(13.00 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Ještě měl možnost vystoupit pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, který je ale bohužel omluven. Usnesení výboru pro obranu bylo doručeno jako sněmovní tisk 664/1. Nyní prosím zpravodaje tohoto výboru pana poslance Bohuslava Chalupu, aby nás informoval o jednání výboru a přednesl návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády. Na úvod chci poznamenat, že ač mám jako zpravodaj možnost zde exhibovat, neučiním tak, protože nechci plýtvat vaším časem. Naopak chci zdůraznit, že zde reprezentuji výbor pro obranu, práci celého výboru pro obranu za celé dva roky, kdy i tato norma doplňuje celý komplex branné legislativy, kterou si výbor pro obranu opravdu poctivě odpracoval, za což kolegům ve výboru chci poděkovat.
Nyní k vlastní zpravodajské zprávě. Děkuji panu ministrovi za to, že v podstatě tady vysvětlil celou problematiku a odůvodnění změny usnesení vlády ze dne 20. října 2014 číslo 850. Jenom dodám, že pokud jde o právní aspekty, pak navrhovaný mandát je v souladu s mezinárodním právem i vnitrostátním právem. Podrobnosti jsou uvedeny v části K. Právní aspekty vyslání sil a prostředků resortu Ministerstva obrany do zahraničních operací v návrhu na působení sil a prostředků Ministerstva obrany zahraničních operací v letech 2015 a 2016 s výhledem na rok 2017.
Pokud jde o finanční prostředky, v případě rozhodnutí o nasazení NRF budou potřebné finanční prostředky v souladu s usnesením vlády ze dne 22. října 2007 číslo 1194 zajištěny mimo rozpočet resortu Ministerstva obrany.
A na závěr, předložený návrh je v souladu se závazky vyplývajícími z členství ČR v NATO v souladu s bezpečnostní strategií ČR, obrannou strategií ČR a zahraničněpolitickými prioritami ČR. Je předkládán v návaznosti na rozhodnutí o výrazném posílení sil NRF, o kterém rozhodly členské státy NATO v červnu 2015.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Jana Černochová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, hezké odpoledne.
Exhibovat a plýtvat naším časem tady řekl kolega. Já nevím, jak pan kolega Chalupa, vaším prostřednictvím pane místopředsedo, ale myslím si, že my všichni, kteří jsme ten materiál četli, si uvědomujeme vážnost tohoto kroku, váhu tohoto kroku. My posíláme o více než 360 osob do zahraničí (více). A plýtvání časem? Já myslím, že tady plýtváme časem na jiné nesmysly, než jsou mise, které já považuji za velmi zásadní tisk. Těsně před koncem roku se tato Sněmovna tedy žádá o změnu mandátu na působení sil a prostředků na rok 2016, a to s účinností od 1. ledna 2016. Změna se týká sil rychlé reakce NATO, ve kterých by měl být navýšen náš příspěvek o více než, jak jsem řekla, 360 osob. Chápu, že jde o žádost Severoatlantické aliance, a jsem přesvědčena stejně jako moji kolegové z ODS, že je správné jí vyhovět. To znamená, že toto navýšení počtu pro NRF má podporu mou i podporu občanských demokratů. Ostatně chci připomenout, že právě občanští demokraté vždy zastávali názor, že je lepší proti hrozbám a zlu zasahovat mimo naše hranice než u nás doma. A vývoj v posledních letech tomuto přístupu dává zcela za pravdu.
Dovolím si však dva okruhy připomínek. Jeden okruh připomínek je k procesu a druhý okruh připomínek je k legislativnímu rámci.
První se týká toho, že takto důležitý materiál, ne materiál, na kterém plýtváme svým časem, je předkládán na poslední možnou chvíli. Od pana ministra ani pana zpravodaje tady na toto téma nezazněla žádná zmínka o tom, proč tomu tak je. Nezazněla ani omluva nám všem, proč tomu tak je. Neřekla bych, že... Neřekla bych nic a pan ministr to ví, pokud by šlo o okamžitý požadavek, na který je nutné flexibilně reagovat. To ovšem není tento případ. A měli jste to tady zmínit. Je snadno prokazatelné, že se tento materiál připravoval od počátku léta a do meziresortního připomínkového řízení šel 11. září letošního roku. Dne 11. září letošního roku! Prošel bez větších připomínek a vláda jej schvalovala 2. listopadu. My jej dostáváme ovšem na stůl v polovině prosince. Pokud by nebyly zbytečné prodlevy, mohli jsme tento dokument projednávat již před měsícem, měsícem a půl, což by bylo zajisté důstojnější vůči nám a hlavně vůči naší armádě a bylo by to férové. My vlastně permanentně zasedáme třetí týden a dostáváme to sem v ten poslední den, poslední minutu naší schůze, která bude ukončena, a v úterý máme mimořádnou schůzi.
Trápí mě to, že v posledních dvou letech to není nic neobvyklého a kolega tady glosuje, že tak to chodí. Ne, pane kolego prostřednictvím pana místopředsedy, tak to chodit nebude. Tak to není možné, aby to chodilo! Vysíláme lidi do zahraničí, kde nasazují život za Českou republiku. Vy jste se dneska neuráčili tady mít ani stojedničku, vážení členové vládní koalice! Uvědomujete si to? Uvědomujete si to, že rozhodnutí o tomto tisku závisí na hlasech opozice? ODS vám je dá. Ale já odmítám, aby si tady z toho někdo dělal trhací kalendář. Loni byla dokonce snaha projednat tento bod opět na poslední chvíli během jednoho podzimního týdne. To není dobrá vizitka těch, co nám tvrdili, že budou makat a že jsme nemehla.
Má druhá poznámka se týká doprovodného usnesení, které tato Sněmovna schválila loni 31. října 2015 (2014) k vládnímu návrhu na působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2015 a 2016 s výhledem na rok 2017. Jde o usnesení číslo 497, které říká: Poslanecká sněmovna žádá ústavněprávní výbor, aby ve spolupráci s Legislativní radou vlády zhodnotil, zda je dosavadní právní rámec schvalování vysílání ozbrojených sil ČR do zahraničí vládou a Parlamentem ČR s ohledem na potřebu větší flexibility dostačující, a případně navrhl takové změny této procedury, které budou vyhovovat současným potřebám. (Hluk v sále.)
Jen v rychlosti, proč toto usnesení vzniklo. Myslím si, že si to ale všichni pamatujete. Dle mého názoru a dalších kolegů, který je podpořen i analýzou Parlamentního institutu z října 2014 týkající se paušálního souhlasu Parlamentu ČR s vysíláním ozbrojených sil, je totiž současný postup na hraně Ústavy a navíc nevyhovuje aktuálním požadavkům na flexibilitu. To se týká nejenom požadavku na schvalování vysílání sil bez znalosti konkrétního místa působení a mise, ale i takzvaných sil velmi rychlé reakce Severoatlantické aliance. Ty mají být důležitým nástrojem NATO a měly by být schopné vyrazit do akce během 48 hodin. Což není dostatečný časový rámec pro schválení jejich vysílání, jak poměrně striktně stanovuje Ústava. Všichni to víme, všichni jsme... nebo většina podpořila mé usnesení, které je více než rok staré. Nestalo se nic. Smyslem výše zmíněného doprovodného usnesení tedy mělo být vyvolání debaty a přípravy změny tak, aby byla ČR schopná bezproblémově plnit své závazky a aby se vláda mohla chovat flexibilněji. S politováním musím, vážené kolegyně a vážení kolegové, konstatovat, že se nestalo téměř nic. Nebýt několika poslanců z ústavněprávního výboru a výboru pro obranu, kterým za toto děkuji, že společně se mnou neustále žádali ústavněprávní výbor, aby se tou situací zabýval. Alespoň jsme na konci léta začali diskutovat možné řešení. Tak kdyby se toto nestalo, spalo by to zimním spánkem. ***