(16.20 hodin)
(pokračuje Šidlo)
Dovolte mi stručné shrnutí. S devastací přírody šla v Národním parku Šumava ruku v ruce devastace práva. Národní park nebyl zřízen zákonem, místní působnost jeho správy nebyla stanovena zákonem. Zonace nebyla vyhlášena, právní předpisy parku nebyly právními předpisy, ale opatřeními obecné povahy.
Nyní si dovolím několik konkrétních výhrad k předložené novele zákona č. 114/1992 Sb. pod sněmovním tiskem 501. Za rozhodující připomínky považuji následující: Vyhlášení všech čtyř národních parků jedním univerzálním zákonem, který nemůže postihnout specifika každého z nich. V § 15 odst. 4 se vytyčuje nový cíl pro všechny národní parky - na většině území národních parků zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice. V § 17 se zavádí institut klidových zón s omezením vstupu bez ohledu na zonaci. V § 18 se stanovuje nové členění národního parku - místo tří zón budou nově čtyři zóny. Podle § 18 odst. 2 území zařazovaná do jednotlivých zón nemusí splňovat kritéria pro zařazení. Paragraf 21 odst. 3 umožňuje orgánu ochrany přírody vyloučit výkon práva myslivosti až na celém území národního parku. Paragraf 22a odst. 2 vylučuje v první a druhé zóně ustanovení lesního zákona týkající se ochrany lesa proti škodlivým činitelům a povinnosti obnovy a zalesňování lesních porostů. Dle § 20 je možné důležité dokumenty, které se dosud musely dohodnout s radou národního parku, pouze je stačí s radou projednat, což je velmi rozvolnění celé vazby na fungování rady národního parku.
Jsem přesvědčen, že pravidla pro zřízení národního parku mají chránit území jako celek - floru, faunu, ale také zejména člověka žijícího trvale na jeho území.
Na závěr mi dovolte, abych podal návrh na zamítnutí novely zákona dle sněmovního tisku 501 již v prvním čtení. Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Šidlovi. Eviduji jeho návrh na zamítnutí návrhu zákona. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Kučera, písemně přihlášený, a poté pan kolega. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Abych řekl pravdu, mě ten směr diskuse poněkud překvapuje. My jsme celkem podrobně tuto novelu zákona projednávali jak ve výboru pro životní prostředí, tak v podvýboru pro ochranu přírody a krajiny a tam tato argumentace ze strany zejména KSČM nezaznívala. Takže nevím, jestli to jsou projevy, které dostali od paní europoslankyně Konečné, které neměla možnost se dříve vyjádřit, anebo jestli došlo ke změně názoru. Já si myslím, že to je škoda, protože některé věci, které tady zaznívají, mohly zaznít na podvýboru nebo na výboru a mohly být celkem dobře vysvětleny už v této fázi. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Václav Zemek, poté pan poslanec... Pardon, pan poslanec Josef Nekl, poté pan poslanec Šidlo. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Zemek: Děkuji. Jen opravdu stručně. Já jsem pozorně poslouchal pana kolegu Šidla a jeho výklad. Zazněla tam řada závažných argumentů, které v minulosti proběhly ohledně vyhlášení či nevyhlášení Národního parku Šumava. Já si myslím, že to je jeden z výborných argumentů, proč bychom měli přijmout tuto novelu, abychom napravili ten právní stav, abychom to vylepšili. Takže já mu děkuji, že nám tady vlastně řekl, proč pro to také hlasovat, a je to důvod pro to, abychom tu novelu dneska pustili do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zemkovi. Nyní řádně přihlášený s faktickou poznámkou pan poslanec Josef Nekl, po něm pan poslanec Josef Šidlo s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Josef Nekl: Ano, děkuji, pane místopředsedo. Já bych se vyjádřil k vystoupení pana kolegy Kučery vaším prostřednictvím. Pane kolego, my nejsme řízeni paní poslankyní Konečnou. Za prvé, máme vlastní názor. Za druhé, pokud jsme s paní europoslankyní Konečnou konzultovali její postoj, tak ona podporuje projednávání tohoto zákona. A za třetí, my jsme klub vysoce demokratický a při těchto odborných zákonech každý hlasuje podle svého svědomí a vědomí. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Neklovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Karel Šidlo. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Šidlo: Děkuji za slovo. Já bych si dovolil jenom zareagovat pana kolegu Kučeru. Ano, já jsem uvedl na úvod svého vystoupení, odkud jsem čerpal argumenty. Já si myslím, že moje setkávání s jednotlivými představiteli obcí a zejména i zástupci současného stavu Národního parku Šumava je pravidelné a mám z toho vždycky plno nových poznatků. Myslím, že to, co jsem uvedl, považuji za velmi odborné, co se týká práva, přestože nejsem právník, ale použil jsem to úmyslně, aby bylo vidět ten problém ne pouze z toho pohledu novely zákona, komplikovanosti v té historii, jak jsme vlastně řádně k zákonu nedospěli.
Pan kolega Zemek se vyjádřil k mému vystoupení. Chtěl bych ho upozornit, že jsem předpokládal, že moje vystoupení vyzní tak, jak jsem ho také přednesl, a to v tom smyslu, že nejde o to, abych podpořil současnou novelu zákona jako univerzálního zákona pro zřizování všech národních parků. Já jsem tam několikrát velmi věcně argumentoval a zdůraznil, že každý národní park si zaslouží samostatný zákon. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Šidlovi. To byla jeho faktická poznámka a nyní řádně přihlášený pan poslanec Jiří Junek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Junek: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, předkládaná novela zákona se především týká národních parků, částečně i chráněných krajinných oblastí. Bavíme se tady o jednom a půl procentu rozlohy České republiky, čili to, co tady říkala třeba paní poslankyně Nohavová, že tento zákon bude z České republiky dělat jakousi laboratoř pro nebezpečný experiment, asi tomu tak není.
Je zřejmé, že se dá očekávat velká a bouřlivá diskuse, což jsme koneckonců zažili už před rokem, když se tady projednával návrh zákona o Šumavě. Největší diskuse se dá bezesporu očekávat o právě Národním parku Šumava a zejména o bezzásahových zónách a o jejich velikosti. Je pravdou, že bezzásahovost je jistou bariérou, která rozděluje společnost. Pro jedny je nepřípustným experimentem a hazardováním, pro druhé je to divočina, kde je například možné pozorovat, jak příroda reaguje na změny klimatu, jak si poradí třeba se suchem. Nicméně z mého pohledu by bylo asi špatné diskusi vztahovat jen na tento jeden problém. Naopak by bylo dobré předložený zákon vnímat jako normu, která po dlouhých letech jednotně řeší postavení národních parků, sjednocuje jejich status i postupy péče o ně. Přináší mnoho a mnohé pozitivní změny, má ambici ve větší míře zpřístupnit divočinu veřejnosti, ruší některá omezení v obcích nebo ruší platnost některých ochranných podmínek v zastavěném a zastavitelném území obcí, čímž zmizí nutnost žádostí o výjimku. Zákon tak poskytne dobrou ochranu volné krajině před nevhodnou zástavbou, obce se však budou moci rozvíjet.
Nicméně vedle toho vnímám, že v předložené novele jsou i některé věci nevyjasněné, o kterých je potřeba ještě mluvit a případně pak ve výborech si vyříkat. Já bych zmínil alespoň tři z nich.
Ta první - § 22a odst. 2 hovoří o výjimce pro provádění preventivních opatření proti vzniku lesních požárů v přírodních zónách a v zónách přírodě blízkých, aniž by tato opatření byla přesně definována. Čili když to trošku řeknu ad absurdum, působí to na mě tak, že teoreticky by mohlo dojít k vykácení části lesa s odůvodněním, že to bylo nutné jako preventivní opatření proti požáru.
Tou další věcí, která mně není úplně jasná, jsou vlastně jakási přechodná období. Myslím si, že je nutné vyřešit přechodný stav od doby nabytí účinnosti zákona po dobu vyhlášení zonací tak, aby bylo zřejmé, co se bude v tomto období dít do doby, než bude v nové zonaci současná druhá zóna rozdělena nově na zónu přírodě blízkou a zónu soustředěné péče o přírodu. ***