Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

17.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním,
základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon),
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 611/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová. Prosím, paní ministryně, ujměte se slova.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vzhledem k tomu, že jsem podrobně představovala návrh v rámci prvního čtení, tak jenom stručně připomínám pro druhé čtení, že daný návrh zákona se týká předškolního vzdělávání, postupného zavádění nároku na předškolní vzdělávání od 4 a od 3 let, povinného předškolního vzdělání od 5 do 6 let, dále se týká jednotné přijímací zkoušky na střední školy a také společné části maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury, z cizího jazyka a matematiky, a to do roku 2020/2021.

Daný návrh projednal školský výbor, došlo k určitým parametrickým posunům v rámci jednotlivých okruhů, stejně tak byly podpořeny školským výborem pozměňovací návrhy týkající se dalších legislativně technických a praktických problémů z praxe nebo možnosti lesních školek vstupovat do školského rejstříku.

Tolik postačí pro úvod pro druhé čtení. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní ministryně. Návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovy jako výboru garančnímu a usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 611/1 až 3.

Prosím, aby slova ujala zpravodajka výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu paní poslankyně Bohdalová. Došlo zde ke změně pana zpravodaje, protože pan poslanec Kořenek se omlouvá a je nemocen. Vzhledem k tomu, že jsme ve druhém čtení, tak o tom nemusíme hlasovat. Požádám paní poslankyni, aby nás informovala o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnila. Prosím.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dobrý podvečer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tento tisk 611 byl projednáván v podvýboru pro regionální školství a byl podrobně projednán ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Byly probrány všechny možné pozměňovací návrhy, bylo o nich hlasováno a bylo na závěr přijato usnesení na 23. schůzi dne 3. února 2016 a já vás s tímto usnesením krátce seznámím.

Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu po odůvodnění ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové, zpravodajské zprávě poslance Kořenka doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 561/2014 Sb., o předškolním, základním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, školský zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, tisk 611, a to ve znění těchto pozměňovacích návrhů tak, jak tyto pozměňovací návrhy máte uvedeny ve sněmovním tisku č. 611/3. Nebudu je tady všechny číst, protože jich je asi sedm stránek. Myslím, že kolegové ve svých vystoupeních vás s nimi seznámí, a ráda bych se potom přihlásila do podrobné rozpravy.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně, a otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji osm přihlášek. Nyní tedy poprosím, aby v rozpravě vystoupila paní poslankyně Nina Nováková, a připraví se paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, dámy a pánové, v podrobné rozpravě se přihlásím celkem ke třem pozměňovacím návrhům, ale nyní mi dovolte krátkou poznámku k tomu, k čemu se nebudu vyjadřovat formou pozměňovacích návrhů, a to je stále skloňovaná inkluze, nebo, myslím si, že je vhodnější, společné vzdělávání.

Dámy a pánové, my už jsme měli začít s inkluzí před několika lety. Inkluze se totiž netýká jenom žáků, kteří mají specifické potřeby směrem, řekněme, k nějakému postižení nebo znevýhodnění zdravotnímu nebo mentálnímu, ale inkluze se také týká těch žáků, kteří mají specifické potřeby proto, že jsou talentovaní. Týká se to třeba také žáků, kteří mají jiný mateřský jazyk, než je čeština. A s tím vším my už jsme začít měli. Já bych chtěla také upozornit na jednu věc. Například se často mluví o tom, že inkluze se rozhodně netýká osmiletých či víceletých gymnázií. Dámy a pánové, kdo z vás byl ve škole za poslední léta, ví, že i těch se to týká. Čili není žádná škola, které by se netýkala potřeba inkluze. Není však, troufám si říci, žádná škola, která by měla dostatečně personálně obsazený odborný tým, který je nutný, aby byl přítomen ve škole vedle odborných pedagogů.

Nyní mi dovolte, abych se pokusila vysvětlit své pozměňovací návrhy. Ten první pozměňovací návrh, ke kterému se přihlásím, není ode mne nic nového. Jeho obsahem je nesouhlas se zavedením povinné docházky do posledního ročníku mateřské školy. My tady žonglujeme s pojmy docházka a povinné vzdělávání. Já znovu opakuji, v našem vzdělávacím systému neexistuje jiné omezení rodičovských práv týkajících se vzdělávání než povinná školní docházka. A nějakým výrazem povinné předškolní vzdělávání to nemůžeme oklamat. Čili vnímám to tak, že jestliže tam je stanovena povinnost, je to špatně a zasahujeme do práv rodičů. Na druhé straně velmi podporuji to, aby každý z rodičů měl možnost a měl vlastně zajištěné, garantované právo umístit své dítě v předškolním věku od pěti, nebo ještě lépe od čtyř a snad v budoucnu od tří let. To je první pozměňovací návrh.

Druhý pozměňovací návrh je možná pro vás takový trošku odtažitý, ale protože jsem působila a působím na střední škole, jsem neustále v kontaktu s mladými lidmi, tak bych chtěla tímto pozměňovacím návrhem podpořit jejich velikou vůli, aby víc participovali na chodu školy. My tady už dost dlouho mluvíme o nutnosti posílit občanské vzdělávání. Já za to velmi děkuji Ministerstvu školství, které vytvořilo pracovní skupinu, a zkrátka mnozí z nás napříč politickými stranami víme, že je opravdu důležité, aby žáci byli vedeni k tomu, aby byli jednou samostatně uvažujícími občany. Když se oni sami o něco snaží a mají možnost si ze zákona vytvořit takový samosprávný orgán žákovské nebo studentské samosprávy, tak si vás dovolím poprosit o podporu mého pozměňovacího návrhu, kterým vlastně rozšiřuji počet partnerů pro tyto orgány žákovské a studentské samosprávy o rodiče, zřizovatele a pedagogy neboli o školskou radu.

V zákoně dosud mají žáci právo oslovovat svými podněty a návrhy ředitele a ten je povinen se tím zabývat. Tím nechci říci, že je povinen poslechnout, ale má se tím zabývat. Já si dovolím ve svém pozměňovacím návrhu navrhnout, aby se jejich podněty byla povinna zabývat i školská rada. Bylo by ode mě troufalé, abych tvrdila, že to je jenom můj nápad, je prodiskutovaný s Českou středoškolskou unií, Českou radou dětí a mládeže, ti všichni opravdu chtějí participovat na tom, aby školní prostředí bylo co nejlepší. (V sále je obrovský hluk.)

Třetí pozměňovací návrh. - Já si dovolím drze poprosit o soustředění i svého oblíbeného poslance Schwarze, prostřednictvím pana předsedajícího. (Poslanec Schwarz hovoří u stolku zpravodajů.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jestli vás můžu, pane poslanče, požádat, abyste nerušil projev paní poslankyně. Děkuji.

 

Poslankyně Nina Nováková: Třetí pozměňovací návrh, který si dovolím předložit vaší pozornosti, se týká něčeho, co původně nebylo v záměru MŠMT, ale myslím si, že to je něco, co velmi rezonuje v naší společnosti.

Dámy a pánové, my máme v jakési preambuli, či spíše obecných zásadách a cílech vzdělávání hned na začátku školského zákona obecně řečeny, čili se to netýká učiva nebo něčeho takového, a zformulovány zásady a cíle našeho vzdělávacího systému. Já si dovoluji do jednoho bodu navrhnout přidat, je to bod C v § 2, kde se hovoří o cíli vzdělávání jako pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a tak dále, já si tam dovoluji navrhnout, aby žáci byli vedeni k tomu, aby pochopili a uplatňovali zásady plnění občanských povinností. Souvisí to tak trochu s tím, o čem jsem mluvila dříve. Je to proto, že se domnívám, že není možné, abychom odmalička dětem jenom zdůrazňovali, jaká mají práva, ale že je nezbytné, abychom jim taky občas řekli, že mají nějaké povinnosti, a formovali je v tomto smyslu.

Ta druhá část, kterou si dovolím navrhnout jako pozměnění vzdělávacích cílů, je, za sebe musím říci, velmi důležitá. Dámy a pánové, my máme v obecných cílech vzdělávání cíl poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic a utváření respektu a tak dále. Já jsem přesvědčena, že je pravý čas říci, že je správné poznat světové kulturní hodnoty a tradice, jestliže je to na úrovni poznání, máme o tom získat co nejlepší informaci. Pouze tato úroveň poznávání by se ale neměla týkat evropských hodnot a tradic. Ve svém odůvodnění si dovolím upozornit na to, že škola jako veřejná služba je vlastně nejvlivnější a nejuniverzálnější a nejsystematičtější integrující institucí ve společnosti této země. Proto si myslím, že všichni naši žáci, ať jsou jakékoliv národnosti, ať pocházejí z jakékoliv kultury, by měli v našich školách, které jsou uznávány naším vzdělávacím systémem, být vedeni k tomu, aby pochopili a osvojili si zásady evropských kulturních hodnot a tradic. Tím v žádném případě není dotčena svoboda náboženská nebo něco takového. Zároveň tím nechci říct, když mluvím o evropských hodnotách a tradicích, a mluvím o třech základních pramenech evropských hodnot a tradic, a jmenuji-li mezi těmi prameny křesťanství, nechci tím v žádném případě říci, že naše děti mají být vedeny ke křesťanství jako ke křesťanskému náboženství. Já se soukromě domnívám, že náboženství vůbec do škol nepatří, že se máme učit o náboženstvích, ale nikoliv učit se náboženstvím.

Teď tedy ještě jednou, co si tam konkrétně dovoluji navrhnout. Mezi vzdělávací cíl patří pochopení a osvojení evropských kulturních hodnot a tradic humanismu vycházejícího z duchovního odkazu antiky a křesťanství. Humanismus v několika dějinných etapách vlastně spojuje odkaz antiky a křesťanství a postupně stanovuje jakési tři základní okruhy, o kterých se bavíme, když se bavíme o našem státu, a to je, v čem si musíme zachovat svobodu, v čem je absolutní rovnost a v čem máme být solidární. A právě tento humanismus stojí na duchovním odkazu antiky, protože k odkazu antiky patří důvěra v rozumové poznání světa, trvalá přítomnost mravních principů i vědomí spoluodpovědnosti občanů za stát a státní zřízení. K odkazu římského práva patří usilování o spravedlnost. Je tam také požadavek, aby žádné právní normy nebyly v rozporu s rozumnou praxí ani s vyššími mravními principy. A k odkazu křesťanství patří sociální citlivost, ochota pomáhat oslabeným, důsledné respektování lidské důstojnosti, poskytování šance k nápravě chyb, schopnost odpouštět. Patří tam i zásadní přitakání životu a pozitivním lidským citům a z toho plynoucí snaha o konstruktivní a mírové řešení konfliktů. (V sále je stále velký hluk, hlavně v levé části.)

Dámy a pánové, často slyším, když o základech humanitní vzdělanosti přednáším seniorům, že říkají: jasně, já jsem ateista, ale jsem vlastně křesťanský ateista a ve všech nás tohle nějak je. Já si vás dovoluji požádat, abychom se v úvodu školského zákona k těmto hodnotám a tradicím přihlásili.

Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní eviduji žádost o přihlášení nejprve paní zpravodajky a potom faktickou poznámku paní poslankyně Putnové. Prosím.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Dámy a pánové, chtěla jsem se do obecné rozpravy přihlásit později, ale protože kolegyně mluvila o povinném posledním roce mateřské školy a mluvila o tom, že to, co zatím máme v zákoně, že do mateřské školy děti nastupují od tří let věku, tak když jsme po skončení jednání školského výboru probírali celý zákon, tak jsme si ještě dovolili připravit pozměňovací návrh, který vychází z praxe. Tím, že je umožněna třírychlostní mateřská dovolená, tak se mnoho maminek z finančních důvodů i kvůli tomu, že potřebují dál pokračovat v profesi, vrací do práce už po dvou letech. Těmto maminkám by často mateřské školy dvouleté děti přijaly, ale není to zatím možné, protože v § 34 odst. 1 školského zákona je formulace - zpravidla od 3 do 6 let. Já se potom přihlásím ke svému pozměňovacímu návrhu, který řeší to, že předškolní vzdělávání by začínalo zhruba ve dvou letech, od dvou do šesti let, a vznikl by nárok dítěte na to, aby ve dvou letech nastoupilo do mateřské školy. Už slyším - a sama to vím - jak říkáte ale ta místa nejsou. My jsme si toho vědomi. Proto kdo jste si prostudoval ten školský zákon, tak tam máte, že nejprve je tnárok od 5 let, potom nárok dětí od 4 let, rok po roce nastupující. A protože víme a byly udělány propočty, dovolujeme si tento nárok navrhnout, že by platil od 1. 9. 2020, aby obce a školy se na tuto právní úpravu mohly připravit.

Já to potom načtu v podrobné rozpravě. Ale teď, když se mluvilo o předškolním vzdělávání, chtěla jsem vás na obsah tohoto pozměňujícího návrhu upozornit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Přečtu omluvenku. Dnes do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Stanjura.

Eviduji dvě faktické poznámky. První paní poslankyně Putnová, po ní pan poslanec Pavera. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Anna Putnová: Dobrý večer. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, jakkoli podporu jednotlivým pozměňujícím návrhům budeme vyjadřovat až ve třetím čtení, myslím si, že si zaslouží pozornosti to, co paní poslankyně Nováková sdělila jako svůj třetí pozměňující návrh, a to ukotvení humanitních evropských hodnot v preambuli našeho vzdělávacího systému. Vzpomeňte si např. na šátkovou aféru. V době, kdy se řešilo ještě za předchůdce paní ministryně, zda smějí, nebo nesmějí chodit ženy nebo dívky zahalené v šátku, se z Ministerstva školství ozývala taková poněkud komická a nedůstojná odůvodnění např. toho, že v hodinách chemie mohou být šátky překážkou. Proč neříct, že česká škola není jenom barák, ve kterém děti dostávají neutrální objektivní informace, ale že je to místo, které je také formuje? Říká se tomu výchova. Přináší duševní a morální rozvoj a ten je postavený na hodnotách. A v české škole není nic divného, když požadujeme, aby byly předávány evropské hodnoty postavené na humanismu. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Pavera. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Herbert Pavera: Hezký a dobrý podvečer, milé kolegyně a kolegové. Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, já bych jenom krátce zareagoval na svou kolegyni paní Novákovou a na paní zpravodajku Bohdalovou.

V každé obci samozřejmě jsou školky, jsou školy. A já jako rodič, protože mám dvě děti, mám zkušenost i s dětmi, které chodí do školky, i které nechodí do školky. Já osobně jsem proti tomu, aby děti od pěti let povinně chodily do školky, i z jednoho prostého důvodu - protože některé děti tam prostě nechtějí chodit nebo nemají potřebu tam chodit. A moje dcera zrovna do školky nechodila, vystudovala vysokou školu a úspěšně komunikuje s lidmi stejně jako ti, co chodili do školky. Je to individuální. Opravdu nařizovat něco, si myslím, že je naprosto nesmyslné.

Rovněž to, co paní zpravodajka tady říkala - zavádět povinnou školní docházku od dvou let. Ano, ale pak musíte kromě toho A říct i B, že dáte peníze na jinou péči o děti, že tam bude více učitelů, protože dvouleté děti vyžadují daleko větší péči než děti tříleté, které si mnohdy neumějí ani samy zajít na záchod a musí se o ně starat paní učitelky. Možná že to ani nevíte, takže běžte se podívat do těch školek a podívejte se, jak se tam o ty děti pečuje a co všechno musí paní učitelky udělat, aby vůbec ty děti naučily za první rok školní docházky všemu, co děti mají umět! Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Vácha. Máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Já bych chtěl reagovat na paní zpravodajku. Já bych chtěl jenom připomenout, že ona byla za sociální demokracii náměstkyně pro školství. A během jejího vládnutí se v Českých Budějovicích prosadila optimalizace počtu školek ve městě a za jejího působení se v Českých Budějovicích rušily mateřské školky. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní paní zpravodajka se hlásí do rozpravy. Prosím.

 

Poslankyně Vlasta Bohdalová: Provází mě to celým mým politickým životem. Píše se rok 1998. V Českých Budějovicích je 668 volných míst v mateřských školách. Zároveň se schvaluje zákon, který nařizuje nové hygienické předpisy. Rada města České Budějovice a zastupitelstvo města rozhodly, že se omezí provoz v mateřských školkách. Budovy se neprodaly. A teď, když byla potřeba míst, se znovu vracejí k původnímu účelu, tedy k mateřským školkám.

Všichni říkáme, že máme jednat ve svých politických funkcích s péčí řádného hospodáře. Peníze v té době jsme potřebovali na zlepšení kvality toho, jak děti v těch školkách žijí, to, co si na nás hygiena vymyslela - bezdotykové baterie apod. Čili my jsme museli omezit těch 668 volných míst. Za to jsme opravili mateřské školky. Ale musím říct - a to už nikdo neřekne. Mluvila jsem tady o dvouletých dětech. Za mého působení nedošlo v Budějovicích ke zrušení jeslí. Zůstalo tam 110 míst v jeslích a ty jesle se dnes dále rozšiřují. Takže holt mě to asi bude provázet celým životem. Ano, vím to, že za mě se optimalizovala síť mateřských školek. Ale optimalizovala se, protože 668 míst bylo prázdných!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s přednostním právem paní poslankyně Černochová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych zároveň odůvodnila jeden z pozměňovacích návrhů kolegy Marka Bendy, který se omluvil, a ke kterému se samozřejmě přihlásím v podrobné rozpravě. Ale abych i já tady vystoupila s těmi zkušenostmi, které jako dlouholetá komunální politička mám.

Podotýkám na úvod, že Městská část Praha 2, jejíž jsem starostkou, je zřizovatelem i jeslí. Praha 2 dopřává rodičům prcků ten luxus, že zřídila jesle, a máme tedy zajištěnou péči o tyto děti. Máme osm, resp. devět mateřských školek, máme deset základních škol. Myslím si, že mohu promluvit k tomuto tématu se svou zkušeností - a má tu zkušenost i paní ministryně, která nás zkraje měsíce ledna navštívila na Praze 2, prošla se mnou dvě základní školy, mateřskou školku a ví, jak to na Praze 2 funguje. A já proto tedy důrazně varuji před tím - a připojuji se k návrhům, které tady říkaly a odůvodňovaly kolegyně z TOP 09, abychom skutečně zaváděli povinný rok vzdělávání v té formě, tak jak byl předložen. Nekraďme děti rodičům. Každý rodič má přece právo, každá maminka -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, paní poslankyně, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale požádám vás, kolegové a kolegyně, o ztišení. A jestliže máte něco důležitého, jděte to řešit do předsálí. Děkuji vám. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Každá máma, každý táta má přeci možnost a právo, své rodičovské právo, využít těch dnů před nástupem do povinné školní docházky, tedy do první třídy základní školy, a může být a má právo být se svým dítětem a to dítě vychovávat. Tímto návrhem zákona se toto rodičovské právo rodičům odebírá a toto právo si na sebe bere stát. Nevidím jediný důvod a nezazněl tady jediný pádný argument, proč bychom to měli podporovat jako Občanská demokratická strana.

Řeknu vám další příklad, který tady zazníval a který je naprosto irelevantní. Údajně tato záležitost, tak jak je navržena, vyřeší problém v tzv. sociálně vyloučených lokalitách. To není žádná pravda. Jak chcete donutit ty rodiče, aby ty děti do školky přivedli? Co se stane v praxi? V praxi se stane to, že papírově - papírově - ty děti budete mít v mateřinkách zapsané, ale fyzicky vám je tam nikdo nedovede. Takže naopak to odnesou rodiče, kteří budou chtít své dítě do mateřské školy přihlásit, tak pro ty tam nebude místo, protože naše mateřské školky budou plné dětí, papírových dětí, které bohužel díky nezodpovědnosti se rodiče rozhodnou do školek nevodit.

Probíhala tady diskuse o tom, zdali by bylo možné toto téma, téma předškolní výchovy, povinné předškolní výchovy provázat nějakým způsobem se sociálními dávkami, aby tedy ti rodiče, kteří nechtějí, nebo nemohou, nebo si hledají důvody, proč to své dítě do školky neodvedou, tak aby stát měl nějakou exekutivní moc vymáhat tuto povinnost. Tím, že je to ustanovení, které zasahuje do osobnostních práv, je to ustanovení, které se dotýká Ústavy České republiky, tak není možné sociální dávky provázat s touto povinností. A vy to moc dobře víte. Takže v praxi to skutečně nic nepřinese. Nepomůže to vůbec nikomu. Naopak tím zkomplikujete život rodičům, kteří své dítě do školky dávat chtějí, protože tam pro ně nebude místo.

Od čeho máme samosprávy? Myslím si, že každý starosta a místostarosta, který se věnuje oblasti školství tak jako já na Praze 2, má přehled o potřebách svých obyvatel a je schopen, pokud je schopen, nebo schopna, je schopna saturovat potřeby těchto občanů. Taky jsem si já pravicová politička nikdy nemyslela, že na Praze 2 budeme držet takhle dlouho jesle. Teď nenarážím na slova našeho bývalého předsedy Václava Klause, že to je levicový výdobytek. Já si prostě myslím, že žijeme ve 21. století a že je tady spousta žen, které do pracovního procesu, ale i mužů, nejenom žen, abych nediskriminovala, je tady spousta rodičů, kteří do toho procesu chtějí jít dřív, nutí je k tomu samozřejmě ekonomické důvody, ale i jiné důvody. Žena má zaběhnutý podnik, rozhodne se vrátit, nebo nemůže si dovolit, aby v tom podniku byl po delší dobu někdo jiný. Takže my jsme ta servisní organizace jako samospráva pro ty rodiče. Ale nenuťte nás k tomu zákonem.

Každý z nás, kdo na té radnici sedí nějakou dobu, tak přeci chodí mezi lidi, žije ve své obci, žije ve své městské části a ví, že pokud by nekonal v těchto věcech to, jaké jsou potřeby lidí, tak v příštích volbách nebude zvolený. Ano, i na Praze 2 jsme optimalizovali v minulosti, když byl skutečně ten demografický vývoj nízko. Odpovídá to, a můžu potvrdit slova paní zpravodajky Bohdalové, že skutečně demografický vývoj v těch letech byl hodně nízko, nešli jsme cestou rušení, my jsme šli cestou slučování základních škol s tím, že budovy zůstaly zachovány. A dnes jsme dokonce jednu tu budovu nově použili pro školu. Takže takové ty fámy, jak vždycky pak někdo z opozice říká: Oni to prodají. Oni z toho udělají hotel. Oni prostě nevím co. Tak nic takového není pravda. Vždycky ve školství tyto změny vyvolávají obrovské emoce v občanech, v rodičích, jde jim o to nejcennější, co doma mají, o jejich děti.

A skutečně moc prosím, aby ti rozumní z vás, zkuste si, nerada dávám někomu domácí úkoly, ale jestli můžu poprosit, před třetím čtením, kolegové a kolegyně, každý jste ve svém regionu, máte tam svou poslaneckou kancelář, máte tam své dny. (Pobavení především v levé části sálu.) Využijte ten poslanecký týden, nebo alespoň to poslanecké pondělí a zajděte se podívat do nějaké mateřské školy, promluvte si s příslušnou paní ředitelkou nebo ředitelem a zeptejte se jich na názor. Zeptejte se jich na to, co si oni o tomto návrhu zákona myslí. Já skutečně neznám ve svém okolí nikoho z vedení našich předškolních zařízení, který by tento návrh podporoval. Jsou to lidé, kteří mají dvaceti-, třicetiletou zkušenost z našeho školství. Jsou to i ženy, které třeba vystudovaly speciální pedagogiku a které vědí, že argumentace toho, že dítě se učí jíst příborem a možná je v kolektivu, je naprosto lichá. Tyhlety věci, tyhlety dovednosti se musí dítě naučit mnohem dřív než v těch pěti letech. To si myslím, že v tomhletom nikdo z vás tohle nemůže rozporovat. Jsou na to studie, které jsou veřejně dostupné.

Prosím vás tedy před třetím čtením, zajděte do mateřských škol ve vašich obvodech, promluvte si s vedením a podpořte návrh, který předkládám nejenom já, ale předkládají ho i kolegyně a kolegové z TOP 09. Budete si moct vybrat z různých variant. Myslím si, že to není nic složitého.

Kolegyně Nina Nováková tady zmiňovala inkluzi. Ano, inkluze je obrovský problém v našem vzdělávání. Když už tady mluvím o Praze 2, chtěla bych zmínit i to, že paní ministryně navštívila školy, kde již léta letoucí inkluzivní programy probíhají. Myslím si, že i to, co říkaly paní ředitelky, tak si z toho paní ministryně vzala nějaké ponaučení. Praha 2 nikdy neodmítala děti k inkluzi ani s žádným zdravotním hendikepem. Tam, kde můžeme, stavíme bezbariérové výtahy. Na druhou stranu jsme pražskou památkovou rezervací na polovině území. Na druhé polovině území jsme památkovou zónou. Takže inkriminovaný paragraf a odstavec toho paragrafu, který bude nařizovat zřizovatelům, aby vždy zajistili to, co si rodič bude představovat, to znamená, když do některé školy, kde já nemohu vybudovat bezbariérový výtah, protože mi to prostě památkáři nedovolí, a rodič si vybere pro své dítě tuto školu a to dítě bude v nějakém inkluzivním programu, tak se obávám, že tady budou ředitelé i my jako zřizovatelé čelit řadě žalob, protože nebudeme moci tomu rodiči vyhovět. A to, že se Praha 2 snaží opravdu vyhovovat rodičům, jak může, to mi snad paní ministryně potvrdí. Ale ne všude to jde.

A prosím, nedělejme z těch ředitelů ovce. Jsou to manažeři. Jsou to lidé, kteří mají odpovídající vzdělání, kteří mají zkušenosti, kteří skutečně vykonávají povolání, kterého já si velice vážím. A tito lidé se dostávají úplně na vedlejší kolej. Není možné v našem školství připustit to, že zřizovatelé a učitelé se budou muset přizpůsobovat úplně všemu. Snažíme se vyjít vstříc. Děláme pro to všechno. Ale přizpůsobovat se a plnit nesmyslná rozhodnutí prostě není v našich silách. (V sále je silný hluk.)

Žádný z mých předřečníků tady zatím ještě nezmínil finanční dopady. Myslím si, že skutečně těch finančních dopadů, ať už právě v rámci inkluzivního vzdělávání, anebo i v rámci toho povinného roku vzdělávání, posledního roku v mateřské školce - tak jaké budou? Může mi paní ministryně nebo paní zpravodajka odpovědět, jaké budou finanční nároky, kdo to těm obcím, zřizovatelům těchto zařízení, kdo to zaplatí?

Víte, ono je hrozně moderní, a neříkám, že jsme to -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Opět se omlouvám paní poslankyně, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale poprosím zvlášť levou část sálu o ztišení. Prosím pokračujte.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Neříkám, že jsme to v některých momentech nedělali my, když jsme byli ve vládě také, ale ty dopady, dopady na samosprávy, jsou obrovské a my už se musíme přestat tomuhletomu, musíme se přestat - promiňte, jak jste si tady začali povídat, tak jste mě vytrhli z kontextu - tak jsem chtěla jenom zdůraznit to, že už musí přestat to delegování pravomocí bez delegování finančních prostředků.

Já nevím, jestli se paní ministryně někdy účastnila rozpočtového projednávání v oblasti školství na krajích, kdy se bohužel děje to, že stále má - mluvím o hlavním městě Praze, jsme městská část, která je součástí hlavního města Prahy - tak těch finančních prostředků je čím dál tím méně. Teď jsem zrovna podepisovala usnesení, kde víceméně my jsme jenom - jsou to mandatorní výdaje, kdy nemáte... (Odmlka pro velký hluk. Poslanci diskutují ve skupinkách, chodí po sále...)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegyně a kolegové, projednáváme velmi důležitou normu a tou je školský zákon. Já vás požádám, abyste se ztišili, a v případě, že máte něco důležitého, skutečně respektujte to a jděte do předsálí, protože jinak začnu jmenovat ty, kteří ruší projednávání tohoto bodu, jmenovitě. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Jana Černochová: Kde jsem to skončila...? Skončila jsem u financování, děkuji. Jak jsem říkala, zajímalo by mě, jestli se paní ministryně někdy účastnila projednávání rozpočtů, které se týkají příslušných městských částí. Možná ji to může zajímat v Jihomoravském kraji. Mě to samozřejmě jako starostku Prahy 2 a poslankyni za pražský region zajímá v našem hlavním městě. Tady dochází k obrovskému deficitu finančních prostředků.

A my jsme v situaci, kdy já nemohu - protože to podepisuje vlastně samospráva v roli zřizovatele, schvaluje to příslušná rada městské části - tak nemohu ředitelům dát ani to, co jim náleží. Nemohu jim dát plnou hodnotu takzvaného příplatku za vedení, protože kdybych toto udělala, tak víte, co se stane? Nikdo už ty peníze o tu částku - přestože to je příplatek za vedení, který - přece ten člověk je ředitel, vede tu školu, vede ten subjekt, tak mu přísluší ten příplatek za vedení v plné výši. Ale kdybych mu ho dala v té plné výši, tak řeknu vám přesně, co se stane. Stane se to, že nedostane, nenavýší se ta částka, která nám přijde, a ten ředitel bude nucený ty finanční prostředky vzít na úkor někoho jiného v tom balíku. Takže ředitel si polepší, ale nedostane víc peněz, takže bude muset ty peníze sebrat a snížit o to fakultativní součásti platu a sebere je ostatním pedagogům.

A tohle přece taky nemůžete po nás chtít, paní ministryně, abychom tímto způsobem vykonávali úlohu zřizovatelů s takto nedostatečnými finančními prostředky, kdy i v této době, tak jak o tom hovořily kolegyně... v této době, kdy skutečně na tom vzdělávacím procesu záleží strašně moc. Neméně záleží na rodičích, otočila bych to. Na prvním místě je vždycky rodina v tom vzdělávání. Až na nějakém dalším místě může být škola.

Pro mě tyhlety záležitosti jsou stěžejní. Jsou stěžejní proto, že se dnes bavíme o věcech, které se dotýkají školského zákona, a já nevím, kdy příště tady bude tento zákon otevřen. A skutečně bych chtěla, aby všichni, co máte co do činění s těmi samosprávami a záleží vám na tom, aby v těch školách byli kvalitní pedagogové, tak abyste nám starostům v tomhle pomohli. Protože ten systém není nastavený správně a nejsou to jenom prosím příplatky za vedení, kde, jak jsem popisovala před chvíli tu příhodu, kde se tohle děje. Tohle se děje i s osobními příplatky. Nemůžu dát plnou sazbu do osobního příplatku přesto, že bych chtěla, pokud to nedodotuju z rozpočtu městské části, což bohužel dělám. (Poslanec Schwarz projevuje nesouhlas).

Kolega Schwarz na mě pokřikuje, že to je nesmysl. Není. Pane kolego Schwarzi prostřednictvím pana místopředsedy, prosím běžte se během příštího týdne podívat nejen do mateřské školy, ale i do základní školy a zeptejte se. Možná to je ve vašem kraji jinak než v Praze, ale já skutečně nedostávám finanční prostředky z hlavního města Prahy, protože tam mi tvrdí, že je nedostávají z Ministerstva školství v té plné výši a musíme prostě učitelům, bohužel neradi, na ty finanční prostředky takto sahat. Pokud se nám podaří tahleta záležitost změnit, budu velmi ráda.

Co se týče povinných složek, těch, které jsou vyjmenovány jako nefakultativní, tam má kolega Schwarz pravdu. Tam skutečně musíme na tom mzdovém listu - tak tam musí ta částka být. Ale ty složky jsou skutečně fakultativní a nefakultativní. A tam, kde to je... (Setrvalý silný ruch v sále. Poslankyně se obrací k předsedajícímu mimo mikrofon: To se fakt nedá. To je nedůstojné.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás požádám, kolegové a kolegyně opět o ztišení. Pane poslanče, posaďte se do lavice, požádám vás, poslouchejte bedlivě, co se zde přednáší. (Předsedající směřuje svoji připomínku do lavic poslanců ANO). A poprosím vás, paní kolegyně Černochová, pokračujte.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Já bych skutečně chtěla vědět a znát odpovědi na otázky, které se jednak týkají účelnosti tohoto zákona z hlediska toho, co to přinese. Jestli to přinese něco rodičům, jestli to přinese něco Ministerstvu školství, jestli to přinese něco Ministerstvu práce a sociálních věcí. Protože bude skutečně méně lidí na různých podporách a najednou se ten systém změní a rodiče si řeknou "dobře, my tedy, když ta paní ministryně je sympatická dáma, tak my se rozhodneme ty děti do těch školek vodit"?

Co si od tohoto návrhu Ministerstvo školství slibuje? Kde bere tu jistotu, že skutečně ty děti do školek budou rodiče vodit? Obešla jsem si všechny naše mateřské školky, a jak jsem říkala, máme jich devět a máme je na 16 detašovaných pracovištích, a ani jedna ředitelka, ani jedna paní učitelka z mateřské školky nesouhlasí s tímto návrhem. Každý se na mě zoufale obrací s tím a říká: co máme udělat, s kým se máme sejít? Já říkám: napište poslancům, obraťte se na své zákonodárce. Není to problém jenom Prahy.

Ale skutečně chceme zničit něco, co funguje? Proč chceme zničit něco, co funguje? Vezměte si, že pedagogové jsou stále ještě mezi těmi, kteří jsou nejméně hodnoceni finančně. A my na ně neustále navyšujeme další a další povinnosti. A nebudeme si nalhávat to, že by nebyli náročnější i rodiče.

Interpelovala jsem paní ministryni školství v prosbě, která by usnadnila život našim dětem i rodičům. Bohužel, přestože to je podzákonná norma, mohla by to rozhodnout paní ministryně přímo a nemuselo by to jít do zákona, tak se kromě toho, že jsem dostala slušnou odpověď od paní ministryně, nic nestalo. Ale to jsou přesně návrhy, které já paní ministryni píšu a které si myslím, že by mohly být přínosem, ne jako tento návrh. Ale to se v tom nepromítne. To se bohužel v našem systému školství nepromítne.

Jak si určitě řada z vás pamatuje, tehdy v 70. letech po boomu Husákových dětí, když se začaly dostávat do mateřských škol, školek a proplouvaly dále tím vzdělávacím systémem, tak byla naprostá katastrofa dostat se kamkoliv na hory. Tehdy jiné hory nebyly, nebo nejezdilo se na jiné hory než do Krkonoš nebo na Šumavu. (Hlas ze sálu: Do Beskyd!). Do Beskyd. Ano, do Beskyd.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás žádám, pane poslanče, abyste nepokřikoval po paní poslankyni Černochové, jak vy, tak další poslanci.

 

Poslankyně Jana Černochová: I když od kolegy Birkeho bych očekávala - vaším prostřednictvím - že on spíše řekne Orlické hory.

Každopádně jezdilo se na hory po Čechách, Moravě a Slezsku, možná na Slovensko, ale bohužel ty hory byly tak přecpané, že se muselo stanovit období dvou týdnů, kdy se v Praze střídaly děti. Vždycky se řeklo - tehdy byla Praha 1 až 10 - tak Praha 1 až 5 pojedou v tomto termínu, Praha 5 až 10 pojede v jiném termínu. A co se nedělo? Všichni se vystřídali, všichni odjeli spokojeně z hor zpátky. Ale tohle staré pravidlo v té podzákonné normě stále zůstává. A víte, co to způsobuje rodičům? Že se stane, že jedno dítě jim chodí na osmileté gymnázium na Praze 5 a druhé dítě jim chodí na základní školu na Praze 9, takže ti rodiče si musí vyčlenit dva týdny ze své dovolené, aby mohli obě děti vzít na hory nebo na jiné prázdniny.

Já jsem paní ministryni psala, že mně se skutečně toto zdá naprosto nadbytečné, protože dnes možnost, aby jeli rodiče se svými dětmi o jarních prázdninách kamkoli, nejenom, chválabohu, po České republice a zemích Varšavské smlouvy, je skutečně široká a neobávala bych se, že by na jednom kopci, jedněch horách, a navíc nebývá sníh, bylo narváno.

Tohle zrovna je něco, co si myslím, že by pomohlo rodičům, a ne tak, že jim škodíme tím, že jim krademe dítě. Já znám spoustu a mám i spoustu kamarádek, které jsou teď s třetím dítětem na mateřské dovolené a nechtějí dávat dítě do posledního ročníku mateřské školky, protože si chtějí mateřství užít a přijde jim nesolidární a nefér zatěžovat a využívat ten systém ve prospěch sebe, když jsou na mateřské, na úkor třeba jiné maminky, která je samoživitelka. (V sále je silný hluk.)

Jak víte, tak ta povinnost umístit děti v mateřských školkách pro samosprávy už platí. Byla to právě naše vláda, která navrhovala, aby... v době babyboomu...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já začnu jmenovat poslance, kteří ruší projev. Jak jsem již řekl, respektujte to, že se zde přednáší k dané problematice. A vás, paní poslankyně, do určité míry vyzývám ke kázni, abyste mluvila k danému zákonu více konkrétně. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Jana Černochová: Pane místopředsedo, já myslím, že máme před sebou návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, takzvaný školský zákon. Můžete mi z toho, co jsem tady řekla, vyčíst jednu jedinou věc, která by se toho netýkala? Já jsem zatím u předškolního vzdělávání. Lehce jsem zmínila základní vzdělávání. Počkejte, až se dostanu k těm středním a vyšším odborným školám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: V tom případě prosím pokračujte, jestli jste přesvědčena, že mluvíte k věci. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Tak já myslím, že aspoň kolegy to baví. (Smích v sále.) Kývají na mě i členové vládní koalice, že je to baví a že chtějí poslouchat historky z Prahy 2 o tom, jakým způsobem na Praze 2 funguje školství. A já budu doufat... (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás prosím, paní poslankyně, abyste pokračovala, a ostatní kolegy a kolegyně vyzývám ke kázni, abyste se ztišili. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Já bych se tedy ještě vrátila k tomu, že samosprávy na základě změny zákona školského za naší vlády dostaly povinnost zajistit pro děti, které jsou předškoláky, místo ve školce, přestože místa ve školkách byla úplně plná, tak ty samosprávy na základě tohoto nařízení se s tím musely vypořádat. Ony ty samosprávy se vypořádají skoro se vším, co jim navrhne Ministerstvo školství nebo jiné ministerstvo, a tady se s tím musely vypořádávat na úkor budov v základních školách. A jak tady právě říkala paní zpravodajka Bohdalová - abych ji znovu dostala do hry a začalo ji to bavit - tak v rámci těch optimalizací a redukcí některých školských zařízení se nám právě vyplatilo to, že ty budovy zůstaly školským subjektům a předškolní vzdělávání, které jsme jako samosprávy měli na základě povinnosti zajistit, jsme mohli umisťovat do těch základních škol. A ono to pro ty rodiče i pro ty ředitele mělo jeden velký pozitivní efekt a ten efekt byl, že pětileté dítě už začalo chodit do té velké budovy, zpravidla už tam mělo spolužáky, se kterými pak navázalo v prvním ročníku, když se pak dostalo do věku, kdy nastoupilo do první třídy, a vlastně jsme si tím vyřešili právě přebytečnou kapacitu v základních školách a měli jsme naopak vyřešený problém s těmi školami mateřskými.

Dokonce si - a to se nezmiňuje v tomhle zákoně, ale patří to mezi předškolní vzdělávání - myslím, že je určitě účelné, aby obce zřizovatelé měly na svém území takzvané internátní školky. A opět tady můžu říci velmi pozitivní zkušenost, že jedna z našich mateřských školek má internátní provoz a tato školka je skutečně velkou službou, obrovskou službou pro rodiče, kteří pracují, ať už to jsou bezpečnostní sbory, ozbrojené sbory. A tohle jsou opravdu zase věci, které nám nikdo, ani paní ministryně, ani její předchůdci, nemuseli nařizovat, tady jsme si skutečně jako zástupci samosprávy řekli, že chceme koupit budovu, kde bude možné provozovat takovéto zařízení, dokonce jsme na to nežádali ani žádné finanční prostředky po nikom, protože jsme městská část, která se nesnaží zatěžovat státní rozpočet, a ta internátní školka funguje. Tento způsob vzdělávání tady ani není popsán, ani tady v tom, co říkala paní kolegyně Nováková, v těch preambulích, není zmiňován.

Já osobně si myslím, že by určitě pro každého starostu toto mělo být užitečné už jenom z toho důvodu, že se bohužel, vážené kolegyně a kolegové, kteří mě ještě posloucháte, občas děje, a možná se to děje i některým z vás a možná se vám to stalo zrovna dneska, protože jste tady, že jste nebyli schopni dojít včas pro své dítě do mateřské školky. Stalo se to někomu z vás? Pokud ne, ale určitě jako zase starostové a komunální politici víte, že se to někomu občas stane, a co se děje potom? Příslušná ředitelka nebo paní učitelka s tím dítětem musí vyčkat do příchodu rodičů, anebo může zavolat Policii České republiky a Policie České republiky bohužel v těchto případech volá klokánky a jiná zařízení, a to dítě nešťastné bez těch rodičů, v mateřské školce zapomenuté, skončí v klokánku. A já jsem pyšná na to, že u nás se to stát nemůže, protože my právě máme tu internátní školku, takže pokud by se některému z rodičů Prahy 2 toto stalo, tak se vždy snažíme dohovořit s paní ředitelkou z mateřské školky ve Španělské.

Ve Španělské je to dům, který skutečně je velmi krásný. Jsme rádi, že nám jej České dráhy před lety prodaly a že tam můžeme provozovat předškolní zařízení. A to si myslím, že pokud by i paní ministryně příště, ale zase nechci si paní ministryni uzurpovat jenom pro Prahu 2, paní ministryně určitě bude chtít navštívit nejenom jiné městské části, ale i jiné kraje v České republice, ale pokud by byl zájem, tak vám provoz té mateřské školky -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale je 19. hodina. Vzhledem k tomu, že jsme neodsouhlasili jednání po 19. hodině, budu nucen přerušit projednávání tohoto bodu.

 

Poslankyně Jana Černochová: Já se omlouvám, příště dokončím své vystoupení. Děkuji. (Potlesk napříč sálem.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Přerušuji projednávání tohoto bodu. Než přeruším schůzi do zítřejšího rána, přečtu ještě omluvenky. Od 19.45 do konce jednacího dne se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Karel Fiedler a od 19. hodiny do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Ivan Gabal.

Já vám děkuji, vážené poslankyně a poslanci. Přerušuji jednání této schůze do zítřka do 9 hodin ráno. Přeji vám pěkný zbytek dnešního dne.

 

(Jednání skončilo v 19.01 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.