(17.10 hodin)
(pokračuje Zemek)
Samozřejmě, jak jsem říkal, ty různé argumenty, část z nich chápu, část si myslím, že byla trochu fabulace, trošku mystifikace. Jsou kolegové, kteří se tím zabývají dlouhou dobu, někteří tady prostě předčítali jen papíry, které jim někdo připravil, ani tomu nerozuměli, docházelo tam k záměnám, k různým zmatkům typu, že tam někdo zaměňuje zákon o ochraně přírody a krajiny a zákon o ochraně životního prostředí, tak to jsou takové prostě drobnosti, nebo se tam zaměňují klidové zóny a zonace parku, to jsou takové detaily, které se samozřejmě nechají vyřešit během druhého čtení. Jestli někomu třeba vadí, že se zóny nenazývají 1, 2, 3, 4, ale mají svůj konkrétní název, to se prostě nechá změnit jednoduchým pozměňovacím návrhem, to není nic zásadního.
Také tady padlo několik zmínek o Národním parku Bavorský les. To je právě ten příklad, kdy ten stát si řekl: Tady mám tu dominantní roli, tady takhle prostě určím ta pravidla a pojede se podle mých pravidel. A dneska jsou tam všichni spokojeni. Jak obce, tak občanská sdružení, tak státní správa ochrany přírody a krajiny atp. Samozřejmě bavorský park má na rozdíl od našich parků, hlavně od toho šumavského parku, výhodu tu, že uvnitř toho národního parku není žádná obec a jsou až v té nárazníkové zóně, což je určitá výhoda, ale i naše nevýhoda, ale zase, opět ta zonace tady nabízí právě i těm obcím tím, že jsou v té mírnější zóně nebo jsou úplně vyjmuty, tak jim nabízí prostě prostor, aby existovaly u toho národního parku. A myslím si, že tato úprava, která se předkládá, je výrazný posun kupředu. Z mého pohledu člověka, který se tím zabývá, je to zjednodušení. Já prostě budu podporovat to, aby to postoupilo do druhého čtení. Samozřejmě, jsou tam drobné věci, které se nechají ještě vylepšit, můžeme tam debatovat ve výborech, bude tam prostor, můžeme debatovat i během druhého čtení, ale domnívám se, že bychom to měli propustit. a já pro to budu hlasovat a žádám i vás, abyste pro to hlasovali. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zemkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Vilímec, nicméně ještě předtím s faktickou poznámkou pan poslanec Igor Jakubčík. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji za slovo. Já k svému předřečníkovi. Nevím, jestli jakýkoli obyvatel obce Karlštejn má problém s tím, že tam je hrad Karlštejn, který je národní památkou, ale vím, že obyvatelé šumavských obcí mají problém s tím, že jsou na území národního parku. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Jakubčíkovi. Nyní už řádně přihlášený pan poslanec Vladislav Vilímec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já většinou na té ideové úrovni s panem poslancem Votavou, ať už jako krajský zastupitel, nebo poslanec, se neshodnu. Jedinou výjimkou je debata o Národním parku Šumava.
Již jako krajský zastupitel od toho roku 2000, od vzniku krajů, vnímám, že skutečně jde o velmi vážné téma, že prostě protlačování nějakých ochranářských opatření za každou cenu proti vůli lidí, kteří v tom parku žijí, nebo v blízkosti, nemůže přinést nic dobrého. Proto také Plzeňský kraj se dvakrát - tady se vždycky mluví pouze o tom jednom pokusu - dvakrát se pokusil prosadit, resp. dvakrát předložil Poslanecké sněmovně vlastní návrh zákona o Národním parku Šumava. Pak to byl senátní návrh, v minulém období i vládní návrh, nikdy se to nepovedlo. A ty návrhy, ať to byly ony krajské, jeden byl společný, samozřejmě měly určitá úskalí, nicméně jejich snahou, všech těch návrhů, které byly až dosud předloženy, byly vedeny snahou, aby došlo k takové právní úpravě, která by zamezila nějakým náhlým změnám v postupu managementu v případě názorových výkyvů vedení parku anebo prostě názorových výkyvů jednotlivých ministrů životního prostředí. Nevím jak dalece, a já nechci podsunovat tyto věci, nevím, jak dalece se pan ministr životního prostředí dlouhodobě zajímá o záležitosti Národního parku Šumava, řekl bych, že až tak dlouho ne, respektuji to, že v současné době je ministrem životního prostředí a víme, že ti ministři životního prostředí se poměrně často měnili a že někteří ministři životního prostředí, ne všichni, ale někteří přicházeli s takovou ambicí prosadit, resp. udělat z Národního parku Šumava, vím, že tahle předloha není jen o Národním parku Šumava, ale především také jakousi divočinu.
Já jsem se podobně, jako to byl pan poslanec Šidlo a někteří další, také účastnil jakéhosi semináře, který pořádal Plzeňský kraj na Modravě. Nebyli účastni jenom poslanci nebo senátoři, byli účastni samozřejmě starostové, ale i další lidé. Já jsem tam s výjimkou přirozeně ředitele Národního parku Šumava nesetkal s někým, kdo by hájil tento návrh zákona. Fakt jsem se nesetkal. Já mám velkou výhodu, že přímo nežiji na území Národního parku Šumava ani na území Českého lesa, že žiji na území Přerovského průsmyku a ten naštěstí není ani v Národním parku Šumava ani v Českém lese, ale velmi často zajíždím samozřejmě na Šumavu, narodil jsem se v Klatovech a vím, že drtivá většina nejen samozřejmě starostů, ale i lidí nejen žijících v národním parku, ale i v těchto okresech je proti tomu, aby Národní park Šumava se stal jakousi divočinou bez toho, že by tam bylo možné nějakým způsobem rozumě žít a pracovat. Také jsem dostal mnohé dopisy, mohl bych je předčítat, a nejen od starostů obcí, ale od lidí, kteří léta pracovali nebo pracují a žijí na území národního parku a kteří mě žádají coby poslance Poslanecké sněmovny, který bydlí na území Plzeňského kraje, abych svým hlasem podpořil zamítnutí tohoto návrhu zákona.
Pro mě největší problém vlastně tohoto návrhu je v té ideové koncepci, v tom § 15, kdy dlouhodobým cílem ochrany národních parků, a to i Národního parku Šumava, je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů, včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice na převažující ploše území národních parků. Já jsem spíš člověk, který se věnuje ekonomii, ale určitě se shodneme, že převažující plocha území národního parku je více než 50 %. To se asi shodneme. Pan poslanec Zahradník, který určitě má daleko větší vhled do té problematiky než já a již studoval i nějaký návrh plánů péče, zde mluvil o 52 %. To, myslím, je úplně ten základní problém tohoto návrhu s tím, že v zásadě klidová území toho národního parku stanoví Ministerstvo životního prostředí opatřením obecné povahy, tzn. pan ministr, teď je pan ministr Brabec, za dva roky bude pan jiný ministr... (Poznámky a smích v sále.) Já myslím, že ano, uvidíme za ty dva roky, myslím si, že se nebudu mýlit, takže za ty dva roky to třeba bude jiný ministr, abychom nevedli tuto debatu, a bude mít třeba úplně jiný názor na koncepci a na rozsah klidových území.
Když jsem studoval návrh zákona i poté, co jsem byl na těch seminářích a znám názory lidí, kteří žijí v národním parku nebo jsou častými návštěvníky toho národního parku, tak považuji tento návrh za téměř nejhorší ze všech, které zde byly podány, protože jeho cílem je skutečně z větší části z Národního parku Šumava udělat tzv. klidové území, tzn. onu divočinu. Já tedy nevím, do jaké míry je možné úplně změnit koncepci tohoto návrhu zákona ve druhém čtení. Podle mého soudu je to neopravitelná záležitost. Proto bez toho, že bych dále předčítal nějaké dopisy, tak souhlasím s těmi poslanci, kteří navrhli zamítnutí tohoto návrhu zákona. Souhlasím i s tím, že pokud by neprošlo zamítnutí, tak je potřeba alespoň se pokusit návrh vrátit k dopracování. Takže se k těmto návrhům připojuji a věřím, že Sněmovna dnes rozumně rozhodne ne ve prospěch Národního parku Šumava a těch dalších parků, ale ve prospěch lidí, kteří v tom národním parku žijí a kteří chtějí národní park navštěvovat.
Děkuji za pozornost. ***