(11.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, pane poslanče. Eviduji váš návrh. Protože je to procedurální návrh, budeme o něm hlasovat bez rozpravy. Svolám kolegy z předsálí. Všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami. Jenom pro stenozáznam, s náhradní kartou číslo 6 dnes hlasuje pan poslanec Vondráček.
A já v tuto chvíli zahajuji hlasování o předneseném návrhu, tj. přerušení jednání dnešní schůze. Pane poslanče, je to tak?
Poslanec Miroslav Kalousek: Ano, do 1. 9. 2016.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za doplnění a zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro, zmáčkněte tlačítko a zvedněte ruku. Proti?
Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 7, do kterého je přihlášeno 124 přítomných, pro 23, proti 75. Návrh byl zamítnut. Prosím, pokračujte.
Poslanec Miroslav Kalousek: Byl to poctivý pokus, snad dosáhneme příště lepšího skóre.
Co rezort obrany dělal po výbuchu. První informace, která šla ke všem složkám integrovaného záchranného systému, se dostala v 9.51 ve čtvrtek 16. října. Následoval zásah profesionálních a následně také dobrovolných hasičů, který byl přerušen až při zvyšující se intenzitě výbuchů. Zástupce Vojenského technického ústavu se ihned po výbuchu dostavil na místo, hodinu po výbuchu se dostavil rovněž pracovník Vojenského požárního dozoru a Vojenská policie ze svého centra v Olomouci. Podnik následně poskytl techniku, materiál, personál, prostory, stravu, pohonné hmoty a zapojil se do záchranných prací dle požadavku IZS. Kromě jiného nasadil bezpilotní dron, který byl docela podstatným pomocníkem při zjišťování rozsahu škod a poškození jednotlivých objektů. Vojenský technický ústav mimochodem dodnes ze svého rozpočtu hradí významnou část některých nákladů spojených se zásahem všech složek.
Zajímavé je, a možná, že to je jedna z těch překvapivých okolností, mimochodem které vytvářejí - ale bylo to tady už zmíněno, jak řekl ministr obrany, panem premiérem - neuvěřitelnou kumulaci nejrůznějších právních norem a předpisů a dalších okolností, které nějakým způsobem mají vliv na dění a v případě té havárie zásadním způsobem ovlivňují jednotlivé kroky a vytvářejí dost nepřehledné a netransparentní jakési hřiště pro to, co se má konat. Je to, jako by někdo téměř záměrně chtěl vytvořit něco nefunkčního a navzájem sice na jedné straně doplňujícího, na druhé si zdánlivě i třeba odporujícího. To je určitě jedno z ponaučení, které je třeba si z celé té nešťastné události vzít.
Čili Vojenský technický ústav jako státní podnik spadající pod Ministerstvo obrany, resp. založený Ministerstvem obrany, podléhá stále vojenskému požárnímu dozoru. Když vezmeme jenom tento jeden aspekt, tak celý ten areál, případně budovy používané Vojenským technickým ústavem fungují ve vojenském požárním dozoru. Všechny budovy pronajímané soukromým subjektům potom fungují, řekněme, v civilním požárním dozoru. A takových paralelních norem, podle kterých se řídí provoz v areálu, je celá řada. I ohlašovací povinnost má integrovaný záchranný systém, nemá ho VTÚ ani nájemci v areálu, pokud neskladují vysoce nebezpečný, míněno hořlavý, materiál, což paradoxně munice není. S další zvláštností nás ministr obrany seznámil v aspektu zavádějících okolností. Další zvláštnost řekněme, nebo zavádějící okolnost. Povinností těchto provozovatelů dle zákona o požární ochraně je zpracovávat předepsanou dokumentaci požární ochrany. To mají dělat ty jednotlivé subjekty, nikoliv pronajímatel. On nám to neuváděl jako vyčerpávající vysvětlení, a skutečně to mnohé z nás tenkrát vyčerpalo, ale jenom jako příklad toho, jak se věc, která není zase až tak složitá, dá složitě pojmenovat.
Ministr obrany s plnou vážností a autoritativně tvrdil, že armáda reagovala na požadavky a na tu situaci promptně a samozřejmě vstřícně, úměrně také tomu, že situace byla vážná. A tak je tomu samozřejmě do této chvíle. Na všechny žádosti o pomoc ze strany velitele zásahu reagovali s rychlostí, jak to bylo jenom fyzicky možné. Ve prospěch zvládnutí situace vyčlenili vysoce kvalifikovaný personál, až 500 příslušníků armády, a to probíhá i v těchto dnech, ale i tu nejlepší techniku, mobilní velitelské stanoviště, pandury s termovizí, nočním viděním a kamerovým systémem, které mají tito vojáci ve výzbroji a které podstatně ještě zvýší bezpečnost zajištění toho areálu, která není fyzickou silou možná k realizaci.
Od 16. října - a to ministr obrany v tomto případě znovu důrazně zopakoval - je celý areál a veškeré dění v něm mimo pravomoc Ministerstva obrany nebo Vojenského technického ústavu. Obrana poskytovala pouze maximální součinnost. Policie, resp. vláda rozhodla o přesunu munice a Ministerstvo obrany v požadovaném, a tedy velmi krátkém termínu zajistilo technické zprovoznění již zakonzervovaného muničního skladu v Květné. Ten termín byl třináctého. Ve 24.00 v Květné začala hlídkovat Vojenská policie.
Předsednictvo Bezpečnostní rady státu dne 6. 12. rozhodlo také o zřízení meziresortního týmu pro právní otázky související s řešením této mimořádné události. Ministr obrany jmenoval konkrétního člověka, který zajišťoval, a přímo na místě, tyto otázky. Ministr obrany rovněž vyjádřil obavu, že tematika je strašně široká, a že se tudíž omlouvá všem, kteří v jeho slovech nenalezli odpovědi na své příslušné dotazy, ale byl připraven na ně odpovědět následně, a také svá slova splnil. Jeho jediný subjektivní pocit, že nejednoznačnost zákonných norem a předpisů, ať už jde o požární ochranu, kontrolu nakládání s municí, možná i licenční řízení nebo dozor nad licencemi, ale také třeba přeprava tohoto materiálu, to všechno je velkou a nutnou příležitostí podívat se, jak to v České republice v tomto sektoru funguje, a nepochybně navrhnout v tomto směru nějaké pozitivní změny.
Tak si všimněte, dámy a pánové! Promluvil premiér, promluvil ministr vnitra, promluvil ministr obrany a k tomu, protože se jednalo o mimořádnou situaci, která mimořádnou schůzi potřebovala, jsme dovolili vystoupit i starostovi Vlachovic-Vrbětic panu Zdeňku Hověžákovi. Ten si toho vážil a sdělil nám asi zhruba toto:
Zdůraznil, že nechce politizovat události posledních dnů. Po prvním výbuchu 16. října byli všichni vystrašení. Nicméně se domnívali, že stát má věci pod kontrolou. Riziku opakování tragédie se spolu s kolegy starosty z okolí snažili předejít. Vyzvali proto otevřeným dopisem již druhý den po prvním výbuchu ministra obrany pana Stropnického, aby věděli, co se vlastně stalo. O to děsivější bylo to, že se to opakovalo. Z areálu přišel výbuch druhý, který měl dopad na občany o to horší. ***