(15.10 hodin)
(pokračuje Šidlo)
My v podstatě podporujeme jakýkoliv další rozvoj jaderné energetiky. Proto vnímáme, že i tato novela přináší nejen zapracování nových praktických poznatků a potřeb, které mohou sloužit i k další přípravě a stavbě dalších bloků ať už v Dukovanech, nebo v Temelíně, a vnímáme to také v kontextu evropské legislativy, protože byť ten materiál je poměrně obšírný, tak určitě je tam zapracováno vše, co se objevilo v rámci ještě nezapracovaných podmínek z Evropské komise.
Takže my toto vítáme, průběh projednávání a schvalování tohoto atomového zákona, včetně doprovodného zákona, o kterém budeme hovořit za chvilku, podporujeme a budeme jednoznačně se snažit i ve výborech podpořit jeho projednání. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Šidlovi. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Jestliže nikdo takový není, končím obecnou rozpravu. Ptám se na závěrečná slova pana ministra. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Já i přes pozdní páteční hodinu cítím potřebu reagovat na některé připomínky vznesené v debatě.
Pana poslance Lanka týkající se fungování Dukovan, a co s tím udělá Ministerstvo průmyslu a obchodu. Chtěl bych sdělit, že ministerstvo v rámci svých kompetencí udělá maximum. Nicméně co se týká jaderné bezpečnosti, je to v kompetenci Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, který, předpokládám, že dělá svoji práci. Co se týče správy korporací, neboli corporate government vykonávání akcionářských prací, tak to je v kompetenci Ministerstva financí a dozorčí rady, která by měla dohlédnout na to, zdali vše bylo v pořádku. A Ministerstvo průmyslu a obchodu se stará obecně o fungování energetiky a zásobování českých občanů elektřinou. Z tohoto hlediska zatím nevypadá, že by byl problém z předchozích dvou. To už tak úplně jednoznačné není.
Co se týká hlubinných úložišť, která zvedl pan kolega Kučera, tady je situace znepokojivá, protože SÚRAO, organizace, která se stará o jaderné úložiště, potřebuje udělat dvě fáze geologického průzkumu v sedmi lokalitách a vybrat ony dvě lokality. Tady máme nikoliv obce, ale různé skupiny aktivistů, které úmyslně blokují i geologický průzkum. A blokují ho pod tímto heslem: oni moudře říkají, že pro provozování jaderné energetiky potřebujeme i finální fázi, to znamená trvalé úložiště. S tím se nedá než souhlasit. Zároveň ti samí lidé dělají všechno pro to, aby trvalé úložiště nebylo, což považuji za poměrně nezodpovědnou činnost, protože my úložiště trvalé potřebujeme, protože potřebujeme někam uložit ty již vyhořelé články z jaderných elektráren, které tady budou, i kdybychom už zítra odstavili obě dvě jaderné elektrárny, což pevně doufám, neuděláme. Potřebujeme to někam uložit, protože pokud to neuděláme, tak nastane situace stejná jako v Německu, že místo jednoho trvalého úložiště nebo dvou trvalých úložišť je 17 dočasných vedle jedné každé fungující jaderné elektrárny nebo bývalé jaderné elektrárny, což je situace daleko horší. Export vyhořelých jaderných článků do jiných zemí, to jsou prosím chiméry, které neberte vážně.
Co se týče lex specialis nebo zvláštního zákona, který vznikl na základě diskuse v rámci pracovní skupiny Dialog, tak to je něco, kdy hledáme cestu, aby bylo předloženo do legislativního procesu tak, aby se obce skutečně mohly více účastnit na tomto procesu, protože stále platí, že žádné trvalé úložiště jaderného odpadu nebude postaveno bez souhlasu dotčených obcí. To si nedovedu představit. Čili tam já nevidím žádný rozpor.
Co se týče poznámek pana kolegy Zahradníka - COP 21. Já si nemyslím, že by existovalo riziko ohrožení českého průmyslu. Protože my jdeme na COP 21 do Paříže především s tím, co už jsme si proboleli, projednali v rámci EU, tj. snížení emisí CO2 do roku 2030 o 40 % proti roku 1990. S tímto není zásadní problém už jenom proto, že rok 1990 byl posledním rokem centrálního plánování de facto, byť bylo už po revoluci, s obrovským množstvím emisí. To pro nás není problém. Pro nás jsou problém jiné věci a to je podíl obnovitelných zdrojů, což je také všeobecně známo, nikoliv tento cíl. Čili my rozhodně nemáme žádný problém do roku 2030. A mohu jenom souhlasit s panem kolegou Zahradníkem, že z roku 2010 by to nemusel být problém za předpokladu, že se bude rozvíjet jaderná energetika a že všechny ostatní země také půjdou k bezuhlíkové energetice v roce 2100. Že tedy sníží emise oproti roku 1990 o 100 %, tedy na nulu.
To je myslím všechno a děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu ministrovi za jeho závěrečné slovo. Pan zpravodaj má také zájem o závěrečné slovo. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Milan Urban: Snad jen krátce, děkuji. Já tady chci připomenout, že Česká republika má největší podíl průmyslu na tvorbě hrubého domácího produktu v rámci zemí EU. Doufám, že nikdo nechce, aby se podíl snižoval, protože průmysl je klíčový pro růst naší životní úrovně a ekonomiky ČR. A samozřejmě když pak přepočteme emise na hlavu, na občana ČR, tak to vypadá docela ošklivě. Nicméně je potřeba v rámci porovnávání zemí vždy porovnávat i podíl průmyslu na ekonomice. Čili to je jedna poznámka. Z tohoto důvodu je to samozřejmě citlivé téma. Nikdo se nebrání tomu, abychom nastavili nějaký trend postupného snižování emisí jak v energetice, tak v průmyslu samotném. To je myslím bez debaty. A je to také i součástí stávající aktualizované energetické koncepce i té předchozí.
Pak druhá věc, k jaderným úložištím. Jsem poměrně skeptický k tomu, že se podaří v nějaké dohledné době najít jaderné úložiště v ČR. Nakonec my to nepotřebujeme v dohledné době. Nedovedu si stejně jako kolegové představit, že by to bylo bez souhlasu obcí. Nicméně situace je docela kritická, a přestože se to zdá v této situaci z hlediska mezinárodní legislativy velmi obtížné, tak já myslím, že jsou potřeba hledat ještě dvě cesty. Za prvé v rámci EU hledat cestu společně se zeměmi, které využívají jadernou energetiku, k nějakému centrálnímu evropskému úložišti - jedna cesta, která samozřejmě z tohoto pohledu v rámci stávajícího práva vypadá dost naivně, ale podle mého názoru se musíme také touto cestou zkusit vydat. Druhá cesta je, nebo další, která by podle mého názoru se mohla otevřít, je, že dodavatelé jaderného paliva by zároveň mohli být odběratelé vyhořelého jaderného paliva. Oni jsou jenom dva, takže to není tak složité.
A poznámka naposled k jadernému úložišti je taková, že v současné době jaderné úložiště by mohlo vypadat tak, že hluboká díra v zemi, samozřejmě na základě nějakých geologických požadavků, jaderné palivo se tam dá, to vyhořelé, a zabetonuje se na věky. Tohle platit dlouho nebude. Bude platit to, že úložiště jaderného odpadu bude jakýsi mezisklad, protože dnešní vyhořelé palivo je budoucí surovinou. To jsem si jist. Jestli to bude za deset, patnáct nebo dvacet let, to je otázka. Ale musíme uvažovat tímto pohledem, tímto moderním pohledem na řešení celé situace, a nikoliv jen to, že se pokusíme někde zabetonovat stávající vyhořelé palivo. Ne, ta situace je obtížná. Relativně spěcháme, ale protože se to po nás chce. Na druhou stranu, mezisklad vyhořelého paliva tady může sloužit ještě dalších padesát let. Děkuji. ***