(16.20 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Poslední poznámka k těm nekalým praktikám. Mám zkušenosti z obou dvou stran, odběratelů i dodavatelů. V důvodové zprávě je napsáno, že někdy ti odběratelé přenášejí obchodní riziko na dodavatele. Copak to stát nedělá v mnoha jiných případech? Kdy docela rozumně rizika toho, že ta dodávka nebude včas, v kvalitě apod., přenáší na dodavatele? To je přece naprosto standardní. Každý rozumný investor nebo odběratel se snaží ve smluvním vztahu vyvarovat rizik a pokud možno rizika, kterých není možno se zcela vyvarovat, např. doručení zboží do místa, přenáší na toho dodavatele. A na druhé straně dodavatelé se snaží přenést riziko na odběratele. Říkám, je to naprosto legitimní. Ale zase vláda identifikuje v té důvodové zprávě jen jednu stranu toho sporu mezi odběrateli a dodavateli.
A pak jenom taková poznámka, která mně přijde spíš úsměvná nebo odlehčená. Jednou z nekalých praktik velmi často zmiňovanou zastánci tohoto návrhu zákona je, že se platí za umístění v regálu - regálovné apod. No dobře, ale když jdete na sport - mnozí z nás byli na mistrovství světa v hokeji letos v Praze - jsou všechny vstupenky stejně drahé? Nebo na ta lepší místa platíte větší cenu? Není to nekalá praktika? Jak je to možné? A je to běžné v mnoha jiných městech. Ze statistik, které máme k dispozici, jak vláda, tak my, víme, že v těch populárních akcích, kde jsou ty letáky, a zákazníci logicky hledají, kde by koupili něco levněji, se prodá až 50 % objemu, až 50 % tržeb. A to je přece standardní marketingová akce, která podporuje prodej konkrétního produktu. Ale co je nejdůležitější - přece každý uzavírá smlouvu svobodně. Neříkejte mi případy, že uzavřu smlouvu, kterou uzavřít nechci. Tomu já opravdu nerozumím. Nemluvím o jednostranné změně smluvních podmínek, to je jiný případ, o tom se bavme, ale bavme se o tom v obecném zákoně, aby to platilo pro všechny, nejenom u potravin, o tom, že někdo může svévolně změnit smluvní podmínky např. jednostranně. To je v pořádku. Ale říkám, to má být v obecném předpisu a ne ve speciálním. Ale jinak to nejsou prostě argumenty, ale jenom dojmy, že něco takového se děje.
Takže já potvrzuji ten ideový spor o to, jestli ano, nebo ne, a nejsem předkladatelem návrhu zákona na zrušení. Ale kdybychom ho projednávali, nevím, kdy nám ho pustíte na projednávání, tak budu hlasovat pro přijetí toho zákona, to říkám zodpovědně. Právě proto, že si myslím, že ty nástroje, které říkají evropská legislativa, jsou dostatečné. A sama vláda přiznává, že tyto nástroje nemůže použít, protože k ničemu takovému jako kartelovým dohodám a zneužívání dominantního postavení na trhu nedochází v České republice. Taky víte, že na rozdíl od jiných západoevropských zemí je u nás ten trh vysoce konkurenční a nikdo z těch řetězců nemá tak dominantní postavení jako v některých jiných, např. ve Velké Británii apod. A vláda se rozhodla, že v tom věčném sporu mezi odběrateli a dodavateli bude fandit jedné straně. To nám nepřijde fér. A to je všechno.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. Táži se pana zpravodaje, zda má zájem o závěrečné slovo. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji faktickou poznámku pana poslance Urbana. (Nesouhlasný šum v plénu.) Pardon, podrobnou rozpravu a faktická poznámka pana poslance Urbana. Prosím, máte slovo.
Poslanec Milan Urban: Děkuji za slovo. Já nevím, jestli se vejdu do prostoru jednacího řádu, když je to tedy podrobná rozprava... (Poznámky mimo mikrofon zprava.) Když to říká František Laudát, že se nevejdu, tak se asi vejdu (s úsměvem), nebo budu se muset vejít. Když tak mě okřikněte, paní místopředsedkyně. (Úsměv v sále.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Máte dvě minuty a běží vám.
Poslanec Milan Urban: To je v pořádku, já to stihnu. Víte, mně je pořád divné při těch debatách, které tady vedeme - jak říkal Ota Černý, já to opakuju: co na to občan? Mně je divné, proč třeba v takovém supermarketu, který nebudu jmenovat, stojí stejný jogurt třikrát víc než v nějakém malém českém krámku. To si prostě vysvětlit neumím. A je mně divné, proč stejné zboží v České republice je dražší než v Německu nebo ve Francii. Je mně divné, proč stejně vypadající zboží v České republice je jiné než to zboží, které je ve Francii nebo v Německu, a zdůvodňuje se to tím, že tady na východě máme nějaké jiné chutě. Tak je mi spousta věcí prostě divných. A já při této příležitosti, při té diskusi, si na to vždycky vzpomenu a hledal bych způsob to nějak ověřit. Nebo to jsme tak divní, že si necháme takhle skákat po hlavě tady v České republice? Přitom já samozřejmě ty zisky ani ty dividendy nikomu nezávidím, to je prostě obchod, to je byznys jako každý jiný. Nicméně zdá se mi, že všechna pravidla v České republice prostě dodržována nejsou. A bohužel ten, kdo to má rozhodnout, to je zákazník, to má asi tak těžké, že to tak úplně jednoduše rozhodnout v nějakém krátkém čase prostě nejde.
Tak zkusme si odpovídat na ty otázky, co je nám divné. A myslím, že je to divné i vám, napravo nebo nalevo. Tak jestli tohle něčemu pomůže, to nevím, třeba jo, třeba ne. Děkuju za slovo.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a s další faktickou prosím pana poslance Stanjuru. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: To je faktická připomínka k vystoupení mého kolegy, na tu mám bezesporu právo. Já souhlasím s panem poslancem Urbanem. Mně je to taky divné, nebo podezřelé, jak říkáme my u nás v regionu. Ale ty případy, které jste jmenoval, ano, pokud je někde příliš vysoká cena, může být problém na straně odběratelů. Ale ty další případy, horší kvalita než třeba stejného produktu v Německu - je to na straně odběratelů, nebo dodavatelů? Já myslím, že odpověď je jednoduchá - na straně dodavatelů. Proto říkáme, že když už to chcete regulovat, tak nám odpovězte, proč jenom jednu stranu. Protože já s vámi souhlasím. To, co jste říkal, je fakt divné. Ale já mám větší důvěru v toho občana. Jestli zjistí, že ten jogurt je třikrát dražší v jednom krámu než v druhém, tak to koupí jednou. Nebojte se, že by si lidé ty informace nepředali. Předají si.
S tou kvalitou je to horší. Těžko mohou měřit složení, jestli je tam maso, nebo není... Jedině že to hodí tomu psovi, a když to nesní, tak zjistí, že toho masa tam asi moc není. Ale není to asi úplně efektivní metoda, jak nakupovat uzeniny, to přiznávám. A vy se snažíte v tom přirozeném sporu, fandíte jedné straně a dáváte té druhé žlutou kartu a říkáte: za všechno mohou ti jedni. A ty případy, které jmenoval pan poslanec Urban, já s nimi souhlasím, ukazují, že problémy jsou na obou dvou stranách. A nebudu říkat, že ti jedni jsou čistí a ti druzí špinaví a že za všechno mohou jedni nebo druzí. Na obou stranách jsou výborní, průměrní a podprůměrní. Bezesporu. A to, co my vyčítáme, a to je ten spor, proč se vláda - možná mi pan premiér odpoví - rozhodla, a má na to právo, fandit jenom jedné straně sporu. To je všechno. Já si tedy myslím, že to ničemu nepomůže. Jak zákon o významné tržní síle zlepší kvalitu nabízených produktů? No to by mě tedy fakt zajímalo. Jak sníží ceny? To by mě taky zajímalo. Tak mi zkuste odpovědět jednoduše, když přijmeme ten návrh zákona, jak se zvýší kvalita a jak se zvýší cena. (Předsedající: Pane poslanče...) Děkuji, omlouvám se.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím další faktickou pana poslance Plzáka. Pan poslanec Plzák, poté pan poslanec Laudát. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, paní předsedající, za slovo. Já navážu. Mě zaujalo ve vystoupení pana kolegy Stanjury to, že on ten vztah mezi dodavatelem a odběratelem považuje v tomhle případě za nefér, že tady vláda straní jedné z těch stran. Já vám připomenu jeden příklad z minulosti a doufám, že se vejdu do dvou minut.
Jestli si pamatujete, bylo nebylo, byla tady jakási Julínkova zdravotní reforma. V té reformě mohly vznikat nezávislé další pojišťovny, jejich zakladatelé mohli mít svoje zdravotnická zařízení, neexistovaly by žádné ceníky výkonů, bylo by čistě na dohodě nebo na smluvním vztahu mezi pojišťovnou a smluvním zařízením, jaké smluvní podmínky si nasmlouvají. Ti malí nebo menší lékaři by byli vystaveni naprosto nerovnoprávnému postavení, kdyby to tak dopadlo, protože ta pojišťovna, která navíc ještě měla mít svoje vlastní zdravotnické zařízení, by samozřejmě dávala lepší podmínky svým zdravotnickým zařízením a ty podmínky, které by nabídla ostatním, by byly takové, že by řekly ber, neber a půjdeš z trhu ven. A jinak se dostat k prostředkům z veřejného zdravotního pojištění než přes ty pojišťovny, to opravdu nešlo. A aby to bylo dokonalé, tak se tenkrát ještě zakázalo, aby se drobnější zdravotnická zařízení sdružovala a vyjednávala kompletně. Chci jenom říct, že v tomto případě jste stranili také jedné straně. Děkuji. ***