Středa 20. ledna 2016, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

65.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 501/ - prvé čtení

Tímto sněmovním tiskem jsme se zabývali dne 7. října, kdy jsme přerušili jeho projednávání v obecné rozpravě. Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujali za navrhovatele ministr životního prostředí Richard Brabec a zpravodaj pro prvé čtení poslanec Robin Böhnisch. Táži se pana navrhovatele, zda má zájem v této fázi vystoupit. Pan zpravodaj? Také ne.

Budeme tedy nyní pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Slovo bylo přerušeno panu poslanci Zahradníkovi, kterého nyní prosím znovu k mikrofonu.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, ujímám se slova poté, kdy moje řeč zde ve Sněmovně k návrhu zákona o ochraně přírody a krajiny v prvním čtení byla přerušena tím, že byl na daný čas pevně zařazený jistý bod, takže jsem svoji promluvu ukončil. Jenom velmi stručně připomenu, o čem jsem do té doby, než jsem přestal, hovořil.

Mluvil jsem o genezi vzniku toho zákona. Mluvil jsem o tom, že národní parky jsou zřizovány vládním nařízením. Jeden je zřizovaný zákonem. Zákon o ochraně přírody a krajiny je zákon, který platí dlouho. Od roku 1992 slouží dobře a jeho změna vlastně byla vygenerována pouze tím, že Sněmovna na sklonku roku 2014 zamítla senátní návrh zákona o Národním parku Šumava. Předkladatel tedy zaujal stanovisko, že je třeba připravit novelu zákona 114, která bude řešit problematiku národních parků obecně. Bude tedy všechny ty parky zřizovat jedním zákonem.

Připomněl jsem časový postup projednávání toho zákona a skončil jsem v okamžiku, kdy jsem připomněl, že zákon prošel meziresortním připomínkovým řízením, ve kterém se mnohá ministerstva, ale také oba kraje, na jejichž území národní park leží, vyjádřily negativně. Obce, které taky s návrhem vyjadřují nesouhlas, nebyly účastníky meziresortního připomínkového řízení.

Dalším krokem v legislativním procesu tvorby tohoto zákona bylo postoupení tohoto zákona do Legislativní rady vlády. Ta učinila v tomto návrhu naprosto zásadní změny, natolik zásadní, že bych si dovolil stručně projít ten návrh a na jednotlivé ty změny, které do toho vnesla Legislativní rada vlády, upozornit. Může se stát, že to může být i součást určité strategie předkladatele, ekologických aktivistů, kteří také stojí za tímto zákonem, jak tento zákon v nějaké podobě prosadit. Připomínám jenom ještě to, že návrh, který vzešel z meziresortního připomínkového řízení, nebyl přijatelný pro samosprávu na území národního parku pro obce ani pro kraje.

Nyní tedy co učinila Legislativní rada vlády. Změnila paragrafy na úvod v hlavě druhé, díl 1 Vymezení národních parků. Z § 15, který popisuje a definuje, co to je národní park, vyškrtla z odstavce 2 "veškeré využití národních parků musí být podřízeno trvale udržitelnému zachování jejich ekologicky stabilních přirozených ekosystémů" slova "trvale udržitelnému".

Dále upozorním na nově očíslovaný paragraf (odstavec) 3: Dlouhodobým cílem ochrany národních parků je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice na převažující ploše území národních parků a zachování nebo postupné zlepšování stavu ekosystémů, jejichž existence je podmíněna činností člověka. - Tohleto vlastně je zajištění stavu, kterému ochránci životního prostředí, ekologové, říkají bezzásahovost.

Je zde také stanoveno v § 15 odst. 5, že národní parky a jejich ochranná pásma se vyhlašují tímto zákonem - což je důležité. K tomu si ještě během svého vystoupení dovolím vrátit.

Pak se zde mluví o národních parcích. Původní text návrhu obsahoval ty klauzule, názvy těch paragrafů 15a až 15d v podobě vyhlášení národního parku třeba Podyjí, vyhlášení národního parku Šumava. V Legislativní radě vlády došlo ke škrtnutí slova "vyhlášení", neboli to vyhlášení v tomto zákoně jaksi nenastává.

Dalším významným paragrafem je § 16, který definuje základní ochranné podmínky národních parků výčtem činností, které jsou zakázány na celém území národních parků, mimo jiné třeba povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin. Tady nás napadne: co třeba brambory nebo rajčata?

Další výčet zákazů následuje v odstavci 2 téhož paragrafu, který v písm. k) má ustanovení, které si také dovolím připomenout: je zakázáno upravovat přirozená koryta vodních toků nebo odstraňovat z přirozených koryt vodních toků splaveniny nebo jiné přirozeně vzniklé překážky s výjimkou případů bezprostředního ohrožení života nebo zdraví osob nebo hrozby vzniku značných škod na majetku. - To když čteme v kontextu s tím, že jsme se všichni rozhodli a jsme připraveni na to čelit katastrofálnímu suchu, které nás postihlo v loňském roce a které bohužel podle předpovědí meteorologů nás čeká i v dalších letech, je přinejmenším podivné.

Dále potom jsou zde definovány instituce, které mají volný vjezd do nejvíce chráněných území národního parku, včetně třeba celní správy, vězeňské služby.

Dále upozorňuji na významný paragraf, který má číslo 17 a který vymezuje a definuje klidová území národního parku, což je nový pojem v terminologii stupňů ochrany národního parku. Doposud bylo území národního parku členěno na tři zóny. Nový návrh zákona kromě toho, že již ne tři, ale čtyři zóny zavádí, tak nadto ještě uvádí možnost vyhlašovat klidová území národního parku: Klidová území jsou území s omezeným pohybem osob z důvodu umožnění nerušeného vývoje ekosystémů nebo jejich složek, které jsou citlivé na nadměrný pohyb osob a zranitelné vlivem rušivých vlivů s ním spojených. - Všimněme si, že se zde hovoří velmi obecně, tedy klidové území je možné vyhlásit na kterékoliv zóně, ať první, tak zóně čtvrté.

Jak je národní park členěn, jaké tedy jsou tyto zóny? Paragraf 18 Členění území národních parků rozděluje území na čtyři zóny: zóna přírodní, zóna přírodě blízká - ta zóna přírodní je ta nejvzácnější, to, co se dříve nazývalo první zóna, kam byl vstup umožněn jenom na základě povolení orgánů ochrany přírody. Tedy znovu: zóna přírodní, zóna přírodě blízká, zóna soustředěné péče o přírodu a konečně ta čtvrtá, zóna kulturní krajiny, tam, kde tedy mají dovoleno žít lidé, území, kde obvykle jsou zastavěná území obcí, území určená k trvale udržitelnému rozvoji, jak tady říká v písm. d) § 18 odstavec 1 náš zákon.

Paragraf (odstavec) 2 říká velmi významné tvrzení, a to že do jednotlivých zón lze zařadit i území, která nesplňují charakteristiku zón podle odstavce 1, ale jejich zařazení je nezbytné z důvodu udržení jednotného způsobu péče o zónu a dosažení cíle ochrany zóny národního parku, tedy i území, které ty atributy kvality, definované v předchozích písmenech, nesplňují.

Do jednotlivých zón, pokračuje pak dále odstavec 3, lze zařadit i jednotlivá území do maximální souvislé plochy 5 ha, která nesplňují charakteristiku zón podle odstavce 1 a neslouží k dosažení cíle zóny národního parku, ale jejich zařazení je nezbytné z důvodu udržení celistvosti plochy. - Ano, tomu rozumím, předkladatel se snaží předejít tomu, aby přísně chráněná území byla nějak rozdrobena do jednotlivých atomárních částí. Ale přesto si uvědomme, že i zde je možno dělat územní zásahy na území, které nemusí být tím nejvzácnějším, které by mělo být chráněno.

Tady je § 18 odst. 6, kterým pan ministr, předkladatel zákona, často argumentuje a který říká, že projednávání změn zón ochrany přírody národního parku lze podle odst. 5 zahájit nejdříve 15 let po nabytí účinnosti opatření obecné povahy, kterým byly zóny ochrany přírody vyhlášeny, čili jakoby moratorium na 15 let. K tomu se dostanu, není to žádné moratorium, právě opatření obecné povahy, které je zde v tomto odstavci poprvé zmíněno jako nástroj, kterým budou jednotlivá opatření realizována, tak ten je nadřazený nad zonací.

Režim zón národního parku. V zóně přírodní, to je § 18a - upozorňuji na něj, ještě se k němu za chvilku dostanu - Režim zón národního parku, tedy co je v těchto zónách dovoleno, resp. co je v nich zakázáno. Zakázáno je skoro všechno. Je zakázáno v zóně přírodní provádět zásahy, které jsou v rozporu s cílem ochrany této zóny s výjimkou následujících opatření. Tady jsou uvedeny v písm. a) až i) jednotlivé činnosti, které jsou dovoleny - zásahy proti šíření nepůvodních druhů, hašení požárů, odstraňování nepotřebných staveb, regulace početních stavů spárkaté zvěře - to je prosím dobře, protože ty jsou rozmnoženy velmi značně a škodí nám na území parků -, zajištění bezpečnosti návštěvníků, údržba základní cestní sítě, zásahy za účelem ochrany populací zvláště chráněných druhů, monitoring nebo výzkum, který nemění přírodní prostředí, nebo údržba vyznačených turistických nebo cyklistických tras. Chybí tady opatření na ochranu lesa. To tam uvedeno není. A vzhledem k tomu, že § 18a patří mezi ty paragrafy, ze kterých není možno učinit výjimku, není na seznamu paragrafů, kde má orgán ochrany přírody možnost udělat výjimku, tak tady v první zóně chránit les, ať se děje cokoli, kromě tedy požáru, prostě nelze.

V zóně přírodě blízké je zakázáno provádět zásahy - opět... (Poslanec Laudát hovoří k řečníkovi mimo mikrofon.) V zóně přírodě blízké... to už jsem řekl. V zóně soustředěné péče... Pardon, tady - v zóně přírodě blízké...

Já tady musím upozornit na to, že původní text, který byl předán do Legislativní rady vlády - je to slovíčkaření, ale prosím pěkně, dovolte mi na to upozornit. V zóně přírodě blízké původní text byl "se neprovádějí zásahy". Legislativní rada vlády tam dala "je zakázáno provádět zásahy". Přitvrdila až na samu hranici tvrdosti. Dobře, pořád bych to chápal, jsou to ty chráněné zóny, kde lidé nebydlí, nehospodaří, tam mohou chodit jako turisté, tak dobře, tak je tedy trošku přiškrťme. Ale v zóně kulturní krajiny původně bylo napsáno před zásahem Legislativní rady: "V zóně kulturní krajiny lze realizovat opatření nebo zásahy, které neohrožují předmět ochrany přírody." Legislativní rada vlády to postavila na hlavu, v úplnou negaci toho. Je tam napsáno, že i v té zóně kulturní krajiny, tedy v zastavěných územích obcí, kde žijí lidé, kde se musí uživit, kde musí vychovávat svoje děti, kde musí normálně kulturně lidsky žít, je zakázáno provádět opatření nebo zásahy, které ohrožují předmět ochrany národního parku a naplňování cílů ochrany přírody. No kdo rozhodne, že to ohrožuje? Orgán ochrany přírody. Musím říct, že třeba na Šumavě, za kterou tady mluvím, a po pravdě řečeno, kvůli které tento zákon tady máme, není velká důvěra v orgány ochrany přírody. A znova opakuji: § 18a není paragrafem, který by umožňoval udělení výjimky.

Dámy a pánové, dalším takovým významným paragrafem, který chci zmínit a který doznal významné změny v Legislativní radě vlády, je § 20 Rada národního parku. To je iniciativní a konzultační orgán, který tradičně ministerstvo zřizuje, kam ministr jmenuje představitele obcí, všech těch 22 obcí z národního parku, na jejichž katastrech se park nachází a rozkládá, představitele krajů, ale i podnikatelské a vědecké veřejnosti. Ta rada se schází, má svůj výbor a vždycky, byť tomu bylo i za poměrně tvrdých střetů, se dařilo dosahovat nějakých rozumných výstupů. Nyní návrh, který vzešel z nějakého předchozího projednávání, tak jak přišel do Legislativní rady, obsahoval v § 20 odst. 3 slova, že orgán ochrany přírody národního parku je povinen dohodnout s radou všechna důležitá rozhodnutí, návrh klidových území, zásad péče a další. Dohodnout. Všichni tušíme, myslíme si, co znamená slovo dohodnout. Všichni nějak tak víme, že chce-li se dosáhnout dohody, musí oba ustoupit, musí se snažit přijít k nějakému konsenzu. V Legislativní radě vlády škrtli slovo dohodnout a nahradili je slovem projednat. Nyní už orgán ochrany přírody nemá povinnost dohodnout, ale projednat. Co to znamená projednat? Kdo jste se kdy zúčastnil nějakých procesů při povolování čehokoli s orgány ochrany přírody, s ministerstvem, víte, že se projedná, pozvou se příslušné zúčastněné strany k projednání, tam se to probere a orgán ochrany přírody rozhodne, jak chce. Čili dramatický zásah do, řekněme, práva obcí na samosprávné spravování svého území. Právo myslivosti, lesy - já nebudu teď dál tohle rozebírat. To jsou ty hlavní, základní momenty, které tady v tom návrhu Legislativní rada vlády dramaticky změnila. Tady mám § 43, který právě uvádí ty různé výjimky, a tam ten § 18a chybí, není tam.

A pak je tady poslední věc, kterou bych chtěl v téhle části svého vystoupení zmínit, a to jsou ta zrušovací ustanovení. Tady zákonodárce navrhuje zrušit všechny zákonné normy i podzákonné normy, kterými dosud byly parky vyhlašovány, čili jak vládní nařízení, kterým byl zřízen Národní park Šumava, Krkonoše, Podyjí, tak i ten zákon, kterým byl zřízen Národní park České Švýcarsko, a nechává to pouze na tomto zákonu. A přitom, když se vracím, jak jsem slíbil, na začátek, tak tento zákon nevyhlašuje žádné stávající parky, pouze ty nové. Pokud někdo bude takový blázen a národní park ještě u nás bude chtít vyhlásit - Křivoklátsko k tomu má bohužel už nakročeno - tak to bude muset učinit změnou tohoto zákona. Ale ty parky, které tady už dneska existují, nebudou mít žádný titul, kterým by byly vyhlášeny. Žádný aktuálně existující právní titul. Řeknete dobře, vždyť tady existují, mají své správy, mají své území, mapy. Dobře, ano, ale co když v budoucnosti změny, které na tom území nastanou, budou tak dramatické, tak fatální, že naši potomci si řeknou, kdo to tedy způsobil, podle jakého titulu mohl nechat to území svému osudu, takže zpustlo, zkamenělo, tak jak ho dneska vidíme? Bude hledat právní titul - ten nebude. I to je podle mě závada, kterou významně vytýkám tomuto návrhu zákona.

To byl, dámy a pánové, výstup z Legislativní rady vlády. Připomínám, že to, co bylo dohodnuto nebo co vyšlo z připomínkového meziresortního řízení, nebylo přijatelné ani pro obce, ani pro kraje. Legislativní rada to vychýlila, tu tětivu vychýlila ještě daleko dál k nepřijatelnosti. Teď už je to skutečně zavrženíhodné.

Pan ministr nebo jeho spolupracovníci předkládají celou řadu důvodů, kterými obhajují ten zákon. Říkají, co všechno on přinese, jaké argumenty skládají pro to, abyste zákon schválili, aby začal platit.

Sjednocuje pravidla pro všechny národní parky. Není tomu tak, není to pravda. Zatímco všechny ostatní tři parky budou mít jako základní územní strategii a identifikaci zonaci, na Šumavě, která je naprosto výjimečná, která je naprosto zvláštní jak svou rozlohou, tak i historií a současným stavem, bude ještě mít jednak tzv. dílčí plochy, jednak klidová území. Dílčí plochy A, B, C a D1, které vlastně překrývají stávající první zónu, budou těmi managementovými opatřeními, která vlastně stanoví tu nejpřísnější kategorii ochrany území. Podle plánu péče, který je připravovaný, který běží paralelně s tímto zákonem, navrhují ministerští úředníci ve shodě s ekology a vědci, aby toto chráněné bezzásahové území bylo na 52 % území národního parku.

Reaguje na současný moderní přístup k ochraně přírody. No, není tomu tak, opět. Náš zákon, novela zákona definuje precílový stav, který chceme dosáhnout, to je ta kýžená divočina v § 15 odst. 4, a svět naopak používá úměrnější metody, spíš hledá cestu, hledá souznění s regionem, s regionálními aktivitami, třeba zrovna Národní park Bavorský les je národním parkem, který přináší prospěch do svého okolí. Také má třetinovou rozlohu než Národní park Šumava.

Nezlobte se, přátelé, já mluvím o Šumavě. Řekl jsem to na začátku - tohle je vlastně lex Šumava, tohleto je zákon pro Šumavu a ty ostatní parky se s tím vezou.

Zpřehledňuje legislativu - no není to opět pravda. Legislativa by byla přehledná, kdyby každý národní park měl svůj vlastní zákon. Tento zákon kromě zákonem zakotvené zonace ještě bude obsahovat další identifikační prvky, a už jsem řekl, dílčí plochy atd.

Upřesňuje postavení obcí - no ano, upřesňuje tak, že dramaticky snižuje úlohu obcí. Namísto práva na dohodu mají obce pouze povinnost projednat.

Otevírá národní park šetrnému turismu - není to pravda. Klidová území jsou území s omezeným pohybem osob.

Posiluje právní jistotu. Několikrát jsem připomněl, že vlastně tady vzniká legislativní chaos.

Stanovuje dlouhodobé cíle ochrany přírody. Ano, stanovuje je, ale tak, že vlastně zakotvuje cestu k divočině, k bezzásahovosti na více než poloviční rozloze území národního parku. A znovu připomínám odst. 4 § 18a - v zóně kulturní krajiny je zakázáno provádět opatření nebo zásahy, které ohrožují předmět národního parku a naplňování cílů ochrany národního parku. To je prostě deklarace toho stanoviska, toho paradigmatu, který mají ochránci přírody, ekologové, ekologičtí aktivisté. Bohužel od nich to přebírají i představitelé ministerstva, orgánů ochrany přírody, že nejlepší území národního parku je území bez lidí a lidská činnost je tam přijatelná pouze tehdy, má-li pomoci ke zlepšování ekosystémů, sečení a takové věci.

Mění pojem zonace. No to určitě ano, třístupňová je nahrazována pětistupňovou, tedy čtyři stupně plus klidové území. Takže v tomto pojetí není možné, aby obce byly součástí národního parku. Přitom ta managementová zonace, ty dílčí zóny nejsou vyhlašovány žádným zákonným ani podzákonným prostředkem ani opatřením obecné povahy. Vyhlašuje je orgán ochrany přírody. Obce mají judikát, bohužel prohrály soud, který říká, že k takovýmto managementovým opatřením je oprávněný orgán ochrany přírody, tedy ministr. Ministr bude moci o takto zásadních věcech rozhodovat ze své kanceláře.

Návštěvní řád, jehož postavení slibuje ministerstvo vylepšit, je vlastně degradován na bezcenný pokyn. Pouze obsahuje výčet toho, co je v parku zakázáno. Má přinést otevření části prvních zón šetrné turistice. No to určitě ne, protože vyhláškou ministerstva je třeba stanovit hranice klidových území, které slibují v našem zákoně zákonodárci, ovšem bohužel, žádná taková vyhláška zatím neexistuje. Nevíme, jaká to budou klidová území. Přitom v přírodní zóně je zakázáno provádět zásahy, které jsou v rozporu s cílem ochrany této zóny. A znovu říkám, není možná žádná výjimka. Mimo značené cesty se vstupovat nedá, protože v zákoně takového nic není.

Rozšiřuje roli obcí v rozhodování na území národního parku. Obce budou mít postavení dotčeného orgánu. To je prosím druhá věc. Samozřejmě obce mohou mít postavení dotčeného orgánu podle § 136 zákona 500, tedy správního řádu, ale pouze ve fázi přípravy opatření obecné povahy a pouze v tom případě, pokud se to týká jejich samosprávného územního celku, a tedy práva na území samosprávou. Ovšem tady žádné zákony právo na samosprávu nespecifikují kromě Ústavy České republiky a příslušných judikátů, což ovšem není novela zákona o ochraně přírody a krajiny.

Zákon zavádí jako nástroj, kterým by tyto věci měly být prosazovány, opatření obecné povahy jako nový rozhodující nástroj. Opatření obecné povahy je institut, který právě platí od roku 2004, kdy byl v zákoně 500, správní řád, definován paragrafy 171, 172 a dalšími, a tam je stanoveno, že k návrhu opatření obecné povahy může kdokoli, kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit u správního orgánu písemné připomínky nebo na veřejném projednání ústní připomínky. Správní orgán je povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění. Tady si můžeme říci: Ano, tak to je přece dobré, ne? Tady by tady každý občan, který tam bydlí, mohl mít připomínky ke všemu, co se mu nelíbí. Ale pozor. Tady nejsou jenom občané, kteří žijí v tom území, ani jejich samospráva, tady jsou představitelé velké vlivné ekologické skupiny, kteří často chtějí rozhodovat, kteří často chtějí uplatnit svou ne samosprávně, ne volebně získanou moc a vliv a kteří pak mohou samozřejmě jakékoli opatření, které by mohlo pozitivně pro park, pro území, pro lidi, pro obce zafungovat, takto překazit.

Navíc opatření obecné povahy není dobrý nástroj. Tady je třeba připomenout judikaturu Nejvyššího správního soudu, který jednoznačně vymezil ve svém rozsudku číslo 1Ao 1/2005-98 limity využití institutu opatření obecné povahy. Tady musím ocitovat: "Opatření obecné povahy nemůže nahrazovat podzákonnou normotvorbu ani nad rámec zákona stanovovat nové povinnosti. Slouží toliko ke konkretizaci již existujících povinností vyplývajících ze zákona, a nikoli ukládání nových povinností, které zákon neobsahuje." Čili tady ten judikát je důležitý pro vůbec charakteristiku nástroje, který ministerstvo k prosazování opatření v národních parcích chce používat.

K tomu, co jsem řekl, že změna zóny je možná za 15 let, už se vracet nebudu.

Ještě poslední věc tady v této mé části vystoupení. Je zde problematika, která není na první pohled čitelná, ale je to problematika dostupnosti území toho národního parku, problematika cest v národním parku. Tady je řečeno v přechodných ustanoveních odst. 7, že do doby vyhrazení označení cest v klidovém území podle § 17 odst. 2 zákona č. 114/1990 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se za vyhrazené a označené cesty považují cesty vyznačené se souhlasem orgánu přírody podle zákona č. 114/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí tohoto zákona, čili toho starého zákona. Tady je třeba říct, že zde není jasný pojem, co to znamená cesta vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, protože co je přesně definováno, je seznam cest, na které je vstup zakázán. Negativní vymezení, ale v žádném případě tady není pozitivní vymezení, tedy tím pádem nadále bude problematika dostupnosti území problematická, bude v rukou orgánu ochrany přírody, tedy ministerstva. Jen tu připomínám, kdo z vás si vzpomene na senátní návrh zákona o Národním parku Šumava, tak tam vymezení cestní sítě přímo v zákonu bylo obsaženo.

Já tu musím připomenout ještě další věci. Já jsem u toho zákazu úprav toků a říček a potoků a nádrží. To se nebude smět udržovat v tom nejvíce chráněném území. Kdybychom se podívali na mapu, která mapovala teploty na konci léta loňského roku, tak to území Šumavy bylo nejvíce tmavé. Tam ta teplota byla nejvyšší, tam to sucho je nejmarkantnější. Není pravda, že suchý strom spotřebuje méně vody než živý strom, a proto je pro vodní hospodářství lepší. Tento blud snad dokonce někteří představitelé státní správy byli schopni šířit. Není tomu tak. Prostě Šumava potřebuje vodní hospodářství. Samozřejmě že takto přísné ochranné podmínky směřující k divočině tento proces maří a znemožňují a vodní hospodářství bude velmi velmi špatné.

Další zdůvodnění. Já prostě musím říct, a blížím se už tak k závěru svého vystoupení, že navrhuji zamítnout vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, v prvním čtení, tedy tu novelu navrhuji zamítnout v prvním čtení.

A zdůvodnění, předchozí tedy moje slova, která jsem řekl, a dále, že v podstatě ta hlavní opatření zákona jsou neústavní. My tady budeme opatřením obecné povahy, vymezením tedy klidové zóny, případně vymezením dílčích zón v rámci managementu, dokonce rozhodnutím úředníka zakazovat občanům vstup do nějakého území. Dobře víme, že zakazovat je možné zákonem. A dále zákon vylučuje klasické správní řízení. Odkazuje se na opatření obecné povahy, které je ze své podstaty nevhodným nástrojem pro to, a tedy proto také je zde spor s Ústavou, která umožňuje opravná a přezkoumatelná rozhodnutí.

Čili můj návrh na zamítnutí zde, dámy a pánové, zazněl. Prosím vás o jeho podporu.

Vy jste si možná řekli: Co nastane za tragédii, když ten zákon zamítneme? To se ta příroda najednou přestane chránit? Nebude, kdo se o ni starat? Nebudou ti lidé vědět, podle čeho se o ni mají starat? Samozřejmě tomu tak není. Existuje zákon, který má platné znění, který dneska platí. Ten normálně umožňuje postupovat, fungovat při ochraně přírody, jako tomu bylo dosud. Dokonce i národní parky nepřestanou chránit to území tak, jak si jejich ochránci představují. Jak jsem řekl, Šumava, Krkonoše, Podyjí jsou zřízeny vládním nařízením a České Švýcarsko zákonem. Pokud se bude vláda věrna svým povinnostem zabývat situací v národních parcích ve sboru, nedá sluchu pouze ministrovi životního prostředí, ale umožní, aby se k situaci vyjadřovala i jiná ministerstva, bude situace v parcích v pořádku a parky budou fungovat nejenom pro několik vědců, ochránců přírody, ale i pro občany, kteří tam žijí na jejich území, a hlavně pro občany, kteří se chtějí přijít podívat a rekreovat se tam.

Kdybych měl tipovat, zdali tento návrh projde, nevím. Nejsem dobrým sázkařem. Ale musím počítat i s tím, že zákon nebude - chci říct ten můj návrh, pardon, ten můj návrh na zamítnutí nebude schválen. Tedy v tom případě si dovoluji předložit další návrh a to je návrh, pokud by nebyl schválen můj návrh na zamítnutí zákona v prvním čtení, tak pak bych byl rád, abychom podrobili hlasování další můj návrh, kterým je návrh na vrácení předkladateli k přepracování. Pokud i tohleto neprojde a ten zákon v prvním čtení bude posvěcen a dojdeme k tomu procesu, který dobře známe, který jaksi pak vyústí v určení výborů, které se mají zabývat tímto návrhem, tak tady je garanční výbor, to je výbor pro životní prostředí, tak to je samozřejmé. Ale já bych byl rád, aby se tímto návrhem zabývaly i další tři výbory.

Dovolím si tady navrhnout, a pak to případně zopakuji, až dojde k tomu hlasování, navrhuji, aby se tímto návrhem zabýval hospodářský výbor, výbor pro regionální rozvoj a územní samosprávu a konečně výbor zemědělský a také výbor... Ano, výbor zemědělský, hospodářský a regionální rozvoj a veřejnou správu.

A konečně poslední můj návrh, pokud tedy by bylo hlasováno o těchto návrzích ať tím, či onakým výsledkem, to nemohu předvídat, a došlo by pak ke stanovení lhůty na projednání tohoto zákona ve výborech, tak tím bych chtěl narazit na to, že pokud by situace došla do této podoby, do tohoto momentu, tak pak bude potřeba zákon znovu podrobně studovat a hledat cesty, jak jej případně vylepšit a jaké pozměňovací návrhy předložit tak, aby byl funkčním nástrojem ochrany přírody, nikoliv hříčkou pro ekologické aktivisty. A tady bych pak navrhoval prodloužení lhůty na projednání o 30 dnů, tedy na 90 dnů.

Dámy a pánové, mám za to, že jsem probral všechno, čím jsem chtěl své návrhy zdůvodnit. Návrhy tady zazněly. Věřím tomu, že i zdůvodnění. A dovoluji si vyslovit žádost, prosbu o podporu mých návrhů. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s přednostním právem pana poslance Laudáta. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, dovolte, abych požádal jménem klubu TOP 09 o přestávku v délce trvání 30 minut. Děkuju za pochopení. A prosím všechny poslance a poslankyně TOP 09 na klub. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, ano. Já vám samozřejmě vyhovím. Přerušuji tedy jednání do 15.55, kdy budeme pokračovat tímto bodem.

 

(Jednání přerušeno v 15.25 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 15.55 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, je 15.55 hodin a my budeme pokračovat v našem jednání. Dříve než tak učiníme, dovolte mi načíst omluvu paní poslankyně Lorencové, která se omlouvá z dnešního dne mezi 15.30 a 18. hodinou bez udání důvodu.

V tuto chvíli se nacházíme v bodě 65 a tím je vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Jsme v obecné rozpravě. Nyní prosím k mikrofonu paní poslankyni Nohavovou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, máme na pořadu jednání novelu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zaznělo zde a zřejmě i ještě zazní mnoho důvodů pro i proti této novele. Spor o tento zákon bohužel lze shrnout do stručné otázky, zda národní parky potřebují pro svá specifika samostatné zákony, či zda to jde udělat jednou generální normou pro všechny najednou. Každý z vás za poslední desetiletí řešení problémů okolo Národního parku Šumava jistě již zaslechl většinu argumentů pro i proti a mohl si tak udělat svůj vlastní obrázek. Nejen z obou stran barikády, ale i z materiálu předloženého Ministerstvem životního prostředí zaznívá takové množství polopravd, dezinformací i nepravd, že nemohu ani já zůstat lhostejná a nezbývá mi než se zapojit do diskuse. Dovolím si proto k této problematice říci pár slov. Jako poslankyně za Jihočeský kraj pochopitelně budu svůj příspěvek opírat hlavně o data z Národního parku Šumava.

Novelu zákona o ochraně krajiny a přírody, tak jak je vypracovaná, považuji za nejhorší ze všech špatných možností, které se nabízejí. Je pravda, že potřebujeme novelizovat zákon o ochraně životního prostředí tak, aby postihl nové trendy, nové hrozby i nová vědecká zjištění. Je pravdou, že potřebujeme koncepčně vyřešit dlouhodobé problémy v našich jednotlivých národních parcích. Ale je také velkým omylem, že tak lze nejlépe učinit jedním obecným zákonem. Protichůdné požadavky, názory i vědecká zjištění řadu let brání přijmout zákon o Národním parku Šumava. Proto není možné tvrdit, že lze tohoto souladu docílit v násobně větším měřítku novelizací celého střešního zákona. Ve skutečnosti lze dohody v takto velkém měřítku dosáhnout jen dvěma způsoby. Buď by musel obsahovat ve svém textu podrobné řešení jednotlivých národních parků, nebo naopak v podstatě vše konfliktní nechat k řešení podzákonným normám, tedy obejít povinnost rozhodovat zásadně zákonem. Bohužel to přesně novela činí.

Jen stručně si dovolím okomentovat některé podstatné body materiálu, které Ministerstvo životního prostředí vydalo k prosazení této novely. Tento materiál komplexně překrucuje fakta a mate pojmy.

Tak Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že novela sjednocuje pravidla pro všechny národní parky. Jde o zjevnou nepravdu, protože zatímco Národní park Šumava bude mít jako základní území tzv. dílčí plochy, ostatní národní parky budou mít zonaci, kterou řeší zákon, přičemž ty dílčí plochy jsou managementová opatření orgánů ochrany přírody.

Dále Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že návrh je reakcí na současný moderní přístup k ochraně přírody a území ve světě a je reakcí na zajištění poslání národních parků včetně udržitelného rozvoje života místních obyvatel či šetrného turistického ruchu. Tady jde opět o nepravdu, protože moderním trendem je reakce na skutečný stav chráněného území a jeho vliv na regionální potřeby. Pro tento moderní přístup je např. Národní park Bavorský les významným hospodářským faktorem, jak jsem se mohla na pomezí obou parků sama přesvědčit, zatímco Národní park Šumava tímto hospodářským faktorem není, protože jak současná, tak zejména navrhovaná úprava bez ohledu na skutečný stav přírody stanovuje jediný cíl, který je ale jen přáním úzké skupiny vědců a militantních ekologů, a to je - cituji: "Veškeré využití národního parku musí být podřízeno zachování jejich ekologicky stabilních přirozených ekosystémů..." Přičemž dále stanovuje, že dlouhodobým cílem ochrany národního parku je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů, a to na převažující ploše území národního parku. Tedy žádný udržitelný zdroj, ale v podstatě generální zákaz jakékoli činnosti člověka v národním parku. Co navrhovatelé mají na mysli tou převažující plochou, kde se má jejich slovy obnovit divočina, to lze ilustrativně doložit na návrhu připravované tzv. dílčí plochy, která má v podstatě shodný režim jako současné první zóny a tvoří 52 % rozlohy Národního parku Šumava. Jde tedy jednoznačně o přímé pokračování snah pana ministra Bursíka a s ním spojených rádoby ekologů.

Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že dojde ke snížení administrativy a zpřehlednění legislativy. I tato tvrzení jsou nepravdivá, protože novela upřednostňuje takzvaná opatření obecné povahy. Ta jsou ale administrativně náročnější, takže tvrdit, že budu používat administrativně náročnější postup, čímž dojde ke zmenšení administrativy, je směšné. Navíc pochopitelně tento postup radikálně rozšíří počet účastníků všech řízení. Zatímco dosud jsou účastníky řízení obce, kraje a vlastníci dotčených pozemků, nově to bude každý, kdo bude o sobě tvrdit, že jeho zájmy mohou být dotčeny. A každý z vás si jistě snadno vybaví řadu obstrukcí či přímo vyděračských případů, například při stavbě Temelína, kdy někdo tvrdil, že jeho zájmy mohou být tím či oním dotčeny, aby se za tučné odstupné svých připomínek vzdal. O účelových žalobách, přivazování se řetězy ke stromům a dalších akcích ani nemluvě.

Obdobně to platí i o legislativní přehlednosti. Kdo tvrdí, že jeden zákon bude přehlednější, když bude muset být trvale doplňován podzákonnými normami, tedy prováděcími vyhláškami, a dále upravován a měněn navrhovanými opatřeními obecné povahy, tak ten o tvorbě legislativy činnosti orgánů, potažmo soudů, nic neví, zatímco samostatné zákony pro jednotlivé národní parky by obsahovaly vše podstatné v jedné normě.

Ministerstvo životního prostředí dále tvrdí, že upřesňuje a zlepšuje postavení obcí v rozhodovacích procesech, že otevírá národní parky šetrnému turismu, a dokonce otevírá části prvních zón šetrné turistice. Všechna tato opatření jsou zčásti lež a zčásti nic nového. Postavení obcí se novelou radikálně zhorší. Zatímco dle dnešní úpravy je potřeba se s obcemi dohodnout, nově se to s nimi pouze projedná. Zatímco pro vstup do prvních zón je v současné době povolení orgánů ochrany přírody, které ho ale nerady vydávají, tak ministerstvo v rozporu s platnou legislativou tvrdí, že platný zákon o ochraně přírody vstup do prvních zón zakazuje. Nově má orgán ochrany přírody povolovat vstup do klidových území, tedy totéž, co je v současnosti, jen se nám tu trochu pomíchala terminologie, aby to tak nebilo do očí. O otevření první části prvních zón šetrné turistice není v návrhu zákona ani slovo. Jednak dle novely zákona žádná první zóna neexistuje, protože jde o takzvanou zónu přírodní, ale hlavně v klidových územích, která mají nahradit současné první zóny v souladu s vyhláškou a zákonem upravit pohyb na cestách. Vyhláška ale neexistuje a hlavně zákon v přírodní zóně v článku 18 stanovuje, že může vyhláška v této zóně povolit, a jakékoliv otevření v tomto výčtu chybí. Takže vyhláška, která by to povolovala, by tedy byla v přímém rozporu se zákonem. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho.

V podstatě nic z toho, co Ministerstvo životního prostředí ve svém materiálu o zákonu, jeho přínosech či obsahu tvrdí, při bližším zkoumání a porovnání neobstojí. Vzhledem k rozsahu novely a zmatku v terminologii se v tom jen málokdo dokáže orientovat a na to zřejmě předkladatel spoléhá. Návrh zákona je minimálně legislativní paskvil a snaha tímto způsobem prosadit už mnohokrát odmítnutou snahu vytvořit z České republiky, nebo alespoň z její části skanzen a laboratoř pro pár extrémních ekologů. Novela zákona o ochraně přírody a krajiny, jak je navržena, je zcela chybná. Zhorší situaci na Šumavě, a proto navrhuji vrácení novely k přepracování s tím, že společně s novelou bude řešen zákon o Národním parku Šumava. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Nohavové. Hezké dobré odpoledne. Eviduji, paní poslankyně, váš návrh na vrácení předloženého návrhu k přepracování. Dalším řádně přihlášeným do diskuse je pan poslanec Karel Šidlo. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Šidlo: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, opět dostáváme k projednání legislativu, která přímo souvisí s Národním parkem Šumava. Složitost problému spočívá zejména v tom, zda je správné a potřebné projednat existenci Národního parku Šumava samostatným zákonem, anebo je již dostatečně ukotven v legislativě České republiky.

Nejdříve mi dovolte pohled na existující právní úpravu postavení Národního parku Šumava. Myslím si, že i po letech před přijímáním nové právní úpravy si je nutno položit otázky, zda vůbec právně Národní park Šumava existuje, zda existuje jeho zonace, zda právní předpisy vydávané Správou Národního parku Šumava jsou právními předpisy a zda Správa Národního parku Šumava byla řádně zřízena. Pro svoji argumentaci jsem využil právní rozbor a stanoviska právníků JUDr. Miroslava Sylly, Mgr. Jana Lega a JUDr. Petra Zahradníka, které byly předneseny na semináři v obci Modrava dne 21. září minulého roku.

Dovolte mi zopakovat všeobecně známý fakt, že Národní park Šumava byl zřízen nařízením vlády č. 168/1991 Sb. Toto nařízení bylo vydáno s odkazem na tehdy platný a účinný § 8 odst. 1 zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, kdy se národní parky zřizovaly právě nařízením vlády. Nařízení nabylo účinnosti 10. května 1991. Bohužel, nařízení vlády bylo vydáno až po nabytí účinnosti Listiny základních práv a svobod. Proto lze dovodit, že z hlediska článku 4 odst. 1 Listiny už tehdy bylo potřebné ke zřízení národního parku použít zákona, neboť zřízením národního parku nepochybně dochází k omezení základních práv a svobod, jako je například svoboda pohybu, svoboda podnikání. Tedy zpětně viděno bylo zřizovací nařízení přijato v rozporu s Listinou, přitom podle tzv. uvozovacího zákona k Listině musely být právní předpisy uvedeny do souladu s Listinou nejpozději do 31. 12. 1991, jinak pozbývají účinnosti dle § 6 odst. 1 uvozovacího zákona. Nařízení vlády o zřízení Národního parku Šumava pozbylo účinnosti dnem 31. prosince 1991 dle argumentace Nejvyššího správního soudu v odůvodnění rozsudku, jehož číslo mám k dispozici, je to číslo 7Ao6/2010-55. Tento rozsudek zrušil několik nařízení správy národního parku. Nejvyšší správní soud dovodil, že Národní park Šumava i Správa Národního parku Šumava byly zřízeny v rozporu s Listinou a dne 31. 12. 1991 přestal Národní park Šumava na dobu pěti měsíců až do 1. června 1992, kdy nabyl účinnosti nový zákon č. 114/1992 Sb., právně existovat.

Od 1. června 1992, kdy nabyl účinnosti dnešní zákon o ochraně přírody, a podle jeho ustanovení § 15 odst. 3 se národní parky, jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašují zákonem. Národní park zde tedy již po soudem konstatovaných pět měsíců nebyl, nebyla zde právní norma, která by jej zřizovala. Jinak řečeno, Národní park Šumava nemohl obživnout a jeho zřizovací nařízení vlády také ne. Tedy i jinak formulačně chabé ustanovení § 90 odst. 9 zákona o ochraně přírody a krajiny nemohlo založit novou existenci národního parku.

Zákonodárce zavedl před 23 lety tzv. výhradu zákona. Již 23 let je výslovně stanoveno, že národní parky, jejich poslání a bližší ochranné podmínky se mají vyhlašovat jen zákonem. I kdybychom zamhouřili oči nad historií a ústavní neobhajitelností nařízení vlády č. 163/1991 Sb., jak se máme ale vypořádat s tím, že po dlouhou dobu zákonodárce k řádnému vyhlášení Národního parku Šumava nepřistoupil? Za popsaného stavu pak měl zákonodárce dost času na to, aby Národní park Šumava vyhlásil zákonem. Nestalo se tak. A nejen to, všechny návrhy zákona o Národním parku Šumava naopak zákonodárce odmítl. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky již osmkrát odmítla zřídit Národní park Šumava zákonem, tak jak to vyžaduje zákon i ústavní pořádek České republiky.

A ještě jednu poznámku ke Správě Národního parku Šumava. Podle § 3 nařízení vlády č. 163/1991 Sb. byla Správa Národního parku Šumava zřízena jako příspěvková organizace s použitím § 31 zákona 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření rozpočtovými prostředky České republiky a obcí České republiky - rozpočtová pravidla republiky. Ustanovení § 3 nařízení vlády č. 163/1991 Sb. bylo pak zrušeno zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, konkrétně § 92 bod 4. Správa Národního parku Šumava pak byla pouze zmíněna v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně krajiny a přírody, a byla pouze uvedena v jeho příloze. Správa Národního parku Šumava nebyla zřízena zákonem jako správní úřad, a přesto jí byla přisuzována působnost správního úřadu.

Tento stav byl do určité míry zhojen až novelou zákona o ochraně přírody a krajiny, zákon č. 381/2009 Sb., kterou byla i Správě Národního parku Šumava stanovena působnost správního úřadu. Jde o stanovení působnosti věcné k vydávání správních aktů. Ovšem působnost místní je pochopitelně založena zase jen na odkazu na zřizovací nařízení vlády. Tedy i nadále není místní působnost Národního parku Šumava stanovena zákonem, jak to vyžaduje čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle kterého lze správní úřady zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.

Zde mi dovolte, abych s odkazem na to, co jsem řekl, ještě shrnul:

1. Už v době vydání nařízení vlády o zřízení Národního parku Šumava mohl být národní park zřízen pouze zákonem.

2. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu výslovně konstatuje, že (pro) rozpor s Listinou pozbylo zřizovací nařízení parku účinnosti 31. 12. 1991 s ohledem na ustanovení uvozovacího zákona k Listině, a to pro rozpor s Listinou.

3. Národní park Šumava nemohl obživnout v důsledku ustanovení § 90 odst. 9 zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť v době nabytí jeho účinnosti již neexistoval.

4. Parlament výslovně mnohokrát odmítl zřídit Národní park Šumava zákonem, jak to vyžaduje ústavní pořádek České republiky a výslovně i zákon o ochraně přírody a krajiny.

5. Správa Národního parku byla zřízena pouze jako příspěvková organizace a charakteru správního úřadu nabyla až díky novele zákona o ochraně přírody a krajiny z roku 2009. Dosud v rozporu s článkem 79 odst. 1 Ústavy není její místní působnost stanovena zákonem.

Nyní mi dovolte několik slov k zonaci v Národním parku Šumava. Dle § 17 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, se člení národní parky zpravidla do tří zón ochrany přírody s tím, že bližší charakteristiku a režim zón upravuje obecně závazný právní předpis, kterým se národní park vyhlašuje. Podle odst. 2 § 17 pak cituji: "Vymezení a změny jednotlivých zón ochrany přírody stanoví Ministerstvo životního prostředí vyhláškou po projednání s dotčenými obcemi. Hranice první zóny vyznačí správa národního parku v terénu vhodným způsobem." Lze konstatovat, že zonace Národního parku Šumava byla patrně provedena pouze dokumentem nazvaným protokol, který vydalo Ministerstvo životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí nevydalo po projednání s obcemi dosud vyhlášku ve smyslu § 17 odst. 1 zákona 114/1992 Sb. Zonace Národního parku Šumava tedy nebyla provedena v souladu se zákonem. Protokol Ministerstva životního prostředí, který je patrně jediným aktem provádějícím zonaci, je neplatným aktem.

Protokol o vymezení zón ochrany přírodního Národního parku Šumava vydaný Ministerstvem životního prostředí pod číslem jednacím Oop/3885/95e.o. nebyl publikován ve Sbírce zákonů. Povaha protokolu není z právního hlediska zcela jasná. Přesněji řečeno, není jednoznačné, zda jde o právní předpis, nebo o individuální správní akt.

Dovolte mi stručné shrnutí. S devastací přírody šla v Národním parku Šumava ruku v ruce devastace práva. Národní park nebyl zřízen zákonem, místní působnost jeho správy nebyla stanovena zákonem. Zonace nebyla vyhlášena, právní předpisy parku nebyly právními předpisy, ale opatřeními obecné povahy.

Nyní si dovolím několik konkrétních výhrad k předložené novele zákona č. 114/1992 Sb. pod sněmovním tiskem 501. Za rozhodující připomínky považuji následující: Vyhlášení všech čtyř národních parků jedním univerzálním zákonem, který nemůže postihnout specifika každého z nich. V § 15 odst. 4 se vytyčuje nový cíl pro všechny národní parky - na většině území národních parků zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice. V § 17 se zavádí institut klidových zón s omezením vstupu bez ohledu na zonaci. V § 18 se stanovuje nové členění národního parku - místo tří zón budou nově čtyři zóny. Podle § 18 odst. 2 území zařazovaná do jednotlivých zón nemusí splňovat kritéria pro zařazení. Paragraf 21 odst. 3 umožňuje orgánu ochrany přírody vyloučit výkon práva myslivosti až na celém území národního parku. Paragraf 22a odst. 2 vylučuje v první a druhé zóně ustanovení lesního zákona týkající se ochrany lesa proti škodlivým činitelům a povinnosti obnovy a zalesňování lesních porostů. Dle § 20 je možné důležité dokumenty, které se dosud musely dohodnout s radou národního parku, pouze je stačí s radou projednat, což je velmi rozvolnění celé vazby na fungování rady národního parku.

Jsem přesvědčen, že pravidla pro zřízení národního parku mají chránit území jako celek - floru, faunu, ale také zejména člověka žijícího trvale na jeho území.

Na závěr mi dovolte, abych podal návrh na zamítnutí novely zákona dle sněmovního tisku 501 již v prvním čtení. Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Šidlovi. Eviduji jeho návrh na zamítnutí návrhu zákona. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Kučera, písemně přihlášený, a poté pan kolega. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Abych řekl pravdu, mě ten směr diskuse poněkud překvapuje. My jsme celkem podrobně tuto novelu zákona projednávali jak ve výboru pro životní prostředí, tak v podvýboru pro ochranu přírody a krajiny a tam tato argumentace ze strany zejména KSČM nezaznívala. Takže nevím, jestli to jsou projevy, které dostali od paní europoslankyně Konečné, které neměla možnost se dříve vyjádřit, anebo jestli došlo ke změně názoru. Já si myslím, že to je škoda, protože některé věci, které tady zaznívají, mohly zaznít na podvýboru nebo na výboru a mohly být celkem dobře vysvětleny už v této fázi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kučerovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Václav Zemek, poté pan poslanec... Pardon, pan poslanec Josef Nekl, poté pan poslanec Šidlo. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Zemek: Děkuji. Jen opravdu stručně. Já jsem pozorně poslouchal pana kolegu Šidla a jeho výklad. Zazněla tam řada závažných argumentů, které v minulosti proběhly ohledně vyhlášení či nevyhlášení Národního parku Šumava. Já si myslím, že to je jeden z výborných argumentů, proč bychom měli přijmout tuto novelu, abychom napravili ten právní stav, abychom to vylepšili. Takže já mu děkuji, že nám tady vlastně řekl, proč pro to také hlasovat, a je to důvod pro to, abychom tu novelu dneska pustili do druhého čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zemkovi. Nyní řádně přihlášený s faktickou poznámkou pan poslanec Josef Nekl, po něm pan poslanec Josef Šidlo s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Josef Nekl: Ano, děkuji, pane místopředsedo. Já bych se vyjádřil k vystoupení pana kolegy Kučery vaším prostřednictvím. Pane kolego, my nejsme řízeni paní poslankyní Konečnou. Za prvé, máme vlastní názor. Za druhé, pokud jsme s paní europoslankyní Konečnou konzultovali její postoj, tak ona podporuje projednávání tohoto zákona. A za třetí, my jsme klub vysoce demokratický a při těchto odborných zákonech každý hlasuje podle svého svědomí a vědomí. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Neklovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Karel Šidlo. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Šidlo: Děkuji za slovo. Já bych si dovolil jenom zareagovat pana kolegu Kučeru. Ano, já jsem uvedl na úvod svého vystoupení, odkud jsem čerpal argumenty. Já si myslím, že moje setkávání s jednotlivými představiteli obcí a zejména i zástupci současného stavu Národního parku Šumava je pravidelné a mám z toho vždycky plno nových poznatků. Myslím, že to, co jsem uvedl, považuji za velmi odborné, co se týká práva, přestože nejsem právník, ale použil jsem to úmyslně, aby bylo vidět ten problém ne pouze z toho pohledu novely zákona, komplikovanosti v té historii, jak jsme vlastně řádně k zákonu nedospěli.

Pan kolega Zemek se vyjádřil k mému vystoupení. Chtěl bych ho upozornit, že jsem předpokládal, že moje vystoupení vyzní tak, jak jsem ho také přednesl, a to v tom smyslu, že nejde o to, abych podpořil současnou novelu zákona jako univerzálního zákona pro zřizování všech národních parků. Já jsem tam několikrát velmi věcně argumentoval a zdůraznil, že každý národní park si zaslouží samostatný zákon. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Šidlovi. To byla jeho faktická poznámka a nyní řádně přihlášený pan poslanec Jiří Junek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Junek: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, předkládaná novela zákona se především týká národních parků, částečně i chráněných krajinných oblastí. Bavíme se tady o jednom a půl procentu rozlohy České republiky, čili to, co tady říkala třeba paní poslankyně Nohavová, že tento zákon bude z České republiky dělat jakousi laboratoř pro nebezpečný experiment, asi tomu tak není.

Je zřejmé, že se dá očekávat velká a bouřlivá diskuse, což jsme koneckonců zažili už před rokem, když se tady projednával návrh zákona o Šumavě. Největší diskuse se dá bezesporu očekávat o právě Národním parku Šumava a zejména o bezzásahových zónách a o jejich velikosti. Je pravdou, že bezzásahovost je jistou bariérou, která rozděluje společnost. Pro jedny je nepřípustným experimentem a hazardováním, pro druhé je to divočina, kde je například možné pozorovat, jak příroda reaguje na změny klimatu, jak si poradí třeba se suchem. Nicméně z mého pohledu by bylo asi špatné diskusi vztahovat jen na tento jeden problém. Naopak by bylo dobré předložený zákon vnímat jako normu, která po dlouhých letech jednotně řeší postavení národních parků, sjednocuje jejich status i postupy péče o ně. Přináší mnoho a mnohé pozitivní změny, má ambici ve větší míře zpřístupnit divočinu veřejnosti, ruší některá omezení v obcích nebo ruší platnost některých ochranných podmínek v zastavěném a zastavitelném území obcí, čímž zmizí nutnost žádostí o výjimku. Zákon tak poskytne dobrou ochranu volné krajině před nevhodnou zástavbou, obce se však budou moci rozvíjet.

Nicméně vedle toho vnímám, že v předložené novele jsou i některé věci nevyjasněné, o kterých je potřeba ještě mluvit a případně pak ve výborech si vyříkat. Já bych zmínil alespoň tři z nich.

Ta první - § 22a odst. 2 hovoří o výjimce pro provádění preventivních opatření proti vzniku lesních požárů v přírodních zónách a v zónách přírodě blízkých, aniž by tato opatření byla přesně definována. Čili když to trošku řeknu ad absurdum, působí to na mě tak, že teoreticky by mohlo dojít k vykácení části lesa s odůvodněním, že to bylo nutné jako preventivní opatření proti požáru.

Tou další věcí, která mně není úplně jasná, jsou vlastně jakási přechodná období. Myslím si, že je nutné vyřešit přechodný stav od doby nabytí účinnosti zákona po dobu vyhlášení zonací tak, aby bylo zřejmé, co se bude v tomto období dít do doby, než bude v nové zonaci současná druhá zóna rozdělena nově na zónu přírodě blízkou a zónu soustředěné péče o přírodu.

Tou třetí věcí a myslím si z mého pohledu nejzávažnější je právě to rozšíření přírodních zón. Návrh počítá s tím, že je to takzvaná divočina, nebo bezzásahové zóny, přesněji tedy řečeno, přírodní zóny se mají rozšířit na více než polovinu plochy národního parku. Bohužel zákon už neobsahuje údaj, dokdy tohoto stavu má být dosaženo. V tom osobně vidím asi největší slabinu tohoto zákona. Myslím si, že když se třeba podíváme právě k sousedům do Bavorského lesa, tak jestli se nepletu, tam mají stanoveno, že ta bezzásahovost má být na 70 %, že na to je 30 let a každý rok nějakým způsobem tu bezzásahovou zónu rozšiřují.

Pan ministr ve svém úvodním vystoupení řekl - cituji: Vím, co budou říkat kolegové ohledně tohoto zákona. Budou hovořit o tom, že zákon nepřináší stabilitu pro Národní park Šumava. Já se k těmto hlasům částečně také přidávám. Ono totiž již samotné prohlášení pana ministra, že současnou malou rozlohu bezzásahových zón, která je na Šumavě zhruba těch 23 %, chce zachovat minimálně po dobu příštích 15 let, tak ta mi přijde destabilizující. Znamená to podle mě další nejistotu a vlastně to jde zároveň i proti původnímu záměru tvůrců zákona. Je tím totiž ohrožen slib, který provázel předložení tohoto zákona, a to že se divočina zpřístupní veřejnosti. Ale jestliže zůstane velikost těch zón té bezzásahovosti v dnešní velikosti, roztříštěnosti, tak to vlastně nebude reálné. Protože divočina prostě nebude natolik veliká, aby se z hlediska její skutečné ochrany do ní lidé mohli pustit.

Takže to jsou takové tři, řekl bych, největší výtky nebo věci, které si myslím, že by se ještě měly na výborech prodiskutovat. Ale i přes tyto výtky klub KDU-ČSL podporuje propuštění tohoto zákona, nebo této novely do druhého čtení a doufáme, že ve výborech se ty mnou zmíněné námitky nějakým způsobem vydiskutují.

Možná bych tady ještě řekl něco k tomu, co tady zaznělo od mých předřečníků. Pan kolega poslanec Zahradník, určitě jeho projev byl vyčerpávající, víceméně mě tam zaujalo, že ho - já nevím, jestli mám použít to slovo - pobuřuje v § 16, co všechno se v národním parku nesmí, a citoval tam to, že se mimo jiné nesmí upravovat přirozená koryta vodních toků nebo odstraňovat z přirozených vodních toků splaveniny nebo jiné přirozeně vzniklé překážky. Argumentoval vlastně tím, že v dnešní době sucha, atd. je to věc, která, jestli jsem to dobře pochopil, ještě problematiku toho sucha zintenzivní.

Já si myslím, že je to přesně naopak. Víme, co udělaly regulace, úpravy vodních toků, že tu vodu v krajině nezadržují. Myslím si, že tohle je naopak přesně ta věc, která tu vodu v krajině, v národním parku dokáže zachytit. Ono obecně dost často se argumentuje tím, že ty bezzásahové zóny mají za následek, já nevím, sucho na Šumavě. V létě jsme se dozvěděli, že mohou za to, že vyschl jeden z pramenů Vltavy, atd. Já si myslím, že k tomu jsou jednoznačná data a jednoznačná fakta. Mám tady jeden výstup z České geologické služby a z Centra výzkumu globálních změn Akademie věd ČR. Ti se opírají o dlouhodobá data na Šumavě. Já tady ocituji alespoň jednu věc z toho závěru, nebo z té analýzy: V případě ročních odtoků z Modravského potoka v období 1970 až 2012 však nebyl patrný žádný zlom, který by prokazoval, že odumření stromového patra povodí nějak ovlivnilo průtoky. U srážko-odtokového koeficientu nedošlo mezi obdobími 1970 až 1991, 1992 až 2012 k žádným změnám, přestože období 1992 až 2012 například obsahuje extrémní srážky během povodní v roce 2002. - Těch argumentů tam je daleko víc. Já nebudu zdržovat, nebudu je číst, ale myslím si, že argumentace ohledně toho, že les zničený kůrovcem atd. nám zapříčiní sucho na Šumavě nebo ještě možná v celých Čechách, jsou mylné.

Takže tolik z mé strany. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Junkovi za jeho příspěvek do rozpravy. Dalším řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Igor Jakubčík. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr při své úvodní řeči tady uvedl, že odpůrci tohoto zákona se budou snažit prosadit samostatných návrh zákona o Národním parku Šumava. Já osobně si myslím, že tato záležitost není nutná. Stačí, aby tento návrh, který nám byl předložen, byl připraven kvalitně a v souladu nejen se stanovisky vědců a ekologů, ale i obcí.

Je pravda, a zaznělo tady mnohokrát, nebo několikrát, že Národní park Šumava je výjimečný. Ano, je výjimečný jak svou rozlohou, což jsou skoro 2 % území České republiky, tak i tím, že v intravilánu Národního parku Šumava jako jediném národním parku je 22 obcí. Žádný jiný národní park nemá obce na svém území. Národní park Šumava ano.

Tato novela by měla řešit několik věcí. Mnohé argumenty tady zazněly, já je budu opakovat, ale myslím si, že opakování je matka moudrosti a že nebudete dotčeni tím, že některé věci uslyšíte vícekrát, ale myslím si, že je to dobře, protože věci, které v tomto návrhu zákona jsou a jsou špatné, by skutečně tam být neměly. A každý by si to měl uvědomit.

Novela by měla řešit několik věcí, nebo několik problematických částí. Měla by sjednotit pravidla pro všechny národní parky. Národní park Šumava bude mít jako základní území strategii dílčích ploch. Ostatní národní parky budou mít zonaci. Zonace se řídí zákonem, dílčí plochy jsou managementovým opatřením orgánů ochrany přírody. Takže už podle toho si myslím, že se bude jednat o rozdílné národní parky, nikoliv že by se sjednotila pravidla pro všechny parky.

Měl by se aktualizovat zákon z roku 1992 jako reakce na současný moderní přístup k ochraně přírody a území, který je ve světě. Není to pravda. Systém ochrany přírody ve světě reaguje na skutečný stav chráněného území a vliv tohoto území na regionální potřeby. Národní park Bavorský les je významným regionálním hospodářským faktorem. Národní park Šumava není.

Moderním přístupem novely - moderním myslím v uvozovkách - je to, že bez ohledu na skutečný stav přírody a krajiny se stanovuje cílový stav, který je přáním zejména skupiny vědců a ekologů, nikoliv obyvatel, kteří tam žijí, nikoliv obcí.

Tato novela by měla snížit administrativu. Není to pravda. Novela upřednostňuje procesně výrazně složitější opatření obecné povahy. V kombinaci s novelou zákona o posuzování vlivu dojde k jednoznačnému nárůstu administrativy.

Měl by zpřesnit legislativu národního parku. Opět to není pravda. Novela předpokládá prováděcí vyhlášky k zákonu, které dosud neexistují, a opatření obecné povahy, která mohou být vydávány dle jakékoliv potřeby. Dojde jednoznačně k znepřehlednění legislativy, nikoliv k zpřehlednění a k zjednodušení.

Novela by měla upřesnit postavení obcí v rozhodovacích procesech. Tato novela upřesňuje tak, že drasticky snižuje postavení obcí.

Novela sebrala obcím právo na dohodu o strategických dokumentech a toto je nahrazeno pouhým projednáním. To znamená, všechny obce, které jsou na území národního parku, se stanou pouhými loutkami a stanou pouze tím, že můžou přihlížet, aniž by mohly cokoliv a jakýmkoliv způsobem zasahovat.

Novela by měla řešit otevření národních parků šetrnému turismu. Platný zákon zakazuje vstup do prvních zón. Ale není to pravda, protože podle platného zákona se do první zóny vstupuje se souhlasem orgánů ochrany přírody.

Toto pravidlo bude platit i v novele u klidového území. Ale to se okamžitě vyhlašuje touto novelou ve stávající první zóně, takže nic nového se neotvírá. Dále pak v jakémkoliv dnes nespecifikovaném území bez specifikovaných pravidel, tzn. v jakékoliv zóně to lze vyhlásit. Pravidlo je zde jedno jediné - orgán ochrany přírody rozhodne o potřebě regulace, aniž by bylo přihlíženo na potřeby obcí, na potřeby obyvatel, kteří na území národního parku žijí. Netýká se to národních parků ostatních, týká se to skutečně Národního parku Šumava.

Novela by měla měnit mnoho věcí. Jednou z nich je - měla by stanovit dlouhodobé cíle ochrany národního parku a poslání národního parku včetně udržitelného rozvoje života místních obyvatel či šetrného turistického ruchu. To není pravda. Cituji preambuli novely § 15 odst. 2: Veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování jejich ekologicky stabilních přirozených ekosystémů odpovídajících danému stanovišti a dosažení jejich přirozené biologické rozmanitosti a musí být v souladu s cíli sledovanými jejich vyhlášením. Cíle jsou stanoveny v následujícím odstavci číslo 3: Dlouhodobým cílem ochrany národních parků je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice na převažující ploše území národních parků a zachování nebo postupné zlepšování stavu ekosystémů, jejichž existence je podmíněna činností člověka významných z hlediska biologické rozmanitosti na zbývající území národních parků.

Dále cituji § 18a odst. 4: V zóně kulturní krajiny je zakázáno provádět opatření nebo zásahy, které ohrožují předmět ochrany národního parku a naplňování cílů ochrany národního parku. - Toto lze hodnotit jako naprosto čistý fundamentalismus. Cílem je národní park bez lidí, ve kterém se lidská činnost připouští pouze v případě, kdy je potřeba ke zlepšení stavu ekosystémů, tzn. kosení trávy, maximálně pasení ovcí, event. dobytka. To znamená ano, zvířata tam budou moci, sekat tráva se tam bude moci, ale lidé ne.

Pojetí zonace. Stávající třístupňová zonace je nahrazena pětistupňovou s tím, že zvláštní - zopakuji zvláštní - postavení má klidová zóna, která může být vyhlášena kdekoliv. Specifikum národního parku je to, že jsou součástí území národního parku, což způsobuje dlouhodobý problém. A ustanovení odstavce d) v § 18 tento rozpor ještě významně více prohlubuje. V takovém pojetí zákona je nemožné, aby obce byly součástí národního parku. Nevím, jakým způsobem bude těch 22 obcí, které jsou na území národního parku, fungovat a jakým způsobem bude zachována jejich existence.

Už na to upozornili moji kolegové, že do první zóny může být zařazeno jakékoliv území, které nemusí splňovat kritéria první zóny. Vše je pouze na managementu parku. Velmi zvláštní.

Upozorňuji, že Národní park Šumava je v navrhovaném plánu péče o národní park stávající základní územní strategie, kterou je třístupňová zonace ochrany přírody a krajiny nahrazovaná sedmistupňovou managementovou zonací dílčími plochami, které mohou být rozčleňovány na další podcelky. Managementová zonace se nevyhlašuje ani vyhláškou ani opatřením obecné povahy. To znamená, stávající stav, který není příliš vyhovující, ale stále ještě nějakým způsobem únosný, bude nahrazen něčím, co já osobně si nedovedu představit. Mluvil jsem se starosty obcí na té Šumavě a ani oni prostě nejsou absolutně schopni si představit, jakým způsobem to bude fungovat. A zatím nikdo mi to nevysvětlil.

Nově budou moci obce a dotčené subjekty vstupovat do rozhodovacího procesu pouze skrz opatření obecné povahy. Ale tohle není pravda. O žádné nové ustanovení nejde, není to nic nového. Opatření obecné povahy řeší zákon číslo č. 500/2004 Sb. v § 171 až 184. Obce mohou vstupovat pouze do přípravy podle § 136, a to pouze v případě, jestliže se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu. Právo na samosprávu je ukotveno v Ústavě v článku 100 odst. 1, ale je specifikováno pouze judikáty, nikoliv novelou zákona. Opatření obecné povahy byla v minulosti vydávána, například návštěvní řády Národního parku Šumava. Není to tedy zde žádný nový instrument.

Novela by měla přinést pro turistu mnoho nových věcí. Za prvé, měla by otevřít první zóny národního parku šetrné turistice, ovšem nikde to není stanoveno. Stávající první zóna se stává v okamžiku platnosti této novely klidovým územím. Cituji § 17 odst. 4 novely: Hranice klidového území národního parku a informace o podmínkách pohybu na cestách nebo trasách v klidovém území národního parku vyznačí orgán přírody v terénu způsobem stanoveným - a pozor - vyhláškou Ministerstva životního prostředí. Ale žádná vyhláška zatím neexistuje. To znamená, zákon předjímá něco, co ještě neexistuje.

Vycházím tedy z ustanovení § 18 odst. 1. V zóně přírodní je zakázáno provádět jakékoliv zásahy, které jsou v rozporu s cílem ochrany této zóny, s výjimkou následujících opatření, je-li jejich provádění nezbytné z důvodu ochrany životů a zdraví osob, ochrany majetku nebo ochrany přírody. Ale ve výčtu povolených opatření žádné otevření prvních zón vůbec není. To, že v novele zákona není, žádná první zóna neexistuje, neexistuje a jde o zónu přírodní - to nebudu komentovat. To znamená, i v textu jsou určité nedostatky.

Pro obce by novela měla přinést rozšířit roli rozhodování o národních parcích. Obce by měly mít postavení dotčeného orgánu při schvalování opatření obecné povahy, v procesu schvalování plánu péče se bude s obcemi projednávat návrh, který prošel připomínkovým řízením vlastníků a veřejnosti. Není pravdou, že by obce měly postavení dotčeného orgánu při schvalování. Správní řád nic takového neřeší. Obce mohou mít postavení dotčeného orgánu podle § 136 zákona 524, správní řád, pouze ve fázi přípravy, a to pouze v tom případě, jestliže se věc týká územního samosprávného celku na samosprávu. Už jsem tady o tom mluvil.

Uvedený proces projednávání plánu péče vyplývá pouze z rozsudku městského Nejvyššího správního soudu, nikoliv novelou zákona. Jenom taková perlička. Stále se v této novele mluví o plánu péče o národní park, ale ten neexistuje. Jedná se o zásady péče.

Za další by měl snižovat a upřesňovat počet zákazů na území národního parku v zastavěných obcích. Když pominu, že neznám pojem nezastavěné obce - zastavěné obce budiž -, tak novela v § 18a odst. 4 uvádí: V zóně kulturní krajiny je zakázáno provádět opatření nebo zásahy, které ohrožují předmět ochrany národního parku a naplňování cílů ochrany národního parku. Dále v § 15 odst. 2 se uvádí: Veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování jejich ekologicky stabilních přirozených ekosystémů. - To znamená ano, souhlasím, že tato novela snižuje, upřesňuje počet zásahů na území národního parku, protože to, co jsem teď přečetl, je generální zákaz. Takže je absolutní pravdou, že počet zákazů se snižuje.

Pro obce by mělo být posláním národního parku také nově umožnit využití národních parků k trvale udržitelnému rozvoji. Z předchozích komentářů je naprosto jasné, že jde o absolutní nepravdu ve smyslu udržitelného rozvoje obcí. Přírody ano, obcí nikoliv.

Pro ochranu přírody by měla tato novela přinést výhodu v dlouhodobém stanovení cílů ochrany přírody na území národního parku prostřednictvím nově vymezené zonace. Na Šumavě to není pravda. Cíle jsou zde stanoveny dílčími plochami a zonace se zde stává pouze podružným strategickým nástrojem.

Mělo by to přinést snížení a zjednodušení administrativy. Skutečností je zvýšení administrativy a zvýšení složitosti všech procesů a zvýší se rovněž zátěž soudní moci, protože to, co se chystá, a to, co se připravuje, a to, co je v této novele zákona, tak jednoznačně pro obce znamená, že se většině opatření, která bude vyhlašovat národní park, budou bránit soudní cestou.

Pro ochranu přírody by tato novela měla přinést úpravu postavení k jiným právním předpisům, jejichž aplikace na území národních parků byla problematická. Tady je možné uvažovat pouze o jedné jediné problematice v té vyhlášce číslo 64/2011, o plánech péče. Novela zavádí zásady péče, ale součástí novely není prováděcí vyhláška, která by tyto zásady specifikovala.

Ostatní argumenty, které zde mám, si myslím, že číst nemusím, protože už to tady zaznělo a jsem přesvědčen, že to zazní, včetně těch věcí, že v národním parku nebude hlavním identifikátorem a strategií zonace a dílčí plochy. Tyto dílčí plochy A, B, C, D, jak zde již zaznělo, mají shodný režim se stávající první zónou, ale co je důležité, Národní park Šumava od roku 2016 do roku 2030 by měl mít výměru, pardon, ta první zóna by měla mít výměru 52 % území národního parku. To znamená, na 52 % by se nesmělo dělat vůbec nic.

Z toho všeho, co jsem tady uvedl, vyplývá, že tento návrh podle mého názoru obsahuje zásadní chyby a nepřesnosti, a z těchto důvodů se připojuji k svým předřečníkům a navrhuji zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení. Připojuji se ke kolegovi Zahradníkovi. Pokud by tento návrh nebyl přijat, tak navrhuji vrátit předkladateli k přepracování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Jakubčíkovi. Eviduji jeho návrh na vrácení, případně na zamítnutí, pokud návrh na vrácení nebude přijat.

Mám tady dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Michal Kučera, po něm pan poslanec Pavel Plzák. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Kučera: Já děkuji za slovo. Já bych jenom v reakci na svého předřečníka chtěl říci následující. Často si tady posteskl, jak lidé na Šumavě nemohou žít, jaký tam mají těžký život, jak jsou omezováni právě ze strany ochrany přírody. Skutečně je faktem, že se jedná o Národní park Šumava. Skutečně Národní park Šumava nepatří šumavským starostům. To je fakt. Já si myslím, že je celkem jasné, že jak už to z toho slova "národní" vyplývá, že tam se skutečně prosazují zájmy celé naší republiky, to znamená ne pouze parciální zájmy několika starostů, byť samozřejmě jejich postojům rozumím a chápu je. Ona samozřejmě řešení jsou, nabízejí se. Na druhou stranu jsou i z jejich strany odmítána. Tam je samozřejmě možnost vyjmout ta zastavěná území obcí z národního parku. Myslím, že paradoxně proti tomu protestují právě ti starostové, kteří by to nějakým způsobem nechtěli.

Tohle je třeba diskuse, která může probíhat formou pozměňovacích návrhů někde ve výborech, ale rozhodně si nemyslím, že to je věc, která by měla tento zákon torpédovat.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kučerovi za jeho faktickou poznámku. S další faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Plzák, po něm pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Já mám opravdu takovou drobnou poznámku ke kolegovi Jakubčíkovi. Já nevím, jestli jsem se přeslechl, ale opravte mě, jestli se mýlím. On uvedl, že Národní park Šumava je jediný park, na jehož území jsou nějaké obce. To snad není pravda. Vy jste říkal 22 obcí. Když pojedete do Pece pod Sněžkou, tak tabule Krkonošský národní park začíná hned za Horním Maršovem a pak tam máte Malou Úpu, Velkou Úpu, Pec pod Sněžkou. Pec pod Sněžkou má dokonce statut města. Dál na západ nevím, jak to je, ale předpokládám, že Mísečky, Špindlerům Mlýn - prostě tam je obcí spousta. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Plzákovi. Další faktickou poznámku má pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Děkuji, pane místopředsedo. Pan kolega Plzák, prosím vás pěkně, věřím tomu, že se plete. Tam jsou ty obce vyňaté. Na Šumavě to je jinak.

Ale já bych se možná vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, obrátil na pana kolegu Kučeru. To tedy opravdu nejsou partikulární zájmy několika starostů, to, co my tady zastáváme. Myslím, že za těmi starosty stojí občané, kteří žijí v obcích. To je jedna věc. Svoji podporu záměru tento zákon zamítnout vyslovily také oba kraje, na jejichž území se park rozkládá.

S tím, co kolega Kučera uvedl jako ve smyslu národnosti toho parku - to je těžká věc. Ono prostě ta metoda, jak zjistit jaksi názor na "národní", tady není. Pravdou je, že ti, kteří jsou zastánci divočiny, jsou schopni významných vnějších mediálních projevů. Ta mlčící většina lidí, kteří na to koukají celkem rozumně a říkají si, proč tedy to území nechat jeho osudu, ta se tak mediálně neumí projevit.

Referendum o národním parku myslím není třeba dělat, ale je třeba zamítnout tento zákon a připravit něco, co bude pro to území, ale i pro občany, kteří na něm bydlí, a občany České republiky přijatelnější.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Václav Votava. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Já vám děkuji, pane místopředsedo. Pěkné odpoledne, dámy a pánové. Dovolte mi také, abych svým střípkem přispěl do té mozaiky vystoupení k tomuto tématu. Není náhodou, že tady většinou vystupují poslanci Plzeňského kraje, Jihočeského kraje, a není také zvláštností, že souzní svým způsobem bez ohledu na svoji politickou příslušnost, možná až na nějaké výjimky.

Já jsem také poslancem za Plzeňský kraj, jsem i zastupitelem Plzeňského kraje, a jak víte, tak Plzeňský kraj společně s Jihočeským krajem podával i zákonnou iniciativu, podával svůj návrh zákona o Šumavě. Měli jsme tady i zákon senátní, který - i ten plzeňský s jihočeským - tehdy neprošel, spadl pod stůl. Já jsem tehdy také vystupoval, takže dneska nevystupuji poprvé k této tematice. Myslím si, že je třeba, aby ten náš hlas tady také zazněl.

Já se domnívám, že Šumava si opravdu zaslouží, aby měla svůj vlastní zákon. Šumava je velice specifická na rozdíl od řady jiných národních parků, má svá specifika, takže určitě je namístě, aby měla svůj vlastní zákon. Žijí tam lidé. Žijí ve 22 obcích, které zasahuje Národní park Šumava.

Tady padla taková připomínka od pana kolegy Kučery, která mě docela mrzí, že je to pouze partikulární zájem několika málo starostů. Myslím si, že pan kolega Zahradník mu velice dobře odpověděl, protože to není partikulární zájem několika starostů. Ti starostové hájí zájmy svých obyvatel, obyvatel, kteří na území národního parku žijí a chtějí žít. Myslím si, že bychom neměli člověka opomíjet. Ano, jsou rostlinky, rostliny, zvířátka, ale je to především člověk, který tam žije. A o tom to také je.

Pan kolega Zahradník tady myslím velice precizně, i pan kolega Jakubčík nebo i další, abych je neopomíjel, rozebrali celý ten zákon víceméně ve vztahu k Národnímu parku Šumava. Já musím říci, že se samozřejmě ztotožňuji s tím rozborem zákona především ve vztahu k parku Šumava, a je to i stanovisko Plzeňského kraje. Já je tady mám k dispozici. V podstatě shrnuli i stanovisko Plzeňského kraje, který to také zastává nadále, neustoupil od svých požadavků a od svého stanoviska. Byť jsem vládní poslanec, koaliční poslanec, tak nemohu popírat to, co jsem tady říkal o parku Šumava, když jsme tady projednávali ten speciální zákon. Mám s tímto zákonem problém, říkám to zcela otevřeně, byť jsem vládní poslanec a je to vládní zákon.

Stanovisko Plzeňského kraje nebudu číst, protože jak říkám, pan kolega Zahradník je tady velice precizně shrnul a mimo jiné je to obsaženo i v tom stanovisku.

Dovolil bych si vám ale vám přečíst právě jeden takový dopis, který jsem obdržel od jednoho starosty. Je to starosta z Kvildy pan Vostradovský. Zřejmě jste ho dostali v červnu i vy, ale já si myslím, že je docela dobré, aby tady ten dopis zazněl. Já jsem se ho také dneska ptal, zdali mohu ten dopis tady přednést, a on s tím vřele souhlasil. Ten dopis se jmenuje O nás bez nás, ovšem i o vás. Bubu tedy citovat, citovat plné znění toho dopisu. Není to zase až tak dlouhé, takže prosím o shovívavost.

"Šumavský park byl zřízen v roce 1991 usnesením vlády České republiky se souhlasem šumavského regionu, který od té doby čeká v souladu s ústavním pořádkem na vyhlášení a uspořádání všech důležitých náležitostí spojených s existencí národního parku zákonem. Poslanecká sněmovna bude brzy projednávat vládou schválený návrh novely zákona z dílny Ministerstva životního prostředí o ochraně přírody a krajiny, která se týká všech národních parků v naší republice, ať současných, nebo budoucích. Ale hlavním důvodem je právě Národní park Šumava, který svou velikostí nejen že přesahuje všechny ostatní české parky dohromady a jako jediný park se rozkládá na území dvou krajů, tří okresů a správní území pěti šumavských obcí je do národního parku začleněno zcela. To je důležité specifikum, které novela zákona nejenže vůbec neřeší, ale šumavské obce, domy, hotely, penziony, ale i kostely, hřbitovy a školy podřizuje budoucímu zpralesnění. Pokud tedy například navštívíte kostel sv. Štěpána na Kvildě či zajdete na místní hřbitov, nejenže se stále pohybujete v Národním parku Šumava, ale také v budoucím pralese, jelikož dle této novely se musí veškeré využití národních parků podřídit přirozeným ekosystémům, ve kterých není pro člověka žádné místo.

Když jsme svůj boj o specifický zákon o šumavském parku prohráli, snažili jsme se uvěřit slibům pana ministra Brabce, že předloží takový návrh zákona, který nás svou kvalitou ohromí. V tom pan ministr nezklamal a jsme skutečně ohromeni. Žádná jasná a neměnná pravidla, žádné posílení spolurozhodovacích pravomocí šumavských obcí, žádné otevření Šumavy turistům. Takové prostředí se může líbit ekoaktivistům, ale ve skutečnosti bude na Šumavě prohlubovat krizový stav neuspořádanosti, kdy si každý nový ministr či ředitel bude s šumavským parkem nakládat dle svého uvážení. A že jsou i lidé součástí přírody? Koho to z politiků, kteří rozhodují o budoucnosti lidí zajímá? Zajímá území s nepodstatným počtem voličů? Kdybych to měl porovnat s politickým a mediálním zájmem jiné skupiny lidí, tak zřejmě máme tu smůlu, že máme špatnou barvu pleti.

Často se právě našim obcím dávají za vzor naši sousedé v Bavorsku, ovšem tam stát bere samosprávu jako partnera, a to i v případě, že ani jedna obec není součástí Národního parku Bavorský les. I tak mají tamní obce "právo veta" při jednání o záležitostech, které se jich týkají. My nevoláme po právu veta, ale voláme po respektování vzájemných dohod, úmluv, po slušném jednání a respektování práva na život a samosprávu tam, kde jsme doma. To jsou základní principy demokratické společnosti, která prostě na Šumavě neplatí. Zatím jsme se dočkali pouze nesplněných slibů, porušování vzájemných dohod, pomlouvačných kampaní a prostřednictvím novely zákona úplného zrušení spolurozhodování o vlastním domově.

Absence zákona, hlavně dobrého zákona, má za následek letitý spor, který nemá v naší zemi obdoby, a umělé kůrovcové kalamity na ploše větší než 25 000 hektarů, které změnily na dlouhá desetiletí tradiční podobu šumavské krajiny, jsou toho důkazem. Důkazem zmaru je v našem katastru hlavně oblast našeho národního symbolu, pramenů Vltavy. Desítka dosavadních ředitelů šumavského parku, to je nekonečná změna koncepcí měnících se podle ředitelů, ministrů a politických aparátů, nikoli však dle zdravého rozumu. Ministr Brabec nyní novelou zákona tento stav nejen zhoršil, ale v podstatě zahájil likvidaci tradiční Šumavy."

Dámy a pánové, jenom jsem ocitoval dopis jednoho starosty, starosty, který zastupuje své obyvatele, své obyvatele na území Národního parku Šumava. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Votavovi za jeho příspěvek do obecné rozpravy. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Václav Zemek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Zemek: Hezké odpoledne. Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokusím se mluvit co nejstručněji, pokusím se mluvit spatra, takže to nebude tak dlouhé. Nebudu předčítat.

Já působím v ochraně přírody a krajiny, když jsem to tak počítal, zhruba tak asi dvacet let. Se zákonem č. 114/1992 Sb. pracuji taktéž takhle dlouho, takže už nějak znám jeho drobné nuance a záležitosti. Ten zákon je tady vlastně už hezkou řádku let, to ukazuje, jak byl kvalitní. Nicméně ukazuje se určitá potřeba jeho novelizace s postupem času a jednou z těch věcí je právě problematika národních parků, kdy k různým parkům přistupujeme jinak. A zde bych trochu nesouhlasil s mými předřečníky, kdy tady zazněla řada zajímavých argumentů, a jsou tady lidé typu kolegy Zahradníka nebo Václava Votavy, kteří se té problematice věnují poměrně dlouho, byť se vždycky neshodneme a máme na to různé názory, ale tu problematiku znají, věnují se jí a i oni vidí, že tam je vlastně potřeba nějaká změna.

Já mám rozdílné stanovisko na to, jestli pro konkrétní parky speciální zákon, nebo jestli tu obecnou normu. V minulém období jsem byl v ústavněprávním výboru a tam mě to naučilo, že prostě by se mělo jít cestou spíše zjednodušení, což není cesta speciálních zákonů ke každé záležitosti zvlášť. Samozřejmě každý park je jiný a každý má svá specifika, ale myslím si, že hlavní zákonná norma, ta obecná, ten obecný zákon by měl být stručný a měl by pouze vymezovat určitý prostor. A ty podrobné ochranné podmínky nebo konkrétní záležitosti pro ten konkrétní park by měly být součástí plánu péče, který se potom samozřejmě projednává na bázi nějaké širší shody i s obcemi a s různými zájmovými skupinami v regionu.

Já jsem byl účasten projednávání v minulém volebním období speciálního zákona o Šumavě, který tehdejší vedení Ministerstva životního prostředí mělo ambici prosadit. Byla tam spousta účastníků těch jednání, byly tam zastoupeny všechny zájmové skupiny, obce, kraje, občanská sdružení, ať už z jedné, či druhé strany, ale bohužel mi to ukázalo, že stoprocentní shoda prostě není možná. A bohužel to ukázalo i druhou věc, a to jsem trochu nerad, že tady ta novela je trochu vztažena právě konkrétně na Šumavu, byť se týká všech národních parků, ale víceméně se to na ten jeden problém zjednodušuje, že se to vztahuje pouze k té Šumavě. A tehdy to ukázalo i obrovskou nedůvěru mezi různými stranami. Tam jsem byl svědkem toho, že se tam slovíčkařilo, že se za každou změnou věty hledal nějaký záměr nebo nějaký zájem. Já osobně si myslím, že pravda je někde uprostřed, byť já jsem spíš na té straně nebo spíš straním zájmům ochrany přírody a krajiny, což samozřejmě neznamená, že bych chtěl bourat obce nebo že bych chtěl vyhánět občany Šumavy někam do jiných měst nebo obcí. Nicméně si myslím, že prostě v národním parku by měla mít přednost právě ta ochrana přírody. Koneckonců i národní parky jsou zřizovány primárně za účelem ochrany krajiny a přírody, nikoli za účelem rozvoje turistického ruchu, byť ten turistický ruch s tím také souvisí, to nepopírám. Jsou tam samozřejmě i další, jiné zájmy. To, že obec je v národním parku, s sebou přináší nejen ten bonus, že je to značka národní park, ale samozřejmě i povinnosti a určitá omezení. Ale tak to prostě je.

Řekněme si - chceme ty národní parky, nebo je nechceme? Já jsem tady zavzpomínal na projednávání toho původního návrhu o šumavském parku a tam každá z těch stran řekla, že ten park chce, byť každá strana měla jinou představu, jak ten park má vypadat. Samozřejmě jinou představu má zástupce obce, jinou představu má např. někdo z občanského sdružení, které se zabývá ochranou přírody a krajiny. Tak to prostě bude a nikdy ta shoda nebude stoprocentní.

Můj názor je takový, že v tomto případě - a naučila mě to i moje praxe ve veřejné správě - by měl být tím arbitrem, který stojí vlastně nad různými stranami, nad obcemi, nad kraji, nad občanskými sdruženími a různými zájmy, že by tam to hlavní slovo měl mít prostě stát. Protože národní park, to není záležitost regionální. To je záležitost celorepubliková, je to všeobecný zájem. Kdybych to chtěl přirovnat, vezměme si např. takový hrad Karlštejn. Taky to chápeme jako dědictví celého státu. A Šumava nebo ty parky jsou také dědictvím, byť přírodním, je to trochu jiný charakter, ale chápeme, že to je prostě věc, která se netýká jen toho regionu.

Samozřejmě, jak jsem říkal, ty různé argumenty, část z nich chápu, část si myslím, že byla trochu fabulace, trošku mystifikace. Jsou kolegové, kteří se tím zabývají dlouhou dobu, někteří tady prostě předčítali jen papíry, které jim někdo připravil, ani tomu nerozuměli, docházelo tam k záměnám, k různým zmatkům typu, že tam někdo zaměňuje zákon o ochraně přírody a krajiny a zákon o ochraně životního prostředí, tak to jsou takové prostě drobnosti, nebo se tam zaměňují klidové zóny a zonace parku, to jsou takové detaily, které se samozřejmě nechají vyřešit během druhého čtení. Jestli někomu třeba vadí, že se zóny nenazývají 1, 2, 3, 4, ale mají svůj konkrétní název, to se prostě nechá změnit jednoduchým pozměňovacím návrhem, to není nic zásadního.

Také tady padlo několik zmínek o Národním parku Bavorský les. To je právě ten příklad, kdy ten stát si řekl: Tady mám tu dominantní roli, tady takhle prostě určím ta pravidla a pojede se podle mých pravidel. A dneska jsou tam všichni spokojeni. Jak obce, tak občanská sdružení, tak státní správa ochrany přírody a krajiny atp. Samozřejmě bavorský park má na rozdíl od našich parků, hlavně od toho šumavského parku, výhodu tu, že uvnitř toho národního parku není žádná obec a jsou až v té nárazníkové zóně, což je určitá výhoda, ale i naše nevýhoda, ale zase, opět ta zonace tady nabízí právě i těm obcím tím, že jsou v té mírnější zóně nebo jsou úplně vyjmuty, tak jim nabízí prostě prostor, aby existovaly u toho národního parku. A myslím si, že tato úprava, která se předkládá, je výrazný posun kupředu. Z mého pohledu člověka, který se tím zabývá, je to zjednodušení. Já prostě budu podporovat to, aby to postoupilo do druhého čtení. Samozřejmě, jsou tam drobné věci, které se nechají ještě vylepšit, můžeme tam debatovat ve výborech, bude tam prostor, můžeme debatovat i během druhého čtení, ale domnívám se, že bychom to měli propustit. a já pro to budu hlasovat a žádám i vás, abyste pro to hlasovali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zemkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Vilímec, nicméně ještě předtím s faktickou poznámkou pan poslanec Igor Jakubčík. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Igor Jakubčík: Děkuji za slovo. Já k svému předřečníkovi. Nevím, jestli jakýkoli obyvatel obce Karlštejn má problém s tím, že tam je hrad Karlštejn, který je národní památkou, ale vím, že obyvatelé šumavských obcí mají problém s tím, že jsou na území národního parku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Jakubčíkovi. Nyní už řádně přihlášený pan poslanec Vladislav Vilímec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladislav Vilímec: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já většinou na té ideové úrovni s panem poslancem Votavou, ať už jako krajský zastupitel, nebo poslanec, se neshodnu. Jedinou výjimkou je debata o Národním parku Šumava.

Již jako krajský zastupitel od toho roku 2000, od vzniku krajů, vnímám, že skutečně jde o velmi vážné téma, že prostě protlačování nějakých ochranářských opatření za každou cenu proti vůli lidí, kteří v tom parku žijí, nebo v blízkosti, nemůže přinést nic dobrého. Proto také Plzeňský kraj se dvakrát - tady se vždycky mluví pouze o tom jednom pokusu - dvakrát se pokusil prosadit, resp. dvakrát předložil Poslanecké sněmovně vlastní návrh zákona o Národním parku Šumava. Pak to byl senátní návrh, v minulém období i vládní návrh, nikdy se to nepovedlo. A ty návrhy, ať to byly ony krajské, jeden byl společný, samozřejmě měly určitá úskalí, nicméně jejich snahou, všech těch návrhů, které byly až dosud předloženy, byly vedeny snahou, aby došlo k takové právní úpravě, která by zamezila nějakým náhlým změnám v postupu managementu v případě názorových výkyvů vedení parku anebo prostě názorových výkyvů jednotlivých ministrů životního prostředí. Nevím jak dalece, a já nechci podsunovat tyto věci, nevím, jak dalece se pan ministr životního prostředí dlouhodobě zajímá o záležitosti Národního parku Šumava, řekl bych, že až tak dlouho ne, respektuji to, že v současné době je ministrem životního prostředí a víme, že ti ministři životního prostředí se poměrně často měnili a že někteří ministři životního prostředí, ne všichni, ale někteří přicházeli s takovou ambicí prosadit, resp. udělat z Národního parku Šumava, vím, že tahle předloha není jen o Národním parku Šumava, ale především také jakousi divočinu.

Já jsem se podobně, jako to byl pan poslanec Šidlo a někteří další, také účastnil jakéhosi semináře, který pořádal Plzeňský kraj na Modravě. Nebyli účastni jenom poslanci nebo senátoři, byli účastni samozřejmě starostové, ale i další lidé. Já jsem tam s výjimkou přirozeně ředitele Národního parku Šumava nesetkal s někým, kdo by hájil tento návrh zákona. Fakt jsem se nesetkal. Já mám velkou výhodu, že přímo nežiji na území Národního parku Šumava ani na území Českého lesa, že žiji na území Přerovského průsmyku a ten naštěstí není ani v Národním parku Šumava ani v Českém lese, ale velmi často zajíždím samozřejmě na Šumavu, narodil jsem se v Klatovech a vím, že drtivá většina nejen samozřejmě starostů, ale i lidí nejen žijících v národním parku, ale i v těchto okresech je proti tomu, aby Národní park Šumava se stal jakousi divočinou bez toho, že by tam bylo možné nějakým způsobem rozumě žít a pracovat. Také jsem dostal mnohé dopisy, mohl bych je předčítat, a nejen od starostů obcí, ale od lidí, kteří léta pracovali nebo pracují a žijí na území národního parku a kteří mě žádají coby poslance Poslanecké sněmovny, který bydlí na území Plzeňského kraje, abych svým hlasem podpořil zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Pro mě největší problém vlastně tohoto návrhu je v té ideové koncepci, v tom § 15, kdy dlouhodobým cílem ochrany národních parků, a to i Národního parku Šumava, je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů, včetně zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice na převažující ploše území národních parků. Já jsem spíš člověk, který se věnuje ekonomii, ale určitě se shodneme, že převažující plocha území národního parku je více než 50 %. To se asi shodneme. Pan poslanec Zahradník, který určitě má daleko větší vhled do té problematiky než já a již studoval i nějaký návrh plánů péče, zde mluvil o 52 %. To, myslím, je úplně ten základní problém tohoto návrhu s tím, že v zásadě klidová území toho národního parku stanoví Ministerstvo životního prostředí opatřením obecné povahy, tzn. pan ministr, teď je pan ministr Brabec, za dva roky bude pan jiný ministr... (Poznámky a smích v sále.) Já myslím, že ano, uvidíme za ty dva roky, myslím si, že se nebudu mýlit, takže za ty dva roky to třeba bude jiný ministr, abychom nevedli tuto debatu, a bude mít třeba úplně jiný názor na koncepci a na rozsah klidových území.

Když jsem studoval návrh zákona i poté, co jsem byl na těch seminářích a znám názory lidí, kteří žijí v národním parku nebo jsou častými návštěvníky toho národního parku, tak považuji tento návrh za téměř nejhorší ze všech, které zde byly podány, protože jeho cílem je skutečně z větší části z Národního parku Šumava udělat tzv. klidové území, tzn. onu divočinu. Já tedy nevím, do jaké míry je možné úplně změnit koncepci tohoto návrhu zákona ve druhém čtení. Podle mého soudu je to neopravitelná záležitost. Proto bez toho, že bych dále předčítal nějaké dopisy, tak souhlasím s těmi poslanci, kteří navrhli zamítnutí tohoto návrhu zákona. Souhlasím i s tím, že pokud by neprošlo zamítnutí, tak je potřeba alespoň se pokusit návrh vrátit k dopracování. Takže se k těmto návrhům připojuji a věřím, že Sněmovna dnes rozumně rozhodne ne ve prospěch Národního parku Šumava a těch dalších parků, ale ve prospěch lidí, kteří v tom národním parku žijí a kteří chtějí národní park navštěvovat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Vilímcovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Michal Kučera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych na začátek nebo na úvod svého projevu začal poněkud odlehčeně jako reakci na projev mého předřečníka pana poslance Votavy a dalších levicových politiků, kteří tady hovořili o dopise O nás bez nás, o likvidaci tradiční Šumavy. Chvíli jsem myslel, že to bude o rodu Schwarzenbergů, nakonec jsem se dozvěděl, že to je o někom jiném.

Mám takový jednoduchý návrh. A teď mě berte trochu s nadsázkou. Pokud chceme, aby byla Šumava řádně spravována, prosím, vraťme ji zpátky Schwarzenbergům. (Slabý potlesk zprava.) Byl by to jednoduchý zákon, tuším o jednom paragrafu, a měli bychom jistotu, že ta Šumava skutečně bude spravována tak, jak si všichni přejeme. Nevěřím samozřejmě tomu, že by tento zákon tady prošel. Nicméně mějme ho stále v patrnosti.

A teď už mi dovolte, abych se vyjádřil k samotné novele zákona č. 114 o ochraně přírody a krajiny. Na začátek bych chtěl říct, že tady probíhala diskuse, trošku jsem si vyslechl takové popichování zejména mých kolegů, kteří sedí vedle nás, to znamená ze strany ODS, o tom, jaký máme přístup jako TOP 09 k ochraně přírody. Chtěl bych tady říct jednu zásadní věc. Ochrana přírody není ani levicová ani pravicová. Ochrana přírody je konzervativní. Konzervativní ve smyslu toho, že chceme skutečně zachovat přírodu našim dětem, budoucím generacím, minimálně takovou, jakou ji známe my dnes. To je náš přístup jako TOP 09 k ochraně přírody a myslím si, že je naprosto správný. V tomto směru se hlásíme k takovému tomu zelenému konzervatismu.

Tato novela zákona probíhala, myslím, velmi pečlivou přípravou. A teď samozřejmě hovořím o Sněmovně. Teď nebudu hovořit o Ministerstvu životního prostředí. Nicméně zákon, nebo to čtení bylo přerušeno 7. 10. loňského roku. Trochu mě překvapuje, že až dnes se dostalo tedy pokračování na program Sněmovny. To tady trošku obviním pana ministra Brabce, že nedokázal prosadit nebo urychlit toto projednávání. Zejména pravděpodobně jeho kolegové mají ostřejší lokty.

Nicméně bych na začátek chtěl říct, že jsme tento zákon projednávali velmi pečlivě nejen na výboru pro životní prostředí, ale několikrát jsme se sešli i jako podvýbor ochrana přírody a krajiny. Měli jsme k tomu čtyři jednání. Na prvním jednání jsme byli obecně seznámeni úředníky Ministerstva životního prostředí o záměru této novely a bylo to někdy na začátku loňského roku. Potom jsme měli samostatné projednávání právě u těch jednotlivých parků, samozřejmě za přítomnosti jednotlivých ředitelů národních parků. A nakonec na čtvrtém jednání jsme probírali paragrafové znění. To znamená, že příprava i na půdě Sněmovny byla velmi pečlivá.

Co je cílem novely, to už tady samozřejmě několikrát zaznělo. To, že by měla novela otevřít parky šetrnému turismu, podpořit roli obcí v rozhodovacích procesech, zjednodušit administrativu, měla by sjednotit ochranné podmínky, zřídit klidová území. Je tam samozřejmě nová zonace pro management parku a koncepce péče o národní parky a samozřejmě jednodušší návštěvní řád.

Z jednání zejména na podvýboru jsem nabyl dojmu, že všichni čtyři ředitelé národních parků souhlasí s tímto zákonem, kloní se k této novele, kloní se k tomu, aby samozřejmě po zapracování některých připomínek, které bych ale bral spíš jako dílčího charakteru, aby tento zákon byl schválen. Kloní se k tomu také odborná veřejnost samozřejmě ze strany vědců a ochránců přírody. Chtěl bych říct, že jsme samozřejmě narazili na otázky takového dílčího charakteru, které se dají vyřešit zejména pozměňovacími návrhy. Myslím si, že to rozhodně není důvod, proč by měl být tento zákon zamítnut.

Důvod toho zamítnutí samozřejmě pramení úplně z jiné strany. Požadavek na zamítnutí pramení z jakési frustrace. Ta frustrace se zde objevila v době, kdy zde neprošel zákon o Šumavě. Zákon o Šumavě jsme tu projednávali někdy, tuším, je to rok zpátky. A tehdy byl velmi podporován prezidentem Milošem Zemanem. A tento samostatný zákon o Šumavě byl zamítnut, to znamená nebyl schválen Poslaneckou sněmovnou. Od té doby je tady poměrně velké napětí, co se týká této oblasti, a jsou tady upozaděny aspekty ochrany přírody v ostatních národních parcích. A jak jsme i dnes slyšeli z naší diskuse, tak se zejména bavíme pouze o Národním parku Šumava.

Chtěl bych říct několik základních věcí, a zejména to, že národní park je území, které neslouží k tomu, aby se na něm realizoval hospodářský výsledek. To je pro mě naprosto zásadní věc. Národní park je území, na kterém člověk prostě nehospodaří. Tak to beru i řeknu z pohledu vnímání národních parků světově. Primárně ho člověk neužívá k tomu, aby z něho měl hospodářský užitek. Člověk hospodaří v České republice na 98,5 procenta území. 98,5 procenta území je území, kde nejsou národní parky a které slouží k hospodaření. A to je jedno, jestli se tam pěstuje obilí, těží nerosty, dělají skládky či staví dálnice. 98,5 procenta. Samozřejmě někomu se to může líbit, někomu se to nemusí líbit, ale já tvrdím, že na 1,5 procenta území našeho státu si můžeme dovolit nechat v takovém stavu, abychom na něm nehospodařili. Myslím si, že každá vzdělaná a kulturní společnost si to může dovolit. Opakuji, 1,5 procenta území našeho státu. Pokud se na tom shodneme, tak je reálná a odpovědná debata, nakolik toto území, tuto divočinu mají lidé navštěvovat, jak si ji mají prohlížet, dívat se, jak se tam ta příroda obnovuje. Debata se pak může vést, jakým způsobem bude ona příroda zachována.

Jsem rád a vítám, že nejdeme cestou samostatného zákona o Šumavě, ale že vše řešíme novelou zákona č. 114 o ochraně přírody. Řekl bych, že novela je samozřejmě velmi ambiciózní a samozřejmě i proto vzbuzuje poměrně různorodé ohlasy.

Na rozdíl od ostatních národních parků se v Národním parku Šumava vede dvacet let debata o tom, jakým způsobem k tomuto území přistupovat. Jsou dvě strany barikády. Jedna říká, že to je hospodářský les a že ti ostatní si hrají pouze na jakousi ochranu přírody, že tam hnije dřevo za několik miliard, že tam vždy žili předci, Schwarzenbergové, a že by teď chtěli ti současní uživatelé, aby tento les byl dále hospodářským.

Na druhé straně jsou samozřejmě ochránci přírody, kteří chtějí jakési absolutní uzavření této přírody a ponechat jí její volnost. A mají poměrně někdy až nereálné požadavky na procentuální velikost prvních zón. Já samozřejmě vnímám to, že není možné se přiklonit ani na jednu ani na druhou stranu. Je potřeba hledat kompromis. Toho kompromisu se dosáhne pouze tak, že budou pevně stanovená pravidla. Ustoupit samozřejmě musí každá strana. Samozřejmě to správné řešení bude takové, když ani jedna ani druhá strana nebude úplně spokojená. V tom bude onen kompromis.

Samozřejmě se můžeme bavit o tom, jestli území národního parku má být upřednostněno pro aktivní turistiku před předmětem ochrany přírody. Někdo si může myslet, že je hloupost nechodit do lesa, protože tam hnízdí tetřev, který je chráněný. Já si to samozřejmě nemyslím. Myslím si, že poslední území, které mu v České republice jsme schopni nabídnout, je právě území národního parku. Tam by skutečně ten člověk měl ustoupit. Myslím si, že nikomu nebude vadit, když půl roku na ono území nebude moct vstoupit a druhého půlroku se tam podívat bude moct.

Byla tady velká diskuse ohledně kůrovce, kůrovcové kalamity. Já si myslím, že jsme se dostali už do cyklu, kdy se les jako takový začíná obnovovat a začíná ukazovat, že bylo správné rozhodnutí, abychom les nechali původní obnově. Ty snímky, pokud jste se na ně někdy podívali, jsou skutečně velmi zajímavé. Na ty fotografie se podívejte. Podrost už skutečně začíná vyrůstat a vyrůstá zdravý les, ne ta monokultura vysazená před desítkami let. Takže rozhodnutí takové, jaké bylo, bylo rozhodnutí správné. Samozřejmě jediné argumenty, které zaznívají proti, že se nám to nelíbí nebo že na to nejsme zvyklí a že to třeba nevypadá v danou chvíli hezky. Nicméně příroda samozřejmě to vnímá v pozici desítek nebo stovek let.

Já bych možná na závěr chtěl říct, že jsme tady vedli dlouhou diskusi, jestli potřebujeme speciální zákon Národního parku Šumava, kde by se nastavily nějaké striktní podmínky, o kterých nebude moci nikdo polemizovat. Už by nebyly žádné účelové posudky nebo nejednoznačné výklady a rozhodnutí správy a následné soudy. Já věřím, že to se nám podaří nastavit právě v této novele. Poslanecký klub TOP 09 a Starostové se tady přiklání ke stanovisku mnoha odborníků. Mezi nimi bych jmenoval třeba pana prof. Bedřicha Moldana, jednoho z prvních ministrů životního prostředí, který vždy tvrdil, že zákonná úprava by měla proběhnout ve všech národních parcích České republiky na stejných principech a stejném právním základu a mělo by to být řešeno komplexní novelou zákona č. 114 o ochraně přírody a krajiny. A já jsem právě rád, že současný ministr životního prostředí, ministr Brabec, jde cestou mého kolegy z TOP 09 pana Bedřicha Moldana a přistoupil právě k oné novelizaci zákona č. 114. Věřím, že to bude ku prospěchu jak ochrany přírody, tak krajiny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Michalu Kučerovi. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Nyní má slovo pan poslanec František Vácha. Prosím, pane poslanče. Připraví se pan kolega Zahradník.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ono už tady hodně argumentů zaznělo. Já bych se úplně na začátek svého vystoupení chtěl zastat vědců. Občas se tady o ně v některých vystoupeních kolegové trochu otírali. Vědci té přírodě, věřte tomu, neškodí. Oni se ji opravdu snaží poznat a své poznatky využívat k její ochraně. Jsou vychováváni k objektivnímu posuzování věcí, tzn. je nezajímá to, jestli na to má kdo jaký názor. Oni se snaží hledat alespoň v rámci svých možností nějakou tu pravdu. Nicméně to jen tak na začátek.

Já jsem se těšil na novelu zákona č. 114 o ochraně přírody hlavně kvůli té Šumavě a kvůli tomu, že se na Šumavě uklidní situace. Jsem člen podvýboru pro ochranu přírody a krajiny a my jsme na tom podvýboru několikrát zástupcům Ministerstva životního prostředí vyjadřovali právě tady to naše stanovisko s tím, že v podstatě dneska proti sobě stojí dvě zájmové skupiny. Zájmové skupiny občanů, kteří na Šumavě žijí - slyšeli jsme dopis, slyšeli jsme mnoho vystoupení - a zájmové skupiny ochránců přírody, kteří vidí své zájmy na Šumavě právě v té ochraně přírody. Já jsem čekal, že zákon přinese uklidnění situace a nějaký konsenzus. Bohužel v tuto chvíli nejsem úplně přesvědčen, že by verze, která přichází do Poslanecké sněmovny, tento konsenzus přinášela. Jak už zmínil kolega Kučera, konsenzus znamená, že jsou buď obě skupiny spokojené, nebo obě skupiny jsou úplně stejně naštvané na předkladatele. Během jednání na podvýboru pro ochranu přírody a krajiny jsem měl pocit, že spokojená je ta skupina ochránců přírody a nespokojení jsou převážně starostové. Myslím si, že je to i vidět z počtu příspěvků poslanců, kteří zastávají jednotlivé názory, že těch, kteří se obávají toho, že to kyvadlo je vychýlené na tu jednu stranu, bylo víc. To znamená, my bychom měli hledat nějaký konsenzus.

Nejbolestnější nebo nejslabší body v tomto zákonu, které mohou být zneužity jednou nebo druhou skupinou, ty body, kde, pokud schválíme tuto verzi zákona, bude myslím dál docházet ke střetům, to jsou ty body, které jsou řešeny podzákonnými normami. My jsme na to upozorňovali i na podvýboru, že tohleto je podle nás - a shodli jsme se všichni - ten nejslabší bod, kdy využíváme opatření obecné povahy, kdy o tom budou rozhodovat nějaké orgány, ať je to Ministerstvo životního prostředí, nebo správa národního parku. Samozřejmě ty budou pod tlakem zájmových skupin vždycky a vždycky se mezi sebou ty zájmové skupiny budou hádat. Podle mého názoru by většina těchto věcí měla být zakotvena v zákoně a měla by být napsaná přímo v paragrafech zákona. To znamená, ve chvíli, kdy my schválíme tento zákon, si v podstatě na Šumavě nepomůžeme vůbec. Pořád tam budou dvě skupiny, které mezi sebou budou bojovat, budou tlačit na správu, budou tlačit na ministerstvo, budou se přivazovat ke stromům, budou blokovat další jednání.

Já samozřejmě nejsem pro zamítnutí tohoto zákona už z toho důvodu, že na tom zákoně pracovalo a připravovalo ho plno kolegů, kterých si vážím a kterým věřím. Nicméně situace, která nastává, a teď si trošku rýpnu do pana ministra životního prostředí, mám prostě pocit, že jste prodali Šumavu za to, že vás nebude nikdo kritizovat za prolomení těžebních limitů. Vy se tomu smějete, asi to není poprvé, kdy vám to někdo řekl, určitě máte připravenou odpověď, ale je dobře, že to zazní i tady.

Samozřejmě nejsem pro zamítnutí tohoto zákona v prvém čtení, nicméně jsem přesvědčen, že pro uklidnění situace je třeba do zákona nějakým způsobem zasáhnout, a myslím si, že zasáhnout velmi výrazně. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Váchovi. Slovo má pan poslanec Jan Zahradník, připraví se pan kolega Laudát. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, původně jsem chtěl reagovat jenom faktickou připomínkou, ale přece jenom asi bych čas dvou minut nepovažoval za dostatečný.

K tomu, co tady říkal pan poslanec Kučera. Šumava je skutečně tím důvodem. Je to tak bez toho, aniž by zde byl problém v Národním parku Šumava, v národním parku specifickém ať už svou rozlohou, nebo obydleností, nebyl by důvod měnit zákon 114, který, jak tady zaznělo, svůj účel plní celkem dobře.

Ještě se jednou nebo dvakrát vyjádřím k tomu, co říkal kolega Kučera. Mně se líbilo, jak řekl, že cílem všech, kteří podporují zákon, kteří jsou těmi nadšenci pro divočinu na Šumavě, je příroda, zachovat ji, jakou ji známe dnes. To je závažná věc. Jenom několik let nás dělí od doby, kdy Šumava byla nepřehledným zeleným polem, nepřehledným zeleným masivem lesů na naší hranici, a takovou Šumavu si samozřejmě přejeme zachovat. Dneska je ale 20 % ze Šumavy suchý les, který, jak pan kolega řekl, není milý zrakům některých lidí, nelíbí se jim, ale asi není ani dobrý pro území, jak napovídají některé indikace. Kterou tedy Šumavu? Kterou tedy přírodu, jakou dnes známe, chceme zachovat?

Pan kolega zmínil odbornou veřejnost. Také existuje celá řada odborníků, kteří tento zákon odmítají. Musím také ještě ocitovat, že podle kolegy Kučery by měl člověk ze Šumavy ustoupit. To říkejte, pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, obyvatelům Šumavy, kteří tam žijí a pracují, že by měli odsud ustoupit.

Jedná se o experiment, to je nade vši pochybnost. Tento experiment začal kdysi v polovině doby mezi založením parku a rokem 2007. Pak přišla akcelerace tohoto experimentu, katalyzátor v té chemické laboratoři, a to byl orkán Kyrill. Tehdy pan ministr Bursík rozhodl nevyklidit padlé dřevo z prvních zón a vlastně tím dal základ k novému vývoji procesů, které, kdyby probíhaly pod nějakým recipientem v laboratoři, by byly asi přijatelné. Ale ony tyto procesy probíhají v přírodě, která tvoří součást té středoevropské krajiny, kde žijí lidé. Tento experiment se tím vymkl z kontroly a v důsledku toho je 20 % Šumavy suchým lesem. Jenom se pořád nikdo nehlásil k tomu, kdo je ten experimentátor, kdo je ten pokusník. Pan ministr Bursík tehdy řekl na slyšení v Senátu, že bere odpovědnost. Už jsem to tady jednou říkal. Kde je pan ministr Bursík a kde je jeho odpovědnost?

Já bych chtěl ještě zmínit jednu věc a ještě bych se chtěl obrátit k tomu podle mne z hlediska ideového založení zákona klíčovému § 15 odst. 3, který vlastně definuje cíl ochrany přírody. Mimo to, že chce zachovat, tak také chce postupně obnovit přirozené ekosystémy. Ekosystémem je tam les. Říkáme tomu ekosystému les, my, kteří nemáme toto vzdělání. Je to les. Jaký les tam tedy chceme? Ten, který tam vznikl před dvěma třemi lety během kalamity? Nebo les, který tam byl před Kyrillem? Nebo les, který tam nacházeli občané Československa, když poprvé po pádu železné opony mohli chodit zase volně na Šumavu, kdy tam padly dráty a mohlo se tam chodit? Les, který byl vinou komunistického režimu a vinou toho, že to bylo vlastně chráněné hraniční pásmo, v nějaké podobě zachován. Tenhle les? A nebo tam chceme les, který tam byl, a krajinu, která tam byla v 19. století, v 18. století, kdy tam žilo veliké množství původních německých obyvatel, kteří tam hospodařili, žili a vdechli kraji obrovský materiální, ale i duchovní náboj? A nebo chceme obnovit les, který tam nacházeli první kolonisté, první lidé, kteří začali chodit přes masiv? Ten Vítek z Prčice, který se tudy asi ubíral na svých cestách mezi Rakouskem a jeho majetkem v jižních Čechách. Který z těchto lesů chceme obnovit? To asi nevíme.

Když jsem se vždycky ptal představitelů fundamentálního názoru na to, že Šumava má být nechána sama sobě bez zásahu, co tam tedy má být, tak oni, že co tam bude, budou rádi, že tam bude. Chtějí, co tam samo bude, to chtějí. Já vím, je to pěkné, je to experiment, ale je to experiment na části území České republiky. Nevím, do jaké míry je tento experiment založen v nějakém duchovním systému naší krajiny. To není území, kde po dlouhá staletí, tisíciletí vývoje civilizace lidé chodili jenom sporadicky, jako jsou ty národní parky v Kanadě, ve Spojených státech. Na Šumavě, znovu opakuji, žili lidé a hospodařili tam.

Vím, že moje žádost k vám nemusí být vyslyšena, ale znovu vás žádám: podpořte zamítnutí zákona, ať je tady možnost připravit zákon, který by skutečně byl zákonem pro Šumavu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Zahradníkovi. Než budeme pokračovat řádně přihlášenými, mám dvě faktické poznámky, a to pana kolegy Junka a pana kolegy Kučery. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Junek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Junek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem tady poslouchal bedlivě všechny výtky odpůrců zákona. Slyšel jsem, co všechno je v něm špatně, že by měl být zamítnut a tak dále. Já bych chtěl aspoň jednoho z vás vyzvat: Řekněte mi podle vás, jak tedy má Šumava vypadat. Přesně co byste si představovali. Já jsem to tady neslyšel. Slyšel jsem jenom výtky, co je špatně, zamítnout a tak dále, ale konkrétní představu, jak podle vás má Šumava vypadat, jsem tady neslyšel. Teď v projevu pana kolegy Zahradníka jsem zaslechl, že chce, aby to byl zelený monolit. To chceme asi taky. Řekli jsme, jak toho chceme dosáhnout, bezzásahovostí a tak dále. Jestli máte jiný názor a myslíte si, že ten zelený monolit může existovat díky smrkové monokultuře, která se, když je napadena kůrovcem, musí vymýtit, tak tam potom ten monolit nevidím. To je jediné, co jsem tady zaslechl. Ale jinak jsem neslyšel vůbec nic, jak by podle vás Šumava měla vypadat, jak by měla fungovat. Kdybyste mi to tady řekl, byl bych moc rád. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegovi Junkovi i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Michal Kučera. Nehlásí se. Můžeme pokračovat vystoupením pana poslance Františka Laudáta. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji, pane místopředsedo. Jenom několik poznámek. Nechtěl jsem původně v téhle diskusi vystupovat. Víceméně se vrátím ke svému vystoupení, které tady bylo při senátní iniciativě v návrhu o Národním parku Šumava. Skutečně si v tomto s některými protagonisty, jejichž názory tady dnes zazněly, neporozumím. Pokud to má být národní park, tak má svá pravidla. To není o žádné ideologii, to je o nějakém celkovém zakotvení k přírodě. Tam se mají chránit procesy. Přijde mně absurdní, když někdo mluví o experimentech. Jestli někdo s přírodou experimentuje, tak je to člověk. Je otázka, zda lze nazývat vlastní přirozený vývoj přírody experimentem. Samozřejmě příroda sama o sobě experimentuje každou sekundu, to je logické. Experimentovala tak po miliony let a bude experimentovat i nadále.

Co se týká poslanců a poslankyň, které mají vazbu na Plzeňský kraj, tak bohužel z mého pohledu přesně tady předvádíte, že jste nepochopili, že ve vztahu k přírodě, že to je jaksi hodnota, kterou musí sdílet když už ne celý svět, celá Evropa, tak že už dneska ji sdílí minimálně náš národ. To znamená, že pro mě není relevantní, že se nikdo nediví, jak tady zaznělo, ať se nikdo nediví, já jsem z Plzeňského kraje nebo ho zastupuji. Je zajímavé, že tady padaly odkazy na občany, kteří žijí v Národním parku Šumava. Nikdo je neobtěžuje. Je škoda, že Ministerstvo životního prostředí nebo někdo se intenzivněji možná nevěnuje práci s tamními občany, aby je přesvědčil nějakou solidní kampaní a spoluprací ještě ve větším rozsahu, aby skutečně vzali za své, že budou žít a žijí v krajině, která bude postupně zvyšovat svoji hodnotu proti stávajícímu stavu a že z toho se dá velmi dobře žít. Ostatně už ta data, která tady při minulých diskusích kdysi speciálně k Šumavě padala, tak ukazovala, že vlastně tam je vyšší životní úroveň, resp. platová hladina než v jiných regionech republiky. Takže si myslím, že už se to tam ukazuje, a možná že intenzivnější spolupráce managementu národního parku s tamními obyvateli v tomto směru by byla velmi užitečná.

Na druhou stranu, když se zastáváte i občanů a máte obavy o jejich budoucnost, možnosti, tak jsem zvědav, jak se budete chovat, až tady budou chodit různé novely o rychlém vyvlastňování na třeba dopravní stavby, o nestandardních postupech, právo vlastnit a spravovat svůj majetek v jiných krajích, než je na Šumavě. Takže z tohoto pohledu asi nepřekvapí, že nesouhlasím s tím, aby se ten předklad zamítl, či dokonce se vracel k nějakému přepracování, protože to, co tady zaznívá od oponentů, a já neříkám, že ten zákon je úplně dobrý, ale od toho jsou ta další čtení, aby se když tak pozměňovacími návrhy ještě doplnil či pozměnil. Nicméně to, co tady jeho oponenti chtějí, tak v tom případě mají předložit zákon, který zruší Národní park Šumava a udělá z něj nějaké chráněné území nižší kategorie. Ale ty představy dohromady - nechat to volně, aby to dopadlo jako Krkonoše či jiné pohraniční hory, prostě nejde.

A zapomeňte na to, že nic se v přírodě nevrací do předchozího stavu. Nežijte v minulosti, koukejte spíš do budoucnosti, jak se může Šumava rozvíjet bez experimentů člověka. Věřte tomu, že ona vytvoří v průběhu několika desetiletí větší hodnoty, než jsou tam teď, než možná dokonce byly i v minulosti. Samozřejmě každá nostalgie má svoji cenu, ale odhoďte ji a zkuste koukat spíš dopředu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Laudátovi. Ještě v rozpravě pan kolega Robin Böhnisch nikoliv jako zpravodaj, ale v řádném vystoupení. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Velmi děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, dámy a pánové, kandidáti na medaili Za zásluhy. Já si dovolím částečně shrnout po věcné stránce obecnou rozpravu teď ještě v obecné rozpravě a potom jako zpravodaj už si dovolím jenom shrnout ty povinné údaje, které se ode mne jako od zpravodaje očekávají.

V první řadě mi dovolte poznámku zdánlivě od věci. Několikrát tady zaznělo a zvykli jsme si na to říkat: Já jsem poslanec za Královéhradecký kraj, já jsem poslanec za Plzeňský kraj, já jsem poslankyně za Jihočeský kraj. Ne, my jsme poslanci Parlamentu České republiky zvolení v tom kterém kraji a naše role je stejná, ať dojedeme z Krkonoš na Šumavu nebo ze Šumavy do Jeseníků. Já se tímhle chci vrátit k meritu toho zákona. K meritu novely, která má stanovit pravidla pro dosavadní čtyři národní parky v České republice, které nejsou ani obecní, natož krajské, ale jsou národní. Všechny jsou unikátní. Unikátní není jenom Šumava, unikátní jsou Krkonoše s alpinskou tundrou, unikátní je Podyjí, unikátní je České Švýcarsko a unikátní je samozřejmě Šumava. Ano, Šumava je specifická. Je specifická v tom, že sedm obcí je přímo součástí národního parku a celkem 22 obcí je národním parkem tak či onak zasaženo. V případě Krkonoš, tady musím bohužel opravit svého vzácného kolegu, v případě Krkonoš jsou obce z národního parku vyjmuty a nejsou jeho součástí.

Dovolím si pár poznámek k některým vystupujícím. Prvním bude pan kolega Zahradník. Hned v úvodu mu dám za pravdu alespoň v části jeho projevu. Já souhlasím s tím, že úprava novely, která přišla z Legislativní rady vlády, neznamená ani zdaleka vylepšení návrhu. Konkrétně mám na mysli například § 20, kde se změnily pojmy "dohodne" a "projedná". Je to jeden z mála skutečně vážných výtek krkonošských obcí, krkonošských starostů k aktuální novele zákona. Já souhlasím s tím, že je potřeba zachovat termín "dohodne" v konečné podobě zákona, tak jak ho schválíme, protože si nemůžeme dovolit odstřihnout obce od rozhodování například o zonaci. A jsem přesvědčen, že to bude jeden z nejjednodušších úkonů ve výboru pro životní prostředí, který provedeme, který pozměňovací návrh navrhneme.

Několikrát tady zazněla výhrůžka padesáti a více procenty bezzásahového území v národních parcích. Ovšem nezaznělo, že je to opravdu, ale opravdu dlouhodobý plán, jak by měly naše národní parky vypadat. Ono to může být za padesát a může to být za sto let. Určitě to nebude za deset nebo dvacet let. Koneckonců na přání šumavských obcí máme 15leté moratorium na změny v zonaci jednotlivých národních parků. Paradoxem je, že v posledních dopisech, které ze Šumavy chodí, se tento jejich vlastní požadavek na 15leté moratorium stává problémem. Problémem i v Krkonoších. Místní starostové mi říkali: My nepotřebujeme 15leté moratorium na zonaci v Krkonošském národním parku. Pakliže se příroda nějakým způsobem vyvine, bude potřeba zonaci změnit. Není důvod blokovat takovou změnu 15letým moratoriem. Pakliže se dohodneme na tom, že nové znění bude takové, že 15leté moratorium platí pro ten případ, že se strany nedohodnou jinak, tak tam určitě 15leté moratorium můžeme nechat.

Zajímavou poznámku měl pan kolega Vilímec. On mluvil o ideové koncepci. A ano, idea, filozofie ochrany přírody, naše vlastní filozofie ochrany přírody každého z nás se vinula jako červená nit vystoupeními většinou odpůrců této novely. Ano, prostě někdo má představu pěstované přírody. Někdo má představu divoké přírody, v případě Šumavy divokého srdce Evropy. Je to otázka individuálního nastavení a já s tím nemám nejmenší problém. Jenom ale potom nedokládejme náš filozofický pohled na ochranu přírody často nesmyslnými nebo nepravdivými argumenty.

Nejvíc se tu mluvilo o šumavském národním parku. Mát to svou logiku. Je to opravdu léta předmětem sporů a nejrůznějších zájmů. Nejde o dvě skupiny, jak říkal pan kolega Vácha. Nestavme to tak, že existuje zájem obyvatel Šumavy jako nějaké jednolité entity a zájem nějakých vědců. I na Šumavě je celá řada lidí, kteří souhlasí s filozofií tak, jak je nastavena v novém zákoně. Můžu například mluvit o sdružení Šumava domovem.

Během posledních týdnů mi přišlo asi pět dopisů od odpůrců této novely. Bylo zajímavé podívat se už jenom na adresu odesílatele. V jednom případě tam bylo napsáno Šumava. Odesílatelem je Šumava. Není. Pak tam byl jenom dopis podepsaný několika lidmi, kteří mají tendenci mluvit za jakousi většinu, kterou nejsou schopni definovat. Musím na druhou stranu říct, že z těch pěti dopisů ne všechny představovaly lavinu prázdných frází, byť tam byly i takové. Přišly i velmi racionální návrhy na pozměňovací návrhy, pokud zákon postoupí do druhého čtení. A věřte, že se výbor pro životní prostředí těmito návrhy, které přišly, bude intenzivně zabývat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vás, pane kolego, na chvilku přeruším. Požádám sněmovnu o klid. Myslím si, že už můžeme závěr debaty umožnit v důstojném prostředí. Pokud máte jinou diskusi, prosím, v předsálí, a to odleva doprava a odprava doleva. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji, pane místopředsedo, ale já jsem subjektivně spokojen. Já jsem zažil daleko vášnivější debaty v sále.

Zpátky k Šumavě. Já mám to štěstí nebo smůlu, že mohu sledovat tu diskusi velmi dlouho. Na jedné straně zůstávají představitelé některých šumavských obcí, na druhé straně část obyvatel, část vědecké obce, neziskové organizace. Diskuse se velmi zajímavě vyvíjí v závislosti na tom, jak se vyvíjí šumavská příroda. Můžeme se shodnout na tom, že určitě existovala a existuje skupina, která Národní park Šumava nikdy nechtěla. A ti lidé nezmizeli. Ti samozřejmě existují a buďto říkají otevřeně "my Národní park Šumava nechceme", anebo nacházejí celou řadu argumentů a jejich přání zrušit národní park se dá vyčíst pouze mezi řádky.

Na začátku té nejvášnivější debaty o Národním parku Šumava stála hrozba kůrovcovou kalamitou a jejími dopady. Mluvilo se o mrtvé Šumavě, mluvilo se o miliardách za stromy, které trouchniví v porostech ponechaných samovolnému vývoji. Ta cena byla pokaždé jiná. Jednou to byly stovky milionů, jednou to byly miliardy, a přitom ta cena se dá vyčíslit zcela do haléře. Ta cena dřeva je nula, protože to dřevo bylo samozřejmě odepsáno už dávno. Objevily se názory, že někdo chodí po nocích vysazovat malé stromečky na trouchnivějící kmeny a chce tak zmást veřejnost, chce předstírat, že se příroda obnovuje sama a rychle. Dneska už tyhle argumenty nezaznívají, protože se ukazuje, že dílo přírody je neuvěřitelné a obnova Šumavy probíhá daleko rychleji, než kdokoliv předpokládal. Platí o tom přesně poučka lépe jednou vidět než stokrát slyšet. Stačí se tam zajet podívat.

Tak se objevily nové problémy, nové argumenty. Ochrana přírody na Šumavě způsobuje vysychání Šumavy a ztrátu vody. Vloni se ukázalo v materiálech vydávaných PR agenturami, že vyschl pramen Šumavy. Nevyschl, dámy a pánové! Nebudete tomu věřit, nechci vám kazit romantické představy o přírodě, ale řeky nezačínají ve studánkách. Řeky začínají v bažinách, v mokřadech, a pokud chceme turistům ukázat nějaký pramen řeky, tak prostě do studánky tu vodu svedeme rourou. A roury se někde ucpávají. Tak tímhle způsobem vyschla studánka představující pramen Vltavy na Šumavě. Takže ani tenhle argument neobstál.

Další byl, že ochrana přírody na Šumavě připravuje tamní lidi o práci. Nezaměstnanost v šumavských obcích je hluboko pod průměrem České republiky.

Další argument - šumavské obce jsou chudé. Šumavské obce jsou v příjmech na obyvatele dvojnásobně bohatší, než je průměr Jihočeského a Plzeňského kraje.

Tak tu máme nový argument - argument, že sbíráme samosprávám jejich poslední pravomoci. Slyšeli jsme naprosto absurdní filipiku o tom, že národní park vlastně neexistuje. Jeden právní názor, který by už, předpokládám, Legislativní rada vlády i další právníci během řady uplynulých let jednoznačně vyvrátili.

Dámy a pánové, to je prozatím všechno. Já pak ještě jako zpravodaj shrnu po technické stránce obecnou rozpravu. Chtěl bych všem vystupujícím poděkovat. Opravdu většina, byť i negativních názorů, měla velkou hodnotu a bude sloužit jako podklad k dalšímu projednávání ve druhém čtení. Vás všechny bych chtěl požádat, ba přímo poprosit, abyste návrh zákona do druhého čtení propustili a ustanovili výbor pro životní prostředí garančním výborem. Děkuji za pozornost. (Potlesk některých poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Böhnischovi. Máme před sebou jednu faktickou poznámku a přihlášku pana předsedy klubu ODS. A ptám se pana ministra, jestli chce až v závěrečném slově, nebo ještě v rozpravě. V závěrečném slově. Ještě předtím, než bude faktická poznámka, budu konstatovat došlé omluvy, a to paní kolegyně Langšádlové od 19 do 21 hodin, pana kolegy Holečka od 18 do 23 hodin do konce a pana poslance Ivana Pilného od 18 hodin z pracovních důvodů do konce jednacího dne. A pan kolega Skalický od 19 do 21 hodin.

Nyní faktická poznámka pana poslance Karla Šidla. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Šidlo: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, budu velice stručný. Pozorně jsem poslouchal proběhlou diskusi. Pochopil jsem, že pravděpodobně náš návrh na zamítnutí v prvním čtení neprojde, ale byla vznesena celá řada připomínek a určitě tato novela zákona bude potřebovat větší časový prostor k tomu, aby byla řádně projednána ve výborech, takže bych si dovolil navrhnout, aby doba na projednání ve výborech byla prodloužena o 20 dnů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Šidlovi. Nyní pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak já bych to nevzdával, snahu o zamítnutí tohoto zákona, ale to hlasování může být těsné.

Bohužel, jak jsem avizoval někdy před několika hodinami, v této chvíli zasedá stálá komise pro kontrolu GIBS a já chci umožnit i našim zástupcům, aby se hlasování o tomto návrhu mohli zúčastnit, takže žádám o přestávku na jednání klubu v délce 30 minut. Doufám, že do té doby komise pro GIBS skončí. Pokud ne, požádám o další přestávku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji. Já to zaokrouhlím a sejdeme se tedy 18.40 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 18.09 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 18.40 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat po přestávce na poradu klubu ODS, respektive na umožnění členům stálé komise, aby se mohli účastnit hlasování.

Jsme v bodě, kdy jsme vyčerpali přihlášky do rozpravy, a ptám se, než rozpravu uzavřu, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy k navrženému zákonu. Pokud tomu tak není, tak rozpravu končím a jsme před závěrečným slovem. Pan ministr má zájem o závěrečné slovo, pan zpravodaj také ohlásil, že bude mít závěrečné slovo. Pane ministře, prosím.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, kdybych chtěl být vztahovačný, řekl bych, že to byl tak trochu šumavský masakr motorovou pilou. Ale nejsem a vím, že to bylo velmi korektní, byť některá ta vyjádření - ale ona už byla diskutována a argumentována přede mnou, já bych se k nim vracet nechtěl.

Já bych si dovolil říct jenom několik poznámek v tom závěrečném slově, abych neopakoval argumenty, které už tady zazněly, a pojmu ho trošku netradičně. Doufám, že mám správné veřejné zdroje, ale já jsem dostal takový zvláštní odkaz na rozhovor s panem starostou Schubertem z Modravy z roku 2008, kde on řekl - údajně, nemám důvod o tom pochybovat, údajně to bylo pro nějaký rozhovor do novin: Nejsem pro to, aby vznikl speciální zákon jen pro šumavský park. Když jsou v České republice čtyři parky, měl byl vzniknout jeden zákon pro všechny. Je vidět, že ta dialektika funguje a lze měnit i názor a já to považuji za normální. Ale jenom chci na tom říct, a vy jste už to tady také dokladovali, jak se ta záležitost vyvíjí v souvislosti s tím, jak se mění podmínky na Šumavě.

Další poznámka je směrem k obcím, protože ta Šumava je specifická. Je specifická právě tím, že má obce na svém území, a je specifická ještě také tím, že má některé velmi specifické starosty. Já mám dokonce trochu podezření, že někteří ti starostové se vlastně na ničem dohodnout nechtějí, že oni žijí v určitém přesvědčení, že "dokud jsem ve sporu, dokud jsem v opozici, tak vlastně je to dobře, protože mám vždycky možnost, že se ještě někde můžu ozvat. Kdežto kdybych se dohodl, ta možnost končí." Já si tedy nemyslím, že to je pravda, ale nikomu to nechci brát. Protože vy tu Šumavu znáte. Mnozí Šumaváci, kteří tady dneska promluvili, znáte ji lépe než já. Ale já jsme na té Šumavě velmi často. Trávím tam takřka každý víkend v létě na své oblíbené Horské Kvildě, ale mám tu Šumavu hodně procestovanou. Já musím říct, právě proto, že ji znáte - máte pocit, že se tam žije špatně? Máte pocit, že ty obce nemají možnost rozvoje? Na Borové Ladě? Na Modravě? V dalších obcích? Tam prostě rostou projekty, kde já si myslím, že už to pro řadu lidí není ta Šumava, za kterou třeba by jezdila část lidí. Já si myslím, že Šumava by nemělo být třeba Lipno nad Vltavou, i když také samozřejmě to láká svůj okruh klientů, kteří tam jezdí rádi, kteří chtějí akvapark, kteří chtějí sjezdovky. Ale pak tam také na tu Šumavu jezdí další lidé, a celkem jich tam jede ročně dva miliony, kteří tam jedou třeba právě proto, aby možná za ten den nikoho nepotkali. Protože tak jako my jsme rádi, když se takhle potkáváme v té Sněmovně, tak potom, když máme volno, tak chceme mít klid a už nikoho nepotkat.

Já už jsem opakovaně starostům šumavských obcí říkal - oni mi to nevěří, mě to mrzí, ale když budeme mít možnost, tak to splním, pokud mají šumavští starostové pocit, že se jim v tom parku nelíbí, tak v rámci nové zonace, nového projednávání zonace bude možnost, aby oni se svým zastavěným územím z toho šumavského národních parku odešli. Mně by to připadalo jako škoda, ale určitě není cílem, a já s tím souhlasím, není cílem držet v tom národním parku obce, které tam nechtějí být. My těm obcím nabízíme celou řadu zajímavých dotačních možností. Obce v národních parcích, v CHKO mají možnost čerpat speciální dotační peníze z různých projektů. Musím říct, že třeba Šumava těch projektů využívá minimálně. V ostatních národních parcích skutečně obce nejsou v parku a třeba je to opravdu ten důvod, proč tady neustále ty konflikty vznikají. A já nemám rád konflikty. Nebojím se jich, když jsou nutné, ale myslím, že pokud nutné nejsou, proč je vyhledávat. Takže pokud ta možnost bude, tak já tady znovu deklaruji, určitě v rámci nové zonace bude možnost jednat o tom, který ze starostů bude mít zájem setrvat v šumavském národním parku a využívat dál tu značku - protože já si myslím, že marketingově je to značka výborná, a mě mrzí, že starostové to vidí jednostranně. Když s nimi mluvíme o investičních záměrech - my jsme teď, vlastně na podzim minulého roku, otevírali na Šumavě dvě velká návštěvnická střediska, na jeleny, na vlky. Do těch návštěvnických středisek, především do toho vlčince, přišlo během prvního víkendu po otevření 12 tisíc lidí. Obec z toho samozřejmě profituje, protože tam je možnost ubytování, stravování, atd. To znamená, když s obcemi hovoříme o jejich investičních záměrech, o možnosti, jak je podpořit, tak jsou velmi vstřícné, ale potom, jakmile se to hodí, obrátí a říkají: My s tím šumavských parkem vlastně nechceme mít nic společného.

Národní park Šumava je jedním z největších zaměstnavatelů v okolí a také jedním z největších investorů v okolí, který investuje stovky milionů korun ročně, a je infrastruktura, která slouží právě pro ty dva miliony lidí. A když tam přijedete v létě i v zimě, tak je na té Šumavě narváno. Na cyklostezkách, na turistických stezkách, v hotelech, v restauracích. Já nemám pocit, že by to bylo zpralesněné, zničené území. To si tedy představuji jinak. A vždycky těm kolegům říkám: Jeďte se podívat do Šluknovského výběžku, jeďte se podívat do jiných oblastí. Tam jsou chudé obce. Ale vy nejste chudé obce. A když se jedete podívat do toho Bavorského lesa, který si někteří berou za příklad, tak skoro nepoznáte rozdíl mezi Modravou a bavorskými obcemi, minimálně vzhledem.

A když se bavíme o tom procentu bez zásahu, když se to hodí, vezmeme si ten bavorský národní park za příklad, tak oni opravdu dneska směřují k 75procentní bezzásahovosti. Na Šumavě je dneska 22-23 %. A já jsem opravdu řekl a držím to, protože obce chtěly stabilitu a říkaly: "Von když je tady Brabec, tak říkáte něco, když tady nebude Brabec, tak někdo jiný, nebo jiný ředitel parku, tak si dá opět svoje podmínky." Proto jsme tam dali moratorium 15 let, aby bez ohledu na Brabce nebo jiného ptáka, který bude stát v čele ministerstva, nebo Hubeného nebo Tlustého nebo někoho jiného, kdo bude stát v čele parku, tam prostě bylo moratorium. A my jsme tu přírodu pozorovali a sledovali, co se bude dít. Protože, vážení, a to myslím úplně vážně, a vy jako znalci, odborníci Šumavy, mi to můžete potvrdit, ta Šumava skutečně vysychá. Ale nevysychá kvůli zákonu. A nevysychá ani kvůli Kyrillu. Vysychá prostě proto, že nepadá sníh. Teď, zaplať pánbůh a zaplať příroda, tam ten sníh je, doufejme, že bude dlouho roztávat, bude nám dotovat podzemní prameny, bude nám dotovat slatě. Ale ta Šumava opravdu stejně jako Česká republika vysychá a my budeme čelit situaci, a nejenom na Šumavě, ale v celé České republice, kdy prostě bezprecedentním způsobem se mohou dít věci, kdy nám opravdu mohou schnout tisíce hektarů smrkových monokultur a my budeme mít jenom velmi omezené možnosti s tím něco dělat.

To je něco, protože opravdu neporučíme větru, dešti, co půjde přes všechno. A půjde to i přes jakoukoliv legislativu. Proto jsem řekl, a držím to a budu to držet, že jsme připraveni diskutovat jakékoliv vylepšení, jakýkoliv rozumný názor, který například z pohledu vodního režimu na Šumavě pomůže. My teď intenzivně zastavujeme melioraci slatí, která se prováděla v uplynulých desítkách let, abychom tam tu vodu udrželi. Hlásím se k tomu, že v rámci té tzv. velké EIA se budeme snažit obnovit i splavovací nádrže některé, tzv. klauzy, které tam historicky byly. A budeme dělat celou řadu dalších věcí, aby Šumava nevysychala.

Ale pořád si myslím, že tato novela si nezaslouží zamítnutí. Na této novele víc jak rok dělaly desítky a možná stovky chytrých lidí a určitě to nebyli jenom ekologičtí aktivisté nebo jenom vědci. Ta novela má v sobě celou řadu věcí, které obce i kraje dlouhodobě chtěly. Ano, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, šumavskou hůl. Takže každý ten paragraf můžete vzít z jiné strany a pitvat ho a říkat si, jestli náhodou při tomto právním výkladu nemůže znít jinak. Ale to opět znamená, že si nevěříme. Mě tam mrzí, a ono to tady padlo, že tam je ta dlouholetá nedůvěra. A pan kolega Zahradník má velkou pravdu, že urychlovačem toho procesu byl Kyrill. Kdybychom se dneska bavili o tom, že Šumava je v zásadě divočina, respektive ta oblast divočiny je Boubín, tak on by nikomu nevadil. Vadí ten tzv. suchý les. On to není suchý les, ony jsou to suché dospělé stromy a pod nimi už rostou miliony malých stromečků. A já jsem to opakovaně říkal, já jsem vášnivý houbař a já mám taky rád zelený les. Ale právě proto vím, že ta myšlenka 50% bezzásahovosti, kterou opravdu některé ekologické organizace chtějí ve velmi dohledně době, tak proto říkám, že ona není možná. Není možná. A jestliže tam mluvíme o převažující rozloze národního parku v tom režimu, kde se nechává přírodním procesům jejich vývoj, tak se bavíme - on to tady říkal Robin Böhnisch - tak se třeba bavíme o 50 nebo o 100 letech. Zatím prostě je tam 22, 23, bude tam moratorium a naši následovníci někdy v roce 2035 se k té myšlence vrátí. Uvidí, co udělá klimatická změna. Uvidí, jak si příroda pomůže na bezzásahových územích, a rozhodnou určitě moudře, jak dál se Šumavou. Opravdu nechceme být inženýři ani sociální, ani přírodní inženýři. A není to experiment. V našem pojetí to není experiment. Věřte mi, že bych si ho nedovolil, nikdy bych si ho nedovolil. právě proto jsem to patnáctileté moratorium chtěl dát.

Chtěl bych závěrem, vážené kolegyně, vážení kolegové, říct, že není to zákon pro Národní park Šumava. Je to opravdu zákon pro všechny národní parky. My jsme přesvědčeni, že ty zájmy tam lze skloubit. Jsme naprosto otevřeni dalším debatám obcí, aby se tam lidem žilo dobře a aby opravdu ti lidé si řekli, zda v tom parku chtějí, nebo nechtějí nadále být, co jim to přináší a co jim to odnáší, aby se mohli svobodně rozhodnout.

A znovu chci říct, že ta novela si nezaslouží zamítnutí. Jsme absolutně připraveni ve velmi otevřené debatě v rámci druhého čtení ve výborech, jsme připraveni pořádat odborné semináře a zvážit každý rozumný návrh. Dejte prosím této novele šanci, aby mohla žít dál. Děkuji vám. (Tleskají poslanci hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Díky za závěrečné slovo panu ministru životního prostředí Richardu Brabcovi. Ještě než bude závěrečné slovo pana zpravodaje, ocituji omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Po 19. hodině se z rodinných důvodů omlouvá kolega Jan Sedláček a od 20 hodin z resortních důvodů pan ministr Marian Jurečka.

Pane zpravodaji, máte šanci k závěrečnému slovu. Prosím.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji, pane místopředsedo. Teď už opravdu jenom ty nejnutnější zpravodajské povinnosti. Konstatoval bych, že v obecné rozpravě vystoupilo dvanáct poslanců včetně mne. Jeden kolega vystoupil dvakrát. Padlo celkem sedm faktický poznámek. Několikrát padl návrh na zamítnutí novely v prvním čtení, několikrát zazněl návrh na vrácení předkladateli. Co se týče návrhu na přidělení do výboru, pak tu bylo hovořeno o výboru pro životní prostředí, hospodářském výboru, výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a zemědělském výboru. Pan kolega Šidlo navrhl prodloužení lhůty o 20 dnů a pan kolega Zahradník navrhl prodloužení lhůty na projednávání ve výborech o 30 dnů. To je vše.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Můžeme tedy přistoupit k rozhodnutí o návrzích, které byly podány. Já si je jenom zopakuji, protože... Ano, pan předseda Stanjura ještě. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Podle mě nemůžeme přistoupit k hlasování. Sice bylo avizováno ukončení jednání komise. Kolegové tady nemohou být, takže žádám o přestávku v délce 10 minut.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Ještě než vyhlásím přestávku, tak... já to zopakuji až pro kolegy. Takže 19.05.

 

(Jednání přerušeno v 18.55 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 19.05 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní kolegyně, vážení kolegové, členové vlády, budeme pokračovat. Přestávka uplynula, členové stálé komise jsou tady, a můžeme tedy rozhodnout o jednotlivých návrzích. Já si dovolím vás všechny odhlásit a požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami, než budeme rozhodovat o jednotlivých návrzích.

Vzhledem k tomu, že návrh na vrácení byl podmíněným návrhem, podle zákona o jednacím řádu o něm nebudeme hlasovat jako o prvním, ale jako o druhém. Čili nejdříve budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí. Pokud neprojde, budeme hlasovat o návrhu na vrácení předloženého návrhu vládě k dopracování. Ten padl také vícekrát. Pokud neprojde ani jeden návrh, budeme hlasovat o přikázání výborům k projednání. Dále budeme hlasovat o lhůtách.

Mám jednu nejasnost, protože pan ministr se k tomu nevyjádřil. Padl návrh pana poslance Zahradníka na prodloužení lhůty o 30 dní. Ptám se, jestli je na to souhlas vlády. (Ministr nesouhlasí.) Takže to bude nemožné hlasovat. Bude tedy možné hlasovat pouze o návrhu pana poslance Karla Šidla na prodloužení o 20 dní, protože na to není potřeba souhlasu navrhovatele.

Máme jasno o návrzích na hlasování. Nikdo nezpochybňuje postup, který jsem předložil. Pan zpravodaj mě bude sledovat.

 

V prvním hlasování budeme hlasovat o zamítnutí předloženého návrhu, a to v hlasování pořadové číslo 51, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 51 z přítomných 154 poslanců pro 20, proti 79. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu na vrácení předloženého návrhu vládě k dopracování.

Hlasování pořadové číslo 52 jsem zahájil a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 52 z přítomných 154 pro 31 poslanec, proti 78. Ani tento návrh nebyl přijat.

 

Budeme tedy pokračovat návrhem na přikázání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu. Má někdo jiný návrh na garanční výbor? Není tomu tak.

 

Rozhodneme v hlasování pořadové číslo 53, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přikázání výboru pro životní prostředí jako garančnímu výboru. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 53 z přítomných 155 pro 152, proti 1. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu.

 

Organizační výbor nenavrhl přikázat tento návrh dalšímu výboru. V průběhu rozpravy padly návrhy - prosím, pane zpravodaji - na hospodářský výbor, na výbor pro regionální rozvoj, na výbor zemědělský. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak. Budeme tedy hlasovat o přikázání těmto třem výborům.

 

Nejdříve přikázání hospodářskému výboru.

Hlasování pořadové číslo 54 jsem zahájil a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 54 z přítomných 155 pro 41 poslanec, proti 75. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším hlasováním bude hlasování o přikázání výboru pro regionální rozvoj.

Hlasování pořadové číslo 55 jsem zahájil a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 55 z přítomných 155 pro 135, proti 5. Návrh byl přijat.

 

Třetí návrh je přikázání výboru zemědělskému.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 56 a ptám se, kdo je pro přikázání zemědělskému výboru. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 56 z přítomných 155 pro 70, proti 31. Návrh nebyl přijat.

 

V tomto případě jsme jako dalšímu výboru návrh přikázali k projednání výboru pro regionální rozvoj.

 

Nyní budeme hlasovat o prodloužení lhůty o 20 dnů v hlasování pořadové číslo 57, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 57 z přítomných 155 pro 147, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že návrh byl přikázán k projednání výboru pro životní prostředí jako garančnímu výboru a dále výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj jako dalšímu výboru a lhůta k projednání byla prodloužena na 80 dní. Děkuji panu ministru životního prostředí, děkuji panu zpravodaji. Končím bod číslo 65 a předám řízení schůze.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkný podvečer. Budeme pokračovat v projednávání bodů tak, jak jsme si schválili. Otevírám další bod dnešního programu a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.




Přihlásit/registrovat se do ISP