(15.50 hodin)
(pokračuje Chalánková)
Na druhou stranu, pokud rodiče budou muset dokládat a budou podrobeni kontrole, proč se takovéto povinné předškolní docházky jejich děti nebudou zúčastňovat, tak se dostáváme do situace, kdy skutečně nastává vyšší ingerence státu do svobody rodiny. A jedná se právě o zásah do subsidiarity rodiny.
Já tento pojem tady užij ještě podruhé. Subsidiarita rodiny znamená, že stát nemá právo vstupovat do svobody rodiny a rodina sama je zodpovědná, rodiče jsou zodpovědni za výchovu dětí. Každé rozšíření ingerence státu do svobody rodiny přináší neblahé výsledky. Je to myšleno sice dobře, ale výsledky nemusí být nejlepší. Pro děti ze sociálně vyloučeného prostředí se nám velmi dobře osvědčily v Olomouckém kraji přípravné nulté ročníky a myslím si, že byly docela dostačující především pro tyto děti.
Pokud zde byly zmíněny státy, kde mají již nižší věk pro povinné předškolní vzdělávání, nebo dokonce i školní vzdělávání, tak bych chtěla říci, že se jedná o státy, které spíše preferují kolektivistické vidění světa. A je těchto států hodně a přináší to i mnohé neblahé osudy pro rodiny v těchto státech. Také bych chtěla zmínit, bylo zde citováno, že na doporučení OECD bychom se měli chovat tak či onak. Tato doporučení různých nevolených institucí se týkají i jiných oblastí života lidí. A já bych k tomu chtěla říci, že za to, jakým způsobem si nastavíme ať už školství, nebo sociální problematiku v naší zemi, zodpovídáme pouze my poslanci a Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky a žádné nevolené doporučující instituce. Tak to bych chtěla říci jako druhou zmínku o principu subsidiarity. Je to subsidiarita státu. Takže to byla další věc.
A ještě provazba na jiné zákony. Školský zákon právě vzhledem k tomu, že se týká života rodin, velmi úzce souvisí také se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí. Zde se hovoří často o právech dítěte. O právu dítěte dosáhnout toho nejlepšího, co v něm je. Ale pokud toto nejlepší v souladu s nejlepším zájmem dítěte bude určovat stát a státní úředníci, tak je to skutečně nadvláda státu nad svobodou rodiny. Rodiče mají právo na výchovu dětí a já opravdu velmi protestuji proti tomu, aby toto právo dítěte určovali nevolení a státní úředníci. A ještě, budu to velmi bedlivě sledovat, protože provazba školských zákonů se zákonem o sociálně-právní ochraně dětí na stole je. Byla zmiňována již při minulém projednávání školského zákona, týká se také inkluzivního vzdělávání a jsou to věci, kterým se budu velmi pečlivě věnovat.
Druhá část, která se týká školního vzdělávání, tam bych se chtěla zmínit ještě o dvou věcech. Především rodiče mnohdy nemají čas a sílu sledovat, co se v mateřských školkách a školách učí především v těch předmětech, které jsou velmi citlivé a které by se měly věnovat spíše výchově ke vztahům mezi lidmi. Ale naopak děti se tam učí například předčasně brzy pouze o technikách sexuálního života. Pro některé děti je toto předčasné a může jim to vzít i dětství.
Pokud se týká odborného vzdělávání, tak sama jsem se dlouho zamýšlela nad tím - protože velmi dobře zní, že naše školství má být nastaveno na potřeby trhu, na potřeby investorů a zaměstnavatelů. Každý si jistě přeje, aby děti po skončení školní docházky a dalších stupňů školního vzdělávání byly dobře zaměstnatelné. To určitě ano. Ale vzhledem k tomu, jak rychle a překotně se vyvíjí naše společnost, tak je také nesmírně důležité, aby měly co nejširší všeobecné vzdělání. Protože jedině tak mohou potom odolávat různým úskalím. Proto jsem pro, aby ve školách jednak byla výchova a vzdělávání velmi přesné, aby došlo ke zpřísnění, aby byly motivační prvky jak pro učitele, protože učitelé mnohdy nemají motivaci, jakým způsobem žáky učí. A jestli je učí dobře, nebo špatně, se v podstatě žádným - nebo minimálně projeví na tom, jakým způsobem jsou odměňováni. To mám teď konkrétní informace z nějaké besedy s ředitelem střední školy. To mě úplně šokovalo. Když se mu žáci smějí do očí, že je jim to jedno, jestli se budou učit, nebo nebudou učit, tak to je šokující, protože ty děti se nebojí a jim se učit nechce. To znamená, my se jich máme prosit, jestli se budou učit? Je nesmírně důležité, aby se učily dějepis, aby se učily matematiku, fyziku a přírodní vědy. A to především proto, aby měly vzdělání co nejširší, aby se nestaly oběťmi nejrůznějších manipulátorů, až budou dospělí.
Za sebe bych poprosila, aby tento tisk byl přiřazen a přidělen k projednání výboru sociálnímu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. A nyní požádám řádně přihlášeného pana poslance Marka Bendu o jeho příspěvek. Připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, už toho zaznělo strašně moc, takže já už se pokusím být jenom velmi stručný.
Jedna ústavněprávní připomínka, kterou bych rád měl k paní ministryni. Paní ministryně je velmi mladá, a kdyby to nebylo politicky nekorektní, tak bych řekl i velmi krásná. Ale tím pádem si nepamatuje, jak a proč se schvalovala Listina základních práv a svobod. Já bych jenom rád připomněl čas a formulace, které byly zvoleny, protože jsme Listinu základních práv a svobod schvalovali v roce 1991 po 40 letech komunistické totality a předtím s krátkou přestávkou dalších sedmi letech nacistické totality. A právě jsme věděli, že jedno z největších nebezpečí, které představují totality, jsou pokusy o zasahování do rodin, pokusy o to odebírat děti do nějakého typu kolektivních zařízení. Ne náhodou jako všechny Leninovy spisy, které jsme se bohužel na středních školách museli učit, vykládaly, že na vybudování socialismu je nejdůležitější zrušit rodinu a přikázat děti do nějakých společenských zařízení, ať už se jmenovaly jesle, školky nebo cokoli podobného, protože tím přece vychovám toho nového socialistického člověka a zruším konečně ten překonaný institut staré rodiny.
Proto Listina byla formulována tak, jak formulována byla, kde v článku 32 říká naprosto jednoznačně: "Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů. Děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona." Jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
Další článek Ústavy, resp. Listiny základních práv a svobod v čl. 33. říká: "Každý má právo na vzdělání." A prosím, aby byla pozorně sledována druhá věta: "Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon." Byli jsme si vědomi, že je potřeba zavést povinnou školní docházku, aby nebylo možné na základě těch předchozích. Ale řekli jsme jenom školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. Já vím, že paní ministryně si toho je do jisté míry vědoma, proto tak opatrně pořád lavíruje mezi tím, jestli je to desetiletá školní docházka, nebo jestli je to povinné předškolní vzdělávání. Já ovšem tvrdím, že povinné předškolní vzdělávání je protiústavní. Je v rozporu s naší Listinou práv a svobod. A velmi bych poprosil, aby bude-li tento materiál přikázán do výboru, aby byl přikázán jenom čistě z tohoto úhlu pohledu i do ústavněprávního výboru, abychom se zabývali otázkou toho, zda je možné předepsat povinný ročník mateřské školy.
Já si myslím, že si, ano, můžeme hrát s tím od kolika let je povinná školní docházka, do kolika let je školní docházka. Ale myslím si, že není právo státu předepsat ve znění stávající Listiny - a tato Listina by musela být změněna a to si myslím, že se paní ministryně neodváží - není právo státu předepsat povinné předškolní vzdělávání. A teď odhlížím od všech věcných argumentů. Mně jde jenom o čistě ten ústavněprávní rozměr, který myslím, že je jasný. Pokud ústavněprávní rozměr je takový, že říká "péče o děti je právem rodičů, stát může přikázat povinnou školní docházku", pak je jasné, že nesmí přikázat nic jiného. A to dokonce ani zákonodárce. A tady bych velmi poprosil, abychom se tím problémem zabývali z této strany, protože si myslím, kromě toho, že to je věcně špatně, že to je v rozporu s Listinou základních práv a svobod.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Eviduji jednu faktickou poznámku, kterou má paní poslankyně Marta Semelová, připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Prosím, máte slovo. ***