(11.20 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Děti takové pohádky znají, děti je mají rády. My, i když jsme dospělí, tak je také máme rádi, protože musím říct, že po dni v Poslanecké sněmovně bych si nepustil něco, co nebude mít šťastný konec, protože těmi problémy jsem už natolik osvěžen, že jsem se stal z tohoto pohledu velmi jednoduchým zákazníkem. Pro mě by filmaři mohli točit jenom filmy se šťastnými konci. Já prostě chci, aby se vzali a na konci se rozvinula zář štěstí pro všechny. Doufám, že se nám to po našich jednáních v Poslanecké sněmovně také občas bude dařit, že nad touto místností zazáří zář porozumění a že budeme moci jít domů a říci si jako si řekl ten největší sedmý den, když se podíval dozadu a viděl, že je dobře, co jsem učinil a učinila.
Teď bych ještě chtěl promluvit k jedné věci, než se vrátím k vlastnímu tématu elektronických tržeb. A je to téma, které tady přednesl kolega Koníček. To je pro mě velmi závažné téma. Pro mě je velmi závažné téma, když slyším, že některá výběrová řízení jsou jenom teoreticky na papíře, že neproběhla, že se některé věci rozhodují dopředu, že některé věci nemají finanční krytí, že některá tato prohlášení se nezakládají na pravdě. Mám s tím zajímavou zkušenost. Já chodím poměrně pravidelně k soudu, zhruba jednou za měsíc asi tak na týden, a to ne proto, že bych něco podepsal neoprávněně, že bych vydal souhlas k výběrovému řízení, které neproběhlo. Já tam chodím proto, že celá rada jednomyslně na základě materiálů, které měla k dispozici, na základě expertních posudků externích pracovníků a po vyjádření právníků, že to je jediný možný krok, tak jsem byl obžalován státní zástupkyní a se mnou všichni radní a chodíme si o tom pravidelně povídat.
Kdybych udělal něco takového, co zde říkal kolega Koníček z kontrolního výboru, kdyby některý primátor na radnici měl nad sebou kontrolní výbor, který by řekl takovéto věci, tak se tedy bohužel obávám, že by primátor musel rovnou říct "já rezignuji", protože problém státního návladního by se na něj velmi, velmi úzce blížil. Je to velmi vážná věc. Všichni máme o tom povědomí. Velká většina z nás má za sebou pobyt v komunální politice a ví, jak tenký led je jakékoliv výběrové řízení, jak tenký led je nejvýhodnější cena, jak tenký led jsou u stavebních prací vícepráce, co všechno musíme udělat, abychom zabránili tomu, že naše rozhodnutí se stane terčem útoků další síly ve státě, kterou představují státní zástupci. V České republice, a tím se pomalu dostávám k tématu, o kterém jsem chtěl hovořit, bohužel příběhy z dnešního dne byly tak intenzivní, že jsem se skutečně potřeboval s nimi vyrovnat a netušil jsem, že na to budu mít jenom deset minut, ale doufám, že těch druhých deset minut, do kterých už jsem se přihlásil, nebude zrušeno. Kdyby bylo, budu hlasovat pro, protože stále věřím, že nakonec mě nikdo nebude nutit, abych někomu obul střevíček, a nakonec že to dobro třeba trochu zvítězí.
V České republice je přibližně 970 tisíc osob samostatně výdělečně činných. To znamená, že každý pátý člověk z nás se rozhodl postarat se sám o sebe. Nechci analyzovat, kdo z vás s tím má zkušenosti, kdo má zkušenosti jenom se zaměstnaneckým poměrem, ale postarat se sám o sebe je věc velmi, velmi obtížná. Znamená to, že musíte mít nějaký záměr, musíte něco umět, musíte mít nějaké prostředky, buďto si je vypůjčíte, nebo jste si je vydělal předcházející prací, které do toho investujete s tím, že nevíte, jestli se vám prostředky někdy vrátí. Musíte jít do rizika, a to takového, že Poslanecká sněmovna přijme nějaký zákon, který vaše podnikání zcela zásadním způsobem nabourá. Dokonce musíte být připraven na to, že nebudete mít dovolenou. Já ze svých začátků vím, že jsem si dlouhou dobu ze své praxe nemohl vyúčtovat ani korunu, že všechny peníze šly do praxe. Když byl konec měsíce, tak jsem sáhl do platu, který jsem dostával jako státní zaměstnanec, a investoval ho do ordinace, aby pokračovala dál. A všichni tito lidé nemají žádný nárok na benefity, které normálně garantuje zaměstnanecký poměr. Tam máte své jistoty. Máte svůj plat, svoji smlouvu, svůj důchod, svoji dovolenou, své státní svátky, svoji odborovou organizaci. A jako podnikatel nic z toho nemáte. (Předsedající upozorňuje na čas.)
To jste mě tedy zaskočil. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Omlouvám se, ale čas je neúprosný. Nyní prosím pana poslance Plíška a připraví se pan poslanec Farský.
Poslanec Martin Plíšek: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo. Já bych chtěl na úvod svého vystoupení navrhnout vrácení uvedeného návrhu zákona zpět do druhého čtení. Tento svůj návrh nyní chci odůvodnit.
Je to hlavně z důvodu, že doteď předkladatel nezareagoval na moje zásadní výhrady, které spočívaly v tom, že podle mého názoru tento zákon je v řadě pasáží v rozporu s právem Evropské unie a je protiústavní. Legislativní rada vlády ve svém stanovisku uvedla, že má nadále významné pochybnosti, zda zavedení evidenci tržeb a s ní souvisejících povinností je v souladu s principy zakotvenými v právních aktech Evropské unie, přičemž myšleny jsou principy podpory malého a středního podnikání. Zakládací akty Evropské unie totiž hovoří o rovném zacházení státu s podnikatelskými subjekty. Tento návrh, jak víme, zavádí řadu výjimek. Na některé subjekty se má vztahovat dříve, na některé později, na některé ještě později. A tady v tomto, a konstatovala to i Legislativní rada vlády, je jasné nerovné zacházení s podnikatelskými subjekty a diskriminace některých podnikatelských subjektů, které jsou postihovány zařazením do této evidence tržeb. Přeložíme-li to tedy z politické řeči, pak nám vyplývá, že předkládaný vládní návrh je tedy v rozporu s principy práva Evropské unie. A já se divím, že i přes toto upozornění Legislativní rady vlády mohl být tento návrh předložen. Jedná se podle mého názoru o legislativní selhání, kdy vláda vědomě prosazuje diskriminační normu omezující volnou hospodářskou soutěž. Lze se důvodně domnívat, že Evropská komise, případně Soudní dvůr Evropské unie nebudou takto benevolentní a že to může na základě tohoto pochybení vlády, pokud tento návrh bude schválen, přijít Českou republiku draho v případě finančních sankcí a pokut, pokud se podnikatelské subjekty, které jsou diskriminovány tímto návrhem zákona, na Soudní dvůr Evropské unie obrátí.
Další moje zásadní výhrada se týká slučitelnosti s Ústavou České republiky. Ta stanoví, že povinnosti lze subjektům ukládat pouze na základě zákona. Jak jsem zmínil, tento zákon počítá s tím, že na základě nařízení vlády mohou být dočasně vyjmuty tržby, které budou podléhat evidenci, nebo naopak do budoucna na základě nařízení vlády tam mohou být některé podnikatelské subjekty, až jim uplyne dočasná výjimka, opět zařazeny. ***