(14.50 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, pane předsedo. Zejména pana předsedu Laudáta poprosím o ztišení a další kolegy.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Opravdu se domníváme, že převážná většina sportovních oddílů jsou bohaté organizace, které jsou schopny platit v případě pochybení například návštěvního řádu milion nebo dva? Já se to nedomnívám. Takže se chci se zeptat, proč tam jsou tak drakonické pokuty. K čemu to vlastně prakticky bude? Řekneme si, že jsme tam dali povinnosti, dali jsme k tomu přestupky a k tomu jsme dali vysoké pokuty. No a? Poruší například rozhodnutí § 7b o tom, že konkrétní sportovní podnik se uskuteční bez účasti návštěvníků. Tak si představme nejpopulárnější sport - kopaná neboli fotbal. Velmi často disciplinární trest je odehrání utkání bez návštěvníků, pokud se stanou nějaké nepřístojnosti, proti kterým podle mě máme společně bojovat. Pominu to, že je to právnická osoba založená za účelem zisku. Představme si, že dostane nějakou podporu ze státního rozpočtu například na účast v evropských pohárech. Pak UEFA udělí nějaký trest 20 tisíc eur a třeba zavření hřiště. V tom okamžiku hrozí správní delikt, pokuta milion až dva miliony korun. To přece není vůbec normální.
Když poodstoupíme od těch vzletných slov, jak všichni chceme podporovat sport - a já věřím, že většina z nás to chce dělat. A mnozí z nás na radnicích to konkrétně předvedli rozhodnutím, že se starají o sportoviště. My v Opavě jsme otevřeli školní hřiště pro veřejnost. Platíme tam v samostatné působnosti správce. Proč budovat novou tělocvičnu a nové hřiště, když na základní škole to vybudované je? Stačí tam platit někoho, kdo ohlídá, aby nedošlo ke zničení, a tak dále. Začali jsme podporovat děti z rodin, které jedou na lyžařský zájezd, nemalou finanční částkou, aby tam nebyla finanční bariéra, aby pokud možno každé dítě mohlo v sedmé třídě absolvovat lyžařský výcvik, a tak dále. To jsou konkrétní kroky, které se dnes a denně dějí ve stovkách či tisících obcí a měst.
A my teď máme zákon o podpoře sportu, který má podle mě jiný účel - uklidnit sportovní veřejnost, že budeme dávat více peněz do sportu. Tomu bych rozuměl. To volání je oprávněné, zejména podpora při výstavbě, údržbě sportovišť, podpora sportování mládeže organizované či neorganizované stojí za to. A můžeme se bavit o tom, jestli nemáme v rámci rozpočtu částku navýšit. I to, že se to bude koncentrovat, aspoň peníze z centrální úrovně, na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, je taky dobře. Ale ani k tomu nepotřebujeme zákon. To stačí se domluvit, že centrální dotační tituly, které se týkají sportu, budou pouze vypisovány Ministerstvem školství, a naplníme.
Takž já bych ještě jednou požádal paní ministryni, v čem vlastně vidí přínosy tohoto zákona pro sport. Já je určitě nevidím v rejstříku sportovců. To považuji opravdu za špatný nápad. Nevím, jak se na to tváří sportovci, protože oni to už udělají. Ve svých obcích, krajích tyto informace dávají a předpokládám, že pokud dostávají dotace i ze státního rozpočtu, je to taky jedna z podmínek dotačního titulu. Proč Národní rada pro sport musí být v zákoně a není zřízena rozhodnutím ministra či ministryně? Proč přestupky? Proč je tam ten gumový paragraf, jak bude právnická osoba prokazovat, že vynaložila veškeré úsilí, aby ten přestupek nenastal. Nějaký modelový příklad, jaký přestupek nastane a jak se může právnická osoba vyvinit. Proč milion až dva miliony? Proč jsou z toho právnické osoby vyloučeny? To jsou podle mě základní otázky.
Myslím si ale, že všechny věci, o kterých jsem mluvil, se dají opravit v průběhu druhého čtení lepší formulací, vypuštěním, přidáním a tak dále. Takže jsme připraveni to podrobně debatovat, ale poprosil bych, kdyby alespoň na některé otázky zazněla odpověď už teď, protože ne všichni jsme členové školského výboru, ne všichni budeme mít možnost se debaty účastnit. Pak bych velmi nerad slyšel, jak to velmi často slyším: když už se to mluvilo na výboru, tak tím nezdržujte ve druhém čtení. Mě ten zákon zajímá, takže já k němu bezesporu budu vystupovat i ve druhém a třetím čtení a věřím, že paní ministryni přesvědčíme, že ten rejstřík sportovců opustí. Nemáte těch rejstříků dost? Registr smluv, registr přestupků, registr lékařů, registr učitelů. Teď registr sportovců. A já jsem říkal v nadsázce, že bychom měli vytvořit registr kuřáků a porovnávat ho s registrem sportovců a zjišťovat, jestli tam není náhodou nějaká duplicita. Ale to opravdu žertuji.
Myslím, že registrů už máme až až. A nedávejme sportovcům další a další administrativní povinnosti. Já se nedomnívám, že tam dochází k nějakému velkému úniku peněz. Možná jsou některé akce zbytečně megalomanské, možná by některé stadiony nebo haly mohly být menší, odpovídaly by více počtu obyvatel ať už ve městě, krajské, okresní či spádové oblasti, to určitě ano. Ale zejména pokud máme na mysli podporu činnosti oddílů mládeže, tak tam trenéři nemají buď žádnou odměnu, nebo velmi nízkou. To si řekněme. Mnozí to dělají jako své hobby. Takže nedělejme z nich zase sprosté podezřelé, kteří budou muset vykazovat tisíc údajů, a stát bude těch tisíc údajů kontrolovat, aby potom nějaké peníze poslal. Mnozí to pak vzdají právě z těch důvodů, a mluvím o těch menších vesnických oddílech, že nebudou mít administrativu na to, aby takovou žádost vůbec napsali, aby si byli jisti, že to, co mají odeslat do nějakého rejstříku sportovců, je dobře, aby věděli, jak to odeslat. Mnozí nemají ani počítač. Nežijme v pohledu velkých klubů, které mají sekretariáty, mají administrativní pracovníky, pro které by to tak velký problém nebyl.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Nyní s přednostním právem pan zpravodaj. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Jiří Holeček: Děkuji za slovo ještě jednou, pane předsedající.
Dámy a pánové, já bych chtěl reagovat krátce na vystoupení kolegy Stanjury. Musím mu dát za pravdu s Národní radou. Mám tady dokonce s sebou pozvánku na 5 zasedání Národní rady pro sport 17. prosince 2014 od pana Marcela Chládka, který mě pozval, protože jsem byl v té době členem Národní rady. A skutečně z kompetenčního zákona vyplývá, že ministr si národní radu může zřídit i bez zákona, a vřele to doporučuji. Kolegovi musím v tomto ohledu dá za pravdu.
V čem mu ale za pravdu nemohu dát a rád bych ho přesvědčil, pokud jde o rejstřík sportovců. Nevím, jestli pan kolega Stanjura ví, pro rok 2016 byly vyhlášeny některé nové programy, které by měly podpořit právě sportování dětí a mládeže. Jak se finanční prostředky z ministerstva dostanou k mládeži? K mládeži se nejlépe finanční prostředky dostanou, když půjdou přímo z ministerstva do konkrétního malého klubu i v malé vesničce. Paní ministryně takovýto program navrhla, na příští rok je funkční, už se celá řada klubů v celé zemi, České republice, do toho hlásí, a proto je dobře, aby se u ministerstva registrovaly i samozřejmě s počtem sportovců, které mají. Dokážu si představit, že paní ministryně stojí před úkolem rozdělit finanční prostředky, neinvestiční dotace, do jednotlivých sportů a do jednotlivých klubů. Jak na to půjde bez toho, aniž by věděla, kolik v daném klubu či v daném sportu sportuje sportovců? Jak to udělá, když nebude vědět, kolik z celkového počtu je mládeže a kolik z toho počtu je dospělých? Do dnešních dnů se ministr musí opírat o informace, které dostává od svazu. V dnešní době se kluby skrze registrace sportovců registrují u konkrétních svazů. Jenomže řada svazů přiznává, že vykazuje na Ministerstvo školství nepravdivé údaje. Dává tam údaje o sportovcích, které registruje, kteří už dávno nejsou aktivní, dokonce někteří z nich už nejsou bohužel mezi námi. A pořád je vykazují ve stavech. A to je problém. To znamená, že potom informace, které přicházejí na Ministerstvo školství, jsou zkreslené a jsou nepřesné. My bychom potřebovali, a já bych se pro to přimlouval, aby finanční prostředky pro sport byly rozděleny férově podle skutečných stavů, podle skutečných počtů. A proto tento registr sportovců a registr klubů sportovních organizací můžu jenom doporučit a podpořit. ***