(15.00 hodin)
(pokračuje Dobešová)
Já bych si dovolila reagovat jenom na některé své předřečníky, kteří říkali, jak je důležité, aby rodina sehrála velmi významnou roli ve výchově mladých lidí. Já sama mám staršího syna a před 22 lety jsem svého syna do mateřské školy nedávala, protože měl velmi dobré zázemí doma, měl zázemí i mých rodičů i u rodičů mého muže. Dělala jsem to v té nejlepší víře. Můj syn nastoupil do první třídy a zjistila jsem, že mezi 30 žáky jen on jediný, který neabsolvoval mateřskou školku, a on jediný je ten, který se s těmi dětmi nezná. A nebylo to o tom, že by nezvládal učivo prvního ročníku, proč se mu na začátku nelíbilo v první třídě. Bylo to o tom, že ty děti mezi sebou měly velmi dobré vztahy, znaly se, byli to kamarádi a on mezi nimi byl cizí. Pro něho ten vstup do prvního ročníku byl velmi traumatizující. Mám-li to posoudit podle svého syna, tak si myslím, že bude ve prospěch dětí, pokud budou mít možnost si hrou a získáním určitých návyků získat kamarády, a jejich přestup nebo postup do první třídy pak bude daleko jednodušší. Samozřejmě nelze to generalizovat, ale je to jeden příklad ze života.
Co se týká přijímacího řízení, stoprocentně podporuji státem garantované, ale jednotné, jednotně zadávané přijímací zkoušky. Trošku, a možná jsem jenom nepochopila paragrafové znění, nevím, jak to dopadne s těmi žáky, kteří v prvním kole jaksi neprojdou a budou se ucházet v druhém a jiném dalším kole, kde není určeno, že už musí skládat státní zkoušky. Jinými slovy - oni to mohou obejít a dostat se do prvního ročníku vlastně bez jednotného srovnání. Možná že si to jenom špatně vykládám. Možná že k tomu bude dobrý výklad, že my ředitelé si budeme přesně vědět rady, ale vidím tady určité úskalí a nebezpečí.
To, čemu bych se ale chtěla věnovat, je maturitní zkouška. Víte, já jsem 16 let ředitelkou střední školy a vidím, v jaké kvalitě žáci opouštějí střední školu. Bohužel musím konstatovat, že ta kvalita za poslední dobu šla dolů, byť my jako střední školy se snažíme dělat své maximum. Ano, bylo to na úkor toho, že se ponížil počet žáků přicházejících do prvních ročníků. Ano, bylo to na úkor toho, že se nepovedla optimalizace škol ve všech krajích. Nicméně přicházejí také žáci se špatnými znalostmi ze základní školy s dobrými známkami ze základní školy a je dost těžké odhalit, která dvojka je ta správná dvojka a která dvojka je vlastně zakuklená trojka. Takže tyto přijímací zkoušky nám do určité míry pomohou srovnat a udělat si názor na kvalitu základních škol.
To co mě trochu trápí, vracím se zpátky k přijímacímu řízení a k maturitám, je, že jsme se opravdu rozhodli v České republice měřit kvalitu školství na středních školách. Nás ani tolik nezajímá výsledek základní školy, byť je jaksi testujeme v 5. a 9. ročníku, ale nemá to žádnou vypovídající hodnotu, protože se to dál nijak nedá zúročit, a nás ani nezajímá, jaká kvalita je na vysokých školách. Věříme profesorům, že závěr a závěrečná zkouška je správně ohodnocena. Ale nevěříme učitelům na střední škole a musíme změřit kvalitu zde. To mě trošku trápí, ale s tím pravděpodobně nic neudělám. To už je tady historicky dáno.
Já bych se zastavila tedy u maturit. Mě trochu trápí to, že přidáváme další všeobecný předmět ve státní části maturitní zkoušky, a tím povyšujeme tu všeobecnou maturitní zkoušku a ponižujeme u odborných škol prostor pro odborné vzdělávání. Já chápu, že tlak vysokých škol je, aby byla matematika součástí výstupu maturitní zkoušky. Nicméně odborné školy historicky tady byly proto, aby připravily žáky nejen po všeobecné, ale hlavně po odborné stránce. A od roku 2005, kdy jsme změnili systém našeho školství a zhlédli jsme se ve školních vzdělávacích programech, jsme zasadili první ránu odborným školám povýšením všeobecných předmětů, dotace všeobecných předmětů ve vzdělávání. V té době školy musely ponížit část odborného vzdělávání. Musely hodně přemýšlet o vyváženosti mezi praxí a odborností, aby dosáhly cíle a dotáhly maturanty ke státní maturitní zkoušce z češtiny a z cizího jazyka.
Zkušenost nám říká, že ty výsledky nejsou až tak vynikající. Žáci zatím maturují ze dvou předmětů a my jim od roku 2021 říkáme, že budou maturovat ze tří předmětů. Co to znamená pro nás ředitele odborných škol? Opět se budeme muset podívat do školních vzdělávacích programů. Opět budeme muset zvážit, kde je možné ubrat z té odborné přípravy, protože desetihodinová dotace ve školním vzdělávacím programu pro žáky odborných škol nebude dostačující pro to, aby zvládli maturitní zkoušku. Ti, kteří to zvládnou při deseti hodinách, ti jsou většinou na gymnáziích. Ti, kteří nechtějí studovat pouze všeobecné vzdělání, ti jsou u nás. A já to považuji za další hřebíček do rakve středních odborných škol s maturitní zkouškou.
Viděla jsem návrh vládního nařízení, které se zabývá výčtem oborů, které budou v první fázi zařazeny právě do maturitních oborů s matematikou jako závěrečnou maturitní zkouškou. Obávám se, paní ministryně prostřednictvím předsedajícího, že byť chceme podporovat technické a přírodovědné obory, tak do těchto oborů se nám poníží počet uchazečů, protože žáci z obav, že budou muset maturovat z matematiky, si raději vyberou jiný obor, méně náročný a půjdou cestou nejmenšího odporu. A to my přece nechceme. My jsme si přece řekli, že budeme podporovat technické a přírodovědné obory.
Já jsem se seznámila se seznamem těchto prvních maturitních oborů a vidím v něm např. obor agropodnikání. Dovolím si za sebe jako ředitelku zemědělské školy, která tento obor ve škole má, říct, že to není správný krok. Studenti, kteří přicházejí do tohoto přírodovědného oboru, si ho vybrali proto, že buď mají doma farmu a chtějí získat odborné vzdělání, nebo je zajímá chov koní a jezdectví. To jsou ty hlavní směry, kterými chtějí jít. Matematika je pro ně další překážka k tomu, aby dosáhli opravdu středního vzdělání.
Já jsem vás chtěla poprosit, paní ministryně, zamysleme se nad tím, jestli opravdu je nutné, aby i přírodovědné obory byly v té první vlně. Mám takový nápad či námět. Chceme-li tedy zavést plošně matematiku jako maturitní obor, jestli by nebylo dobré nejprve zapracovat do všech školních vzdělávacích programů potřebnou dávku dotace matematiky, výuky, a udělat pak jednorázový krok pro všechny školy. Protože věřte mi, že pro tyto obory, které jsou v návrhu vládního nařízení, to bude v příštích čtyřech letech velký hendikep. Takže myslím, že co se týká matematiky, bude určitě prostor v mém podvýboru pro střední a vyšší odborné vzdělávání, abychom se touto otázkou zabývali, a já doufám, že najdeme nějaký konsenzus.
Nedá mi, abych se nedotkla toho, čeho mí dva předchozí řečníci se v podstatě dotkli, to je vyšší odborné vzdělávání. Vím, že vyšší odborné školy visí nějak v prostoru. Máme je v zákoně o regionálním školství. Považujeme je jejich formou za školy terciárního vzdělávání a narážíme na velký odpor vysokoškolských profesorů, kteří je nechtějí akceptovat. Přesto víme, že některé vyšší odborné školy jsou velmi kvalitní, a víme, že mnohdy absolventi těchto škol jsou na vyšší úrovni než absolventi bakalářských oborů. A říkám to zcela zodpovědně, protože u absolutoria u mě předsedají učitelé z vysokých škol a mnohdy toto říkají, že absolventské práce mých studentů jsou na kvalitnější úrovni než bakalářské práce. Proto se zamýšlím nad tím, proč připouštíme dublování vzdělání v systému, když můžeme ty dva systémy vysokých škol a vyšších odborných škol dobře a krásně propojit. Využít kvalitních vyšších odborných škol a zlevnit celý vzdělávací systém. ***