(10.30 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Slova zakladatele cestovní kanceláře Vítkovice Tours Zdeňka Honka, jenž je dle svých slov v Radiožurnálu otcem myšlenky elektronických pokladen, jsou natolik výstižná, že je vhodné schválit tento zákon. Je dobře mu i poděkovat za nápad, říká paní věrná posluchačka. Zákon pokladen umožní maximální kontrolu nad každým živnostníkem, maximální kontrolu nad každým podnikatelem, každou provozovnou. Je třeba všechny kontrolovat. Navíc je možné tyto kontroly rozšiřovat i do vícero oblastí dle dalšího zájmu, co kontrolovat a koho kontrolovat. Jak uvádí pan Honek v Radiožurnálu, je možné posléze i další možné propojení dat až na policii a následně on-line všechny kontrolovat. A to, jak říká paní věrná posluchačka, je dobře. Kontrolovat, jak říká pan Honek, můžete třeba i pracovní dobu, tedy kdo kde jak a kdy pracuje a jak dlouho pracuje. A pak i tady můžete pokutovat. Dle chorvatských zkušeností to funguje a kontrol je třeba. Znova opakuji, věrná posluchačka Radiožurnálu.
Ano, vše kontrolovat, všem nedůvěřovat, všechny považovat za zloděje. To si myslím, že je myšlenka, kterou celá řada může sdílet, a může dokonce být i nakloněna tomu, že ve jménu této pro mne nepřijatelné ideologie je pak třeba všechny omezovat a omezovat jejich osobní svobodu. Nejhorší na tom ale je, že právě pak důsledky tohoto omezení osobních svobod, ve které vyústí ta v první chvíli na první pohled poctivá a dobrá snaha každého za každých okolností a pořád kontrolovat, tak se obrátí právě proti těmto obyčejným lidem. Ti lidé, tak jako třeba se vší úctou je tady pan ministr, kteří se díky svým příjmům mohou rozhodnout, ve které části světa budou druhý den žít a kde budou bydlet a kam se odstěhují, těm je to asi celkem jedno, ale ti obyčejní lidé se odstěhovat nemohou a pak musí žít v místě, v prostředí, které dobře známe ze 40., 50. a dalších let v naší zemi.
A vláda asi zřejmě to nějak má ve svém genofondu, tuhle myšlenku každého kontrolovat a svobody omezovat. Ona se o to snaží v různých jiných případech, a to už hotových, schválených, anebo třeba jenom zamýšlených. Já se je pokusím připomenout.
Tak třeba si vláda, hlavně tedy pan ministr, myslí, že všichni majitelé pozemků, zahrad jsou blázni, kteří jakmile ten pozemek si prohlédnou, tak všechny stromy, které na něm rostou, porazí, tak proto přijala vyhlášku, která zakazuje kácení stromů o nějakém průměru, zhruba asi to je 25 cm ve výši natažené paže člověka, a ten člověk to může porazit, jenom když o to požádá pověřenou obec a úředník mu milostivě to povolení dá. Já chápu, že ve městech asi to ti lidé budou dělat, ale představa, že na vesnici člověk, který je zvyklý se o sebe starat sám, tak si do toho od nějakého úředníka kecat nenechá. Tohle se snaží dobře naši milí vládní představitelé dělat.
Pak tady mají záměr, který určitě budeme ještě mnoho diskutovat a který přichází, nevím, jestli v této schůzi, a to je to, že když se někomu zdá, že někdo topí ve svých kamnech špatným topivem, tak že je možné vlézt do jeho domu a tam mu to zkontrolovat. Zase myšlenka, která je na první pohled velmi lákavá, ať se tedy s těmi paliči a znečišťovateli zatočí. Ale prostě představa, že se to bude dít na základě zákona, jiného zákona, než tedy je zákon, který policajtovi umožňuje, když je vybaven od soudce povolením k prohlídce, do domu vstoupit, jiného zákona, zákona o ochraně ovzduší, to je pro mě úplně nepřijatelné.
Stejně tak se tady snaží někdo omezovat dobu, kdy si budu moci dojít něco koupit do krámu. Lidem, kteří holdují kuřáctví, zakázat kouření a kontrolovat je. A také asi ta kontrola nakonec dojde až do domácností. Toho se já obávám. Připomenu snahy omezovat, kontrolovat a další věci související s ochranou klimatu. Vždycky to je z těch nejposvátnějších důvodů, vždycky to je z těch nejvíce posvátných věcí, ale nakonec vždycky ten dopad na člověka bude přímo osobní, přímo na jeho svobodu a přímo ho to postihne.
A teď tady máme zákon o elektronické evidenci tržeb. Já samozřejmě nejsem ekonom, ale mám ve své anamnéze období, kdy jsem se věnoval podnikání. Začal jsem podnikat na začátku 90. let, tedy vlastně v určité době, kdy podnikání vyžadovalo určitou míru odvahy. Podnikal jsem tehdy v oblasti školství a také jsem samozřejmě řešil různé možnosti, jak se vyhýbat daním. Nikdy jsem na takové možnosti nepřistoupil. Vždycky jsem samozřejmě ve snaze chránit sám sebe, ale i své klienty volil cestu práva a cestu zákona. A tady prostě jsou všichni šmahem, hlavně ti malí podnikatelé, bráni jako potenciální pachatelé. Tady se často používá slovo živnostník, že jsou to živnostníci, kteří budou postiženi.
Já jsem onehdy, bylo to 12. března 2015, dal na pana ministra Babiše interpelaci. Koukám - to je můj čas, pane předsedající? (Hledí na světelnou tabuli.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, to červené je čas.
Poslanec Jan Zahradník: To už jsem tady deset minut? (Předsedající: Je tomu tak!) To tedy se přiznám, že jsem ani nezačal ještě. (Smích.) Teď to tady mám. Teď se na pana ministra chci obořit s dotazem, že si plete, co to je živnostník a řemeslník, ale to už tedy asi nezvládnu. On v té interpelaci podle mě popletl ve své odpovědi pojem živnostník a pojem řemeslník. Já mu to tedy, až se znovu přihlásím o slovo, tak já si pak dovolím vám to, pane ministře, vysvětlit, abyste si nepletl, co to je živnostník a co to je řemeslník. Vy jste říkal, jestli jsem hluchoněmý, tak to tedy také nejsem.
Takže se vší úctou děkuji za pozornost a za nějaký čas opět na shledanou. (Potlesk poslanců ODS.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji a děkuji také za respektování usnesení Poslanecké sněmovny. Vystoupí nyní pan poslanec Petr Bendl a po něm se připraví pan poslanec Adolf Beznoska.
Poslanec Petr Bendl: Hezký dobrý den, kolegyně, kolegové, pane předsedající, pane ministře. Pan ministr ráno vystoupil s tím, že už má na minuty spočítáno, kolik času jsme tomu věnovali, a že ten čas považuje za zbytečný a že už vlastně nic nového padnout nemůže. Musím říct, že pan kolega Koníček nás, doufám většinu, přesvědčil o tom, že může, že se tady budou a mohou objevovat další a další informace, které je potřeba, abychom znali předtím, než definitivně rozhodneme o tom, zda tento systém přijmeme, či nikoliv. A musím říct, že mi pana Koníčka - ne že by mi ho bylo nějak extrémně líto, ale myslím, že on sám dobře ví, že ty složky, které mohou na něj, tak budou zase narůstat. A už vůbec si neumím představit, když tady ministr financí otevřeně řekne, že úředník dostane sodu, tak pochybuji o tom, že to je dobrá voda with gas, ale jak to asi v praxi vypadá podle zákoníku práce, i když možná že zákoník práce asi tolik respektován není, protože když šéf něco řekne, tak to řekne a basta fidli. A když je to schopen říct, tady - no, dobrá. Totiž když se někdo najde, kdo odporuje šéfovi, dostane sodu. Dobrá, no tak jo.
Já mám pocit, že jedna věc, na které se shodneme, a to nechci a beru to nesmírně vážně, že daně je třeba vybírat, a ať už se snažil někdo více či méně, udělal méně či více chyb v minulosti, v minulých vládách, a ať už vládl kdokoliv, tak byť máme třeba jiný názor na to, jak daně mají vypadat, jinak to vidí pravice, jinak to vidí levice, ale každý, kdo vládl, byl upřímně přesvědčen, že se snaží dělat maximum. Mezitím tady byli jiní, o kterých tedy říká ministr financí a první místopředseda této vlády, že mezitím co tady všichni umožňovali loupit, on tady podnikal a stal se miliardářem, zřejmě proto, jak tady ty vlády špatně vládly, a proto přišel z jiné země do České republiky a začal tady podnikat a strašně dobře se mu dařilo. Já mu to nezávidím, stejně jako si myslím, a v tom s ním nesouhlasím, když říká, že tady všichni mají platit daně, protože ti podnikatelé, ti lumpové musí zaplatit ty daně, protože ty patří těm lidem apod. Já si tedy myslím, že podnikání a podnikatelé tady primárně nejsou proto, aby platili daně, ale jsou tady primárně proto, nebo podnikají proto, aby uživili sebe, svoji rodinu. Dali případně práci lidem, ale primárně jsou tady kvůli tomu, aby podnikali, což koneckonců pan místopředseda vlády tady potvrdil. ***