k objektivnímu posuzování věcí, tzn. je nezajímá to, jestli na to má kdo jaký názor. Oni se snaží hledat alespoň v rámci svých možností nějakou tu pravdu. Nicméně to jen tak na začátek.
Já jsem se těšil na novelu zákona č. 114 o ochraně přírody hlavně kvůli té Šumavě a kvůli tomu, že se na Šumavě uklidní situace. Jsem člen podvýboru pro ochranu přírody a krajiny a my jsme na tom podvýboru několikrát zástupcům Ministerstva životního prostředí vyjadřovali právě tady to naše stanovisko s tím, že v podstatě dneska proti sobě stojí dvě zájmové skupiny. Zájmové skupiny občanů, kteří na Šumavě žijí - slyšeli jsme dopis, slyšeli jsme mnoho vystoupení - a zájmové skupiny ochránců přírody, kteří vidí své zájmy na Šumavě právě v té ochraně přírody. Já jsem čekal, že zákon přinese uklidnění situace a nějaký konsenzus. Bohužel v tuto chvíli nejsem úplně přesvědčen, že by verze, která přichází do Poslanecké sněmovny, tento konsenzus přinášela. Jak už zmínil kolega Kučera, konsenzus znamená, že jsou buď obě skupiny spokojené, nebo obě skupiny jsou úplně stejně naštvané na předkladatele. Během jednání na podvýboru pro ochranu přírody a krajiny jsem měl pocit, že spokojená je ta skupina ochránců přírody a nespokojení jsou převážně starostové. Myslím si, že je to i vidět z počtu příspěvků poslanců, kteří zastávají jednotlivé názory, že těch, kteří se obávají toho, že to kyvadlo je vychýlené na tu jednu stranu, bylo víc. To znamená, my bychom měli hledat nějaký konsenzus.
Nejbolestnější nebo nejslabší body v tomto zákonu, které mohou být zneužity jednou nebo druhou skupinou, ty body, kde, pokud schválíme tuto verzi zákona, bude myslím dál docházet ke střetům, to jsou ty body, které jsou řešeny podzákonnými normami. My jsme na to upozorňovali i na podvýboru, že tohleto je podle nás - a shodli jsme se všichni - ten nejslabší bod, kdy využíváme opatření obecné povahy, kdy o tom budou rozhodovat nějaké orgány, ať je to Ministerstvo životního prostředí, nebo správa národního parku. Samozřejmě ty budou pod tlakem zájmových skupin vždycky a vždycky se mezi sebou ty zájmové skupiny budou hádat. Podle mého názoru by většina těchto věcí měla být zakotvena v zákoně a měla by být napsaná přímo v paragrafech zákona. To znamená, ve chvíli, kdy my schválíme tento zákon, si v podstatě na Šumavě nepomůžeme vůbec. Pořád tam budou dvě skupiny, které mezi sebou budou bojovat, budou tlačit na správu, budou tlačit na ministerstvo, budou se přivazovat ke stromům, budou blokovat další jednání. ***