(13.10 hodin)
(pokračuje Mihola)
Co se týká povinného předškolního roku, jsou různé názory, jsou různé země, které se k tomu staví různými způsoby, jak zde bylo řečeno, Chorvatsko a Bulharsko to má, Německo povinný předškolní rok nemá. Nevím, jestli je vůbec možné nějak explicitně říct, že ta nebo ona varianta je lepší a že je to něčím doložitelné. To uvidíme.
V každém případě KDU-ČSL, a to bych chtěl zdůraznit, se zasadila při tvorbě koaliční smlouvy o to, abychom měli alternativu v podobě domácího, tedy individuálního vzdělávání. A to ne tak ledajaké, aby to byla možnost, která nebude byrokratickou zátěží a bůhvíjakou složitostí, ale aby byla skutečně alternativou. Také trvám na tom, že lesní mateřské školy jsme nezachránili proto, aby dítě chodilo první dva roky do lesní mateřské školy a pak muselo přejít do nějaké státní kamenné. To určitě ne. Bylo tady řečeno už z úst pana zpravodaje, že je zde možnost, že i lesní mateřské školy využijí volbu individuálního vzdělávání. Já bych za optimálnější ale pokládal, aby lesní mateřské školy byly skutečně plnohodnotnou alternativou a abychom do tohoto stavu dokázali v průběhu projednávání této novely dospět, a o to se také plně osobně zasadím.
Mohly by také být dlouhé debaty, k čemu vlastně předškolní povinné vzdělávání má přispět. Já jsem to diskutoval mimo jiné i na pedagogické fakultě, na svém původním pracovišti, včetně pana děkana a dalších kolegů, přiklání se tedy k povinnému předškolnímu roku. Mimo jiné i proto, že do první třídy chodí často děti, které nemají základní návyky, například ve smyslu disciplíny nebo hygieny. Tato věc potom umožní učitelům na prvním stupni se více věnovat vzdělávání ve své třídě, než aby museli věnovat energii a čas dětem bez návyků a jejich dohánění. Byly tady zmíněny velmi časté odklady v předškolním věku.
Co se týká byrokracie ohledně domácího vzdělávání, já bych tady zdůraznil komparaci. Podívejte se na předchozí materiál exministra Chládka. Já si myslím, že je zde značný posun směrem ke zjednodušení v tom, co předložila paní ministryně. Chci, aby součástí novely bylo také uzákonění individuálního neboli domácího vzdělávání na druhém stupni. Při projednávání minulé školské novely jsem to slíbil a jsem připraven tento slib splnit. Samozřejmě to nemůžu splnit sám, ale počítám s koaličními kolegy. Pan profesor Rais se k tématu určitě ještě vysloví. Vidím ho přihlášeného. Ale diskutuji tuto záležitost pečlivě také s kolegy z TOP 09, paní docentkou Putnovou, poslankyní Novákovou a dalšími a také s kolegy z ODS. V tomto smyslu jsem také informoval paní ministryni. Je to také diskutováno s Asociací domácího vzdělávání. Ona nám vlastně vznikne v rámci této novely možnost domácího vzdělávání jako alternativy od předškolního věku až po ten druhý stupeň základní školy. To si myslím, že je určitě dobrá zpráva.
Neměli bychom ztratit ze zřetele, a to v novele postrádám a ještě bude šance nějakým způsobem to zohlednit, péči o talenty. Před nějakou dobou se tady hodně horečnatě diskutovala podpora talentů skrz CTYOnline. Já jsem slyšel ubezpečení ještě od pana exministra Chládka, že budeme mít českou alternativu, že tahle je moc drahá, že si poradíme sami. Ale zatím jsem si nevšiml, že by něco takového bylo na stole. Jenom to připomínám, protože si myslím, že je potřeba se věnovat jak dětem, které mají problémy, nebo jsou slabší, tak i těm, kteří jsou naopak velmi talentovaní.
V závěru jenom krátké vyjádření k povinným přijímacím zkouškám z češtiny a matematiky. Já jako učitel s dvaadvacetiletou praxí nevím, jestli přinesou to, co od nich očekáváme, to se ukáže. Ale souhlasím s tím, co tady jeden z předřečníků, pan profesor Fiala, mínil, nevzdával bych se toho testování na konci základních škol, ale zároveň bych si dovolil trošičku polemizovat s některými předkládanými řešeními, která by možná řešeními byla jako optimalizace, ale ke kterým ve skutečnosti prakticky žádná strana, když má možnost to řešit, nemá odvahu. Ale to sami jistě dobře víte.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Teď pan poslanec Soukup - faktická poznámka. Ještě omluvím pana poslance Šenfelda od 15. do 19. hodiny.
Poslanec Zdeněk Soukup: Dámy a pánové, když jsme přijímali zákon o dětských skupinách, tak jsem byl velkým stoupencem právě povinného předškolního vzdělávání. Nicméně mi dovolte úvahu. Mám určité pochybnosti. Nalijme si čistého vína. Předškolní vzdělávání v podstatě nepotřebují děti z podnětných rodin. Potřebují ho především děti z rodin, kde se jim nedostává takové péče, kde nedochází k jejich podnětnému vývoji. Když potom děti přijdou do první třídy, já si to pamatuji, mám také dvě děti, tak v první třídě je pravidlo, že se člověk potřebuje dětem, aby z nich něco bylo, minimálně půl roku nebo rok maximálně věnovat. Já si myslím, že v těchto rodinách, které nedávají příliš podnětů, k tomuhle docházet v podstatě nebude. Je tady otázka, jestli nebude ztracen rok předškolní docházky.
Pak ještě taková úvaha. Paní ministryně, nedávno jsem vás slyšel, rád vás poslouchám, tuším v Partii. Jedná se o pojem inkluzivní vzdělávání. Mám tady také trošičku pochybnosti. Vy jste na jednu stranu propagovala inkluzivní vzdělávání a na stranu druhou jste říkala, že se dostane příležitosti a budou podporovány i mimořádně nadané děti. Jak to chcete udělat?
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. A nyní tedy můžeme postoupit. Slovo dostane první z řádně přihlášených, to je paní poslankyně Nina Nováková. Paní ministryně. Omlouvám. Prosím, paní ministryně.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová: Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi zareagovat na probíhající rozpravu. Původně jsem chtěla pozorně poslouchat a reagovat na všechny argumenty, které zazněly, ale vzhledem k bohatosti rozpravy si dovolím reagovat už nyní. Nemohu totiž samozřejmě úplně nechat bez povšimnutí náměty nebo kritiku, která zazněla stran pana profesora Fialy nebo pana předsedy Stanjury.
Samozřejmě musím odmítnout nějaký ideologický náboj předkládaného vládního návrhu nebo snad, že by do mě znenadání vletěl socialistický ďas. Snažím se přistupovat k výkonu funkce ministryně profesionálně a odpovědně. Nejde o nějaké slepé následování mého předchůdce, ale jde o to, že tato vláda, a to je legitimní, něco slíbila svým voličům. To proměnila v dohodu v koaliční smlouvě, proměnila to v programovém prohlášení a to, co je nejvíce trnem v oku v této novele, předškolní vzdělávání, je tedy jeho součástí. Takže jako ministr vlády plním úkoly vlády, ke kterým se zavázala směrem ke svým voličům a směrem k občanům. ***