Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

33.
Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím zákona o zadávání veřejných zakázek
/sněmovní tisk 638/ - druhé čtení

Prosím tedy paní ministryni, aby i tento tisk uvedla. Něco nám říct musíte, paní ministryně.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová Určitě ráda řeknu. Vážený pane předsedo, vážené dámy poslankyně, vážení pánové poslanci, jedná se o návrh zákona, kterým se mění některé další zákony právě ve vazbě na vznik nového zákona o zadávání veřejných zakázek. Jedná se především o technické změny dalších doprovodných zákonů. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. My jsme tento návrh přikázali rovněž výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako garančnímu výboru a dále rovněž byl přikázán příslušným dvěma výborům - ústavněprávnímu a hospodářskému. Tisky vám byly doručeny, resp. usnesení vám byla doručena jako tisky 638/1 až 5. Prosím zpravodaje garančního výboru a ústavněprávního výboru pana poslance Pletichu.

 

Poslanec Lukáš Pleticha: Vážený předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, tímto tiskem se zabýval rovněž výbor pro veřejnou správu, který ho doporučil ke schválení tak, jak byl podán, nebyly k němu podány žádné pozměňovací návrhy a takto byl doporučen. Stejnou procedurou byl tento tisk projednán i v ústavněprávním výboru dne 14. ledna. Rovněž byl projednán, rovněž byl doporučen a žádné pozměňovací návrhy nebyly podány,

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a prosím tedy, aby opět pana poslance Birkeho zastoupil pan předseda hospodářského výboru.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já tady přečtu usnesení hospodářského výboru ke sněmovnímu tisku 638:

"Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky po vyslechnutí úvodního slova náměstka ministryně pro místní rozvoj Jana Blechy, zpravodajské zprávě poslance Jana Birkeho a po obecné a podrobné rozpravě

I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky projednat a schválit sněmovní tisk 638 ve znění předloženého vládního návrhu zákona;

II. zmocňuje zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s navrhovatelem a legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl v návrhu legislativně technické úpravy, které nemají dopad na věcný obsah navrhovaného zákona;

III. pověřuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky přednesl zprávu o výsledcích projednávání tohoto zákona v hospodářském výboru;

IV. pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky."

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, děkuji, pane předsedo. Povedeme tedy sloučenou obecnou rozpravu k těmto dvěma tiskům.

Sloučená rozprava k bodům 32 a 33
/sněmovní tisk 637 a 638/

Prosím první přihlášenou, kterou je paní poslankyně Halíková, aby se ujala slova, a připraví se pan poslanec Adamec.

 

Poslankyně Milada Halíková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, členové vlády, vážené poslankyně a poslanci, stovky miliard korun se každý rok vynakládají na stavební práce, dodávky a služby nejenom při čerpání prostředků z evropských fondů, ale i z národních dotací nebo z vlastních rozpočtů ať už ministerstev, krajů, měst a obcí. Všichni zadavatelé přitom pochopitelně musí postupovat podle stávajícího zákona o zadávání veřejných zakázek. Ročně se tak soutěží, pro zajímavost, zakázky v celkovém objemu, který dosahuje téměř 600 mld. korun. Při projednávání současného, jak už tady bylo paní ministryní zdůrazněno, nového zákona, nikoli novely zákona o zadávání veřejných zakázek, jsme neustále konfrontováni s tlakem, že musíme nový zákon o zadávání veřejných zakázek poměrně rychle přijmout, abychom vyhověli předběžné podmínce Evropské komise k čerpání evropských peněz. Jenže zadavatelé veřejných zakázek i uchazeči o ně od nás poslanců očekávají především jistotu, že pokud podle tohoto zákona budou postupovat, tak se nedostanou do potíží jak s dotacemi, tak nebudou čelit trestním oznámením, která se bohužel zejména vždycky v období před novými volbami doslova množí. (Stále hluk v sále.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně, já se velmi omlouvám a prosím sněmovnu o klid, jak vpravo, tak vlevo. Prostředek je výjimečně ticho, hluk jde zleva a zprava. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Milada Halíková: Předložený zákon je velice rozsáhlý, co do paragrafového znění je obsáhlejší než ten stávající. Je ale otázka, jestli očekávání, o kterých jsem hovořila, skutečně splňuje a bude splňovat.

Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj se proto na svém jednání nezabýval jenom tím, co mu bylo předloženo, ale uskutečnil celou řadu konzultací se zástupci krajů, měst a obcí i s dalšími zadavateli veřejných zakázek. Z proběhlých debat musím konstatovat, že panuje obava, abychom neschválili zákon, který bude třeba novelizovat dřív, než se ho všichni zadavatelé naučí používat. Obavy z toho, co jsem právě řekla, do jisté míry umocňuje i množství pozměňovacích návrhů, kterými se jednotlivé výbory zabývaly a které jsou předmětem dnešního druhého čtení návrhu zákona.

Překvapilo mě, vážené poslankyně a poslanci, že desítky pozměňovacích návrhů iniciovalo samotné Ministerstvo pro místní rozvoj jako předkladatel tohoto zákona. Jenom ve výboru pro veřejnou správu jich bylo celkem 38. Zdá se, že předlohu se nepodařilo před odevzdáním na jednání Sněmovny ani po vypořádání tři a půl tisíce připomínek v mezirezortním připomínkovém řízení dotáhnout do podoby bez nutnosti dalších korekcí.

Zarážející je, že Ministerstvo pro místní rozvoj počítá s vydáním řady metodik. Důvodem má být, že metodiky je možné upravovat snadněji podle aktuálních potřeb, než jak je tomu u zákona. Pokud by se takový přístup uplatnil, tak by se ale zadavatelé mohli utopit v množství metodik a naopak by znejistěli, jak mají vlastně postupovat. Jako příklad mohu uvést, že Ministerstvo pro místní rozvoj odmítlo stanovit v zákonu kritéria pro stanovení mimořádně nízké nabídkové ceny, protože to prý neodráží různorodost předmětů zakázek a z evropské směrnice byl nakonec původní vzorec vyřazen. Ovšem možné vzorce má obsahovat metodika, což zase vyvolá, troufnu si říci, strach vylučovat výrazně podhodnocené nabídky, aby nedocházelo ke zdlouhavým sporům a odvolávání k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Zákon má podle předkladatele dát zadavatelům větší zodpovědnost, ale znamená to i větší samostatnost? Může naopak posílit jejich závislost. Od některých představitelů obcí, kde nemají právníky, natož právní oddělení, jsme opakovaně ve výboru slyšeli, že se bude podle nich zvyšovat závislost na právnících a zejména na specializovaných firmách, které připravují výběrová řízení a jejich vyhodnocování. Tak i po přijetí nového zákona hrozí, že mnoho prostředků z rozpočtu nepůjde na občany tolik očekávané investice, ale naopak na právní a odborné služby, aby starostové a zastupitelstva pokud možno nečelili trestnímu stíhání.

Myslím si, vážené kolegyně a kolegové poslanci, že bychom měli vnímat naše specifika dále při schvalování - a o tom tady paní ministryně hovořila - 30 % víceprací, než je evropskou směrnicí povolených 50 %, ale také současný trend vedení politického boje trestními oznámeními vztahujícími se především k veřejným zakázkám.

Ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jsme projednávali před dnešním druhým čtením celkem 120 pozměňovacích návrhů, které výbor obdržel. Paní ministryně tady uvedla k některým z nich stanoviska a řekla předem, co můžeme očekávat, že bude podpořeno, a naopak kde bude stanovisko předkladatele negativní.

Chtěla bych se ve svém vystoupení zastavit ještě u jednoho pozměňovacího návrhu, který ve svých předlohách od výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj máme a který je uveden pod číslem 43 a týká se problematiky komoditních burz. Uvádím dopředu, že ve třetím čtení budu požadovat, aby tento pozměňovací návrh byl hlasován samostatně, a dnes v podrobné rozpravě načtu změnu usnesení oproti tomu, co předkládá výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Je tomu tak proto, že od doby, kdy výbor projednával tuto problematiku, jsme se seznámili ještě s celou řadou skutečností, které do té doby známy nebyly, a došla jsem k závěru, že pozměňovací návrh výboru v tomto bodě je v přímém rozporu se zákonnou úpravou fungování komoditních burz podle zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, a ve svém důsledku tak i v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek. Proto tedy ještě vystoupím v podrobné rozpravě s návrhem na změnu.

V závěru svého vystoupení vás všechny, kolegyně a kolegové poslanci, chci požádat, abychom ve třetím čtení při závěrečném hlasování nepřipustili nějaké, omlouvám se za ten výraz, divoké rozhodování, ale měli vždy na mysli, že zákon má stanovit srozumitelná pravidla pro zadavatele i dodavatele, a ne jim naopak složitým zákonem práci komplikovat.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. Prosím pana poslance Ivana Adamce. Připraví se paní poslankyně Soňa Marková.

 

Poslanec Ivan Adamec: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, paní ministryně, úvodem bych možná řekl, že tento návrh zákona ve mně budí trochu rozpaky. A neříkám to proto, že bych chtěl hned kritizovat práci paní ministryně nebo jejího ministerstva, ale je to proto, protože jsem dlouholetý starosta a s různými typy zákonů na zadávání veřejných zakázek mám své osobní zkušenosti. Musím vám říct, že jakýkoliv problém, který vždy byl, tak končil tak, že třeba v mém případě stavba za půl miliardy korun se zastavila díky úředníkovi z Ministerstva financí, který poslal na ÚOHS, protože se mu nelíbilo, jak dopadlo výběrové řízení, které předtím všichni schválili. A já vám to řeknu takhle. Já jsem 16 měsíců dlužil stavební společnosti 200 milionů korun. Sám je nemám, abych je zaplatil ze svého, takže jsem se skutečně skoro modlil, aby se na ÚOHS konečně právníci dohodli na tom, že jsme nic neporušili, že ta zakázka proběhla v pořádku. To se nakonec stalo, ale těch 16 měsíců, to mi věřte, to vám nikdo neodpáře. (Hluk zleva.)

Co se týká toho, co tady říkala paní ministryně, ona se nám to snažila zdůvodnit velmi věcně, velmi dobře. Při prvním čtení jsem ji upozorňoval, že tento návrh zákona nevidím úplně jednoduše, protože jak se říká, ďáblík je vždycky ukryt v detailu, a mám obavy, že těch ďáblíků tady bude celá řada. A to, že si jenom myslíme, že ten zákon bude lepší - a pobavil mě kolega z hospodářského výboru, který řekl myšlenku, že tento návrh zákona bude určitě lepší než ten starý, tak jsem se pobavil, protože tento návrh zákona má o sto paragrafů více než ten starý, a když se podívám na počet pozměňovacích návrhů, které jsou podány nebo budou podány, kde to přesahuje číslo 150, tak jako už jsem jakýsi optimismus v tomto případě ztratil. Nakonec jako starý konzervativec říkám, že každá změna většinou bývá jenom k horšímu, a tady v Poslanecké sněmovně je to skoro pravidlo. Takže bych byl velmi opatrný, že to bude změna k lepšímu. Dokonce si myslím, že tento zákon se velmi brzo vrátí do Poslanecké sněmovny, protože bude potřebovat novelizovat.

Nakonec mimochodem dneska jsme tady probírali a schvalovali vysokoškolský zákon, kde byla řada pozměňovacích návrhů, a přiznám se, že pro nás, kteří přímo na tom zákonu nepracovali, na těch pozměňovacích návrzích, byl docela oříšek se v tom vyznat. Ale to neříkám proto, že jsme si to dneska dopoledne odpracovali, ale i z toho důvodu, že už na chodbě tady padalo od rektorů a děkanů, že to je špatně, že se zase bude muset novelizovat. A já říkám, že to je skoro pravidlo v této Sněmovně, že něco tady schválíme, a pak říkáme "my víme, že to není úplně v pořádku, ale příští novela to spraví". Takže tady bych řekl, že příští novela může být vykoupena draze, jak se říká, krví našich starostů a představitelů veřejné správy, a to bych velmi nerad.

Musím říct, že se samozřejmě teď udělala spousta práce, ale moje první otázka byla, proč se tak spěchalo. Já vím proč. Protože máme lhůtu. Prostě Evropská komise. Je to jasné. Musíme splnit to, k čemu jsme se zavázali. Nicméně mohli jsme s tím zákonem začít podstatně dříve.

A než přejdu k tomu, co jsem vám chtěl sdělit, protože se přihlásím i do podrobné rozpravy, mám tady dva pozměňovací návrhy a byl bych rád, kdyby je Sněmovna mohla posoudit, a to kladně. (Předseda Kováčik a předseda Mihola se spolu nahlas baví u lavice KSČM.) Já, pánové, můžu klidně přestat.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím, chápu, že porada předsedů klubů je důležitá, ale prosím buď mimo sál, nebo tišeji. Děkuji.

 

Poslanec Ivan Adamec: Ale chtěl jsem připomenout některé věci, které už tady prošly. Dneska se tady všichni divíme, jaké problémy máme s EIA. Upozorňovali jsme, že to není v pořádku, že se nám to může vrátit, že není nic vyjednáno. Také se to stalo. Takže veřejné peníze v oblasti liniových staveb jsou dneska ohroženy. To je jedna věc. Teď schvalujeme další důležitý zákon - návrh zákona o zadávání veřejných zakázek. Myslím si, že je to další významný zákon, který reguluje vlastně výdaj veřejných prostředků, veřejných peněz. A čeká nás ještě stavební zákon. A jestli to dopadne jako s EIA, tak tedy potěš pánbůh, jak budeme ty veřejné peníze prostě využívat. (Kdosi se baví nahlas, jinak je ticho.) Já si myslím... Pane předsedo.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pane poslanče, to zas tak velký hluk není. Už jsme tady zažili vyšší hladiny.

 

Poslanec Ivan Adamec: Ono je tady docela ticho, ale když tam někdo začne mluvit nahlas... Tak tedy jsem zvědavý, jak to vlastně bude vypadat s tou naší společností v příštích letech. Takže já jsem opatrný. Myslím si, že skutečně ten zákon by zasloužil podstatně větší pozornost, než jsme mu věnovali, i když musím říct, že v poslední době ano.

Možná bych ještě připomenul, možná historie této Poslanecké sněmovny. Vrátím se nazpátek na první zasedání, kde mezi prvními pěti návrhy zákonů jsme měnili zákon o zadávání veřejných zakázek. Myslím, že si to všichni pamatují. A ty projevy tady doprovázely potlesky, protože samozřejmě byli jsme tu nováčci většina z nás, a byl to zážitek. A já jsem tady říkal, že prostě když jsme začínali s tím zákonem, tak jsme měli takovýto šanon. (Ukazuje prsty jedné ruky tloušťku přibližně 3 cm.) Když jsme teď končili, tak ten šanon byl takovýhle. (Ukazuje oběma rukama délku přibližně 25 cm.) A vzpomínám si - teď jsem tady dostal dotaz, proč ty předchozí vlády, ty předchozí Sněmovny s tím něco neudělaly? Tak si vzpomínám, když to bylo za té poslední vlády, která měla mandát ze Sněmovny, tak vlastně vrcholil takzvaný protikorupční boj. Všichni podlehli tomu, že v tomto státě se krade, nejvíc kradou starostové a primátoři a je potřeba jim to osladit a je potřeba udělat takový zákon o zadávání veřejných zakázek, že to prostě nepůjde. A trošku se zapomnělo na to, že pak to nešlo vůbec. Pak jsme to tady měnili. Vzpomínám si, že to bylo myslím, že jsme odstranili ten nesmysl, že když se přihlásí jeden zájemce, tak se musí rušit výběrové řízení. Takže si myslím, že s tím máme své bohaté zkušenosti. Tehdy byla doba jiná, byla vyostřená. Dneska to máme trošku lepší. Dokonce jsem četl, že jsme poskočili v žebříčku korupce nahoru v tom pozitivním slova smyslu. Tak bych se neobával toho, abychom si to tady nemohli říkat úplně přesně a jasně a na rovinu.

Budu podávat dva pozměňovací návrhy. Jeden z nich se týká zjednodušeného postupu pro zadávání podlimitních veřejných zakázek. Za chvilku vám přečtu, protože ten text není úplně jednoduchý, čeho se to týká. A musím tedy říct, že v tomto případě mi připadá, že trošku tvůrce návrhu tohoto zákona byl opět papežštější než papež, že rozšiřujeme evropskou směrnici zbytečně na typ zakázek, které stačí upravit národní legislativou. To si myslím, že bychom měli zvážit, jestli za to nestojí, protože pokud budeme svazovat zadavatele v této oblasti, tak si s tím můžeme vyrobit víc problémů než užitku.

Příslušná směrnice 2014/24/EU ukládá národní legislativě členského státu pouze povinnost transpozice příslušných ustanovení této směrnice vztahujících se k nadlimitním veřejným zakázkám. Právní úprava zadávání podlimitních veřejných zakázek je pouze záležitostí národní legislativy členského státu. A o to jde, aby to tak bylo.

Navrhovaná právní úprava namísto výrazného zjednodušení procesu zadávání podlimitních veřejných zakázek velmi podrobně upravuje postup zadavatelů pro tento typ veřejné zakázky. Právní úpravu tzv. podlimitních veřejných zakázek navrhuji zjednodušit pouze na oznamovací povinnost vybraných údajů podlimitních veřejných zakázek na profilech zadavatelů a následnou technickou povinnost prostřednictvím elektronických nástrojů transponovat údaje takto zveřejňované do jednoho datového úložiště. Jako vhodné úložiště se v tomto případě jeví Věstník veřejných zakázek. Cílem tohoto navrhovaného řešení bude zjednodušení a sjednocení zadávání veřejných zakázek v podlimitním režimu do jednoho postupu, a tak zcela vypustit kategorii tzv. veřejných zakázek malého rozsahu. Tuto kategorii veřejných zakázek zařadit do režimu zadávání veřejných zakázek v podlimitním režimu. Zásady uvedené v § 6 zákona pak budou dodrženy tak, že bude povinností zadavatelů veřejných zakázek uveřejňovat všechny zakázky a například od limitní předpokládané hodnoty 50 tis. korun bez daně z přidané hodnoty na svém profilu a transponovat vybrané údaje o těchto zakázkách do Věstníku veřejných zakázek. Tímto způsobem bude umožněna účast co nejširšímu okruhu dodavatelů. Zároveň bude stanovena povinnost minimální doby uveřejnění zakázek v procesu zjednodušeného postupu zadávání podlimitních veřejných zakázek. Tento model, pokud mám správné informace, funguje například v Rakousku.

Druhý návrh, který budu podávat, tak je to ohledně užívání elektronických nástrojů. V návrhu zákona vůbec není zakotvena přímo možnost, aby si zadavatel zvolil, zda bude používat elektronické nástroje, jejichž správu buď zajišťuje Ministerstvo pro místní rozvoj, anebo elektronické nástroje komerčních výrobců. Myslím si, že tady je to potřeba také tak udělat. Pokud mám správné informace, Ministerstvo pro místní rozvoj na toto připravuje podzákonnou normu, vyhlášku, a já bych byl velmi nerad, aby se tady zúžila možnost konkurenčního soupeření mezi různými provozovateli a aby to nespadlo pouze jenom pod tzv. národní elektronický nástroj, který pro ministerstvo dělá firma Tesco, o které si zjistěte informace každý sám. Myslím si, že by tady měla být konkurence a přímo ta elektronická možnost by měla být zakotvena v zákoně.

Jinak na závěr mého krátkého vystoupení mi dovolte nám všem popřát, ať se nám podaří probojovat s tím pralesem pozměňujících návrhů a ať skutečně to, co vyjde tady ve finální podobě z Poslanecké sněmovny, je to, co naši zástupci veřejné správy budou využívat efektivně, budou to využívat tak, aby se nebáli, a ta rozhodnutí budou jednoznačná natolik, že ÚOHS se bude moct věnovat něčemu jinému než jenom honění starostů na základě různých podnětů. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Ještě než vystoupí paní poslankyně Marková, je zde faktická poznámka pana poslance Plíška. Prosím, máte dvě minuty.

 

Poslanec Martin Plíšek: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Dovolil bych si jenom krátce reagovat na vystoupení paní ministryně, ve kterém odmítla můj pozměňovací návrh, který schválil ústavněprávní výbor a který se týká toho, že firmy, které jsou alespoň z 10 % ovládány nebo vlastněny členem vlády, se nemohou zúčastnit veřejných zakázek. Na výboru ústavněprávním jsme se od paní ministryně dozvěděli, že probíhá řízení s Řeckem v této údajně obdobné kauze, ale toto řízení ještě neskončilo, a že o jeho výsledku budeme informováni. Teď po pár týdnech jsme se dozvěděli, že to řízení skončilo, ale - a to je podstatné - týká se zjevně úplně jiné věci. Týká se údajně oblasti vlastnictví médií. Já chápu, že vláda chce řešit otázku řetězení a vlastnictví médií a že chce předložit tuto legislativu, ale to není téma zákona o veřejných zakázkách. Takže já trvám na tom, že ty případy nejsou úplně stejné. Navíc můj návrh tam má to vlastnění z 10 %, takže rozhodně se nedá říkat, že by šlo o úplně stejný návrh, který se teď řeší v Řecku. Takže jenom jsem na to chtěl takto zareagovat, že mě paní ministryně utvrdila v tom, že ten návrh je v pořádku. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a prosím paní poslankyni Markovou a připraví se pan poslanec Klán.

 

Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se při projednávání tohoto vládního návrhu zákona dotkla pouze jedné části, o které se také zmiňovala paní ministryně, a to je zvýhodnění zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zdravotně postižených osob. Právě do tohoto vládního návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek není zahrnuto toto zvýhodnění zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zdravotně postižených osob, které je nedílnou součástí dosud platných zákonných úprav. Okolnosti a důvody tohoto postupu vycházejí často z podle mého názoru zkreslených představ a informací. Někdy se opírají i o tendenční mediální obraz jednotlivých excesů vyplývajících nejen z nedokonalé právní úpravy, ale i z podstaty stávající úpravy, která akcentuje cenové hledisko a která by novelou měla právě v tomto směru doznat zásadních změn.

Domnívám se, že bychom měli usilovat o racionální a objektivní přístup a neschválit návrh, který by mohl významně a dlouhodobě zhoršit postavení několika stovek zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají ale tisíce zdravotně postižených spolupracovníků. Je třeba zdůraznit, že zaměstnavatelé zdravotně postižených osob 50+ jsou objektivně a dobrovolně obchodně ekonomicky znevýhodněni právě nadpolovičním zastoupením osob se zdravotním postižením, v průměru 65 %. Jejich nižší ekonomická výkonnost je finančně částečně kompenzována příspěvkem dle zákona o zaměstnanosti. Pracovní místa zdravotně postižených osob je možno i při stávající finanční podpoře vytvářet a udržovat pouze v případě dostatku zakázek, podnikatelských příležitostí, které zajistí financování zbytku nedotovaných nákladů a vytváření alespoň minimálního zisku pro další obchodní a technický rozvoj. Vliv má samozřejmě úroveň management a schopnosti profesně rozvíjet zaměstnané osoby se zdravotním postižením. Klíčový je pro tyto podniky zájem majoritního obchodního trhu o jejich produkci a nabídku, případně o práci ve mzdě.

Mluví se tady o zneužívání. Zneužívání cenového zvýhodnění lze jednoznačně zabránit, aspoň podle tvrzení Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených v České republice, a to stanovením podmínek podobných, jako je tomu v dalších ustanoveních návrhu novely. Konkrétně omezením poddodávek smluvně sjednaného plnění tak, aby se na něm prokazatelně a kontrolovatelně podíleli i zaměstnaní, osoby se zdravotním postižením zvýhodněného dodavatele, čímž se výrazně sníží míra zneužití.

Pozměňovací návrh, který jsem si dovolila předložit, navrhuje eliminovat změnou koncepce zvýhodňování dodavatelů zaměstnávajících osoby se zdravotním postižením v zadávacím řízení tak, aby bylo obcházení zákona jednak v co největší míře odstraněno a zároveň aby byly zachovány obě stávající možnosti zvýhodnění, a tím došlo zejména k zachování možnosti růstu pracovních pozic pro zdravotně postižené osoby. Týká se to tedy odst. 7 až 9 navrhovaného ustanovení § 38. Konkrétně se navrhuje nově v zákoně zakotvit povinnost při zájmu aplikace daného zvýhodnění dodržet v návrhu stanovený limit, podíl poddodávek v rámci realizace veřejné zakázky nepřesahující hranici 85 % hodnoty realizované veřejné zakázky. Takovýmto omezením poddodávek smluvně sjednaného plnění pak dojde k prokazatelnému a kontrolovatelnému podílení se OZP zvýhodněného dodavatele na veřejné zakázce.

Ze společenského a socioekonomického hlediska představuje stávající ustanovení § 101 zákona o veřejných zakázkách nástroj, který napomáhá v začleňování osob se zdravotním postižením na pracovní trh, který je plně v souladu s požadavky uvedenými v úmluvě OSN a též v úvodní zprávě České republiky o opatřeních přijatých k plnění závazků podle úmluvy OSN, která byla vypracována v září 2011 Ministerstvem práce a sociálních věcí, a to mimo jiné též na základě podkladů Ministerstva pro místní rozvoj, ze které vyplývá, že se Česká republika zařadila mezi státy, které si uvědomují zvýšenou odpovědnost za odstraňování bariér bránících občanům se zdravotním postižením plnohodnotně se zapojovat do společnosti.

Aktuální konání Ministerstva pro místní rozvoj spočívající ve vyloučení části stávajícího stanovení § 101 zákona o veřejných zakázkách jako jednoho z nástrojů začleňování zdravotně postižených osob na pracovní trh nelze chápat jinak než jako krok zpět. Z tohoto důvodu prosím o podporu mého pozměňovacího návrhu, abychom zamezili výraznému negativnímu dopadu pro stovky společností a především pro tisíce pracovních míst zdravotně postižených osob, které tyto společnosti zaměstnávají. Pro ně možnost pracovat představuje cestu k překonání svého zdravotního postižení a k začlenění do života a společnosti. Děkuji vám za podporu i za pochopení.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. Prosím pana poslance Klána, aby se ujal slova, a připraví se pan poslanec Herbert Pavera.

 

Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové. Dovolte mi, abych se vyjádřil k návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek.

Víte, mně přijde už poměrně smutné, kolika zákony budeme podmiňovat čerpání dotací z EU. Já si nejprve vzpomínám na služební zákon - nepřijmeme-li ho do nějakého data, zastaví se nám dotace z Evropské unie. Teď je tady zákon o zadávání veřejných zakázek, a opět, nepřijmeme-li ho nebo nenabude účinnosti do 18. dubna 2016, Evropská unie nám opět zastaví čerpání dotací. Mně přijde, že to je určitý strašák, jenom pouze to datum, aby ten zákon byl přijat. Když jsme měli výjezdní zasedání s výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj, kde jsme řešili tuto problematiku, tak jsem se ptal zástupců Ministerstva pro místní rozvoj, zda jsou v EU státy, které... samozřejmě musí implementovat tu směrnici všechny státy, ale v jakém legislativním procesu mají tuto směrnici v rámci implementace. A zda některý stát tu implementaci do určitého data nestihne. Mně bylo řečeno, že to samozřejmě nevědí v tu chvíli, ale že mají starší informace, někdy z listopadu loňského roku, a bylo řečeno, že jako jediný stát implementovat směrnici o zadávání veřejných zakázek nestihne Finsko. Mě by tedy zajímalo, co Finsku hrozí, když to nestihne implementovat do nějakého data. Na to mi nikdo do dnešní doby neodpověděl. Protože pokud jim nic nebude hrozit, bude něco hrozit nám, když to nepřijmeme do 18. dubna? To je taková douška na začátek.

Já tady budu rozebírat dva problémy. Prvním problémem bude podávání žádosti veřejnosti k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. My jsme to také řešili, to je vlastně ten první bod, na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a my jsme se napříč, nějakým způsobem, politickým spektrem dohodli, že by ten podnět měl být zpoplatněn. Vycházelo to samozřejmě od pana Rafaje, tedy předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který nám říkal, že je to nutné zpoplatnit. Takže nastal problém, jakou částkou zpoplatnit toto podání žádosti. My jsme přišli s návrhem 10 tisíc korun za jednu žádost. Ten poplatek je samozřejmě nevratný. Nastala velká diskuse s tím, že je to nějaká velká částka, pak padaly různé částky, jako třeba 5 tisíc, tisíc korun nebo původně přišel ÚOHS se stokorunou, a když jsem to konzultoval s odborníky na Karlově univerzitě, tak mi jasně odpověděli, že by tam nechali 10 tisíc.

Zde narážím na slova paní ministryně, která říká, že 10 tisíc je moc, ona to říkala obecně, a že by to mohlo mít napadeno u Ústavního soudu. Zde se z logiky věci chci zeptat, která částka je protiústavní a která není. Teď si nejsem jistý, jestli to má určovat Ústavní soud, která částka, anebo to máme tady udělat my, protože nám jde o to se vyvarovat, aby se ten ÚOHS zahltil těmi žádostmi z veřejnosti. Tam se může stát, že tam dá někdo třeba 30 tisíc žádostí, a než se to projedná, tak se pozastaví i zastaví ta veřejná zakázka. Tady jde o to eliminovat, aby se to neřetězilo, např. tyto žádosti. O to jde tady v tom principu.

Samozřejmě těch tisíc korun, to je diskutovatelné, nicméně to podle mě nepokrývá administrativní náklady, které na ÚOHS vznikají. Tam těch 10 tisíc opravdu, dle mého názoru, by být mělo. Ale říkám, je to věc diskuse a zajímalo by mě, která částka je protiústavní a která není. To je jedna věc.

Druhá věc. Mě zajímá, že v Německu např. tento instrument nemají. Německo nemá instrument, že se veřejnost může nějakým způsobem dožadovat nebo nějakým způsobem žádat o nějaké zahájení řízení o přezkum, a funguje to. Mně přijde, že tady pak zavádíme něco - samozřejmě ta směrnice to úplně neříká, ale my tady zavádíme něco, co by nám mohlo v budoucnu třeba i škodit někde. Proto ten ÚOHS je jedna z možností, jakým způsobem to ošetřit. To se týká podání žádosti.

Pokud jde o další problém, tak jsou tady problémy tzv. víceprací, a 30 %, 50 % a další. Já jsem se ptal opět odborníků na veřejnou správu na Karlově univerzitě a oni mi řekli, že v tuto chvilku na to dělají empirickou studii, vědeckou studii, která se týká dodatků. A právě plno dodatků může být jedním ze signálů korupce, bylo mi řečeno. Samozřejmě, tady sice platí, že dodavatel si nemůže jednostranně nic diktovat a je potřeba součinnost zadavatele. Zákon o veřejných zakázkách omezuje možnosti změny smlouvy, viz § 82 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách a víceprací. Ale je zde možný určitý korupční případ, kdy se zadavatel domluví s dodavatel a vydá nízkou cenu a následně bude část plateb probíhat prostřednictvím uzavřených dodatků. Na naší české úrovni neexistuje empirická studie, ale empirická studie existuje na Slovensku, já ji mám samozřejmě k dispozici, ale nebudu vás s ní tady zatěžovat.

Už tady někdo mluvil o tom, že je poměrně krátký čas na to, projednat takto důležitý zákon, protože to má být protikorupční zákon, to je jeden z nich, který měl předcházet registru smluv, zákon o rozhodování veřejných zakázek, ale mám obavu, že když to poženeme takto rychle, tak zase vznikne určitý legislativní zmetek, který budeme muset do budoucna mnohonásobně novelizovat. Například se nám to děje se služebním zákonem, jak to dopadlo. A já mám obavu, že se dostaneme do slepé uličky i s tímto zákonem, když to opravdu tlačíme hodně rychle.

Já si říkám, zda to projednávat opravdu takto v rychlém řízení, a ještě když se podívám na ty pozměňovací návrhy, kterých tam bude velice mnoho, tak nezávidím roli panu zpravodaji, který bude mít potom hodně těžké se v těch pozměňovacích vyznat a provést nás tady ve třetím čtení hlasováním.

Ale já jsem si v tom případě, opět na základě konzultací na Karlově univerzitě, připravil jeden pozměňovací návrh, už jsem ho podal samozřejmě na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, nicméně to bylo už po uzavření možnosti projednávání na výboru. Ten pozměňovací návrh zní, že do § 6 Zásady zadávání veřejných zakázek navrhuji doplnit, např. zejména do odst. 1, kdy § 6 Zásady zadávání veřejných zakázek bude odst. 1 znít: Zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti, hospodárnosti, účinnosti a účelnosti. A odůvodnění je: pro ekonomicky racionální nakládání se zdroji nestačí postupovat pouze podle formálních, tedy procesních zásad, ale je nutné při veřejném zadávání postupovat i zejména podle ekonomických zásad. Samozřejmě ministerstvo mi na to dalo negativní stanovisko s tím, že se to vyskytuje i v dalším zákoně o kontrole veřejných financí, jestli se nepletu, nebo o finanční kontrole, že by to byla určitá duplicita, ale já v tom moc velkou duplicitu neshledávám. Tak by bylo dobré, než ten nový zákon o vnitřní kontrole veřejných financí bude tady projednáván, můžeme to mít napsáno i v zákoně o zadávání veřejných zakázek.

Já vám děkuji za pozornost a to by bylo ode mne v tuto chvíli všechno. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Než budeme pokračovat, přečtu došlé omluvy. Omlouvá se pan ministr obrany z odpoledního jednání ze zdravotních důvodů. Omlouvá se pan poslanec Fiedler od 19. hodiny do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Omlouvá se pan poslanec Horáček mezi 18.45 a 21. hodinou z pracovních důvodů. A pan poslanec Gabal se omlouvá mezi 15 a 16.30. Tolik tedy omluvy.

Mám zde dvě faktické poznámky. Po nich s přednostním právem vystoupí paní ministryně. Nejprve pan poslanec Adamec, potom pan poslanec Okleštěk a potom paní ministryně.

 

Poslanec Ivan Adamec: Dobré odpoledne, dámy a pánové, ještě jednou. Zareagoval bych na ty poplatky, za podněty.

Ano, je potřeba říct, že pan Rafaj s tím přišel i jako s požadavkem, mám pocit i na našem hospodářském výboru, nicméně až když tam mu začalo řádit občanské sdružení Oživení. My, co jsme upozorňovali, že ten problém tady je roky, že se to zneužívá k politickým bojům, a nejenom politickým, ale i obchodním bojům na tom ÚOHS, tak na to slyšet nechtěl.

Co se týká výše poplatku, já si myslím, že to musí řešit ministerstvo, to se nedá řešit pozměňovacím návrhem. Protože jiný případ je, když žádá fyzická osoba, která mimochodem má na to podle mě právo, protože se jedná o hospodaření s veřejnými prostředky, a něco jiného je, když se bude dotazovat právnická osoba. Myslím si, že tohle je opravdu citlivá záležitost, a tady je potřeba k tomu přistupovat velmi s rozmyslem. Ale rozhodně říkám, že poplatky by byly namístě.

Ještě jedna připomínka. Padlo tady "zaknihované akcie". Já k tomu chci také něco říct, protože když jsme tento zákon schvalovali, že firmy, které chtějí dosáhnout na veřejné peníze, musí mít zaknihované akcie, tak jsem upozorňoval na to, že zaknihovaná akcie je něco jako centrální registr, ale s tím rozdílem, že za zaknihovanou akcii akciové společnosti platí docela slušný balík peněz, za to vedení v rejstříku, nejenom za to, že jednou se tam přihlásí, že to tam jednou nahlásí, ale každý rok to stojí strašné prachy. Ty peníze jdou dokonce do zahraničí. Vůbec to nespravuje Česká republika nebo vlastníci z České republiky.

A teď tady máme další výjimku, která tady už jednou prošla, nějakým nedopatřením se to sem vrací zpátky. Tehdy se to neobjevilo v tom zákoně v písemné podobě, co se týká zemědělských podniků. Myslím, že tady by stálo fakt za úvahu, jestli by neměl zvítězit zdravý rozum, zda akcie na jméno nejsou prostě to dostatečné, co od akciových společností budeme chtít, pokud budeme chtít znát jejich vlastnickou strukturu. (Předsedající upozorňuje na čas.) Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Okleštěk.

 

Poslanec Ladislav Okleštěk: Pěkné odpoledne všem kolegům. Pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, já jsem jeden z těch, kteří se dali dohromady a navrhli jsme pozměňovací návrh ve vztahu k poplatku, a to ve výši 10 tisíc korun. Považuji to za správné řešení, považuji tento krok i z hlediska částky za přiměřený, protože je to částka, která bude nutit podávající zvažovat, jestli vůbec podnět podat, nebo ne, jestli to pro ně má význam. Myslím si, že to má regulační roli a nebude přetěžován ÚOHS právě nesmyslnými podáními v řádech stovek, ne-li tisíců. Z tohoto důvodu za tímto pozměňovacím návrhem pořád stojím a pevně věřím, že v Poslanecké sněmovně projde. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. Nyní si s přednostním právem přeje vystoupit paní ministryně.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová Vážený pane předsedo, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, budu zatím reagovat na vše řečené nyní.

Chtěla bych na úvod sdělit, že osobně jsem komunikovala s mnohými z vás, se svými kolegy, často jste si i vyžádali mé zaměstnance, aby vám spoustu věcí vysvětlili, řešili jsme opravdu enormní detaily, vysvětlovali jsme vám, jak jsme postupovali, a podobně. Na otázku, která zde padla, proč se začalo s tímto novým zákonem pozdě, vám odpovím: Já nevím, nebyla jsem ministryní. Já to nevím, ale byli jste to vy, kdo tady schválil novelu zákona o veřejných zakázkách, jejímž účelem a výrazným dopadem bylo pouze to, že se nevylučuje a nemusí se rušit výběrové řízení, když je jeden zadavatel. Senát nám vrátil novelu zpátky, takže jsme se zdrželi ještě o dva měsíce s tím, že se zvýšily vícepráce z 20 na 30 %.

Já jsem nastoupila na ministerstvo a hned po nástupu se začalo pracovat na novém zákoně. Tento zákon vznikl za osm měsíců a byl projednán se všemi, Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv, akademická sféra, podnikatelé, všechny svazky, samozřejmě i vy skrz politické spektrum. A musím říci, že zástupkyně za komunistickou stranu seděla vždy na všech našich jednáních, takže veškeré informace byly veřejné, ze všeho jsme dělali zápisy, vše je na našich webovkách, případně samozřejmě k dispozici.

Musím říci, že tady padlo od paní poslankyně Halíkové, že přišlo tolik pozměňovacích návrhů. Já jsem za ně ráda, a velmi ráda. My jsme očekávali tisíce, přišlo nám dohromady necelých 200. Já se domnívám, že zákonodárci by se měli podílet na vzniku zákona, zvlášť když tento zákon je tak strašně důležitý, je to klíčový zákon, a nejenom pro tuto vládu. Kdokoliv z vás by byl u vlády, tak byste říkali, že zákon o zakázkách je pro vás velmi důležitý, protože on je nástrojem, jakým způsobem se tady zadávají veřejné zakázky a následně se distribuují veřejné prostředky. Já bych zde chtěla ještě zmínit, že je to zákon o zadávání veřejných zakázek. Zákon se nejmenuje "bojujme proti korupci, vyřešme všechno v České republice". On tomu může pouze napomoci a napomáhá tomu spousta nástrojů, které jsme do zákona vložili.

Já osobně, a říkala jsem to už u prvního čtení a i na všech výborech i na pětihodinovém jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj ve Vsetíně, kde jsem pochválila i paní poslankyni Halíkovou i celý výbor za jejich přístup ve Vsetíně, takže jsem trochu překvapena tím, co tady dnes slyším, nicméně to nevadí, a domnívala jsem se, že z naší strany bylo vše vykomunikováno, a sdělovali jsme opravdu veškeré detaily, které s tím souvisely. Musím říci, že na informaci o tom, že tento zákon je nepřehledný, dlouhý, má více paragrafů - možná jsme měli předložit opravdu jenom překlad tří evropských směrnic, ale potom by to nemělo o sto paragrafů víc, pak bychom tady možná měli zákon, který by měl 800 paragrafů. Tento zákon má o třetinu více paragrafů. Nicméně tento zákon je objemově o 20 % jednodušší a kratší. Ono je nutné porovnávat vše a ne jen říci, že zákon má více paragrafů. Má. A my se domníváme, že to je správné.

Které ministerstvo v podstatě muselo transponovat evropskou legislativu, která byla zakomponována skrz více než jednu evropskou směrnici? Já si to nevybavuji. My jsme měli tři směrnice. Jednu o zadávání veřejných zakázek a dvě o přezkumu a dohledu - omyl, za který je odpovědný ÚOHS. Chtěla bych říci, že tady slyším nějakou kritiku ohledně délky zákona a podobně. Kdybych sem dala zákon, který by měl dvě A4, budu kritizovaná, že dávám dvě A4. Když jsme dali zákon, který se domníváme, že opravdu odpovídá všemu, kde jsme v tom intenzivně leželi v podstatě celý loňský rok, tak je to také špatně. Ale to nevadí, je to na debatu.

Chtěla bych reagovat na slova pana poslance Plíška. Chci říct, že jsem v žádném případě svým vyjádřením nesdělila, že váš pozměňovací návrh je správný. Není správný. Je proti judikátu a já osobně v současné době ve funkci ministryně pro místní rozvoj a jako ten, kdo tady bude ve třetím čtení sdělovat své názory, jak se předkladatel domnívá, že by se mělo hlasovat, toto nepodpořím. V podstatě se to omezování vlastnictví netýká jenom médií, jak to bylo v Řecku, ale všech společností.

Co se týká paní poslankyně Markové ohledně zdravotně postižených. Ono to není tak, že Ministerstvo pro místní rozvoj nechce podporovat společnosti, které zaměstnávají postižené osoby. Já osobně maximálně podporuji, aby tyto osoby pracovaly na zakázkách, které zadává stát, ale to by se nemělo stávat, že tyto společnosti prodávají činnost, díky které zvítězily a měly zvýhodněnou nabídku o 15 %, někomu jinému a ten to následně udělá a ani nezaměstnává postižené osoby. A na to není nástroj, jak toto ohlídat. Já bych tady chtěla zmínit, že do nového zákona dáváme sociální kritéria. Je to mnohem lepší, je to jednodušší než tam dát automaticky kritérium zvýhodňování společností, které zaměstnávají více jak určité procento postižených osob. Zadavatel si bude moci vytipovat zakázku, kde bude chtít, aby mu zakázku mohla zpracovat chráněná dílna nebo společnost, která opravdu zaměstnává postižené osoby. Myslím si, že i ten dopad bude mnohem větší, než je teď.

Co se týká pozměňovacích návrhů pana poslance Adamce. Tady musím říci, že jsou velmi nové, máme je ode dneška, nicméně tady musím říci, co se týká toho prvního ohledně § 6 - 50 tisíc korun. Tady musím říci, že nový zákon je podle mě výrazně jednodušší než ten stávající. Pokud by došlo k přenosu dat z profilu zadavatele do věstníku, tak je to technický a pro nás i právní nesmysl. A tady musím říci opravdu velice otevřeně, že pokud tento pozměňující návrh projde, tak budeme všichni v neřešitelné situaci. Tento požadavek nebudeme schopni nikdy technicky splnit. Já se můžu vyjádřit i více v detailech.

Co se týká možnosti využívání elektronických nástrojů k zadávání, tak možnost volby existuje již nyní, protože zákon nepředepisuje, jak použít a co použít. Ale tady bych chtěla říci, že naše vláda, vláda České republiky, schválila před dvěma týdny Strategii elektronizace veřejných zakázek. Ta strategie říká, že v průběhu roku 2018 veškeré zadávání veřejných zakázek přejde na Národní elektronický nástroj pro veřejné zakázky.

Ráda bych zareagovala ještě na pana poslance Klána. Škoda, že jsme si to nevysvětlili ve Vsetíně, protože tam byl prostor mnohem větší. Nicméně budu reagovat zde na plénu. My nejsme papežštější než papež. Ministerstvo pro místní rozvoj určitě ne. A to mám v gesci ještě Národní orgán pro koordinaci. Včera jsem tu měla eurokomisařku. Podepsali jsme - osm států, dotáhla jsem osm ministrů, osm států v rámci osmadvacítky, to je velký úspěch - podepsali jsme spolupráci o přípravě po roce 2020 a další legislativní věci. Myslím si, že je to velký úspěch. Chci říct, že všechny země, které jsou součástí Evropské unie a čerpají evropské dotace, mají v programovém období 2014-2020 tzv. ex-ante kondicionality. Nám se to nemusí líbit. I vám se to nemusí líbit. Je jich 40. Každá kondicionalita má subkritérium. Dohromady jich je 174 plus minus. My sem přijdeme ještě s dalšími zákony, které jsou ex-ante kondicionalitami. A musím říci, že na vládě schvalujeme neustále strategie nelegislativní povahy, které jsou ex-ante kondicionalitami. Naše vláda má jako jednu prioritu čerpání evropských peněz a myslím si, že je to priorita všech, tj. i těch, kteří nejsou ve vládě. A teď se nám podařilo snížit nedočerpání z 85 na 10 a možná to bude ještě nižší. Také velký úspěch. A myslím si, že dostáváme i důvěru ze strany Evropské komise.

Já tady chci říct, co nám hrozí. Když ten zákon nebude, tak můžeme očekávat, že zhruba do měsíce obdržíme dopis Evropské komise, že nám pozastavuje veškeré platby na evropské dotace. Může se to týkat období 2007-2013 i 2014-2020. Stát se to může, to riziko tady je. A já jako ministr odpovědný za problematiku zakázek i fondů vás o tom musím informovat. Je to vážné riziko. A teď je to na vás, jestli to vezmete v úvahu, nebo ne.

Co se týká poplatku, jaká částka je protiústavní a jaká není. On to asi neví nikdo, protože návrh přišel od poslance. Je to pozměňovací návrh. A samozřejmě tu částku musí určit i antimonopolní úřad, kterého se to týká. Samozřejmě tam ty debaty budou muset probíhat. Jinak my souhlasíme s principem, ale ne s deseti tisíci, protože tam vidíme opravdu riziko.

Co se týká víceprací, tak to jsme debatovali hodně jednak na ústavněprávním, ale také našem výboru garančním. Tam opravdu platí za ministerstvo, my jako MMR, jako předkladatel, jsme předložili vládě 50 %. Vláda to i z důvodu, abychom eliminovali různé korupční prostředí, snížila na 30 %. Nicméně teď tady máme mnoho pozměňovacích návrhů a já říkám, a řekla jsem to ve své úvodní řeči, že Ministerstvo pro místní rozvoj podpoří kumulaci všech změn do výše 30 %, ale uvnitř těchto změn může být změna až do 50 %. A ohledně Finska - ti nečerpají, ale těm hrozí žaloba a velká pokuta. To hrozí všem, pokud nestihnou ten zákon.

Chtěla bych zde ještě říci, tady padlo slovo o legislativním zmetku. Já osobně považuji za legislativní paskvil stávající zákon o veřejných zakázkách. A všichni víme, co se děje. My se snažíme, aby tento zákon nebyl tím paskvilem. Tady padla i otázka, kdy bude novela, nebo že možná bude brzo. Ano, já to připouštím, bude. A já vás tímto informuji, že Evropská komise chce revidovat jednu z těch tří směrnic, takže je možné, že zase za dva roky sem přijdeme, že potřebujeme novelu, abychom vyšli Evropské unii vstříc a implementovali toto. Nicméně ten zákon by měl dostat šanci. My jsme to probírali se Svazem měst a obcí, se všemi starosty a samozřejmě jejich podněty jsme do zákona zapracovali. A já jsem samozřejmě to, co jste říkal, slyšela v průběhu celého roku a snažili jsme se tomu vyjít vstříc.

Zatím děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré dopoledne. Já děkuji paní ministryni. Dalším řádně přihlášeným do sloučené obecné rozpravy je pan poslanec Herbert Pavera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Herbert Pavera: Hezké a příjemné odpoledne, dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážení členové vlády. Dovolte mi, abych se také vyjádřil v rozpravě k novému zákonu o zadávání veřejných zakázek. Možná že bych dneska ani nevystupoval, kdybych včera nečetl na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj tiskovou zprávu paní ministryně, kde bych rád zareagoval na dva její odstavce.

Ten první je celkem takový jasný. Kdo znáte paní ministryni, tak si to asi hned uvědomíte, když vám tu větu přečtu: Poslední dva měsíce jsem (s důrazem na jsem) usilovně obcházela všechny výbory a poslance v Poslanecké sněmovně a představovala jsem veškeré přínosy nového zákona o zadávání veřejných zakázek... Ano, paní ministryně chodila určitě do výboru, ale nechodila sama. Je třeba říci, že chodili i náměstci, chodili další odborníci. Zrovna s námi, s poslanci TOP 09 a Starostové, to projednal pan náměstek. Takže by asi tady lépe slušela věta: Poslední dva měsíce jsme (s důrazem na jsme) usilovně obcházeli všechny výbory... Paní ministryně, více skromnosti a úcty i k vašim zaměstnancům, kolegům, by vám určitě slušelo. (Ministryně mimo mikrofon: Super.) Ano, je to super. Určitě je to super. To je to, co vám chybí. Ta skromnost. (Ministryně mimo mikrofon: Vy mě znáte?) Samozřejmě, výborně. Stačí se na vás podívat. (Smích v sále, zejména zleva. Ministryně sedící u stolku zpravodajů se na chvíli zcela otáčí k poslanci Paverovi a sleduje ho. )

Teď další odstavec, který tady je: Zákon výrazně sníží administrativní zátěž, protože již nebude třeba ke každé nabídce vyhotovovat protokol. Také zadavatel dostane k dispozici celou řadu kritérií, podle kterých se bude moci rozhodovat o kvalitě nabídek. Nebude tak muset pokaždé soutěžit výhradně na nejnižší nabídnutou cenu, jak tomu je nyní. Zákon také umožní vyloučit nespolehlivého dodavatele, který předchozí zakázku zkazil nebo nedokončil, a přitom se opět hlásí do dalšího výběrového řízení. Cílem není sepsat podrobný návod, ale jasně stanovit pravidla. Ministerstvo pro místní rozvoj již nyní pracuje na sadě návodových metodik pro zadavatele, které doplní schválený zákon. Zákon je stručnější a dochází ke změně systematicky tak, aby byl přehlednější. Směřuje od obecného ke konkrétnímu.... A to jsou věci, na které bych chtěl taky zareagovat.

Paní ministryně sice už zrovna před chviličkou tady něco vysvětlovala, že zjednodušení zadávání zakázek by mělo být v tom zákoně o zadávání veřejných zakázek, ale jak už sama řekla, starý zákon má 161 paragrafů. Je sice tlustší, ale současně nový má 272 paragrafů. Je pravdou přiznat, že v novém zákonu je sloučený tzv. koncesní zákon, kdy jeho evropský návrh byl pouze v jednom článku a pěti řádcích, ale bohužel my, jak už jsme všichni čeští úředníci a další strašně chytří, tak jsme udělali z jednoho článku 30 článků. Takže i přesto, že 161 plus 30 je 191, pořád je tam 272 paragrafů. A víte, jak je to s těmi paragrafy. Je velmi složité se v nich potom orientovat, protože každý právník to vykládá úplně jinak.

Ve zprávě je napsáno, že už se pracuje na metodice. Já bych byl moc rád, abychom se k té metodice dostali o něco dřív, protože to je strašně důležité, podle čeho se bude postupovat.

Tady se taky mluvilo o tom, že paní ministryně osm měsíců na tom pracuje. To je sice hezké, ale ten zákon se měl dělat už minimálně od té doby, kdy vláda se dostala k moci, v únoru 2014, tak to už je dva roky. A mohla na tom pracovat i minulá paní ministryně. Bohužel nebyl ten zákon dobře připraven. Dneska ho, tak jak to tady říkali i předřečníci, honíme na poslední chvíli.

Také neustálé polemiky o vícepracích, nutné, ale neustále zpochybňované používání jednacího řízení bez uveřejnění, tedy zase neskončí. Veškeré náklady spojené s agendou povolování, informování vlády, zpochybňování audity, kontrolami, ospravedlňování, pokutování a sankcionování zakázek a realizování právě podle toho jednacího řádu bez uveřejnění budou zbytečné a je to, jak se říká, vytvořený folklór České republiky. Takže nesvádějme všechno na Evropskou unii. Přitom zákon o zadávání veřejných zakázek nenaplňuje naše očekávání posílení právní jistoty, zajištění prvků legitimního očekávání pro případ kontroly.

Paní ministryně tady vyjmenovala, s kým vším, se všemi organizacemi, kterými to projednávala. Ale chyběly mi tady dvě organizace, o kterých nemluvila. Třeba je jenom zapomněla. Je to Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Nejvyšší kontrolní úřad. (Nesrozumitelná poznámka ministryně Šlechtové mimo mikrofon od stolku zpravodajů.) Ale co máme zjištěny věci, tak s nimi to nebylo úplně projednáno tak, aby to bylo v souladu a jednodušeji.

Co se týká poznámky: Cílem není napsat podrobný návod, ale jasně stanovit pravidla. V textu se spojení zadavatel může nevyskytuje pouze u definic, ale velmi často u popisu zadávání veřejných zakázek, při stanovování závazných parametrů veřejné zakázky. Jedna perla: Je-li to vhodné, může zadavatel... A kdo upřesní, je-li to vhodné a zadavatel může? Možná že to vysvětlí metodika, ale kde je jistota, jak to rozhodne dohledový orgán, kontrolní nebo auditní orgány? Řeknu příklad. Mluví se o tom, že bude výborné, že obec bude moci stanovit nejnižší možnou nabídku ze zadávací ceny, za kterou můžou podávat firmy zakázky. Dobře. My to podáme, my řekneme 80 % rozpočtové ceny, pod to nemůžete jít. Ejhle, přijde potom nějaký policista nebo státní zástupce a řekne: vy jste pochybili, měli jste dát aspoň 75 %. Takže to bych potřeboval také nějakým způsobem vysvětlit a nejenom já sám.

Co se týká další neurčitosti, často zpochybňované kvalifikace. Například při prokazování způsobilosti se opakovaně vyskytuje zadavatel může, zadavatel nemusí. Jaká stanoviska vypracuje gestor zákona? Jak se k tomu samému postaví dohled, kontroly, tak jak už jsem to tady říkal? A řada ustanovení je objektivně nových, například § 76 Obnovení způsobilosti účastníka, tzv. sebeočištění dodavatele, kdy dodavatel přijme vlastní nápravná opatření. Opět velmi nejasná budoucí aplikační praxe. A my zadavatelé na tom budeme zase špatně, protože jak máme vlastně postupovat, abychom neudělali nějaký špatný krok v oblasti zadávání veřejných zakázek? To vše snižuje právní jistotu zadavatele i dodavatele. Pro zadavatele to zvýší administrativní zátěž, bude to klást velké nároky na sledování postupně vznikající judikatury. Celkově nejasný zákon posílí závislost zadavatelů, především zmiňovaných starostů, pro něž to měla být kultivace soutěžního zákona, a budeme závislí na expertech, na administrátorech zadávacích řízení.

Zákon o zadávání veřejných zakázek také mluví o zjednodušení pro podlimitní veřejné zakázky, nebo mluvilo se, že přinese zjednodušení pro podlimitní veřejné zakázky. To je výborné, to vítáme. Ale zjednodušení má prý zahrnovat i české uveřejňování pro podlimitní veřejné zakázky a nikdo zatím neví, jak to české jednoduché uveřejňování bude vypadat. Takže kdy se to zadavatelé dozvědí, jaké vlastně budou ty podmínky?

Zákon o veřejných zakázkách je hlavní zákonnou normou pro čerpání fondů EU. Proto bychom mohli i třeba bilancovat nějakým způsobem. Paní ministryně už to tady i říkala v minulosti. Určitě by mě zajímalo, a všechny nás to bude zajímat, jak dopadlo období 2007-2013, když víme, že odhad Ministerstva pro místní rozvoj je, že se nevyčerpalo asi 10 mld. korun. Ale je to reálná částka? Už tak je špatné, že se to možná dozvíme na konci července, kdy Ministerstvo pro místní rozvoj slibuje tuto skutečnost, a může to být i údajně vyšší i nižší číslo.

Jinak bych chtěl ještě říci, že tady padlo v minulosti i to, že díky tomu, jak tady vláda pracovala, tak se v roce 2014 a 2015 vyčerpalo hodně peněz. Možná že to je pravda, ale jenom bych chtěl připomenout, že projekty se připravují už o několik dříve, než se dostanou peníze. Takže starostové, obce, města žádali o dotace v roce 2011, v roce 2012, v roce 2013 a teprve v roce 2014, 2015 dostali peníze. A souvisí to tady právě i s tím, že uvidíme, jak se vyrovnáme s tím, jak budeme čerpat dotace v tomto období, protože zatím jsme nevyčerpali ani korunu.

Možná bych doporučil, a možná paní ministryně řekne, že metodika bude velmi jednoduchá a že třeba tam najdeme lehce odpovědi na otázky: Chcete služby do 2 milionů korun? Postupujte tak a tak. Chcete zakázky do 6 milionů? Postupujte tak a tak. Myslím si, věřím, že tomu tak bude, ale zatím, protože nevíme jak to bude vypadat, tak to nemůžeme ještě zhodnotit.

Ale co už můžu říct na závěr, i když nejsem pro to, aby se ten zákon smetl ze stolu, i když tam má řadu pochybení, tak doporučuji všem zadavatelům, kteří letos připravují nějaké stavby, aby pokud možno udělali všechny zakázky a výběrová řízení co nejdříve, nejlépe do konce března, do poloviny dubna, podle starého zákona z jednoho prostého důvodu - o něm vědí, jak funguje a jaká pravidla tam jsou, a než se všechna pravidla nového zákona nějak utřepou, než budou všechny metodiky známé atd., může být konec roku. Takže kolegové, kolegyně, kteří připravujete zakázky, raději si udělejte všechny zakázky do poloviny dubna letošního roku.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců TOP 09 a Starostové.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Paverovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Volný, poté s přednostním právem paní ministryně. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Volný: Kolegové, kolegyně, děkuji za slovo. Já bych chtěl k panu kolegovi Paverovi. Jeho projev mě velice zklamal. Měl tam spousty věcných věcí, o těch pojďme diskutovat, ale jeho invektiva a narážky na paní ministryni jsou trošičku za roh. Prosím vás, buďme věcní a nebuďme takto odvážní. My jsme si tady jednou něco malinko takového dovolili a dostali jsme tak přes palice, a měli jste pravdu, já jsem se dokonce paní kolegyni omlouval, ale vy to děláte naprosto běžně. Tak prosím vás, toto si odpusťte! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pardon, paní ministryně, ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Kučera a pan poslanec Pavera. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já velice vítám výzvy k věcnosti od pana poslance Volného. Věřím, že poslanecký klub ANO a zejména jeho pan předseda bude ten, který tyto výzvy uposlechne a začne ve svých vystoupeních používat méně emotivních a marketingových projevů a více věcnosti. Já si myslím, že by se to skutečně hodilo. Vítám to, že to navrhuje jeden z poslanců politického hnutí ANO, a věřím, že právě ministr financí bude ten, který to bude poslouchat a bude to následovat.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kučerovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Herbert Pavera. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Herbert Pavera: Děkuji. Jenom krátce. Reaguji na pana Volného. Myslím si, že jsem neřekl nic, co by mělo urazit někoho. Mluvil jsem pouze o skromnosti a úctě. Nic víc.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Paverovi. Teď s přednostním právem paní ministryně. Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy poslankyně, vážen pánové poslanci, já bych chtěla reagovat na několik věcí. Ráda bych zde zmínila, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je spolupředkladatelem tohoto zákona. Předpokládám, že do Poslanecké sněmovny i k panu poslanci Paverovi se dostal s podpisem pana Rafaje. Jedna věc. NKÚ je řádným připomínkovým místem. Ano, nesdělila jsem to, protože se domnívám, že toto jsou věci technického rázu, a myslím si, že zde řešíme zákon, a ne s kým byl projednán, protože to se můžete dočíst.

A ráda bych prostřednictvím pana předsedajícího požádala pana poslance Paveru, aby mě neurážel, a pokud má dojem, tak ať jde do kavárny, kde jsou moji zaměstnanci, a zeptá se jich, jak já se k nim chovám a jak jsme dělali tento zákon. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní ministryni. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, ráda bych se vás zeptala, zda tento návrh řeší problém, který by se dal pracovně nazvat pozitivní diskriminace lokálních dodavatelů. Řešení tohoto problému je otázkou obcí. Ptají se, zda tento zákon na to pamatuje. Jestli byste mohla pár větami objasnit, jak by se mohly obce potýkat s tímto zákonem ohledně, ještě jednou zopakuji, pozitivní diskriminace lokálních dodavatelů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Dalším řádně přihlášeným do sloučené obecné rozpravy je pan poslanec Jan Chvojka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké odpoledne, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl v prvé řadě poděkovat a ocenit jak zejména práci Ministerstva pro místní rozvoj, tak zejména práci pana zpravodaje a tří výborů, které měly tento tisk v gesci. Doufám, že jsem na některý nezapomněl, že byly opravdu tři, to znamená ústavněprávní, hospodářský a výbor pro veřejnou správu. Já ten návrh mám za dobrý a dávám paní ministryni za pravdu v tom, že původní zákon o veřejných zakázkách je paskvil, a všichni víme, co špatného pro atmosféru v České republice udělal.

Nicméně já na tom zákonu vidím jednu drobnou chybičku. To se může stát. Podle mého názoru je stávající vymezení zadavatele dle zákona o veřejných zakázkách limitující pro strategické zahraniční investory, kteří se rozhodnou umístit investici u nás v České republice. Dle navrhovaného znění je za dotovaného zadavatele považována právnická nebo fyzická osoba, která zadává veřejnou zakázku hrazenou z více než 50 % z peněžních prostředků z veřejných zdrojů, nebo pokud peněžní prostředky poskytnuté na veřejnou zakázku z těchto zdrojů přesahují 200 mil. korun. Podle směrnice - nebudu číst čísla, všichni víme, o kterou směrnici jde - o zadávání veřejných zakázek musí být obě podmínky splněny zároveň, a tudíž je česká právní úprava mnohem přísnější než evropské předpisy, což v porovnání s ostatními státy Evropské unie omezuje konkurenceschopnost České republiky v lákání investorů, například v porovnání se Slovenskou republikou, která se řídí při vymezení dotovaného zadavatele pouze evropskými předpisy.

Investice strategických investorů bývají v řádu miliard korun. Pokud by v některých případech byla investiční pobídka poskytnuta v takové výši, že by přesahovala 50 % hodnoty zadávané zakázky, pak je s ohledem na zásadní podíl veřejných prostředků na financování takové zakázky naprosto oprávněný zákonný požadavek, aby taková zakázka byla zadávána v transparentním zadávacím řízení, kterého se může zúčastnit jakýkoliv způsobilý dodavatel. Ale ta druhá podmínka, a to už je prostá výše 200 mil. korun peněžních prostředků poskytnutých z veřejných zdrojů, je podle mě bezdůvodně limitující. Přestože se těch 200 mil. korun může zdát na první pohled jako značně vysoká částka, tak je nutné si uvědomit, že při výši investice například 2 mld. korun se jedná o - a teď prosím v uvozovkách - o pouhých 10 % investice, a podle mě tento limitující faktor bude hrát roli při rozhodování investora o umístění investice a je vysoce pravděpodobné, že investor upřednostní při výběru stát, kde toto omezení nad rámec evropské legislativy není. V praxi to znamená, že v případě strategického investora, který obdrží investiční pobídku vyšší, než je tento limit, tak investor je nucen soutěžit dodavatele, jako by byl veřejným zadavatelem.

Projekty strategických investorů jsou dlouhodobě připravovány, přičemž výběr dodavatelů je omezen na dlouhodobě ověřené partnery, u kterých je záruka dodání včas a v potřebné kvalitě, aby projekt mohl být realizován ve stanovených lhůtách. Rovněž s těmito dodavateli je sdílena část know-how strategického investora, o jehož zveřejnění nemá investor logicky zájem. Proto není žádoucí strategické investory nutit k veřejné soutěži, která bývá v České republice často velmi účelově napadána.

Z výše uvedených důvodů tedy navrhuji změnit zákon ve shora uvedeném smyslu. Chtěl bych na závěr říci, že by měl mít podporu Ministerstva průmyslu a obchodu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Chvojkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já jako člověk, který absolvoval nejenom těch pět hodin hlasování a debat ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj ve Vsetíně, ale i jako člověk, který prakticky zažíval využívání téměř všech novel zákonů v minulosti, se nemohu aspoň na začátek pozastavit (nepozastavit) u toho, co tady už říkali někteří moji předřečníci.

Máme před sebou úplně nový zákon, na jeho projednání máme absolutní minimum času. Argument, že jsme mohli být přizváváni a účastnit se jednání někde na ministerstvu a podobně, ten je passé z hlediska toho, že tady je zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a zákony se projednávají tady a je věcí předkladatelů, jak si s tou situací naloží. Ale my jsme povinni jednat v souladu se zákonem o jednacím řádu a teprve tady se rozhodne o pozměňovacích návrzích, rozebere se to, co ve skutečnosti opravdu nakonec schválí vláda, protože tady je řada případů, a je možné je doložit, kdy prostě v připomínkovém řízení ať už vnitřním, či vnějším kteréhokoliv nebo řady zákonů nakonec došlo ke změnám, které učinila vláda, a podobně.

Navíc máme před sebou zákon, kde sama paní ministryně nás informovala o tom, že bylo více jak tři tisíce připomínek od jednotlivých ministerstev. A byť paní ministryně říká, že je ráda, že přišlo tolik pozměňovacích návrhů, možná že je i ráda, že samo Ministerstvo pro místní rozvoj mělo ještě šanci těch 38 vlastních pozměňovacích návrhů na jednání garančního výboru přinést. Ale to nesvědčí nic o tom, že by ta práce byla opravdu ku prospěchu věci.

To, po čem jsme volali a kde já jsem předkládal na jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj návrh usnesení, abychom si dali alespoň měsíc čas, tak abychom mohli absolvovat aspoň jeden seminář, vyslechnout zúčastněné a dotčené touto zcela novou zákonnou normou, ať už je to Svaz měst a obcí, či podnikatelská veřejnost, ten čas na to v podstatě nebyl. Měli jsme na to absolutní minimum času. Vy jste to možná ani neviděli, protože to dostáváte v elektronické podobě, ale na tohle jsme měli doslova a do písmene skoro pár dní. A to, když si vezmete fakt, že v tom byla ještě řada jiných legislativních norem ze zcela jiného soudku, tak je prostě nemožné odpovědně takovýto nový zákon projednat tak rychle, a to přesto, že jsme se všichni na jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj snažili být věcní a k jednotlivým pozměňovacím návrhům jsme si říkali argumenty a pak buď něco odsouhlasili, nebo neodsouhlasili. Ale je příliš odvážný ten, kdo si myslí, že vlastně všechno je tím vypořádané.

Já jsem tedy hluboce přesvědčený o tom, že ne z důvodu toho, že Evropská unie přijme nějakou novou legislativu, ale z řady jiných vnitřních důvodů, co se týká vlastně praktického využití zákona, se té novely dočkáme poměrně rychle, a mohli jsme se toho díky měsíci času vyvarovat.

Paní ministryně nám tady říká, že by nám Evropská unie zarazila finanční prostředky kvůli dvěma či já nevím kolika měsícům zpoždění. Já jsem tedy hluboce přesvědčený o tom, že máme-li tento zákon ve druhém čtení už při jednání Poslanecké sněmovny, že by se tak nestalo. Nestalo se tak nikdy, neznám takový případ, který by v Evropě vedl k tomu, že by jednotlivému členskému státu kvůli jedné z tisíců legislativních norem, které musí přijmout, které by už byly v procesu přijímání, Evropská unie zatrhla čerpání evropských fondů.

Ten zákon není jednodušší, protože přináší řadu nových jednotlivostí posuzování toho zákona. V tom zákoně je opravdu mnohokrát - a jediný, kdo z toho bude mít radost, nebo jsou dvě oblasti, které z toho budou mít radost, právníci, protože slovo možná je v tom zákoně skoro zaklínadlo, nebo může, zadavatel může, a to posuzování potom, zdali měl, či neměl, či mohl a podobně, bude pastva pro právníky.

Na řadu jednotlivostí jsme narazili i při jednání výboru pro veřejnou správu a mám pocit, že se tady o tom zatím nikdo nezmínil, a to je možnost využívání těch referencí atd., byť asi hlavní linkou našich debat byla snaha dojít jednoduše k cíli, to znamená, aby zadavatel mohl transparentním způsobem co možná nejrychleji dojít k co možná nejlepší nabídce, podepsat smlouvu a jít dál, jít k vlastní realizaci.

Debata na téma vícepráce byla poměrně dlouhá. Když jsem tuhle skutečnost, že se rozšíří možnost víceprací, že jsou tady ještě vážné úvahy, jak ji rozšířit ještě na těch 50 %, říkal některým majitelům firem, kteří často soutěží o veřejné zakázky, tak říkali: No, jestli bude 50 % možnosti víceprací, tak to je pro dodavatele úžasná zpráva, protože jste nám tím sdělili, že cena není rozhodující, ale rozhodující jsou dobré vztahy se zadavatelem, protože pak se to tedy vždycky přece nějak udělá a ještě to ten zákon přikryje. Proto jsem byl jedním z těch, kdo zásadním způsobem bojoval proti tomu, aby vícepráce nešly nahoru, protože se to stane předmětem soutěže, ať chcete, nebo ne. Když budou všichni vědět, že je tam 20 %, přizpůsobí se 20 procentům. Když tam bude 30, přizpůsobí se 30 procentům. Snahy podhazovat zakázky tam budou stejně. Jenom v okamžiku, kdy se ty nůžky rozevřou, tak budou větší.

Paní ministryně tady říkala, že chce, aby se jednotlivé možnosti rozšíření zakázky po uzavření smlouvy a zvýšení toho rozpočtu, že bude podporovat, aby to nebylo celkově 30 %. Tomu jsem ještě rozuměl, aby ten součet prací, které se objeví zcela nenadále, mohl být 30 %, ale nic jiného. Nikoliv. A protože tam jsou tři složky, ze kterých se skládají ty vícepráce, změny projektu, zcela nové okolnosti, to je druhá část, a potom je tam ještě jedna 10, 15% na služby, paní ministryně mě možná opraví, s tím, že původní předpoklad byl, že se toto bude sčítat. Paní ministryně tady říká, že s tím sčítáním zásadně nesouhlasí a že bude bojovat proti tomu. To je zcela určitě, to já podpořím, tuhle situaci. Nicméně pořád tam zůstává, že nebude-li se měnit projekt, je tam 30 % z objemu zakázky na zcela neočekávané věci. 30 %, což bude třeba u desetimilionové zakázky, že si každý do 3 milionů může udělat, co chce. Bude říkat: my to potřebujeme, my jsme to nevěděli - a jsou tam 3 miliony ve vzduchu. Ze stomilionové zakázky 30 milionů korun ve vzduchu. To je, jak když dáváte háček rybám, a ten, koho chcete připnout na zeď, je ten budoucí zadavatel, protože bude v obrovském klinči.

Myslím si, že to bude, skoro bych řekl, hon na zadavatele, s tím ale, že by zadavatelé, kteří dneska, to jsou zpravidla města nebo kraje, doufají, že na ten či onen projekt ještě získají nějaké dotační prostředky, zejména z fondů Evropské unie, tak ty prostředky ale dostanou na vysoutěženou cenu nebo na vysoutěžený projekt, adekvátní vysoutěžení ceny, a už víc nikoliv. A budou-li tam vícepráce, tak na to už žádné evropské peníze nebudou. Navíc, a to je riziko, o kterém jsme mluvili na výboru pro veřejnou správu, se dostáváme do takových těch časových limitů. Neprovedete-li ten projekt do tehdy a do tehdy, dokdy jste se zavázali, peníze vrátíte. A jít úplně na začátek toho procesu znamená pro spoustu starostů obrovský problém. Tak logicky se dostanou do tlaku, než aby museli vracet evropské peníze, je my tou legislativou vystavíme tomu, že raději půjdou na debatu vícepráce zcela nečekaného rázu a podobně. A to samozřejmě trh těch, kteří budou mít zájem získat zakázku, bude velmi dobře vědět a velmi rychle se to naučí.

Tohle jsou věci, které jsme měli podle mého hlubokého přesvědčení podrobit daleko větší diskusi, než kolik času jsme na to měli nikoliv vinou poslanců, i když je pravda, že můj návrh, abychom se tomu věnovali ještě o jeden měsíc déle, nebo na příští schůzi, tak to neprošlo o jeden hlas. Podle mého hlubokého přesvědčení by se nic šíleného nestalo.

K těm majetkovým strukturám, o kterých jsme mluvili. V principu je nutné přiznat, a paní ministryně to tady říkala v prvním čtení, že vůči zahraničním firmám tenhle zákon bude benevolentnější z hlediska jejich identifikace vlastnických struktur než vůči českým firmám. Ti z vás, kteří mě sledují a dávají pozor, ještě to zopakuju. Vůči firmám, které budou ze zahraničí, bude zákon benevolentnější než vůči těm, kteří mají svá sídla zde. Tento zákon, takto ho předkládáte. A když jsme se ptali na jednání výboru, zda Česká republika, potažmo Ministerstvo pro místní rozvoj udělalo něco konkrétního pro to, abychom chtěli tuto záležitost pro všechny rovnou, to znamená pro zahraniční firmy i pro české firmy stejnou, tak se v tom v podstatě nic nestalo, bylo málo času a nedalo se to tak rychle řešit a podobně. Ty argumenty jsme slyšeli. Podle mě taky dost klíčová věc, i když mě pár lidí uklidňovalo, říkali hele, v té třetí, čtvrté úrovni už se stejně nezjistí, komu ta firma vlastně patří, takže ve finále si s tím každý poradí. Ale ten, kdo bude tu věc chtít dělat poctivě a bude chtít poctivě soutěžit, bude hendikepovaný. Myslím si, že to prostě je jeden z problematických bodů celého toho zákona.

U výše poplatků, možnosti podání té stížnosti, dovolání, nebo jak se tomu říká, k ÚOHS, i o tom byla poměrně vážná debata, která nebyla jednoduchá, neboť byť jsme byli všichni přesvědčeni o tom, že tisícikorunový poplatek je málo z hlediska toho, co to může v procesu způsobit, tak ale u stomilionové či miliardové či půlmiliardové zakázky tisícikorunový poplatek nehraje roli žádnou. U té miliardové podle mě ani desetitisícový poplatek nehraje žádnou roli. Ale argument představitelů ÚOHS byl, že to Ústavní soud zcela jistě nebude posuzovat ve vztahu k velkosti zakázky, ale ve vztahu schopnosti každého občana České republiky mít právo takovéto podání na ÚOHS nakonec poslat. A vzhledem k tomu, že naše minimální mzda je kolem těch, nebo do 10 tisíc korun, poplatek v tu chvíli hraje roli při posuzování toho, zda by byl, či nebyl protiústavní.

Proto to není jednoduché a proto, jak říkal pan kolega Adamec, bych spíše čekal, že Ministerstvo pro místní rozvoj bude hledat nějakou cestu, jak si s tímto poradit. Možná to rozdělit, tak umožnit, aby zkrátka nedocházelo ke zneužívání tohoto, zdržování a taktiky zdržování těch neúspěšných, což se občas děje, od těch faktických a opravdu důležitých šancí vrátit zakázku třeba na začátek. I když i v tomto ohledu jsme jednu chvíli vlastně zjistili, že to bude v praxi absolutně složité, neboť může dojít k tomu, že zadavatel vysoutěží, podepíše smlouvu, a teprve po měsících ÚOHS přijde na to, že celé to bylo od začátku špatně. Tahleta rizika, představíte-li si, že už bude běžet zakázka, bude běžet financování a tak dál a ÚOHS přijde na to, že něco se v průběhu výběrového řízení dělo špatně, to přinese nebetyčné problémy nejenom zadavateli, ale možná i dodavatelům a všem těm zúčastněným na veřejných zakázkách, a to nebude vinou ničeho jiného než stavu naší legislativy.

Debata na téma povinnost, nebo řeknu zlepšení šancí získat zakázku v případě, že povede k zaměstnávání lidí s hendikepem. Ti z vás, kteří jsou členy výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a mají s tím z praxe zkušenost, v podstatě potvrdili na jednání výboru, že dochází k zneužívání těchto institutů. Že zkrátka vznikly firmy, které zaměstnávají - takzvaně zaměstnávají - lidi s hendikepem a dodají vždycky patřičné číslo, které je potřeba, a ono to zlepšuje parametry a šanci získat zakázku. Stává se z toho obchod, kterým se míjí to, co by zákonodárce chtěl, a to bychom asi chtěli všichni. Ovšem ono se to neobjeví v odměnách a v šanci si vydělat těch hendikepovaných lidí, ale v ziscích těch firem. To je ten problém, o kterém jsme poměrně detailně mluvili. Můj názor tedy je takový, že pomáhat lidem s hendikepem máme i jinými cestami než tím, že budeme zvýhodňovat ve výběrovém řízení někoho, kdo zaměstnává lidi s hendikepem. Ti se tam stávají vlastně pouze jakýmsi nástrojem k tomu, aby se někdo jiný dostal k zakázce, ale s kvalitou zakázky to často nemá vůbec nic společného.

Poslední, co bych chtěl zmínit, je soutěžení na cenu. Málo zní, že soutěžení na cenu není, resp. nevyvolává ani stávající platný zákon, ať už novelizovaný, či ten původní. Není povinností podle zákona o veřejných zakázkách soutěžit na cenu. Soutěžit na cenu často tlačí správci jednotlivých dotačních fondů a říkají těm, kteří ty finanční prostředky pobírají, obcím zpravidla, obcím, krajům, městům apod. a říkají - pouze nejlevnější, protože všechno ostatní je podezřelé. Takže s tímto zákonem si vůbec nedělejme iluze, že úplně odstraníme to, co nám systémově vadí, že tady nebudou dodavatelé, nebo resp. zadavatelé, aby nebyli obviněni z trestných činů do budoucna apod., že prostě raději zvolí to soutěžení na nejnižší cenu, přestože to pro Českou republiku a pro její zaměstnanost, pro ekonomiku jako takovou dobře není, ale budou k tomu nuceni, protože i jinými zákony, např. zákon o NKÚ, který tady máme a který tedy něco říká o povinnosti veřejné správy nakládat efektivně a účelně s finančními prostředky, tak tento zákon bude velmi mluvit vlastně do toho, jakým způsobem budou zadavatelé zadávat veřejné zakázky, a že se dostanou vlastně ještě možná horší situace, než ve které byli doposud. Proto bych apeloval na všechny správce jednotlivých fondů apod., aby do svých podmínek dávali povinnost zadavatele aspoň jednat v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Nedávat už jim dopředu parametry těch zakázek tak, aby zadavatelé byli schopni využít parametrů, o kterých jsou přesvědčeni, že jsou v dané chvíli správně, a využili zákonného prostoru, který do budoucna dá zákon o veřejných zakázkách.

Děkuju vám za pozornost a omlouvám, jestli jsem byl příliš dlouhý.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Dalším řádně přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já jsem se také přihlásil možná už v nějakém předchozím projednávání tohoto zákona do řádné debaty a nyní tedy mám možnost vystoupit v podstatě v jiném prostředí, v jiném čase, vlastně s jinými motivy k vystoupení. Přesto se mi vrací znova jeden motiv, který kolega Bendl zmínil. Já mám také zkušenost vlastně dlouholetou, 25 let jsem v komunální politice, a po celou tu dobu mě tak či onak provází zadávání veřejných zakázek.

V polovině devadesátých let jsme jako radní města Budějovice vymýšleli jakýsi matematický vzorec umožňující zpracovat jednotlivá kritéria, jejich váhy spolu s cenou do nějakého vzorce, který by pak byl schopný generovat bodovou hodnotu, která by pak srovnala zakázky podle pořadí. Jihočeský kraj zadával každý rok takřka za víc než miliardu korun stavební zakázky na silnicích druhé, třetí třídy a také jsme dokázali poradit si s tehdejším zákonem. Dokonce jsme myslím v něčem předběhli dobu, protože jsme měli v podstatě systém umožňující jako jedno z hlavních kritérií, ne-li to nejhlavnější, využít právě cenu nabízenou potenciálním dodavatelem. Pak jsem sledoval, už tedy mimo regionální politiku, to protikorupční třeštění, které tedy minulá vláda spustila, a ten zákon, který byl tehdy připraven a který z velké části paralyzoval možnost zadávat veřejné zakázky obcím, krajům a způsobil celou řadu problémů, které, mnohé z nich, dosud nejsou vyřešeny.

Připomíná mi ta dnešní situace určité předchozí zážitky, které tady mám. Občanský zákoník. Taky jsme vlastně už hned po našem příchodu do Sněmovny, tato garnitura, napravovali zákon o úřednících schválený pod obrovským tlakem Evropské komise. Nemůžu si odpustit zmínit zákon o posuzování vlivu na životní prostředí, který také byl pod dramatickým tlakem ze strany Ministerstva životního prostředí projednáván, když jsme tenkrát slyšeli neustále jaksi hrozby, že nám budou stopnuty všechny dotační tituly, nebude-li zákon o EIA schválen. My jsme tenkrát na rozdíl od současného zákona ty všechny hrozby vlastně věděli. Když jsme se na ten zákon dívali, tak jsme všechno věděli, co nám hrozí, upozorňovali jsme na to, mluvili jsme o tom tady ve Sněmovně a navrhovali jsme návrhy pozměňovací, které by snad mohly největší nebezpečenství plynoucí ze zákona o posuzování vlivu limitovat. Nestalo se tak, nebyly ty zákony (návrhy?) přijaty a my jsme nyní v situaci, kdy vlastně máme takřka zastaveny mnohé velké stavby na našem území a teď čekáme, co Komise řekne, zdali se nám podaří vyjednat nějaké výjimky, nebo nepodaří. Prostě jednali jsme pod tlakem a to není dobře. A tady taky jednáme pod tlakem.

Tady u toho zákona na rozdíl od zákona o EIA a také vinou jeho obrovského rozsahu nejsem přímo úplně povolán k tomu, abych systematicky procházel jednotlivá ustanovení a vyjadřoval se k němu rozumně a korektně, ale přesto mě tady některé věci zaujmou. Já tedy zase, jak říkám, jsem praktikem komunální regionální politiky a tady musím říct, že takřka 70 % stavebních zakázek, které jsou zadávány obcemi nebo kraji, je v rozmezí zhruba 10 až 50 milionů korun. A to je to, co tady máme dneska navrženo jako... od veřejné zakázky malého rozsahu, která je shora limitována 6 miliony korun v případě stavebních prací až po 50 milionů korun, což je zase ta dolní mez pro zadávání veřejné zakázky v podlimitním režimu v případě stavebních prací. Já samozřejmě nejsem teď a nebyl jsem ani v procesu v průběhu toho druhého čtení schopen podat nějaký relevantní pozměňovací návrh, ale přesto cítím, že toto rozmezí je příliš široké, příliš veliké, podmínky zadávání v podlimitním režimu jsou poměrně volné a umožňují možnost prostě určitého - jak to mám nazvat - korupčního potenciálu. Prostě možnost toho, čeho se obáváme, co tušíme, že může nastávat, dohadování se firem na tom, jakou cenu stanoví, a samozřejmě tento rozměr jim to umožňuje a právě určitá vágnost, měkkost těch podmínek pro podlimitní režim to umožňuje. A také těch 30 % možných víceprací, i to je věc, a tady souhlasím s kolegou Bendlem, je to, co může přinést poměrně značné problémy. Říkám, nenavrhuji nic, necítím se být k tomu povolán. Já ani nejsem členem toho výboru, ani toho pro regionální rozvoj, ani toho garančního, takže tady jsem si nedovolil nic navrhovat.

Další věc, která mi vadí a na kterou mě také moji přátelé ať už z komunální sféry, nebo ze sféry těch menších subjektů, které pro obce nebo i nějaké obecní organizace zřizované obcemi zpracovávají zadání veřejných zakázek a sledují je pak v průběhu jejich realizace, to je ta určitá ne úplně jasná pozice obcí nebo zadavatele v případě mimořádně nízké ceny. Mimořádně nízká cena je mimořádně nebezpečná věc. Prostě negeneruje, když ji někdo - a tak se to často dělo, v rámci, doufejme, už skončené krize se takovéto zakázky zadávaly a často dodavatelé dávali nabídky, které byly výrazně podražené a vlastně tím pádem ani neumožňovaly generovat dodavateli, té firmě, zisk, a tím pádem on v podstatě neplnil svoji funkci podnikat za účelem dosažení zisku. Nevím, do jaké míry dneska, zdá se mi, že právě je to velmi limitované, může se zadavatel pídit po tom, jaká je příčina, důvod pro podání té mimořádně nízké ceny, tak aby ji mohl hodnověrně a řádně odmítnout.

A ještě pak jednu věc tady chci zmínit. Někdy se stává, že paralelně fungující orgány veřejné správy, např. ministerstva, si samy pro své vlastní potřeby nějak zákon upravují, případně jej většinou více a více přitvrzují, než je potřeba. I tohle myslím, že ten náš zákon, který tu teď máme předložený, neřeší, nevymezuje povinnost ostatních subjektů striktně z dikce zákona vycházet, ale nesankcionuje nijak to, že třeba některé ministerstvo si samo pro své vlastní nebo pro výběrová řízení jím zřizovaných organizací stanoví přísnější limity. K tomu jsem se chtěl takto vyjádřit.

Na závěr svého vystoupení chci říci svůj postoj z hlediska politického. Tohle je typický zákon, se kterým se musí vypořádat vládní koalice a převzít odpovědnost, tak jako snad, doufám, že tu odpovědnost převzala i v případě zákona o EIA. Já dneska slyším možná tak trochu jakési tvrzení, že úplně ne všechny informace, které se k nim dostávaly od pana předkladatele, byly pravdivé, že to ujišťování, že retroaktivita zákona o EIA tady nebude, se nepotvrdilo. Prostě ta retroaktivita tady je a nebezpečí, že budeme muset stávající akce zastavovat a dělat nové EIA, tady taky je. Nové posouzení podle EIA by nebylo žádným velkým problémem, kdybychom nedali naprosto nekonečnou, nelimitovanou moc ekologickým aktivistům. Kdykoli mohou zastavit řízení podle EIA, kdykoli mohou do toho vstoupit a přerušit. Proto se tedy toho samotní předkladatelé tak bojí a proto samozřejmě každá nová EIA vlastně znamená naprosté zastavení té dané stavby ad infinitum.

Takže doufám, že za to tu odpovědnost přijme vládní koalice a že i v hlasování se to projeví a že pak všichni poslanci budou držet a to své rozhodnutí budou schopni si srovnat. Takže já tím chci říct, že pro mě je podpora tohoto zákona vyloučena, nebudu pro něj hlasovat a nechám to, jak už jsem řekl, na vládní koalici. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Dalším řádně přihlášeným do sloučené obecné rozpravy je pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené dámy a pánové, než se dostanu k přednesení svých pozměňovacích návrhů k tomuto zákonu, dovolte mi pár drobných připomínek k již proběhlé diskusi, popř. k proběhlým pozměňovacím návrhům a vyjádření výborů.

V tomto zákoně, který považuji za jeden z nejdůležitějších zákonů v České republice, který ovlivňuje komunální, krajskou i celostátní politiku vcelku velice výrazně, se sešlo obrovské množství připomínek. Paní ministryně to oprávněně považuje za hlavní dílo svého ministerstva a pevně věřím, že se jí podaří udělat zákon o zadávání veřejných zakázek takový, aby byl aspoň většinou společnosti přijat jako zákon kvalitní. Stoprocentně samozřejmě to asi nebude, ale řekněme většinou společnosti.

Já bych tady chtěl na začátku velice varovat kolegy, hlavně z vládní koalice, aby nepodlehli tomu dojmu "hlavně to rychle schvalme, protože stejně za chvilku již víme, že to budeme novelizovat, a potom tam opravíme ty chyby, o kterých dneska již víme". Tato tendence se u mnohých zákonů takhle rychle projednávaných docela často používá. Kolegové přede mnou již toto zmiňovali v různých jiných zákonech. Já bych byl velice nerad, aby to bylo osudem i tohoto zákona, protože tento zákon má dalekosáhlý dopad do života samospráv obcí a měst.

Zastavím se u jedné myšlenky nebo filozofie tohoto zákona, kterou považuji za docela problematickou, a nikdo se zatím touto problematikou nezabýval. To je bod, který zůstal, paragraf, který zůstal z předešlého zákona, tzv. § 6. To je všeobecná informace o transparentnosti a formě dané - tak nám to i předepisuje Evropská unie, aby tyto veřejné zakázky byly v této formě co nejprůhlednější, nejprůzračnější, nejtransparentnější, nediskriminující. To je věc, která v těch zákonech samozřejmě je všude, řekněme, dávána jako základ. My nemůžeme z této myšlenky odstoupit. Co se však stane problémem a na co chci upozornit, je nově koncipovaná a pojatá filozofie zakázek malého rozsahu, tzv. dvoumilionových až šestimilionových zakázek.

Tyto zakázky jsou dle filozofie tohoto zákona postaveny do roviny - a teď použiji ten hovorový výraz - zadávání z ruky. Prostě zadavatel sám rozhodne, zda použije formu výběrového řízení, jakou formu použije, nebo nepoužije vůbec a spolehne se na své zkušenosti. Zní to velice dobře a velice líbivě. Každý starosta v prvním dojmu řekne: konečně budu moci rozhodnout, konečně já budu ten, kdo určí, kdo bude realizovat tu mou zakázku, co si budu moci koupit, nebudu se muset ohlížet, jestli budu... A teď nastává ta otázka, kdy začne přemýšlet. Totiž v jiném zákoně neustále zůstává hladina 5 000 korun hladinou trestného činu. Pan starosta bude muset jó přemýšlet, zda náhodou neznevýhodňuje někoho na trhu, zda náhodou jeho postup je opravdu transparentní, tak jak hovoří § 6. A tady nastává problém, že starý zákon o zadávání veřejných zakázek ze zákona přesně vymezoval možnosti a pohyb. Pokud tento zákon dodržel, doslovně, možná otrocky napsaný, tak měl v uvozovkách po starostech, protože on dodržel dikci zákona a nepřekročil tento zákon. A orgány činné v trestním řízení, které se tím později zabývaly, přesně tohle hodnotily, jestli on náhodou úmyslně něco neporušil nebo nedal. Pokud nenajdou nic, obrátí se na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a ten maximálně mohl říct ano, byl porušen nějaký paragraf, bylo něco, anebo to nechá tak a řekne: je to v pořádku. A tento manuál, který zákon doposud představuje pro starosty, se dá i v malé obci docela úspěšně využít a splnit.

Touto normou, kterou v dobré víře ulehčit jim práci schválíme, předpokládám, jim ale přidáváme obrovskou zodpovědnost. To si doposud dle mého názoru mnozí starostové neuvědomují. Drtivá většina zakázek je do 2 milionů nebo potažmo do 6 milionů, které se odehrávají v obcích. To je drtivá většina. Těch velkých podle investičních rozpočtů obcí je docela málo. Teď nebudu mluvit o velkých městech, ale řekněme o těch menších. A tuhle zodpovědnost dle mého názoru si starostové doposud příliš neuvědomují. Můžeme hovořit o nějakých metodických pokynech, pomůckách, které jim budeme nabízet a dávat. Ale je to dostatečné? Tady se ptám - a ta otázka samozřejmě míří do budoucna, ale předpokládám, že tento bod tam asi projde, je stěžejní, předpokládám, z toho kontextu návrhu připraveného paní ministryní. Jak dalece bude její úřad připraven reagovat v rámci metodiky a pomoci těmto starostům, aby to, co chtějí, již nebylo nediskriminační? Zdůrazňuji, přečtěte si § 6 - který zůstal vlastně stejný z toho minulého zákona, změnily se jenom drobné dikce, ale smysl § 6 je stejný - a zjistíte, že pohybovat se v nediskriminačním prostředí při množství výrobků na trhu je docela složité.

To je jedna z věcí, kterou tomuto zákonu vytýkám, že vlastně až příliš uvolňuje tento prostor. A z hodnocení lidí, kteří se celý profesní život od dob roku 1989 pohybují v komunální politice, mají za sebou již hodně, hodně těžkých příběhů, mnohdy i úsměvných, říkám, že ty zákony, které omezovaly nebo regulovaly hospodářskou soutěž, se pohybovaly v sinusoidách. Od přílišného uvolnění v 90. letech, které lidé kritizovali zcela oprávněně, že umožňovaly to heslo zlodějina, volání po úpravě těchto zákonů, aby nebyla možná, se ten zákon přehoupl do své druhé poloviny sinusoidy, kdy hodně přitvrdil a vlastně skoro zastavil možnosti některých postupů, které by operativně řešily problémy obcí, až do nynější verze, která dle mého názoru naopak opět vrací tu půlku sinusoidy na druhou stranu. Je to jeden z problémů, se kterým se předkladatel dle mého názoru nevyrovnal, a to ta kritika, že to je hodně prokorupční zákon, aspoň v těch zakázkách rozsahu dva a šest milionů korun. Toto bych rád slyšel a vysvětlení paní ministryně, jak chce tady s tímto bojovat, aby právě ta drobná korupce, pozornostní korupce v místech malých obcí nedala zase zpět argument lidem, že se nic nezměnilo a že se zase pouze krade.

Nyní se vrátím k myšlenkám, které jsou obsaženy v usneseních jednotlivých výborů, a chci vytáhnout pár bodů. Z usnesení ústavněprávního výboru v bodě 4, jedná se o § 222 odst. 5, se slova "a jejichž potřebu nemohl zadavatel jednající s náležitou péčí předvídat" zrušují. Toto když z tohoto vypadne, tak je to zase otázka transparentnosti a toho, jak argumentačně bude ten, který tyto zakázky zadává, schopen případným orgánům vyšetřujícím, zda nebyl porušen § 6, argumentovat. A neznalost neomlouvá z páchání trestného činu. Na to chci upozornit.

V dalším bodě, v bodě 5, totéž usnesení, týká se opět § 222 odst. 6, se slova "přičemž dodatečné stavební práce, dodatečné služby nebo dodatečné dodávky vyplývající z této změny jsou nezbytné pro provedení původních stavebních prací nebo pro poskytnutí původních služeb či dodávek" zrušují. Tento v celku přívětivý parametr odstraňující tento problém, a souvisí s vícepracemi, které tady byly tolikrát diskutovány, a ten model, který tady navrhla paní ministryně, není až tak úplně špatný, ten součet tady těchto záležitostí, ale tento bod, pokud by prošel, je dle mého názoru nahrávka na lobby projektantů. Já dlouhodobě říkám, že problém veřejných zakázek v České republice není samotná realizace zakázky, ale i předpříprava. A ta začíná u kvalitních projektů. Tento problém se ani tomuto zákonu nepodařilo vyřešit. Pouze pokud tento pozměňovací návrh projde, se na to přestane brát zřetel z toho pohledu mít projekty v pořádku. Prostě řekne: no tak nemohli jsme to předvídat, tyto vícepráce jsou nezbytné, prostě se projektant spletl, no stává se to. Čili bych na to rád upozornil při projednávání těchto změn a hlasování do budoucna, že to považuji za docela velkou chybu.

Byla tady už diskuse, a ono to proběhlo i médii, a to je v § 36 ve čtvrté větě se hovoří, že by se měl vyjmout od zadavatele... doplňují slova s výjimkou advokáta nebo daňového poradce. Ono to tady už zaznívalo. Tento pozměňující návrh, ač v celku možná překvapivý, možná nelogický, dle mého názoru nemá příliš zdůvodnění své podstaty, proč tam navrhovatel tento paragraf dal. Tento pozměňovací návrh se paradoxně objevil ve dvou výborech, ve dvou verzích. V jedné verzi rozšířené, kde k tomuto bodu následoval další odstavec, který logicky navazoval a byl vysvětlením toho, proč v tom prvním bodě navrhuje toto vypustit. Bohužel v usnesení garančního výboru již ten druhý bod z toho vypadl a je tam jenom ten první - vyřadí se tyto dva subjekty. Čili tady bychom si měli rozhodnout, jestli chceme opravdu umožnit anonymizaci těchto dvou profesí, nebo chceme opravdu zachovat transparentnost. Tady budu zvědav potom na doporučení v rámci hlasování paní ministryně, jak se tady s tímto vyrovná. Čili doporučuji buď tam dát pozměňovací návrh v rozšířené formě těch dvou bodů, to už logiku má, nebo to tam nezařazovat vůbec.

Chci se ještě pozastavit nad drobnou věcí, která mě zaujala spíše z praktických hledisek. Je tady návrh v § 63: zadavatel může použít také jednací řízení bez uveřejnění, pokud veřejná zakázka může být splněna pouze určitým dodavatelem, neboť... Samozřejmě známe takové zakázky. Jsou to specializované firmy, specializované postupy, vědecké vynálezy a podobné záležitosti. V bodě a) se ale hovoří: předmětem plnění veřejné zakázky je jedinečné umělecké dílo nebo výkon. Tady dle mého názoru narazíme trošku na problém definice jedinečnosti a definice výkonu. Tady bych se spíše přikláněl k tomu, aby se ministerstvo dotázalo nějakých skupin, popř. organizací, které reprezentují umělce, popřípadě, nevím, architekty, sochaře a podobné záležitosti, které se ve veřejných zakázkách docela často začínají objevovat, a zcela oprávněně je tlak z umělecké obce, ať se při velkých investicích myslí na to, že by tam mělo být třeba umělecké dílo. Já s tím souhlasím. Otázka teď zní, jestli aplikací tohoto paragrafu nebudeme zvýhodňovat pouze některé umělce oproti nějakému výběrovému řízení estetickou komisí nebo nevím, někoho, kdo bude moci posoudit, jak to dílo je jedinečné a jak to dílo je využitelné v praxi. Čili také bych si dovolil upozornit na tento bod, který je tady zařazen a může být docela problematický ve vztahu k různým zájmovým a profesním skupinám a komorám.

Ještě jeden bod mi dovolte, než přistoupím ke svým pozměňovacím návrhům. Je tady návrh v § 96 odst. 5, který zní: Zadavatel pokračuje v (nesrozumitelné) do doby, než rozhodne, zda předložená řešení jsou vhodná. Účastníka zadávacího řízení, jehož řešení není vhodné, ze zadávacího řízení vyloučí. To je logická věc. Já bych si tady dovolil navrhovateli doporučit, aby to bylo vždy po zdůvodnění, to znamená - jehož řešení není vhodné, po zdůvodnění ze zadávacího řízení vyloučil.

Takhle totiž otvírá docela výrazný prostor tento pozměňující návrh různým výkladům, a jak znám ze své vlastní praxe, výklady advokátních a jiných kanceláří poskytujících služby obcím v této oblasti jsou velice striktní a důsledné znalosti zákona a jeho výkladů jsou velice často komoleny vůči tomu, aby případná zakázka byla zadána někomu konkrétnímu a ne v obecné soutěži.

Co se týká mých pozměňovacích návrhů, které jsem zařadil do systému a ke kterým se později přihlásím, dovolím si říct ideu toho, proč jsem tyto návrhy podal. Paradoxně se vůbec netýkají samotné formy zadávání řízení a to, co jsem zde doposud hovořil, jsou pouze připomínky z praxe, ke kterým, vážené kolegyně, kolegové, můžete nebo nemusíte přihlédnout, samozřejmě i paní ministryně, bude záviset na její úvaze. Já potom budu akorát hlasovat.

Co se týče mých návrhů, týkají se specifické záležitosti, a to záležitosti dozoru nad veřejnými zakázkami, takzvaného úřadu pro veřejnou soutěž. První můj pozměňovací návrh se týká doplnění odst. 4 v § 248, kdy úřad provádí u nadlimitních veřejných zakázek financovaných úplně nebo částečně z prostředků Evropské unie před zahájením zadávacího řízení kontrolu. Nebudu vám číst tento paragraf celý, vážím si vašeho času. V systému je v celé podobě. Proč toto navrhuji? Už mnohokrát na půdě této Sněmovny ze strany ministerstev byly akceptovány a akcentovány problémy, které způsobuje zadávání nadlimitních zakázek různým ministerstvům. Pan ministr dopravy by mohl dlouze hovořit o tom, jak snaha připravit kvalitní veřejnou soutěž troskotá na mnohdy neznalosti, mnohdy různých jiných objektivních nebo subjektivních problémech při přípravě soutěže. Můj návrh umožní ministerstvům využít v těch konkrétních případech týkajících se evropských dotací služby tohoto orgánu, který je v této republice snad nejfundovanější, aby dopředu posoudil, zda případná soutěž odpovídá, nebo neodpovídá standardům zákona a standardům Evropské unie.

Tento bod, pokud by byl přijat, by dle mého názoru ulehčil funkci všem zadavatelům nadlimitních veřejných zakázek, že již dopředu při přípravě by se tento úřad podílel na tom, aby jim řekl, zda jsou, nebo nejsou v tomto návrhu soutěže nějaké body, které by mohly opravňovat pozdější krácení dotace z Evropské unie a podobně. Čili doporučil bych vaši pozornost mému pozměňovacímu návrhu v § 248 odst. 4.

Dalším bodem, který je možná problematický, je bod, který je v § 251 v odst. 6 tohoto znění. Ač zní krátce, je dle mého názoru velice důležitý: Úřad je návrhem vázán. Je to formulace, která se tomuto úřadu asi příliš líbit nebude. Sám jsem zvědav, protože byl jsem požádán a snažím se konzultovat zrovna praktické dopady v realizaci tady tohoto, když úřad svým podáním bude vázán. Jinými slovy, neměla by nastat praxe, kterou mnozí starostové znají, když odmítnutý účastník soutěže, který nevyhrál, si stěžuje na ÚOHS, podá podání. Všichni říkáme ano, to podání zdražíme, aby to tyto případné žadatele nebo stěžovatele odradilo. Ale praxe toho úřadu je taková, že když to podání, které tento žadatel dá, napíše tam desítky bodů - nebo desítky, body, které mu vadí v té soutěži a v tom prvním směřuje toto podání k špatnému cíli, tzn. není "dle tohoto zákona", tak úřad toto podání zamítne. Jako zamítnuté... že je z formálních důvodů zamítnuté, vrací kauci. To znamená, ten, kdo to podal, je z obliga, dostane peníze zpátky, je spokojen. Ale paradoxně úřad nezastavuje šetření v té věci. On není vázán tady tím, že to vrátil a že to odmítl, ale dále s tím pracuje. To znamená, tu soutěž může znovu podrobovat zkoušení a znovu může blokovat a posouvat toto řešení dál a dál. Mnozí starostové mi dají za pravdu, že se to docela často stává v praxi. Jinými slovy, firmy našly kličku v zákoně, jak získat své peníze zpátky, když moc dobře vědí, že třeba nemají pravdu, popřípadě spoléhají na to, že to zdržení budou prodlužovat. Ale přesto ty peníze dostanou zpátky.

Čili je to bod, sám jsem zvědav po konzultacích s tímto úřadem a s odborníky, kteří se tím zabývají, jak ještě dopadne realizace v praxi. Ale dle mého názoru minimálně stojí za úvahu se podívat i na činnost tohoto úřadu a na jeho efektivitu v této věci a v těchto záležitostech.

Další bod, který navrhuji, ale zase nebudu podrobně rozebírat, je určení lhůty 60 dnů na rozhodnutí. Mnohdy se starostům stává, že určité problémy, kauzy, které jsou, a stížnosti se na tomto úřadě zaparkují. Zůstanou tam viset nějakou dobu a zablokují celkový proces soutěže. Mnohdy je potom výhodnější soutěž zrušit. A to je možná taky cílem toho stěžovatele, že on chce, aby byla zrušena a mohl se znovu dostat do hry, jak se říká. Těch 60 dnů, které tady navrhuji, je řekněme zase určitý mus, strop, limit, do kterého tento úřad by měl činit. A když nečiní, tak je to považováno za jeho rozhodnutí. Je to na zvážení. V praktickém hledisku nevím, jak dalece to bude mít dopad. Jsem varován z jedné strany, že nastanou problémy v rámci složitých kauz, kdy se musí zadávat znalecké posudky apod. Já si z druhé strany kladu otázku, proč by tento úřad měl zadávat znalecké posudky. To je přece věcí soudu potom, když se dopátrává pravdy. On by měl rozhodnout, jestli je ta soutěž podle zákona, nebo není podle zákona. A ne znaleckými posudky si ověřovat, jestli ten materiál je A nebo B a podobně. Podle mého názoru nepřísluší do role tohoto úřadu. Ale zase je to diskuse a předpokládám, že v diskusi s patřičnými odborníky dospějeme k nějakému cíli.

Další věc, kterou navrhuji, a to už je poslední, slibuji, že už dále hovořit nebudu. Úřad před vydáním rozhodnutí ve věci seznámí účastníky řízení s podklady rozhodování. Úřad stanoví účastníkům řízení přiměřenou lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Tato lhůta nesmí být kratší než pět pracovních dnů. Doposud v tom návrhu je, že úřad stanoví lhůtu dle svého uvážení. Nesmí být ovšem kratší pěti pracovních dnů. Ta změna pramení v tom slově přiměřenou lhůtu. To by mělo být argumentem pro nemožnost zaparkovat tzv. tu věc. Ona je příliš složitá, tak ji zaparkujeme, ono to nějak, jak se říká lidově, vyhnije. Potom ale samozřejmě úřad stojí před problémem zdůvodnit přiměřenost této lhůty, která je stanovena. Čili toto jediné slovíčko by mohlo řešit další skupinu problémů, se kterými se v praxi setkáváme, a dle mého názoru je to spíše řešení než nějaká komplikace tohoto zákona.

Děkuji vám za pozornost. K těmto pozměňovacím návrhům se přihlásím v rozpravě a děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Luzarovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Koubek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Koubek: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych s dovolením ještě zareagoval na vystoupení paní ministryně. Já jsem sice pozorně poslouchal, ale počkal jsem si na stenozáznam, jestli přece jenom paní ministryně ten dotaz nezodpověděla. Tady v úvodu z úst paní předsedkyně výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, paní poslankyně Halíkové, zaznělo, že ministerstvo podalo samo prostřednictvím poslanců k tomuto návrhu ve druhém čtení 38 pozměňovacích návrhů. Já jsem si přečetl ještě jednou stenozáznam. Na tuto námitku, výtku, otázku jste, paní ministryně, nijak nereagovala. Pouze jste řekla, že jste čekala tisíce připomínek a že jste spokojena, že jich přišlo pouze 200, pozměňovacích návrhů. Z toho tedy 40, každý pátý je ten váš.

Tak bych se chtěl zeptat, z čeho vyplývá vaše spokojenost a jestli byste na to mohla zareagovat proč. Proč přišlo 38 pozměňovacích návrhů od vás v průběhu projednávání ve Sněmovně a proč už to nebylo zapracováno předtím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Koubkovi. Dalším řádně přihlášeným do obecné sloučené rozpravy je pan poslanec Jiří Petrů. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Petrů: Děkuji. Vážené dámy a pánové, vážený pane předsedající, chci reagovat na dnešní kritiku té části usnesení výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj ze dne 13. ledna letošního roku týkající se zprůhlednění nákupu na komoditních burzách. Příliš jí totiž nerozumím. Většina z vás, kdo máte zkušenosti s komunální politikou, určitě znáte výjimku ze zákona o veřejných zakázkách, která umožňuje nakupovat hlavně energie v komoditních burzách. Tuto možnost využívají tisíce obcí a jiných veřejných zadavatelů. A je to úplně v pořádku, protože díky této výjimce mají méně administrativy. V pořádku ale určitě není to, že obce coby zákazníci, stát ani veřejnost nemají a ani nemohou mít přesnou informaci o tom, kolik nákupy na komoditních burzách vlastně stojí. Nemají tedy přesný přehled, za co se utrácejí veřejné prostředky. Nemluvím teď o cenách energií, ale o řadě různých poplatků, které se za zprostředkování nákupu na burzách běžně platí a které v některých případech jsou, v jiných případech nejsou přičteny ke konečné ceně energie nakoupené na burze. Na tuto nesrovnalost upozornila v minulém roce některá média, jako např. Reportéři ČT. Myslím si, že taková praxe jistě v pořádku není.

Při připomínkovém řízení zákona o zadávání veřejných zakázek navrhlo Ministerstvo vnitra vyřešit tento problém zavedením regulace České národní banky. Návrh nebyl akceptován, proto jsem se pokusil navrhnout jednodušší řešení. Veškeré poplatky se budou zveřejňovat na internetu a všechny poplatky se budou platit pouze komoditní burze, ne nějakým firmám, které stojí v pozadí. Myslím, že to má hlavu a patu. A při vší úctě ke kolegům, kteří tvrdí, že je to protizákonné, musím konstatovat, že je to irelevantní. Poplatky mají být veřejné, aby si je každý mohl porovnat. Nechci prostě nic jiného, než aby burzovní poplatky byly veřejně známé a průhledné a aby se platily přímo burze. A jestli z nich potom burza zaplatí někomu jinému, to už mě nezajímá. Na tom není nic nezákonného.

Abych byl příkladný, uvedu příklad netransparentních poplatků. Veřejný zadavatel si k realizaci nákupu elektřiny nebo plynu na komunitní burze musí najmout dohodce. Dohodců je omezený počet, jsou to externí firmy a nemají transparentní a na internetu dostupný ceník. Dohodce zpracuje obchodní případ ve spolupráci s klientem, dají dohromady nezbytné informace pro uskutečnění burzovního obchodu. Dohodce zaregistruje klienta v registračním centru burzy a dále zastupuje klienta při obchodování a informuje ho o výsledcích. Aukce je realizována prostřednictvím elektronického systému a po ukončení aukce je burzou vydán závěrkový list. Klient zaplatí burzovní poplatky zveřejněné a poplatky dohodci nezveřejněné.

Příklad druhý je transparentní poplatek. Veřejný zadavatel podepíše jednoduchou smlouvu s burzou a vyplní standardizovaný dotazník, který předá burze buď notářsky ověřený, nebo prostřednictvím datové schránky. Burza zkontroluje všechny údaje, případně si vyžádá doplnění, a v případě, že je vše vyplněno, připraví elektronickou aukci. Přípravu má na starosti dohodce - zaměstnanec nebo smluvní partner burzy, který dohlíží na spárování nabídky s poptávkou. Aukce je realizována prostřednictvím elektronického systému a po ukončení aukce je burzou vydán závěrkový list. Klient platí pouze burzovní poplatky, žádné poplatky dohodci klient už neplatí.

Hlavní rozdíly tedy mezi uvedenými způsoby obchodování. V prvním, netransparentním případě nutí burza klienty najímat si dohodce na to, aby za ně vyplnil vstupní údaje nezbytné pro realizaci obchodu, poplatky za služby dohodce má každý klient stanoveny v jiné výši a poplatky za dohodce jsou často několikanásobně vyšší než poplatky burzy. Klient si může vybrat pouze z několika subjektů, které jsou propojeny navzájem.

Ve druhém, transparentním případě má klient přímo vztah s burzou, dohodce je placen burzou a dohlíží na nejvýhodnější spárování poptávky a nabídky. V prvním, netransparentním případě, se veřejný zadavatel musí spolehnout na dohodce, že řádně vyplnil veškeré náležitosti obchodu a že dodavatelé dostanou správné informace. Ve druhém, transparentním případě toto odpadá, veřejný zadavatel si může dle vlastního uvážení zvolit jakéhokoli poradce, samozřejmě považuji to za účelné, a je zaručen bezchybný elektronický přenos veškerých parametrů dodávky od klienta k potenciálním dodavatelům za účelem správného ocenění dodávky.

Čili na závěr chci říci, chci vás přesvědčit, že jakýkoli pozměňovací návrh s transparentním obchodováním na komoditních burzách, který tady zazní, si zaslouží naši podporu. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Petrů. Dalším řádně přihlášeným do sloučené obecné rozpravy je pan poslanec Ludvík Hovorka. Pardon, omlouvám se, pane poslanče, ještě faktickou poznámku pan poslanec Jiří Štětina. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Štětina: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, já budu jen velmi krátce reagovat na příspěvek kolegy Petrů.

Já jsem velmi rád, že tento zákon je na pořadu jednání, že se zdá, že bude schválen. Mou hlavní motivací je, abychom konečně zavedli pořádek do veškerého obchodování. Všichni dobře víme, že když si chceme nějakým způsobem ulejt finanční prostředky, tak se prostě udělá jednací řízení bez uveřejnění. A já se domnívám, že právě jednou z cest je obchodování na burzách. To zde pan kolega velmi přesně řekl. Já se přiznám, že musím souhlasit s tím, co říkal, že i toto obchodování musí být naprosto spravedlivé a transparentní, mělo by být veřejné, musí být na internetu, a pokud máme těchto burz několik, tak je třeba, aby i ceník byl prostě zveřejněn a nebylo možné, aby jedna burza obchodovala výrazně levněji a druhá výrazně dráže. Já nepodezírám, poněvadž si myslím, že na burzách se dělá relativně spravedlivě a poctivě, ale nicméně ta transparentnost, jak byla v tomto příspěvku, je důležitá. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Štětinovi za jeho faktickou poznámku. Nyní již avizovaný, řádně přihlášený pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já mám několik připomínek k zákonu. Domnívám se, že existuje prostor pro obejití zákona o veřejných zakázkách z titulu příliš široké spolupráce horizontální či vertikální. A ten prostor je širší, než by bylo vhodné. Myslím si, že by to mohlo mít dopad i na některé zakázky, které jsou zadávány v rámci sektoru zdravotnictví nebo dopravních staveb apod.

Návrh definuje ovládání osob jak vertikální, tak horizontální skrze procentuální vyjádření, vázané ovšem k faktorům, které nejsou jasně dány. Takové vymezení je zavádějící. V závislosti na objemu obratu předmětného subjektu totiž může být 20% podíl na jeho obratu obrovský a nemusí znamenat, že se takový subjekt neúčastní hospodářské soutěže. U subjektů s obratem v řádu stovek milionů korun, což mohou být například krajské správy komunikací, může objem zakázek pro další subjekty efektivně umožnit ovládnutí trhu s danými službami v předmětné lokalitě.

Dále se domnívám, že do textu zákona by mělo být vloženo pozměňovacím návrhem ustanovení o odpovědnosti zadavatele za funkčnost zadávací dokumentace. Zadávací dokumentace by měla být tvořena tak, aby byla co nejpřesnější a nejjasnější a nebylo pokud možno třeba uplatnit vůbec institut dodatečných informací. Navíc často bývá zadavatel zastoupen a zadávací dokumentaci tvoří třetí osoba. Je pak o to složitější dohledat odpovědnou osobu, kterou případně bude možné trestat za nesprávnost zadávací dokumentace. Jasnost a přesnost tohoto dokumentu je pro uchazeče o veřejnou zakázku zcela zásadní, a proto by mělo být na zadavateli, aby zajistil a odpovídal za ni.

Dále je tu připomínka, která se týká mimořádně nízké nabídkové ceny. Tento problém se ukazuje už dnes. I z osobní praxe mohu potvrdit, že mimořádně nízká nabídková cena je institut velmi variabilní a neuchopitelný. Návrh zákona, sněmovní tisk 637, tento stav nijak nemění, bohužel.

Další připomínka se týká otázky právních služeb a jejich úpravy, kterou zákon rozvolňuje, respektive soutěže nebo nesoutěže o právní služby. Potom také otázky všeobecných obchodních podmínek. Současný návrh zákona pouze počítá se zrušením současné vyhlášky č. 231/2012 Sb., kterou se stanoví obchodní podmínky pro veřejné zakázky na stavební práce. Zatímco současný zákon č. 137/2006 Sb. s obchodními podmínkami počítá, v uvedeném sněmovním tisku jsem je nenašel. Domnívám se, že by nějakým způsobem měly být definovány.

Co se týká právních služeb, tak se domnívám, že výjimka na právní služby, že už se dále nemusí soutěžit, hrozí tím, že budou ze strany dodavatelů zneužívány a ceny za právní služby budou stanovovány neúměrně poskytované službě. Zákon by tak měl přinejmenším zastropovat výjimku tak, aby nedocházelo k jejímu zneužití. Výjimka by tak neměla být koncipována oproti stávající úpravě tak, že bude zcela odhlédnuto od kritéria ekonomické výhodnosti a vhodnosti, tedy od kritéria nejnižší ceny.

Ve smyslu těchto připomínek jsem připravil i pozměňovací návrhy, které přednesu v podrobné rozpravě a přihlásím se k nim. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Hovorkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Petr Kudela. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kudela: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, paní ministryně, dobrý večer.

Při studiu zákona mě zaujala jedna z hodně věcí, a to konkrétně možnost rušení veřejné zakázky, kdy se navrhuje, že zadavatel může zrušit zadávací řízení, pokud neobdrží dotaci. Já si myslím, že to je v pořádku, nicméně by měl na to zadavatel upozornit dopředu, že toto hodlá udělat. Myslím si, že dodavatelé mají právo být v oprávněném očekávání, že pokud v zakázce uspějí, předloží nejlepší nabídku, že zakázka bude zadána, a pokud zadavatel chce uplatnit právo na zrušení zakázky z toho důvodu, že na to nebude mít peníze, měl by na to dopředu upozornit. V téhle věci si dovolím předložit pozměňovací návrhy.

K debatě, která zde byla doposud. Paní ministryně upozorňovala, že tento zákon o zadávání veřejných zakázek není protikorupční zákon. Já se domnívám, že tento zákon musí mít protikorupční prvky, protože se jedná o hospodaření s veřejnými prostředky. Pokud by se jednalo o hospodaření se soukromými prostředky, ať si každý udělá pravidla, jaká chce.

Stran velmi diskutovaného limitu 20, 30 nebo 50 % pro vícepráce, já jsem zastáncem toho, aby byl limit v původní verzi 30 %. Dodavatelé při uzavírání zakázky často podepisují, že jsou si vědomi toho, že jejich nabídka obsahuje úplně všechno a že jsou schopni nabídku zrealizovat, a proto by se měly vícepráce držet na uzdě, jinak by zákon potom nebyl soutěžicí, ale byl by pouze zástěrkou pro to, že se může dělat, co zákon povoluje. Domnívám se, že jsem viděl zakázky, které měly vícepráce do limitu 20, 30 % (nesrozumitelné) nastaveno jenom proto, že limit byl nastaven. A stran podlimitních zakázek, jak o tom před chviličkou hovořil kolega Luzar, domnívám se, že je to zase prostor pro obce, města a jiné zadavatele, aby si nastavili vlastní pravidla pro to, aby zákon byl soutěžící, protože tento zákon je v podlimitních zakázkách příliš otevřený. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kudelovi. Zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mám trochu jednodušší úlohu jako poslední řečník v obecné rozpravě, že už mnohé bylo řečeno, takže skutečně nebudu hovořit dlouho. Zmíním jenom některé věci, které si myslím, že by měly být podtrženy i ze strany poslance poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové.

Samozřejmě nejsem sám, kdo jednoznačně oceňuje a vnímá, že je tady potřeba změny zejména v novém zákoně o zadávání zakázek. To, že stávající platný zákon mnohdy paralyzoval veřejné zakázky zejména na obcích, víme z vlastní zkušenosti. To už tady nemusím moc zdůrazňovat. Prošli jsme si tím sami a nebo tady už ty případy byly mnohokrát zmíněny.

Chtěl bych i ocenit energii, se kterou se paní ministryně Šlechtová pustila do přípravy nového zákona a snažila se tento problém řešit. Nicméně se ode mě neočekává jenom pochvala, takže bych tady chtěl jako mnozí mí předřečníci poukázat na nejednoznačnost zákona. Tam se bohužel projevuje, a to samozřejmě není chybou paní ministryně, nezkušenost s výkonem samosprávy. Mám obavu, že na přípravě tohoto zákona se buď nepodílel nikdo, kdo má zkušenost s výkonem samosprávy, a pokud ano, tak za samosprávu nekopal.

Přemýšlel jsem nad tím, jestli tento zákon lze změnit pozměňovacími návrhy. Dneska jsme ve druhém čtení a skutečně jsem měl připravenou celou řadu námětů, nicméně se obávám, že pozměňovacími návrhy tento zákon nevylepšíme. Mám trochu obavu, že tento zákon, pokud bude v této podobě schválen, skončí jako mnohé jiné zákony z dílny ministrů za hnutí ANO, to znamená brzkou novelizací.

Tady jsem už zmiňoval, a zmiňovali to i mí předřečníci, že základní problém je skutečně v nejednoznačnosti, to znamená četnosti, jak se tam objevuje slůvko "může". To, že může zadavatel vyloučit z účasti v zadávacím řízení uchazeče, který se v posledních třech letech dopustil závažných nebo trvalých pochybení, je jistě správné. To je samozřejmě správné. To, že si může zadavatel stanovit minimální cenu zakázky, to je taky jistě správné. Víme sami, a na minimálně ceně se to pokusím dokumentovat, je to takový krásný příklad, jakým způsobem se ve veřejných zakázkách, které vyhlašovaly obce, snažily firmy, které z různých důvodů potřebovaly tu či onu zakázku, ceny podstřelovat a dávaly ceny, které byly skutečně až nereálné. A obce skutečně měly velmi málo možností, důvody byly různé, nechci je tady jmenovat, jakým způsobem zakázky firmy s nízkou cenou, která byla nereálná, z tohoto výběrového řízení vyloučit. Možnosti byly, to neříkám, že ne, ale skutečně ji obce ne vždy uměly využít. Teď jdeme do druhého extrému, a to do takového, že říkáme, že může.

Jak to bude v praxi probíhat? V praxi budeme na obci rekonstruovat kulturní dům. Víme, že taková střední úroveň rekonstrukce je 20 mil. korun. Víme to, protože firmy z okolí, které třeba už něco podobného pro město dělaly, avizují, že zhruba taková je cenová relace. Pak víme, že se objeví firmy, které cenu nějakým způsobem podstřelí, to znamená, my jako městské zastupitelstvo stanovíme cenu minimální a to je 20 mil. korun.

To je myslím správná myšlenka. My tím víceméně řekneme, že chceme tu cenu, která je reálná, která vychází z nějakého projektu, že se nechceme bavit s těmi firmami, které ji podstřelí, samozřejmě máme u nich obavu, že tam dojde k nějaké nekvalitě, neplnění těch smluvních podmínek atd. To je myslím všechno správné. Až do té chvíle, kdy o této ceně, o této výjimce možná bude hlasovat městské zastupitelstvo. Já chci skutečně vidět v dnešní době - v 90. letech si to dokážu představit lépe, ale v dnešní době chci vidět jednoho jediného městského zastupitele, který zvedne ruku pro to, že minimální cena je 20 mil. korun. Pokud se takový najde, tak tuším, že do dvou tří dnů má na krku trestní oznámení. To si myslím, že nejsem daleko od pravdy.

Já skutečně vnímám ten dobrý úmysl, tu správnou myšlenku, která tady byla ze strany ministerstva, aby tuto otázku řešila. Nicméně jsem toho dojmu a toho názoru, že to nebylo řešeno správnou cestou. To znamená, ta volnost, která se dává do jisté míry městským a obecním zastupitelstvům, není v tuto chvíli příliš dobrá.

Vrátím se k tomu, že jsem řešil, zda je možno onen zákon změnit právě těmi poslaneckými pozměňovacími návrhy či případně aktivitou ze stran poslance. Myslím si, že to možné není. Zákon je takhle postaven koncepčně, má takovou myšlenku, takhle logicky na sebe navazuje. Proto si myslím, že pozměňovací návrhy ho nedokážou vylepšit. Samozřejmě dokážou změnit některé parametry tohoto zákona, ale tu hlavní konstrukci změnit nedokážou. Proto si myslím, že ten přístup aspoň z mé strany, a myslím, že i ze strany mých kolegů, bude poměrně velmi vlažný ke schválení tohoto zákona. Ačkoliv víme, že nový zákon je jednoznačně potřeba, že je ho třeba schválit, že současný zákon skutečně paralyzuje veřejné zakázky, a přesto, že oceňuji to, s jakým úsilím a s jakou snahou paní ministryně Šlechtová vstoupila do přípravy tohoto zákona, nicméně ty důvody, které jsem tady uvedl, říkají, že pozměňovacími návrhy změna možná není a konstrukce toho zákona není dobrá.

Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Michalu Kučerovi. To byl poslední písemně přihlášený do obecné rozpravy. Ptám se, jestli se v obecné rozpravě ještě někdo hlásí. Pokud ne, závěrečná slova po sloučené obecné rozpravě k oběma bodům. Paní ministryně. Prosím, paní ministryně Šlechtová.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Karla Šlechtová Vážený pane předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení pánové poslanci - já se omlouvám paní poslankyni (k poslankyni Černochové, která mířila k mikrofonu), ale já se ještě chci vyjádřit k tomu, co tady padlo, protože toho padlo opravdu hodně. Je to po věcné stránce, takže jsou některé věci, které bych případně i ráda vysvětlila.

Co se týká posledního příspěvku pana poslance Kučery, nezkušenost se samosprávou. Tady musím říci, že zákon opravdu vznikal ve spolupráci se samosprávou, Svazem měst a obcí. A nebyli to zástupci jenom vedení svazu. Byli tam opravdu starostové, dávali to s námi dohromady. My jsme se scházeli jednou za dva týdny. Ten zákon měl velkou rychlost, ale intenzivní zapojení všech. Kolegové, kteří se na tom zákoně podíleli, působili v samosprávě spoustu let od úředníka na vnitřní úřad apod. My jsme dali možnost obcím, aby se podílely na tomto zákoně podílely. Ony se podílely. Ten zákon jsme debatovali. Teď musím říct opravdu, já a moji kolegové jsme objeli všechny kraje České republiky, kde jsme zákon prezentovali, dostávali jsme různé podněty.

Samozřejmě jak jsem říkala ve svém úvodním slovu, ta nedůvěra bude a samozřejmě bude i obava. Je to nový zákon. Není to 22. novela starého zákona, který tady všichni známe možná už deset let. Toto je prostě nový zákon. A i po té debatě, kterou tady dnes vedeme, možná, to už nebudu ministrem, ale možná předám zkušenosti, že příští zákon by se měl napsat jenom jako překlad evropských směrnic, a pak bychom viděli tu debatu ve Sněmovně. My jsme se snažili tomu dát nějaký ráz. Snažili jsme se tomu dát nějaký význam, aby to bylo dobré právě především pro samosprávy. Nebudeme si nalhávat, ale starostové, resp. samosprávy jsou těmi největšími chybovateli v čerpání evropských dotací, ale není to jejich chyba. Je to chyba toho zadávání, je to chyba zakázek. Takže to my chceme opravdu napravit.

Co se týká komentáře pana poslance Kudely k možnosti zrušení, pokud se neobdrží dotace. Tak na to v podstatě není třeba už dopředu upozorňovat, protože to v zákoně je, a nedostatek peněz je obecně důvod ke zrušení celé té zakázky.

Co se týká pana poslance Hovorky, který hovořil o horizontální a vertikální spolupráci. Tady musím říci, že to v podstatě je celé z evropské směrnice. Je to směrnicové. A 80 % z toho, co máme v našem zákoně, se nedá změnit, protože to vychází z evropské směrnice. V zadávací dokumentaci podle nového zákona musí být uvedeno, která třetí osoba se na ní podílela. A samozřejmě v současné době probíhá jistá kauza, kde se stávající dodavatel dané věci podílí na zpracování zadávačky. Tento zákon toto sice umožní, ale ta třetí osoba se bude muset nahlásit. A také je možné, že už se do té zakázky nebude moci hlásit.

Co se týká mimořádně nízké ceny, tak my umožňujeme použít vzorec a nebo pevně stanovenou cenu jako hranici.

Co se týká vyhlášky o obchodních podmínkách, tak tuto vyhlášku nahrazujeme vyhláškou o přiměřenosti. A je to také dohoda se Svazem podnikatelů ve stavebnictví. Samozřejmě tento zákon byl projednáván s novými partnery.

Co se týká rozhodnutí o omezení výjimky na advokáty, tak tady musím říci, že toto je politické rozhodnutí a my toto znění přejímáme z evropské směrnice. A pokud si vybavíme, tak loni někdy v únoru, březnu jsem zde stála a byl zde pozměňovací návrh na to, aby advokáti a právníci nemuseli zadávat podle zákona, ale na základě výjimky ze zákona o veřejných zakázkách.

Co se týká pana poslance Petrů ohledně komoditních burz, tak tady bych ráda zmínila, že vzhledem k tomu, že chodila i dost narychlo jednotlivá vyjádření ze strany gestora zákona o komoditních burzách, a to je MPO, a také ty pozměňovací návrhy jsou protichůdné, zde budeme držet názor gestora tohoto zákona, tzn. ministra průmyslu a obchodu. A my jsme spolu v písemné komunikaci. Samozřejmě já budu mít v nejbližších dnech opravdu konečnou verzi.

Co se týká pana poslance Koubka, který se ptal, proč jsme iniciovali my sami pozměňovací návrhy. Musím říci, že my jsme je nemuseli iniciovat, ten zákon by byl funkční bez nich. My jsme ho chtěli ještě vylepšit, když ten prostor byl, a například jsme zjistili, že některé věci, které odsouhlasila Legislativní rada vlády, se nám do zákona nedostaly, než to šlo k vám, to už šlo z ruky Ministerstva pro místní rozvoj. Takže my jsme to tam těmi pozměňovacími návrhy i vrátili. Byly tam některé technické chyby, formální chyby, za které ano, může Ministerstvo pro místní rozvoj. Nicméně nemělo to vliv na textaci a smysl celého zákona. Čili tady musím opravdu otevřeně říci, že kdybychom neiniciovali my jako gestor tohoto zákona pozměňováky, tak se tomu zákonu absolutně nic nestalo. Já jsem ráda, že jsme to udělali, protože je to společné dílo. Je to společné dílo a bude sloužit celé České republice.

Na pana poslance Luzara. Já děkuji velmi za vaše návrhy prostřednictvím pana předsedajícího. Ohledně zakázek malého rozsahu tam není vůbec žádná změna. V novém zákoně bude platit povinnost dodržovat pravidla v zadávacím řízení. Tady je pravda, že těm zadavatelům dáváme velkou odpovědnost. Nicméně na to upozorňujeme od začátku vzniku tohoto zákona. My jim dáváme odpovědnost, dáváme jim větší kompetence, ale zároveň je nenutíme, aby se učili něco nového, protože budou moci využít ty zkušenosti, které mají.

Taky zde padlo, že tento zákon způsobí, že si budou muset najímat více právních firem. Není to pravda. Není to pravda, protože v tuto chvíli se musí naučit v podstatě pracovat s některými novými paragrafy, ale oni můžou zadávat podle toho, jak jsou zvyklí.

Tady bych také chtěla říci, že na Ministerstvu pro místní rozvoj zřizuji telefonickou linku, kam samozřejmě všichni můžou zavolat ohledně pomoci se zadávačkou apod. Je to poprvé, kdy ministerstvo takto koná. Zároveň ale budeme objíždět opět všechny kraje a starosty a budeme dělat semináře. Čili osvěta bude velká. Čekala jsem na druhé čtení a jaké budou pozměňovací návrhy.

Co se týká trestněprávní odpovědnosti, tak tady musím říci, že ta platí i dnes a bude platit i nadále, a to my tímto zákonem opravdu neovlivníme.

Jednací řízení bez uveřejnění a umělecká díla. Toto vychází ze směrnic a na výběr umělce, obecněji soutěž o návrh, to znamená tzv. architektonická soutěž.

K dozoru. Tady padlo mnoho návrhů na dozor. My to budeme debatovat, já to budu debatovat ještě s panem předsedou ÚOHS Rafajem, nicméně tady se budeme řídit stanoviskem našeho spolupředkladatele, které v tuto chvíli je negativní.

Na pana poslance Zahradníka bych ráda reagovala, že pro stavby ve výši 10 až 50 milionů máme právě to zjednodušené podlimitní řízení a to řízení není netransparentní. Ono se uveřejňuje už teď na internetu. A každý může podat nabídku a zadávací dokumentaci a ta je také na internetu dostupná, takže to řízení je transparentní.

Ohledně nízké ceny. Zadavatel může, a to už může i teď podle stávajícího zákona, se ptát na důvody pro nízkou cenu. V novém zákoně jsme k tomu ještě přísnější. Tady musím říci, že například na Ministerstvu pro místní rozvoj máme v rámci interních předpisů, které jsou vydávány ministry pro místní rozvoj, mnohem přísnější pravidla pro zakázky, například uveřejňujeme i zakázky právě malého rozsahu. Každý zadavatel může postupovat přísněji, nicméně nesmí postupovat benevolentněji, než zákon ukládá.

Já se domnívám, že tímto jsem pokryla veškeré klíčové body, a děkuji v tuto chvíli za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni pro místní rozvoj Karle Šlechtové a ptám se pana zpravodaje, jestli na závěr obecné rozpravy chce vystoupit. Ano, prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Lukáš Pleticha: Jenom bych shrnul, že ve sloučené rozpravě ani k jednomu tisku nezazněl návrh na vrácení garančnímu výboru, takže můžeme asi postoupit dál.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a v tom případě končím sloučenou obecnou rozpravu k bodu 32 a 33 a otevírám přerušený bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.