(11.30 hodin)
(pokračuje Karamazov)
Byla zmínka o restauratérech. Mohu uvést jeden konkrétní příklad ze života. Mám kamaráda, který již přes 20 let pracuje v oboru gastronomie. Své zkušenosti posbíral mj. i ve Velké Británii a v Austrálii. Ve srovnání s podnikáním v těchto zemích je už vztah živnostníka a státu v České republice mnohem komplikovanější, složitější a příliš zatížený spoustou byrokracie. Otevření restaurace v Austrálii jemu a jeho australskému švagrovi trvalo se všemi povoleními pouhé dva dny. Než se mu u nás v Pardubicích podařilo otevřít jeho malý bar, trvalo vyřízení všech byrokratických úkonů dva roky. Ve svém baru pracuje šest dní v týdnu, sám bez zaměstnanců. Nikdy od státu nepožadoval žádné státní podpory, dotace ani jiné dávky. Jako živnostník se již deset let jakžtakž drží nad vodou a dělá práci, která ho baví. Jeho pohodový bar, byť není v samotném centru města, si našel stálou klientelu a v téměř rodinné atmosféře se zákazníci cítí spokojeně a rádi se vracejí. Jako každý živnostník podává daňové přiznání jednou ročně, což si myslím, že je dostatečný kontrolní nástroj. V současné době může ze zákona jeho podnikání a provoz baru kontrolovat až osm státních institucí a to si myslím, že je také dost. Již teď je zavalen spoustou faktur, složenek a jiných dokladů. Neustálé sledování nové a nové legislativy, regulí, pravidel a předpisů ho v současné době zatěžuje natolik, že se tím méně věnuje přímému provozování živnosti. A teď by ho čekaly náklady na software, hardware a zprovoznění elektronické evidence tržeb. Jednoduše mi řekl: "Jestli to tam schválíte, začnu přemýšlet o tom, jestli tak velké úsilí k udržení živnosti má ještě smysl." On to samozřejmě řekl poněkud tvrději, ale smysl jsem zachoval.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, stojíme před rozhodnutím mezi svobodným trhem a fízlujícím státem, mezi podporou podnikání a jeho pomalou destrukcí. Má volba bude jasná. Navrhuji proto vrátit zákon do druhého čtení. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče, váš návrh eviduji. Nyní prosím dalšího v pořadí a tím je pan poslanec Adamec. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážený pane ministře, jediný člene vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, hned úvodem mi dovolte, že bych poděkoval, že jste to tady vydrželi, protože když se podívám na řady Sněmovny, tak si myslím, že to zaslouží ocenění. Samozřejmě debata probíhá dlouho, některým se zdá, že je úmorná, že se opakují argumenty, ale já se k tomu za chvilku vrátím. Protože jsme ve třetím čtení, abych formálně naplnil jednací řád, tak také navrhuji vrátit tento návrh zákona do druhého čtení.
Teď budu mluvit o tom, proč si myslím, že by to tak mělo být. My tady dáváme argumenty z jedné i druhé strany, proč ano, proč ne. Musím říct, že základní rozměr návrhu zákona je politický. A je v tuto chvíli úplně jasné, a můžeme se tady přesvědčovat, jak chceme, že ti, co to chtějí ať z vlastního důvodu, nebo z důvodů řekl bych stranické poslušnosti a třeba o tom nejsou úplně přesvědčeni, tak budou samozřejmě v důsledku hlasovat pro, ti, co to nechtějí, a patřím mezi ně, samozřejmě budou hlasovat proti. Můžeme si tady říkat, co chceme, ale rozhodně odmítám argument, že my, co jsme proti, jsme ti, kteří podporují řekl bych rošťáky, budu mluvit opatrně, nemám ve zvyku používat sprostá slova, nebo tady padlo zloděje, zlodějíčky. Není to tak. Nám se akorát nelíbí, a mně tedy osobně, že budeme kontrolovat všechny, i ty poctivé, kterých je většina, a že do toho zároveň spadnou ti nepoctiví. Myslím si, že by to mělo být obráceně, že prvotní je kontrola nepoctivých a poctiví by se měli nechat být, neměli by se nechat šikanovat státem, neměli by s tím mít vyšší náklady, než jsou zapotřebí. Já si myslím, že to samozřejmě souvisí s filozofií, kterou každý z nás má úplně jinou.
Ale odmítám to, že Občanská demokratická strana podporuje podvodníky. To už tady prosím nikdy nepoužívejte, není to pravda. Je to jenom jiný způsob pohledu na celou záležitost.
Co se týká některých věcí, které tady dneska padly. Mě docela pobavilo, byť je dva roky ekonomický růst, a samozřejmě se vláda pyšní, že je to její dílo, proč ne, nakonec je to vláda, ale zároveň jedním dechem říká, že za těch 14 tisíc živností, které padly, může opozice - v době ekonomického růstu - tak to mi připadá opravdu jako odvážné tvrzení. Musím říct, že všechny vlády, i naše, pokud byl ekonomický růst, se vždycky pyšnily tím, že za to můžou. Je to jinak, prosím vás. Každá vláda, a bylo jedno, jestli je levicová, pravicová, středová, vždycky ekonomickému růstu bránila, protože ekonomický růst není primárně jejím dílem, ale dílem živnostníků a podnikatelů. Takže abychom si to ujasnili. Ale samozřejmě teď je růst, teď to vypadá jinak.
Možná bych se vrátil k tomu, co tady říkal pan ministr financí ohledně zvyšování DPH. Já jsem v té době tady nebyl, byl jsem členem grémia Občanské demokratické strany, a tehdy jsem protestoval proti navyšování daně z přidané hodnoty - v době krize - z toho důvodu, protože se chtěl zavést druhý pilíř důchodové reformy. Můžu vám říct, že jsem si osvědčil staré pravidlo, co tady už říkal kolega Urban, že opravdu je lepší mýliti se se stranou než mít pravdu proti ní. Stálo mě to rok života, ale to byl můj problém, jsem poučen. A říkám to proto, abyste to také věděli vy, co jste noví, že to takto funguje.
DPH - já si myslím, že daň z přidané hodnoty je dynamická daň. Když se státu, zemi daří, tak daň roste. Můžu říct, že 1 % růstu HDP znamená v tuto chvíli de facto 14 mld. navíc do státního rozpočtu. Tak si myslím, že samozřejmě není úplně korektní operovat s dobou, kdy byla stagnace, regrese, a s dobou, kdy je ekonomický růst.
Jinak mimochodem zvednutí DPH bylo pouze na tři roky. To už se samozřejmě v médiích neříkalo. De facto jste letos měnili zákon o dani z přidané hodnoty, kde prošlo kontrolní hlášení, o kterém budu mluvit za chvilku, a tam byla šance to vrátit zpět. Místo toho se zavedla třetí sazba. Ale je to politikum. Můžeme to kritizovat, můžeme říkat, že bychom si to představovali jinak, ale většina ve Sněmovně na to má jiný názor.
Elektronická evidence tržeb samozřejmě u veřejnosti vzbudila spoustu protichůdných názorů. Každopádně se o ní hovoří. Zažil jsem takové krásné situace, kdy velcí hoteliéři říkali: "To je strašné. Dole v hospodě ve vesnici má oběd za 65 a já to pod 300 neudělám. To se musí změnit, chceme rovné podmínky na trhu." Je to hezké, akorát ten hoteliér zapomněl říct, že na ten hotel dostal 60 % dotací od Evropské unie. Prostě to tak je. Já si vzpomínám, když nejmenovaný exportér, předseda svazu exportérů, který vlastní hotel v Mladých Bucích, toto říkal do televize a zapomněl se přihlásit k tomu, že ten hotel má z větší části zaplacen z peněz Evropské unie. Prostě to tak bylo. Teď na ně došlo mimo jiné kontrolní hlášení. Co se stalo? Začínají kritizovat kontrolní hlášení, že to je nákladné, že je to složité a že se bojí represí.
Jen tak mimochodem, včera jsem na internetu viděl velmi zajímavý šot, který zpracovala Finanční správa, moc pěkný šot, opravdu to myslím vážně, udělaný PR velmi slušně, nicméně se tam zapomněla dodat jedna věcička, že boj s daňovými úniky bude stát vlastníky firem dost vysoké náklady na zabezpečení účetnictví a těchto činností. Firmy zvedly ceny, výrazně. Mám to samozřejmě z praxe, z reálu, takže musím říct, že je to bohužel pravda. Samozřejmě musím také říct, že restaurace, které jsou plátci DPH, 15procentní daň samozřejmě povzbudila, proto také pro to byli. Mimochodem jsem se o to zajímal. V Německu je to trošku jinak, tam není snížená sazba z restaurací, ale z ubytování, takže tam je to malinko jinak.
Proč to nechceme v této podobě? Já si myslím, že je potřeba si trošku oživit pojmy, jako je stínová ekonomika. Když se podíváte, jak to se stínovou ekonomikou je, tak zjistíte, že některé vize, které tady padají, nemusí dojít svého naplnění. Když se podívám na článeček, který jsem objevil, který se týká příčin stínové ekonomky a sahá i do historie, tak tam říkají: Stínová ekonomika není žádným novým fenoménem. Příkladem může být vznik skrytého trhu ve starověkém Egyptě v důsledku vysokého zdanění parfémů. ***