Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

16.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 372/2011 Sb.,
o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování
(zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 614/ - druhé čtení

Tímto sněmovním tiskem jsme se zabývali dne 26. ledna, kde jsme přerušili obecnou rozpravu. Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujali za navrhovatele ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček a zpravodaj pro prvé čtení výboru pro zdravotnictví pan poslanec Pavel Antonín.

Táži se pana navrhovatele, zda má zájem vystoupit v této fázi. Pan zpravodaj? Také ne. Takže nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. O slovo se přihlásila a na řadě je paní poslankyně Marková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych velmi krátce ještě podpořila tento návrh zákona, podpořila zřízení Národního registru zdravotních služeb, kromě jiného i kvůli nutnosti restartovat a kultivovat systém DRG. V této souvislosti je ale třeba mluvit o dvou dimenzích tohoto návrhu zákona, který zákonitě vyvolává určité otázky, na které je nutné znát před závěrečným hlasováním odpovědi. Dimenze jsou za prvé role státu v systému a za druhé shromažďování citlivých údajů.

K první otázce nebo k té první dimenzi. Jestliže si stát klade za cíl kultivovat systém vykazování úhrad a plateb, je třeba se ptát, co to znamená a jestli je na to náš systém připraven. Pokud Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky úspěšně dovrší svůj úkol a povede se mu proniknout do tajů kódování a vykazování výkonů, jaký bude důsledek, jaký dopad budou tyto snahy mít do smluvní volnosti stran, tedy poskytovatelů zdravotní péče a zdravotních pojišťoven, potažmo do dohodovacích řízení.

K té druhé dimenzi, tedy shromažďování citlivých údajů. Při projednávání této změny nelze pominout ani to, že se předmětem národního registru stane plošný sběr neanonymizovaných dat o všech osobách čerpajících zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění a o všech jím poskytnutých hrazených službách včetně jejich četnosti. Navrhovaná novela sice definuje účel, za kterým ke sběru informací dochází, činí tak ale spíše obecným způsobem, který plně dle názoru některých neodpovídá charakteru a množství informací, s nimiž dále registry mají pracovat. V případech, kdy se od navrhované úpravy předpokládá, že obsahem shromažďovaných informací budou mimořádně citlivá data, tedy rodná čísla, demografické údaje, místa trvalého pobytu, zdravotní stav apod., musí být důvodnost takové úpravy a potřeby zpracovávat taková data vždy poměřována testem přiměřenosti vůči zásahu do osobní a osobnostní sféry jedince, která jsou zaručena Ústavou České republiky. Je tedy třeba si klást i otázku, zda je navrhovaná právní úprava nezbytná, důvodná, účelná a obhajitelná ve vztahu ke sledovaným cílům.

Návrh zákona ke stávajícím specifickým registrům, tedy transplantace, onkologická onemocnění apod., které naplňují účel stanovený zákonem a u nichž lze přes určité výhrady akceptovat nezbytnost identifikace subjektu, údajů, v jeho osobním zájmu, přiřazuje další obecný registr veškerých poskytnutých zdravotnických služeb všem občanům, tedy Národní registr hrazených služeb, Národní diabetologický registr a Národní registr intenzivní péče. Je ale skutečně nezbytné vést neanonymizovaný například Národní registr reprodukčního zdraví? S ohledem na rozsah těchto registrů je vhodné posoudit cíle jejich zavedení nezbytností sběru a zpracování osobních údajů, pokud by dané cíle bylo možno naplnit i jiným způsobem.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni. Prosím dalšího v pořadí a tím je pan poslanec Vyzula. Připraví se pan poslanec Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, paní předsedající. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Dovolte mi, abych se po vzrušené debatě o bezpečnosti našeho státu zabýval otázkou zdraví v našem státě. Tomu jednoznačně by měla napomoci i novela zákona, kterou tady teď projednáváme, protože pokud my nebudeme zdraví, tak nebudeme jednat ani o bezpečnosti státu a nebudeme jednat ani o jiných otázkách. To zdraví je naprosto zásadní.

Jaké zdravotnictví vlastně chceme? Myslím si, že všichni se shodneme na tom, ať je to pravice, levice, ať je to kdokoliv nahoře, dole, tak se shodneme na tom, že chceme zdravotnictví solidární a chceme zdravotnictví moderní. Takové, aby odpovídalo současným technickým i lidským možnostem, poněvadž my jsme takové zdravotnictví vždycky měli. Ale zdravotnictví nebo péče o zdraví je čím dál tím dražší. To, co stálo dříve - například magnetická rezonance, která stála dříve, řekněme před deseti, patnácti lety, 30 milionů, dnes stojí 50 milionů. Pracuji v onkologii. Před deseti lety lineární urychlovač na ozařování stál 60 milionů, dnes je úplně normální, že stojí 100 milionů. A ty peníze někde musíme vzít, někde je musíme najít.

Asi nikoho ze zdravotníků a myslím, že ani řadu z vás netěší to, že se mluví ve zdravotnictví o korupci, klientelismu, že se mluví o černých dírách. Bohužel ten současný stav tomu ale nahrává, a proto tato novela, která by měla pomoci od těchto nešvarů. Rád bych poukázal na to, co se stane, kdybychom tento zákon nepřijali. Například nevznikne nezávislá kontrola nad veřejnými financemi. To je to, co bychom chtěli, aby nevznikaly příležitosti pro korupce, nevznikaly černé díry. Ono totiž mnohdy se stává, že občané využívají a čerpají péči u různých poskytovatelů. A my v současné době nedokážeme zjistit, zda není tato péče zneužívána.

Za další. Nebude dokončen, tak jak bylo zde řečeno, takový ten restart DRG - Diagnoses Related Groups. To je v podstatě systém na adekvátní úhradu pro každého stejně, pro každého na základě toho, co opravdu udělal, ale tak, aby například operace žlučníku byla ohodnocena finančními prostředky stejně v nemocnici v Karlových Varech nebo ve Fakultní nemocnici v Motole. A bez tohoto, bez informací, které bychom získali, které potřebujeme, to nemůžeme provést.

Mluví se o tom, že se jedná o nějaký registr, kde jsou citlivá data. Ano, jsou tam citlivá data, jsou tam rodná čísla. Ale uvědomme si to, že Národní zdravotnický informační systém zde není něco nového, o tom se také často mluví, že je to něco, co se teď zavádí. Ten systém tady je od roku 1976 a například v onkologii od roku 1977 máme Národní onkologický registr, registr, kde jsou rodná čísla, kde jsou informace o jiných diagnózách, kde jsou citlivé údaje, a ten registr nám závidí celý svět. Takovýto registr nemá nikdo jiný na světě. To jsou většinou regionální registry, které jsou potom extrapolovány na celé země, jako je Francie, Itálie nebo i Německo, ale oni nemají takový registr, jaký máme my. A ptám se - byla tato data někdy zneužita?

Mluví se o tom, že data by měla být anonymní. Ona ta data jsou anonymně analyzována. Nebude vůbec jednoduché se k nim dostat, tak jako nebylo jednoduché se k nim dostat v minulosti. Mluví se o tom, že soused se bude moci na internetu podívat na data sousedky, v jakém je stavu, a bude si moci podle toho ji ohodnotit. To je naprostý nesmysl. Nic takového prostě není, nebylo a nebude možné.

Co se stane, když nepřijmeme tuto novelu? Nebude možno zavést plnohodnotný systém kontroly kvality zdravotní péče. Zdravotní péče týkající se rehospitalizací, reoperací a dalších parametrů kvality, které rovněž potřebujeme. Proč? Protože chceme kvalitní zdravotnictví. A abychom to kvalitní zdravotnictví měli, potřebujeme mít stejné parametry, které budeme posuzovat napříč zdravotnictvím.

Pokud nepřijmeme tento zákon, nebude možné zavést takzvaný systém optimalizace sítě poskytovatelů, což znamená - to je to, o čem se hodně mluví, zda v jednom regionu je potřeba nemocnice nebo není potřeba nemocnice, zda je tam potřeba oddělení gynekologické každých deset kilometrů, nebo zda je tam jiná péče, která je zbytečně používána v té oblasti.

Co dalšího, a co je velmi zarážející, je to, že my v podstatě v současné době ani nevíme, jakým způsobem jsou lékaři nebo i zdravotnický personál - v jaké fázi vzdělávání se vyskytují. Potřebujeme znát počty a kapacitu profesionálního personálu. My nebudeme moci predikovat do budoucnosti. V současné době víme, že máme problémy s tím, že máme nedostatek pediatrů, máme nedostatek praktiků, ale světe div se, my nevíme, kolik máme lidí v současné době ve vzdělávacím procesu na pediatry nebo na praktiky. Stát si snad zaslouží, aby tohle věděl.

My nebudeme moci udělat třeba psychiatrickou reformu, tu reformu, po které všichni volají a která je nezbytně nutná.

My bychom tím bohužel také pozastavili systém elektronizace a digitalizace zdravotnictví. To je to, o čem se hodně mluví v poslední době, co se týká nejen eHealthu, ale části eHealthu, což je elektronický recept, který by měl lidem pomáhat.

V neposlední řadě celý ten systém v poslední době ve zdravotnictví se stává čím dál tím více zatěžující z hlediska administrativy byrokracie. Naši lékaři a sestry stráví mnohem více času vyplňováním papírů, než aby se věnovali pacientům. A pokud se nám nepodaří prosadit tuto novelu, tak v tom budou pokračovat, a to nám opravdu poděkují. A nejenom poděkují oni, protože pochopitelně je to trápí a za posledních deset let byrokracie nesmírně narostla. Různými vyhláškami a směrnicemi se práce přesouvá od pacienta k papírům. Já si myslím, že bychom tomu měli konečně udělat přítrž, měli bychom ukončit tento systém exponenciálního nárůstu administrativy.

Závěrem krátce k tomu, že pokud mluvíme o bezpečnosti dat, ano, pochopitelně, nic není stoprocentního, ale NZIS jako takový funguje. Funguje roky a nebyl nikdy zneužit. Pokud bude docházet k analýzám a k žádostem o analýzy z těchto registrů, tak samozřejmě za určitých pravidel, která budou muset být dodržována. Analýzy budou anonymní. Novela o tom mluví. Nebude možné, aby soused se podíval na zdravotní data svých sousedů. To všechno povede k tomu, že se nám snad podaří zefektivnit i zkvalitnit zdravotnictví, a to nejen po stránce personální, což opravdu potřebujeme, ale také po stránce finanční. Proto bych rád - a chtěl jsem vás požádat o podporu schválení této novely. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče. Prosím k mikrofonu pana poslance Svobodu. Připraví se pan poslanec Holeček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, zákon, který máme dnes před sebou, je zákon, který je skutečně velmi důležitý. Je důležitý z mnoha důvodů. Já bych v tomto polemizoval se svým předřečníkem, vaším prostřednictvím, s panem profesorem Vyzulou. Není podstatné, jestli tento zákon ošetří nějakou díru, že někdo byl vyšetřen pro jednu diagnózu dvakrát a stálo to pojišťovnu více peněz. To nejsou rozhodující úniky. Podstatné na tomto zákonu je, že by nám měl umožnit zjistit výsledky naší léčebné péče. My neustále hovoříme o tom, že ve zdravotnictví jsou černé díry, hovoříme o tom, že někde je něco dražší, někde je něco levnější, ale vůbec se nezajímáme o to, jaká je vazba té ceny a výsledku, jaký je benefit celé té naší práce. A pokud tyto údaje nebudeme zpracovávat, nemůžeme nikdy hovořit o tom, jestli zdravotnictví je nebo není efektivní, jestli má v sobě nějaké rezervy a jestli je něco, co na něm změnit. Samozřejmě že efekt léčby je naprosto zásadní, znamená zkrácení hospitalizační doby, znamená zkrácení reoperací, znamená zkrácení doby neschopnosti, ve svém důsledku znamená i úbytek lidí, kteří jsou převedeni do invalidního důchodu, a my to musíme vědět.

Musíme vědět, jak se kde léčí, abychom také věděli, jak s těmi zdravotnickými zařízeními zacházet. Tato věc je ve světě známá a funkční. Já jsem také pevně přesvědčen, a říkám to opakovaně, že informace o tom, jaké má zdravotnické zařízení, do kterého jdu stonat, výsledky, jaké má léčebné úspěchy, je informace veřejná, že má každý pacient právo vědět, jaký je terapeutický efekt té nemocnice. Takovéto registry existují samozřejmě ve Spojených státech. Ony mají trošičku jiný dopad, protože podle toho, jak je ta nemocnice úspěšná, jak dobře léčí, také ta zdravotní péče u ní stojí. Tam je např. velmi zajímavé, že kanadští strojvedoucí, což je takové zvláštní povolání - oni jedou přes celou Kanadu a jedou 48 hodin tam, pak tam někde přespí a zase jednou zpátky, oni mají vysokou frekvenci kardiálních příhod, protože to celé je stresující a je to přitom sedavé povolání -, mají pojištění, což je výdobytek jejich odborářů, specifické pojištění, že se mohou v případě potřeby kardiochirurgické intervence objednat do jakékoli nemocnice po celých Spojených státech bez ohledu na to, jaká tam je cena. A oni to samozřejmě využívají. Je to takový benefit, že vlastně železničáři nemají žádné odborářské problémy, protože tato věc je tak zásadní, že se s ní uspokojí. A to je věc, kterou bychom měli vědět i my.

Já jsem jako pravicový politik přesvědčen, že ve svém dopadu tato informace bude mít a bude muset mít nějaký cenový dopad, ať už v podobě toho, že ceny bude diferencovat pojišťovna, nebo v podobě toho, že bude diferencované připojištění na to - to jsou věci, které jsou otevřené. Ale to je ten hlavní a zásadní důvod, proč tyto informace musíme mít. My ho máme, jak tu už říkal pan prof. Vyzula, já jsem s tím pracoval celý život, máme ho v onkologii, kde to skutečně všechno víme, ty informace máme. Každý rok jsme museli vykazovat, jaká je efektivita naší léčby, operační obory musí vykazovat každý rok procento odoperovaných přeživších, uzdravených nebo převedených do dlouhodobé léčby. Ale proč u toho musím mít informaci o tom, kdo to byl, že to byl pan Vonásek z Horní Dolní? Zásadní informace, kterou potřebujete o pacientovi vědět, je, jak je starý, jaké má pohlaví, možná i informace o tom, co dělá, to jsou věci, které do toho můžou spadnout, ale jinak nás zajímá, jaká to byla diagnóza kromě tohohle, jak byla léčena a jaký byl efekt té léčby. To si myslím, že je věc, na kterou jsme stále nedostali dostatečně dobrou odpověď, v čem je nám dobré nebo podstatné to rodné číslo. Já si dovedu představit, že informaci odesílám já jako nemocnice pod nějakým kódovým číslem tak, aby to bylo kdykoli v případě nutné a konkrétní analýzy vázané až na člověka, a těch potřeb bude jistě velmi málo, aby to bylo dohledatelné, a že to nemusí být číslovka nebo informace, která je rozesílaná do toho centra, které s tím bude pracovat.

Úniky informací jsou obrovské a nelze se jim skoro ubránit. Z poslední doby známý příběh, nebo známý příběh... Příběh, který existuje, že při vážné chorobě někoho, kdo je významný nebo mediálně velmi zajímavý, nemocnice nemá jiné řešení, než že ten pacient tam leží pod jiným jménem, na jiné rodné číslo a všechny jeho nálezy jsou vykazovány na jiné rodné číslo, protože samozřejmě při té diagnóze jakýkoli laboratorní nález říká o tom, jak ta choroba vypadá, v jaké je prognóze a co lze očekávat, jaký bude vývoj té choroby, a je to mediálně velmi zajímavé. Já se jistě neobávám toho, že by si někdo opatřil údaje na sousedku, kdy byla na potratu, ale myslím si, že bude velmi zajímavé vědět, že někdo, kdo je můj politický nebo ekonomický zásadní konkurent, má takříkajíc nahoře spočítáno, jak dlouho mi bude konkurovat. V tom okamžiku se obávám, že hacknout ty údaje není žádný problém. A vadí mi to, že do dneška nevím, jak přesně takováto věc bude zajištěna, za prvé. Za druhé nevím, jestli je to nezbytně nutné, aby u toho byl údaj rodného čísla, jestli nestačí jenom údaj o věku, pohlaví a možná i té profesi nebo něco jiného, co by se mohlo vydefinovat, a ty údaje by byly shromažďovány jenom pod nějakým pořadovým kódem nebo by přicházely a jenom nemocnice, která to dodala, která ty údaje má ex principo, by byla schopna potom někdy dekódovat, o koho se jedná. Byly by to nutné dva kroky.

A samozřejmě mi vadí to, že si říkáme obecně: ono je to zajištěné, máme to zajištěné, že to nikde neunikne, úředníci to nikomu neřeknou - ale já nevím jak. Ještě jsem nenašel systém, který by uměl toto zaručit. Ještě jsem nenašel úředníka, ať je to statistik, nebo jenom pisálek, který by odolal tomu, co říkal hrabě Monte Christo - to není otázka toho, jestli to udělá, to je jenom otázka toho, kolik do toho investujete, pak to udělá. Proto si myslím, že rozlišovat tuto oblast toho, že někdo má možnost vstupovat do našich údajů, je prostě principiálně nedobrá. Myslím si, že když už do ní budeme vstupovat, měli bychom naprosto jasně vědět, proč to děláme a co to přinese. A znovu říkám, ty věci, které z toho potřebujeme získat, jsou zásadní a já budu hlasovat všema rukama pro to, abychom se k těmto informacím dostali, ale chci vědět, že žádná jiná možnost než možnost rodného čísla, se kterým budu tyhle údaje počítat, že žádná jiná možnost neexistuje. Když mě o tom přesvědčí ti, kteří to připravují, když mi ukážou kroky, jak to bude zabezpečeno, když mi ukážou, proč to nejde bez něj, proč nestačí ta zjednodušená informace o věku, pohlaví a nějaké anamnestické údaje, to je jedno, co by se tam dalo, a když o tom nebudu přesvědčen, tak budu mít problém pro takovou věc hlasovat, protože omezuje, omezuje úplně obecně základní a principiální, Ústavou garantované právo na ochranu osobních údajů.

Myslím si, že ze všech těchto důvodů mohu navrhnout, abychom použili § 93 odst. 2 a Poslanecká sněmovna poslala znovu garančnímu výboru k projednání tyto body, abychom na ně dostali odpověď, podrobnou odpověď, a potom hlasovali všichni s čistým svědomím, že neděláme něco, co je v rozporu s Listinou lidských práv a svobod. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a prosím k mikrofonu pana poslance Holečka, připraví se pan poslanec Hovorka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radim Holeček: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, já mám vždy problém podpořit takovou novelu zákona, která zavádí nové registry, protože mám pokaždé pochybnosti o rozsahu a účelu sbíraných dat. Předkladatel sice v důvodové zprávě ujišťuje o užitečnosti zdravotnických registrů i zabezpečení proti zneužití dat, která obsahují, ale úplnou jistotu to do mne nevlívá.

Ministerstvo zdravotnictví, vědomo si nálezu Ústavního soudu z prosince 2012 o zrušení Národního registru zdravotnických pracovníků kvůli neoprávněnému zásahu do soukromí zdravotnických pracovníků, přichází tedy s návrhem redukce sledovaných údajů a stanovením rozsahu veřejných údajů a jejich zveřejňování. Detailně určuje výčet subjektů, které budou mít přístup k záznamům v registru, a také výčet subjektů, které budou údaje do registru hlásit.

Jsem si plně vědom, že v České republice zatím jednotnou evidenci zdravotnických pracovníků způsobilých vykonávat zdravotnické povolání nemáme. Volá po ní Ministerstvo zdravotnictví i mj. kvůli spolupráci s univerzitami, vzdělávacími institucemi, komorami a odbornými společnostmi. Chce mít přehled o počtu pracovníků s odbornou, specializovanou a zvláštní odbornou způsobilostí, kteří vykonávají zdravotnické povolání na našem území. Registr pracovníků má být prý koncipován tak, aby byly jednoznačně chráněny údaje vedené o zdravotnických pracovnících. Je navržen jako referenční agendový systém s omezeným přístupem jednotlivých subjektů oprávněných do tohoto registru nahlížet na základě vydání certifikátů s přístupovými hesly. Bude sledována historie provedených nových záznamů, změn stávajících záznamů, nahlížení do registru atd.

Jako předseda podvýboru pro ochranu soukromí volám po tom, aby reforma Národního zdravotního informačního systému prošla hlubší odbornou oponenturou, a to hlavně ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů tak, aby byl popsán tok těchto dat, upraveny lhůty pro anonymizaci údajů u registrů a zpřesněn popis jednotlivých registrů a jejich účely. Například u IT systémů EET jsme se v rámci předposledního podvýboru dotkli toho, jaké certifikáty a jaká hesla je v současnosti možno vůbec považovat za bezpečná. V rozjitřené době, kdy citlivé informace o utajených akcích unikají i z Bezpečnostní rady vlády, v době, kdy e-maily premiéra brázdí vody internetu, nevěřím v utajení dat zdravotnických pracovníků. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu pana poslance Hovorku. Připraví se pan poslanec Brázdil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci vysvětlit ještě několik informací, protože se uskutečnily nějaké tiskové konference na ministerstvu a podobně a některá tvrzení, která jsem zde řekl, byla zpochybňována. Dovolím si objasnit problematiku novely zákona o zdravotních službách a vznik Národního zdravotnického informačního systému z několika otázek.

Je třeba oddělit smysl NZIS, Národního zdravotnického informačního systému. Existence stávajících, většinou užitečných registrů nastavených dávno před tímto šíleným nápadem. Tyto registry mají nastavena pravidla. Nikdo jejich existenci nezpochybňuje. Nelze ale srovnávat jednotlivé stávající registry, které jsou většinou užitečné. Užitečný může být i nově vznikající registr zdravotnických pracovníků. Stávající registry už existují dlouho, mají svůj praktický význam, ale také propracovaný systém kontroly a jedná se o samostatné dílčí agendy. Ale nově vznikající registr hrazené péče je už úplně něco jiného. Je to nová, duplicitní agenda k tomu, co již vedou zdravotní pojišťovny. A NZIS, to je v zásadě registr registrů. Něco jako centrální registr, ve kterém se budou sbíhat údaje ze všech registrů a ze všech diagnóz sociální a pracovní anamnézy a budou se sbíhat v jednom místě. Můžeme si to představit jako hadičky napojené na jednotlivé registry, ze kterých si bude ÚZIS vysávat podle libosti všechno, co potřebuje. Toto se dostalo do zákona teprve v roce 2011 za pana ministra Hegera, ale jenom jako nástroj statistiky. Nikdy to nefungovalo, teď se to má zprovoznit. A právě toto propojení všech registrů je velmi nebezpečné. Navíc NZIS nemá fungovat jako běžný registr veřejné správy. Není totiž oddělena správa agend a správa dat. Toto v jiných registrech veřejné správy není možné. Není možné, aby stejný úředník měl přístup ke všem datům a ke všem agendám. Není popsán systém ochrany jednotlivých dat, není jasné technické postavení provozovatele, není jasné, jak bude vypadat výsledná databáze, a ÚZIS si podle tohoto zákona může vytvořit dle své libovůle jakoukoli databázi, nad kterou nebude mít parlament žádnou kontrolu, nad její konkrétní podobou.

Úřad na ochranu osobních údajů jasně řekl: Nejsme legislativní úřad, ale úřad kontrolní. Máme jeden a půl právníka, nedostali jsme ani věcný záměr zákona. To, co bylo v roce 2001, bylo velmi rizikové. Nikdo nás nekontaktoval a neinformoval. Teď s námi tvůrci zákona komunikovali a řadu připomínek zapracovali do důvodové zprávy. Pokud vznikne pochybnost o oprávněnosti sběru dat, úřad zasáhne a sběr dat zastaví. Ovšem ve stejném dopise, který si kolega vyžádal a který jsem já dostal na vědomí, se píše, že ÚZIS slíbil, že do dvou let bude vypracován precizní zákon o NZIS, ke kterému budou přizváni všichni důležití hráči, včetně zdravotních pojišťoven. Já se ptám, pokud toto je v úmyslu a ví se, že tento zákon není dokonalý, proč se takový polotovar schvaluje a proč se má čekat dva roky, než se připraví jakýsi prováděcí zákon k NZIS.

Každý má Ústavou zaručené právo, tedy ústavní právo na ochranu soukromí. A toto je jasně popsáno ve stanovisku Parlamentního institutu, které jsem minule přečetl tady ve sněmovně, abyste ho všichni měli k dispozici.

Další je otázka přiměřenosti účelu sbíraných dat, kde je zřetelný rozpor s evropskou směrnicí. Nic z toho, co se píše v důvodové zprávě, že NZIS umožní, není pravdivé. Viz stanovisko zdravotních pojišťoven. To, co se má získat, se ze sbíraných dat nezíská. Není nutno sbírat data s jednoznačným identifikátorem, rodným číslem, resp. číslem pojištěnce. To zřejmě nikde ve světě není, aby tak citlivá data byla spojována s jednoznačným identifikátorem. Data se musí anonymizovat. A anonymizace je možná. Potvrdili to i lidé z Národního referenčního centra. Pan ředitel ÚZIS a Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že rodné číslo je nutné, aby se dal vystopovat pohyb pacienta po systému a návštěva různých nemocnic a lékařů. To ale lze již nyní a slouží k tomu tzv. trajektorie pacienta, ale ani tady se neužívá rodné číslo.

Vedle toho je třeba ještě upozornit na rozdíl, který jsem zde uváděl, a to je rozdíl mezi tím, jaké bylo oprávnění ÚZIS v tom současném zákoně, který je dosud platný od roku 2011. V nově navrhovaném znění se stanovuje velmi široký rozsah zpracovávaných dat ode všech, co jsou placeni ze zdravotní daně. Proto je také stejně rozšířena i povinnost tato data předávat. Účel byl vymezen pro statistické účely, toto zůstává stejné, ale navíc je určen k poskytování údajů a statistických informací v rozsahu určeném tímto nebo jinými právními předpisy včetně poskytování informací pro mezinárodní instituce. Toto rozšíření účelu znamená vznik centrální databáze. Je to generální souhlas se vznikem centrálního úložiště. Jednoznačné identifikátory osoby jsou dány v § 70 odst. 2. Je výslovně uvedeno, že se předávají bez jeho souhlasu. Rozsah předávaných dat z jeho zdravotní dokumentace je dán § 70 odst. 2 bod a). A tady bych chtěl reagovat na tiskovou konferenci na Ministerstvu zdravotnictví, kde se říkalo, že žádné údaje z diagnóz se předávat nebudou. Ten paragraf jasně hovoří o tom, co se předává do registru. Že jsou to údaje, které se týkají pacienta, posílá je tam poskytovatel. Je tam přesně vypsáno - z důvody úspory času nebudu citovat příslušný odstavec. Z toho je jasně zřejmé, že se předává kompletní diagnóza, předává se sociální anamnéza, pracovní zařazení atd. atd. Takže je třeba mluvit přesně, co všechno se bude předávat. Čili všechna zdravotnická zařízení budou napojena na tento NZIS a informace budou předávat.

Další věc, která je důležitá, je třeba k tomu říct některé informace k účelu přiměřenosti účelu zákona. V důvodové zprávě se opírá tento zákon o některé věci, které se podaří lépe tímto zákonem vyřešit. Například se zdůrazňuje přínos pro kvalitu zdravotní péče. Plně reprezentativní data zdravotních pojišťoven umožní zavedení tzv. identifikátorů kvality zdravotní péče a jejich referenční hodnocení ve všech segmentech systému. K tomu chci uvést, že návrh struktury dat obsahuje pouze údaje o poskytnuté péči a její úhradě. Součástí nejsou ani důvody poskytnutí péče ani její výstupy. Nelze tedy vyhodnotit prakticky žádné indikátory kvality. Pro vyhodnocení indikátorů kvality nejsou nezbytné osobní údaje, pouze údaje o demografickém zařazení pacienta: věk, pohlaví, region, ohrožující faktory apod.

Za druhé, dostupnost zdravotní péče. Hodnocení dostupnosti péče vyžaduje nutně plošnou analýzu dat, která v současné době není pro všechny segmenty péče možná. Národní registr zdravotních služeb tuto situaci zásadně změní. Bude možné hodnotit dostupnost péče z geografického pohledu a rovněž z hlediska různých sociálních a demografických skupin obyvatel. Tolik důvodová zpráva. Jaká je skutečnost? Návrh struktury dat obsahuje pouze údaje o poskytnuté péči a její úhradě. Součástí nejsou údaje o dostupnosti zdravotních služeb, místní a časové, dostupnost nelze tedy vyhodnotit. Pro vyhodnocení indikátoru kvality nejsou nezbytné osobní údaje, pouze údaje o demografickém zařazení pacienta, věk, pohlaví, region, ohrožující faktory apod.

Za třetí, důvod, bezpečnost, zdravotní péče. Zavedení indikátoru kvality s sebou nese i kvantifikaci indikátoru bezpečnosti péče. Navržená úprava umožní kvantitativně hodnotit významné nežádoucí události, zejména v systému akutní a následné lůžkové péče. Tolik důvodová zpráva. Skutečnost je taková, že návrh struktury dat obsahuje pouze údaje o poskytnuté péči, její úhradě, součástí nejsou údaje o nežádoucích účincích nebo komplikacích. Bezpečnost nelze tedy vyhodnotit. Záměr by naopak mohl být naplněn, pokud by došlo ke konkretizaci sběru nezbytných údajů, zároveň by ale byla duplicitně s činností jak jiných sběrů ÚZIS, tak s povinností oznamování Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.

Čtvrtý důvod. Spolehlivý systém kontroly, monitoringu kvalitu a dostupnosti péče. Národní registr hrazených zdravotních služeb společně se zavedenými zdravotními registry umožní analyzovat a hodnotit krátkodobé a dlouhodobé ukazatele výsledků péče, identifikovat slabá místa v systému a zaměřit se na ně. Skutečnost je taková, že návrh struktury dat obsahuje pouze údaje o poskytnuté péči, její úhradě, součástí nejsou údaje o dostupnosti místní a časové, nelze tedy vyhodnotit. Pro vyhodnocení indikátoru kvality nejsou nezbytné osobní údaje, pouze údaje o demografickém zařazení pacienta, věk, pohlaví, region, ohrožující faktory apod.

Možnost optimalizovat léčebnou péči pro různé sociální a demografické skupiny. Plošná analýza dat o poskytovatelích zdravotních služeb, objemu a struktuře jejich péče umožní optimalizovat hustotu a dostupnost vybraných služeb pro různé skupiny obyvatel, např. pro seniory, občany s určitým zdravotním postižením nebo pro těhotné ženy. Ale ani v tomto případě dostupnost nelze vyhodnotit.

Optimalizace sítě poskytovatelů zdravotní péče. Distribuce zdravotní péče adekvátně připravených, vybavených a také situovaných zdravotnických zařízení vyžaduje nejen monitoring objemu péče, ale také analýzu spádových oblastí, zejména u lůžkových zařízení. Navržená novelizace Národního zdravotnického informačního systému toto umožní s využitím plošně reprezentativních dat. Rovněž bude možné monitorovat migraci pacientů za léčbou. Navrhovaná úprava je použitelná jen připojením Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb, Národního registru zdravotnických pracovníků a Národního registru hrazených zdravotních služeb. Pro splnění cíle ale není nezbytně nutné použití osobních údajů pojištěnců. V této souvislosti je nutné zmínit duplicitu sběru údajů o poskytovatelích zdravotních služeb - sběr dat v Národním registru hrazených zdravotních služeb podle § 77a písm. g) je redundantní, pokud jsou stejné údaje předmětem sběru pro Národní registr poskytovatelů zdravotních služeb.

Sedmý důvod. Plánování finančních a personálních zdrojů pro zajištění adekvátní léčebné péče. Jedním ze základních cílů navrženého řešení je zajistit dostupnost dat pro optimalizaci systému úhrad a pro plánování personálních kapacit systému. K tomuto budou zejména sloužit Národní registr hrazených zdravotních služeb a Národní registr zdravotnických pracovníků. Navrhovaná úprava, bohužel, je použitelná jenom při napojení Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb, Národního registru zdravotnických pracovníků a Národního registru hrazených zdravotních služeb. Pro splnění cíle není nezbytně nutné použít osobních údajů pojištěnců.

K dostupnosti dat o síti poskytovatelů zdravotní péče a o zdravotní péči samotné. Navržená úprava v konečném důsledku zvýší informovanost občanů a pacientů o dostupnosti léčebné péče v jejich okolí, ve střednědobém horizontu rovněž informovanost o kvalitě a výsledcích péče. Skutečnost je taková, že navrhovaná úprava je možná jen při propojení Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb, Národního registru zdravotnických pracovníků, Národního registru hrazených zdravotních služeb, ale pro splnění cíle není nezbytně nutné použít osobních údajů pojištěnců.

Z toho, co jsem uvedl, je třeba konstatovat, že navrhovaná novela tohoto zákona v testu přiměřenosti z pohledu evropského práva neobstojí, protože propadá hned v několika aspektech. Svým charakterem navrhovaná právní úprava představující mimořádně široce koncipované shromažďování citlivých údajů není nezbytná, důvodná ani účelná. Návrh novely zákona, resp. v rámci ní definovaný rozsah sběru dat, neumožňuje ani naplnit všechny vytčené cíle, o něž se předkladatel v návrhu v důvodové zprávě opírá. Naproti tomu v kontextu shora uvedených závěrů k jednotlivým bodům při využití stávající právní úpravy i při ochraně osobních údajů, při využití anonymizovaných dat, při zodpovědném definování struktury požadovaných dat dává možnost dosáhnout požadovaného účelu.

K této problematice uspořádal podvýbor pro ekonomiku ve zdravotnictví, zdravotní pojištění a lékovou politiku seminář minulé úterý, bohužel se na tento seminář nedostavil ani pan ředitel Úřadu pro zdravotnické informace a statistiku jako hlavní předkladatel tohoto zákona ani žádný zástupce z Ministerstva zdravotnictví, kteří by na tomto semináři návrh tohoto zákona obhájili.

Já jsem tady přitom prvním projednávání, při první části projednávání tohoto zákona přednesl některé otázky, dosud jsem na ně nedostal odpověď, tak prosím, aby pan ministr na tyto otázky odpověděl. Pro jistotu je můžu zopakovat.

Pane ministře, dovoluji si požádat o vysvětlení, proč je nutno veškeré citlivé údaje, např. o psychických problémech, o užívaných psychofarmakách, urologických, sexuálních problémech, potratech, zkrátka o všem, co je zaznamenáno ve zdravotnické dokumentaci, včetně bydliště a rodného čísla, posílat do jednoho místa a jak tyto údaje pomohou řešit kvalitu, dostupnost, bezpečnost, optimalizaci péče a optimalizaci sítě poskytovatelů, jak se píše v důvodové zprávě. Kde v zákoně je stanoveno, jaké bude postavení technického provozovatele systému a jeho zaměstnanců a s tím spojená ochrana citlivých dat. Jak budou jednotlivá citlivá data zvlášť legislativně ochráněna před zneužitím. Jak budou mít osoby, které budou povolovat přístup do registru, stanovenu povinnost posuzovat proporcionalitu, tj. přiměřenost poskytování osobních údajů jiným osobám vzhledem k informačnímu sebeurčení osob. Jak budou mít osoby-pacienti zajištěn přístup ke všem svým osobním údajům, které mají podle zákona o nich být zpracovávány bez jejich souhlasu. Proč se neřídí zdravotnický informační systém stejnými přísnými pravidly jako jiné základní registry, jako registry veřejné správy. Proč se pro řízení ekonomiky nevyužívají existující data, existující databáze ze zdravotních pojišťoven. Proč je pro nový systém DRG nutno veškeré informace o zdravotním stavu, sociální a pracovní anamnéze spojovat výhradně s rodnými čísly a ne s jiným anonymizovaným identifikátorem. Proč je nutno teď rychle, překotně schválit tento sněmovní tisk, propojit všechny databáze, spustit tady ty agendy, a teprve poté do dvou let podle informací Úřadu na ochranu osobních údajů připravit kvalitní zákon o NZIS. Nemyslíte, že v případě Národního zdravotnického informačního systému musí být úplně stejný režim jako u jiných registrů podle zákona o základním registru, že musí být oddělena agenda a správa dat a že nemůže být soustředěna v rukou jedněch lidí? Zákon o základních registrech určuje definice registru, rozsah shromažďovaných dat, vazby mezi agendami, evidence přístupu k datům, správce agend a mj. i vedení záznamů o událostech souvisejících s provozováním zdravotních registrů. Musí být zřejmé kdo kdy co a za jakým účelem v systému s daty dělal. Toto bohužel ve sněmovním tisku naprosto chybí a odkaz na důvodovou zprávu nestačí.

Dovolím si ještě jednu další otázku. Můžete, pane ministře, informovat Poslaneckou sněmovnu, kolik lidí, zaměstnanců Úřadu pro zdravotnické informace a statistiku, současně pracuje, případně v jakých funkcích, v soukromé společnosti IBA, s.r.o., která se mj. zabývá farmako-ekonomickým hodnocením některých léčiv, např. významných inovativních léčivých přípravků?

To si myslím, že je taky důležitá informace, kterou by poslanci měli vědět. Jestliže zaměstnanci Úřadu pro zdravotnické informace a statistiku nejsou pod zákonem o státní službě a jestliže mezi nimi pracují i lidé, kteří jsou i jednateli v soukromé společnosti, dokonce jsou jejími většinovými vlastníky, protože 7 % v této společnosti má Masarykova univerzita, řekněte mi, jak je zajištěn střet zájmů, který případně mají tito lidé, kteří mají takto výrazně citlivé údaje spojované s rodnými čísly shromažďovat a mají je vyhodnocovat. To si myslím, že je velmi důležité, abyste tady vysvětlil.

Až bude zase někdo na Ministerstvu zdravotnictví dělat tiskovou konferenci, ať jasně přečte § 70 odst. 2, co všechno je nutné pro zpracování osobních údajů v Národním zdravotnickém informačním systému podle odst. 1 písmeno b) a c) a co se předává bez souhlasu subjektu údajů, tedy bez souhlasu pacienta, pokud dále není stanoveno jinak, ať přesně každý ví, že se jedná o veškeré informace, které jsou předávány lékaři v důvěrném vztahu pacient - lékař. Všechny tyto údaje mají končit v centrálním systému.

Znovu říkám, že v podrobné rozpravě se připravím přednést návrh na zamítnutí tohoto zákona, a vy sami si vyhodnoťte svoji odpovědnost k tomu, jestli schválíte takovýto polotovar zákona, kde není zajištěna ochrana dat, není zřejmé, jak bude řešena ochrana dat, není jasné technické postavení provozovatele a není jasné, jak bude vypadat konečná databáze. Vy budete zodpovědní za to, pokud tento zákon projde, pokud některé informace uniknou. A věřte tomu, že se bude jednat o velmi citlivé a velmi zajímavé informace pro farmaceutické firmy, pro komerční pojišťovny a pro další.

Tolik jsem vám chtěl říct a nyní je rozhodnutí samozřejmě na vás. Doufám, že pan ministr moje otázky, které jsem zde již potřetí přednesl, vysvětlí. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Eviduji dvě faktické poznámky. S první prosím k mikrofonu pana poslance Vyzulu, připraví se pan poslanec Antonín, pak přednostní právo pana ministra a pak pan poslanec Brázdil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, paní předsedající. Ono by to bylo nadlouho. Já jsem si říkal, jestli vystoupit, nebo nevystoupit. Tak dobře. Ti, co s tím nesouhlasí, běžte za svými voliči a řekněte jim: My nechceme transparentní zdravotnictví! My nechceme efektivní zdravotnictví, které by vám zachraňovalo život! Nám vyhovuje tohle chaotické zdravotnictví, které zde máme! (Velmi emotivně.) A nechceme moderní zdravotnictví. Vůbec! Běžte jim to říct. Máme 50 tisíc lékařů, 100 tisíc sester, možná o něco víc. Oni vás budou milovat, když tenhle zákon nepřijmete, protože mají šíleně moc administrativní práce a tím, že se propojí všechny systémy, dojde k tomu, že oni budou muset vyplňovat asi tak jednu pětinu toho, co musí dělat teď. Ale prosím, běžte jim to říct! Oni vás budou milovat! (Opět velmi emotivně. Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím s další faktickou pana poslance Antonína. Připraví se pan poslanec Svoboda, všechno faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Antonín: Víte, já přemýšlím, z čeho pramení ten útok proti tomuto zákonu. Kde se to v lidech bere? Protože tento zákon jednoznačně chce pomoct našemu zdravotnictví. Lidé, kteří pracují s registry, které jsou už desítky let, onkologický, tady někdo jmenoval, proč reprodukční medicína. Já jsem porodník a porodnický a reprodukční je jeden z nejstarších registrů a jenom díky němu máme úroveň našeho porodnictví a úroveň naší neonatologie tam, kde je. Prosím vás, uvědomte si, že díky tomu, že se naučíte pracovat s daným systémem, s ním můžete zvýšit jeho úroveň a jeho kvalitu. A jestli to nechcete, tak proč to nechcete? Opravdu o tom musím přemýšlet. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím s faktickou poznámkou pana poslance Svobodu a po něm pan poslanec Hovorka. Pane ministře, vydržte, toto jsou faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji za slovo. Je mi velmi líto, že musím zásadně nesouhlasit se svými dvěma předřečníky. Nechci na to používat žádný emotivní hlas ani křik. Má otázka je jednoduchá. Já plně podporuji to, abychom tyto informace měli. Budu pro to hlasovat. Já se ptám, proč to musí být spojeno s rodným číslem pacienta? Na tuto otázku mi nikdo nedává odpověď. Já jsem plně pro to, aby to existovalo. To, co říká kolega Antonín, vaším prostřednictvím, já jsem taky porodník, vím, jak důležité to je. Ale má otázka je jediná. Proč musí být údaje použity pokryté hlavičkou rodného čísla? Žádnou jinou otázku nemám. A na to mi žádný, ani emotivní projev neodpověděl. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím s faktickou pana poslance Hovorku. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji. Já bych chtěl říct, že pro to, abychom měli kvalitní zdravotnictví, nepotřebujeme sbírat velmi citlivé údaje spojované s rodným číslem. Toto nám nezajistí kvalitnější zdravotnictví. Bohužel. To není pravda. Ten, kdo to říká, v podstatě neříká pravdu. Kvalita zdravotnictví záleží na úplně jiných parametrech, a pro to, abychom měli informace, nepotřebujeme spojení s rodným číslem. Řekněte příklad, kde v jiných zemích takto citlivé údaje jsou spojovány s jednotlivým identifikátorem. Můžete říct, že jiné země nemají rodné číslo. Ale to není problém České republiky, to je problém toho, kdo vytváří tento zákon a kdo si chce ulehčit práci a chce sbírat všechno s rodným číslem. Ale bohužel z ústavního hlediska, z hlediska proporcionality toto není možné. Není to, že bych bránil využívání registrů, které existují, mají svůj účel a jsou osvědčené, ale je o tom, že nechci, aby tady vznikla databáze, která bude všechny informace centralizovat na jednom místě a spojovat s rodným číslem. A my ani nevíme, jak bude vypadat konečná databáze, tím méně to, jak budou zajištěna jednotlivá data. Já čekám na odpověď na otázky. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Ještě s faktickou pan poslanec Vyzula. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, paní místopředsedkyně. Tak tedy z jiného soudku. Proč potřebujeme rodné číslo? Sbíráme epidemiologická data například o tom, kolik máme pacientek s rakovinou prsu. Když nebudeme mít rodné číslo, nebudeme vědět, kolik máme rakovin prsu. Dále. Získáváme data o tom, kdy onemocnění vzniklo, za jakých okolností vzniklo. Mluvíte o sociální anamnéze. Jestli je to nullipara, není nullipara. Kdy pacientka měla menses, neměla menses. To jsou všechno údaje, které, pokud víme, jako že už je víme, jsou základem pro budování zdravotnického systému při léčbě rakoviny prsu. (Nesouhlasné hlasy v pravé části sálu.)

Pokud nebudeme mít tato data spojena s rodným číslem, tak si budeme jenom hrát na úrovni dojmologie. A příkladů je celá řada. To nemusí být jenom rakovina, ale může to být infarkt. Jestliže budeme vázat infarkt na určité období, na to, jakou léčbu absolvoval, jakou má ten člověk práci, z toho všeho se dají zjistit rizikové faktory, které mohou pomoci v dalším průběhu, v dalším systému péče o zdraví lidu. Bez toho to prostě nemůžeme zjistit. A nemůže stát řídit a navrhovat opatření, která by vedla ke snížení těchto onemocnění. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím s faktickou pana poslance Svobodu, připraví se pan poslanec Laudát. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji ještě jednou za slovo. Já pracuji celý život s onkologickým registrem. Byl jsem u toho, když vznikal pro gynekologickou onkologii, a můžu s pravděpodobností hraničící s jistotou říct, že všechny číselné údaje o tom, kolik máme rakoviny té které lokalizace, známe a máme.

My se každý rok scházíme jako centra klinické onkologie a gynekologické onkologie a navzájem si říkáme výsledky, předkládáme je tam ve strukturované podobě. Nikdy u toho není žádné rodné číslo, ale naprosto přesně víme, kolik kdo z nás léčil které rakoviny, s jakým efektem a úspěchem, jak byly ty ženy staré, jaká byla jejich sociální anamnéza. Ale nikde u toho nemáme rodné číslo. A ještě nám nikdy nechybělo. Já si myslím, že obávat se, že nebudeme znát počet nádorů mammy, když nebudeme mít rodná čísla k těm diagnózám, je údaj, který v té praxi skutečně nefunguje. A znovu říkám, že je celá řada zemí, která vůbec žádnou takovou registraci pacienta nedovede přes nějaký obecný celonárodní identifikátor, a přesto tam tyto věci fungují. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Laudáta s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já jenom musím říct, že ne vždycky se s panem kolegou Hovorkou shodnu, ale v tomto stoprocentně. Já se skutečně domnívám, že by pan ministr měl tento návrh stáhnout. Já ho nepodpořím, dokonce budu hlasovat proti tomuto návrhu. Myslím si, že skutečně tento zákon, nebo tato novela není postavena tak, aby garantovala nezneužitelnost těchto velmi, velmi osobních a citlivých dat.

A k panu kolegovi Vyzulovi. Kde se zastavíte? Vy chcete skutečně, tato koalice, vynakládat obrovskou energii na shromažďování dat, snahou dostat občany pod kontrolu, ať jsou to podnikatelé přes elektronickou evidenci tržeb, selektivně vybrané občany na základě velmi sporných kritérií k majetkovým přiznáním atd. atd. Já vás upozorňuji, že vy první se můžete stát obětí těchto praktik. A skutečně pokud stát potřebuje tato data, není v dnešní době takový problém přidělit všem anonymní čísla a shromažďovat ta data tak, aby byla bezpečná a neidentifikovatelná s konkrétními osobami. V době, kdy tady jeden z členů vlády vyrábí složky na své politické konkurenty, koaliční partnery apod., se domnívám, že ostražitost je velmi namístě. A tady argumenty, že to poslouží... Samozřejmě, každá statistika, data, jsou lepší k rozhodování. Ale k tomu skutečně nepotřebujete rodná čísla a další detaily, které to konkrétně identifikují s konkrétní osobou.

Já skutečně vyzývám pana ministra, aby tento zákon stáhl, ať s ním přijde za dva roky, až bude systém udělaný tak, aby ta data byla anonymní. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Mám zde další tři faktické poznámky. S první prosím k mikrofonu pana poslance Hovorku, připraví se pan poslanec Běhounek a po něm pan poslanec Antonín. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Ano. Já jenom aby bylo jasné, co všechno se sbírá. Takže pro zpracování osobních údajů v Národním zdravotnickém informačním systému, je-li subjektem údajů pacient, se sbírají za prvé údaje potřebné k jeho identifikaci, a to číslo pojištěnce, je-li přiděleno, nebo rodné číslo, není-li tímto číslem číslo pojištěnce, anebo datum narození, není-li přiděleno rodné číslo, dále název obce a popřípadě název městské části nebo městského obvodu, adresa místa trvalého pobytu, a jde-li o cizince, adresa místa hlášeného pobytu a státní občanství. Za druhé údaje související s jeho zdravotním stavem ve vztahu k onemocnění a jeho léčbě, a to zejména údaje sociodemografické a diagnostické, osobní, rodinná a pracovní anamnéza pacienta související s onemocněním včetně posouzení jeho aktuálního zdravotního stavu, údaje o zdravotních službách poskytovaných pacientovi, dále údaje o výkonu povolání nebo zaměstnání, popřípadě o výkonu služebního poměru, potřebné pro posouzení zdravotního stavu pacienta. Za třetí identifikační údaje poskytovatele, který zdravotní služby poskytoval, včetně oddělení a pracoviště. Za čtvrté identifikační údaje posledního zaměstnavatele pacienta, u něhož nemoc z povolání vznikla, naposledy pracoval za podmínek, za kterých nemoc z povolání vzniká... Pak je tedy jednoznačné, které údaje se sbírají. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Běhounka, připraví se pan poslanec Antonín a po něm pan poslanec Štětina. Všechno faktické poznámky. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Běhounek: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, členové vlády, hezké odpoledne. Položím jedinou otázku. Na čem je založeno zdravotní pojištění? Na anonymních datech? Kolují v našem prostoru vaše zdravotní údaje z nemocnic? Tak si udělejte obrázek sami. (Potlesk z řad koalice.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní poprosím k mikrofonu pana poslance Antonína, připraví se pan poslanec Štětina. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Pavel Antonín: Já nemám vlastně už co říct, protože jsem chtěl říct přesně to, co řekl kolega Běhounek. Vaše data jsou v každé nemocnici. Ta je digitalizuje a odevzdává každé pojišťovně. A vy se teď jenom bráníte, aby se ty pojišťovny posčítaly v podstatě dohromady a udělala se z toho jedna statistika. Nerozumím tomu.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Štětinu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Štětina: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já na rozdíl od svých předřečníků chci poprosit, přímo požádat pana ministra, aby tento zákon nestahoval. Protože tento zákon je potřebný. A mně se nelíbí, že při každém projednávání jakéhokoli zákona spočívá konzervatismus v tom, že budeme tajit rodná čísla. Vždyť ta rodná čísla o nás zná každý. Já se domnívám, že nikoho vůbec nebude zajímat, jestli já půjdu na nějakou operaci s kýlou za čtrnáct dnů, že někdo si moje rodné číslo zjistí. On ho prostě už dávno má. Takže já si myslím, že takováto malichernost, jako je rodné číslo, není důvodem pro to, abychom neměli tento zákon, který je skutečně potřebný.

To je jenom moje slušná připomínka. Mohl bych hovořit a navazovat na svoje předřečníky, ale zatím to neudělám. Ale nevylučuji, že možná budu hovořit stejným tónem, jako hovořil pan prof. Vyzula. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím s faktickou paní poslankyni Peckovou, připraví se pan poslanec Hovorka. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Pecková: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já bych si dovolila říct jako lékař k jednomu z předřečníků prostřednictvím paní předsedající, že zprávy z nemocnic skutečně kolují. Dokonce je to tak, že diagnózy, které se jednou objeví na závěrečné propouštěcí zprávě, se téměř, jakkoli si svých kolegů vážím, tupě opisují, takže když takzvaně jednou máte nějakou diagnózu přišitou, je velmi obtížné se jí zbavit.

Jinak bych chtěla říct něco, co tu možná nezaznělo nebo nějak vyšumělo. Víte, lékařské tajemství tady nebylo kvůli tomu, aby z lékařů byli nějací tajemní mágové, kteří jsou nadaní nadpřirozenou mocí a disponují tajemnými informacemi. To tady vždycky bylo kvůli ochraně pacienta. Každý z nás lékařů kromě medicíny založené na důkazech potřebuje ještě jednu kategorii, bez které léčit nejde, kterou potřebuje jak lékař, tak pacient. A to je prosím důvěra. Důvěra pacienta v to, že to, k čemu se možná dlouho odhodlával - svěřit vám své obtíže -, u vás zůstane v dobrých rukou, že se nedostane tam, kam se dostat nemá. A tím nijak nezpochybňuji to, že společnost určité informace potřebuje. Ale chci říct, že ty samozřejmě má. Zdravotní pojišťovny disponují potřebnými daty, zrovna tak jako lékaři mají povinnost hlásit určité typy onemocnění. Takže není třeba se obávat, že bychom všichni onemocněli infekční chorobou prostě proto, že se to utají a nikomu nesdělí.

Takže bych ještě apelovala na to, abychom nezrazovali důvěru pacienta, protože pak možná skutečně ušetříme náklady, protože když pacienti (upozornění na čas) ztratí důvěru ve svého lékaře, tak prostě nepřijdou. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím k mikrofonu pana poslance Hovorku s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Chtěl bych reagovat na pana kolegu zpravodaje. Co tady řekl, je pravda. Informace jsou ve zdravotních pojišťovnách a již dneska si o ně Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo financí může říct a také říká. Podle zákona tuším 280 ty informace může získávat.

A k tomu, proč se musí stavět nová databáze vedle toho, co již existuje ve zdravotních pojišťovnách, které již řadu těch údajů mají. VZP je připojena k základním registrům od roku 2014. VZP - to je 6 milionů občanů a všechny druhy poskytovatelů péče se všemi léčebnými výkony, které lze z pojištění platit. Nový systém řízení s agendami vedený v souladu se zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, může tedy Ministerstvo zdravotnictví začít testovat a provozovat hned. Stanoví se práva a povinnosti, které souvisejí s vytvářením, užíváním, provozem a rozvojem nově zapojených informačních systémů vedených u ministerstva a světlé zítřky mohou začít. Ale k tomu není třeba budovat úplně novou databázi a spojovat všechny údaje na jednom místě ze všech diagnóz všech pacientů.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím s faktickou pana poslance Opálku. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, chtěl bych reagovat na to, co říkal kolega Hovorka. Víte, on by byl i jednodušší postup. Jenom k němu získat politický souhlas - aby fungovala jedna zdravotní pojišťovna a ta by pak měla všechna data stejně tak, jak je to plánováno. Ale teď nevím, jestli by to nenarazilo na úplně stejný problém, který je tu diskutován. Ta oponentura totiž nemá vůbec, ale vůbec žádný smysl, protože ta jedna pojišťovna by spravovala přesně to, co bude ten nový registr, a to by nám ale nevadilo. Tak proč nám to vadí při tomto materiálu? Tomu nerozumím. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu pana poslance Brázdila s řádnou přihláškou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, současní někteří, možná budoucí pacienti, chtěl bych se dotknout takovéto oblasti. Možná jste všichni jednou slyšeli názvy rychlovka, záchranka, urgentka, pohotovost, ranvéčko, letecká a podobně. (Hluk a smích zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, moc se omlouvám, ale poprosím pravou stranu, aby na sebe nepokřikovala, protože opravdu ruší. Děkuji.

 

Poslanec Milan Brázdil: Tohleto jsou všechno termíny, které se týkají přednemocniční neodkladné péče. A během možná třiceti let záchranka prošla jakýmsi vývojem, vývojem od toho, kdy byla organizovaná tak, že vyjížděl lékař na základě nějakého zařvání z okna, vyběhl z okna ARO a běžel k sanitě, pak to přešlo přes okresní záchranky, některé z nich se delimitovaly na územní střediska záchranné služby - to nebylo špatné, to bylo spravované ministerstvem a bylo to podle mého dobře spravované. Pak se ovšem záchranná služba stala krajskými. V současné době tady máme, představte si, 14 pískovišť, 14 krajských záchranných zdravotnických služeb, které si jedou podle svého zřizovatele, podle svého chlebodárce. Kdo jím je? Kraj. Jedna z nich je tedy městská - pražská. A tyto zdravotnické záchranné služby dělají všechno ne stejně, a přitom my si platíme zdravotní daň a chceme pojištění, pardon, chceme tu péči zdravotní, přednemocniční naprosto stejnou a chceme ji i v hromadné havárii, chceme ji prostě kdekoliv, prostě chceme kvalitní přednemocniční neodkladnou péči. Ale ono je tu těch nejenom 14 originálních záchranných služeb, které toto poskytují, ale ony se nedomluví ani v případě ohledání mrtvého.

Mám tady přichystané čtyři pozměňovací návrhy. Jeden z nich se týká ohledání mrtvého. Prosím, snad tu není nikdo, kdo by řekl, že záchranná služba je zřizovaná proto, aby ohledávala mrtvé. Jednoho dne, až vy budete mít zdravotní problém nebo vaše dítě nebo vaše rodina, tak co budete chtít? Aby tam ten lékař byl co nejdřív. Čas hraje velkou roli. Čas prostě do čtyř až šesti minut, pokud nejste, umíráte nebo máte klinickou smrt a jdete biologickou. Čas hraje velkou roli. Jenomže když záchranné služby a lékaři jsou posíláni na ohledání mrtvých dvacet třicet minut daleko od svého výjezdového stanoviště, tak se k vám ta záchranka asi nedostane dobře. A pozor, kraje to řeší každý jinak. Tu máme koronera. Nikdo neví, co to je. Je to jakýsi človíček, který za úplatu, za prachy kraje vyjíždí někam a tam provede konstatování i ohledání mrtvého. Pak tu máme někde, v nemocnici, odjíždí, dokonce lékař vyjede nějakým sanitním vozidlem, nebo bůhví jakým, na místo, provede ohledání. Pak je tu samozřejmě i posádka záchranné služby, rychlá lékařská - tam jde i lékař, a ten to provádí taky, nebo Rendez-Vous auto. No prostě to je špatně.

A já, pane kolego Němečku, mně se dostal teď poslední dobou dopis, nebo toto téma je zvedlé, je to zvedlé Českou lékařskou komorou, je to téma zvedlé záchranáři, lékaři, ne samozřejmě v těch vedoucích funkcích, ti budou proti, ale dostal se mi dopis, že všechno je bezva, že to všechno klape, že to je super, že to tak necháme, protože prostě nic lepšího není. No lepší je. Lepší je tak jako hasiči i policajti, aby byli jednotní, aby to nepodléhalo krajům, aby to byl stejný metr pro všechny, ať jsem v Aši, nebo v Olomouci.

A proto chci závěrem říct, že jsem předložil pozměňovací návrhy, které v podrobné rozpravě načtu. Mimo jiné se týká právě ohledání těla zemřelého v době, kdy k tomu nemůže přijet praktik nebo bůhvíkdo, tak to prostě nepatří záchrance. Doufám, že tu není nikdo, kdo by se mnou polemizoval. Nepatří záchranné službě ohledávání těla zemřelých, patří zachraňování. (S důrazem.)

Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní prosím k mikrofonu s faktickou pana poslance Běhounka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Běhounek: Ještě jednou, vážená paní předsedající, členové vlády, dámy a pánové, velice nerad musím konstatovat, ze se sem zatahují záležitosti, které nemají s fungováním zdravotnické záchranné služby žádnou souvislost. Řekněme si jednoznačně, jak ten zákon je, jakým způsobem bylo ohledávání stanoveno, komu bylo určeno a jaké možnosti kraje v rukou mají. Takže prosím, aby si každý uvědomil, že řešíme to, jak se zrovna daří. Týká se to lékařské služby první pomoci nebo dneska LPS a dalších záležitostí. A byl bych velmi rád, kdyby kolega Brázdil navrhl změnu zákona, a ne prostě zasahovat do kompetencí krajů, které jsou jim ze zákona určeny, a mají se o tu záchranku postarat. Pokud je názoru, že by se měla spojit, samozřejmě ano, tak ať dá stát 30 miliard, které do toho kraje daly, které do toho dávají pravidelně, a my jsme samozřejmě schopni potom se o tom nějakým způsobem bavit.

Jinak jsem včera jednal se všemi řediteli záchranných služeb, se všemi hejtmany a upozorňuji vás, že názor, když před čtyřmi lety byl touto Sněmovnou přijat zákon o zdravotnické záchranné službě, a ona funguje a není pravda, že nefunguje a že se nedomluví, to zase rozmontovávat, to jsme borci. (Slabý potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A táži se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak, tudíž obecnou rozpravu končím. A pan ministr se přihlásil o závěrečné slovo. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přiznám se, a byl jsem možná naivní jako opakovaně ve své politické zkušenosti na postu ministra zdravotnictví, že tento zákon získá podporu napříč spektrem. Dokonce i projednávání ve zdravotním výboru naznačovalo, že všichni, kterým jde o změny ve zdravotnictví, kteří mluví o tom, že jsou pro transparentnost zdravotnictví, tento zákon podpoří. Nicméně odpor, který tento zákon vzbudil, a to, že - já bych skoro řekl, že někteří kolegové zde přítomní vyhlásili tomuto návrhu křížovou výpravu, mě přesvědčuje v tom, že tento zákon má možná ještě hlubší smysl, než jsem si myslel, protože ten návrh někomu hodně vadí. Někomu hodně vadí to, že do zdravotnictví bude vidět, že bude jasné, jaký je průchod pacienta systémem, jak na tom jsme, jak jdou finanční toky. A někomu toto hodně vadí.

Musím říct, že logika, že zdravotní pojišťovny, sedm zdravotních pojišťoven, a já nejsem kritikem systému pluralitního zdravotního pojištění, já si myslím, že v rámci systému se snaží dělat dobrou práci, má přístup k informacím o pohybu pacienta systémem, ale státu je nedáme, protože kdybychom to dali státu, tak ohrozíme soukromí, svobody, kdoví co ještě a způsobíme velké škody.

Musím říct, jsem rád za to, co tady řekl pan poslanec Hovorka prostřednictvím paní předsedající, že i lidé z NRC řekli, že ten systém je špatně. Tak já už aspoň vím, odkud fouká, odkud aspoň ten jeden zdroj je, protože Národní referenční systém, to byl systém, který tady vyvíjel deset a více let systém DRG. Systém DRG, který je dneska v troskách, který tady musíme znovu budovat, a pro to, abychom ho vybudovali, potřebujeme tenhle zákon. A shodou okolností někteří lidé, kteří seděli v dozorčích orgánech Národního referenčního centra, upravovali nastavení těch hodnot, jak se za co platilo, tak shodou okolností pro poskytovatele vykonávali poradenskou činnost, kterou jim radili, jak to mají optimalizovat a jak mají finance získávat ze systému pojištění. Tak já chápu, že oni nechtějí, aby se tady v tom udělal pořádek, že udělají všechno pro to, aby to tady zůstalo, že vypustí mlhu a že k tomu použijí někoho, který vlastně ani úplně neví, o co tady jde, a použijí úplně jiné argumenty.

Dovolte mi tedy, a omlouvám se za trochu emocí, které jsem teď projevil, ale myslím si, že jsou namístě, protože teď se rozhoduje o tom, jestli do systému zdravotnictví pustíme ten reflektor, jestli v tom uděláme pořádek, anebo ne. A věci ostatní opravdu považuji za zástupné.

Dovolte, abych odpověděl na některé otázky, které tady padly, byť těm, kteří je kritizují, už jsme je odpovídali několikrát a oni pak stejně vystupují úplně stejně, aniž by jakékoliv vysvětlení vzali. Já pak mám pocit hrachu házeného na zeď a pocit, že to nemá úplně smysl.

Padla tady otázka smyslu sběru dat v Národním referenčním systému. A já musím říct, že úplně nerozumím, co k tomu některé kritiky vede. Zákon je totiž připraven s maximálním respektem k ochraně osobních dat a vůbec nesměřuje k nějakému zkoumání konkrétních pacientů. Pochopitelně potřebujeme v datech poznat jedince, abychom mohli mapovat jeho cestu po systému, to znamená, že je napřed v ambulanci, pak skončí v nemocnici, tam se s ním něco děje, čerpá nějakou péči, pak je někam přeložen. Prostě potřebujeme identifikátor pacienta, abychom se bavili o reálném obrazu toho, jak systém vypadá. Ale po tom napojení jsou data analyzována pouze po plné anonymizaci a individuální záznamy nejsou a nikdy nebudou nikam posílány nebo zveřejňovány. Zásah do soukromí je tedy minimalizován a analýzy se netýkají konkrétních osob. Předložená novela umožní sledovat přesně to, co potřebuje každý občan, pokud se octne v roli pacienta. V první řadě kvalitu a bezpečnost zdravotních služeb, výsledky péče krátkodobé i dlouhodobé a s tím související dodržování standardů diagnostiky a léčby. Dalším cílem je sledování a zajišťování rovnoměrné dostupnosti správné péče pro občany ve všech regionech České republiky. Každý z nás si jistě přeje, aby byla garantována a kontrolována kvalita péče, kterou čerpáme. To bez úplných a reprezentativních dat prostě zajistit nelze. Data také umožní analyzovat náklady na poskytnutou péči s cílem je optimalizovat. Ekonomické cíle jsou neméně významné, neboť úspory v systému umožní financovat moderní metody léčby.

Není pravdou, že předložená novela zásadně rozšiřuje objem a rozsah sbíraných parametrů. Jak již jsem konstatoval výše, drtivá většina komponent zůstává nezměněna. Podezření, že dojde ke sběrům vysoce citlivých osobních dat, dat o stylu života, rozvodech, sociální situaci, jsou zcela nesmyslná. Například u nádorů sledujeme z osobní anamnézy pouze kouření a výskyt předchozích nádorů u pacienta. Takováto sledování jsou běžná ve všech vyspělých státech, neděláme nic zvláštního. Nadto, opět zdůrazňuji, že nejde o konkrétní jedince.

Byla vznesena připomínka, proč nevyužijeme pro sledování data zdravotních pojišťoven. Opět je zde patrné zásadní nepochopení předložené novely, protože toto je právě její nejvýznamnější část, tedy využití dat pojišťoven pomocí nového Národního registru hrazených zdravotních služeb. Novela tedy usiluje o snížení administrativní zátěže českého zdravotnictví, jak o tom hovořil pan profesor Vyzula, a o vytěžování již existujících dat, tedy dat uložených ve výkaznictví zdravotních služeb v datových skladech pojišťoven. Tyto datové sklady nebudou novelou nijak obsahově rozšířeny. Novela v tomto směru tedy nepředstavuje žádné budování obřího a nebezpečného datového skladu. Jde pouze o vytěžování dat, která již existují.

Není rovněž pravdou, že by NZIS zaostával v zabezpečování dat nebo že by data byla nějak odkryta ke zneužití. Systém zabezpečení je velmi propracovaný a robustní. K primárním datům, kde jsou i osobní údaje, se nikdo nepovolaný nedostane. Přístup je omezen na jednotky pracovníků správce - interních zaměstnanců, žádných outsourceovaných firem. Žádná primární data nejsou nikam předávána a i analytici pracují s daty agregovanými, anonymizovanými. Záruka bezpečnosti je potom kontrola, systém musí být kontrolován nezávislými a povolanými profesionály. Systém vnější kontroly budeme nyní podstatě posilovat, mimo jiné i jako plnění úkolů daných kybernetickým zákonem. NZIS jsme nahlásili jako kritický informační systém a bude dle kybernetického zákona auditován.

Předložená novela je také ve shodě se strategií, kterou v této oblasti aplikují vyspělé země Evropy a světa. V řadě aspektů zde nyní zaostáváme například za severskými státy, Velkou Británií, Holandskem. Vnímejme prosím, že ve vyspělých státech světa je normální sledovat dostupnost a kvalitu péče o nemocné, je normální sledovat bezpečnost a kvalitu péče o těhotné ženy, zdravotní stav miminek, malých dětí. Je normální mít kontrolu nad daty o úhradách, které my všichni jako daňoví poplatníci za péči platíme. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane ministře, a táži se pana zpravodaje, zda má zájem o závěrečné slovo. Není tomu tak. Nyní bychom se měli vypořádat s návrhem pana poslance Svobody, který navrhuje vrátit zákon garančnímu výboru k novému projednání, samozřejmě v souladu s § 93 odst. 2 jednacího řádu. Já svolám kolegy z předsálí. Všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami.

 

Nyní zahajuji hlasování o předneseném návrhu pana poslance Svobody. Kdo je pro, zmáčkněte tlačítko a zvedněte ruku. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 156, do kterého je přihlášeno 122 přítomných, pro 18, proti 96. Návrh byl zamítnut.

 

Budeme tedy pokračovat dále. Zahajuji podrobnou rozpravu, do které mám přihlášenou jako první paní poslankyni Pastuchovou, připraví se pan poslanec Hovorka.

 

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Chtěla bych se jenom přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který je uveden pod číslem 3303. Důvodovou zprávu k tomu jsem přednesla při obecné rozpravě v minulých dnech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Také vám děkuji, paní poslankyně.

Vyměnili jsme se v řízení schůze a budeme pokračovat v podrobné rozpravě. Jako další vystoupí pan poslanec Hovorka a připraví se pan poslanec Brázdil. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. V souladu s tím, co jsem říkal už minule, podávám návrh na zamítnutí tohoto zákona a konstatuji, že pan ministr neodpověděl na moje otázky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní tedy pan poslanec Brázdil a připraví se pan poslanec Hovorka ještě jednou. Ne, tu rušíte, dobře. V tom případě pan poslanec Pavel Antonín. Prosím, pane poslanče, můžete mluvit.

 

Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Mám tři pozměňující návrhy v písemné podobě, jeden bych načetl ústně.

První pozměňovací návrh pod číslem 3204 - jedná se o tom, aby informace o získání, změně či ukončení oprávnění k poskytování zdravotních služeb dostala tuto informaci i příslušná komora - česká lékařská, stomatologická, farmaceutická, zkrátka tyto informace by měly mít, protože na ně jsou pak dosazováni od soudů, od policie, čistě technická záležitost.

Druhý pozměňovací návrh písemný pod číslem 3652 se týká § 38 odst. 1 písm. b). O co tam jde? Jde o to, že - představte si, že přijedete k pacientce, která ohrožuje domácnost, děcka, manžela s nožem pod krkem a přijede tam záchranná služba, a v ten moment, když vcházíme do bytu, ta paní sedí v křesle, nůž odložený. Ona bezprostředně neohrožuje zdraví a život. To slovo "bezprostředně" je tak svazující, tak komplikující celou situaci, a proto je v návrhu změněno na "nebo je vysoce pravděpodobné, že budoucí ohrozí". Je to na tom lékaři, který posoudí, zda je to divadlo, anebo je to opravdu reálná hrozba. Zkrátka "bezprostředně" vadí nejenom zdravotnické záchranné službě, ale vadí to také psychiatrům, kteří musí vlastně proti vůli pacienta hospitalizovat dotyčného.

Třetí pozměňovací návrh je daný v dokumentu pod číslem 3214. Ten se právě týká toho mého již vystoupení - ohledání těla zemřelého, které, je uvedeno, má provádět zdravotnická záchranná služba. A já se to tady snažím zmírnit slovem "pouze při poskytování přednemocniční neodkladné péče". Ale to nestačí. Informoval jsem se, že tohleto pouze tam nehraje téměř žádnou roli. Nejsem právník, tak jsem hodně hledal informace, až na ministerstvu mi řekli - to je o ničem, to nic nezmění. Proto bych si teď dovolil načíst ústní pozměňovací návrh, ten nemá číslo, ale musím ho říct přesně.

Je to, že ustanovení § 84 odst. 2 písm. d) se zrušuje. A mám uvést také odůvodnění. A to odůvodnění prostě je: Záchranná služba tu není od ohledávání těla zemřelého, to si má zajistit někdo úplně jiný. Záchranka je od slova zachraňovat. Tedy tam se snažím, aby v tomto zákoně o zdravotních službách tento paragraf vůbec nebyl, aby ta možnost tam ani nebyla dána.

Děkuji za pozornost a doufám, že najdu mezi vámi lidičky, kteří selským rozumem uznají, že asi to je potřeba takhle. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji, pane poslanče. Nyní tedy požádám v podrobné rozpravě pana poslance Pavla Antonína.

 

Poslanec Pavel Antonín: Chci se jenom přihlásit k legislativně technické změně pod číslem 3585, která je uložena v systému.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Táži se, zda někdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Nikoho nevidím. Je-li tomu tak, v tom případě končím podrobnou rozpravu. Táži se pana zpravodaje nebo pana předkladatele na závěrečná slova. Není tomu tak. Já vám děkuji. V tom případě končím druhé čtení tohoto návrhu. Děkuji jak panu zpravodaji, tak panu předkladateli.

 

Budeme pokračovat dle schváleného pořadu schůze. Otevírám další bod a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.