Úterý 8. prosince 2015, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Jan Bartošek)
97.
Návrh poslanců Radka Vondráčka, Heleny Válkové, Igora Nykla a dalších na vydání
zákona, kterým se mění zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně
před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými
látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 272/ - prvé čtení
Projednávání tohoto bodu jsme přerušili v pátek 24. října 2014 na 19. schůzi Poslanecké sněmovny. Připomínám, že při tomto projednávání bylo vzneseno veto dvou poslaneckých klubů, sociální demokracie a KSČM, takže návrh podle odst. 2 nelze projednat.
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele pan poslanec Radek Vondráček, pan zpravodaj výboru pro zdravotnictví Jaroslav Krákora už je na svém místě, takže děkuji.
Konstatuji, že obecná rozprava byla přerušena. Budeme tedy pokračovat v obecné rozpravě.
Sloučená rozprava k bodům 62 a 97
/sněmovní tisky 508 a 272/
Já otevírám oba body a ocitáme se v obecné rozpravě. Eviduji zde faktickou poznámku, předtím než udělím slovo, každopádně prvně vystoupí ještě pan zpravodaj. Takže máte slovo.
Poslanec Jaroslav Krákora: Já děkuji, pane místopředsedo. Nebývá to zvykem, abych byl zpravodajem u dvou zákonů, ještě vládního a nevládního, ale poslanecká iniciativa poslanců kolegy Vondráčka, Válkové, Igora Nykla - jak jsem již řekl, budu velice stručný. Je to jakási podmnožina. Řeší prakticky stejně přísně problematiku kouření, ale je to jen dílčí zákon, nezabývá se alkoholem a nelegálními drogami, takže je to prostě podmnožina a uvádí prakticky jen kouření, je to přísný zákon, takže my to chceme řešit komplexněji, proto tam máme všechny tři elementy. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Táži se pana navrhovatele, zda chce vystoupit na začátku tohoto bodu ve sloučené rozpravě. Prosím.
Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Pohledem na tabuli u předchozího bodu i tohoto můžeme očekávat velmi košatou diskusi, tak já nebudu diskutovat dlouze, nebudu se odkazovat na statistiky a studie. Pan kolega mě zastal velice erudovaně. Já spíš reprezentuji to primitivnější křídlo odpůrců kouření v restauracích ani ne tak z lékařského hlediska, ale jako z těch, kterým to prostě vadí a kteří nechtějí po každé návštěvě restaurace měnit kompletně své oblečení, a z tohoto pohledu jsem k tomu od začátku přistupoval.
Vnímám zákaz kouření v restauracích, který je vlastně předmětem našeho návrhu, jako významný nástroj boje proti kouření. Když zakážeme kouření v restauracích, znesnadníme přístup mladým k tomu, aby začali kouřit, kouření přestane být sexy, přestane být atributem dospělosti v restauracích. Přiznám se, že závidím zahraničním hostům restaurací. Bral jsem si inspiraci ze zahraničí a v podstatě to, co už oni mají řadu let, přes deset let, např. v Irsku, tak bych chtěl prosadit i v této zemi. Poté co jsem začal studovat podklady a prameny trochu podrobněji i ze zdravotního hlediska, tak moje první myšlenka byla vždycky: Jak je to možné, že tuhle právní úpravu ještě nemáme v České republice?
Jinak samozřejmě každý má tu vnitřní hranici, co je ještě svoboda a co už je nepřiměřená ingerence státu, nějak nastavenu. Já nejsem příznivcem toho, aby stát opravdu reguloval vše, ale myslím si, že zákaz kouření v restauracích by neměla být ta aréna, to bojiště tady tohoto boje, protože škodlivost kouření je tak neoddiskutovatelná, a že ten nástroj funguje, a máme tvrdá data např. toho Irska, kde poklesl v populaci podíl kuřáků snad téměř o čtvrtinu, tak ta užitečnost tohoto kroku a to, že je to vyzkoušené a nešlapeme do neznáma, to jsou takové argumenty, že boj za liberálnost a boj za to, aby každý měl svobodu volby ve všem, se v tomto případě nedá argumentačně použít. Tady je potřeba říct, že není volbou mít čistý vzduch v restauracích, to je právo každého z nás. A je to právo i každého z těch zaměstnanců mít čisté a zdravotně nezávadné pracovní prostředí, což je kuriózně případ v této zemi, kdy ačkoliv ostatní zaměstnanci mají právo na čisté pracovní prostředí, tak zaměstnanci restaurací je nemají a v podstatě kouření má v tomto případě výjimku z jiných škodlivých látek. A když si vezmete, kolik různých, někdy až mírně absurdních povinností mají provozovatelé restaurací, co se týče hygienických předpisů, kdy musí mít na kdeco zvláštní stoly a místnosti, a když si sečtete, kolik u nás umře lidí na kouření a na pasivní kouření a kolik lidí zemřelo na nakažení kontaminovaným jídlem v některé z restaurací, tak je tady úplně jasný nepoměr. Já si myslím, že to je další argument, který nelze použít.
Třetí argument, který se používá, je argument ekonomický, jak to bude nevýhodné pro ty restauratéry. Já jsem se samozřejmě se spoustou hospodských bavil, oni říkají: Tak to udělejte a udělejte to opravdu z jedné vody, udělejte jednu úpravu pro všechny a bez výjimek a my to budeme respektovat. Dokonce mi volal jeden hospodský a ptal se, jestli to tedy bude platit od 1. ledna, protože už nechtěl kupovat a investovat do nové klimatizace v restauraci. Řekl jsem mu, že bohužel, příprava zákona se zdržela, tak nevím, jestli to koupí, nebo nekoupí, ale demonstroval tím to, že ten hospodský musí investovat větší peníze do malby, protože tam se musí častěji v té restauraci malovat, musí se tam častěji uklízet a používat třeba dezinfekční prostředky, musí investovat velké finanční prostředky do klimatizací a vzduchotechniky. A toto všechno odpadne a je zapotřebí s tím kalkulovat.
Už končím. Máme tu zase tvrdá data ze zahraničí. Nestalo se v žádné ze zemí, kde zavedli zákaz kouření, že by poklesly tržby, že by hromadně krachovaly restaurace. Naopak, došlo k mírnému navýšení tržeb. Opět ze zkušeností vím, že když si někdo jde na skleničku, tak si tu skleničku dá, ušetří za cigaretu, možná si dá o půl skleničky víc, když mu to vyjde. Ale když k tomu potom přičtu, že jsme experimentálně s kolegy zjistili, že normálně si dá dvě cigarety během jednoho piva a teď si dá jenom jednu, tak to celkem kvitovali i ti mí kamarádi, kteří kouří. V té restauraci jsou připraveni si jít zapálit ven a budou kouřit 50 %. K tomu jsem to slíbil ještě dalším kamarádům, kteří čekají na naši úpravu jako na poslední impuls k tomu, aby přestali kouřit.
Takže za ty všechny se tady přimlouvám jako navrhovatel a připojuji se ke všem lékařským erudovaným argumentům, které tu zazněly ze strany mého předřečníka. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane navrhovateli. Pro pořádek uvádím, že se ocitáme ve sloučené rozpravě bodů 62 a 97, kde eviduji několik faktických poznámek. První přihlášenou faktickou poznámku má pan poslanec Zavadil. Nikde ho zde nevidím, v tom případě budeme pokračovat. Další faktickou poznámku má přihlášenou pan předseda Kalousek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já nebudu zdržovat dlouhými vývody, protože si myslím, že na expertní i politickou diskusi i na dopadovou studii je prostor v jednotlivých výborech.
Chci se dopustit jedné experimentální demonstrace. Pane ministře zdravotnictví, velmi se omlouvám, neberte to ani jako neúctu ani jako aroganci, ale až budu odcházet od mikrofonu, vdechnu jednu dávku ze své elektronické cigarety a vydechnu ji směrem k vašemu chřípí. A vy pak nám poctivě řekněte, zda jste něco cítil, či nikoliv. Já jsem totiž přesvědčen, že takový test jste dosud neabsolvoval, jinak byste nikdy nemohl navrhovat stejně striktní zákaz pro elektronické cigarety jako pro ty, které hoří a produkují spaliny.
Jsem připraven hlasovat pro návrh zákona, kde nesmím kouřit v restauraci, kde se servíruje teplé jídlo. Uznávám, že moje svoboda končí tam, kde tomu druhému foukám kouř do polévky, páchnoucí. Nicméně pára z vody polypropylenglykolu a stop nikotinu, u které nebyla prokázána jakákoliv škodlivost, ta, která nesmrdí, nikoho neomezuje. Pokud chcete něco takového omezit, dámy a pánové, pak zakažte v restauracích i vařit. Protože oxidy mastných kyselin, které vznikají při tom, když se přepálí tuk, nepochybně páchnou mnohem víc než pára z elektronické cigarety a jsou také zdraví škodlivější.
Děkuji za pochopení a za tento apel a pana ministra prosím o pochopení. (Poslanec Kalousek při odchodu od řečniště potáhl ze své elektronické cigarety a vydechl přímo na ministra zdravotnictví Němečka sedícího u stolku zpravodajů.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Každopádně osobně bych uvítal, kdybyste tyto experimenty činili mimo jednací sál Poslanecké sněmovny. (Smích v sále.) Já vám děkuji a budeme pokračovat v řádně přihlášených do rozpravy. První je pan poslanec Martin Plíšek a připraví se pan poslanec Leoš Heger. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Plíšek: Děkuji, pane místopředsedo. Přeji pěkné odpoledne, milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte, abych se krátce vyjádřit k vládnímu návrhu, k té jeho části, která se nazývá protikuřácký zákon, protože si uvědomuji, že zákon obsahuje i ochranu před alkoholem a dalšími návykovými látkami.
Chci říci, že kdyby se hlasovalo o tomto návrhu dnes, tak ho podpořím, protože on z velké části, dá se říci z osmdesáti procent, vychází z návrhu, který jsme připravovali na Ministerstvu zdravotnictví v předchozím volebním období v době, kdy byl ministrem zdravotnictví náš kolega Leoš Heger. Přesto si dovoluji zde zmínit některé věci, které bychom měli případně upravit ve druhém čtení, protože očekávám, že dnes po dlouhé, náročné rozpravě propustíme tento návrh do druhého čtení. Jsou zde věci, které bychom měli minimálně akcentovat nebo se nad nimi zamyslet.
Za prvé jsou to tzv. jednorázové akce, jako jsou festivaly, koncerty, trhy, kde si myslím, že než mít nějaký plošný systém zákazu na základě zákona, tak daleko moudřejší je převést režim při ochraně náležitostí veřejného pořádku na jednotlivé obce, které stejně tak v oblasti tabáku, tak alkoholu, tak i hluku nejlépe vědí, jak mají některé náležitosti upravovat. To znamená, zvýraznil bych tam roli obcí, nikoliv nějakých plošných zákazů. A samozřejmě zdůrazňuji, že základní záměr zákaz kouření v restauračních zařízeních zcela podporuji.
Dále je potřeba se zamyslet nad širokou definicí zařízení veřejného stravování, zda např. kluby, bary či do budoucna kuřárny, pakliže by byly takto zřízeny, nám zapadají do definice a zda rozsah zákazu neznamená, že skutečně budou vznikat určité uzavřené kluby a kuřárny, které budou záměr, který ministerstvo předkládá, poněkud vykládat po svém nebo ho obcházet. Já si totiž myslím, že důraz by měl být kladen na provozovny, kde se podává jídlo.
Stejně tak i kapacity zdravotnické hovoří o tom, že škodlivost elektronických cigaret na rozdíl od běžných tabákových výrobků nebyla příliš prokázána. Proto je otázka, jestli tam mít tak striktní přístup k elektronickým cigaretám, ale například i vůči vodním dýmkám v čajovnách. Tam si myslím, že ta restrikce je také poněkud nepřiměřená.
Já bych se ještě krátce zmínil k tomu, protože se tady vede jakýsi ideový údajný střet o tom, že odpůrci tohoto zákona argumentují svobodou podnikání. Svobodou o tom se rozhodnout do jaké restaurace zajdu. Chtěl bych říci, že jedna zásada říká, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. A proč by měli mít kuřáci větší svobodu než nekuřáci?
Nechci tady argumentovat tím, že nekuřáků jsou dvě třetiny a kuřáků třetina a zmíním zde aktuální legislativní stav, který v ČR máme. Provozovatelé restaurací mají povinnost mít oddělené prostory pro kouření. Vidíme ale, jaká je realita, kdy v jedné velké místnosti restaurace je v jednom rohu uvedeno, že je tam zákaz kouření. V dalším, opačném rohu stejné restaurace a stejné místnosti je uvedeno, že je tam kuřácká část. Dým se samozřejmě v prostředku té místnosti nezastaví. Je to typické české obcházení zákona, který už teď nařizuje mít oddělené prostory. Tento zákon, který se poučil i z řady evropských zemí, dává pro provozovatele, pro všechny, stejné podmínky. To si myslím, že je velmi důležité.
Chtěl bych také zmínit zkušenosti ze států, které zavedly zákaz kouření v restauracích, protože nejsme zdaleka prvním státem, který se o to pokouší, že tržby majitelů restaurací po zavedení tohoto zákazu jednoznačně vzrostly. Začali tam chodit návštěvníci, kteří tam dříve nechodili. Například rodiny s dětmi apod. Takže větší ochrana samozřejmě nekuřáckého prostředí - nezapomínejme i na zaměstnance, kteří v restauracích pracují a kteří nemají na pracovním trhu příliš alternativu a možnost si vybrat jinak.
Já tady za sebe podporuji, aby tento návrh byl propuštěn do druhého čtení, a věřím, že jej ve druhém čtení případně ještě zlepšíme. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Přečtu dvě omluvy, které dorazily. Dnes se omlouvá na celý dnešní den z důvodu pracovní aktivity v regionu paní poslankyně Pavla Golasowská a dnes ruší svoji původní omluvu na den 8. 12. od 14.30 paní poslankyně Nohavová.
Nyní budeme pokračovat v rozpravě. Dalším přihlášeným je pan poslanec Heger a další v pořadí je přihlášena paní poslankyně Soňa Marková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, vážení členové vlády, paní poslankyně, páni poslanci. Myslím, že nemusím předesílat, že já patřím k podporovatelům předloženého komplexního zákona. Vzhledem k tomu, že tady pan zpravodaj rozsáhle předeslal některé věci z faktografie, zejména pokud jde o zdravotnické statistiky, tak je nebudu opakovat. Svoji řeč rozdělím na dvě části. Jedna se bude týkat specifik boje proti kouření a druhá část se pak bude týkat té věci, která dosahuje v rámci toho zákona směrem k drogám, které nejsou tou hlavní věcí, které tento zákon má řešit. Máme na to řadu dalších zákonů, ale přece jenom se jich tento zákon dotýká.
Nejprve tedy k tabáku. Myslím, že je potřeba připomenout, že v boji proti tabakismu je potřeba rozdělit přístup k dospělým a zavedeným kuřákům a přístup k dětem a mladistvým. U dospělých je to velmi obtížné, protože se ví, že jednou vzniklá závislost na tabáku je velmi silná. Často se připomíná, že to je jedna z nejsilnějších závislostí, které je velmi obtížné se zbavit, a to blížící se závislosti heroinové. Jak tedy u těch dospělých bojovat - zdravotnickými, psychologickými triky a cenově. Ceny fungují daleko více vzhledem k mladistvým. Jinak je známo, že ceny naopak trošku boji proti tabakismu brání, protože přes obrovské zdanění, které přináší státu, jak už tu padlo, 50 miliard korun, jsou stále zisky pro tabákový průmysl obrovské a jejich odpor proti odvykání kouření je veliký.
Zajímavé je, srovnáme-li alkohol a cigarety, že cena cigaret se v podstatě nemění a v reálných cenách zůstává zhruba ve stejné míře dostupnosti, jako tomu bylo před dvaceti, třiceti lety. Je to paradoxní, protože naopak u alkoholu dochází podobně jako u řady jiných komodit k relativnímu zlevňování, a tudíž ke zvýšení přístupnosti.
Na závislé lidi informace o škodlivosti zdraví obvykle působí poměrně málo, ale přesto je řada kuřáků, kterým jejich zlozvyk či závislost velmi vadí, a až 50 % kuřáků se snaží přestat kouřit. Dokonce se tvrdí, že pětina kuřáků se neúspěšně snaží přestat kouřit až několikrát do roka, a bohužel se to většině z nich nezdaří. Naopak ale zkušenosti z Velké Británie ukazují, že speciální protikuřácké poradny mohou mít velmi významný efekt a mohou výrazně omezit nebo zredukovat kouření až u 10-20 % kuřáků.
Je nutno říct, že zákaz nebo omezení kouření nebo dočasné zkrácení, dočasné omezení kouření neovlivňuje dlouhodobé důsledky, které se týkají zejména karcinomu plic, ale mohou ovlivnit aktuální onemocnění. Ví se, že s vysazením kouření velmi výrazně a rychle klesá výskyt infarktu myokardu u kuřáků, a používá se to k intervencím před hospitalizacemi, na které má nasedat například operace, protože tam je zátěž kardiovaskulárního systému velká a ví se, že i při omezení, dočasném kouření, je potom komplikací u kuřáků podstatně méně. Tak to je asi problematika dospělých.
To, co se všichni, kdo v této problematice pracují, snaží udělat, je ovlivnit a bránit tomu, aby děti začaly kouřit. Všechna opatření, která v zákoně jsou, k tomu směřují a jsou prokázána jako účinná. Jedním z účinných momentů na rozdíl od dospělých právě je cena cigaret. Ví se, že přes určitou míru ta cena mladší nezletilé a děti zřetelně odpuzuje, čímž se dostává obvyklé zdravotnické snažení do diskrepance se snažením ministrů financí, protože samozřejmě příliv peněz do státní pokladny je velmi výrazný. Takže často můžeme slýchat argument, že podstatné zvýšení spotřební daně zvyšuje riziko pašování cigaret, což je jistě pravda a je to prokázané ekonomy, ale na druhé straně je možno proti tomu tvrdit, že u nás cigarety jsou vůči vyspělým evropským zemím relativně stále ještě levné.
Na děti působí celá řada příkladů a je potřeba využívat všech možných triků současného PR nebo marketingu, protože se ví, že až desetina kuřáků začne kouřit už ve věku 13 let, takže propagace zdravého způsobu života a sportování zde může působit. U nás je známo to, co tady už také zaznělo, že podíl kuřáků, kteří začali kouřit před patnáctým rokem věku, stoupá a činí dneska 60 %. Čili přes veškeré zákazy prodeje cigaret dětem a restrikce stále tedy 60 % kuřáků se rekrutuje z dětí patnáct a méně roků. Dříve to bylo podstatně méně. Tolik asi k těm finančním záležitostem.
Ještě se zastavím u záležitostí, které se týkají průzkumu veřejného mínění. Mladí kuřáci, jak je známo, nejčastěji kouří v restauracích, barech a diskotékách a různých klubech, kde kouří až 65 % mladistvých. Příležitostní kuřáci pak kouří téměř výlučně v těchto zařízeních, což velmi podporuje to, aby zákaz zde byl co nejpřísnější. Je to stejný imperativ jako to, že kouření v těchto prostorách obtěžuje i nekuřáky a personál. Už také zaznělo, že u řady mladých by podle jejich slov nedošlo vůbec k zahájení kouření, a týká se to až 24 % pravidelných kuřáků, čili o čtvrtinu bychom jich měli méně, kdyby nekouřili právě v těch klubových a restauračních zařízeních. Dokonce se to týká až poloviny příležitostných kuřáků.
O průzkumech mezi celkovou populací se tu mluvilo. Až 78 % Čechů se vyjadřuje k zákazu kouření v restauracích. 61 % se domnívá, že kuřáci omezují svobodu nekuřáků. A dál se tím nebudu zabývat.
U dětí - znovu opakuji - jde především o to ovlivnit kouření u mladistvých.
Je potřeba říct na závěr téhle té kapitoly pár všeobecných věcí. Eliminace kouření je jakýsi boj s kuřáckou kulturou a je potřeba říct, že za posledních padesát let, když dohlédneme až takhle hluboko do historie, se ta kultura opravdu mění, a i tyto diskuse, které často v dřívějším období vedly k zamítnutí navrhovaných opatření a zákonů, ty diskuse rozhodně protikuřácké atmosféře směrem k té nekuřácké kultuře přispívají, ať jsou ty návrhy úspěšné, nebo nejsou. Jenom připomenu, že před těmi padesáti lety běžně se kouřilo mezi lékaři v ordinacích přímo nad pacientem, to nebyla žádná výjimka. Před dvaceti lety bylo velmi obtížné v pracovních organizacích zakazovat kouření a kuřáci se proti tomu velmi hlasitě bránili. Dnes je to daleko přirozenější. Většina kuřáků uznává, že se jedná o věc, která není prospěšná a kterou je potřeba vyčlenit do určitého prostoru, který je jenom pro kuřáky.
Ještě se zmíním o tom, jak to vlastně bude teď dále. My tady můžeme diskutovat a přesvědčovat se, ale pravděpodobně ti, kteří jsou zásadně pro kouření v restauracích a kdo jsou zásadně proti, se nejspíše nepřesvědčí, takže to bude jenom takové defilé názorů a stejně nezbude nic jiného než to potom demokraticky odhlasovat. Uvidíme, kdo tentokrát vyhraje. Já samozřejmě doufám, že ti, kteří budou proti kouření. Ale na druhou stranu musím říci, že vzhledem k tomu, že ty dvě skupiny, kuřáci a nekuřáci, jsou velmi proti sobě vyhrocené a existuje málo tolerantních bojovníků proti kouření, takže až ten zákon bude odhlasován, je potřeba se zachovat také demokraticky a přijmout výsledek, ať bude jakýkoliv, dát si zase pár roků pauzu a pak se k tomu popřípadě vrátit.
Teď mi dovolte, abych ještě řekl pár slov k drogové problematice. Zatímco peníze, které se točí v oblasti kouření, jsou obrovské, pokud jde o náklady celospolečenské, ale jsou kompenzované až hyperkompenzované výnosy, které společnosti jdou, tak u drog a alkoholu je to naopak. Speciálně u alkoholu, který je zdaněn, výnosy jsou menší, než jsou celospolečenské náklady. Dělá to tak velmi zhruba řečeno výnosů asi 10-12 mld., příjmů, ne, nákladů na problematiku 16 mld. Ten poměr je obrácený než u cigaret a je to dáno tím, že u alkoholismu je velké společenské nebezpečí a rizika kriminální činnosti, soudního vymáhání různých záležitostí potom finančně převyšují ty přínosy.
U drog je to paradoxně ještě horší. Říká se, že náklady na drogy a alkohol jsou asi 50 mld. celospolečenských, ale výnosy z drog stát nemá a dává na boj proti alkoholismu a proti drogám velmi málo peněz, které je možno načítat asi na tři čtvrtě miliardy ročně. Statistiky říkají, že stát vydává asi 230 milionů, kraje 170, obce 60, z veřejného zdravotního pojištění na adiktologické služby jde něco přes 200 mil. apod. Nelze se tedy divit, že lidé, kteří se v protidrogové tematice pohybují, toto velmi kritizují a poukazují na celou řadu nedostatků, které jsou v chybění protidrogových ambulancí, těch AT ambulancí v jednotlivých okresech apod., a musím říci, že v tomto případě se nelze divit, že tady byl pokus o to zavést jakési fondové hospodaření a část z výnosů z alkoholu a tabáku věnovat na preventivní problematiku. Já osobně a samozřejmě jakýkoliv ministr financí jsme s tím nesouhlasili, takže já osobně jsem to také vítal, protože to byl takový skrytý pokus ty možnosti zvýšit asi třikrát, což je samozřejmě při současném rozpočtu velmi dramatické číslo, a v minulosti se ví, že když byla tady jakási samospráva těchto peněz, které šly mimo státní rozpočet, že nebylo vždy jejich využití úplně ideální, ale na druhou stranu musím připomenout, že těch asi 700 mil. do této problematiky je skutečně málo.
Abych na závěr demonstroval, že i v oblasti organizace má tento zákon určité deficity, a víceméně vznesl otázku v tomto prvním čtení na pana ministra, jaký byl v tomto směru záměr, tak musím konstatovat, že při prvních návrzích, které předkládalo Ministerstvo zdravotnictví, oblast organizace prevence a protidrogové problematiky byla pojata včetně financování ve třech paragrafech, které reprezentovaly asi 120 řádků textu, zatímco v definitivním návrhu, který prošel vládou, je v hlavě VII ta problematika zredukována na dva paragrafy a celkem 19 řádků. Takže i na to si lidé z protidrogové scény velmi stěžují a říkají, že tak, jak došlo spontánně k částečnému rozpadu protialkoholické a protidrogové scény, že ten zákon k restaurování této scény příliš nepřinese, přestože některé věci jasně definuje, například jako záchytky, tak v tom ten návrh pokrokový zcela určitě je.
To je všechno z mé strany. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Mám zde přihlášenou faktickou poznámku pana poslance Váni. Předtím ještě přečtu jednu omluvu. Ve čtvrtek 10. prosince od 9 do 11.30 z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Marta Semelová.
Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Roman Váňa: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, vzhledem k tomu, že při projednávání návrhu programu schůze jsem nemohl vystoupit a byl jsem přímo výslovně osloven, tak teď si dovolím - samozřejmě k tomuto zákonu a ke svému předřečníkovi - jenom drobnou poznámku.
Kolega tady hovořil o boji s kuřáky. Já bych chtěl jenom říci, že se na to směrnice Evropské unie o omezování držení zbraní nevztahuje a že klub ANO a klub sociální demokracie vetoval zařazení projednávání tohoto bodu z jednoduchého důvodu, neboť toto zařazení proběhne na základě usnesení výboru pro evropské záležitosti. Bude lepší, když tento bod zařadí organizační výbor na jednání schůze, než když ho budeme takto zařazovat ad hoc. Proto jsme zavetovali, ne proto, že by ta tematika nebyla důležitá, i když samozřejmě i z hlavní automatických a poloautomatických zbraní se může kouřit, ale to je v jiné souvislosti, tedy ne s tímto zákonem.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy budeme pokračovat v rozpravě. Řádně přihlášená je paní poslankyně Soňa Marková a připraví se pan poslanec Jan Klán. Máte slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych ve svém vystoupení podpořila vládní návrh zákona o ochraně zdraví před návykovými látkami, tedy především před škodlivými účinky tabáku, alkoholu a drog.
Nejprve několik důležitých čísel, i když některá z nich tady již zazněla opakovaně, ale jak se říká, repetitio est mater studiorum, opakování je matkou moudrosti. Přibližně čtvrtina, tedy zhruba 2 miliony dospělých osob v České republice kouří denně. Rizikovou konzumaci alkoholu vykazuje celkem 17 až 20 % dospělé české populace, to je 1,5 až 1,7 milionu osob.
Z toho škodlivě je pět až osm procent populace, tedy 450 až 700 tisíc lidí. Rizikové užívání konopných látek vykazují zhruba tři procenta české dospělé populace, tedy kolem 200 tisíc lidí. Z toho ve vysokém riziku je jedno procento, tedy asi 80 tisíc. Odhadovaný počet uživatelů metamfetaminů a opiátů, především injekčních uživatelů, je zhruba 45 tisíc, to je polovina procenta dospělé české populace.
Alarmující je situace v oblasti užívání návykových látek dětmi a mladistvými. A právě z tohoto důvodu především je důležité, abychom tento zákon podpořili. Až čtvrtina mladistvých kouří denně nebo se opíjí alkoholem. Tím se opakovaně zařazujeme na přední příčky v žebříčcích spotřeby návykových látek v Evropě i ve světě.
Vysoká míra rizikového užívání návykových látek má samozřejmě negativní zdravotní a sociální dopady. V České republice je kouření zodpovědné za pětinu všech úmrtí, což je přibližně 20 tisíc úmrtí ročně. Přičemž kouření zkracuje život průměrně o 15 let. Alkohol je u nás příčinou přibližně šesti procent úmrtí, což je zase asi šest a půl tisíce úmrtí ročně. Alkohol a tabák tak patří v Evropě mezi tři nejvýznamnější rizikové faktory, které přispívají ke ztraceným rokům života v důsledku nemocnosti a úmrtí. Tomu odpovídají společenské, ekonomické náklady v užívání návykových látek a patologického hráčství, které v České republice dosahují částek v řádu 100 miliard korun ročně.
Přes tato hrozivá čísla se této problematice věnuje malá pozornost a na prevenci a adiktologické služby se dávají nedostatečné finanční prostředky. Této naprosto tristní situaci odpovídá i situace kolem projednávání zákonů o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a jakékoliv snahy regulovat dostupnost tabáku a alkoholu včetně rozšíření zákazu kouření a zákazu konzumace alkoholu na určitých místech nebo určitými osobami. Znamená to, že při projednávání tohoto zákona nesmíme zapomenout na důležitý fakt. Bez preventivních, poradenských a léčebných intervencí s dostatečným finančním a personálním krytím nelze očekávat kladný dopad regulačních a jiných opatření zaváděných tímto zákonem. Není tedy v pořádku, že byl vládou odmítnut původně navrhovaný Státní fond protidrogové politiky. Stát totiž nyní věnuje na řešení problémů spojených s návykovými látkami a patologickým hráčstvím pouze přibližně 230 milionů ročně, z krajů a obcí jdou další desítky milionů, ale necelých 50 milionů korun ročně jde na prevenci kouření, rizikovou konzumaci alkoholu nebo problémové hráčství jako takovou.
Velký problém spatřuji v tom, že Češi jsou k alkoholu a dalším návykovým látkám oproti jiným evropským zemím mnohem více tolerantní. K tomu zatím vždy krátkozrace vítězily tzv. hospodářské zájmy nad ochranou zdraví především dětí a mladistvých, tedy okamžité příjmy do státní pokladny nad mnohonásobně vyššími, dlouhodobými dopady do zdravotnictví a sociálního systému.
Nejvíce mýtů lze nalézt kolem zákazu kouření v restauracích. Česká republika je poslední zemí Evropské unie, kde neplatí prakticky žádné omezení kouření v restauračních a pohostinských zařízeních. V roce 2009 byla zrušena všechna bývalá omezení, neplatí omezení v době oběda ani povinnost oddělených prostor. Místo toho byly zavedeny nálepky, které mají informativní funkci. O tom, že tabákový kouř má negativní dopady na lidské zdraví, není pochyb, a to ať už se jedná o aktivní, nebo pasivní kouření.
Na druhou stranu dopady zákazu kouření v pohostinských zařízení na ekonomiku dotčeného sektoru zkoumalo v řadě zemí po celém světě nezávisle na sobě více než 165 studií. Ty souhrnně představila v roce 2009 Světová zdravotnická organizace. Jasně bylo dokázáno, že tento zákaz neměl žádný významný ekonomický vliv. Obavy o vylidnění a plošné krachy jsou podle mého názoru neopodstatněné, a i podle těchto studií. To ukazují zkušenosti ze zahraniční, viz například studie z Norska v letech 2003 až 2007 nebo z Velké Británie z roku 2014.
Podle zjištění agentury IPSOS a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy z roku 2012 lze na základě srovnání se zahraničními studiemi očekávat tří- až pětiprocentní nárůst návštěv v restauracích a podle kvalifikovaného odhadu by zákaz kouření mohl na tržbách přinést až šest miliard korun.
Nezanedbatelný je především pozitivní vliv na zlepšení zdraví zaměstnanců restaurací. Četné studie, asi 45 studií z 33 zemí, také nezpochybnitelně dokazují pozitivní dopad nekuřácké legislativy na zlepšení zdraví populace jako celku, především snížení míry úmrtnosti a hospitalizací v případech srdečních koronárních příhod a srdečních onemocnění o 15 %, mozkových cévních příhod o 16 %, při onemocnění dýchacího ústrojí o 24 %. Výzkum Univerzity Karlovy a agentury IPSOS také ukázal, že 78 % obyvatel České republiky si přeje zákaz kouření v restauracích a s opatřeními by souhlasilo i 41 % kuřáků. Podíl občanů, kteří by uvítali zmiňovanou regulaci, přitom roste. V roce 2005 to bylo 35 %, v roce 2011 už 70 % občanů.
Česká republika sice zakazuje prodej tabákových výrobků osobám mladším 18 let, ale zároveň dětem a mládeži je ponechán neomezený přístup do kuřáckých prostor. Zákaz vstupu dětí a mládeže do restaurací a barů by byl jistě absurdní, takže jediným možným krokem k ochraně jejich zdraví je zákaz kouření v těchto zařízeních. Právě zde totiž většina kouří a také začala kouřit již před 16. rokem svého věku. Přitom čtvrtina pravidelných a polovina příležitostných kuřáků by podle vlastních slov vůbec nezačala kouřit, kdyby zákaz kouření platil.
Co říci závěrem. Jen slova pronesená odborníky na semináři pořádaném zdravotním výborem, který byl věnován problematice návykových látek. Cigareta je jediné spotřební zboží, které, užívá-li se správně, způsobuje smrt. Jedině, co doopravdy funguje, je v komplexu vysoká cena, nekuřácké prostory, jednotné balení cigaret, absolutní zákaz reklamy, dostupná léčba závislosti a důsledná prevence.
Vážené kolegyně, milí kolegové, najděme konečně odvahu upřednostnit zdraví před ziskem a přijměme tento návrh zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jandák. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, pane předsedající. Vážená vládo, dámy a pánové, já jsem dlouho hledal odvahu říct opak toho, co tady řekla paní kolegyně, stínová ministryně zdravotnictví za KSČM.
(S důrazem:) Já budu hlasovat proti tomuto zákonu! A teď se podívám velmi na předkladatele. To není k smíchu pane doktore Němečku, ministře zdravotnictví! Co jste to předložil! Vy jste nám tady řekl - později velmi dlouze mluvil pan kolega Krákora, zpravodaj - o tom, jak chcete, aby tento národ, nebo občané této republiky byli zdraví. A napálíte jenom kuřáky, což je 34 procent lidí. Jak to, že v tom zákoně není opatření, zákaz spotřeby například tlustého masa? Kolik lidí umírá na obezitu? Ne, nesmějte se, to jsou fakta, pane kolego! Další věc, která ohrožuje tento národ už od nepaměti, a je to velmi nebezpečné. Například polibky! (Smích.) Kolik miliard mikrobů se přenese při tomto krátkém či dlouhém styku! Co jste proti tomu udělali v tom zákoně!? Nic! A to nepůjdu dál. Já bych tam dal opatření například... (vyčkává) ... mít styk jednou za tři roky a jenom z důvodu početí dítěte! Obrovské riziko je tam! (Smích.) HIV pozitivní! Kolik je jich miliard na světě už pomalu dneska.
Víte, nezlobte se, ale teď vážně. Tady jde o jednu věc. Toto, co spouštíte, je začátek konce, který by mohl vyznít tak, že řekneme: "My ty lidi uzdravíme, kdybysme je měli zabít!" To je ten váš zákon! Děkuji. (Hlasitý smích, potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Mám zde dvě faktické poznámky. První má pan poslanec Vácha, po něm pan poslanec Heger. Prosím, máte slovo.
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vaším prostřednictvím panu poslanci Jandákovi: Ano, to bylo hezké vystoupení, zábavné. (Reakce poslance Jandáka z lavice.) Zábavné možná pro -
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás prosím, abyste po sobě nepokřikovali, vážení poslanci.
Poslanec František Vácha: - pro zbytek Sněmovny, která vám tleskala, ale bylo to prostě úplně mimo. My se nebavíme o tom - ano, částečně chráníme ty kuřáky, ale nám jde o to chránit i ty nekuřáky. Protože ti kuřáci vadí a ohrožují ty nekuřáky. To je jedna věc.
Druhá věc - kolem toho líbání. To je přirozená imunizace. Přirozená imunizace je potřeba k tomu, abychom chránili naši populaci. To je asi tak všechno, co jsem chtěl říct. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Heger. Připraví se s faktickou poznámkou pan poslanec Kaňkovský. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Já tady nevystupuji žertovně, protože to převážně neumím, ale přece jenom panu poslanci Jandákovi bych vzkázal prostřednictvím pana předsedajícího jednu věc. Říkalo se za doby dávno, dávno minulé, že existuje studie, že při polibku se přenáší deset tisíc mikrobů. Ne ty miliardy, co on říká. A k tomu byl následující závěr: Musíte líbat tak, abyste z těch deseti tisíc aspoň polovinu těch mikrobů zamačkali. (Smích. Potlesk.) Možná to by mohl pan poslanec Jandák praktikovat.
A jestli mám ještě jednu vteřinu, minutu, tak bych řekl, že ty regulace samozřejmě se odůvodňují většinou tím, že se brání tomu, aby jeden člověk druhému škodil. Ale já si myslím, že jsou příklady regulací, které jsou tak trošku ještě mimo tuhletu úroveň, a že jsou také legitimní. Já vždycky říkám, že jeden z nejtvrdších příkladů regulací státních je nezbytnost posílat děti do školy. To je regulace, na které se shodneme všichni, ať jsme liberálové, nebo konzervativci, nebo praví, nebo leví, protože přinejmenším na výuce dětí, kdyby nechodily do školy - protože prostě tady nechceme mít analfabety. A pak jsou regulace, na kterých se víceméně shodneme, že nejsou tak úplně přínosné. Na to jsme tady měli zkoušku v podobě přileb při lyžování a jiných sportech. O těch ostatních holt vedeme debatu, do kterého ranku patří, jestli do těch velmi důležitých, nebo zbytečných. A to můžeme už jenom odhlasovat a nemá cenu se nad tím rozčilovat. Děkuji. (Potlesk v řadách TOP 09.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Kaňkovský. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne. Já budu jenom krátce reagovat na pana poslance Jandáka, kterého si velmi vážím, prostřednictvím pana předsedajícího bych mu ale rád vzkázal: Samozřejmě že nelze regulovat úplně všechno. Já upřímně řečeno nejsem příliš velkým zastáncem regulací. Ale pokud chceme nějakým způsobem chránit naše zdraví, tak bohužel i některé regulace zavést musíme. Na druhé straně pokud chceme rezignovat na ochranu zdraví, tak můžeme zakázat třeba jakákoliv shromáždění. Protože i dýchání vzduchu v uzavřených prostorách je velmi rizikové.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Klán, připraví se pan poslanec Vyzula. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Klán: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážená vládo, pane předsedající, dámy a pánové. Já se vrhnu do oblasti tzv. protikuřáckého zákona. Tuto analýzu jsem si už vypracovával před rokem, když tady byl předložen ten první protikuřácký zákon z hnutí ANO. Nechal jsem si vypracovat určitou analýzu protikuřáckých zákonů v Evropské unii, v jednotlivých členských státech. Já vám na těch příkladech ukážu, jaké možnosti regulací anebo neregulací můžeme použít, abychom furt neříkali, že jsme poslední zemí - poslední členskou zemí EU, kde nějakým způsobem neomezujeme kouření v restaurací, barech, hotelech.
Všeobecně platí, že v hotelech převážná většina členských států EU povoluje kouření v některých hotelových místnostech nebo je povolení kouření na zvážení majitele. Některé členské státy dále povolují vyhradit kuřákům určitou procentuální část prostor hotelu. Například ve Finsku je to 10 procent. Dále několik zemí - Bulharsko, Kypr, Rakousko - zakazuje kouření v hotelových pokojích.
Dále se podíváme na restaurace a bary. Pravidla pro kouření v uzavřených vnitřních prostorách se mění v závislosti na každém z členských států EU. Absolutní zákaz kouření prakticky bez výjimek je Bulharsko, Irsko, Maďarsko, Makedonie, Malta, Řecko, Španělsko, Velká Británie a mimo zemí EU je to Turecko. Absolutní zákaz kouření s výjimkou oddělených kuřáren, které musí splňovat jisté podmínky - Belgie, Finsko, Francie, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovinsko, Švédsko, Norsko a Island. Ve zbylých členských státech zemí EU, což je Česká republika, Dánsko, Estonsko, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko a Slovensko, Srbsko a Chorvatsko, jsou pravidla pro kouření v uzavřených vnitřních prostorách upravována individuálně.
A nyní se podíváme na jednotlivé země podrobněji.
Belgie. Restaurace, bary, hotely a ubytovací zařízení, zakázáno s výjimkami. Musí být navržena kuřácká místnost s vhodnou ventilací. Kuřácká místnost nesmí zabírat víc než 25 procent totální plochy zařízení. Jakýkoli poskytovaný servis je v těchto místnostech zakázán a zákazníci si s sebou mohou pouze vzít svoje pití.
Bulharsko. Zde platí absolutní zákaz kouření.
Česká republika - o té už zde byla řeč, takže se nebudu opakovat.
Dánsko. Restaurace, zakázáno s výjimkami kuřáckých místností nebo kabin. Bary, také v Dánsku - kouření je zakázáno v prostorech větších než 40 m2. Výjimkou jsou kuřácké místnosti nebo kabiny, kde není servírováno jídlo a nápoje, malé bary s restaurační plochou menší než 40 m2 mohou povolit kouření, hotely a ubytovací zařízení - v hotelových pokojích může být rozhodnuto, zda hosté mohou uvnitř kouřit. Kouření je zakázáno ve veřejných prostorách s výjimkou kuřáckých místností nebo kabin.
Estonsko. Restaurace a bary, kouření je povoleno mimo stravovací zařízení nebo v navržených kuřáckých místnostech určených pouze pro kouření. Hotely a ubytovací zařízení - kouření je zakázáno ve všech uzavřených veřejných prostorách s výjimkou navržených kuřáckých místností nebo zón.
Finsko. Také opět restaurace a bary - kouření je povoleno v oddělených ventilovaných kuřáckých místnostech, kde nesmí být servírováno nebo konzumováno jakékoliv jídlo či pití. V hotelech a ubytovacích zařízeních je kouření povoleno nejvýše v jednom z deseti pokojů určených pro ubytování. Bez ohledu na počet pokojů kouření může být povoleno nejvýše ve třech pokojích určených pro ubytování.
Francie. Restaurace a bary - kouření je dovoleno v oddělených ventilovaných kuřáckých místnostech, kuřácké místnosti nesmí překročit více než 20 procent povrchu pohostinského zařízení a nesmí převýšit 35 m2. Personál a nezletilí nemají dovoleno vstupovat do kuřáckých místností. V hotelech a jiných ubytovacích zařízeních je kouření zakázáno s výjimkou oddělených ventilovaných kuřáckých místností, úplně stejně, jako je to u restaurací a barů.
V Irsku platí v restauracích a barech absolutní zákaz kouření, hotely a ubytovací zařízení - kouření dovoleno ve speciálně navržených hotelových pokojích.
Itálie. Zde na všechny výše uvedené restaurace, bary, hotely a ubytovací zařízení kouření je povoleno pouze v oddělených větraných kuřárnách, které pokrývají méně než polovinu celkového prostoru daného zařízení.
Kypr. Opět zakázáno s výjimkou otevřených vnitřních nebo venkovních prostorů.
Litva. Restaurace a bary - zde je absolutní zákaz, ale platí zde jedna výjimka: kouření je dovoleno ve speciálně pro tento účel založených soukromých doutníkových a dýmkových klubech, kde není povoleno servírování a spotřeba jídla a nápojů. V hotelech a ubytovacích zařízeních - kouření na jednotlivých pokojích je na rozhodnutí vedení hotelu. Ve společných veřejných prostorách hotelu je kouření zakázáno s výjimkou označených kuřáren.
Opět - Lotyšsko, restaurace a bary - opět absolutní zákaz, hotely a ubytovací zařízení - kouření povoleno pouze v označených hotelových místnostech.
Lucembursko. Zde je to rozděleno poměrně obšírněji. Restaurace - zde zákaz kouření v restauracích a čajovnách s výjimkou kuřáren, které pokrývají méně než 1/4 celkového prostoru zařízení a není do nich povolen vstup mladistvým. Bary - zákaz kouření v době, kdy se servíruje jídlo, doba večeře, s výjimkou kuřáren, které pokrývají méně než 1/4 celkového prostoru, takže jako u restaurací. A v hotelech a ubytovacích zařízeních zaměstnavatel je povinen zajistit ochranu svých zaměstnanců před pasivním kouřením, což předpokládá zřízení kuřáren.
Maďarsko Zde platí absolutní zákaz kouření s výjimkou doutníkových salónků v hotelech.
Na Maltě - restaurace a bary - absolutní zákaz kouření, hotely a ubytovací zařízení - zákaz kouření s výjimkou schválených označených kuřáren.
Když se podíváme do Německa, restaurace a bary - existuje zákaz kouření většinou povolující oddělené kuřácké místnosti, výjimku mají malé podniky, které neservírují jídlo. Úplný zákaz kouření však platí na území spolkových zemí Sárska, Bavorska a Severního Porýní-Vestfálska. V hotelech a ubytovacích zařízeních v Německu jsou zaměstnavatelé žádáni, aby své zaměstnance nekuřáky efektivně chránili před tabákovým kouřem a jeho zdravotními riziky. Pokud je to nezbytné, zaměstnavatel musí vydat obecný zákaz kouření nebo umožnit kouření pouze ve vyhrazených místech pracoviště.
Nizozemí. Restaurace a bary - zákaz kouření s výjimkou oddělených kuřáren bez obsluhy, výjimka ze zákazu kouření je udělena samoobslužným barům o prostoru menším než 70 m2. V hotelech - zákaz kouření s výjimkou označených kuřáren.
Nyní se podíváme do většího státu, a to Polska. Restaurace a bary - zákaz kouření s výjimkou kuřáckých místností využívaných pouze ke kouření. U zařízení, kde jsou alespoň dvě místnosti, může být jedna označena jako kuřácká za předpokladu, že je větraná a kouř je odváděn pryč tak, aby nevnikal do jiných místností. Servírování jídla a pití je zde povoleno. Hotely a ubytovací zařízení - je zde opět zákaz kouření s výjimkou v Polsku, a to kuřáckých místností využívaných pouze ke kouření, a majitel zařízení může rozhodnout o povolení kouření na jednotlivých pokojích.
Nyní se podíváme jižněji, a to do Portugalska. Opět restaurace a bary - na prostoru menším než 100 m2 může majitel povolit kouření za předpokladu, že prostor pro kouření je jasně označen, fyzicky oddělen od zbývajících částí zařízení nebo má samostatný ventilační systém a nebo má přímou ventilaci do exteriéru, který je opatřen systémem na extrakci vzduchu. Na prostoru 100 m2 a více může majitel označit 30 % prostoru jako kuřácký. V případě oddělené uzavřené místnosti až 40 % za předpokladu, že jsou splněny výše vypsané podmínky a tento prostor nezasahuje do částí zařízení vyhrazených pouze zaměstnancům nebo do míst, kde se zaměstnanci po celou dobu vyskytují. V hotelech v Portugalsku majitel může povolit kouření za předpokladu, že prostor pro kouření je jasně označen, fyzicky oddělen od zbývajících částí zařízení nebo má samostatný ventilační systém a nebo má přímou ventilaci do exteriéru a nebo je opatřen systémem na extrakci vzduchu. Hotely mohou označit maximálně 40 % celkového prostoru jako kuřácký za předpokladu, že jsou naplněny výše uvedené podmínky.
A nyní do Rakouska, kde jsem si i já bral určitý příklad, protože jsme s Rakouskem historicky nějakým způsobem spjati. Takže Rakousko, v restauracích a barech je zakázáno opět kouření s výjimkami - v prostorech větších než 50 m2 oddělené a úplně uzavřené kuřácké místnosti, které pokrývají maximálně 50 % plochy restaurace určené pro hosty, pokud je v hlavním prostoru zařízení zákaz kouření. Prostory skládající se z jedné místnosti mezi 50 až 80 m2 mohou povolit kouření, pokud majitel může dokázat, že rozdělení restaurace na kuřáckou a nekuřáckou zónu je zakázáno právními zajištěními. Zařízení menší než 50 m2 se můžou rozhodnout, jestli budou plně kuřácká, nebo plně nekuřácká. Těhotné ženy nesmí pracovat v prostorech, kde by mohly přijít do přímého kontaktu s tabákovým kouřem. Práce mladistvých pod 18 let nesmí převažovat v místnostech, kde by mohli být vystaveni tabákovému kouři. V hotelech a ubytovacích zařízeních opět je zákaz s výjimkami - povoleny kuřácké místnosti, které ale musí zaručit, že kouření nebude obtěžovat v protikuřáckých zónách, pokud mají kuřáci vlastní kancelář, která nepřichází do styku s klienty.
V Rumunsku, restaurace, bary a ubytovací zařízení - kuřácké místnosti nesmí zabírat více než polovinu patra a musí být vybaveny funkčním ventilačním zařízením. U zařízení menších než 100 m2 může majitel povolit kouření s jasným označením.
V Řecku: V Řecku platí v restauracích, hotelech a ubytovacích zařízeních úplný zákaz, nicméně v barech - v barech je kouření povoleno v zábavních podnicích větších než 300 m2 s živou hudbou.
Na Slovensku, tam je to opět povoleno s výjimkami, a to: restaurace - kouření povoleno pouze v oddělených kuřárnách, které nesmí pokrývat více než 50 % celkového prostoru zařízení; bary - zařízení, v nichž se nepodává jídlo, se mohou samostatně rozhodnout, zda kouření povolí, či nikoliv. V hotelech - zákaz kouření v místech, kde pracují nekuřáci.
Slovinsko. Restaurace a bary - kouření povoleno pouze v oddělených kuřárnách sloužících výhradně ke kouření. V kuřárnách není povolena konzumace jídla ani nápojů a nesmějí zabírat více než 20 % celkové rozlohy zařízení. Pokud podnik nemá kuřárnu, platí absolutní zákaz kouření uvnitř. Hotely - kouření je povoleno v označených hotelových místnostech.
Španělsko. Restaurace, bary - absolutní zákaz kouření. A je zde jedna výjimka. Kouření je povoleno pouze v soukromých kuřáckých klubech pouze pro členy, které musí být ustanoveny jako legální subjekt, být nevýdělečné a nesmí sloužit k prodeji jakéhokoli zboží. Nezletilým není povolen přístup. V hotelech - kouření může být vyhrazeno maximálně 30 % hotelových pokojů.
Nyní ještě poslední dvě země, a to nejprve Švédsko. Restaurace, bary - kouření je zakázáno ve všech zařízeních, která podávají jídlo, to jsou restaurace, bary, kavárny a tak dále. Kouření je povoleno ve venkovních částech s obsluhou nebo v oddělených větraných kuřárnách, kam není povoleno vnášet jídlo ani nápoje. V hotelech a ubytovacích zařízení by mělo být kouření zakázáno v určitém počtu místností v hotelech a jiných dočasných ubytovacích zařízeních. Stálá rezidenční ubytovací zařízení jsou zproštěna regulace kouření.
A nyní Velká Británie. Ta to má asi upraveno nejpřísněji. Restaurace a bary: absolutní zákaz kouření. Hotely a ubytovací zařízení: kouření povoleno v určitém množství hotelových pokojů.
Já jsem se vám, dámy a pánové, snažil na tomto příkladu analýzy jednotlivých členských států Evropské unie, jak upravují zákaz kouření, ukázat, že nemusíme jít cestou úplného, absolutního zákazu kouření. Já jsem sice nekuřák, ale myslím si, že je na každém, ať se rozhodne, jestli půjde do restaurace, kde se kouří, anebo ne. Také chodím i do kuřáckých restaurací, ale i nekuřáckých. Samozřejmě tomu rozumím, že dneska se na tohle dává poměrně hodně důraz, na ochranu veřejného zdraví, ale my si musíme uvědomit problém venkovských hospod. Já pocházím z venkova. Tam by mohl, neříkám, že to bude znamenat, úplný zákaz kouření znamenat jejich likvidaci nebo nějakým způsobem ukončení, protože si neumím moc představit, že by ti stálí štamgasti, kteří tam chodí, chodili ven, do kuřáren nebo jakkoliv obráceně. Ale je to jenom můj názor, můj pohled, ale spíš jsem se vám snažil ukázat, jakým způsobem to upravují okolní země okolo nás a další země Evropské unie. Můžeme si zde vzít určitý příklad z jejich regulace a nějakým způsobem bych se klonil spíš k částečné regulaci.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také vám děkuji, pane poslanče, za vyčerpávající analýzu. A nyní mám dvě faktické poznámky. První má přihlášenu pan poslanec Jan Zahradník a po něm pan poslanec Jiří Koskuba. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, jak je vidět, rozděluje nás tenhle návrh napříč stranami. Já si kladu otázku, jaký důvod vede předkladatele - samozřejmě nutkavá touha ochránit zdraví jak pasivních, tak aktivních kuřáků. Já jsem se také o toto snažil kdysi dávno jako ředitel gymnázia. Vydal jsem zákaz kouření ve všech prostorách školy a jejího okolí i na akcích pořádaných školou. Pořád se mi to nedařilo, oktaváni a septimáni chodili kouřit mimo prostor školy, tak jsem vymezil prostor pro zákaz kouření na všechna místa, ze kterých je vidět budova školy. Pořád se mi to nepodařilo. Samozřejmě kouřili nadále.
Mám takovou obavu, že aktivní kuřáky se nám, pokud oni sami nebudou chtít, od toho odvrátit nepodaří. Já si jenom kladu otázku, zdali ty z nás v naší společnosti mající potřebu regulovat své spoluobčany cosi napadne, když se jejich záměr úplně nezdařil, že lidé pořád kouří. Zavedou zákon zakazující kouření doma? A když se jim to povede, jak tento zákon bude kontrolován, jeho dodržování? Budou zde nějaké kontroly nahlížející okny, navštěvující domácnosti, čichající, zdali nebylo v bytě a domě kouřeno? Pan ministr Brabec se snaží o něco podobného, snaží se zavést zákon umožňující vnikat do domů a kontrolovat, čím kdo topí v jeho kotli. Já myslím, že v budoucnosti by naši následovníci mohli získat podobný nápad a kontrolovat lidi, co dělají doma. A to by byl konec svobodné společnosti.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další přihlášený s faktickou poznámkou je pan poslanec Jiří Koskuba. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, skutečně vás dlouho nezdržím. Nemíním vás tady vůbec omezovat v diskusi o tomto bezpochyby mediálně zajímavém zákoně. A už jsem si dovolil zde k němu hovořit. Dámy a pánové, slyšeli jsme sáhodlouhé přednášky o tom, jak kouření škodí zdraví. Já jako lékař to, ve vší úctě, nemohu popřít. Nicméně budeme-li zde diskutovat čím dál déle a třeba až do ranního kuropění, nezměníme jeden fakt, že kouření zdraví opravdu škodí. To víme všichni. A ty přednášky na tom nic nezmění. Přitom pochybuji, že zde vystoupí pár lidí, kteří by řekli, že jde o nějaké omezení svobody. Prosím vás, ono to omezení je, protože dokud budeme tvrdit, jak tento návyk je škodlivý, a kouření nezakážeme úplně, a to vynechávám alkohol, tak je vlastně naše chování pokrytecké, protože ty závislé lidi jenom přesouváme někam jinam. Ale opakuji, opět jsem neslyšel, že koruna ze stále se zvyšující spotřební daně by šla do resortu zdravotnictví, a tak dále, a tak dále.
Pokračujme ve svém pokrytectví. Pokračujme v něm dlouho do noci. Já jako lékař si vás však dovolím upozornit na jeden fakt. Máme spoustu bodů, a jak bývá zvykem, jistě si odhlasujete jednání po 19. hodině. Nic jiného se tady stát nemůže. Jako lékař vás upozorňuji, že dlouhodobé sezení má za riziko tromboembolickou nemoc. Máme-li v zájmu zdraví veřejnosti, mějme i své vlastní a pokusme se dobrat rychle cíle. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Mám zde další dvě faktické poznámky. První má pan poslanec Stupčuk a po něm pan poslanec Kalousek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych se chtěl pro racionalitu průběhu diskuse přimluvit za to, abychom se tady nepřesvědčovali o tom, zda kouření škodí zdraví, nebo ne. O tom snad zdravě uvažující člověk ani nemůže pochybovat. Prostě kouření škodí zdraví a berme to jako věc, která je najisto postavená. To, o čem bychom tady asi ale měli diskutovat, je rovina právní, to znamená, jakým způsobem a jak moc má stát zasahovat do osobní svobody a regulovat to, zda člověk může kouřit, kde může kouřit a kde již nikoliv.
Pochopil jsem, že hodnotovým základem zákona je ochrana veřejného zdraví. Myslím si, že tak, jak je navržen zákon, bychom nemuseli při současném zachování a dosažení tohoto cíle ochrany veřejného zdraví jít k absolutnímu zákazu. Byla tady jmenována spousta států. Nechápu, proč jdeme tím absolutním zákazem, když v zásadě lze vyhovět 34 % populace, kteří jsou kuřáky a můžou být odděleni od nekuřáků. Tomu fakt nerozumím a to bych chtěl vědět. Stát se tady chová pokrytecky, to je pravda. A to mi vadí. Na straně nabídky dělá všechno pro to, aby si lidé mohli snadno cigarety opatřit kdekoliv, takže velmi snadno a úspěšně na tom vydělává peníze, ale na druhé straně tady poměrně významnou menšinu 34 % vytěsňuje bezprecedentním způsobem z veřejného života, aniž by tak činit musel. Protože tady samozřejmě existuje subsidiární řešení v podobě stavebně oddělených prostor, kde si můžou kuřáci konzumovat své cigarety a přitom nebýt vyloučeni z veřejného života. Tomu já nerozumím. Chtěl bych se na to zeptat pana předkladatele, pana ministra, proč přistupujeme k takovému drakonickému opatření. A chtěl bych na všechny apelovat, aby si uvědomili, že mezi 34 % je spousta našich rodinných příslušníků, spousta našich kamarádů, kamarádek, rodičů a tak dále.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Váš čas. Děkuji, pane poslanče. Nyní má faktickou poznámku pan předseda Kalousek, po něm pan poslanec Zavadil. Prosím.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Ve vší úctě ke všem argumentům, výhrada o pokrytectví, kterou formulovali oba dva mí předřečníci, vychází podle mého názoru z chybné premisy, že zákonodárce tady chce chránit kuřáky před jejich zlozvykem. Tak naivní není. On dobře ví, že budou kouřit jinde. On chce ve veřejných místnostech chránit nekuřáky před škodlivým vlivem kouření, kterému se nemohou ubránit, což už jistou logiku má. Dokonce i u činností, které prokazatelně nejsou zdraví škodlivé. Například pokud vím, obnažování není škodlivé, přesto je v restauracích zakázáno a je hodnoceno minimálně jako přestupek. A úmyslem předkladatele zákona je, aby kouření v restauraci bylo stejně nicht salonfähig jako to obnažování. Tady mu rozumím a jsem připraven ho podpořit.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Zavadil. Připraví se pan poslanec Novotný s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Zavadil: Hezký dobrý večer, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Měl jsem technickou poznámku už dřív, ale vyděsil mě natolik můj kamarád a kolega Jarda Krákora, že jsem se musel jít trošičku vzpamatovat, protože když tady všechno načetl, jak je to škodlivé, tak se přiznám, že jsem z toho byl perplex.
Nicméně vám můžu dát jiné argumenty. Nedávno jsme viděli a slyšeli, že Helmut Schmidt, bývalý kancléř Spolkové republiky, se dožil 96 let a kouřil 40 cigaret denně. 40 cigaret denně! Můžeme říct, že to je výjimka, která potvrzuje... (Výkřiky v sále, následný smích.) Ano, děkuju panu kolegovi Kalouskovi za tu nápovědu. Můj dědeček se dožil 90 let a kouřil 50 denně, můj tatínek 88 let a kouřil 50 denně.
Nechci zpochybňovat všechny výzkumy, jenom chci říci, že ten zákon, který projednáváme, má jednu vadu. Já jsem pro to ho propustit přes první čtení. Jsem. Nejsem ten, který by navrhoval zamítnutí zákona. Ale myslím si, že bychom se měli zamýšlet nad tím, co uděláme s některými vesnickými hospodami. Je tady tisíce hospod a já jsem v té jedné třeba pracoval kdysi, byť tak nějak nad rámec svého úvazku, kde chodí ti vesničtí si dát viržinko, cigaretu, na karty. A těm budeme zakazovat tedy kouřit? No na to jsem tedy zvědavý.
Takže tak jako vždycky a ve všem je potřeba vzít rozum do hrsti. Proto chci propustit tenhle zákon do druhého čtení, abychom se tam ve výborech pobavili o možné určité regulaci, která by byla rozumná právě ve vztahu na tyhle ty venkovské hospody a možná i na to elektronické kouření, které tady demonstroval můj kolega Kalousek. Všechno. Děkuju.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobrý podvečer, pane poslanče, musím vás požádat, abyste dodržoval čas k faktické poznámce. Dovolte mi, aby než budeme pokračovat dalšími faktickými poznámkami, kterých mám nyní v tuto chvíli pět, přečetl omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se paní poslankyně Balaštíková od 17.30, od 16.20 pan poslanec Jiří Koubek, z pracovních důvodů se omlouvá pan místopředseda Bartošek, který tady doteď byl, a od 16 hodin pan ministr Marian Jurečka.
Pokračujeme faktickou poznámkou pana poslance Martina Novotného. K faktické poznámce se připraví pan poslanec Stupčuk a pak pan poslanec Birke. Prosím, pane poslanče, máte čas k faktické poznámce. Prosím.
Poslanec Martin Novotný: Pěkné odpoledne i ode mne. Pan kolega Kalousek tady použil příklad, že také v hospodě nejsme tolerantní třeba vůči nahým lidem. Nepochybně ne. Na druhé straně jim nezabraňujeme, aby se svobodně rozhodli, že se společně někde sejdou všichni, kteří s tím souhlasí, že tam budou nazí, a zároveň se při tom třeba dobře najedli nebo dobře napili. Problém tohoto zákona je v tom, že je tak striktní, že to zakazuje absolutně ve velmi ostré hranici.
Byl bych rád, abychom se v dalších čteních, v pozměňovacích návrzích přece jenom nezamysleli nad tím, že v evropských zemích jsou různé úpravy, které přece jenom dávají kuřákům jakýsi prostor, aby se tento jejich zlozvyk nestal jenom jejich osobní věcí, ale aby se případně v rámci tohoto zlozvyku mohli i společensky sejít a třeba strávit společně v rámci tohoto zlozvyku nějaký večer, kde by se i dobře najedli, a mohli to udělat nejenom doma.
Moje oblíbená rocková skupina ze Spojených států, kde je taky ten trend šířit dobro za každou cenu a donutit všechny, aby se chovali zdravě, zpívá verš: Někdy mám chuť si zapálit přímo pod tím znakem zakazujícím kouření, protože už mi to leze krkem. Já to taky takhle vidím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Nyní pan poslanec Stupčuk. Připraví se pan poslanec Birke. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo. Já jsem taky, přiznám se, abych navázal na kolegu Novotného, moc nepochopil argumentaci pana předsedy Kalouska.
Ale chtěl bych říci ještě na vrub té diskuse. Tady se pořád skloňuje restaurace. Já si myslím, že v restauraci se z podstaty věci nemá kouřit. To tam prostě nepatří. To jistě nikdo nezpochybňuje. V restauraci se má prostě jíst. Naproti tomu si ale myslím, že v hospodě tedy fakt rodina s dětmi nemá co dělat. Do hospody děti podle mého soudu nepatří. A tady bych si vypomohl i nějakým historickým výkladem. Prostě do hospody se historicky chodilo dát si to pivo, zahrát si kulečník, kouřit, hrát karty. Takhle aspoň já vnímám to, co to hospoda je a jaký svůj společenský sociální účel v minulosti plnila. Tak já jenom abychom si tady nezaměňovali ty pojmy restaurace a hospoda. O restauracích tady doufám nikdo nebude mluvit jako o místě, kde by vedl ideovou diskusi o tom, zda se tam kouřit má, či nemá. Tam se prostě kouřit nemá z podstaty věci. V hospodě si myslím, že má. Mám pro to nějaké své důvody. A bavme se prosím o tom.
Ale ta situace je mnohem dramatičtější, protože když se stanoví absolutní zákaz v hospodách a v těch doutníkových loungích, diskotékách a tak dále, tak potom si budete chtít dát tu cigaretu logicky před tím podnikem. Že jo? Protože vám nic jiného nezbude. Ale ví někdo z vás, že když obec přijme vyhlášku, tak si nedáte ani před tím podnikem? Takže vy si budete vesele kupovat cigarety, stát (bouchnutí pěstí do řečnického pultu) vás bude danit jako ten správný pasák, ale pak vás vlastně vytěsní z veřejného prostoru a nedá vám příležitost, abyste si vy jako daňový poplatník, slušný člověk, jenom tedy kuřák holt bohužel tu cigaretu důstojně někde vykouřil. To já fakt považuju za nefér!
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času panu kolegovi Stupčukovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Jana Birkeho. Připraví se pan poslanec Antonín Pavel. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Jan Birke: Děkuju vám za slovo. Kolegyně, kolegové, dovolte, abych se představil. Jmenuji se Jan Birke a řeknu vám jeden statistický údaj a zároveň příběh.
Dvacet tři let jsem byl kuřák. Posledních pět let jsem kouřil 50 cigaret denně. To je fakt. Na to mám svědky. 13. července se mi ucpala první céva. Následná operace. Pane ministře, nedokážu si představit, kolik ta operace stála. Jenom to odhaduji. Neříkám, že to bylo jenom z kouření, ale bezesporu aspoň podle nálezu, který jsem měl k dispozici, a podle lékařů a profesorů, tak zcela určitě to byl jeden z těch čtyř faktorů, což bylo bezesporu kouření. Jak šel čas dál, tak zhruba po třech měsících další ucpaná céva a nevím, kolik stála ta další operace, následná rekonvalescence a následný léčebný proces včetně léků. Musím říci, že tohle je příběh reálný, který se stal. A já jsem toho svědkem na svém vlastním příkladě.
Chci říci jednu jedinou věc. Ten, kdo dneska dokáže takhle říci kuřákovi (řečník luskl prsty), aby přestal kouřit, tak se to nikdy nikomu nepodaří. Já jsem krásný příklad. Nebudu tady hovořit o tom, jestli je to omezování svobody, či nikoliv. Chci říci jednu jedinou věc. Jedna jediná věc víte, jak kuřáka donutí přestat kouřit? Já vám to řeknu. Je to strach. Je to strach. A já jsem 13. července... (Upozornění na čas.) Budu končit. Poslední věta. Omlouvám se. Já jsem ten strach dostal. A od té doby pět měsíců nekouřím. Tak mi držte palce.
Děkuju za pozornost. (Velký potlesk napříč sálem.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pan poslanec Pavel (Antonín). Připraví se pan poslanec Kučera také k faktické poznámce. Prosím, pánové. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Antonín: Víte, slyšeli jsme tady různé historky o tom, jak 90letí kuřáci se dožívají a novorozenci, kteří prokazatelně nekouřili, umírají. Dozvěděli jsme se o právech kuřáků si svobodně vykouřit své cigarety. Dozvěděli jsme se o chudácích v malých vesnických restauracích, kteří nebudou moct chodit si tam vykouřit svou cigaretu. Dozvěděli jsme se o rozdílech mezi restaurací a hospodou, že v hospodě se má kouřit, protože tam ty děti nemají být. Jenomže celý problém je v tom, že pasivní kuřáctví vás ohrožuje skoro stejně jako aktivní kuřáctví, nebo velmi podobně. A těch kuřáků je 30 %, nebo třetina, a zcela reálně ohrožují dvě třetiny lidí. V čem je jich právo ohrožovat dvě třetiny lidí? Kde to právo mají? Podle mě nemají. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlu Antonínovi i za dodržení času. Pan poslanec Kučera jako poslední s faktickou poznámkou a budeme snad pokračovat diskusí. Je přihlášen pan poslanec Vyzula. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, děkuji za slovo. Já bych jenom krátce chtěl zareagovat na svého předřečníka pana poslance Zavadila, který už tady bohužel není. On tady tak sentimentálně promluvil o těch vesnických hospodách, jak si tam ti pánové zajdou na viržinko, na cigaretu a na pivo. Ale mně trošku uniká souvislost, proč by tu možnost měli mít jenom ti pánové na vesnicích. Proč by si nemohli zajít třeba do té restaurace takhle i ve městech. Jestli na těch vesnicích mají nějaké požadavky, než z toho města.
Nicméně chtěl bych říct jednu věc. My tady dnes nerozhodujeme o zákazu kouření, nerozhodujeme o zákazu prodeje cigaret. To jsou přece ty kroky, které nám umožní aktivně bojovat proti kouření. My dnes schvalujeme jednu zásadní věc a ta se jmenuje zákaz provozování restaurací, zákaz provozování kuřáckých restaurací. To tady dneska schvalujeme. To nemá se zákazem kouření vůbec nic společného. My zakazujeme živnostníkům provozovat kuřácké restaurace. O tom to je. Nazývejme věci pravými jmény. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci za dodržení času. A nyní faktická poznámka pana zpravodaje. Nechá se omezit na dvě minuty.
Poslanec Jaroslav Krákora: Vážené kolegyně, vážení kolegové, kdysi před rokem za mnou byla delegace lidí, kteří pracují v pohostinství. A těch lidí, nekuřáků, kteří pracují v pohostinství, je asi 20 tisíc v republice. A oni říkali: Prosím vás, udělejte s tím něco. Nás je přes 20 tisíc, pracujeme v pohostinství 10, 12 hodin denně a nemáme šanci. Jenom pasivně kouříme každý den a my to nechceme. Takže to je zase pohled lidí, kteří musejí pracovat a musejí v tom prostředí být. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Rostislav Vyzula, připraví se pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím sněmovnu o klid! Děkuji. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Asi málokdo z vás by počítal s tím, že dneska nevystoupím. Jsem lékař a onkolog a pravděpodobně většina z vás předpokládá, že tady budu mít odbornou přednášku. Ale nebudu. Většina odborných dat byla již řečena, další si najdete na internetu. Další probereme - doufám, že projde tento návrh do výborů, takže probereme ve výboru.
Já bych chtěl jenom poukázat na některé takové zajímavosti. Předně k těm, kteří říkají, že diskuse je dlouhá. Tak ji nepřerušujte faktickými poznámkami, které nejsou ani faktické poznámky, a my se budeme věnovat jenom diskusi, je tam ještě jedenáct, řečníků a budeme moct, pokud někoho tíží čas, tak budeme moct i včas skončit.
Pokud se týká pana poslance Jandáka - nevidím ho tady, zřejmě potřebuje, zřejmě je na kuřácké terase, nevím, ale každopádně bych ho chtěl ujistit, ubezpečit, že existuje studie, která prokazuje, že polibek zvyšuje imunitu. A to v podstatě působením endorfinů v mozku. Takže nemusí se ničeho bát a může klidně dál líbat. Jenom aby neměl obavy, že třeba mu to někdo zakáže.
Potom bych chtěl říct k těm lidem, kteří tady říkali, a byl to pan poslanec Zavadil prostřednictvím pana předsedajícího (obrací se na poslance Zavadila stojícího u stolku zpravodajů), o 90letých a 80letých atd. V mé rodině taky kouřili, taky se dožili 90 let, ale to jsou lidé, kteří mají výjimečně pevný genetický materiál a nebo mají velmi dobrou imunitu. A to jsou výjimky. My tady chceme chránit zdraví všech.
A pak taková poznámka ještě tady k těm připomínkám, já vím, že to je pro zpravodaje, ale dovolil jsem si několik těchto poznámek k tomu, že my tady zakazujeme provozování kuřáckých restaurací. No bodejť by ne, proboha! My chceme chránit zdraví a ne podporovat podnikání v tomto stylu! My chceme chránit zdraví, to je smyslem tohoto zákona.
Já vím, že ta záležitost není jednoduchá z toho důvodu, tak jak bylo třeba... Pan poslanec Klán tady, prostřednictvím pana předsedajícího, říkal všechna možná omezení, limity nebo povolení, která jsou v Evropě. Vím, že ta záležitost v České republice nebude úplně jednoduchá. Ale já bych chtěl poukázat na seminář, který proběhl 30. 11. za účasti WHO zde na parlamentní půdě, kde bylo řečeno, že v podstatě my nevíme, jaký to bude mít dopad na jednak počty kuřáků a jednak na spotřebu tabákových výrobků. Protože my můžeme odhadovat, extrapolovat, z jiných zemí. Například v Irsku došlo k poklesu kuřáků o 12 %, ve Francii o 12 %, ale v Nizozemí už to bylo kolem 20 %, v Norsku 40 %, ve Francii kolem 14 % (?). A ten problém je, že my jsme nějak kulturně nastaveni na to, že u nás si všichni myslí, že ta redukce bude jenom 5 až 7 %. A mě to uráží. Že bychom nebyli tak kulturní, že bychom nepochopili dopad kouření na zdraví? Já pevně věřím, že to bude mnohem víc.
Svého času cigareta, to byl jakýsi image. Bylo tady řečeno, že dokonce i v lékařských ordinacích se kouřilo. Ano, je to pravda. Dokonce pamatuji si na krásnou povídku Šimka a Grossmanna Jak jsem se učil kouřit, kde bylo hned na začátku: Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzu utírá, k dokonalému muži patří cigareta jako k velbloudovi hrb. A jak to dopadlo v té povídce, všichni dobře víme. Všichni se pozvraceli kromě dvou myslím, Zázvora a ještě jednoho, kteří byli podporováni rodinou. Ale my už jsme dál! Za tu dobu se prostě zjistilo, že image cigareta není. Že to poškozuje zdraví! Byly zde řečeny příklady ze života. Kardiovaskulární onemocnění, infarkty, onemocnění plicní, rakovina. A možná nevíte všichni to, že pořád je skloňována rakovina plic, ano, samozřejmě, rakovina plic a průdušek a ORL oblasti. Ale nevíte asi úplně všichni informaci, že kouření přispívá ke zvýšenému výskytu rakoviny například jícnu, žaludku, slinivky, močového měchýře a ledviny. Ve výskytu rakoviny ledviny jsme na první místě na světě! A pořád se ptáme, v čem to je. Někde říkají, že je to ve vodě, ale málo se zajímáme o to kouření.
Byly tady zmiňovány elektronické cigarety a tady bych na pana předsedu Kalouska prostřednictvím pana předsedajícího, já bych mu chtěl říci, že samozřejmě se dají najít studie, které ukazují, že elektronické cigarety nejsou škodlivé. A to nejsou ani studie, to jsou taková jenom pochybná nějaká rčení. Ale na druhé straně se dají najít i studie, které prokazují, že elektronické cigarety jsou škodlivé. A proč to je. Je to v tom, že jsou stovky výrobců elektronických cigaret, my přesně nevíme, co v nich je, jsou tam třeba těžké kovy, které jsou jednoznačně kancerogenní, my nevíme, co ty výpary udělají, a není jediná studie, která by prokazovala jednoznačně, co ty výpary dělají, jak škodlivé jsou.
Tady bych chtěl říct jednu takovou zajímavost z minulosti, když se začínalo mluvit o kouření a o škodlivosti kouření vůbec ve světě. Tak asi pravděpodobně první se tomu věnovali ve Spojených státech v 50. letech, kde nějaký profesor Graham jednoznačně ukázal na epidemiologických studiích, že kouření škodí, a potom hned vzápětí koncem 50. let samotný tabákový průmysl provedl několik studií, kde prokázal škodlivost tabáku, kouření tabáku a zplodin. Prostě ve Spojených státech pak došlo k tomu, že až do roku 1965 v podstatě docházelo k nárůstu spotřeby tabáku a v roce 1965 se začaly najednou uplatňovat určité zákazy. Bavili jste se tady o zákazech, jaké je to omezování svobody, a svoboda končí tam, kde začíná toho druhého atd., nebo začíná tam, kde končí toho druhého. No dobře, ale přesto právě na Spojených státech se ukázalo, že jakmile začaly zákazy, a to s reklamou a dalšími, i to, co je třeba v tomto zákonu, tak došlo a dochází od toho 65. roku k rapidnímu poklesu spotřeby tabáku. Kupodivu je zajímavé, že spotřební daň, která byla, myslím, v roce 2009 uplatněna ve Spojených státech - zvýšení spotřební daně nevedlo tak k razantnímu poklesu jako předcházející aktivity.
Je nám jasné, že v podstatě tento zákon nevymýtí zcela kouření tabáku, to je pochopitelné, ale je to první krok k návratu do Evropy. O určitých zmírněních se asi budeme bavit, ale já osobně si myslím, že by měl být co nejtvrdší, ale určitě, tak jak to tady bylo už řečeno, tak budou takové návrhy, ale bez toho bychom se asi nevrátili do civilizované Evropy. A já bych si to hrozně přál, protože oni už i lidé kolem nás to chtějí, a chtějí to moc, to je vidět z průzkumů, a dokonce chlapi u nás v garáži mi říkali, když se bavili o hospodách, jak tu byly řeči o hospodách, tak mi říkali: Byli jsme v hospodě a tam jsme se hádali, jestli už to kouření tabáku zakázáno bude, nebo nebude, tak kdy to jako bude? Protože ten samotný hospodský jim řekl: Ať to je, či není, od 1. 1. je tady nekuřácká hospoda. A v podstatě si to tak udělá, protože vidí jiné příklady, kdy ten, kdo zavedl nekuřáckou hospodu, nakonec měl ještě vyšší zisky než ten, který má jen tu kuřáckou hospodu.
Nebudu vás pochopitelně dál unavovat dalšími odbornými věcmi. Já si myslím, že z hlediska lidského jsme na správné cestě, a věřím, že to celé dobře dopadne. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Rostislavu Vyzulovi. Máme další dvě faktické poznámky. Pan poslanec Michal Kučera, poté pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Michal Kučera: Děkuji za slovo. Já jsem pozorně poslouchal pana předřečníka, pana Vyzulu, určitě tam zazněla celá řada odborných argumentů, dokonce některých velmi děsivých. Poté, co jsem si ho vyslechl, mám jeden základní dotaz. Proč nezakážeme kouření? Proč nezakážeme prodej cigaret? Ty argumenty jsou naprosto děsivé. Proč zakazujeme živnostníkům provozovat kuřácké restaurace? To je naprosto neúčinný krok. Já se ptám, proč pan předřečník nepředložil návrh zákona, kde skutečně zakáže prodej cigaret, kde cigarety postaví na stejnou úroveň jako ostatní drogy. Protože drogy také omezujeme, také zakazujeme kouřit marihuanu, zakazujeme používat další lehké drogy. Proč nepostavíme tabák na stejnou úroveň? Proč děláme ten pokrytecký krok, že zakazujeme živnostníkům provozovat kuřácké restaurace?
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já jen stručnou poznámku na pana profesora Vyzulu. Já pořád ještě přistupuji k tomuto zákonu s tím, že chráníme nekuřáky, ne že odrazujeme kuřáky. Pokud je to jinak, tak přehodnotím svůj přístup k tomuto návrhu zákona, který jsem připraven podpořit. Jestliže chráníme nekuřáky, logické je, že ti kuřáci budou kouřit dál.
Pak k té poznámce k elektronickým cigaretám, prostřednictvím předsedajícího. Pane poslanče, já jsem netvrdil, že to není škodlivé pro ty, kdo vdechují ty páry, ale jsem připraven tvrdit, že opravdu není prokázána sebemenší škodlivost pro ostatní účastníky v tom okolí, kde koncentrace oné vydechované páry je tak stopová, že ty oxidy mastných kyselin z přepálených tuků z kuchyně jsou mnohem škodlivější než výpary z té elektronické cigarety. I vy sám jste tady několikrát hovořil o škodlivosti kouření tabáku. Tohle není ani kouření ani tabák. To se vypařuje roztok polypropylenglykolu, ve kterém je rozpuštěna nějaká koncentrace nikotinu. To není kouření. A jestliže v protikuřáckém tažení zakážete i tohle, tak je to ideologie. Já bych si velmi vážil toho, kdybychom tento problém dokázali řešit věcně, neideologicky a chránit ty, kteří si tu ochranu zasluhují, tzn. nekuřáci, kteří si nezaslouží, abychom jim foukali páchnoucí kouř do obličeje. Zakážete-li v rámci protikuřáckého tažení i elektronické cigarety, dopouštíte se ideologie a to sem nepatří.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kalouskovi za dodržení času k faktické poznámce. Ještě další dvě faktické poznámky. Pan poslanec Petr Adam a poté pan poslanec Štěpán Stupčuk. Prosím, pane, poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Adam: Dobrý večer. Já se nebudu pouštět do nějaké hlubší polemiky o škodlivosti kouření. O tom asi nikdo nemůže pochybovat a byl bych jenom blázen, kdybych něco takového zkoušel. Nicméně pokud v tomto zákoně budeme navrhovat zákaz elektronických cigaret, tak jak řekl můj předřečník pan Kalousek, jedná se o vaporizaci polypropylenglykolu, a pokud zakážeme i toto, tím pádem musíme zakázat veškeré diskotéky, musíme zakázat divadelní představení, protože přesně tato náplň je součástí všech smokerů, které se tam používají, které má naše mladá generace tak ráda jako efekt. Takže musíme jít opravdu daleko, musíme dodržet zákon a všechny tyto produkce musí být zakázány. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Adamovi. Pan poslanec Štěpán Stupčuk také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji. Já bych chtěl ještě znát odpověď na jednu otázku, a teď se obracím zejména na lékaře a předkladatele: jakým způsobem ohrožuje kuřák nekuřáka, pokud ten kuřák kouří v té stavebně oddělené části, kde s tím nekuřákem nepřijde do styku? To by mě fakt zajímalo. Protože pokud ne, tak pak nechápu, proč nejdeme touto cestou, trvat na tom striktním oddělení. Vždyť přece to se dá řešit i ve vazbě na personál. Buď si vyberu personál, který je kuřák, nebo to můžu provozně vyřešit, že to bude bez obsluhy. Přijde mi to rozhodně mnohem méně invazivní do práv té docela početné menšiny 34 % lidí, kterým teď tady servíruji ten absolutní zákaz spojený se sociální segregací, s vyloučením. Takže já bych chtěl vědět, kde tu existuje ta propojenost a proč tedy nejdeme cestou trvání striktně na oddělení toho provozu na kuřáckou a nekuřáckou část, protože to se mi zdá nejzajímavější. Díky.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Stupčukovi. Pan kolega Kaňkovský ještě počká, paní poslankyně Miroslava Němcová je přihlášena k faktické poznámce. Prosím paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, dámy a pánové. Já jen k tomu termínu pokrytectví, které tady zaznělo. Jestliže se bavíme o tom, že ten zákon má postihnout zejména ty, kteří ohrožují nekuřáky, tedy chceme chránit nekuřáky, tak já myslím, že každý z nás dospělých, já jako celoživotní nekuřák se umím docela rozumně rozhodnout, jestli půjdu do baru, hospody, restaurantu, restaurace, jakkoli to nazveme, pivnice, kde se kouří nebo nekouří, a nikdo mě nebude ohrožovat, pokud nebudu chtít.
Ale jestliže si chceme hrát na to, že nám jde o zdraví národa, a tudíž jsou ohroženi, kuřáky jsou ohroženi nekuřáci, tak mi prosím řekněte, jak se budeme starat o segment těch, kteří jsou nejvíce ohroženi, tedy děti rodičů kuřáků v rodinách. Když jdu do hospody, tak se rozhodnu. Buďto tam jdu, nebo tam nejdu. Jsem-li zodpovědný rodič, tak určitě netahám děti do barů, které jsou zakouřené. Do hospod, kde kouří jeden za druhým. Ale co tedy uděláme pro ochranu zdraví těchto dětí? Proto si myslím, že tento návrh zákona, který přichází, je poměrně pokrytecký. Říkám, jsem celoživotní nekuřák. Vůbec nezpochybňuji studie lékařské, odborné. Ale to, co zde řekl pan kolega Vyzula o tom, že podnikatelé na to přicházejí, jaká je poptávka, a zavádějí nekuřácké restaurace prostě proto, že jim to přináší lepší benefit, lepší profit proto, že se trefují lépe do zákaznické poptávky, tak si myslím, že je bez zákona tato cesta daleko nejlepší.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. Pan kolega Kaňkovský. A ještě než přijde, tak přečtu dvě došlé omluvy, pana poslance Jiřího Junka od 17 hodin a pana poslance Vojtěcha Adama od 18 hodin.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Dnes tady bylo už tolik řečeno na margo dnešních projednávaných zákonů, to znamená toho vládního, tzv. protikuřáckého zákona, a poslaneckého, že se budu snažit své vystoupení zkrátit, byť jsem lékař, jsem otec čtyř dětí, který si zažívá i ty situace z trošku jiného pohledu, než tady zmínila paní kolegyně Němcová prostřednictvím pana předsedajícího. Protože ono ne vždy si rodič s dětmi, které na výletě už říkají: tak kdy půjdeme na ten oběd? A my jsme si to zažili nedávno tady v Praze, kdy jsme asi na osmý pokus našli restauraci, kde se skutečně dalo v době obědové najíst bez tabákového kouře. Takže ono v té praxi to zas tak jednoduché není. Ale já se budu snažit vyjmout už jenom poznámky, které tady nezazněly, případně ty, které tady možná zazněly, ale z trošičku jiného úhlu.
Mě mrzí to, že vládní návrh zákona, který tady dnes představil pan ministr, se v diskusi, která tady v tuto chvíli zaznívá, skutečně takřka výhradně omezuje jenom na ideologický, politický a možná někdy až osobní boj o to, jestli nějakým způsobem regulovat kouření, nebo neregulovat. A říkám ve veřejných prostorách. Pro mě je naprosto nepředstavitelné, že bychom regulovali kouření někde v domácnostech. To si skutečně myslím, že není možné a nedokážu si to ani představit. Ale i média samozřejmě vypichují tu jednu oblast, a to je to, zda nějakým způsobem regulovat, nebo neregulovat kouření ve veřejných prostorách a zejména v restauračních zařízeních. Tady já musím říct, že jak já sám jako lékař, jako člověk, tak klub KDU-ČSL podporujeme tuto regulaci, byť se někomu může zdát jako zásah do nějakých osobních svobod.
To, čím bych se chtěl trošičku podrobněji zabývat z hlediska vládního zákona, je oblast protidrogové prevence, adiktologických služeb a některých s tím souvisejících věcí. Zároveň chci také říci, že jsem velmi rád, že se nám nakonec podařilo dneska prosadit to, že projednáváme obě ty normy, jak tu vládní, tak tu poslaneckou, protože jak ukázala dnešní diskuse, to, abychom se dobrali ke konci legislativního procesu u vládního návrhu - obávám se, že nás čeká několik měsíců tvrdé práce. Takže bych byl rád, kdybychom dokázali alespoň něco pro naše občany udělat a přijmout v podstatně kratším časovém úseku alespoň tu poslaneckou verzi zákona.
Nyní ke konkrétním poznámkám. V ČR nemáme problém jenom s tím, že nám narůstá, nebo minimálně neklesá počet obyvatel, kteří kouří. Dneska se mluví někde o dvou a půl milionu lidí, kteří pravidelně kouří. Co je velmi zásadní, je, že nám narůstá počet dětí, které kouří, a máme velký problém u mladistvých. Co je ještě více alarmující, je situace u drogových závislostí, kde v tuto chvíli máme někde kolem 45 tisíc prokázaných drogově závislých a z nich velká většina patří mezi tzv. problémové drogově závislé. Co je ještě horší, že nám skutečně křivka narůstá u dětí a mladistvých. A musíme si přiznat, že statistiky, které máme k dispozici, jsou většinou pouhým odhadem té skutečnosti, tak jak je. Proto jsem přesvědčený, že jestli se něčím máme zabývat podstatně více do hloubky, tak je to právě protidrogová prevence.
A tady v této souvislosti mě mrzí, že z původního návrhu zákona, o kterém tady už mluvil kolega Leoš Heger i paní poslankyně Marková, nakonec vypadlo zřízení státního fondu integrované protidrogové prevence. Za klub KDU-ČSL chci říct, že nám nejde o to, jestli fond bude existovat jako takový. To nepovažuji za až tak zásadní. Dokonce si dokážu představit i určitá rizika, které se vznikem tohoto fondu mohou vzniknout. Ale za zásadní považuji to, abychom dokázali správně koordinovat protidrogovou prevenci a dokázali sehnat odpovídající množství finančních prostředků na tuto prevenci. A tady bych chtěl vyzvat jak pana ministra, tak vládu, aby se tímto problémem intenzivně zabývali, a předpokládám alespoň sám za sebe - budu velmi plédovat, abychom tuto diskusi vedli ve výboru pro zdravotnictví, protože tohle je praktická věc, na kterou upozorňují odborníci v oboru, zejména adiktologové. Upozorňují i na to, že ve vládním návrhu zákona dochází k rozvolnění koordinační činnosti. A víme z řady okresů, z řady krajů, že už dnes protidrogová prevence není na odpovídající úrovni.
Tady bych si možná neodpustil pár čísel. Podle posledního sčítání adiktologických služeb v roce 2012 nám chybí nízkoprahový program typu nízkoprahového centra ve 21 okresech, lékařská ambulance pro léčbu závislostí ve 37 okresech, substituční léčba v 25 okresech a speciální doléčovací program v 61 okresech. Detoxifikační lůžka pak v 55 okresech a ve dvou krajích. Tato čísla jenom dokládají to, že prevencí drogově závislých zejména u mladistvých je potřeba se velmi intenzivně zabývat. Podobná situace je se závislostí nebo s problematikou alkoholismu, kde také, a to už tady také zaznělo a není potřeba opakovat čísla, patříme na ta nelichotivá první místa v rámci EU. A tak jak mohu říci sám za sebe, vždycky mě mrzí, když vidím někoho dospělého, který je závislý na alkoholu, je to mnohdy hrozivý pohled, ale o to více mě mrzí, pokud vidím dítě nebo mladistvého, kteří už mají výrazný problém se spotřebou alkoholu.
Proto bych chtěl závěrem říct, že poslanecký klub KDU-ČSL vítá vládní návrh, ale vítá i ten poslanecký návrh zákona. Chci se přimluvit za to, abychom oba tyto návrhy propustili do druhého čtení a velmi intenzivně, a zvlášť o tom vládním návrhu, jednali v rámci výborů, kterým bude přidělen. Předpokládám, že garančním výborem se stane výbor pro zdravotnictví.
A pokud se týká zmiňovaných financí, tady bych se skutečně přimlouval za to, aby se tímto problémem zabývala vláda ve spolupráci s příslušnými orgány protidrogové prevence a hledaly jednak dostatečnou výši finančních prostředků a také jejich efektivní využití.
Závěrem mi dovolte vyjádřit přání, abychom v této pro mě velmi důležité problematice odhodili ideologie, odhodili i některé své osobní antipatie a dokázali naší veřejnosti, že nám na zdraví naší populace záleží. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vítu Kaňkovskému. Nyní pan poslanec Petr Bendl a připraví se pan poslanec Jiří Štětina. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte i mně říci pár slov k zákonu, jehož už sám název zákon o ochraně zdraví před škodlivými látkami - ale my máme zákon o ochraně veřejného zdraví, což je taková zvláštní instituce. Co to vlastně je veřejné zdraví? Myslím, že zdraví máme každý z nás své vlastní a mé zdraví rozhodně nepatří státu ani kraji ani obci, je to můj majetek, chcete-li, o který by měl přirozeně člověk pečovat.
My tady chceme a navrhujeme, aby důležité problémy, které ve společnosti jsou, v tomhle případě kouření, které škodí zdraví, a to je asi prokazatelné, na tom se pravděpodobně shodneme, ale aby ho řešili za stát majitelé restaurací a hospod tím, že zakážou, aby se u nich doma v uvozovkách, ale i fakticky, protože kolikrát to opravdu u nich doma je, protože ty hospody nebo restaurace jim patří, aby se u nich doma nesmělo kouřit z důvodu toho, že to ohrožuje zdraví.
No, myslím, že přítomní lékaři by potvrdili, že lidé umírají také na to, jak se přejídají, že jsou obézní a v důsledku toho pak jsou nemocní. Pak také umírají na to, že příliš pijí, a mnoho alkoholu, a kdybychom tedy stejným principem přistupovali ke všemu, tak bychom říkali, že bychom v hospodě měli zakázat nejenom kouření, ale také jídlo a měli bychom tam také zakázat pít. To by asi bylo úplně nejlepší, protože tím bychom vlastně veřejnost ochránili před všemi neduhy, které tady jsou.
Myslím, že to řešení existuje, ale není tady příliš odvahy se o něm bavit, včetně lékařů tedy, včetně pana předsedy zdravotního výboru, a to je motivace lidí žít zdravě. A jestliže nežijí zdravě, pijí alkohol nebo nadměrné množství alkoholu, kouří nebo nadměrně kouří, chcete-li, pak by zkrátka si měli přispět na své léčení. Pak by to zdravotní systém měl řešit, tuhle situaci, nikoliv systém organizace práce restaurací či hospod. To, co navrhujete vy, to mi tedy přijde opravdu mimo mísu. Jako umýt si ruce tím, že jsme udělali hodně pro to, že zakážeme kouřit v hospodách, ale samu podstatu neodstraní.
A v té škodlivosti kouření bychom se fakt mohli věnovat i těm věcem u lidí, kteří si mohou za svůj špatný zdravotní stav, na který ostatní doplácejí, tím, že se například přejídají a nebo nadměrně pijí. To si myslím, že by měl zdravotní systém zachytit. Ač podotýkám, neměli bychom vyčítat kuřákům, že jejich zdravotní péče je drahá, protože tady asi nepadlo to číslo, ale z tabáku má Česká republika příjem zhruba 50 miliard korun ročně, protože to je jedna z nejlepších zemědělských, pro nás nejlukrativnějších zemědělských komodit v České republice. Příjem z prodeje tabáku je zhruba 50 miliard korun a podle čísel, která si pamatuji ještě dva roky zpátky, nás kuřáci stojí zhruba 11 miliard korun. Takže tam nějaký prostor pro to, co tady říkal pan kolega z KDU-ČSL, pro to, aby bylo dost peněz na prevenci, rozhodně je a tam já bych to podporoval.
Prevence směrem k mladým, vysvětlovat jim škodlivosti atd., a represi v uvozovkách bych viděl v tom, že budu nutit každého, kdo chce kouřit, ať kouří, ale přispěje si potom na konkrétní zdravotní péči, kterou bude muset absolvovat. To mi přijde daleko víc fér než říkat hospodským, co oni dovolí či nedovolí ve svém prostoru, ve kterém podnikají a který nabízejí veřejnosti. To není povinnost tam chodit, to je právo a mohu se vždycky rozhodnout, jestli do té restaurace nebo hospody půjdu, či nepůjdu.
K některým konkrétním detailům, které jsou v tom zákoně, protože mám pocit, že ne všichni ten zákon opravdu četli. Tady hovoří obecně o škodlivosti zdraví, ale v jednotlivých paragrafech jsou některé nesmysly, které se pokusím tady pojmenovat.
§ 8 - zakazuje se kouřit a zakazuje se používat elektronické cigarety - písm. a) ve veřejnosti volně přístupném vnitřním prostoru, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření ve vnitřním prostoru budovy související s veřejnou dopravou. Tak na nádraží to asi půjde, ale v hospodě, která má oddělený prostor pro kuřáky a nekuřáky už to nejde. Tam to asi tedy nefunguje. Zvláštní přístup.
Písmeno j) - ve vnitřním zábavním prostoru, jako je kino, divadlo, výstavní a koncertní síně a sportovní hala, a dále v jiném vnitřním prostoru po dobu pořádání kulturní a taneční akce. Sportovní hala je široký pojem. Jestli je to třeba i součást - protože jsem přesvědčený, že ten zákon se stejně bude obcházet, že prostě hospodský prohlásí, že v tuhle chvíli se tam koná soukromá privátní akce, a jestli někdo chce dovnitř, bude muset akceptovat, že se vevnitř kouří, a tím je vystaráno. A nevím, jak to bude - mimochodem jak to budou obce kontrolovat? Je tady jiný paragraf, který říká, že regulace kouření je rozšířena na pravomoc obcí vydat závaznou vyhlášku, a tam je - cituji: "Obec může obecně závaznou vyhláškou zakázat kouření a zakázat používání elektronických cigaret na - písmeno a) - veřejnosti přístupné akci, pokud je tato akce přístupná osobám mladším osmnácti let. To jsou v podstatě skoro všechny.
Umím si představit, že to třeba vyřeší Praha se svými městskými policisty. Ale jak to bude řešit u nás Dolní Bezděkov nebo Bratronice nebo jiné malé obce, nebo kterou akci vyberou, že se tedy na ni nesmí a na téhle té už se, prosím vás, může kouřit, protože to je veřejná akce pod širým nebem - podotýkám, to může být, to není - byť tady - a to přečtu v jiném paragrafu - je omezen i prostor, ve kterém se zakazuje kouřit. Pro ty z vás, kteří si myslí, že tímhle vyženete kuřáky před hospodu nebo před restauraci, chcete-li, to já zase z praxe vím, co to dělalo u nás na sídlišti, kde když kuřáci nechtěli být v restauraci nebo v baru a chtěli vyjít ven, co to dělalo za problémy, jak si všichni stěžovali na to okolí, že tam dělají hluk, ať koukají zalézt pěkně dovnitř do hospody a nedělají problémy. Myslím si, že tohle finále povede k tomu, že nakonec tu hospodu opravdu zavřou.
Ale v tom § 8 a v § 2, přičemž - takhle - přičemž v § 2 Vymezení pojmů je vnitřním prostorem, kde se zakazuje kouřit, je vnitřním prostorem prostor uzavřený střechou nebo stropem a nejméně dvěma stěnami, a to bez ohledu na druh materiálu použitého pro střechu, strop nebo stěnu a na to, zda je konstrukce stálá nebo dočasná. Chcete-li, tak je to vlastně stan, nebo to může být stan, který má střechu a dvě bočnice, ale už se tam nesmí kouřit, protože už je to tedy veřejný prostor, ve kterém zakazujeme kouřit. No to ty festivaly budou vypadat, to vás budou lidi fakt milovat! A nějaké účinky, kouření že byste chtěli zabránit, to mi tedy řekněte jak. Jaký nesmysl jste napsali do toho zákona, to je úplně neuvěřitelné.
Jsem přesvědčený o tom, že se s kouřením a se škodlivými účinky kouření bojovat má, že to má být ve zdravotním systému a že škodlivost kouření nemají řešit v tomhle státě hospodští, ale zdravotní systém a jeho financování.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bendlovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Milana Brázdila. Pokračujeme potom panem kolegou Štětinou. Prosím, pane poslanče, máte faktickou poznámku.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, jednoduchá otázka: Co je život? Údajně život je nemoc šířená pohlavní cestou se stoprocentní úmrtností. Jako lékař záchranné služby o tom něco vím. Dva a půl tisíce hledaných mrtvých lidí. A nezáleží, jestli kouříte, jestli pijete alkohol.
Prosím vás, ukončeme tuhle tu diskusi. Pojďte vyjádřit svoje přesvědčení, pusťte to do čtení, nebo ne, pojďte hlasovat. Technická - moc se za to přimlouvám. A pak o tom budete diskutovat, nebo ne. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci za zajímavou výzvu, ale nevím, kdo jí z přihlášených do diskuse využije.
Pan poslanec Štětina je řádně přihlášen. Připraví se kolega Kolovratník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Štětina: Dobrý večer. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já si zde připadám jako na adiktologické konferenci, kde jsme slyšeli mnoho zajímavých přednášek, které mě i poučily, a to nejen z hlediska medicíny, ale i z hlediska ekonomie, a pak jsme tu slyšeli několik, abych nebyl sprostý, politických řečí - já bych to chtěl říci jinak -, které jsou naprosto zbytečné.
Já jenom kvůli pořádku - já nejsem ani puritán ani nekuřák. Mně se velmi líbil příspěvek kolegy Birkeho, protože ve stejné situaci jsem byl v roce 1975 a též ze strachu jsem přestal kouřit. Takže vím, co to je kouřit. To je moje první poznámka.
Druhá poznámka. Já jsem velmi rád, že kolegové připravili nejdříve návrh poslaneckého zákona. Já jsem byl velmi zvědavý, jaký zákon připraví vláda. Musím říci, že jsem velmi potěšen tímto zákonem, protože ten se netýká jenom kouření, ale týká se všech návykových látek.
Nyní mi dovolte jenom velmi stručně, já nerad tady hovořím a vedu politické řeči, to už nemám vůbec rád, ale musím se vrátit trochu do historie. Když jsem se ještě poctivě živil jako doktor za velmi málo peněz, tak v roce 1987 jako lékař pověřený vedením záchranné služby, protože jsem nesměl být ve vedoucí funkci, to si nemohl v mé pozici nikdo dovolit, tak jsem zjišťoval, kolik procent je výjezdů, kde byl požit alkohol. Bylo to 4,1 % výjezdů. Podotýkám, byl to pouze alkohol. Když jsem si stejnou statistiku udělal v roce 1993 na stejném pracovišti, leč už ve funkci ředitele, tak toto číslo bylo 8,4 %, ale nebyl to jenom alkohol, byly to samozřejmě drogy. A musím vám říci, že jestliže má lékař ve výjezdové skupině zdravotnické záchranné služby posoudit, jestli se jedná o otravu alkoholem, nebo se jedná o otravu návykovou látkou, tedy fetem, tak to je velmi složitá situace a tento lékař se vždycky může dostat do stavu, kdy ho následně budou honit právníci.
S touto neutěšenou situací, která se samozřejmě stupňuje, bych zde nechtěl opakovat ten zákon, který se mi skutečně líbí, koncepce zákona je dobrá, ale chtěl bych se obrátit až na konec tohoto zákona, který se týká toho, jak nakládat s opilci, kteří zneužijí zdravotnické služby, kteří si zavolají, nebo jejich okolí jim zavolá bez jejich vědomí, záchranka tam musí přijet a zjistí, že ten člověk je totálně opilý, tak jsou tam zcela jasně vymezené paragrafy, jak může zdravotnická služba obecně postupovat. A já jsem rád, že to tam je. Jsem také rád, že tam je popsáno, jak si má počínat záchytná stanice. I tam je zákonem vymáhána náhrada. To je také v pořádku. A já se tedy už na závěr ptám, a mám z toho skutečně obavy, ale budu rád, když pan ministr řekne "my víme, jak na to", tak já ho za to samozřejmě pochválím, jak my budeme vymáhat to, když bude zneužita zdravotnická služba obecně opilci a feťáky. To já nevím, protože vždycky jsou různé okolnosti, že ten člověk mohl být nemocný a nebyl, že to nemůže posoudit, nebo že zavolalo okolí, které není zdravotnické. Z toho mám jediné obavy.
Jinak si ale myslím, že ten zákon je dobrý, a já osobně pro něj budu hlasovat i s vědomím toho, že budu mít několik nepřátel v této slovutné místnosti, protože to jsou kuřáci, kterých si já samozřejmě vážím. Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš? On je asi někde venku. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Štětinovi. Nyní pan poslanec Martin Kolovratník, připraví se paní poslankyně Pecková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Kolovratník: Pane předsedající, děkuji. Kolegyně, kolegové, dobrý večer. Je to výživná a dlouhá debata. Není se co divit za mediálního zájmu. Ale mně to nedalo, abych také několika slovy do té debaty nepřispěl, byť si myslím, že to asi bude trochu zbytečné, protože je to vidět, jsme tu rozděleni na dva nesmiřitelné tábory a těžko doufat, že někdo svůj názor změní nebo nějakým způsobem posune. Ale cítím, že to, co chci říci, je důležité, aby zaznělo.
Chci teď poděkovat předřečníkovi panu doktoru Štětinovi, protože moje stanovisko bude stejné jako jeho i proto, že jsem spolupodepsán pod tou druhou verzí tohoto návrhu, tedy pod tou kratší, jednovětou verzí návrhu zákazu kouření z dílny nás kolegů z hnutí ANO.
A proč vás chci poprosit o podporu, resp. o zvážení vašeho názoru u těch z vás, kteří zatím jste proti. Prosím, kolegyně, kolegové, vezměme rozum do hrsti. Mně to opravdu přijde normální a běžné. Podívejme se do civilizovaného světa. Já na jednu stranu rozumím těm argumentům ze strany především kolegů z pravicové části spektra, i já se považuji za člověka liberálního, nemám rád jakékoliv regulace, omezování podnikání, omezování osobní svobody, ale v tomto případě je to pro mne opravdu výjimka a tu situaci vidím úplně jinak a naprosto opačně. Mrzí mě, že s řadou kolegů, se kterými se jinak mám rád a se kterými se často shoduji, tak že tady je názor jiný. Ale tak to bývá.
A o co svůj názor opřu? Já jsem si vzpomněl na tři konkrétní příklady relativně tady zblízka i zdálky, které dokazují, že nekouřit v restauracích je opravdu bez jakýchkoliv dalších úvah a debat okolo naprosto normální.
Příklad první - malá obec Veleny u nás na Pardubicku, z mého volebního obvodu. Včera večer jsem mluvil se starostou té obce, s panem Krejcarem. Je to obec, která má necelých 500 obyvatel, nějakých 450, a on říkal: "Já jako starosta si myslím, že to bude normální. Běžte se dnes do té naší restaurace podívat. Je zakouřená, špinavá, smradlavá a řada lidí tam nejde nebo nechce jít." Naopak ti nekuřáci, kterých je podle statistik - dnes to zaznělo - 65 až 70 % populace, tak v té malé obci vlastně nemají šanci, nemají kam jít, nemají jinou možnost. To je první příklad z malé obce.
Druhý příklad je z větší vzdálenosti, z britského Glasgow. Skotsko, Skotové s jejich národní náturou takovou, jaká je. Byl jsem tam asi před třemi nebo čtyřmi lety. Klasický skotský pub, restaurace, kde se pila whisky, tančilo se, hrála muzika, a pro všechny návštěvníky té restaurace bylo úplně normální, že si - bylo to v prosinci - vyběhli ven, tam si dali jednu cigaretu a zaběhli dovnitř zpátky, zaběhli se zpátky bavit. A nikdo se nepodivoval, nikomu to nepřišlo divné, degradující nebo omezující. Pro Skoty je to normální.
A příklad třetí a pro mě, musím říci, nejsilnější. Je to příklad asi dva měsíce starý - Oktoberfest v Mnichově. Možná jste na něm sami byli nebo jej znáte z médií. Tisíce, desetitisíce návštěvníků, obří stany, kde hraje bavorská muzika, nádherné kroje, nádherné německé selky s těmi tupláky, opravdu parádní zábava. Na Oktoberfestu v těchhle stanech mají cosi, čemu se říká Raucherbalkon - neumím německy, umím anglicky. Opět, pro ty návštěvníky je opět normální, že si na pět minut vyběhnou ven, zakouří si a vrátí se do čistého prostředí.
Prosím, vezměme rozum do hrsti. Mně to skutečně nepřijde divné nebo nenormální nebo někoho omezující. Já věřím tomu, že lidé, občané České republiky, si i na tohle zvyknou a že i pro ně to bude normální. Prosím, nevymýšlejme složitosti, nehledejme různé kličky a debaty o různých omezeních podnikání a osobní svobody. Věřte mi, není tomu tak. Pokud se jako Sněmovna dohodneme na rozumném znění tohoto zákona, já za sebe jsem velmi jednoduše prostě pro plošný zákaz kouření v restauračních zařízeních, tak občané České republiky nám za to poděkují a věřím, že to velmi ocení. Takže ještě jednou, vezměme rozum do hrsti. Díky moc.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Kolovratníkovi. Nyní paní poslankyně Gabriela Pecková, připraví se pan poslanec Rom Kostřica. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Gabriela Pecková: Dobrý podvečer, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Než se dostanu ke svému vlastnímu příspěvku, tak jenom prostřednictvím pana předsedajícího ještě drobná ale velmi důležitá zmínka k vystoupení pana poslance Jandáka. Prosím vás, on tady mluvil o styku jednou za tři roky. Já bych před tím opravdu důrazně všechny pány varovala, protože jak známo, nízká frekvence a nepravidelnost je zásadní při vzniku rakoviny prostaty. (Potlesk z pravé strany.)
Byla bych opravdu špatným lékařem a špatným poslancem, kdybych tady neupozornila na aspekty, které dosud v souvislosti s kouřením nezazněly. Vůbec mám dojem, že veřejností je cyklický citrulinový peptid naprosto neprávem opomíjen, a přitom je velmi důležitý a velmi zajímavý. Revmatologická onemocnění, ta zánětlivá, nejsou rychlí zabijáci třeba jako rakovina, ale jejich základ je stejný. Jedná se o selhání imunity. Navíc jsou to onemocnění systémová, která mají své mimokloubní projevy a postihují celou řadu orgánů. Jsou to plíce, srdce, nervy, oči, kůže i další. (V sále je velký hluk. Poslanci vůbec neposlouchají.)
Mohla bych poprosit, pane předsedající, o klid?
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Já to vnímám. Pokud někdo diskutuje jiné téma, než je ochrana zdraví před škodlivými účinky návykových látek, prosím, aby tak činil v předsálí, a to včetně těch, kteří mají přednostní práva. Pokračujte, prosím.
Poslankyně Gabriela Pecková: Já mnohokrát děkuji. Část pacientů totiž nakonec umírá na selhání ledvin při sekundární amyloidóze po mnoha letech dialýzy a plazmaferézy, což jen tak mimochodem vůbec není levná záležitost. Ale k těm nákladům se ještě dostanu.
Dnes už totiž naprosto spolehlivě víme, je to ta medicína založená na důkazech, že člověk, který má ve své genetické výbavě protilátky proti citrulinu, ve vysokém procentu vyvine revmatoidní artritidu, a to v její velmi agresivní formě, s komplikacemi a velmi špatně reagující na léčbu. A tím se dostávám k těm nákladům. Pacienti s revmatoidní artritidou žijí zpravidla dlouho, a protože je to onemocnění léčitelné, ale ne vyléčitelné, projde takový pacient od stanovení diagnózy celou řadou různých forem léčby od perorálního polykání tabletek přes parenterální, tedy injekční a infuzní podávání léků, ať už ambulantně, nebo za hospitalizace. Na řadu potom přicházejí zpravidla revmatochirurgické výkony od drobných artroskopických s aplikací nebo bez aplikace léků do kloubní dutiny, ať už jsou to steroidy a nebo například také velmi drahé radioaktivní yttrium. (Velký hluk v sále trvá.) Končí takové onemocnění kloubů nakonec třeba náhradou kloubu, ale je tady celá řada dalších ortopedických výkonů. Když potom přijdou ty mimokloubní komplikace, komplikuje se a prodražuje se tak i léčba. Následuje rehabilitace, lázeňská léčba. A už samotné léky, které máme k dispozici, jsou velmi drahé. Jedná se o tzv. biologickou léčbu, imunosupresiva a lék, které známe například od onkologických onemocnění. Přesto že tyto léky díky dobré účinnosti výrazně snižují nepřímé náklady, tvoří tyto ještě výraznější položku než ty přímé. Pacienti vyžadují v pokročilejším stadiu či při komplikacích hospitalizaci. Pro svoji invalidizaci jsou vyřazeni z pracovního procesu, zpravidla je jim nejprve přiznán částečný, později úplný invalidní důchod, rozpadají se jim sociální a rodinné vazby a přitom se stávají trvale závislí na pomoci druhé osoby, takže pobírají příspěvek na péči, mají nárok na pořízení vozidla - a takto bych mohla pokračovat ještě dlouho.
Ale sečteno a podtrženo, roční náklady na pacienta s revmatoidní artritidou podle světových parametrů činí deset tisíc dolarů. Argument, že kuřák si na ně vydělá spotřební daní na cigarety, asi nemůže obstát.
Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Gabriele Peckové. Nyní pan předseda klubu sociální demokracie Roman Sklenák s přednostním právem. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Já si dovolím přijít s procedurálním návrhem jménem dvou poslaneckých klubů, sociální demokracie a ANO 2011, abychom odhlasovali, že dnes budeme jednat i hlasovat meritorně i procedurálně o všech návrzích i po 19. hodině.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Budeme hlasovat bez rozpravy. Ale všechny vás odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.
Jakmile se ustálí počet přihlášených, rozhodneme v hlasování číslo 103, které jsem zahájil, a ptám se, kdo souhlasí, abychom dnes jednali i po 19. hodině. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 103 z přítomných 124 pro 79, proti 24. Návrh byl přijat.
Budeme pokračovat. Pokračujeme návrhem pana poslance Kostřici, který je přihlášen. Přihlásil se pan poslanec Vácha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo. Dobrý večer dámy a pánové. Já bych nechtěl předstírat, že jsem byl schopen celé dnešní odpoledne všechno pečlivě vyslechnout, nicméně na mě několik referátů udělalo takový zásadní dojem. Já bych nechtěl nějakým způsobem toto rekapitulovat, ale přesto mi dovolte, že první příspěvek pana poslance Krákory nás všechny přesvědčil obrovským množstvím statistických dat, že kouření a alkohol jsou škodlivé. Myslím, že to je základní věc, která by měla zaznít.
Dále, co zdůrazňuje pan docent Heger, bylo to, že se nejedná jenom o přímou škodlivost, ale že se jedná v hlavní podstatě, o to, že s těmito škodlivými následky na lidské zdraví je spojena ještě celá řada jiných negativních faktorů, ať už je to otázka celkového zdraví národa a podobně.
Další - když opominu takovou nesmírně dlouhou a dle mého názoru zbytečnou pasáž o jednotlivých státech, které se liší podle toho, jakým způsobem je tam zamezeno kouření nebo nekouření, to je sice zajímavé, ale spíš pro někoho, kdo se chystá, aby nějakým způsobem cestoval do nějaké té země a byl připraven na to lepší nebo horší.
Ale byl potom také zásadní příspěvek pana profesora Vyzuly, který zdůraznil, že se nejedná jenom a pouze o otázku škodlivosti ve smyslu přímého kontaktu cigaretového kouře na vlastní tkáň, jako jsou plíce nebo horní dýchací cesty, ale že se jedná o zejména rakovinové poškození, které zasahuje jiné orgány. Možná pro takové doplnění, které možná pan profesor opomenul, je to, že se uvažuje, že karcinogeny obsažené v nikotinovém kouři a jiných látkách se vlivem alkoholu relativně dobře rozpouštějí, jsou zanášeny do jiných orgánů, kde vyvolávají potom nádorové onemocnění. Obdobné je to u zvýšeného výskytu karcinomu urogenitálního traktu, zejména u urologických cest, protože tam se dá uvažovat o tom, že ty karcinogeny, které se vylučují v moči, jsou koncentrovány jednak v ledvinách a potom v močovém měchýři, a je prokázáno, že u mužů, kde je zvětšená prostata a kde dochází ke zvýšenému nebo prodlouženému obsahu té moči v močovém měchýři v důsledku špatného vyprazdňování, je výskyt karcinomů mnohem vyšší právě u té kuřácké populace.
Co zde zaznělo také několikrát, bylo to, jestli elektronické cigarety škodí, nebo neškodí, jsou-li méně škodlivé, případně více. Já se domnívám, že na to je příliš krátká doba, abychom mohli skutečně říct, že jsou méně škodlivé nebo neškodlivé. Jsem pevně přesvědčen, že je možno si v současné době objednat jakoukoliv studii, která vám řekne, že elektronické cigarety jsou neškodlivé, druhá studie, opačná, třeba za stejnou cenu, vám řekne, že jsou mimořádně škodlivé a že byste měli radši kouřit vlastně cigarety obyčejné.
Je nepochybné, a to zde zaznělo poměrně málo, že za těmito nebetyčnými následky ekonomickými, katastrofickými a zdravotně je protiklad pouze v tom, v té výhodě, že z toho těží tabákové firmy. O tom si musíme udělat představu, kdybychom se podívali, kolik činí zisky tabákových firem, na kterých se potom velice šikovně přiživuje i kterýkoli stát, že z toho vybírá DPH. To je pochopitelně jeden aspekt, na který bychom neměli zapomenout.
Podle mého názoru je otázka těch elektronických cigaret až otázka budoucnosti, která nám ukáže, jestli to skutečně škodlivé je, či škodlivé není. Jednom snad takovou malou zajímavost, že v cigaretovém kouři u běžných cigaret je popsáno nějakých 8 nebo 10 kancerogenů. Naopak v exhalátech, které člověk vdechuje u těch elektronických cigaret, je jich až 300. Tam se dá těžko odhadnout, jestli opravdu budou škodlivé, nebo nebudou. Jistě to bude věc nepoměrně komplikovanější.
Další věc, která zde zazněla velmi zajímavě, byla ta, myslím, že se o tom zmiňoval zejména pan poslanec Krákora, že je zde závislost mladých lidí na cigaretách a na alkoholu. Možná mě budete považovat za blázna, ale byl také jeden návrh, který by svým způsobem ochránil budoucí mladou generaci, kdy by se řeklo, dejme tomu, dáme nějakou rovnou čáru, v angličtině se tomu říká deadline, dejme tomu rok 2015, kdy by se řeklo, že ti, co se narodí po roce 2015, nebudou smět kouřit. Kdyby k tomu došlo a bylo to skutečně takto aplikováno, tak bychom po 15 - 30 letech tady měli populaci relativně zdravých, mladých lidí, kteří nikdy nekouřili. Protože já jsem pevně přesvědčen o tom, že odvyknout si cigaretovému kouři v kombinaci s alkoholem je mnohem těžší než skutečně nezačít kouřit. Já vím, že je to utopická věc, ale domnívám se, že se tím zabýval, i když to potom neprošlo do referenda, jeden ze švýcarských kantonů, kde se o tom uvažovalo, že od určitého roku narození lidé nebudou smět kouřit. Jistě by to bylo svým způsobem limitující pro někoho, komu je 20 roků a nebude si smět zapálit cigaretu, ten padesátiletý by kouřit mohl, ale bez takového dopadu by to rozhodně bylo příznivé.
Jestli mi dovolíte ještě takovou malou, opravdu krátkou retrospektivní vzpomínku. Já se zabývám léčením karcinomů v oblasti hlavy a krku v podstatě celý svůj profesní život a mohu vám říct, že v dřívějších dobách jsme měli velké množství karcinomů hrtanu. To je tam, kde skutečně se vdechuje ten kouř. Vzpomínám si, že v 60. letech, kdy prof. Hladký, přednosta tehdejší kliniky, poprvé operoval karcinom hypofaringu, to je v blízkosti toho hrtanu, ale tam, kde se jedná pouze o polykací cesty, tak jsme se všichni sbíhali, abychom se podívali, jak se to operuje, co to je za nádor. Mohu vám říct, že v současné době operujeme dva tři nádory tohoto druhu týdně. Takže je tady obrovský nárůst. Ten karcinom hrtanu znamená takový zvláštní trend, že tady byl určitý výskyt a my jsme se učili, že jedná-li se o pacienta, který je starší než 30 roků a je to muž, kouří a chraptí, je to nebezpečí z podezření rakoviny. Toto už vůbec neplatí. Jednak neplatí těch 30 roků, máme 15-18leté děti, nebo mladistvé, kteří mají karcinom hrtanu. A rozhodně se nejedná jenom o to, že jsou to muži. V těch dobách, kdy jsme se o tom učili, to byla 50.-60. léta, bylo kouření cigaret u žen velmi zřídkavé a spíš to bylo takové - spíš na nějaký ten efekt. Postupně ženy velmi rychle dosáhly tohoto trendu, dosáhly té "šťastné" hranice těch mužů, takže v podstatě tam ta úroveň, nebo výskyt toho nádoru v oblasti dýchacích cest je stejný jak u žen, tak u mužů. Což se dá statisticky také prokázat.
Ale teď si ještě uvědomte jednu věc, že v současné době se snižuje čistý výskyt nádorů dýchacích cest, těch horních dýchacích cest, ty, které jsou v kontaktu s vlastním kouřem, ale neobyčejně nám přibývá těch nádorů, kde jsou polykací cesty. Vysvětlení pro to máme jedno. Tam se snoubí působení těch rakovinových - těch kancerogenů ve vdechovaném vzduchu, to znamená u těch kuřáků, snoubí se dohromady ve stejné oblasti s polykanými kancerogeny. A to je buďto alkohol a nebo - to si musíme přiznat, že jsme tady v době, kdy je největší výskyt těch nádorů u populace, která ještě zažila éru před rokem 1990, kdy se pole bělela ne sněhem, ale chemickými prostředky i uprostřed léta. Takže ta chemizace a veškeré ostatní věci, které jsme tady byli tehdy nuceni spolykat, nechci říkat, že jsme s odpuštěním žrali odpadky, ale víte, že úroveň výživy byla mizerná, takže to se projevuje v současné době a máme velmi vysoký výskyt těchto nádorů.
Také si uvědomme ještě jednu věc, že ono je rozdíl, jestli těch 20 cigaret vykouří hajný, který chodí celý den po lese v čistém prostředí, který pojídá vajíčka od nějaké slepičky nebo si zastřelí nějakého bažanta z čistého prostředí, nebo pokud se jedná o toho, kdo kouří 20 cigaret a pohybuje se v Ostravě, ve městě, v Praze nebo tam, kde je spousta polétavého prachu a to prostředí je strašně škodlivé samo o sobě.
Takže já bych ze svého hlediska rozhodně podpořil jakýmkoli způsobem, i když jsem v životě vykouřil také celou řadu cigaret, tak bych chtěl každým coulem podpořit jakékoli omezení kouře, ať už je to kouření pasivní, nebo aktivní. Myslím si, že bychom měli být naprosto důslední nejenom vůči nám samotným, ale vůči té mladší populaci, která tady po nás převezme jednou naše místo.
Děkuji vám pěkně za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Romu Kostřicovi. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Jana Lorencová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Jana Lorencová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, vyslechli jsme tady - já nevím, možná že bylo 15 řečníků, možná 20, další jsou přihlášeni. A já mám jedinou otázku. Chtěla bych vědět, kolik z nás, co tu sedíme, během těch argumentů pro i proti, některých velmi vtipných, kolik z nás během toho odpoledne, co tomu věnujeme čas, změnilo svůj původní názor. Kolik z vás - kolik z nás se rozhodlo hlasovat jinak, než byli rozhodnuti předtím, před plejádou toho, co jsme tu do této chvíli zažili. Troufám si říct, že ani jeden, že je to jenom další ztracené odpoledne. Další z těch řady odpolední, kterých jsme tady už byli svědky. Další ztracené odpoledne. Další předvádění argumentů, které už nic, naprosto nic, neovlivní. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Lorencové i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Štěpán Stupčuk, také k faktické poznámce. Ještě než mu dám slovo, budu konstatovat omluvu, kdy od 17 a od 19 hodin se omlouvá pan poslanec Daniel Korte. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Štěpán Stupčuk: Já se omlouvám, ale přece jenom mi to nedalo, abych nereagoval na svoji předřečnici. Prostě nezlobte se na mě, ale my jsme tady proto, abychom tu diskusi vedli. A demokracie je diskuse, i když je pomalá, neefektivní. Ale je to to nejhodnotnější, co si tady vzájemně můžeme dát, a proto jsme tady. A diskuse nikdy není ztracený čas! Děkuji. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pokračujeme panem poslancem Františkem Váchou. Připraví se pan kolega Martin Lank. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Pane předsedající, já už jsem jednou vystupoval k faktické poznámce. Nicméně měl jsem připravený delší příspěvek, ale už je 18.19 hodin a v podstatě už jsme všechno slyšeli. Víme o tom, že Sněmovna je rozdělená na dva tábory. Jedni jsou pro přijetí tohoto zákona, druzí jsou proti přijetí tohoto zákona.
Pak tu máme malou podskupinu, která je proti elektronickým cigaretám. Já tedy patřím do skupiny, která podporuje jakýkoliv návrh na omezení kouření. Jsem v té skupině, která si myslí, že to není zákon, kdy zakazujeme kouření, ale je to zákon, kdy chráníme nekuřáky. Ono se to jmenuje vládní zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.
Takže já přeskočím to, co už jsme slyšeli.
K paní poslankyni Lorencové prostřednictvím pana předsedajícího. Já to nepovažuji za ztracený čas. Já jsem se dozvěděl plno zajímavých věcí. Já jsem to poslouchal celou dobu, na rozdíl možná od vás, a dozvěděl jsem se plno zajímavých věcí jak ze strany odpůrců tohoto zákona, tak ze strany těch, kteří ho podporují. Měli jsme tady zajímavou studii o tom, kde, ve kterém státě jak to funguje. Bylo to tedy dlouhé, ale bylo to zajímavé.
A možná abych to zkrátil, měl bych dotaz na pana předkladatele, případně na pana zpravodaje, protože předpokládám, že oni jsou na stejné straně jako já. (Poznámka od stolku zpravodajů.) Dobře. Ano, jsme v jiných stranách, nicméně možná jsme na stejné straně, co se týče tohoto zákona. Vy tam říkáte v důvodové zprávě tam, kde se píše o omezení kouření v provozovnách stravovacích služeb, že se přikláníte k variantě čtyři - úplný zákaz. A v § 8 písm. k) se píše: zakazuje se kouřit ve vnitřním prostorou provozovny stravovacích služeb, a stravovací služba je definována v § 2 Vymezení pojmů jako potravinářský podnik, kde je provozována stravovací služba zahrnující podávání pokrmů. Já tam vidím jistý problém v tom, že pokud budou chtít restauratéři, nebo možná ne restauratéři, ale pokud se bude chtít nějaký podnik tomuto vyhnout, tak prostě nebude podávat pokrmy, protože definice potraviny je dána zákonem, kdežto definice pokrmu nikde není. To znamená, já bych se bál toho, aby náhodou některá zařízení neřekla, já nevím, od osmi hodin nepodáváme pokrmy a může se u nás kouřit. Jestli byste se na tohle nezaměřili a nějak tu definici opravdu nezpřesnili. To je jedna věc, rozpor potravina a pokrm.
Ještě odpůrcům tohoto zákona bych chtěl říct jednu věc. Přínos tohoto zákona je sociální rozměr. Vy ty lidi vyženete z hospody ven a oni se potkávají před tou hospodou. (Reakce z pléna.) Tak to opravdu je. Existují sociologické studie z Velké Británie, kdy ti lidé jsou spokojenější, protože když sedíte v hospodě u stolu a chcete se dát do hovoru s někým z vedlejšího stolu, většinou tedy muž - žena nebo žena - muž, tak většina populace k tomuto nesebere odvahu. Ale když je vyženete ven před hospodu, tak si řeknete: hele, nemáš oheň? A dají se do hovoru. A je opravdu prokázán sociální rozměr tohoto a existují manželství, už existují manželství, která vznikla na základě toho, že se ti lidé potkali před hospodou, že je zákon vyhnal před hospodu. (Komentáře z pléna.)
Pan poslanec Jandák na mě něco volal. Nevím, jestli je pro, nebo proti...
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším a požádám kolegy, aby nevykřikovali, a pokud se chtějí přihlásit do rozpravy, aby se přihlásili, případně když chtějí něco říct, tak prostřednictvím předsedajícího. A prosím sněmovnu, aby se zklidnila, aby mohl pan kolega Vácha řádně dokončit svoji rozpravu.
Prosím, pane poslanče, pokračujte.
Poslanec František Vácha: Tím bych uzavřel svoji možná trošku humornou vložku, ale je to pravda, taková manželství existují.
A pak tady mám ještě druhou část, ve které mám problém, a to je protidrogová politika. V § 29, tedy v hlavě sedm se mluví o protidrogové politice, a dneska územní samosprávné celky zřizují protidrogové koordinátory a vy v zákoně máte napsáno, že mohou zřizovat. Dneska je musí zřizovat. (Nesroz. poznámka od stolku zpravodajů.) Já mám pocit, že musí, ale podívejte se na to, protože pokud by jenom mohli, tak se tomu můžou na některých úrovních vyhnout, tak jestli byste se nepodívali i na tuhle problematiku, že musí nebo můžou, případně jim to možná zákonem nařídili, minimálně na krajské úrovni, aby protidrogová politika měla větší váhu, než měla dosud. Ano, krajská a celostátní úroveň. Přesně tak.
To je ode mě vše. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci a budeme pokračovat. Pan poslanec Lank nyní se svou přihláškou, připraví se pan poslanec Radim Holeček. (Signalizováno, že se hlásil posl. Benda.) Aha! Eviduji, že mi byla odmazána vaše přihláška, pane kolego. (Netrvá na vystoupení.) Dobře. Samozřejmě nevynechám pana kolegu Bendu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Lank: Děkuji. Já jsem si teď nebyl jist, jestli nebudu muset dávat někomu přednost. Děkuji vám za slovo.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, přiznám se, že je mi trošku líto, že ve vládním návrhu jsou některé věci, které mi přijdou vcelku smysluplné, ale jsou tam zase věci, které já prostě podpořit nemůžu, ať bych se snažil sebevíce. Mám tady připraveny podklady, které se týkaly poslaneckého návrhu zákona, nicméně v řadě případů je to shodné.
Na úvod se přiznávám, že jsem kuřák, ale zároveň se přiznávám, že samotnému mi vadí, když mi u jídla někdo kouří pod nos. Já přesto chci apelovat na váš zdravý rozum při rozhodování o tomto návrhu. Jenom o máločems jsem totiž v poslední době slyšel tolik účelově vybraných polopravd, nebo dokonce lží, pravděpodobně podle pravidla, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou. Ona řada z nich zazněla i tady, například že ČR se stala jediným státem EU, který kouření v zařízeních společného stravování vůbec nereguluje. To není pravda! Podle platné úpravy je přeci provozovatel zařízení společného stravování povinen u vstupu do něj označit, jestli jde o nekuřácké zařízení, kuřácké zařízení nebo zařízení s vyhrazenými prostory. Já v tom tedy regulaci spatřuji. A i kdyby tomu tak nebylo, to, že někdo dělá něco jiného nebo něco jiného dělá někdo jiný, třeba tady Evropská unie, tak přeci ještě není argument, že to musíme dělat také.
A když už jsme tady u zahraničních zkušeností, tak nizozemská vláda se rozhodla podle mých informací zrušit zákaz kouření v barech a kavárnách už po dvou letech a kouření bylo opětovně povoleno v barech, které nejsou větší než 70 metrů čtverečních. Chorvatsko zrušilo zákaz kouření dokonce už po čtyřech měsících od zavedení zákazu z důvodu tvrdých protestů provozovatelů barů a restaurací, kterým se značně po zavedení zákazu snížil obrat. Jestliže zastánci zákazu tvrdí, že mají problém najít nekuřáckou restauraci, tak já tvrdím opak. Já mám čím dál tím větší problém najít kuřáckou. Běžte se podívat do kteréhokoliv nákupního centra, kolik restaurací a kaváren je tam kuřáckých a kolik je nekuřáckých. Vyjděte tady ven před parlament. S cigaretou v naprosté většině neuspějete. Možná namítnete, že to je jenom ve velkých městech, ale mám obdobnou zkušenost i z těch malých a za pravdu mi dávají i statistiky. Koneckonců já sám pocházím z vesnice se zhruba 600 obyvateli a i tam, co já vím, si minimálně ve dvou restauračních zařízeních nezapálíte. A když už jsme u vesnic, tak skutečně chcete posílat chlapi od mariáše, od piva večer, aby šli na mráz? Protože to je další rozšířený omyl, že se zákaz bude týkat jenom restaurací, kde se podává jídlo. Kdepak, týká se to prostor, kde se podávají potraviny, a nápoje jsou také potravinou, takže se to týká prakticky všech zařízení, včetně pivnic, bufetů, vináren, diskoték, čajoven nebo kaváren atd.
Co se týče poslaneckého návrhu, tak v něm důvodová zpráva uvádí, že úplný zákaz kouření v zařízeních společného stravování si přeje 78 % občanů starších 18 let. Jenomže ona otázka v tomto průzkumu zněla: Vyjádřete svůj postoj k zákazu kouření v restauracích. Vzhledem k tomu, co jsem před chvilkou říkal, kdyby ta otázka zněla: Jste pro absolutní zákaz kouření v restauracích, barech, kavárnách, pivnicích, diskotékách atd. atd., kde se podává jídlo nebo nápoje, tak by ten výsledek byl možná jiný. Navíc se ptám, proč autoři vycházejí z průzkumu, který je více než dva roky starý, když existují na dané téma minimálně dva novější od renomovaných agentur.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, já vás přeruším. Požádám zaprvé sněmovnu o klid a požádám předsedy vládních klubů, aby zajistili přítomnost nejméně jednoho ministra. Už je tady pan ministr zdravotnictví, ale toho jsem zrovna nemyslel, protože chápu, že tady sedí pořád.
Poslanec Martin Lank: Ale já jsem rád, že pan ministr zdravotnictví přišel, ať si to taky poslechne.
Ptal jsem se, proč se vychází z dva roky starého průzkumu, když tady jsou minimálně dva novější od renomovaných agentur. Já vám i rovnou odpovím: protože ukazují něco trošičku jiného. Když to shrnu, ano, většině Čechů skutečně vadí kouř v restauracích, s absolutním zákazem ale nesouhlasí. Celkově se tak podle autorů tohoto průzkumu ukazuje dlouhodobý trend, že většinová domácí populace není nakloněna přijímání striktních zákazů, které nedávají možnost volby. Dále se argumentuje - cituji z důvodové zprávy: "Provozovatelé zařízení společného stravování jsou povinni dodržovat řadu mnohdy až zbytečně přísných hygienických a bezpečnostních norem zajišťujících zdraví, nezávadné prostředí a tabákový kouř by neměl být výjimkou." Jenže tady je jeden zásadní rozdíl. Hygienické předpisy řeší věci, které z pohledu zákazníka nevidíme a nemůžeme ovlivnit. Například jim těžko půjdeme kontrolovat čistotu kuchyně, čerstvost surovin nebo stav lednic. Kuřáckou restauraci ale poznáte okamžitě, a můžete se tedy rozhodnout, jestli do ní půjdete, nebo ne. Ze stejného důvodu nelze také srovnávat zákaz kouření v restauracích s jinými místy, kde zákaz platí, ovšem při jejichž návštěvě nemáme na výběr. To jsou třeba autobusové zastávky, nádraží, soudy a tak dále. Tam musíme jít. Do restaurace můžeme. A pokud jsem svéprávný, tak opravdu nedokážu pochopit, proč bych si proboha jako nekuřák vybíral kuřáckou restauraci.
Existence kuřáckých restaurací nijak práva nekuřáků neomezují. Vždyť je to v podstatě hrozně jednoduché. Nemusíte do nich chodit, nikdo vás nenutí. Ignorujte je, dělejte jako, že nejsou. Až po vašem zákazu zkrachují, tak stejně nebudou. A to vám vadit nebude, předpokládám. Vy jste tam stejně nechodili, protože se tam kouřilo. Když tedy vy, tak nikdo? Jestli chtějí striktní nekuřáci chodit do kterékoliv hospody, aniž by byli obtěžováni dýmem, má to asi stejnou logiku, jako si v řadě restaurací najít tu vegetariánskou a dožadovat se tam práva na krvavý steak. Nebo spíše, a to je asi přesnější, jako by vegetariáni chtěli plošně zakázat konzumaci masa v restauracích, protože je jeho zápach nějakým způsobem obtěžuje.
Podle předkladatelů - opět cituji: "Zavedení zákazu kouření v zařízeních společného stravování v zahraničí nemělo statisticky významný dlouhodobý efekt na zisky jejich provozovatelů." Když pominu, že důvěryhodná studie na toto téma podle všeho vůbec neexistuje, dovolím si výše uvedené souvětí interpretovat o něco srozumitelněji. Statisticky významný dlouhodobý efekt. Jak to chápu já, tak některé hospody krátkodobě, což asi nebudou myšleny řády dnů, přijdou o zisky, řada jich pravděpodobně úplně zkrachuje. Ve výhledu to ale v celorepublikovém průměru nebude zas tak zlé. Já už se těším, až budete vysvětlovat hospodským, že k nim sice lidi přestali chodit, ale z hlediska celorepublikové statistiky si vlastně polepšili. Mimochodem majitelům kaváren a barů v Belgii po zavedení zákazu kouření poklesl počet zákazníků o 27 % a propad tržeb byl zhruba 19 %.
Já budu v každém případě hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a to mi velí, že má být svobodnou volbou hospodských, jestli budou provozovat kuřáckou, nebo nekuřáckou restauraci. Sami dobře vědí, na jakou klientelu cílí a jaké podmínky chtějí. Mou svobodnou volbou zase bude to, jestli chci jít na oběd nebo večeři bez tabákového dýmu okolo, anebo si chci jít posedět s přáteli v pivnici nebo kavárně a k tomu si dopřát cigaretu. Pokud chcete plošně zakazovat, tak to nechte na samotných lidech, ať si to rozhodnou v referendu. Jinak se obávám, kam tato snaha vychovávat národ povede. Ano, kouření má silně negativní důsledky na zdraví. To tady nikdo nezpochybňuje. Budeme pak podle stejné logiky omezovat cukr v nápojích nebo tuk v jídle? A nesmíme zapomenout také na alkohol, tam je situace prakticky stejná jako u nikotinu.
Co se třeba zamyslet nad tím, jestli místo restrikcí nebude vhodnější nějaká pozitivní motivace, například daňové zvýhodnění nekuřáckých podniků, které by pak mohly mít lepší ceny a tím být pro zákazníky atraktivnější? A nebo jestli trváte na omezení v rámci prevence, co takhle zakázat do kuřáckých podniků vstup mladistvým do 18 let, stejně jako to platí třeba v hernách? A jenom na okraj. Počet nemocí způsobených kouřením se podle mých informací v Itálii čtyři roky po zavedení zákazu snížil o 0,2 % - dvě desetiny.
Znovu říkám, že navrhovaný zákaz je v této podobě brutálním zásahem do svobody podnikání i do svobody jednotlivce. Uvědomte si konečně, že kdyby skutečně lidem v této republice kuřácké podniky tak moc vadily, už by tu dávno nebyly, protože by do nich prostě nikdo nechodil. Jestliže nekuřácká většina vyžaduje právo na nekuřácké prostředí ve všech barech a restauracích, pak omezuje moje práva jakožto menšiny, a já tedy vyzývám ministr pro lidská práva a rovné příležitosti pana Dienstbiera, aby konal a začal moje práva hájit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lankovi. Nyní pan poslanec Marek Benda. - S faktickou poznámkou? Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, přece jenom si neodpustím po rozkladu předřečníka jedno drobné upozornění. Už máme precedens plošného zákazu kouření a to je letecká doprava. Přestal někdo lítat?
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Gabal. Ani nevyužil čas k faktické poznámce. Prosím pan poslanec. Chcete, pane předsedo, přednostní právo? Pan poslanec Benda, který je ohlášen, a pak s přednostním právem předseda klubu KDU-ČSL. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já začnu tam, kde můj předpředřečník, ne ten, kdo byl přihlášen s faktickou poznámkou, skončil.
Já si pamatuji rok 1990, první cestu Václava Havla do Spojených států, jeho přednes v Kongresu Spojených států, odkud se vrací s otcem současného ministra pro lidská práva Jiřím Dienstbierem, jinak mým velmi dobrým přítelem. Byla nějaká recepce při příležitosti jejich příjezdu, z tohoto slavnostního příjezdu ze Spojených států, na které Jiří Dienstbier starší říkal na televizní kameru, a já jsem to viděl na té kameře, ne že bych to viděl fyzicky na místě: "Nebojoval jsem 30 let za lidská práva v České republice, abych odjížděl do Spojených států a bylo mi upíráno základní lidské právo kouřit." To jenom historická vzpomínka, abychom věděli, kam jsme se od té doby posunuli.
Druhá věc, kterou bych chtěl říct, a myslím, že je férové ji říct: Jsem kuřák. Někdo by řekl silný, někdo by řekl slabý, to asi závisí na úhlu pohledu. Kouřím od cigaret přes dýmku a občas v letadle i elektronickou cigaretu, jinak ji nepoužívám, ale kde se jinak kouřit nesmí. Takže připouštím, že jsem v této věci v jistém střetu zájmu. Trochu mě mrzí, že řada mých předřečníků neřekla, že v tomto střetu zájmu je. Minimálně ti, kteří jsou odnaučení kuřáci. U těch všech tvrdím, že nám závidí, že jsme u této své krásné závislosti zůstali a že se sami na sebe zlobí, že ji opustili. Pokud je někdo celoživotní nekuřák, je to jeho naprosté právo. Já toto jeho naprosté právo respektuji, ale byl bych stejně tak rád, aby on respektoval toto moje lidské právo se rozhodnout jinak a vybrat si, že kouřit chci.
Třetí poznámka. Jestli něco opravdu ve světě nefunguje, a ukazuje se to opakovaně dnes a denně a máme s tím velké zkušenosti zejména z modernistického 20. století, tak jsou to různé prohibice, tak jsou to různé pokusy o zákazy, pokusy o to něco regulovat. Víte dobře, že Spojené státy zavedly prohibici alkoholu se stejně vznešenými tezemi, které zaznívají dnes tady, se stejným bojem proti alkoholismu, opilým mužům a všemu, co kolem toho je. Výsledek byl jediný, že začaly být neuvěřitelně mizerné alkoholy, přestali umět pít a dodneška se to nenaučili a rozvinula se kolem toho obrovská mafiánská struktura, se kterou bojovali dalších 50 let. Opravdu jsme tak nemoudří, že si myslíme, že když se něco takového ve světě odehrálo, a máme s tím zkušenost, že se to neodehraje v příštích taženích proti příštím drogám, které společnost užívá a je na ně zvyklá? Já tím nehoruji pro všechny drogy, ale horuji pro ty, které užívá a je na ně zvyklá.
Bylo by velmi zajímavé se ptát v těch zemích, ve kterých došlo k dramatickým omezením ve veřejných prostorách, ale i jinde, nakolik došlo k snížení spotřeby a nakolik došlo k zvýšení spotřeby jiných typů drog včetně marihuany, hašiše a všeho možného dalšího, protože se to prostě stalo přitažlivým, protože to běžné a obyčejné, na co byli lidé zvyklí, se upírá a ubírá.
Mimochodem s kouřením bojoval statečně i komunistický režim. Nevím, kdo si zase pamatuje slavnou akci Šance pro tři miliony. Odnaučíme tři miliony kuřáků kouřit. Pamatuji si, jak jsme to tehdy komentovali. Patnáct milionů nemá šanci, tak proč by tři ji měly mít v tehdejším komunistickém režimu. Ale bylo to tak a opět se ukázalo, že to k ničemu nevede a že naopak tyto pokusy o restrikci vedou jenom k tomu, že se zakázané látky, ať už se jedná o kouření, alkohol či další, stávají přitažlivými pro mladou generaci, protože jsou prostředkem její rebelie vůči těm starším, kteří jim to zakazují.
Ze všech těchto hledisek pokládám samotné pokusy o zakazování kouření za velmi nerozumné, ale myslím si, že hlavně přicházejí v naprosto nesprávném čase. Jestli ta debata tady měla ještě nějaký smysl, a chápal jsem ji ze strany nekuřáků jako v celku legitimní před deseti, patnácti lety, kdy drtivá většina stravovacích zařízení byla kuřácká, a chápal jsem, že je spoustu nekuřáků, kteří říkají "já prostě nechci jít do toho zakouřeného, mně to tam vadí, nenuťte mě tam chodit", tak přece situace se za těch deset let absolutně, zásadně změnila. Ten původní návrh, který tady prošel, nevím, kolik je to, 2004, na povinné oddělování kuřáckých a nekuřáckých prostor ukázal starou příručku: trh funguje, naprosto bezproblémově trh zafungoval. Dneska máte nejenom ve velkých městech, ale i v těch velmi malých, možná ne tam, kde je jedna jediná hospoda, ale i v těch velmi malých máte naprostý výběr, jestli chcete jít do kuřáckého, nebo nekuřáckého prostředí. V Praze bych dokonce řekl, že už je dneska převaha těch nekuřáckých prostředí. Dobře, jestli většina zákazníků má zájem o nekuřácké prostředí, ať si do něj chodí. Taky to ta nekuřácká prostředí v jistém čase chápala jako svoji konkurenční výhodu, jako způsob, jakým tam nalákat lidi více na jídlo. A dneska si myslím, že si nejsou jisti, jestli je to pro ně výhodou, když zakážete kouřit všem.
Stejně tak tvrdí - a pokud si mohu vybírat restauraci, jdu do kuřácké restaurace, přiznám se. Samozřejmě pokud jdu s malými dětmi, tak buď jdu ven, nebo jdu do restaurace, která je nekuřácká. Pokud chodím se svými kamarády po pravidelném sportu, tak mě přehlasovali, že v pátek chodíme do nekuřácké části. Nebudu říkat danou hospodu, která - abych jí tady nedělal reklamu, ale je to restaurace, která má přední část, kde jsou okna, nekuřáckou, zadní část kuřáckou neoddělenou v podstatě vůbec ničím. Dva sloupy a není mezi tím žádná... Akorát má kvalitní ventilaci. Chodím tam s nekuřáky, kterým to vadí, necítí nic, nestěžují si na nic.
Takže je to všecko jenom otázka toho, kolik jsem ochoten do toho investovat. A je to všechno otázka provozovatelů, kteří si sami mohou vybrat, jak budou fungovat. Tuto nabídku dají lidem a lidé si přece umějí vybrat. Pořád se je nesnažme učit, že my jsme ti nejchytřejší, kteří jim musí sdělit, jak to fungovat má.
Tolik moje obecné poznámky k oběma návrhům, včetně návrhu pana poslance Vondráčka a dalších, který se týkal jenom jedné části, a to zákazu kouření ve všech restauračních zařízeních. Pokládám ho za chybu. Pokládal bych za správné, abychom tento návrh, a navrhuji to, abychom oba tyto návrhy zamítli, protože si myslím, že zákaz kouření ve všech restauračních zařízeních je prostě chyba. Z tohoto hlediska mají být oba dva návrhy zákona zamítnuty.
Nyní ale když jsme v obecné rozpravě k oběma návrhům, tak bych se moc rád vrátil ještě k tomu vládnímu návrhu zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a rozebral některá jeho ustanovení a pokusil se vám vysvětlit, proč na závěr navrhnu v případě, že nebude přijat můj návrh, abychom návrh zákona zamítli, abychom kromě zdravotního výboru dali tento návrh zákona ještě do ústavněprávního výboru. Protože se obávám, že tady se pořád hraje hra, že to je zdravotnická záležitost, že nás mají zdravotníci přesvědčit o tom, že kouření je škodlivé. Já jim to v podstatě i věřím. Nejsem o tom hluboce přesvědčen, ale v podstatě jim to i věřím, jenom si myslím, že jediné ve světě, o čem bezpečně víme, že vede ke smrti, je život sám, a přesto ho nepřestáváme žít. Proto já si spokojeně kouřím a možná toho budu jednou litovat. Věřím zdravotníkům, že kouření je škodlivé, ale to je tak všechno, co s tím chci dělat. Ale samotný fakt, že kouření je škodlivé, ještě nemusí vést k tomu, že píšeme zákony, které budou neproveditelné, které mohou vést k řadě velmi prapodivných rozhodování a prapodivných šikanózních fungování.
Dovolte, abych... (Řečník nahlíží do svých písemných materiálů na řečnickém pultu.) Pardon. Ještě než přejdu k rozboru zákona, tak ještě jednu poznámku, která si myslím, že je obecnějšího charakteru, a která souvisí s tím, že se bavíme o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Vím, že v různých návrzích, které byly předkládány Ministerstvu spravedlnosti, byla snaha také regulovat nějakým způsobem alespoň ve smyslu vytlačení z center velkých měst a vytlačení od škol a školek ony takzvané šlehárny nebo různá další prostředí, ve kterých jsou aplikovány metadony a další náhražkové látky, které jsou legálním substitutem tvrdých drog. Bohužel v tomto návrhu zákona to není.
Já jsem z Prahy 4, z Nuslí, kde máme obrovský problém, protože se nám tam opravdu po ulicích motají feťáci z třetiny Prahy, kteří si tam chodí pro ty substituce. Radnice Prahy 4 i pražský magistrát opakovaně oslovovaly Ministerstvo zdravotnictví, jestli by bylo možné alespoň říci, odsuňte to někde, ať to není 15 metrů od školy, 15 metrů od kostela. Pokusme se tedy, když už potřebujeme léčit ty drogově závislé a dávat jim substituty, tak to nedělat tak, aby na školních schodech seděli a aplikovali si přímo do žíly. Bohužel toto, což bych pokládal za jednu z věcí, které bychom se aspoň měli pokusit zregulovat, tak toto ten návrh zákona nereguluje, protože si vzal za úkol bojovat jenom proti kouření a alkoholismu.
Teď tedy půjdu k těm jednotlivým ustanovením a pokusím se lehce poukazovat na to, jaké jsou v nich složitosti.
Už když se podíváme na vymezení pojmů, tak musím říct, že písmeno c) kuřáckou pomůckou je cokoliv, co se používá ke kouření, s tím, že z toho vyjmu zápalky a zapalovače - no zaplať pánbůh, že jsme je z toho vyňali, ale už když mám svoji dýmčičku a pošlu si dítě pro ťapťátko, což je takový ten kus kovu, který se opravdu k ničemu jinému než ke kouření nepoužívá, ale nevím, jak by mohlo dítěti uškodit, že si ho koupí, tak podle následných ustanovení a pravidel, která tam má ministerstvo stanoveno, když mu ho náhodou prodejce prodá, dostane tak 30, když bude právnická osoba, až 300 tisíc pokuty. Zase nevím, pokoušíte se zbytečně regulovat všechno a za každou cenu.
O elektronických cigaretách už tady byla velká řeč. Už tady předváděl pan ministr Kalousek. Mně to připadá, že snaha regulovat elektronické cigarety je jenom takový buď bílý psík ministerstva - víme, že to tam dáme, a pak to vypustíme, aby se aspoň něco smělo -, nebo je to takové: no my vás kuřáky nemáme rádi, tak vám zakážeme úplně všechno. Ale žádný jiný smysl a význam to nemá. Nikdo neví, jestli je to škodlivé, nebo neškodlivé. Sice se to povolilo k provozování, ale pro jistotu, co kdyby to bylo škodlivé, tak to zakážeme v restauracích. Z tohohle titulu po zprávách Světové zdravotnické organizace bychom měli zakázat červené maso a klobásy z něj vycházející, které jsou podle jejich tvrzení stejně škodlivé jako cigarety.
Dále, abych se držel zatím jenom § 2. Dojdu-li k písmenu j) myslím si, že už bylo tady také zmiňováno. Ale představa toho, že prohlásím cokoliv, co má dvě stěny a jakoukoliv střechu, prohlásím za místnost, tak pak jenom říkám, že když budete mít vepředu garnýž nebo plachtový strop nad rovnou střechou, pak v místnosti nejste. Když tam náhodou bude roh, pak v místnosti jste a zřejmě se tam kouřit nesmí. Nemluvě o stanech a dalších věcech. To jsou takové krásné nápady, které zřejmě mají zabránit tomu, aby lidé začali stavět stany a chodili kouřit do stanů. Ale jejich faktické výsledky budou nesmírně rozporuplné rozhodování, protože co když tedy ten bude v rohu nebo nebude.
Přejdeme k § 3 odst. 2 písmeno f). Mě by opravdu zajímalo, pane ministře, co jsou prodejny s převažujícím sortimentem zboží určeného pro osoby mladší 18 let. (Ministr Němeček od stolku zpravodajů se smíchem: Hračkářství.) No hračkářství, tomu rozumím. Ale jsou to prodejny potravin? To zboží je tam nepochybně určené pro osoby mladší 18 let. Že je určené taky pro starší osoby, to už tam neřešíte. Ale já nevím, co tahle definice je, neznám ji z žádného jiného předpisu, pokud je mi známo. A je opravdu tak nesrozumitelná. Prodejny mobilních telefonů - nejvíce používají mobilní telefony mladí, tak jsou to prostředí převažující sortiment zboží určeného pro osoby mladší 18 let? Prodejny časopisů? Já nevím přesně, co se tím myslí. Pochopil bych, kdybyste napsali, že se to nesmí prodávat v hračkářství. Ale zboží určené pro osoby mladší 18 let je opravdu tak neuvěřitelně široký výčet. To zřejmě je asi většina cukrovinek. Protože my starší už bychom cukrovinky jíst neměli, protože z toho tloustneme. Ti mladší z toho ještě tolik netloustnou. Ale možná že to jsou i jiné obchody. Fakt by mě zajímalo, co se tím přesně myslí.
Pokračujme dál. Výrobky napodobující tabákové výrobky a kuřácké pomůcky je opět debata, která myslím, že už byla vedena mnohokrát. Připadá mi naprosto úsměvné, proč by nesměla být čokoládová fajfka rozbalovací, jako bývalo za našich mladých let. Ale jestli si ministerstvo myslí, že čokoládová fajfka někoho navede k tomu, aby začal kouřit, tak možná je dobrý důvod to zakazovat.
K § 6 odst. 7. Máme nějaká obecná pravidla, co se smí dělat s údaji podle zákona na ochranu osobních údajů, co se smí dělat s údaji, které sbírám o svých zákaznících. Náhle v případě tabákových výrobků, kuřáckých pomůcek, bylinných výrobků určených ke kouření - to už taky nevím, co je - dochází k tomu, že jsou to pravidla nějaká úplně jiná. Někdy se předávat smí, tady řekneme: Je to tak citlivý údaj, jestli si někdo koupil cigaretu, že ho opravdu nesmím předat nikdy nikomu za žádných okolností. No, překvapuje mě to, že zrovna na údaje o kuřácích jsme zrovna v tomhle bodě tak neuvěřitelně citliví.
Pojďme dále. Dostáváme se k § 8. Na mezinárodních letištích, ve veřejných budovách povolujete zřídit kuřácké místnosti. Asi proto, že je to tak zvykem, že i na mezinárodních letištích jsou vždycky kuřácké místnosti. Ve veřejných budovách někdy bývají, někdy nebývají. Zvláštním způsobem ale v ostatních veřejných budovách ve smyslu kina, divadla, výstavní a koncertní síně, sportovní haly, vnitřní prostory pro dobu pořádání kulturní a taneční akce náhle tu možnost zřídit kuřárnu nepovolujete. Já se ptám, proč to tak je. Na letišti to být může, ale v kině už nemůžu mít ani tu oddělenou kóji. To samé děláte ve všech prostorách stravovacích služeb. Já jsem vysvětloval, proč si myslím, že to je obecně špatně, ale ve většině mezinárodních hotelů, které jsem kdy v životě viděl, máte alespoň možnost dovnitř té hotelové haly dát prosklenou kukaň, kde ti škodliví a zločinní kuřáci sedí a všichni na ně můžou koukat a ukazovat si: To jsou ti, kterým závidíme, že mají ještě nějakou svoji libůstku. Ale tady v našem případě, v případě stravovacích služeb, toto nedovolujete. Přemýšlím, proč tomu tak je, proč alespoň tu možnost vytvořit zvláštní oddělený kuřácký prostor, když už chcete zakazovat, který je odvětráván a je bez obsluhy, nepřipouštíte.
O elektronických cigaretách už jsem částečně mluvil, ale protože si jsem téměř jist, že je pan ministr zdravotnictví na závěr vypustí, tak je nebudu rozebírat detailně, protože si myslím, že jsou opravdu jenom způsobem, který má vést k tomu, abychom se soustředili na elektronické cigarety a nebavili se o tom podstatném.
Přecházím k hlavě III. Omezení dostupnosti alkoholických nápojů. O té se zatím téměř vůbec nemluvilo a já na ní chci ukázat další absurdity návrhu zákona.
Už když se podíváme na odstavec 1 § 11, zakazuje se prodávat alkoholické nápoje mimo prodejnu, která je potravinářským podnikem, provozovnu stravovacích služeb, ubytovací zařízení, stánek s občerstvením, stánek atd., veřejný dopravní prostředek dálkové, železniční, letecké, vodní a dálkové autobusové přepravy. Jsem opravdu zvědav, jak dopadnou moravští vinaři se svými sklípky. To by mě zajímalo. Pokud to nejsou vysloveně prodejny, ale je to jenom jeho sklep, ze kterého vám natočí víno, tak se obávám, že v takovém okamžiku je podle § 11 odst. 1 zákaz takového prodeje, pokud to není stálá prodejna potravinářským podnikem nebo ubytovací zařízení nebo něco dalšího. Nejsem si jist, jestli vám, pane ministře, moravští vinaři, za takový striktní zákaz poděkují.
A pak úplně nejkouzelnější je odst. 4 § 11. "Zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholické nápoje nebo umožnit jejich prodej či podání osobě mladší 18 let." No, je to roztomilé. Já si myslím, že v případě prodeje máte pravdu, v případě podání samozřejmě rozumný rodič své děti učí pít alkohol od nějakého rozumného věku a nevím, jestli to musí být zrovna 18 let. Ale věřme tomu, že domů nám ještě nepolezete a že bude obtížné toto prokázat.
Co mi ovšem připadá ještě zajímavější, je "osobě zjevně ovlivněné alkoholem nebo jinou návykovou látkou". Tak kdybych ještě řekl, že jí to nesmíte v hospodě prodat, tak ještě pochopím. Ale představa toho, že vládní návrh zakazuje podat, to znamená, když mám doma večírek, tak budu takhle pořád koukat po té společnosti a říkat: No, ty už jsi zjevně ovlivněn, to znamená, že tobě už nesmím ani podat! A budeme se takhle pomalinku škrtat v té společnosti. Rozumíte těm absurditám, co ten návrh zákona se pokouší říct, co se snaží regulovat? Snaží se regulovat společenský život jakoby v dobrých úmyslech, ale... S mnoha z vás už jsem v nějaké restauraci seděl. Mnohokrát tak, že by jim nebylo podáno, mě by nebylo podáno. Jsem zvědav, kdo by z toho byl v tu chvíli vinen.
Poslední bod. Osobě, o níž lze důvodně předpokládat, že bude následně vykonávat činnost, při níž by mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek. To jsem tedy taky zvědav, jak to má ten prodávající nebo podávající posoudit a jakým způsobem má šanci vůbec nějakým způsobem se s tím vypořádat.
Přejděme k § 13. O tom, jak je velmi sporné, jestli opravdu potřebujeme předepisovat, aby v každém obchodě nebo provozovně stravovacích služeb byl jeden nápoj, který je levnější než pivo, jsme mluvili. Já předpokládám, že se to vyřeší tím, že to budou ta nealkopiva nebo piva s nízkým obsahem.
Pokračujme k dalším bodům. Povinnost prodejce alkoholických nápojů, § 16. Prodejce, který prodává alkoholické nápoje v provozovně stravovacích služeb, je povinen zajistit, aby se v této provozovně nezdržovala osoba mladší 18 let, která je zjevně pod vlivem alkoholu. Tady ta zjevnost zase... Já chápu, že jí nemá podat, ale ta zjevnost, to nechceme po státních orgánech. To chceme po každém občanovi, po každém provozovateli pod poměrně přísnou sankcí, na základě které přichází policista a říká: mně se pan zpravodaj zdá zjevně pod vlivem, druhý říká: mně se ten a ten nezdá zjevně pod vlivem. Upřímně řečeno, tuto hádku jsme ve Sněmovně měli několikrát. Pan poslanec Rath si tady před lety myslel, že někdo je zjevně pod vlivem, jiní si mysleli, že zjevně pod vlivem není. Není to úplně jednoduchý spor, ale zase klademe na soukromé subjekty, nikoli na subjekty státní moci, které mají a mohou mít alespoň nějaká pravidla, ale klademe na soukromé subjekty povinnost posuzovat, jestli někdo je, nebo není zjevně pod vlivem. Teď k tomu máme taková ta pravidla, že ji může vyzvat k opuštění, a náhle klademe soukromým osobám povinnost uposlechnout výzvu jiné soukromé osoby. Opět velmi nezvyklé ve veřejném právu. Já jsem zvyklý, že mohou veřejné osoby vyzývat soukromé osoby k tomu, aby něco činily a nečinily. To, že tak mohou činit i soukromé osoby vůči druhým soukromým osobám, není úplně zvyklé.
O obecně závazných vyhláškách obce se také již hovořilo. Myslím si, že problémy, které by si z toho obce nadělaly nejenom při jejich ukládání, ale i jejich vymáhání, si všichni uvědomí tak, aby se toho vyvarovaly.
Ale co mi připadalo snad úplně nejúsměvnější z celého návrhu zákona, je § 18 - Zákaz vstupu pro osobu, která je zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Osobě, která je zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, se zakazuje vstupovat a zdržovat se. A teď tady máte výčet a) až k). Upřímně řečeno, v té zjevnosti, kterou mi tady pan ministr gestikulací ukazuje, většina z těch osob už zjevně ani neví, kde je, natož aby věděla, kam může a nemůže v tu chvíli vstupovat. A tady se jim ukládá povinnost, kam mohou a nemohou vstupovat. Jestli mohou, nebo nemohou jet tramvaji. Už jste viděl někdy někoho opilého, pane ministře? Ten opravdu nestuduje v tu chvíli zákony, kam může, nebo nemůže vstupovat. Mně to připadá, že jsou to opravdu takové nápady...
Já už asi budu pomalinku končit, protože jsem chtěl, abychom si poukázali na některé problémy, které se pak samozřejmě velmi výrazně projevují v těch přestupcích. Proto bych žádal, aby návrh zákona byl projednán i v ústavněprávním výboru, protože i tam jsou některé formulace i těch přestupkových - samozřejmě oba dva - tam jsou některé formulace i těch přestupkových věcí, které jsou tak sporné a tak vybočující z běžného práva, které používají jiná právní odvětví než Ministerstvo zdravotnictví, že bych byl rád, abychom se k tomu mohli dostat i jinde než na jenom půdě zdravotního výboru, ale do kterého jsem se pro jistotu touto Sněmovnou nechal také zvolit, abych když tak mohl uplatnit své výhrady i tam. Ale myslím si, že by si ústavněprávní výbor zasloužil, aby návrh zákona projednal zejména z hlediska sankcí a jejich dopadů na běžné občany.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Jen abych se utvrdila, návrh na zamítnutí platí na oba dva zákony? Výborně.
A nyní prosím s faktickou pana poslance Kalouska, potom s přednostním právem pan poslanec Mihola. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Byť chápu, že řada z nás chce tento zákon podpořit a i já s k nim hlásím, tak poslední argumenty jsou tak alarmující, že je potřeba si na to zakouřit, a proto prosím o 15 minut na přestávku poslaneckého klubu.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, prosím tedy, vyhlašuji přestávku do 19.20 hodin na poradu klubu TOP 09.
(Jednání přerušeno v 19.06 hodin.)
(Jednání pokračovalo v 19.20 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Vážené kolegyně, vážení kolegové. Je 19.20 a my budeme pokračovat v našem jednání. Já zde eviduji přednostní právo pana poslance Miholy, který zatím není v sále, proto s přednostním právem pan poslanec Stanjura. Takže poprosím šéfy vládních klubů, aby zajistili přítomnost... a pan ministr je už je zde. Výborně.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Ještě bych poprosil pana zpravodaje. Zatím ho nevidím... už je na cestě? No já nikam nespěchám, takže jsem poměrně trpělivý... Chtěl bych reagovat na průběh dnešní debaty... (Připomínka z pléna.) Ano, bez zpravodaje se nedá jednat, to je pravda. Ano. Poprosil bych, aby někdo zařídil přítomnost pana zpravodaje, abychom mohli pokračovat.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Už se tak děje.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já klidně pustím pana předsedu, protože pan zpravodaj tady není a nemohu pokračovat. Takže pane předsedo, já vám nechám prostor.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dobrá. Poprosím k mikrofonu pana poslance Miholu.
Poslanec Jiří Mihola: Děkuji za slovo i za přednost. Moc se omlouvám, zrovna jsem si odskočil a pak to nešlo urychlit. (Smích vlevo.) Na malou jenom.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pan zpravodaj je zde. Tak prosím.
Poslanec Jiří Mihola: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, dneska tady v Poslanecké sněmovně zazněly snad i všechny podstatné a určitě i ty méně podstatné argumenty pro i proti kuřáckému zákonu. Za KDU-ČSL se k tomuto návrhu již pregnantně vyjádřil před nějakou dobou kolega dr. Vít Kaňkovský, který je jako lékař pro mě v této věci důležitou autoritou.
Já razím tezi, že normální je nekouřit. Zároveň bych chtěl ale říct, že nejsem žádný militantní nekuřák. Rád bych, abychom alespoň některé věci u nás dovedli zvládnout třeba i bez regulací a bez zákonů. A jsem také ochotný diskutovat o rozumných a reálných řešeních. Bohužel se mi zdá, že v České republice na mnohých místech nejsou schopni ani tak banální věci jako oddělit - ale opravdu, ne jen jako oddělit - kuřácký a nekuřácký prostor. Já poměrně dost často cestuji se svou rodinou a to není skutečně nějaká moje domněnka. Tyto situace zažívám velmi často. Prostě je kuřácký prostor od nekuřáckého oddělen tak formálně a řeknu natvrdo bezohledně, že skutečně člověku nezbývá než poté, co dosedne, si zase odsednout, sebrat se a odejít, což mě velmi, velmi mrzí.
Oceňuji, že na program jednání se dostaly oba protikuřácké návrhy. Jakkoliv souhlasím s tím, že vládní má přednost, tak tady nevidím kolegu Vondráčka, ale fandil jsem i jeho návrhu, protože byl podán dávno předtím, a je tedy logické, že vlastně oba návrhy projednáváme, protože je to nic proti ničemu. Nebo nejdou navzájem proti sobě, určitě.
Až budeme v průběhu dalších jednání řešit různé pozměňovací návrhy, tak bych se velmi přimlouval, abychom se nebáli inspirovat se zahraničím, kde podobné návrhy fungují a jejichž podobu společnost bez problémů akceptuje.
Vím, že v mnoha klubech jsou různé názory na protikuřácký zákon. Někde jsem četl, že sousední klub ODS, že tam ani jeden poslanec návrh nepodpoří. Já věřím, že se pisatel mýlil, že se tam podpora také najde. Ale o to více chci ubezpečit za klub KDU-ČSL, že tam naopak můžeme počítat s podporou všech poslanců.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji a prosím nyní s přednostním právem pana poslance Stanjuru. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Tak nejdřív panu předsedovi Miholovi. Oceňuji zájem o to, jak bude hlasovat náš klub. Pro nás je to poměrně jednoduché. My nemáme žádné závazné hlasování v tomto bodě, jako u mnoha jiných bodů. Ale kupodivu platí to, co říkal pan předseda Mihola. Nikdo z našich řad to nepodpoří. A já zkusím zdůvodnit proč. A omlouvám se, že dneska kromě toho, že budu říkat pan kolega poslanec, paní kolegyně poslankyně, tak budu používat i akademické tituly, protože jsem se místy cítil jako na lékařském sympoziu a při vší respektu ke kolegyním a kolegům myslím, že každý z nás by mohl u nějakého bodu exhibovat a říkat odborné výrazy ze své branže.
Jsem přesvědčen, že dnešní klíč od debaty nemá být zdraví, ale svoboda. O tom jsem silně přesvědčen. V logice vašeho návrhu paní kolegyně Pecková, lékařka, říkala, že v rozpravě zcela jasně bylo prokázáno a doloženo kolegy lékaři, že cigarety a alkohol škodí zdraví. Na tom je shoda. Tak by regulátoři, kteří podporují tento návrh zákona - a musím říct, že zatím v debatě vystoupili především příznivci tohoto zákona, protože je to moderní, evropské, populární, tak my všichni to podpoříme apod. Proč zůstáváte na polovině cesty? Vy jste se tady shodli, že škodí cigarety a alkohol. Přitom v restauracích zakazujete cigarety. Alkohol ne. V logice tohoto návrhu byste měli prosazovat zákaz prodávání alkoholu v restauracích. Protože bezesporu škodí zdraví.
Pan ministr kývá hlavou, tak to je dobrá zpráva, jestli lékař kývá hlavou, že alkohol neškodí zdraví, tak pro mnohé spoluobčany je to dobrá zpráva. Ale nevím, jestli je pravdivá.
A pominu poměrně komické vysvětlení, že tento návrh zákona má sociální funkci. To jsem do dneška netušil, že - nevím, jestli hlavním nebo vedlejším produktem navrhovatelů a podporovatelů toho zákona je, aby se lidé mohli seznámit před restaurací. Například vtipnou větou k seznámení: dobrý den, nemáte náhodou oheň? A už sociální dialog prostě pokračuje. To v důvodové zprávě neuvedli a nevím, jestli dnešní mládež zahajuje ještě... Bylo zdůrazněno, muž s ženou nebo žena muže. Ale nechci odbíhat, nechci to zlehčovat.
Ale kde je svoboda rozhodování? Vlamujete se otevřených dveří. Trend je správný. Před deseti lety možná byl problém najít nekuřáckou restauraci. Dneska to problém není. Proč to chcete uzákonit? Zdá se vám, že přibývají málo nekuřácké restaurace? Zdá se vám, že občané nemají volbu a že do nekuřáckých restaurací nemusí? Do kuřáckých nemusí, když nechtějí? Podle mě to dneska takto je. Můžu soudit ze svého města, šedesáti tisícového, kde před pěti lety byla jedna nekuřácká restaurace a dneska je už ani nespočítám. Vy přesto jste před připraveni páchat dobro.
Já myslím, že kolega Marek Benda jasně ukázal na některé absurdní paragrafy. Je to tak. Pak protože vzniká i logicky odpor, tak jsem se dočetl v médiích a pak se mi zdálo, že někteří koaliční poslanci mají výborný nápad, že v malých obcích to nebude platit, ten zákaz. A pak mají ještě lepší nápad, že o tom rozhodne starosta. Já fakt nevím, kam na ty dobré nápady chodíte. Kdybyste se drželi normálního přístupu, tak řeknete: občan má rozum, vybere si. Nabídka existuje, není žádný problém.
Musím zmínit populární téma debaty aspoň tři roky: jeden nealkoholický nápoj musí být levnější než alkoholický nápoj téhož objemu - jestli dobře cituji. Otázka zní proč. Nemělo by třeba být, že biokuře je levnější než vodňanské kuře? Je přece zdravější, ne? To já si myslím, že je. A není-li levnější, tak proč bychom to nemohli - to není žádný útok, to jsem se pokusil ukázat absurditu tohoto zákona. A protože vím, jak to v tom regálu vypadá, jaké jsou ceny těchto dvou produktů, tak jsem to použil, protože v té logice věci by to mělo být. Nebo bychom mohli posoudit nealkoholické nápoje. Některé jsou více škodlivé a obsahují více cukrů a jiné obsahují méně. Tak kdybyste byli důslední, tak byste měli stanovit ceny podle obsahu cukru. Čím méně cukru, tím nižší cena. To má přece logiku, když navrhujete totéž v obecné rovině. Já to jenom vylepšuji, ten váš návrh. Nic jiného neříkám. Vy se usmíváte, někteří. Já s tím souhlasím. Někteří se dokonce smějí. Proč se nesmějete tomu, co jste tam napsali? A tak horlivě jste připraveni to podpořit. To není směšné?
Já vím, jak to dopadne - logicky. No tak kohoutovka, ta je většinou levnější než to pivo, že. Ale můžeme říct občanům: My jsme na vás mysleli. My jsme zařídili, že aspoň jeden nealkoholický nápoj je levnější než pivo. Že to bude kohoutovka, to už je vedlejší. Ale zákon jsme napsali, odhlasovali velkou většinou. Všichni kolegové z KDU budou pro, mimo jiné, a nejenom oni, to by nestačilo, a hotovo.
Představa těch festivalů - myslím, že festivaly a elektronické cigarety, to Marek Benda poznamenal přesně, to je bílý pes. To je to, co ministerstvo nakonec obětuje, aby mohlo říct: My jsme projevili snahu o kompromis a kompromisně navrhujeme tyto věci. Ukázalo se v té debatě, že ty názory jsou různé, není to tak jednoduché, jak to zařídit. Bohužel lékaři to ještě nevyzkoumali, jestli ty elektronické cigarety zkouší nebo ne, tak se k tomu vrátíme třeba za dvacet let, pak uvidíme, tak to odpustíme. A máme kompromis a běda, když bude někdo proti kompromisu. Co to je za zatvrzelého ideologického odpůrce tohoto návrhu, když jsme předvedli kompromis?
Pan ministr se usmívá, ale jsem zvědav, jaké bude jeho doporučení, až budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, které budou směřovat do oblasti festivalů a do oblasti elektronických cigaret. Oba dva jsou dobře, oba dva podpořím, pokud je někdo načte, pokud bohužel dneska nepodpoříte náš návrh na zamítnutí tohoto zákona v prvém čtení, nebo obou dvou zákonů. Ten jednodušší, ten si aspoň na nic nehraje. Ten je jednodušší, prostě říká, ten k tomu nedává věci typu - opravdu, jak ten provozovatel má poznat, když vejde nezletilý, který je pod vlivem jiné látky než alkoholu? Jak to má poznat? Jaké má prostředky, aby to poznal? A jaké donucovací prostředky bude mít stát? Jak to bude vyžadovat? Nebo to bude jenom jako.
Nápad, a je tady mnoho zkušených komunálních politiků, aby obce regulovaly kouření obecně závaznou vyhláškou, taky není správný. Přijede kuřák, přijede do nějakého města a první co bude - nebude se ptát, kde si koupí jízdenku, bude se ptát: Dobrý den, prosím vás, nemáte tady obecně závaznou vyhlášku o zákazu kouření v této obci? Já bych nerad porušil a nerad bych platil pokutu. No jak to má vědět, máme 6 245 obcí. A jak znám své kolegy, tak minimálně polovina takovou vyhlášku přijme, tak jak se přijímaly vyhlášky, které měly vytlačit z centra měst bezdomovce, a ty vyhlášky se jmenovaly o zákazu požívání alkoholických nápojů na veřejném prostranství. Ovšem pak si všichni vzpomněli, že mají vánoční trhy, velikonoční trhy, tady akci, tu charitní akci, takže máme vyhlášku, která se tváří, že bude proti alkoholu, jmenuje se "nechceme bezdomovce v centru", to je pravý účel, ale k tomu je samozřejmě plno výjimek, protože jinak by ta vyhláška byla absurdní a nefungovala by.
Tak já nevím. Možná v druhém čtení by mohlo Ministerstvo zdravotnictví připravit vzorový návrh takové vyhlášky. Nemusí tam být ani ta obec ani ty ulice. Jenom co by taková vyhláška obsahovala? Kdo by vyžadoval dodržování a plnění té vyhlášky a jaké by byly sankce? A kdo někdy vymáhal sankce například vyměřené městskou policií, tak ví, jak je to smutný příběh, že se to v zásadě nevyplatí vymáhat, protože šance na vymožení je velmi malá. Ti, kteří dluží, z toho mají legraci, a vy ukládáte pokuty, ukládáte pokuty a vnímavá opozice říká: Co ten starosta s tím dělá? Už mají pět milionů nezaplacených pokut. Ten magistrát anebo to město nějak špatně funguje.
Argument - a já souhlasím s panem poslancem Váchou, já jsem také navštívil nějaké západní metropole, kde fakt ta restaurace byla prázdná, protože všichni byli venku. Tam prováděli ten sociální kontakt a hovořili spolu. Co to udělá v těch ulicích? Zejména v centrech měst jsou restaurace dole v bytových domech. No to bude výborné, až ta zábava - protože zatím nikoho nenapadlo zakázat rozmluvu u kouření nebo u popíjení alkoholu před restaurací. Ale mohli bychom, jinak budou samozřejmě rušit ty občany, kteří tam bydlí. Ale zase se mohou seznámit. Tak já nevím, co je pro veřejný prostor zajímavější nebo není.
A teď konec legrácek. Kdy to skončí? Kdy přijde někdo další s tím, že v restauraci se nesmí podávat alkohol, protože škodí zdraví? Nebo například tlusté maso či jiné nezdravé potraviny? Ony se vyvíjejí ty názory. Vždycky když někdo udělá a dostane grant, udělá nějakou novou studii, tak překvapí, že to, co bylo předloni zdravé, už je letos nezdravé, a naopak to, co bylo nezdravé, se v nové studii ukázalo, že to zas úplně zdraví neškodí. Kde je odpovědnost občana za to, aby se sám staral o své zdraví? A kde je ta svobodná volba, aby si vybral?
A ta kombinace pro vesnické restaurace, EET - protože kdo krade, že ti hospodští, tvrdí vládní koalice, my to netvrdíme - k tomu zákaz kouření, to je opravdu nebezpečná kombinace. Chápu ty nápady. Mnozí z vás si to uvědomují a teď vymýšlejí, jak zatáhnout za záchrannou brzdu aspoň v těch malých obcích, a rozhodnutím starosty. Ale to opravdu není dobré řešení. Myslím si, že jak nápad obecně závazných vyhlášek je špatně, tak nějaká pravomoc starosty, aby rozhodoval, jestli se v nějaké restauraci - a co když starosta povolí, že v jedné ano a v druhé ne? Mně připadá, že pak už vstupuje někdo, kdo nemá, do konkurenčního boje. A proč to vlastně nenecháte na konkurenčním boji? Já to nezpochybňuji. Myslím, že většina občanů preferuje nekuřácké restaurace, proto také nové vznikají. Tak proč jim chcete vzít tu konkurenční výhodu? Mnozí do toho investovali.
Musím souhlasit s panem předsedou Miholou o těch jakoby smíšených provozech. Znám restaurace, kde jsou nekuřácké salonky a je to úplně jedno. Kdyby se ta novela snažila řešit tohle, tak má naši podporu. Kdybychom řekli: Chceme vyřešit, že je buď kuřácká, nebo nekuřácká, a žádný stavebně dobře nebo špatně oddělený prostor, to já bych podpořil. Opravdu ano, protože je to na zodpovědnosti majitele či provozovatele a je to na té volbě. Takhle se tváří jako nekuřácké prostředí, možná se v té konkrétní místnosti přímo nekouří, ale minimálně na tom, jaký odér má vaše oblečení po odchodu z nekuřácké části, poznáte, že to je kuřácká restaurace. V tom by problém nebyl, v tom bychom našli shodu. Buď, a nebo, ne si hrát jako. Jako se tady nekouří nebo jako se tady kouří. Ale ten zákon jde mnohem dál.
A ty argumenty - vůbec nechci zpochybňovat argumenty o zdraví, ale je dneska legální kouřit? Já myslím, že to je legální. Myslím, že stát bere poměrně vysoké příjmy ze spotřebních daní. Ale chováme se k tomu tímto návrhem zákona, jako by to bylo nelegální - tedy ve veřejném prostoru. Zatím. A podotýkám zatím. Nikoho nenapadlo, že to bude kontrolovat i někde jinde. Ale když přijde ten úředník zkontrolovat, čím topím, tak by se mohl také možná podívat, jestli doma nemám popelník, když už tam je, tak si myslím, že by to mohlo být při jednom.
Vím, že jste všichni nadšeni, jak to podporujeme všichni. Většina v této Poslanecké sněmovně se tváří, že je nadšená, že konečně budeme moderní, evropští. Ale zkuste poslouchat naše argumenty. A jestli je pro vás víc regulace státu, nebo osobní svoboda. Pro mne je ta odpověď úplně jednoduchá. Pro mne je větší hodnota osobní svoboda. A to volím nekuřácké restaurace, opravdu. A je jedno, jestli se tam podává jídlo, nebo ne. Je to moje svobodná volba. Ale nepotřebuji k tomu zákon, nepotřebuji, aby mi říkali zákonodárci, co mám dělat ve svém volném čase, který typ podniku mám navštívit.
Já se vždycky ptám těch regulátorů, a teď se můžeme odvolat na ty evropské zdroje, kde se v nich bere ta pýcha, že oni vědí, oni vychovávají, oni vědí, co je správné. A mohou mít i pravdu, ale proč tu svoji pravdu nutí ostatním? Proč je nepřesvědčují osobním příkladem?
Teď pominu tu debatu - a je dobře, že toho medvídka pan ministr z návrhu zákona vyhodil. Pokud ten medvěd, tedy já jsem v Poslanecké sněmovně nikdy nezažil, že máte fond a z toho si každý bere něco, tak nic jiného fondy tu na Úřadu vlády, tu na Ministerstvu zdravotnictví, nejsou nic jiného než že bude malý medvídek, z kterého bude čerpat předem určená skupina vybraných organizací, které budou bezesporu provádět záslužnou činnost. A je dobře, že to tam pan ministr nedal, a doufám, že to nikdo nenačte. A pokud to načte, že to nezíská podporu. Ty nápady se objevují opakovaně. Komu by se nelíbilo mít medvídka, a tím pádem mít moc a být ten dobrý, který rozděluje peníze někoho jiného?
Já bych prosil, aby pan ministr v rozpravě mohl dříve než před závěrečným slovem na některé z našich výhrad nebo obav odpovědět. Proč to vlastně chceme? A já bych byl rád, kdyby to nebyla odpověď - protože to mají všude. No to je potom nefér vůči kolegům, kteří nemají přednostní právo. Já samozřejmě mohu zareagovat i po vašem vystoupení, ale kolegové, kteří tady vystupovali, Marek Benda, s konkrétními dotazy ke konkrétním paragrafům - také jste se usmívali ha, ha, ha, to je tedy vtipné. Ale je to tam napsané. Mně to zas tak vtipné nepřipadá. Kýváte hlavou, no ale někdo ten zákon napsal, někdo ho projednával v LRV týdny a měsíce, pokud se nepletu, a přece tam zůstala tak absurdní ustanovení, která Marek Benda citoval, a na žádost předsedů koaličních klubů jsem Marka poprosil, aby necitoval všechna, protože to bychom neskončili do pátku, kdyby vzal skutečně poctivě paragraf po paragrafu a k tomu kladl fundované dotazy, jak se to vlastně myslelo, jak to bude interpretováno, kdo to bude vyhodnocovat.
Základní dotaz, pane ministře: Když ten zákon prosadíte, začne fungovat, o kolik procent klesne spotřeba cigaret v České republice? To by mě zajímalo, jestli tam nějaká souvislost je, nebo není. Potom si můžeme tipnout, nebo vy můžete odhadnout, kolik restaurací zejména v menších obcích uzavře. Nebo bude vznikat to, protože s některými z nich mluvím, a už se připravují, že z toho udělají klub, a teď já nevím, takový soukromý klub - bude to veřejný prostor, nebo nebude? Bude se na to vztahovat tento zákon? No nebude. Takže se budeme tvářit, že jsme něco prosadili, že se u nás něco nesmí, přitom se najde forma, která sice nebude odpovídat tomu, co je v tom zákonu, ale protože to nebude veřejný prostor, ale například soukromý klub, kde budou mít nějaké členské karty ať už zadarmo, nebo za poplatek mírný, a bude vyřešeno.
Co se tím změnilo? No jediné. Budeme o sobě říkat, že jsme moderní, evropští, zařadili jsme se do toho trendu. Ale ty pochybnosti jsou veliké, a přestože nemáme závazné hlasování, protože u takového návrhu zákona to prostě není úplně podstatné, není to nic klíčového - ale možná to klíčové je, protože to ukazuje to, že svoboda není samozřejmá a že mnozí mají pocit, že nás budou tak dlouho regulovat, až nás uregulují. Až o nás budou vědět všechno, budou nám předepisovat, co máme dělat, s kým to máme dělat, kde to máme dělat, kdy to máme dělat. Já myslím, že to není dobrá cesta. Vždycky když jsme na konci té cesty, tak se skoro zapomene, kdy jsme začali. A toto je začátek té cesty, jeden z mnoha pokusů. Také nám kolegové ze sociální demokracie chtějí říkat, kdy máme chodit nakupovat a kdy ne. Vymysleli - vzpomeňte si - 200 metrů čtverečních plochy. To je ono. 190 metrů mohou chodit nakupovat, 201 metrů čtverečních nemohou chodit nakupovat. A když jsme se ptali proč, tak jenom připomínám, jestli si pamatujete odpověď pana senátora, mnozí se tváříte, že nepamatujete, tak já ji připomenu: protože to tak je ve Francii. Ve Francii mají 200 metrů, tak my budeme mít také 200 metrů čtverečních. Takhle připravujeme jednu regulaci za druhou.
Trochu mi chybí v tomto návrhu zákona v duchu toho, co připravila tato vláda, registr kuřáků, protože máme registr smluv, připravujeme registr účtů, registr lékařských pracovníků - pane ministře, pokud se nepletu -, v návrhu podpory sportu máme navržený registr sportovců. Bylo by to dobré mít registr kuřáků. Pak bychom mohli porovnat například, kolik osob je současně v registru sportovců a v registru kuřáků. Mě by to docela zajímalo jen tak jako sportovního fanouška, když budeme mít ty dva registry, jestli tam bude nula, nebo ne. Já myslím, že ne. Ale opravdu ta posedlost vytvářením všelijakých registrů, já tomu úplně nerozumím. Já jsem říkal, že to tam není, ale že to trošku chybí v té logice všech ostatních registrů. Marek Benda na to upozornil. Ono to nakonec skončí tím, že tam ten registr bude. To už bude jenom novela, aby se případně vědělo, kdo případně před tou restaurací kouří, protože je to fakt nebezpečné.
Dneska říkáme, že tam budou sociální kontakty. Ale nebudou chodit děti po těch ulicích a nebudou vidět ty kuřáky? Dneska je nevidí, když jsou v té hospodě, že jo? No nevidí je, protože děti do té hospody nechodí, nebo by neměly chodit, rodiče by je tam neměli brát. Až budou na těch ulicích, tak je asi uvidí, ne? A kdo mi nevěří, tak se jděte podívat do těch metropolí, moderních, evropských, pokrokových, kde už ten zákaz je. Tam jsou kuřáci všichni venku na ulicích, ne schovaní v restauracích. Pak je logický krok regulátorů, když tedy nebudou chodit dovnitř, budou venku, tak je aspoň označit, aby se vědělo, kdo ty děti kazí a kdo tam s tou cigaretou před tou restaurací postává. Ale možná bychom mohli dát starostům nějaký nástroj, aby to zakázali i před restaurací. To by možná pomohlo.
Ale kdo všechno to bude kontrolovat? A tam tu odpověď nemáme. Kdo bude vynucovat dodržování toho zákona? Jak pravidelně? Pokud projde i ten bílý pes, protože pan ministr určitě teď, aby nebyl obviňován, že do návrhu strčil bílého psa, tak já myslím, že nakonec bude pro zachování elektronických cigaret, jinak by se k tomu přiznal, že to bylo jen odvádění pozornosti, tak kdo bude kontrolovat ty elektronické cigarety? To bude poměrně složitý problém. Ale zase to může přispět k zaměstnanosti, protože státní správa by mohla přijmout nějakých 13 tisíc zaměstnanců jako letos a ti by mohli kontrolovat, kde kuřáci s tou elektronickou cigaretou dosud působí.
Já vím, že jsem použil ve svém vystoupení řadu absurdních přirovnání nebo absurdních varování a že mnozí budete říkat, že tak to není, tak to určitě neskončí. No kéž by! Já se obávám, že to tak skončit může. Takže bylo by nejrozumnější, kdybychom dnes nebyli evropští a moderní, použili bychom zdravý selský rozum a podpořili zamítnutí těchto obou návrhů zákonů.
Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče. Mám zde dvě faktické poznámky. S první prosím k mikrofonu paní poslankyni Válkovou. Potom se připraví pan poslanec Kalousek. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslankyně Helena Válková: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, nechci zdržovat vaši pozornost dlouho ani těmi dvěma minutami, ale musím se nepřímo připojit - byť jinak velmi vítám parlamentní rozpravu a diskusi, už začínám mít pocit, že skutečně je tady záměr, který povede k tomu, aby bylo projednávání tohoto zákona opět přerušeno. Já myslím, že bychom se měli ukáznit ve svých projevech i s ohledem na to, že chceme, aby v hlasování i naše veřejnost znala názor poslanců, abychom se neschovávali za parlamentní demokracii, která samozřejmě umožňuje každému vystupovat, hlavně tedy těm, kteří mají přednostní právo, i s opakovanými argumenty znovu a znovu. Takže mohu-li z tohoto místa, tak prosím o disciplínu a o to, abychom k nějakému závěru dnešního večera skutečně došli. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s faktickou pana poslance Kalouska. Připraví se pan poslanec Stanjura. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Chtěl bych se připojit k apelu paní profesorky Válkové, protože si myslím, že bychom měli rozhodnout bezodkladně, věcně, neideologicky, a k tomu se potřebujeme zajisté poradit. (Smích z levé strany sálu.) Vystoupení pana předsedy Stanjury bylo do té míry zásadní, že v řadě z nás vzbudilo pochybnosti o postojích, které jsme již zaujali. Proto prosím o přestávku v délce 50 minut na jednání poslaneckého klubu TOP 09.
Prosím členy klubu, abychom se shromáždili v prostorách klubu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, já tedy přerušuji jednání do 20.40 hodin.
(Jednání bylo přerušeno v 19.48 hodin. Později místopředsedkyně Jermanová oznámila, že po poradě předsedů klubů o přestávku do 21 hodin požádal klub Úsvit. Z toho důvodu místopředsedkyně dnešní jednání ukončila.)
Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.