(10.20 hodin)
(pokračuje Fiala)
A vidíte tady i z argumentace, se kterou jsem vás tady seznámil ze strany rakouských podnikatelů nebo šéfa Svazu průmyslu, že když my tady mluvíme o tom, že to ohrozí podnikání, že je to další útok na podnikatele, že to je součást cesty k zavedení socialistického, kontrolujícího, vychovávajícího, nebo jak on použil ten termín Überwachungsstaat, tedy dohlížitelského státu, že to není argumentace, kterou si my tady vymýšlíme a kterou strašíme lidi, ale je to argumentace, která se vůči podobným nápadům, a znovu opakuji, nápadům v mnohem menší míře, mnohem méně intenzivním, mnohem méně plošným, mnohem méně online a já nevím, co všechno to tady bude znamenat, že podobná kritika se proti tomu objevuje i v jiných společnostech a ze strany lidí, které určitě - šéf Svazu průmyslu v Rakousku - musíme brát vážně a považovat je za seriózní.
My, Občanská demokratická strana, odmítáme právě ze stejných důvodů, jaké tady zaznívaly v té mnou interpretované rakouské diskusi, elektronickou evidenci tržeb. Elektronická evidence tržeb, a zatím jsem na základě debaty, která tu probíhá, nedospěl k jinému závěru, je pro nás symptomem, je pro nás symbolem snahy současné koaliční vlády zavádět v České republice dohlížitelský stát, novou formu socialismu, kontrolovat a regulovat, a to za každou cenu.
Tady bych si dovolil použít ještě jeden citát, který zní takto: Ekonomická regulace není jen mocí nad jedním úsekem lidského života, který lze oddělit od ostatních. Je to regulace prostředků pro naše cíle, a má-li někdo pod kontrolou prostředky, musí také určovat, k jakým cílům mají sloužit, které hodnoty mají větší a které mají menší váhu, stručně řečeno, v co lidé věří a za co mají bojovat. Takže pokud kontrolujeme a regulujeme, tak omezujeme významným způsobem lidskou svobodu a nakonec i stanovujeme to, v co lidé mají věřit a za co mají bojovat. To je citát, který jsem vzal z knihy Friedricha Hayeka z roku 1944, z knihy, kde varoval před cestou do socialistického pekla, která je samozřejmě na první pohled vždy dlážděna dobrými úmysly.
Já myslím, že ta situace se do jisté míry reprodukuje a nebezpečí cest k socialismu, před kterými varoval Hayek již ve 40. letech, to nebezpečí je tady znovu na stole a tomu nebezpečí tady čelíme. A nemůžete se nám divit, že my, kteří nechceme mít dohlížitelský stát, kteří nechceme mít stát, který určuje do všech detailů naše životy, že se takovýmto opatřením bráníme.
Elektronická evidence tržeb jako jakási plošná restrikce vůči všem, to není věc, která tady spadla z nebe. Ona zapadá do celé té mozaiky opatření, kdy se tady posiluje role státu, který nás najednou má kontrolovat, vychovávat a určovat nám všechno. Určovat nám, ve které hospodě se může kouřit a kde nemůže, kolik má stát pivo, kolik bude stát limonáda, co si mám večer, když do té hospody jdu, obléci, protože budu mít reflexní vestu, abych byl vidět, nebo reflexní prvky na oblečení a podobné věci, které stát vůbec nemusí dělat. Stát mně chce říkat, že musím posílat děti povinně do školky, říkat ředitelům škol, z čeho mají děti skládat přijímací zkoušky, říkat nám všem, kdy a kde si budeme moci ve svátek jít nakoupit a kde ne. To všechno jsou věci, kdy stát nebo vládní poslanci to s námi myslí hrozně dobře a každé opatření je strašně pěkně zdůvodněno a týká se to všechno obecného dobra a všechno to má v nás budit zdání, že to je přece dobré pro naše zdraví, dobré pro vzdělání našich dětí, že to je dobré pro lepší život společnosti, ale za tím se skrývá přesvědčení, že to je stát, který ví, co je dobré pro naše vzdělání, že to je stát, který ví, co je dobré pro naše děti, že to je stát, který lépe než my ví, jak chceme zorganizovat volný čas, že to je stát, který ví, co kdo může prodávat, nakupovat a kdy ty prodeje a nákupy mohou proběhnout. A do tohoto všeho zapadá i elektronická evidence tržeb.
Ale dámy a pánové, a to je moje přesvědčení - můžete mít jiné, můžete mít levicové, můžete si myslet, že tady má být stát tím, který nás všechny řídí, ale já si to nemyslím a nebudu si to myslet a budu proti tomu bojovat, a proto budu bojovat i proti elektronické evidenci tržeb. Kdykoliv stát začne řídit naše životy, kdykoliv je společnost svázána, absolutně svázána předpisy, kdykoliv byrokracie a právo zbytňuje náš život, kdykoliv začne mít navrch bezpečí před určitým rizikem, před svobodou, blahobyt začne mít navrch před svobodou, tak vždy se vytváří zárodek socialistické společnosti. A ono to nejprve vypadá všechno dobře, ale nakonec je to společnost, ve které se vůbec nedá žít.
A já se obávám, že to, k čemu tady směřujeme nejrůznějšími vládními nápady, to je právě cesta k jakési nové formě socialismu, k novému centrálnímu řízení nás všech ze strany státu, a to je cesta, po které tedy já jít nechci. Samozřejmě to není tak naivní, a když tady mluvím o socialismu, tak nemyslím reálný socialismus, nemyslím návrat k tomu, co tu bylo před rokem 1989, takhle naivní nikdo být nemůže, nakonec už klasikové marxismu-leninismu i jejich inspirátor Hegel věděli, že vývoj jde po spirále. Takže to je samozřejmě socialismus jiný, socialismus manažerský, který v sobě obsahuje prvky volného trhu a zachovává něco z naší individuální svobody, především v oblasti spotřeby, a nepotřebuje už ani žádnou komunistickou stranu a nepotřebuje nic takového, ale potřebuje silné vůdce a potřebuje tzv. odborníky a experty, kteří nám budou naši společnost organizovat. A tady bych zase připomenul klasika, tedy Hayeka ze 40. let, kdy říká: "Socialisté věří, že musíme vyjmout řízení z rukou politiků a umístit je do rukou expertů." Tak já bych chtěl všem, kteří nám tady mluví o tom, jak mají vládnout experti a jak politická debata a demokracie je namáhavá, tak aby si připomenuli tento Hayekův citát, protože když pak o sobě třeba říkají: my jsme vlastně také pravicoví, tak jejich činy a to, čemu věří, je usvědčují z toho, že to jsou vlastně levicoví lidé, kteří směřují tuto společnost k socialismu, což je něco, co, jak jsem už říkal, je pro mě a moje kolegy z Občanské demokratické strany naprosto nepřijatelné.
Tito výkonní sociomanažeři, a proto je oprávněné mluvit o manažerském socialismu, tito výkonní sociomanažeři v řízení státu upřednostňují efektivitu, jak říkám, není to nic nového, varoval před tím už Hayek, a rádi projevují, a to je typické, únavu a znechucení z demokracie, která nás všechny otravuje a zdržuje. I pan ministr financí si to neodpustil, když říká: zdržovat v práci, to není demokracie. A tady to slyšíme od vládní koalice: diskusí už bylo dost, co nás tady zdržujete, my chceme přijímat další a další zákony, pojďme to skončit, nemáte právo tady dlouho diskutovat. Samozřejmě to právo máme a je potřeba, abychom mohli říct všechny argumenty a mohla diskuse v plné míře proběhnout. Není to žádné zdržování. Je to normální standardní součást demokracie, demokratické debaty v parlamentu, která má probíhat.
Ještě mi dovolte jeden citát, abych celou tu věc ještě jednou zasadil do historického kontextu, abychom si nemysleli, že se tady odehrává boj, který je nějak úplně specifický. Ten citát zní takto: "Demokracie rozšiřuje oblast individuální svobody, socialismus ji omezuje. Demokracie přikládá veškerou možnou hodnotu každému člověku, socialismus činí z každého člověka pouhého vykonavatele, pouhé číslo. Demokracie a socialismus mají společné pouze jedno slovo, a to rovnost. Všimněme si však rozdílu - zatímco demokracie hledá rovnost ve svobodě, socialismus hledá rovnost v omezování a poslušnosti." Tato slova pronesl Alexis de Tocqueville v roce 1848. Ale tato slova a tento střet platí i pro Českou republiku v dnešní době. A když se tady tolikrát reprezentanti vládní koalice zaštiťovali rovností, rovností podmínek pro podnikatele, narovnáním podnikatelského prostředí, tak je to právě ta negativní rovnost, o které mluví Tocqueville už v roce 1848. ***