(13.50 hodin)
(pokračuje Gazdík)

Pro společenský život v naší vesnici jsou důležité také spolky a jimi pořádané plesy či lidové veselice na otevřeném prostoru. Po metanolové aféře mají kvůli prodeji alkoholu koncesní, a tudíž i živnostenské listy. Vesnické spolky dnes nemají internet, nepotřebují ho. Při pořádání plesů či veselic budou potřebovat několik pokladen, a to standardně: dvakrát v šatně, jedenkrát v baru, jedenkrát u prodeje jídla, jedenkrát u prodeje zákusků a kávy, dvakrát u tomboly. Přitom prodej přes pokladnu v baru, kde stojí řada lidí na štamprličku a tři lidé se mají co ohánět, si vůbec nedokážu představit. Na nákup tolika pokladen by si museli vydělávat několik let. Takže očekávám, že raději plesy nebo veselice nebudou pořádat, nebo se z nich stanou soukromé akce jen pro zvané. Ano, to je řešení, které by to patrně mohlo vyřešit, aby se vyhnuli pokladnám, a tudíž i daním. Samostatnou kapitolu pak tvoří vesnické fotbalové či jiné ligy s prodejem pověstného piva a párků, a vybíráním vstupného na zápasy. Velice se rovněž obávám, že z vesnických řemeslníků, dnes živnostníků, se opět stanou meloucháři, kteří navíc budou evidováni na úřadech práce, a tudíž jim stát bude platit dvakrát. Za zamyšlení rovněž stojí poplatníci, kteří pro nízký příjem nedosažení stanoveného stropu daně neplatí. Pokud něco prodávají, i oni sami si budou muset pořídit pokladnu.

To je z mého pohledu další argument, kterým bychom se měli zabývat. Mě velmi trápí to, jakým způsobem bude elektronická evidence tržeb řešena u zejména malých obcí, u vesnických tancovaček. Máme tady takzvaný protikuřácký zákon, v jehož nápadech bylo, že pořadatel akce bude muset zajistit, že se na veřejně pořádané akci, byť ve venkovním prostoru, nebude smět kouřit. Domnívám se, že to je konkrétní příklad toho, věřím tomu, že takový nesmysl tato Poslanecká sněmovna neschválí. Ale představa, a oba dva jsou to vládní návrhy, že byste na vesnické tancovačce hluboko po půlnoci měli zařídit, aby ti lidé nekouřili, k tomu zařídit, aby prodejci jeli dle zákona o elektronické evidenci tržeb, nezlobte se, to je z mého pohledu faktická likvidace spolkové činnosti a zábavných akcí, zejména na venkově.

Tolik k jednomu dotazu. Předložím další dotaz, nebo další, který je mně blízký a který si také neví s tím zákonem rady.

Dobrý den. Pokusím se zamyslet nad elektronickou evidencí tržeb z pohledu menší účetní firmy, která vede účetnictví a zpracovává daňovou agendu drobným živnostníkům. Účetní firmy jsou často ty, které z elektronické evidence tržeb mají největší obavy, protože zažily už mnohokrát v historii různé daňové změny. A ani minulé vlády v tom nebyly čisté. Víme o tom, že se některé věci schvalovaly a schvalují i dnes na poslední chvíli, a účetní firmy jsou ty, kdo se s tím bude muset nějakým způsobem vyrovnat.

V první řadě si myslím, že zásadní chybou by bylo dívat se na EET izolovaně jako na jednu povinnost, kterou živnostník má. Při takovém pohledu by se možná opravdu mohlo zdát, že zapojit si nějakou chytrou krabičku, která cosi někam posílá, by neměl být problém. Problém ale tolik není v elektronické evidenci tržeb, ale v naprosto likvidačním mixu povinností, které již nyní podnikatelé musí dodržovat. Abych byl objektivní, tak musím říct, že první problémy nastaly již za předchůdců pana ministra Babiše. Státní správa se naučila používat výpočetní techniku a komunikaci -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane místopředsedo, já vás na chvilku přeruším, prosím sněmovnu o klid. Ještě to těch šest minut vydržte, já skutečně splním to, co jsem slíbil, že podle § 54 odst. 9 nechám Sněmovnu hlasovat o přerušení této schůze.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já v tom s vámi, pane místopředsedo, budu rád spolupracovat. Pardon, teď nevím, kde jsem skončil... Stát nyní chce získávat informace, které kdyby chtěl získávat na papírovém formuláři, nezvládal by je zpracovat. Začalo to nevinně povinnými datovými schránkami pro právnické osoby, později následovalo zavedení přenesené daňové povinnosti, a tím povinnost podat výkaz evidence podle § 92, a to povinně elektronicky. Následovalo vylepšení v tom smyslu, že ten, kdo má už DS, musí podávat již většinu podání na finanční úřad pouze elektronicky. Elektronicky to ještě navíc znamená nepodání ve formátu PDF, kterému všichni většinou rozumí, ale ve formátu XML, kterému nerozumí skoro nikdo, ale podat jej musí.

Nastala tak absurdní situace, kdy například kobercář položil koberec jinému plátci a díky tomu museli pidipodnikatelé řešit, jak podat elektronicky na finanční úřad něco, co neumějí a čemu nerozumějí. Tudíž ti, co podání nezvládli vyřešit sami, musí nutně kontaktovat účetní firmu, což s sebou nese první zvýšené náklady. Kdyby u toho zůstalo, ještě by se tolik nedělo. Bohužel každou chvíli přibývá nějaká další, jiná povinnost nebo modifikace už platných povinností. Následovalo pod záminkou boje proti daňovým únikům rozšíření jiných formulářů, zdanění příjmů právnických osob, a tím i zvýšení pracnosti při dodržování zákonných povinností vůči správci daně. Vedle toho nezahálely ani další úřady a v podobném duchu, jako například Česká správa sociálního zabezpečení. Ještě jsme se nedostali k EET, a podnikatelé již nyní řeší to, co dříve řešit bohužel nemuseli, a sice že podali cosi v XML na finanční úřad a správce daně je vyzval k odstranění vad v podání obecně formulovanou výzvou, že nebylo učiněno ve stanoveném formátu. Drobný živnostník se místo podnikání musí zabývat naprosto neskutečnou byrokracií při odstraňování "nepropustných chyb", kdy například nedojde k přijetí podání z důvodu chyby v čísle popisném nebo v telefonním čísle, e-mailu, a tak dále. Toto zřejmě zapřičinilo několikanásobný počet hodin, které jsou potřeba pro zpracování dříve triviálního podání.

Naše společnost účtuje za své služby podle hodinové sazby, a proto máme počet odpracovaných hodin na jednotlivých podáních podrobně evidovaný. Tím došlo samozřejmě k výraznému zdražení, protože vzrostl počet fakturačních hodin. Problém je, že drobní živnostníci na takto drahé služby již nemají. Po zavedení elektronické evidence tržeb, pak kontrolního hlášení vzroste počet hodin ještě více a to se podle mého odhadu projeví nejenom v počtu fakturovaných hodin, ale i na zvýšení sazby na hodinu, protože na to vše budou muset přijmout další sílu, a vzrostou tak i mzdové náklady.

Malé srovnání u jednoho klienta, kterému zpracováváme přibližně sedm stejných hlášení. Průměrná doba zpracování jednoho (přiznání) daně z příjmu právnických osob v roce 2012 byla dvě hodiny, v roce 2013 byla tři hodiny a v roce 2014 už je pět hodin. Do doby zpracování daňových přiznání musíte také započítat nejenom dobu vyplňování formuláře a zjišťování údajů, ale také řešení telefonátů a výzev se správcem daně, které je zapříčiněno například tím, že se správci daně například nepodařilo něco načíst nebo v podání je nějaká formální chyba nebo se mu prostě jenom něco nezdá a podobně.

Dost často také poslouchám od klientů "my na to už nemáme peníze", a to v situaci, kdy elektronickou evidenci tržeb ani kontrolní hlášení ještě nemusí řešit. V současné době vedeme několik sporů s finančním úřadem, kdy správce daně není schopen pochopit, že když se mu nepodaří naimportovat XML soubor od poplatníka, nemusí to rozhodně znamenat chybu na straně poplatníka.

Mohl bych tak pokračovat, ale protože se blíží 14. hodina a já jsem panu místopředsedovi slíbil, že mu umožním hlasovat o přerušení tohoto bodu, děkuji vám za pozornost, milé kolegyně, milí kolegové. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP