(13.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Tak já nevím. Místo abychom se zamysleli nad tím, co se děje s výukou matematiky - pokud máme všichni podobné zkušenosti, tak děti se rády učí počítat a během pár let je matematika, nezaslouženě v mých očích, mimořádně nepopulární předmět. Jak to? Co se děje? Co se stalo? Místo abychom tohle to řešili, tak si tady vymýšlíme povinnou školku od pěti, jednotné přijímačky, odklad. Ale to s tou kvalitou výuky matematiky nijak nesouvisí. Nebo ano? Možná se pletu. Já jsem v tom návrhu zákona nenašel nic, co by přispělo k tomu, aby matematika nebyla obávaný předmět.
A velmi často i mnohé mé kolegyně a kolegové, kteří nemají technické vzdělání, říkají: k čemu nám to bude? Tak já nevím, k čemu nám to bude. Já myslím, že to patří k normální základní výbavě středoškoláka. Pokud chceme, aby maturita měla nějakou váhu, tak by k tomu mělo patřit nějaké penzum znalostí z matematiky. Že to není jednoduchá debata, to připouštím. Že příznivci povinné maturity z matematiky nemají většinu, to taky připouštím, tak to je. Ale já jako absolvent technické školy nepřekvapivě jsem pro to, abychom to dělali, ale abychom se zaměřili, co se stane od té první třídy, kdy se děti rády učí počítat, že najednou když končí ta základní škola, matematika je tak neoblíbená a tak obávaná, podle mě zcela zbytečně. A to ten návrh zákona neřeší a nemůže řešit. Nevěřím tomu, že když napíšeme lépe nějaké paragrafy - a kdybychom si tam nakrásně dali paragraf úplně v duchu toho, co říkala paní ministryně, moderní trendy, tak že bychom si dali paragraf, že matematika je skvělá, děti, nebojte se jí, tak to nijak nepomůže.
Já myslím, že návrh na zamítnutí v prvém čtení je oprávněný, že paradoxně žádná změna je lepší než překotné a neuvážené změny. A já věřím, že mi paní ministryně na těch asi sedm otázek, které jsem položil, během rozpravy odpoví. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Teď je zde jedna faktická poznámka pana poslance Brázdila. Prosím, dvě minuty.
Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji za slovo. Dovolte, jenom velmi krátce bych zareagoval na řeč pana kolegy Fialy, jestli povinná předškolní docházka ano, či ne.
Prosím vás, člověk, když se narodí, přichází s nějakým intelektem, schopností reagovat na okolí. Nemusí číst, psát, počítat, ale bude schopen reagovat na okolí. Během života získává na škole inteligenci... Řekl jsem to obráceně, promiňte. S inteligencí se narodíme a intelekt získáváme během studia. A kde je výchova? Dnes máme spoustu chytrých lidí, ale jsou vychovaní? Facebook... Kde jsou rodiče? Jsou zanedbaní... Mají své starosti. Děcko vychovávají možná penězi - na, tady a běž bokem. Já bych tolik nezavrhoval to, že možná ta školka, povinný poslední rok školky by mohl přispět k výchově, vychovat lidi. Děkuji za slovo.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan předseda Stanjura chce reagovat formou faktické poznámky. Máte prostor a dvě minuty k tomu.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak to je ideový střet. Výchova patří rodině. Žádné školce. To se na mě fakt nezlobte, pane kolego prostřednictvím pana předsedy, to se fakt nedomluvíme. Oprávněně kritizujete některé rodiče, já se k té kritice nebudu připojovat. Ale představa, že to nevychované dítě odvezu do školky nebo do školy a odpoledne si vezmu vychované dítě, je prostě nereálná. To je dlouhodobý střet. Já si myslím, že roli rodičů nemůže suplovat ani školka ani škola. Nechtějme to po těch učitelích. Nemohou suplovat roli rodičů. A v tomhle mají mimořádně těžkou roli. A když někdy chtějí suplovat tu roli, tak to nedopadá úplně dobře, protože právě ti rodiče, kteří by i tu pomoc mohli přijmout, si velmi často stěžují, jak to, že ti kantoři si dovolují něco ne ve vzdělávání, ale ve výchově. Takže to je to, co my vyčítáme tomuto návrhu zákona. Představa, že když budu u pětiletých dětí vykazovat omluvy, docházku apod., že to přispěje k výchově, je podle mě mylná. Ale přiznávám, že mnozí levicoví politici této představě bohužel věří.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan zpravodaj faktická poznámka a paní ministryně chce také faktickou poznámku? (Ano.) Tak potom po panu předsedovi Miholovi. Nejprve pan zpravodaj má své dvě minuty.
Poslanec Petr Kořenek: Děkuji. Já jenom jednu poznámku k matematice, protože to je velmi často skloňované slovo. Víte, já si nemyslím, že matematika je tak neoblíbený předmět. Dokonce si myslím, že i většina učitelů ho umí i učit a dobře učit. Problém je někde jinde. Problém je v tom, když se podíváme na složení tříd na druhém stupni, na počty žáků ve třídách, na hodinovou dotaci - a dám naprosto modelový příklad. Třicet žáků ve třídě, z toho pět se zdravotním postižením podle stávající legislativy, čtyři se zdravotním znevýhodněním a čtyřhodinová dotace matematiky týdně. Zkuste v té třídě učit na běžné základní škole a pak si řekneme, jak se nám bude dařit a kolik těch žáků z té třídy k lásce k matematice dovedeme. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ještě fakticky paní poslankyně Semelová.
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Dobré odpoledne. Já jsem jenom chtěla reagovat na slova pana poslance Stanjury ohledně výchovy a toho, že škola nemůže suplovat výchovu v rodině.
Samozřejmě v té rodině musí být základ výchovy každého dítěte. Nicméně současná skutečnost je taková, že škola, ať chceme, nebo nechceme, tu výchovu už supluje, protože v mnoha rodinách dochází k tomu, že na dítě není čas, že dítě se posadí před počítač nebo běhá někde s klíčem na krku a ta výchova není. Včetně toho, že u nás, a nakonec viděli jsme i poslední průzkumy, je 600 ghett, kde žije 150 tis. lidí, kde ta výchova je asi trošku jinak posunutá, než by to mělo být. Takže v tuto chvíli už škola supluje výchovu v rodině a v řadě případů je to dobře, protože alespoň nějakou výchovu to dítě dostává.
A pokud jde o to, že si rodiče stěžují na učitele, že nahrazují výchovu, tady to souvisí s prestiží učitelů. Já si myslím, že bychom měli společně usilovat o to, aby prestiž učitelů stoupla, protože je pravda, že teď si kolikrát někteří rodiče přijdou do školy stěžovat namísto toho, aby se podívali na to, jakým způsobem vychovávají vlastní dítě.
Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní přednostní právo pana předsedy Miholy a po něm vystoupí paní ministryně.
Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi pár slov k předkládané novele školského zákona. Chtěl bych na úvod konstatovat, že klub KDU-ČSL je připraven tuto novelu v prvním čtení podpořit. To neznamená v žádném případě, že by to byl tak stoprocentní soulad, tak bezproblémová záležitost. Ostatně sami víte a i debata tady napovídá tomu, že školská oblast je vždy velmi citlivá. Existuje vždy velká různost pohledů.
Já ale v některých zde již zmíněných bodech budu důvěřovat paní ministryni. Například v té záležitosti, k níž jsme se přihlásili ve volebním programu, totiž že jsme přislíbili nárok na mateřskou školu pro děti od tří let. Ono to bude postupnými kroky, nejdříve od těch čtyř let, ale dojde i na ty tříleté. Toto velmi vítám a jsem optimista a věřím, že to skutečně bude bezproblémová záležitost a dojde svého naplnění.
Je zřejmé, že neuralgickým bodem této novely školského zákona je ten povinný rok předškolní výchovy. Skoro se obávám, aby se nakonec celý ten materiál, to nejsou dvě nebo tři stránky, nestáhl tady do tohoto jednoho hojně diskutovaného bodu. Ty obavy jsou opodstatněné. Protože vzpomeneme-li si na tu minulou novelku školského zákona, tak mám pocit, že jako bychom se tam bavili jen o individuálním vzdělávání. K tomu se ještě ale vrátím ve svém projevu. ***