Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

63.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání
odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států
Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně
některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace),
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 581/ - prvé čtení

Prosím tedy paní ministryni školství, aby tisk uvedla.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi představit vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů, dále tedy zákon o uznávání odborné kvalifikace. Návrh je předkládán v souladu s plánem legislativních prací vlády na rok 2015 a v souvislosti s přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Omlouvám se, paní ministryně. Prosím všechny kolegy, aby se ztišili, usadili se do lavic, nediskutovali. Tak prosím.

 

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: V souladu s plánem legislativních prací vlády na rok 2015 a v souvislosti s přijetím směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013 s tím, že ministerstvo zahájilo práce na implementaci této směrnice již začátkem roku 2014.

Cílem navrhované právní úpravy je zajištění plné harmonizace vnitrostátních předpisů v oblasti uznávání odborných kvalifikacích získaných v jiných členských státech s ustanovením směrnice, kterou jsou členské státy Evropské unie v souladu s článkem tři zavést do svých právních řádů do 18. ledna 2016 a aplikovat od 19. ledna 2016. Tady jenom konstatuji blízkost implementační lhůty. Navrhovaná právní úprava zachovává stávající členění zákona o uznávání odborné kvalifikace, jež je obecným předpisem upravujícím pojmosloví i proces uznávání odborné kvalifikace na území České republiky.

Zásadní novinkou jsou především instituty evropského profesního průkazu a výstražného mechanismu, které bych blíže představila.

Evropský profesní průkaz bude elektronický dokument, který si bude žadatel moci vytisknout a který bude alternativou ke stávajícímu rozhodnutí o uznávání odborné kvalifikace. Smyslem jeho zavedení je zejména zkrácení uznávacích lhůt a usnadnění celého procesu pro žadatele. Tady bych jenom chtěla avizovat, že se tedy jedná zejména o lékařská povolání a nelékařská povolání zdravotnických pracovníků a potom také o problematiku živnostenských oprávnění.

Účelem výstražného mechanismu je bezodkladně informovat příslušné orgány členských států o osobách, kterým byl výkon povolání, které jsem zmínila, zakázán nebo omezen, a to i dočasně. Tento institut se týká pouze povolání s vlivem na zdraví a bezpečnost obyvatel, tedy zdravotnických profesí a profesí týkajících se vzdělávání nezletilých. Členským státům je nově uložena povinnost zaslat prostřednictvím elektronického systému pro výměnu informací o vnitřním trhu výstrahu do tří dnů ode dne vydání účinného rozhodnutí o zákazu nebo omezení výkonu těchto povolání. Orgány, které vyřizují přijímaná a odeslaná výstražná upozornění, určují členské státy. Návrh novely vzhledem ke krátké lhůtě pro zaslání upozornění určuje jako odpovědný orgán Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Návrh novely obsahuje dva nové instituty, které přispívají ke zjednodušení volného pohybu osob a přístupu k výkonu regulovaných povolání. Je to jednak otázka povinnosti uložené uznávacím orgánům uznat odborný výcvik vykonaný v jiném státě Evropské unie a dále jde o problematiku uznávání na základě společného rámce odborné přípravy a uznávání na základě společné závěrečné zkoušky z odborné přípravy. Novela také umožňuje částečný přístup k výkonu odborné činnosti, ke které je žadatel ve státu původu kvalifikován a která je na území České republiky součástí regulovaného povolání.

Celkem se navrhovaná novelizace dotýká devíti zákonů s tím, že předkládaný návrh zákona byl připraven ve spolupráci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se zástupci příslušných resortů, jejichž působností se předmětná novelizace dotýkala.

Nabytí účinnosti novely je navrhováno na 1. leden 2016 z důvodu nutnosti dodržení transpozičního termínu. Tady tedy jenom avizuji, že transpoziční termín se tak přiblížil, že je zjevné, že v rámci projednávání výborů bude muset být tato účinnost posunuta.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, v závěru svého úvodního slova si vás dovoluji zdvořile požádat o přihlédnutí k blížící se transpoziční lhůtě. Děkuji vám za pozornost a prosím o podporu tohoto vládního návrhu.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji paní ministryni. Prosím zpravodaje, kterým byl určen pan poslanec František Vácha, aby se ujal slova.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, paní ministryně myslím charakterizovala novelu velmi přesně. Já znova zdůrazním to, že transpozice by měla začít platit už 19. ledna. S tím se myslím přihlásí pan kolega Kořenek. Zákon je důležitý proto, že nastoluje pravidla, za jakých naše země uznává odborné kvalifikace získané v jiných státech Evropské unie, případně v dalších státech. Takový postup, už paní ministryně říkala, je důležitý zejména u lékařských povolání, případně i u nelékařských zdravotnických povolání, ale jsou tam třeba i profese učitelů a podobně. Takže bude zaveden evropský profesní průkaz. Tím se sníží složitost a administrativní náročnost. Dojde k inovaci automatického uznávání odbornosti. V případě zdravotnických povolání samozřejmě pacienti budou mít záruku, že ten lékař prošel nějakým procesem. Je tam i návrh na ověření jazykových znalostí, což si myslím, že třeba u lékařů i učitelů má smysl. Zjednoduší se přístup občanů do databází tak, aby si mohli zjistit, jestli lékař, ke kterému jdou, prošel tady tím uznáváním. A bude tam vzájemné posuzování a hodnocení těchto regulovaných povolání ve členských státech.

Závěrem bych tedy doporučil novelu postoupit do druhého čtení a předpokládám, že garančním výborem bude asi výbor pro vědu, vzdělání, školství, mládež a tělovýchovu. Možná že někdo navrhne současně i výbor pro zdravotnictví, ale to nechám na uvážení členů zdravotního výboru. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane zpravodaji. Ještě než otevřu rozpravu, přečtu další omluvy, které se mi zde nakupily. Paní poslankyně Nováková se omlouvá do 19 hodin. Pan poslanec Černoch 16.15 až 17.30. Pan ministr vnitra od tří hodin. Pan poslanec Korte mezi 14.30 až 16.00 z pracovních důvodů. Paní poslankyně Benešová od tří hodin z pracovních důvodů. A pan ministr Jurečka do 17 hodin, ale to mám pocit, že už jsem říkal. Tolik tedy omluvy.

Otevírám rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Kořenek a připraví se pan poslanec Lank.

 

Poslanec Petr Kořenek: Dobrý den. Já budu velmi krátký. Vzhledem k tomu, co tady zaznělo, že transpoziční lhůta končí 18. 1., navrhuji zkrácení projednání ve výboru mezi prvním a druhým čtením o 30 dnů. Děkuju.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Registruji. Prosím pana poslance Lanka.

 

Poslanec Martin Lank: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, rád bych tady zmínil jenom jednu věc, která je z hlediska tohoto jistě potřebného zákona poměrně nepříjemná a týká se to strážníků obecních a městských policií. Jakkoli požadavek na střední vzdělání s maturitní zkouškou pro strážníky, kteří nastupují do pracovního poměru, od platnosti novely zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, je jistě správný, tak bohužel tato novela zákona svými podmínkami staví některé strážníky z počátku vzniku a rozvoje obecních policií do situace, že budou mít k 31. prosinci tohoto roku, kdy vlastně končí možnost pracovat jako strážník bez středního vzdělání zakončeného maturitní zkouškou, odpracováno v pracovním poměru třeba i více jak 20 let, ale bude s nimi ukončen pracovní poměr. Jaké budou možnosti jejich uplatnění na trhu práce, si asi všichni dokážeme představit vzhledem k tomu, že věk těchto strážníků se blíží 40 letům, nebo dokonce už tuto hranici překonal, školní lavice opustili někdy před rokem 1989, kdy školní osnovy byly odlišné od těch dnešních, hlavně se to týče třeba jazykových schopností. Není rozhodně jednoduché v tomto věku zahájit studium střední školy, za studiem v mnoha případech dojíždět několik desítek kilometrů, vykonávat zodpovědně zaměstnání převážně v nepřetržitém pracovním poměru a věnovat se rodině.

Každopádně z toho, co jsem říkal, je jasné, že pro některé tyto strážníky je získání středního vzdělání s maturitou vcelku nepřekonatelný problém. To znamená, že strážníci, kteří k nabytí účinnosti nového znění zákona nesplní podmínku středního vzdělání zakončeného maturitní zkouškou a nepřetržitě pracují u obecní policie déle jak deset let, do pracovního poměru nastoupili v době, kdy postačovalo podle zákona střední vzdělání. Já si myslím, že tento zvýšený požadavek na vzdělání bohatě vynahradí svými těžce nabytými zkušenostmi z praxe.

My v tomto smyslu jsme připravili pozměňující návrh, kdy v podstatě tu podmínku maturity by mohlo nahradit podle této novely zákona podle našeho pozměňujícího návrhu, že by měl dotyčný praxi strážníka obecní policie přesahující deseti let. Myslím si, že to je vcelku rozumný návrh, že bychom tam mohli dojít k nějakému konsenzu. A možná se mnou budete souhlasit, že desetiletá praxe je rozhodně lepší kvalifikací než maturitní zkouška někde na nějaké zahradnické škole.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Faktická poznámka pana poslance Schwarze.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Dobrý podvečer, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já musím reagovat na předstupujícího kolegu pana Lanka. Chci říci, že ten podle něho pozměňující návrh je dobrý. Já si myslím, že je špatný. Z jednoho prostého důvodu. O tom se mluví pět let. Já sám jsem pracoval u městské policie sedm let se 130 lidmi a ani jeden strážník nebude odcházet proto, že nemá maturitu. Byl čas si ji dodělat. Města jim to umožňovala, dodělat maturitu. A já myslím, že by to bylo přesně obráceně. Jak bychom se koukali na ty, kteří to dodělali, ošidili své rodiny, udělali si maturitu a slouží dále? Já netvrdím, že to je patent na rozum, mít maturitu, ale teď jde jenom vyloženě o spravedlnost. Pět let s o tom mluví, dodělali si to všichni a těch strážníků, prosím, podle konsorcia městských policií bude v celé republice bez maturity 50. Víc jich nebude. To je všechno. Děkuju.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Faktická poznámka paní poslankyně Černochové. Potom pan poslanec Lank.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Hodně z toho, co jsem chtěla říct, tady řekl pan kolega Schwarz. Myslím si, že pokud by Poslanecká sněmovna při dobré vůli přijala v rámci druhého, třetího čtení pozměňovací návrh, tak už to stejně městským strážníkům nepomůže. Protože účinnost té povinnosti mít maturitní zkoušku platí od 1. 1. 2016. Sama na Praze 2 bohužel přijdu také asi o tři nebo o čtyři strážníky. Měli na to skutečně pět let a vím, že jednotliví obvodní ředitelé v Praze mají nějaký návrh řešení. A z těchto tří nebo čtyř vím, že někteří přistupují k maturitě v květnu a že vlastně když se dá výpověď z hlediska organizačních důvodů, tak že ta lhůta doběhne. Takže tohle je ještě poslední řešení, které strážníci městské policie mají. Chápu dobrou vůli pana poslance, ale už by to opravdu nepomohlo, protože tento zákon dnes projednáváme v prvním čtení. Lhůty jsou takové, že bychom to možná tím legislativním procesem ve zrychleném řízení prohnali tak, že bychom skončili třetí čtení někdy v březnu, v dubnu, Senát, pan prezident - a skutečně by jim to už nepomohlo. Tento návrh tady možná měl být před půl rokem a byl by hlasovatelný.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Faktická poznámka pan poslanec Lank. Po něm pan poslanec Ondráček.

 

Poslanec Martin Lank: Děkuji za slovo. Naprosto rozumím tomu, co tady moji předřečníci řekli, ale já si zkrátka myslím, že v současné situaci přicházet o lidi s desetiletou zkušeností nebo víceletou zkušeností a nahrazovat je čerstvými absolventy, kteří na rozdíl od nich mají pouze maturitní zkoušku k tomu potřebnou, je prostě škoda. To je všechno.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Pan poslanec Ondráček, potom paní poslankyně Černochová.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedo. Podvýbor pro policii, obecní policie a soukromé bezpečnostní služby se maturitním vzděláním strážníků zabýval více než rok a něco. Jednali jsme s mnoha řediteli městských policií, víme, jaké jsou početní stavy, jednali jsme s Ministerstvem vnitra a závěr jako takový i od ředitelů městských policií byl to, co řekl kolega Schwarz. Měli na to určitou dobu, více než pět let, myslím, že to dokonce byla lhůta osmi let. A prostě oni si to neudělali. V současné době ten stav je takový, že jednotliví ředitelé městských policií už si nabrali nové lidi, kteří už procházejí vzděláním. A od 1. 1. nedojde ke zhoršení bezpečnostní situace a ti lidé, kteří si nesplnili ten požadavek daný zákonem, prostě musí z práce odejít. Měli na to osm let. Bohužel, takový je stav. Chápu vaši snahu, ale ať jdou pracovat do bezpečnostních agentur nebo někam, kde to vzdělání není potřeba. Strážník městské policie vykonává mnoho věcí podle zákona a má srovnatelné pravomoci s příslušníkem Policie České republiky, kde maturitní vzdělání je podmínkou. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Paní poslankyně Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Opravdu by už to nebylo možné stihnout. Opakuji to znova. A jestli chceme pomoci městským neboli obecním strážníkům, aby jich v budoucnu bylo víc, tak mám jiný nápad, jiný tip. Pro městské strážníky nebo strážníky obecních policií je problém, že oni musí vlastnit svůj zbrojní průkaz. A ten mohou získat až ve věku 21 let. A pokud by se tady pro výkon povolání u těchto skupin profesí snížila ta lhůta, tak by byli více konkurenceschopní na trhu práce, resp. na trhu práce v rámci ozbrojených a bezpečnostních sborů. Protože skutečně v těch 21 letech už jsou zrekrutovaní ti, kteří chtějí působit v těchto sborech, tak jsou zrekrutovaní buď armádou, Policií České republiky, Vězeňskou službou, Celní správou, a proto lidí ochotných dělat tuto profesi, je na tom trhu míň. Takže pokud bude pan kolega navrhovat nějaký návrh, který bude řešit tuto skutečnost, tak já to mileráda podpořím.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: To byla poslední faktická poznámka. Nevidím žádnou další přihlášku do rozpravy, takže rozpravu končím. Zeptám se paní ministryně na závěrečné slovo. Není tomu tak, pan zpravodaj také nechce. V tom případě se budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Registruji žádost o odhlášení, takže vás všechny odhlásím. Prosím o novou registraci.

Jak zde již hovořil pan zpravodaj, organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu. Zeptám se, zda je zde jiný návrh na garanční výbor. Není tomu tak, budeme tedy hlasovat.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí, aby garančním výborem byl právě výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování má číslo 267, přihlášeno je 142, pro 141, proti nikdo. Tento návrh byl přijat. Tím jsme tedy stanovili garanční výbor.

 

Zeptám se, zda je zde návrh na přikázání ještě nějakému dalšímu výboru. Není tomu tak.

 

V tom případě jediné, co nám zbývá, je hlasovat o návrhu, který přednesl pan poslanec Kořenek, a to je, aby lhůta na projednání ve výboru byla zkrácena o 30 dní.

Zahajuji hlasování, ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování má číslo 268, je v něm přihlášeno 144, pro 120, proti 6. Tento návrh byl přijat a lhůta byla zkrácena.

 

Tím jsme vyčerpali bod 63, který tímto končím. Děkuji jak paní ministryni, tak panu zpravodaji.

Budeme pokračovat body 62 a 97, neboť jsme rozhodli, že budeme vést sloučenou rozpravu.

Sloučená rozprava k bodům 62 a 97
/sněmovní tisk 508 a 272/

Sloučená rozprava byla přerušena 8. 12. a můžeme tedy pokračovat. Mám zde přihlášky ještě z 8. 12. Jako první pan poslanec Lank, pak pan poslanec Benda, potom paní poslankyně Nováková. S přednostním právem si přeje vystoupit pan ministr - a pan poslanec stahuje? (Poslanec Lank z pléna: Já už tuhle byl.)Ano, výborně, tím pádem pan poslanec Lank už hovořil. Pan ministr si přeje využít přednostního práva, tak mu přednostní právo udělím.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem vás dnes přišel požádat, abyste spolu se mnou zastavili likvidaci jednoho okresního města ročně. Města jako třeba Svitavy, Pelhřimov, Benešov nebo Jičín mají jen o trochu méně obyvatel než 18 tisíc lidí, kteří každý rok zemřou na nemoci spojené s kouřením. Největším zabijákem kuřáků není přitom rakovina plic, to je rozšířený omyl, ale nemoci srdce a cév, například infarkt myokardu nebo mozková mrtvice. Z celkového počtu úmrtí ročně je to pak přitom jeden z pěti, který zemře na nemoci spojené s kouřením. Jen dnes zemře 50 kuřáků, kteří si život zkrátili o mnoho let. Pomozme to zastavit! Přinesl jsem si dnes s sebou rekvizitu, kterou každý z nás zná. (Na řečnický pult postavil pohřební urnu s nápisem "Kouření může způsobit pomalou a bolestivou smrt".) Pohled na ni není příjemný nikomu. Průměrný kuřák se k ní svým rozhodnutím přiblíží o 15 až 18 let. Já ale odmítám, aby s sebou do hrobu kuřáci brali i lidi, kteří nechtějí. Pasivní kouření způsobí u kuřáků 30 % rakovin plic. To přeci není normální!

Jinak je to také odpověď na argumenty kolegů z ODS. Říkají, že je svoboda a každý má právo si vybrat, zda půjde do restaurace, kde se kouří, nebo kde se nekouří. A jak tenhle náhled na svobodu platí pro zaměstnance, kteří nekouří a přitom jsou rádi, že vůbec nějakou práci sehnali? Ne, jsem si jist, že tohle ohánění svobodou není správné a dosti kulhá. Jsou snad nesvobodní Britové nebo Irové nebo Italové?

Dovolte mi ještě po základních faktech i vám něco ukázat. Teď je to ve Sněmovně moderní, a tak jsem i já šel s dobou. Několik obrázků, co způsobuje kouření. Nejsou to příliš hezké záběry. Takto vypadají plíce kuřáka na sekčním nálezu. (Ukazuje.) Mohl bych se zeptat a mohl bych vám ukázat obrázek plic nekuřáka a kuřáka a vyzvat: najděte devět rozdílů, ale to už by bylo přílišné zlehčování tohoto tématu.

Jsem si jist, že pokud teď někdo z vás váhal s podporou protikuřáckého zákona, tak teď už ten zákon jednoznačně podpoří, možná když se dívám na kolegu Zavadila i mistra Jandáka, tak ti pro to asi hlasovat nebudou, ale pevně věřím, že většina ano a že podpoříte, aby tento návrh prošel do druhého čtení. Děkuji a rekvizitu odnáším s sebou. (Potlesk některých poslanců.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Je evidentní, že vystoupení pana ministra s rekvizitou vyvolalo mnohé reakce, takže nejprve faktické poznámky. Kolega Zavadil, kolega Jandák... Faktickou poznámkou? Pokud uplatňujete přednostní právo, pane zpravodaji, tak až po faktických poznámkách. Potom pan kolega Stupčuk s faktickou. Prosím, dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, pardon, ještě je tu jeden ministr, takže vážená části vlády, a ještě jeden.

Pane předsedající, ve své podstatě mě pan ministr skoro vyvolal. Já jsem takový kuřák, který kouří pět až osm cigaret denně, čili nejsem vášnivý kuřák, ale na celé protikuřácké kampani mi vadí několik věcí. Není férová. Proč se neříká také, že umírají lidé v 96 letech a kouří každý den 40 cigaret denně? Proč se neříká, že umírají občané v 86 letech a kouří 30 cigaret denně? Tohle jsem nikde nečetl! Proč se neříká a proč ministr financí, který tedy tady zrovna není, by neměl chtít, aby na těch krabičkách, kde je vážné varování, že kouření škodí zdraví, se zároveň objevila věta: ministr financí poníženě děkuje? Protože to jsou dvě věci, za něž potřebujeme poděkovat. Za prvé, do státního rozpočtu teče 50 miliard, ale to je věc dejme tomu jiná. A pak to, že - a to ani raději říkat nebudu.

Takže já v tom nevidím úplnou férovost, a proto také pro ten zákon hlasovat nebudu. To říkám poctivě a férově a samozřejmě se budu ještě zabývat dalšími věcmi, a to je to, že zamezíme kouřit ve vesnických hospodách, kde je to pro mě poměrně dost obtížné. Když si představím, jak to na vesnické hospodě chodí, kde já jsem dokonce na jedné vesnické hospodě pingloval chvíli, abych si přivydělal nějakou korunu, takže si neumím představit, že tam ti lidé nebudou kouřit. Ale to je věc do jiných debat, takže jenom jsem musel vystoupit, protože to tak cítím.

Já vám děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Kolega Jandák - faktická poznámka, potom kolega Stupčuk.

 

Poslanec Vítězslav Jandák: Nebojte se, nebude to legrace. Ne. Vážený pane ministře prostřednictvím předsedajícího, dobře jste to řekl, ještě lépe jste to ukázal. Já s vámi se vším souhlasím, přesto kouřit nepřestanu. Ale to jsem říct nechtěl.

Chtěl jsem říct jednu věc, vážený sbore zákonodárný. Uvědomujete si, kolik tu leží podstatných zákonů? Zákon o prokazování majetku, zákon o referendu a mohl bych jmenovat. My jsme sem přišli a všichni jsme začali bojovat proti korupci, za dobro, za všechno, a pak to smete jeden, který bojuje za zdraví. Já si myslím, že bychom se skutečně měli vrátit k tomu, co tu leží více než rok, a potom, až bude pohoda, nikdo nebude krást, tak by lidé měli přestat kouřit. Myslím si, že tak by to mělo být. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Mám zde ještě tři faktické poznámky - pan poslanec Stupčuk, potom paní poslankyně Marková a potom pan poslanec Lank. Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já se přiznám, že jsem po vystoupení pana ministra vůbec nepochopil, co je logikou návrhu toho zákona, jestli to je ochrana společnosti před kouřením zahrnující i ty kuřáky, protože pokud tomu tak je, tak já bych očekával ve vystoupení ministra zdravotnictví především to, že bude apelovat na to, aby se tady omezila strana nabídky, a to se tady v žádném případě neděje. A v tom je to největší pokrytectví zákona, že na jedné straně my tady vůbec nevytěsňujeme z veřejného prostoru tu dostupnost tabákových výrobků, a na druhou stranu pak naopak z veřejného prostoru chudáky konzumenty, kteří si to platí s požehnáním státu. A to jsem od počátku říkal a tvrdím, že to je nefér.

Pokud hodnotovým základem toho zákona je to, že má chránit nekuřáky před kuřáky, tak pak jsem tady již v minulých vystoupeních upozorňoval na to, že tak lze dosáhnout pomocí stavebně technických prostředků, toho oddělení, kdy kuřáci si mohou kouřit ve stavebně technicky oddělených prostorách a vůbec nepřijít do styku s nekuřáky. A pokud je tedy problém s personálem, tak samozřejmě buď takové prostory, kde se kouří, můžou být bez obsluhy, anebo tam bude obsluhovat personál, který také kouří. Jinými slovy chci říct, hledejme takové řešení, a myslel jsem si, že to je vždy účelem i politiky, hledat řešení, které usmiřuje různé zájmy ve společnosti a snaží se najít nějaký nejvyšší společný jmenovatel a hledat konsenzus k tomu, jak vyhovět, v tomto případě oběma skupinám, přičemž připomínám, že ta jedna ze skupin není rozhodně nepočetná. Je to 34 % dospělé populace, která pravidelně užívá tabákové výrobky. (Předsedající: Pane poslanče, skončil vám čas pro faktickou.)

Takže chtěl bych ujasnit, co je hodnotovým předmětem tohoto zákona. Díky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní má k faktické poznámce slovo paní poslankyně Soňa Marková. Ještě než přistoupí k pultu, konstatuji, že pan poslanec Holík ruší omluvu z dnešního jednání. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Soňa Marková: Hezké odpoledne, dámy a pánové. Moje poznámka směřuje k tomu, abychom tady přestali z toho dělat divadlo. Přece tento zákon není o tom, že tady někdo zakazuje dospělým kuřákům holdovat svému zlozvyku. O tom ten zákon přece vůbec není. Ten zákon je o ochraně především dětí a mládeže před škodlivými účinky návykových látek, nejenom tabákových výrobků, ale i alkoholu a dalších a dalších návykových látek. Prosím, prosím, nebavme se o tom v téhle té rovině. Bavme se o tom, že chceme skutečně naše děti a mladé lidi před tímto zlozvykem ochránit. Ti, co už ten zlozvyk mají, tak teď už je na nich, co s tím budou dělat. Prosím, upřednosťme hodnotu zdraví jako nejvyšší hodnotu, která pro nás skutečně něco znamená. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Soně Markové i za dodržení času. Nyní pan poslanec Martin Lank také s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Lank: Já nevím, ale opravdu je tady někdo, kdo skutečně věří tomu, že tím, že se zakáže kouřit v restauracích, tak nějak výrazně prospějeme tomu, že se tady snad nebude kouřit vůbec nebo že všichni zázračně ožijeme a budeme všichni krásně zdraví? Znovu připomínám, v Itálii čtyři roky po zavedení zákazu kouření v restauracích pokles nemocí souvisejících s kouřením o dvě desetiny procenta. Tak jestli chcete takhle bojovat o zdraví, no tak to bude ještě hodně dlouho trvat.

Druhá věc. Pokud nějaký nekuřák z řady restaurací si prostě vybere tu kuřáckou a trvá na tom, že tam bude sedět, ať se na mě nikdo nezlobí, tak podle jaksi darwinovských principů, já si myslím, že pořád se sám může vyřadit z genofondu.

A za třetí. Děkuji panu ministrovi, že se pochlapil a konečně nám sem přinesl pořádný popelník.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Lankovi. Nyní ještě faktická poznámka paní poslankyně Černochové, potom pan zpravodaj s přednostním právem. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Jana Černochová: Jestli si pan ministr zdravotnictví myslí, že by někteří lidé měli přestat kouřit, já si myslím, že by někteří lidé měli přestat pít. (Smích a zatleskání.) Ale mluvím o tom ze zkušeností dlouholeté komunální političky. Na Praze 2 máme skutečně více než 50 % nekuřáckých restaurací. A zvu pana ministra na Prahu 2, aby se mnou prošel v 11 hodin, o půlnoci některé úzké ulice, které v rezidentní části Prahy 2 máme. Jak to vypadá na těch ulicích? Jestli si pan ministr myslí, že skutečně lidé se toho zlozvyku zbaví jeho zákazem, tak se mýlí. Ti lidé naopak kouří před těmi provozovnami, kouří tam i během dne, kdy chodí děti do škol, do školek a na dětská hřiště. Takže naopak to, že se kuřáci vyženou na ulici, tak ve svém důsledku bude znamenat přesný opak toho, než si pan ministr přeje.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byla paní poslankyně Černochová. Faktické poznámky ještě přibývají. Nejdříve paní poslankyně Olga Havlová, poté pan poslanec Kalousek, potom paní poslankyně Hnyková, potom další. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Olga Havlová: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já osobně jsem nekuřák. Nekouřím 30 roků. (Smích.) A musím se tady těch kuřáků zastat. Já osobně si myslím, že to, co tu říkala přede mnou paní poslankyně Černochová, je ten problém. My vyženeme kuřáky na ulici, a mně daleko více vadí, že se na ně budou dívat ty děti, před kterými chceme chránit to kouření, a naopak necháme volné restaurace, kde se kouřit nebude. Mně daleko více vadí, když je nepořádek všude na ulicích, rozházené vajgly, přecházím přes přechod, málem mě kuřák s cigaretou v ruce propálí bundu, než když bude sedět někde v restauraci, a dneska si může vybrat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Havlové. Pan kolega Kalousek ruší svoji přihlášku k faktické poznámce, tedy paní poslankyně Hnyková, připraví se paní poslankyně Válková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, chtěla bych se k tomuhle vyjádřit taky. Já nevím, jestli nás kuřáci nás nekuřáky - já patřím do té druhé skupiny, celý život nekouřím a kouřit nebudu - a jestli nás přesvědčují o tom, abychom vás podpořili. Já vás prostě nepodpořím, protože si myslím, že je to zdraví škodlivé, a vyznávám životní filozofii, že zdraví je to nejdůležitější.

Ale chtěla bych se připojit ke kolegyni Markové. Tento zákon není jenom o kouření, ale je také o návykových látkách. Zvedá se číslo lidí, a obzvlášť mladistvých, kteří jsou na těchto návykových látkách závislí. Já jsem sama v Libereckém kraji pořádala dva semináře k této problematice a vidím, jak je to velmi škodlivé. Měli bychom především myslet na komplexnost celého zákona a ne se jenom specializovat na to kouření. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Hnykové. Nyní paní poslankyně Válková také s faktickou poznámkou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, já jsem obyvatelkou Prahy 2 a paní poslankyně Černochová, prostřednictvím pana předsedajícího, tady řekla některé skutečnosti, které vnímám trošku jinak. Možná že nechodím stejnými ulicemi. Ulice na Praze 2 jsou poměrně čisté, žije se na Praze 2 velmi dobře a žije se tam o mnoho lépe právě proto, že čím dál tím větší počet restaurací se stává nekuřáckými. Ale ty kuřácké restaurace i s těmi takzvaně stavebně oddělenými prostorami opravdu nejsou dobré pro nekuřáka a o to méně samozřejmě pro personál.

Jinak se připojuji ke všem, kteří tady hovořili o tom, že nemáme zužovat ten pohled jenom na předkládanou novelu na kouření, resp. zákaz kouření v restauračních prostorách, nebo ve vnitřních prostorách restauračních zařízení, že jde o mnohem komplexnější zákon. A i z tohoto důvodu by Poslanecká sněmovna už měla o něm tento den rozhodnout - ať tak, či onak.

A jinak prostřednictvím pana předsedajícího k panu poslanci Jandákovi jenom poslední větu. Myslím si, že nic důležitějšího než ochrana života a zdraví není na pořadu jednání nejen v Poslanecké sněmovně, ale i v jiných institucích a orgánech, které mají možnost nějakým způsobem zasáhnout do života veřejnosti. Takže si myslím, že naopak bychom se měli ochranou těchto statků zabývat prioritně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Válkové. Vyvolala další vlnu faktických poznámek, takže pan zpravodaj ještě počká se svým přednostním právem. Nyní paní poslankyně Černochová, poté pan poslanec Kostřica, poté pan poslanec David Kasal. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Já vaším prostřednictvím děkuji paní profesorce Válkové za kompliment. Já jsem to myslela tak, že pokud skutečně v nočních hodinách se vytlačí kuřáci z těch kuřáckých restaurací, ne z těch nekuřáckých, na ulici, tak to skutečně bude znamenat nárůst narušení veřejného pořádku. Mně už takhle chodí celá řada stížností právě před těmi kluby. Já vím, že vy jste obyvatelkou - prostřednictvím pana místopředsedy - Nového Města, já jsem obyvatelkou Vinohrad. A vy tam máte několik klubů, kde každý týden dostávám přesně tyto podněty, že lidé díky tomu, že ten klub je nekuřácký, stojí v nočních hodinách před těmi provozovnami. A bohužel je to Trojická ulice, která, se shodneme, nepatří mezi nejširší. Stejně tak je to v jiných lokalitách v Praze 2.

Nechci tady teď řešit a rozvíjet komunální témata, ale skutečně bude se to dít v mnohem větší míře a my jako starostové městských částí nebo obcí s tím budeme mít obrovské problémy, protože lidé se budou obracet s těmi stížnostmi na nás a my jim pak těžko budeme vysvětlovat, že zákonodárný sbor se rozhodl vyhnat kuřáky, u kterých jinou represí neomezil možnost sehnat si cigaretu, vyhnal je na ulice. A naopak na ulicích je ten jejich nešvar mnohem více vidět.

Takto jsem to myslela a jenom se omlouvám, že zdržuji, ale potřebovala jsem to paní profesorce Válkové takto dovysvětlit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času k faktické poznámce. Další faktická poznámka pan poslanec Rom Kostřica. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo. Rozhodl jsem se, že nebudu vystupovat, nicméně dovolte mi aspoň jednu věc z pozice lékaře, který se denně zabývá léčbou nádorů hlavy a krku, které jsou ve velké části způsobeny právě kouřením. Víte, když člověk mluví s pacienty, kteří jsou těsně před koncem, a oni to vědí, protože dva dny předtím zemře na podobné onemocnění soused ve vedlejším pokoji, ten vykrvácel. Ti pacienti, ty nádory se rozpadají, ty páchnou. Tam nikdo nechce přijít k tomu pokoji. Lidé se tomu vyhýbají.

Tito lidé nejsou schopni, aby se o ně starala jejich rodina, protože je to příliš zatěžující. A věřte mi, že celá řada, a spousta pacientů, když jsem s nimi mluvil, tak oni řekli: Že já jsem, a teď řekli škaredé slovo, za které bych dostal finanční pokutu, ty cigarety, že jsem se jich nezřekl. Protože vidí ty následky.

Takové to budu kouřit dál, to je takové to frajerství, které skutečně většina lidí má, ale je to v době, dokud nedojde k nádoru. Tam je pořád nějaká šance. Ale pokud dojde k tomu, a oni to vědí, že konec se blíží, že je neodkladný, a bývá to krvácení, rozpadající se nádory, to je opravdu věc, která je, myslím, strašlivá, a z toho důvodu já jakýmkoli způsobem podporuji kterékoli opatření, které by snížilo přístup a možnost celé populace ke kouření. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kostřicovi. Další faktická poznámka pana poslance Davida Kasala. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, pane předsedající. Já bych navázal na některé své kolegyně, které tady poukazovaly nejenom na kouření, ale i na ostatní látky. Dovolte, abych vám řekl pár čísel z jednoho malého okresního špitálu, která jsou za zhruba čtyři roky. Na dětském oddělení se hospitalizují opilé děti, protože opilé děti nemohou být hospitalizované na záchytce, a když vám řeknu, že za ty čtyři roky jich bylo 76, z toho 35 dívek, 36 chlapců. Nejmladšímu bylo 8 let, nejstarší 17 let a rozsah promile byl od 0,8 do 3,47. Tady se nebavíme jenom o kouření, ale bavíme se i o tomto. Chci jenom upozornit, že to je vrcholek ledovce. To jsou ti, kteří jsou přivezeni rychlou záchrannou službou, a mnohem větší část lidí zůstává doma, kde se o ně starají většinou rodiče. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kasalovi. Další faktická poznámka pana poslance Janulíka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Kolegyně, kolegové, mně to nedá. Není to úplně z mé hlavy. My jsme se o tom bavili s kolegou, ale mě tak napadá, my jsme tady z rukou ministrů viděli, když se projednávají finanční otázky, viděli jsme účtenky. Viděli jsme urnu. Už se tady kouřilo z elektronické cigarety. A mě tak napadá, co uvidíme, až se bude projednávat zákon o regulaci prostituce. (Smích, potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janulíkovi i za dodržení času k faktické poznámce. Lékaře vystřídá paní poslankyně Lorencová a připraví se pan poslanec Koskuba, také k faktické poznámce. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Prosím sněmovnu o klid.

 

Poslankyně Jana Lorencová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, musím říct, že opravdu nerada, ale musím přiznat, že souhlasím s názory kolegů zprava, protože považuji za naprostou anomálii, abychom předstírali takový zájem o blaho a zdraví našich spoluobčanů, že jim prostě zakážeme, jednoznačně jim zakážeme, aby kouřili a nebo třeba popíjeli alkohol. Protože alkohol je návyková látka? Je. Jestliže do baru půjdu a budu si chtít zapálit - já chci přestat kouřit, předesílám. (Smích několika poslanců.) Jestli půjdu do baru a budu si chtít zapálit, asi nebudu očekávat, že tam bude hejno malých dětí, že si tam rodiče budou vodit děti kvůli tomu, aby tam dýchaly kouř. To si neumím představit. Ale umím si představit péči majitele restaurace, který oddělí od sebe prostor pro kuřáky a prostor pro nekuřáky, a to ještě bude v nevýhodě oproti těm, kteří budou mít restaurace pouze nekuřácké. Protože i těch, víme dobře, těch nekuřáckých restaurací přibývá. Takže není to proto, že kouřím a že chci přestat kouřit. O tom to není. Je to o tom, že každý má mít právo volby. A to právo volby tady je dostatečně zaručeno.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Lorencové. Nyní pan poslanec Koskuba také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, už jsem k tomuto návrhu zákona vystupoval několikrát a jistě mě nikdo jako doktora nebudete podezřívat z toho, že bych zde popřel fakta o škodlivosti kouření. Nicméně my zde ve vší úctě k panu ministrovi skutečně neřešíme důsledky požívání, krom jiného, tabákových výrobků. My zde pouze někoho omezujeme. Protože jestliže chcete i to, co řekla moje ctěná kolegyně Soňa Marková, jestliže toto vše myslíme vážně, musíme jít dál. Ano, kolega Kasal tady hovořil o tom, jak dopadají naše děti, a též jako lékař o tom něco vím. Ale pak, vážení, budeme muset jít ještě dál. Když tedy kuřáky nezakážeme a nezlikvidujeme jako sociální skupinu a vyženeme je pouze na chodníky, tak se budeme muset vrhnout ještě dále. Budeme se muset vrhnout do vozidel, kde jestliže v autě jede nekuřák a stačí tam jeden jediný kuřák, který v tomto uzavřeném prostoru na ucpané D1, za kterou platí poplatky, kouří celý den, tak ti tři v tom voze jsou na tom ještě hůř než v restauraci. A takto bych mohl pokračovat. Zakažme zahrádky, aby děti neviděly, že lidi venku chlastají.

Kam, lidi, až zajdeme? Budeme zde projednávat zákon, kde budeme kontrolovat kotle. Myšlenka jistě ctihodná. No tak pojďme, odložme tento zákon a zamysleme se, jestli když půjdou kontrolovat kotel na pevná paliva, rovněž nezkontrolují, jestli rodiče před dětmi nepijí a nekouří. Tam je totiž ta alfa a omega. V rodině! A to my tady tímto zákonem ve vší úctě nezachráníme. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Koskubovi. Čas mu vyšel. Nyní s přednostním právem pan zpravodaj. Chvátám, aby se nepřihlásil někdo k faktické poznámce. Připraví se pan poslanec Benda. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Jaroslav Krákora: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane místopředsedo, jsem trošku rozčarován někdy z té diskuse. Budu také velice stručný.

Samozřejmě že jako pediatr, lékař a člověk, který 60 let nekouří, nemám pro kuřáky žádné pochopení a nejsem tolerantní vůči kuřákům a nebudu. A souhlasím plně s názorem, nechci se opakovat, co tady řekla paní kolegyně Marková i paní kolegyně Hnyková.

Jednak tady mám takové čtyři poznámečky. Že nabídka není regulována, to není pravda. Podívejte se do toho zákona. Někdo tady říkal z kolegů, je regulována, třeba omezuje se počet prodejních automatů. Místa, kde můžou být a prodávat se cigarety atd. To v tom zákoně je. Byla tady nesprávná myšlenka, že zákaz kouření v restauracích přece nemůže omezit počet kuřáků v ČR. Může. Je tam udáván statistický údaj ze severských zemí a z Nizozemí, kde když se zakázalo kouření v restauracích, tak kouření ve společnosti pokleslo o 10 až 20 %. My jsme tam dali jasně číslo, že český národ je trošku specifický, tak tady bychom počítali spíš se 3 až 5 %. Protože... myslím, že i sněmovna je odrazem trošku národa.

Dále bych řekl, že samozřejmě škodí pasivní kouření a my musíme ochránit děti před pasivním kouřením. V domácnostech by to samozřejmě bylo správné. Kdysi to navrhoval i Boris Šťastný jako předseda výboru v minulých letech, jenže to samozřejmě kontrolně zakázat kouření v domácnostech je asi o ničem. Musíme chránit občany, musíme chránit děti, musíme ochránit těch 20 tisíc zaměstnanců, kteří pracují v pohostinství a pracují v kuřáckém prostředí a oni nekouří. Jak oni k tomu přijdou? Mají si hledat jiné zaměstnání? Není jiné zaměstnání.

A za další jsem chtěl jenom stručně říct, že statisticky dáno je 78 % občanů ČR - občanů ČR, tzn. včetně kuřáků - pro to, aby kouření v restauracích bylo zakázáno.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. A nyní pan poslanec Marek Benda, připraví se paní poslankyně Nina Nováková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře - už poslední. Je vidět, jak to vládu enormně zajímá.

Vážené dámy, vážení pánové, já už jsem minule vystupoval poměrně rozsáhle. Myslím, že jsem tam zůstal omylem přihlášen z minula, ale využiji toho, protože po poslouchání tady těch faktických poznámek jsem si říkal, že přece jenom stojí za to ještě na chvíli vystoupit.

Poznámka první k paní poslankyni Hnykové, ale i k panu ministrovi. Ten návrh zákona se jmenuje vládní návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Obecně návykových látek. Přesto kromě tabáku a alkoholu neřeší vůbec nic. Ostatní návykové látky neřeší. Já jsem tady na to upozorňoval už minule. V té rozpravě byla řada iniciativ ze strany obcí a já to náhodou vím, protože bydlím na Praze 4 a v Nuslích, kde s tím máme veliký problém. Jestli by součástí takového návrhu nemělo být i řešení těch takzvaných šleháren nebo místností, kde je možné podávat substituční léčbu drogově závislým, aby opravdu nebyli přímo před školami, přímo před kostely, přímo v místech, kde se pohybuje velké množství dětí. To je ten problém, že vytlačujeme ty lidi na ulici. Ale to je problém, který přece fakticky směřuje i k tomuto návrhu regulace kouření. A už tady na to poukazovali někteří mí kolegové. Který směřuje k tomu, že místo toho, aby lidé, kteří jsou na kouření závislí, seděli někde v uzavřených prostorech, tak jsou vytlačováni na ulici, kde jednak, jak už někdo říkal, zůstávají ty vajgly, ale dejme tomu, že dobře, tak tam budou restaurace dávat popelníky, i když to zatím nedělají, a restaurace, které znám ve svém okolí a jsou nekuřácké, tak nějak zapomínají dávat ven popelník. Ale kde je ty děti procházející i v poměrně brzkých večerních hodinách domů uvidí mnohem spíš, než když budou sedět v té restauraci, a předpokládám, že pak jejich rodiče je budou brát do nekuřáckých restaurací. Takže pokud chceme, aby ten příklad nebyl viděn na ulici, tak je úplný nesmysl vytlačit kuřáky z restaurací. Protože jediné, co se stane, je, že půjdou na ulici před restauraci a tam na ně naopak děti uvidí. To je poznámka první.

Poznámka druhá. Ta debata tady bohužel běží zoufale mimoběžně. A ukázal nám to teď pan ministr se svými urnami a fotografiemi, ale v podstatě vystoupení drtivé většiny lékařů, kteří vystupují a říkají: kouření je škodlivé. Já jsem sice v roce 1995 rozesílal jako svoji novoroční PF slavný citát Winstona Churchilla, tuším z roku 1953: Četl jsem tolik špatného o kouření, že jsem se rozhodl přestat číst. Ale jsem ochoten přistoupit na to, že máte pravdu v tom, že kouření je škodlivé. Z toho ale neplyne vůbec nic pro tento návrh zákona. Vůbec z toho neplynou žádné závěry pro to, jestli ho máme zakazovat v restauracích, jestli máme zakazovat soukromým provozovatelům, aby si doma dělali... tam je to v podstatě u nich doma, i když je to provozovna, aby si doma dělali, co si dělat chtějí. Buď řekněte, že je to tak škodlivé, že to zakážete celé populaci, že je to takové zlo, že je třeba s tím začít bojovat jako s drogami. Já to pokládám za velmi nerozumný nápad, ale to by bylo jediné logické vyústění toho, s čím tady si stoupáte s urnami a fotkami. Říct je to takové nebezpečí pro zdraví, že se to musí zakázat. Zakázat jako drogy a stíhat každého, kdo by to tady chtěl distribuovat. Dobře víte, že to nikdy neuděláte, protože státní rozpočet ministra financí by v tu chvíli klekl a už by ho nikdy nesestavil. Takže se hraje takový podivný alibismus jako: budeme říkat, že to je smrtelně nebezpečné, smrtelně nebezpečné pro kuřáky a smrtelně nebezpečné i pro každého, kdo se kolem nich jenom mihne, ale současně to nezakážeme. Já si myslím, že buď se má říkat A, nebo B. A budeme jenom soukromým provozovatelům rozkazovat, co oni mají dělat nebo nemají dělat ve svých podnicích. Navíc ještě tedy způsobem, a dostaneme se k tomu - pan ministr už připustil, že vypustí elektronické cigarety, to jsem velmi rád. Doufám, že časem připustí, že povolí v nekuřáckých nebo ve smíšených restauracích kuřácké místnosti, protože ve všech ostatních veřejných prostorech je povoluje. Překvapivě veřejné instituce, letiště, všichni smějí mít kuřácké prostory, jediný, kdo je opravdu nesmí mít, jsou restaurace. To je také pikantérie, které nevím, jestli si je pan ministr vědom, ale připadá mi naprosto nelogická a má být tím, o čem se bude diskutovat mezi prvním a druhým čtením.

Přes víkend mi přišel ještě jeden dopis, který s dovolením aspoň krátce ocituji. Není dlouhý a zaujal mě jenom proto, že ten pán se představuje, je to mailem, takže to nemůžu samozřejmě ověřit, že ten pán se představuje jako volič lidové strany, který nám děkuje za to, že se ho zastáváme a že jeho vlastní strana se ho není schopna zastat. Ale krátce ocituji, v čem je problém. "Vážený pane poslanče. Děkuji vám za dosavadní nesouhlasná stanoviska ve věci plošného zákazu kouření v restauracích. Jste jediná strana, která drží tento jednotný postoj. I já si myslím, že lidé nejsou hlupáci a mohou si vybrat, do které restaurace půjdou či ne. Je to věc osobní svobody. Já sám jsem nekuřák, ale nikomu nechci kouření zakazovat. Každý má dostatek informací, aby se mohl svobodně rozhodnout, zda kouřit či ne, a zároveň přijmout důsledky svého rozhodnutí. Jde jen o to neobtěžovat kouřením nekuřáky. Včera jsem sledoval argumentaci pana poslance Vyzuly, který neustále zdůrazňoval, že nechce zakazovat kouření, pouze chrání nekuřáky před škodlivými dopady kouření. Zajímalo by mě, zda se někdo z těchto ochránců zdraví nekuřáků ve Sněmovně zamyslel, kam půjdou kuřáci kouřit, až jim to v restauraci bude zakázáno. Já sám bydlím v Pardubicích nad jednou takovou restaurací, která má prostor pro tři sta lidí. Pokud projednávaný zákon projde, budou hosté této restaurace kouřit přímo pod našimi okny, a to celodenně, protože provoz je nepřetržitý. Nejedná se jen o tuto restauraci. Takových restaurací, jejichž hosté kuřáci budou vyfukovat dým lidem do oken, je plno. Analyzoval někdo ze zastánců zákazu kouření z řad poslanců stran zastoupených ve Sněmovně tento fakt? Prosím vás, zmiňte tento problém ve Sněmovně při dalším projednávání zákona nebo tím někoho pověřte. Skutečně nechci mít trvale zavřená okna a pořizovat si nucenou ventilaci a filtraci do bytu." To je jenom citace jednoho pána, který na to kouká z problému toho, že on bydlí nad restaurací a bojí se přesně toho, čeho se bojím já taky, že nedává žádný smysl vytlačit kuřáky ven na mráz, aby tam stáli jako příklad dětem a kouřili lidem do oken.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Teď budeme pokračovat, budou dvě faktické poznámky. A ještě přečtu omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se pan poslanec Šarapatka od 17 hodin do 17.45, pan poslanec Rais se omlouvá nebo omlouval od 15.30 až 16.30 a paní poslankyně Květa Matušovská od 17.30 do konce jednacího dne.

Nyní faktická poznámka pana poslance Roma Kostřici, připraví se pan poslanec Martin Lank a potom budeme pokračovat v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo, budu velmi krátký. Mě k tomu vyprovokoval jenom příspěvek pana poslance Bendy. Já se domnívám, že děti někdy vidí kouřící lidi. Mně to připadá jako relativně komické.

A ještě bych chtěl poukázat na jednu věc. Byl jsem před dvěma lety v Tokiu, možná že půjdeme také tím směrem, ale v Tokiu, tam si nezakouříte běžně na ulici. Tam jsou opravdu místa, která jsou vyhrazena pro kuřáky. Jsou nějak označena, já jsem to nepochopil jak, protože jsem to nebyl schopen v těch jejich znacích samozřejmě přečíst, ale tam se všichni ti kuřáci shromažďují a velmi disciplinovaně tam kouří. A v New Yorku třeba, v Central Parku, což je obrovský prostor uprostřed velkého města, tam je také zákaz kouření. Tak jenom takovou krátkou poznámku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kostřicovi. Nyní pan poslanec Martin Lank také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Lank: Děkuji za slovo. Víte, já jsem tady na to upozorňoval už minule, a už to tady máme zase. Prosím vás, přestaňme ohýbat ta čísla. Tady těžko můžeme operovat tím, že chráníme zájmy 20 tisíc zaměstnanců v restauračním průmyslu. Když 60 % restaurací je nekuřáckých, tak tohle číslo prostě nemůžeme brát tak, že se to týká všech. Ale budiž.

Sedmdesát osm procent občanů je prý podle průzkumu pro zákaz kouření v restauracích. No jasně. Kdyby ta otázka takto byla položena mně, tak já na ni také odpovím že ano. Ale ono je to přece jenom trošičku jinak. Kdyby ta otázka zněla tak, jak to ve skutečnosti je: bude zakázáno kouřit prakticky úplně všude a prostě si tu cigaretu nedáte nikde, ani v pivnici, vinárně, kavárně, tak já si myslím, že lidé by si už tu odpověď možná rozmysleli trošičku jinak.

Jestli chcete skutečně něco udělat pro ochranu zdraví, tak proč se nevydáme podobnou cestou jako tuším Slovensko. Proč nezakážeme kouření v automobilech, kde cestují lidé mladší 18 let? Já si myslím, že to dává smysl.

A pokud chceme udělat něco pro ty zaměstnance, tak můžeme navrhnout, aby žadatel o práci nepřišel o podporu na úřadu práce, pokud tu práci odmítne z důvodu, že nechce pracovat v kuřáckém prostředí. To jsou věci, které podle mne dávají smysl. A touhle cestou bychom se měli vydat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Lankovi. Pokračujeme v rozpravě. Paní poslankyně Nina Nováková je v tuto chvíli nepřítomna, takže její přihláška propadá. Pan poslanec Radim Holeček se ujme slova a připraví se pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radim Holeček: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, řada poslanců tady do dlouhé debaty - a ta debata byla hodně dlouhá, já čekám vlastně už, přihlásil jsem se jako první, ale bohužel v té devadesátsedmičce, takže až teď na mě došla řada - řada poslanců do té dlouhé debaty vnesla osobní pohled. To se mi vždycky líbí. Byli tady kuřáci za nekouření, kuřáci za kouření a já se pokusím do toho vnést také svůj pohled. Například kolegyně Hnyková, vaším prostřednictvím, celoživotní nekuřák, bojuje všemi deseti za nekuřáky.

Pan zpravodaj řekl, že nemá s kuřáky slitování. No a já jako celoživotní nekuřák říkám, že s nimi slitování mám. Kuřáci jsou totiž nejdisciplinovanější dobrovolní plátci daní. S nadsázkou se dá říci, jsou to dobrodinci národa, tak jak jim říkal Sir Humphry v Jistě, pane ministře.

Já jsem absolutně celoživotní nekuřák. I tak vládou a poslanci připravovaný návrh na úplný zákaz kouření v restauracích a jiných soukromých místech - tento návrh mi vadí už z principu a mého přesvědčení. Tento návrh jde totiž zcela v duchu současné doby plné zákazů, monitorování života občanů. Zkrátka už nám přituhuje. Zákaz kouření na veřejných místech byl namístě. Jsou totiž taková místa, kterým se já jako nekuřák nevyhnu, abych byl obtěžován kouřem. Tento zákaz ale zasahuje do svobodného nakládání se soukromým vlastnictvím. Je na majiteli restaurace, jestli svůj podnik zařídí jako nekuřácký, kuřácký či s oddělenými prostory a které zákazníky chce svojí službou oslovovat. A je na mně, jestli se rozhodnu do takového podniku jít, nebo ne. Nikdo mě nenutí. Přirozená poptávka v posledních letech přirozeně způsobila, že čím dál víc restaurací či kaváren je nekuřáckých a je tomu tak dobře. Existuje také celá řada aplikací pro chytré telefony, kde se dozvím předem, jestli jde o kuřáckou, polokuřáckou či nekuřáckou restauraci. Zkuste některou z těch aplikací.

Občas ve vyhrocené debatě na toto téma zaznívá argument, že stát přece také hygienickými normami reguluje fungování byznysu s pohostinstvím. Nicméně rozdíl v tom, jestli jako zákazník nemám příliš dobrou šanci zjistit, já jako zákazník nemám možnost zjistit hygienické podmínky, jaké panují například v kuchyni restaurace. Ale jestli je ten podnik kuřácký, nebo ne, prostě jednoduše vím.

S podobnými nápady nadmíru regulovat lidské chování se teď bohužel roztrhl pytel. Paní ombudsmanka například nechce, abych si podle svého uvážení mohl vybrat nájemníka bytu v mém vlastnictví, teď zase nedávno nám bude pan ministr Brabec koukat do komínů, čím si topím. A tak salámovou metodou ztrácíme další kousky svobody. Možná se s řadou z vás shodneme na tom, že jít do zakouřené místnosti na celý den, celý večer, já třeba osobně jednou za čtrnáct dojdu v Ústí nad Labem do velmi zakouřené místnosti, je to nejhorší rybářská putyka, nesmím jmenovat, ale je to opravdu to nejzakouřenější co je, já si tam vykouřím těch pět cigaret pasivně, celou noc větrám oblečení, no a vy všichni, co tady jste, nebo většina z vás řekne, že to je svým způsobem blbost. Ale já důrazně varuji - neberme lidem svobodu dělat ve volném čase na svou vlastní zodpovědnost krásné blbosti. V sešněrované společnosti prostě nikdy nebylo dobré a příjemné žít. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radimu Holečkovi. Nyní pan poslanec Bohuslav Svoboda, řádně přihlášený. Připraví se pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já také čekám už hodně dlouho na to, abych se dostal ke slovu. Samozřejmě spousta věcí, které tu zazněly, jsou věci, ke kterým i já mám svůj názor. To základní, co bych chtěl říci, je, že je skutečně naprosto nefér v této diskusi vystupovat z pozice lékaře, který tomu rozumí a může dávat i velké argumenty. Když jsem dělal rigorosum z patologie, tak jsem pitval karcinomové plíce, mně nikdo nemusí říkat, jak vypadají. Celý život jsem se zabýval onkologií, mně nikdo nemusí říkat, jak rakovina vypadá.

Ale také nezneužívám to -ono je to málo známé -, že existuje typ rakoviny, na který kouření má protektivní vliv, že kuřáci a kuřačky mají menší procento rakoviny určitého typu, když kouří určitý počet cigaret. Já to nechci zneužívat, protože v medicíně můžete dokázat cokoli. Medicína je zvláštní věda. Nic v ní neplatí na sto procent. Když se hodně dobře daří, platí to na 90 % a 10 % je úplně volně ve vzduchu, je to jinak, než platí všechna ta pravidla.

To, o čem já chci hovořit, je to, že máme tendenci něco zakazovat. Nechci zneužívat to, jak dopadl zákaz pití alkoholu ve Spojených státech, co všechno to vyvolalo za obrovskou éru černého pálení lihu, za obrovskou éru vzniku velkých gangů, velké kriminality.

Já si jenom vzpomenu na své mládí na střední škole, na La Guardiově reálném gymnáziu. Já jsem nikdy jako mladý nekouřil, poněvadž jsem byl vrcholový sportovec. Jediná fáze, kdy jsem si zapaloval, byla, když jsem byl na tom gymnáziu, když jsme měli pana profesora Bartoše, vynikajícího matematika a kuřáka, upozorňuji, který byl fanatický bojovník proti kouření. On o všech přestávkách běhal po celé škole a hledal, jestli najde nějakého kuřáka. Naší povinností bylo vymyslet systém, jak nás nenajde. Dokonce jsme udělali smlouvu s děvčaty, že nám uvolní jeden dívčí záchodek, a kouřili jsme tam. Trvalo mu asi měsíc, než přišel na to, kam se schováváme. Byla to prostě reakce na ten zákaz.

Tak to ve světě chodí. Lidé mají tendenci porušovat zákazy. Myslím si, že jediná cesta v tom je, abychom se vraceli k nějakým základním principům. Když jsem já byl mladý, tak v mé generaci neexistovalo, že by si někdo zapálil u stolu, kde ostatní jedli. Dokud se jedlo, nikdo nekouřil. A to je to, o čem hovořím. My musíme skutečně volat zezdola, ne volat zákazem za něco, ale musíme znovu zvolit výchovu tak, aby toto bylo existující pravidlo.

Já mám poblíž svého bydliště restauraci, která vznikla z té nejzaplivanější čtyřky, která tam široko daleko byla. Jeden můj známý si ji předělal a udělal z ní něco, jako je třeba Potrefená husa, hospodu takové úrovně. Přišel za mnou a říkal: Prosím tě, co mám dělat? Mám to udělat jako nekuřácký, nebo se tam má kouřit, nebo napůl? Já jsem mu říkal: Podívej se, já vycházím z toho, že jsi kuchař a chceš vařit. Pokud chceš vařit, tak by ta hospoda měla být nekuřácká, protože to je prostor pro to jídlo, jak to známe. U jídla se prostě nekouří, to k sobě dohromady nepatří, protože to ten gurmánský požitek významně snižuje. On to udělal a rok živořil. Vždycky mu tam přišli hosté, řekli "tady se nekouří" a odešli. Dneska díky tomu, že dobře vaří, je na tom o kousíček lépe. Ale já tam vidím jinou věc. To, o čem se tady hovořilo, to já znám z denní praxe. Já tam každý den chodím okolo s dětmi ze školky. A děti se tam zastavují a dívají se, jak tam stojí venku ti kuřáci, jak tam kouří, a opravdu to vidí jako příklad. Ptají se na to. Když hovoříme o zaměstnancích, tak jenom musím konstatovat, že všichni jeho číšníci a ostatní kuchaři tam stojí také a všichni tam kouří. Takže to jejich ohrožení je také jistě v nějaké jiné rovině.

Ten problém je skutečně veliký, protože už staří latiníci říkali: verba movens exempla trahunt. Slova hýbou, příklady táhnou. Jestliže jsem zlikvidovali reklamu na kouření, má to nějaký smysl, protože ten příklad zmizel. Jestliže zakážeme kouření v restauracích, žádný výchovný efekt to na děti mít nebude, spíše naopak. A pak se můžu také ptát, proč nezakážeme úplně všecko. Dneska se ukazuje být velikým problémem pití hyperenergetických nápojů. Už jsou na to úmrtí, poškození lidí, navozuje to vznik diabetu, čtyřikrát více závislých na alkoholu je těch dětí, které pijí hyperenergetické nápoje. A my máme v Česku naprostý rekord, protože u nás podle statistik do 14 let začalo pít hyperenergetické nápoje 80 % našich dětí. Nikde jinde to není. Proč se nezabýváme takovýmito otázkami než otázkou kouření v restauracích, kde to není o tom, že to kouření je škodlivé, není to o tom, že někoho chráníme? Je to o tom, že někomu zasahujeme do jeho práva. Já prostě na oběd nechodím do hospody, kde se kouří, a mám za sebou fázi, kdy jsem byl kuřák, teď jsem nekuřák, ale když si někdy zapálím, tak se mi také nic nestane, a když tam někdo chce chodit, tak ať tam chodí, ať ty nekuřácké hospody zkrachují, anebo pojďme vytvořit něco jiného, něco, co půjde zespodu.

Já mám takovou rodnou ves někde na jihu Čech, kde samozřejmě v těch hospodách se kouří jako o život. A tam vytvořili zvláštní systém. Systémem 3:4 je ta hospoda kuřácká a nekuřácká. To se dopředu ví. V úterý se tady nekouří, v sobotu se nekouří, ty příklady říkám náhodně, a ono to funguje, protože se k tomu rozhodli. Na té vsi bych si nikdy nemyslel, že vznikne nekuřácký den v hospodě. To je prostě absolutně proti celému smyslu, jak oni tam žijí, jak k cigaretám přistupují, ale je to věc, která vznikla zespodu. Pokud budeme nařizovat, pokud zakážeme kouření v restauracích, vzniknou kluby, vzniknou bary, které se nebudou jmenovat bar, ale budou se jmenovat U Houpačky a bude to tam na houpačkách, na kterých se budou všichni houpat a kouřit. To se všechno obejde, protože taková je lidská mentalita. My jenom vytvoříme něco, co nebude fungovat.

Podívejte se na to, jak jsme zakázali kouření na tramvajových zastávkách. Podívejte se na to a odkopněte nohou ty vajgly, které tam jsou tam tom chodníčku. Prostě proto, že to nefunguje. Nic nefunguje, když je to nevymahatelné nebo špatně vymahatelné a když je to v rozporu s těmi obecnými principy, kde se člověk skutečně chce rozhodovat sám. Myslíte si, že by tady byla taková diskuse, kdyby síla těch závislých kuřáků nebyla tak veliká? Oni to většinou vědí, že jim to škodí, to všechno znají, můžeme jim to ještě více říkat, ale přesto se tak rozhodnou. A že někoho tím ohrožují? Nikoho tím neohrožují, ať tam nikdo nechodí, do takové hospody. A to je to správné, co bychom měli jako politici, kteří mají přizpůsobovat své myšlení prospěchu společnosti, co bychom měli hájit. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Svobodovi. Nyní pan poslanec Leo Luzar, připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, páni ministři, dámy a pánové, já nebudu dnes hovořit k militantním nekuřákům. Je mi zcela jasné, že váš názor nejsem schopen změnit, vy jste si vybrali svůj cíl, za tím cílem jdete a argumenty, ať by byly sebepravdivější, vás nepřesvědčí. Jsem rád, že mi dávají za pravdu a že to takhle chápou.

Přiznám se, jsem kuřák. Slovy klasika bych mohl říci, že kuřáci cigaret jsou naším společným nepřítelem, protože kouřím doutníky. Nechci se bavit o tom, jaký je rozdíl mezi kouřením doutníků a cigaret. Cigaretu považuji za hřebíček do rakve, zcela zřejmě doutník považuji za kulturní záležitost. Za prvé hoří asi hodinu, když hovořím o velkém doutníku, za druhé vyžaduje určitý rituál, abyste si ho vychutnali, vyžaduje taky mít na to čas a klid. Dospěl jsem k tomu až věkem. Já jsem začal kouřit, když mi bylo snad 40. A dnes klidně týden nekouřím, 14 dní nekouřím, prostě nemám tu potřebu. Ale ten doutník mám opravdu rád, a když je příležitost a potřebuji ten čas té hodiny, abych si ho vykouřil, tak si ho rád zapálím. Mimo jiné doutník je jeden z největších nepřátel kuřáků, protože ten prostor dýmem zamoří podstatně více než 20 cigaret vypálených najednou.

Co mi ale vadí, a proto tady budu hovořit k těm, kteří nevědí nebo neznají nebo je to až tak dalece nezajímá, nevidí to jako problém, je, co tady zaznělo a jak to vnímám. Mí rodiče byli silní kuřáci. Opakuji, byli, už nejsou na světě. Oba dva zemřeli na rakovinu, oba dva ale zemřeli na rakovinu, která s kouřením neměla vůbec nic společného. Mě by zajímalo, když ti lékaři též tak intenzivně říkali, kdybyste jedli zdravěji, mohli jste tady být déle, nebo jestli litovali, protože to, co tady zaznělo z úst lékaře, že těm kuřákům na smrtelné posteli, když ta nálada v té místnosti je, jak to tady zaznělo, zasmrádlá tou nemocí, a já jsem si to zažil u obou rodičů, jaké to je, když jim říká: Kiš kiš, vidíte, kdybyste nekouřili, byli jste tady o pět let déle. Tak jsem to pochopil, co tady zaznělo od úst lékařů. To považuju za tragédii, pokud opravdu ti lékaři takhle k tomu přistupují. Já si hluboce cením toho, když lékaři říkají: Ano, zdraví je nějaká hodnota, já si jí hluboce vážím, této hodnoty, souhlasím s tím, že kouření tuto hodnotu ohrožuje a poškozuje, ale je to v té vůli člověka, aby se rozhodl, jak chce to své zdraví poškodit. Můžu říct automobiloví závodníci, kolik jich na trati umírá, a přesto je to jejich vášeň a té vášni podléhají. Znám kamaráda, lékaře, plicního chirurga, který kouří. Přitom operuje ty lidi, leze jim do plic, a přesto kouří. A když mu říkám: Proč kouříš, když to vidíš? On říká: Ano, já vím, jak to končí, ale je to moje riziko, moje uvědomění si toho, jak k tomu životu přistupuji. A všem pacientům říkám: Nekuřte, je to škodlivé. Já jsem špatný příklad, možná jsem slabý člověk, že musím kouřit, že nemůžu přestat, ale mě to uklidňuje. Já, když si tu cigaretku dám, mě to uklidní. Já nemusím, jak kolegové lékaři, brát nějaké prášky, abych byl v kondici, abych ten nápor, který přichází, zvládal.

Dle mého názoru toto je druhý návykový obor. Léky, psychofarmaka, dneska předepisovaná na kila do společnosti. Každý, kdo přijde, že má nějaký problém, deprese spojené s čímkoli, a žijeme v depresivní době, to si řekněme, dostává automaticky od lékaře psychofarmaka. Já si myslím, že jsou podstatně škodlivější než třeba to kouření. Ale o tom se ve společnosti nemluví, protože to je nějaké řešení nějakého problému společnosti. Ano, kouření se vzalo jako určitý problém, jako prapor a je třeba ho prosadit, je třeba proti němu bojovat. Já s tím souhlasím. Kouření je špatná záležitost.

Ale tady se obracím k tomu, co máme před sebou. Máme tady zákon o zdraví, máme tady dodatek ve spojené rozpravě. A já se ptám, pane ministře, když jste připravoval ten zákon, přečetl jste si ho? Předpokládám, že ano, nepodepsal jste jen na závěr, kdy vám to úředníci předložili. Protože kdybyste si ho přečetl, tak byste možná opravil mnohé věci, které v tom zákoně jsou, protože vás vnímám jako praktika, jako člověka, který si tou praxí prošel a nebyl celý život jenom úředníkem plnícím příkaz a jednajícím. Už mě zaujalo, a nechci to rozebírat, a tady děkuji nepřítomnému kolegovi Stanjurovi, který tento zákon rozebral do těch detailů chyb, které v tom zákoně jsou, a nelogičnosti, které tam jsou, nedomyšlenosti. Použiji pouze jednu, že vy hned v § 2 v bodě a) přirovnáváte tabák ke vzniku duševních poruch a poruch chování. Nevím, jak tabák vniká na duševní poruchu a poruchu chování. Ale těch příkladů je tady podstatně více.

Nechci se opakovat. Poukážu pouze na jednu věc, která mě zaujala. Ve svém materiálu se odkazujete na studii, která vyšla, nebo je převzata, pardon, ne ve vašem materiálu, ale v materiálu, který je bodem 97 ve společné rozpravě, to se omlouvám, kde se odkazuje, že v České republice zemře ročně 18 tisíc lidí na kouření. Vychází se z nějaké zahraniční zprávy z webu deathsfromsmoking.net. Přiznám se, nemám brýle a je to drobným psáno dole. Já jsem si tu zprávu přečetl. Má to asi 13 stran, týká se to České republiky. Vychází se tady z toho, že eviduje, je to web proti kouření, abych byl konkrétní, země podle toho, jak je v tabulkách vydávána úmrtnost. Tady se píše, že je to od roku 1950 do roku 2000. Já jsem si to prostudoval, zjistil jsem, že je to od roku 1995 do roku 2000. Ano, jsou to hrozná čísla, pane ministře. Plně s vámi souhlasím, ale ta čísla mají sestupnou tendenci. Ten graf ukazuje zcela zřejmě, že Česká republika přestává kouřit, ale do roku 2000, upozorňuji, další, nová čísla tam nejsou.

Tento parlament v předešlých etapách přijal mnoho zákonů regulujících nešvary, regulujících kouření. Souhlasím s těmito regulacemi, protože je třeba dávat do společnosti tento regulativní signál. Ten signál taky znamenal zákaz reklam, znamenal označování cigaret, že jsou zdraví škodlivé, znamenal vyčlenění kuřáků do speciálních prostor, zákaz kouření na refýžích, zákaz kouření v dopravních prostředcích. Ptám se - fungují tyto zákony? Fungují tyto represe? Podle pětiletého grafu, na který se předkladatel odkazuje, fungují. Výsledek je, že česká společnost přestává kouřit. Já to vítám, já tomu tleskám. Přivítal bych aktuálnější údaje. Přiznám se, že kdyby do roku 2014 byl nějaký graf, jak česká společnost přestává kouřit, přivítal bych tyto výsledky. V té studii, kde se odkazuje na 18 tisíc mrtvých v důsledku kouření, je to do roku 2000. Pokud by takovýto graf byl, asi bychom viděli, že česká společnost přestává kouřit.

Teď se obracím k těm militantním. Vám se zdá, že to je pomalu, že bychom měli všichni přestat kouřit rychleji. A snažíte se to zákonem nakázat: přestaňte kouřit. Tady poprvé použiji to, čím budu teď delší dobu končit. Nesnažte se mě zákonem léčit! To považuji za nejhorší, co by zákonodárce mohl udělat, kdyby se snažil lidi zákonem léčit. Teď nebudu hovořit o jiných nemocech, tady to zaznělo, energetické nápoje plné cukru, tuky a podobné záležitosti. Je to škodlivé. Všichni to víme. Ale náš úkol je na to lidi upozorňovat, dávat jim veškeré argumenty, aby se mohli sami rozhodnout, aby věděli o tom, jak je to škodlivé, ale nesnažme se mě léčit zákazem. To je to, co bych si nikdy nepřál, aby mi někdo zakazoval, jak se mám uzdravit, jak se mám léčit.

Co se týče zákona, zaznělo tady, že zákon je obecnější. Netýká se jenom kouření. Ano, plně s tím souhlasím. A kdyby zákon nebyl tak kategoricky militantní proti kuřákům, tak by byl schválen již dávno. Možná by se objevily ve výborech při projednávání návrhy na plošné zákazy nebo úplné zákazy tabáku a další věci. V diskusi na výborech by se to prodiskutovalo. Možná by i byl přijat a navržen v rámci hlasování do třetího čtení, takže by se vlastně nic nestalo jako teď v tomto projednávání. Bohužel tento zákon je v etapě kuřáků nazván, a já si to dovolím říct, militantním, protože je chce vymýtit, chce jim zakázat kouřit úplně všude, ať si myslí, co chtějí. Chce je vytlačit. To považuji za velkou chybu tohoto zákona a to kladu za vinu předkladateli, protože on by se neměl snažit lidi léčit pomocí zákona. A tady tento zákon je tak napsán.

Jsem kuřák, jak jsem řekl. Bydlím v Ostravě. To je další problém. Když řeknu, že svého času proběhly studie, dokonce seriózní studie, že obyvatelé Ostravy mají genetický fond pozměněn proti obyvatelům celého zbytku republiky, nějaký "ostragen" to nazvali, možná to byl humor, možná jste se tomu smáli, ale znečištěné ovzduší na Ostravsku je tak výrazné, že asi opravdu pozměňuje genovou výbavu člověka. Úsměvné na tom bylo, že pražský výzkumník, který v Ostravě byl pět dnů i s cestou, přijel a už na své krvi vyzkoumal, že má změněný genofond z pobytu v Ostravě. To mě trošku zarazilo. Ale přesto považuji za možné, že nejenom kouření škodí zdraví, ale také všechny ostatní záležitosti spojené s životem člověka v jeho prostoru a v jeho fungování. To znamená tím, že žijeme, fungujeme, máme nějaký výstupní vývoj za sebou, škodíme sami sobě. Myslím si, že tu není nikdo, kdo by nepřiznal, že mnohdy neškodí sám sobě. Třeba tím, že se nehýbe, že často sedí, že nesportuje, že jí tučné jídlo nebo naopak sladké jídlo, že má cukrovku a moc s tím nedělá mimo to, že jí deset tabletek denně. Snažíme se tyto lidi léčit zákonem? Snažíme se zakazovat jejich oblíbené neřesti? Prostě to bereme jako fakt, že tito lidé rozhodují o svém vlastním životě úplně sami.

Kdyby zákon, který tady je předložen, byl ve fázi lidé, rozhodněte si sami, byl bych spokojen. Mně vůbec nevadí, kdybych si do té místnosti, ve které je umožněno kouřit, musel donést kafe, které k tomu doutníku potřebuji, sám. Nepotřebuji tam obsluhu. Tady se poukazuje na signál, co ti chudáci nekuřáci, obsluha. Já s tím souhlasím. Já nenutím obsluhu, aby tam chodila. Kdyby zákon byl předložen tak, že jsou vyčleněny prostory v restauracích pro kuřáky, jak mimo jiné většina Evropy to ve svých zákonných úpravách má a je tam zakázáno obsluhovat, vůbec bych se na to nezlobil. Já si tu kávu vezmu u pultu, projdu těmi lítačkami nebo ventilačním prostorem, který brání vniku dýmu, ven a sednu si tam a to kafíčko si tam vypiji. Mně to vůbec nevadí a věřím, že žádnému kuřákovi to nevadí, protože vím, že v Ostravě je jedna kavárna v obchodním centru, kde se může kouřit na rozdíl od třiceti, přeháním, možná dvaceti kaváren a restaurací, kde je to zakázáno, projedu přes půl města, sednu si tam, musím počkat venku, než se tam vyprázdní prostor, protože je tam neustále plno, protože nás kuřáků je, světe div se, ve společnosti skoro 30 %, čili nás je hodně. To je možná také důvod konkurenčního boje, že jim všichni závidí, že tam je neustále plno, a počkám si. A nepotřebuji k tomu obsluhu. Když už cestuji tak daleko, abych si svoji neřest zapálil, tak to vydržím i bez obsluhy.

Proč v tom zákoně tedy není po vzoru evropských zemí, od kterých tak mnohdy rádi citujeme, úprava toho, že když je kuřácká restaurace, je bez obsluhy? To tam klidně mohlo být a asi by nebyl problém. A mohli jsme to už dávno mít za sebou v rámci projednávání. Ano, jsou tady lidé, kteří kouří, ale my bráníme nekuřáky, a s tím tady plně souhlasím, že je bráníme, tak řekněme, že jsou kuřácké restaurace bez obsluhy. Když tam něco chce konzumovat, tak si to holt musí donést sám. Toto by mi vůbec nevadilo. Ale tím pojetím zákona a tím, že je to vládní návrh, upozorňuji, tak samozřejmě existuje nějaká subordinace schvalování. A předpokládám, že vládní poslanci budou ctít vládní návrh, a proto považuji toto za chybnou předlohu, která tady byla představena, protože je příliš militantní, příliš účelově napsaná a ta účelovost čiší z těch slov týkajících se kuřáků.

Chci tady zdůraznit, že - a teď se budu opakovat, nechci, aby mě zákon léčil, ano jsem kuřák, možná náruživý kuřák. Když jsem tady ten týden v parlamentu, tak vykouřím asi 20 doutníků, dvě fajfky, musím se přiznat. Přijedu ten týden domů, tak třeba vůbec nekouřím. Kouřím tady proto, že se potřebuji mnohdy uklidnit. Ano, mnoho věcí mě tady rozčiluje. Ale je to taky možná otázka toho, proč my kuřáci jsme tak trnem v oku nekuřákům. Možná jste si toho všimli, a já to znám z bývalého zaměstnání, byla speciální kuřácká místnost nebo se chodilo ven. Sešli se tři kuřáci, říká se tomu deset minut, a bavili se.

A najednou kolem kuřáků pět nekuřáků, protože tam byla zábava. Tam se něco řešilo. U cigarety se toho vždycky nejvíc vyřešilo. Ta sociální komunikace nekuřákům chybí, protože nemají důvod sociálně komunikovat. Jdou si uvařit kafe v kuchyňce, ale to kafe se dneska vaří velice rychle. Tam není těch deset minut. Chybí tady sociální komunikace. Možná že to je určitý druh závisti nekuřáků vůči kuřákům, že jim závidí tu možnost komunikace s ostatně stejně postiženými lidmi. Možná že to je i ten důvod, proč kouří třeba lékaři, proč kouří učitelé, proč kouří obory, u kterých by měla být vyšší úroveň poznání škodlivosti tabáku, podstatně větší než u nás laiků. Prostě sociální komunikace je to, co ta cigareta také přináší. A to považuji za možná docela důležité taky v tomto říci i těm kuřákům, že ta sociální rovina je možná to, co vadí.

Znovu opakuji, nechci, aby mě zákon léčil. Jsem si vědom svého rizika. Jsem si vědom toho, že můžu zemřít o deset let dříve, podle těch studií o dvanáct, jak jsem si přečetl. Ale to je od roku 2000. Možná už to bude více. Medicína jde dopředu. Nechci nadužívat české medicíny. To v žádném případě. Ale nechte na mé svobodné vůli, jestli budu kouřit. A nechte na svobodné vůli lidí, kteří si chtějí zřídit kuřáckou restauraci nebo kuřáckou kavárnu, aby si ji zřídili. My poslanci nastavme parametry, za jakých má pracovat. Řekněme, že tam musí být odsávání, které když tam přijdete, tak vám strhne klobouk z hlavy a přisaje ho na strop ventilátoru. Řekněme, že tam musí být uhlíkové filtry, které ven nedovolí pronikat dýmu frakci PM02. Řekněme, že prostě bez absolutní obsluhy, že všichni si to musí někde v bufetu jít koupit a tam můžou jít trávit svůj den. Řekněme, že rozměr provozovny musí být sto metrů, padesát metrů, deset metrů čtverečních. Řekněme, že prostě toto je účel zákona, aby stanovil podmínky. Ale my se toho zříkáme. My to nechceme řešit. My prostě říkáme: plošný zákaz! A plošně to zakážeme a tím jasně kuřákům ukážeme, kdo je tady pánem. (Hluk v sále.)

Ale už to tady také od předřečníků zaznělo, že je to svým způsobem pokrytectví. Ano, je. To si řekněme. Je to pokrytectví. Je to škodlivé? No je. Přesto to nějak tolerujeme, protože nejsme schopni těch 30 % kuřáků vyměnit. Nejsme schopni jim najednou říct, ale chceme a pokoušíme se o to. Proto na vás, kteří jste na vážkách, kteří nejste militantní, kteří nejste úplně zapřísáhlí odpůrci kouření, na vás apeluji, abyste zvážili, jak se rozhodnete. Ale znovu opakuji, velice rád bych byl, abyste se nesnažili mě jako kuřáka léčit zákonem.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Luzarovi. Vyvolal dvě vážné faktické poznámky. První poznámka je pana Roma Kostřici, druhá pana Adolfa Beznosky. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo. Jsem dalek toho, abych se tady na mikrofon dohadoval s panem poslancem Luzarem. Nevím, na co zemřeli jeho rodiče, na který druh rakoviny. Jenom bych chtěl upravit takovou tu mylnou představu, že lidé si myslí, že kouření způsobuje pouze rakovinu krku, hrtanu a plic. Ale je celá řada nádorových onemocnění, je jich velká většina, které jsou způsobeny zvýšenou konzumací tabákových produktů, zejména cigaret, a neví se přesně, jakým způsobem k tomu dochází. Pan profesor Vyzula by k tomu jistě byl schopen říct nepoměrně více jako kvalifikovaný onkolog. Ale je celá řada lymfomů, leukémie, které mají zvýšený výskyt u kuřáků. O tom není vůbec sporu. Chtěl jsem tady pouze popsat, aby si lidé uvědomili, jakým způsobem ty případy někdy končí.

Já vím, že pan poslanec docent Svoboda jistě ví, jakým způsobem tyto nádory probíhají a končí, ale jeho poznámka, že existuje určitá protektivní úloha kouření proti rakovině jako takové, je mimo rámec mého chápání. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Romu Kostřicovi. Ještě než se slova ujme pan kolega Beznoska, budu citovat omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny. Tomio Okamura a pan poslanec Radim Fiala se omlouvají do konce jednacího dne.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jen v krátké poznámce. Chtěl jsem reagovat na projev pana kolegy Luzara, který velmi podrobně rozebral problematiku. Taky sdělil, že si koleduje o karcinom jazyka, protože je kuřák doutníků. Nicméně s ostatními částmi jeho projevu musím souhlasit, protože uznávám svobodu v maximální míře a jsem proti plošným restrikcím, protože opravdu nikdy nefungují. Pan kolega Svoboda zmínil prohibici v Americe. Všichni víte, jak to dopadlo v Rusku po Gorbačovově prohibici. Takže si myslím, že bychom měli být velmi tolerantní v tomto. A pokud to nezasahuje do života ostatních a jít do hospody, která je kuřácká, je opravdu svobodná volba, tak bychom to měli nechat na těch, kteří v těch hospodách podnikají. Takže já budu jednoznačně hlasovat proti plošnému zákazu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuju panu poslanci Beznoskovi za dodržení času k faktické poznámce. Budeme pokračovat. Slova se ujme pan poslanec Ludvík Hovorka. Připraví se pan poslanec Jiří Štětina. Prosím, pane poslanče, máte slovo. A prosím o klid sněmovnu.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych napřímit vaši pozornost k § 11, který se týká zákazu a omezení prodeje a podávání alkoholických nápojů na veřejnosti přístupné sportovní akci s výjimkou výčepního piva. Tak to bývalo kdysi ještě v zákoně č. 379/2005 Sb., mám dojem, že to platí dosud, s tím, že ale vývoj při přípravě tohoto zákona se ubral trochu jiným směrem, protože v návrhu, který připravilo Ministerstvo zdravotnictví, byla tato výjimka zachována, ale ve výsledném návrhu, který máme před sebou, už je pivo nebo alkoholický nápoj s obsahem alkoholu do čtyř procent, do čtyř procent objemových etanolů.

Chtěl bych se zeptat, čím tady ta změna byla způsobena, co bylo hlavním důvodem, protože se domnívám, že stav, který platil dosud, to znamená, že to omezení bylo na prodej piva vyššího než desetistupňové pivo, si myslím, že to bylo dostatečné a odpovídalo to i zvyklostem, které běžně u nás byly. Nevidím důvod k tomu, aby na sportovních akcích nově byli nuceni řekněme výrobci omezovat kvalitu piva, dodávat devítku a podobně. Myslím si, že to není rozumný krok. Možná by bylo dobré, kdyby k tomu pan ministr řekl nějaký důvod, proč je výsledek takový, jaký je. (Hluk z levé strany sálu.)

Jinak samozřejmě návrh zákona jako celek podporuji, protože se domnívám, že závislost na tabáku v naší republice je velmi vysoká. A velmi si vzpomínám na snahy našeho bývalého kolegy poslance Janečka, který se po dvě nebo tři volební období snažil omezit závislost na tabáku, omezit kouření, a dlouhodobě se mu to nedařilo, protože narážel na odpor zejména tabákové lobby. Myslím si, že je správné postupovat podobně, jak postupují země na západ od nás, kde se k takovému výraznému omezení kouření přistoupilo. Kouření a závislost na tabáku obecně na alkoholu je zejména mezi mladými lidmi v naší republice velmi vysoká, stejně jako závislost na drogách.

Takže návrh zákona jako takový podporuji a domnívám se, že tady ten § 11 je možné dostat do původní polohy tak, jak byl v zákoně 379/2005 Sb. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi a slovo má pan poslanec Jiří Štětina, v tuto chvíli poslední přihlášený do rozpravy. Já se vám, pane kolego, pokusím ztišit sněmovnu, protože kolegové jsou viditelně rozčarováni z diskuse. Ale diskutují jistě o tomto tématu, jinak by diskutovali mimo sál. Děkuji.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Štětina: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, budu velmi stručný. Já jsem si nic nenapsal, protože zde stojím minimálně počtvrté u tohoto mikrofonu a nestalo se zatím vůbec nic. Nemyslím, jako že nebyl zákon předložen, s tím plně souhlasím. Já jsem tady pochválil pana ministra minule, tak už ho dneska chválit nebudu, když tady má nějakou urnu. Ale byl bych strašně rád, abyste nezaměňovali odborné věci za věci politické.

Já se jenom vrátím do roku 2010, kdy jsme vyjednávali zdravotní program pro koaliční dohodu. A teď hovořím ke kolegům zprava. Již v té době jeden váš poslanec chtěl tento zákon prosadit a jiný poslanec, vy jistě moc dobře víte, kdo to byl, já jmenovat nebudu, tak ten v žádném případě. A já jako politický absolutní nováček jsem říkal: Pánové, tomu já nerozumím. Jste z jedné strany a nejste schopni se dohodnout a chcete to mít v koaliční dohodě? A ten jeden z nich říká: No když nás sponzoruje jedna firma, tak se nám nedivte. A mně to bylo od té doby jasné.

Vážení, nechme stranou všechny tyto věci, které jsou takzvaně útokem na svobodu, útokem proti svobodnému podnikání, a začněme se chovat racionálně. Já bych si přál, aby to byl už můj poslední projev, abychom se konečně dostali k nějakému hlasování, přikázali to do výboru, projednali to a ty drobnosti, které v tomto zákoně jsou, a který já vítám nejenom kvůli kouření, ale samozřejmě kvůli drogám, kvůli alkoholu, tak abychom konečně už ten zákon někam dali a abychom zase neříkali my ho tady zaparkujeme, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Moc bych vás o to prosil a děkuji, že jste mě vyslechli.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Štětinovi. To byl poslední přihlášený do rozpravy. Nyní bych ještě konstatoval omluvu. Pan ministr zemědělství přišel, zase chce odejít, od 18.30 se omlouvá z resortních důvodů. A pokud se nikdo nehlásí do rozpravy, rozpravu končím a ptám se na závěrečná slova pana ministra a potom pana zpravodaje. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych se vyjádřil k proběhlé rozpravě k vládnímu návrhu zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Úvodem chci zdůraznit, že nejsem militantní nekuřák. Nicméně v prvé řadě bych rád zdůraznil, že úkolem ministra zdravotnictví je zejména chránit zdraví obyvatel, a v tomto ohledu navrhuji maximální kompromis, který bylo možné v dané situaci vyjednat. V rámci meziresortního připomínkového řízení byl návrh zákona zaslán k posouzení téměř stovce připomínkových míst. Připomínky byly často protichůdné a jejich vypořádání bylo velmi náročné. Rovněž v Legislativní radě vlády a jejích komisích materiál doznal změn především v oblasti definic, které pak kritizoval zde v rozpravě pan poslanec Benda. Opakuji, že materiál je dle mého názoru kompromisem, tak aby obsahoval dostatečná opatření v oblasti ochrany zdraví obyvatelstva, reagoval na mezinárodní závazky České republiky v této oblasti a současně byl co nejmenší zátěží pro povinné osoby. Jen na okraj připomínám, že celá vláda včetně pana ministra průmyslu a obchodu s návrhem zákona vyslovila souhlas.

Zazněla tady jak podpora návrhu zákona, tak i řada připomínek, což ale přesně vystihuje, jak je tato problematika napříč společností rozdílně vnímána. K některých připomínkám, které zde zazněly, bych se rád stručně vyjádřil.

Pokud jde o úplný zákaz kouření v restauracích a jiných zařízeních, padaly tady návrh na zmírnění v podobě zavedení stavebně oddělených místností nebo zmírnění ve smyslu výjimky ze zákazu kouření pro venkovské hospody. K tomu bych rád znovu zopakoval - hlavním motivem pro předložení návrhu je ochrana zdraví nejen hostů, ale i zaměstnanců těchto zařízení. Úplný zákaz kouření v restauracích tedy má své opodstatnění. Jakékoliv modifikace, kuřárny, rozlišování, zda je hospoda na venkově, nebo ve větší obci, nebudou mít potřebný efekt. Řada zahraničních studií dokonce potvrdila pozitivní nebo nulový ekonomický dopad zákazu kouření na pohostinský sektor v zemích, kde byl zaveden. Pokud se jedná o zmírnění návrhu úplného zákazu kouření v případě vesnických hospod, znovu musím zdůraznit, že tento návrh mi přijde nelogický. Navíc by bylo dost nezodpovědné rozlišovat mezi přístupem k ochraně zdraví personálu na vesnicích a ve městech. Všichni zaměstnanci mají právo dýchat čistý vzduch.

Dále se chci vyjádřit k návrhům týkajícím se zmírnění regulace pro elektronické cigarety. Tady musím říct, že i z hlediska výsledků mezinárodních studií, které probíhají, tento dopad není zcela jednoznačný. Proto jsem připraven i v rámci projednávání ve výboru hovořit o zmírnění této regulace.

Ještě mi dovolte, zazněl tady od pana poslance Hovorky dotaz na výčepní pivo, resp. pak zavedení čtyř procent alkoholu. K té změně došlo v Legislativní radě vlády a byli jsme informováni, že některá 10stupňová piva splňují tuto podmínku, některá nikoliv. Nicméně i zde jsme připraveni hovořit o úpravě.

V rámci rozpravy zazněl i dotaz na vypuštění Státního fondu integrované protidrogové politiky a financování protidrogové politiky. Návrh na zřízení tohoto fondu byl do návrhu zákona zapracován na základě požadavků národního protidrogového koordinátora. Nicméně návrh Ministerstva zdravotnictví předložený vládě toto opatření nezahrnoval. Po projednávání návrhu zákona v Legislativní radě vlády bylo na základě jeho požadavků toto ustanovení z návrhu zákona vypuštěno, neboť zřízení nového státního fondu bylo shledáno jako nesystémové. Protidrogová politika by měla být zajišťována ústředními orgány státní správy z finančních prostředků státního rozpočtu, kdy účelovost těchto prostředků na realizaci protidrogové politiky je zajištěna závazným ukazatelem v rámci příslušné kapitoly státního rozpočtu.

Chci zdůraznit, že jsem připraven i v rámci diskusí ve výborech zabývat se jednotlivými pozměňovacími návrhy, diskutovat, jestli skutečně všechna opatření jsou nastavena zcela přesně a zcela adekvátně. Věřím ale, že smysl tohoto zákona nebude popřen a že Poslanecká sněmovna zákon, který má jako hlavní prioritu ochranu zdraví obyvatel před následky kouření a dalšími látkami, podpoří. Předem děkuji za podporu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za závěrečné slovo pana ministra. Žádám o závěrečné slovo pana zpravodaje.

 

Poslanec Jaroslav Krákora: Budu velice stručný, protože si myslím, že všechno již bylo řečeno. Tak jenom technicky: ve sloučené rozpravě vystoupilo asi 35 poslankyň a poslanců a byly více než čtyři desítky faktických poznámek. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Protože jde o sloučenou rozpravu, tak závěrečné slovo k tisku 97 ještě bude mít pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuju. Vážené kolegyně, vážení kolegové, nebudu zdržovat. Všechno, co mělo zaznít, zaznělo. Já bych požádal i o podporu druhého zákona, který je ve své podstatě minimalistický, který není v konkurenčním vztahu s ministerským návrhem, aspoň doufám. Pan ministr jej dneska označil v nějakém rozhovoru za podmnožinu svého návrhu, jestli jsem dobře poslouchal. Budiž, můžeme o něm takhle debatovat. Na nic si ten návrh nehraje, je, řekněme, velice strohý a svým způsobem účinný. Teoreticky by mohl být určitou alternativou nebo variantou k tomu ministerskému. Je dobře, že byl debatován ve sloučené rozpravě.

My samozřejmě podporujeme ministerský návrh, ale budu rád, když důstojnou formou přejde do druhého čtení i náš návrh, poslanců hnutí ANO, aby měl také šanci na kvalitní věcnou debatu ve výborech. To je vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radku Vondráčkovi. Tím jsme de facto i závěrečnými slovy ukončili sloučenou rozpravu a můžeme se vrátit k jednotlivým přerušeným bodům. Nejdříve se vrátíme k přerušenému bodu

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.