(9.10 hodin)
(pokračuje Ondráček)
Já jsem kdysi tady pořádal kolokvium Aktuální problémy při vyšetřování podezřelých úmrtí, kde jsme se shodli s odborníky z Ústavu soudního lékařství, s koronery, ale i se státními zástupci a dalšími, že nám to trochu upadá a že se můžeme dostat do problému, který jsme zde měli před řekněme pár lety, a možná vzpomenete kauzu Stodolovi. A já bych byl nerad, abychom zase tady měli mrtvé a odkládali tuto věc.
Já se domnívám, že tento postup policie byl velice neprofesionální. Měla se tím zabývat Generální inspekce bezpečnostních sborů. A chtěl bych vám říct, pro vás, kteří jste řekněme méně znalí trestního práva, že u nás v trestním právu, v trestním zákoníku máme § 330 Maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Budu vám citovat první odstavec: Úřední osoba, která při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, bude potrestána. Vymezení okamžiku, kdy k takovému zmaření, respektive podstatnému ztížení splnění důležitého úkolu dochází, představuje jeden z nejdůležitějších problémů spojených s tímto trestným činem. V odborné literatuře se za zmaření důležitého úkolu považuje znemožnění jeho splnění v době, kdy měl být splněn. Podstatné ztížení splnění znamená vytvoření takových podmínek, za kterých je ke splnění potřeba vynaložit více energie, času nebo prostředků, než by bylo potřeba za obvyklých podmínek.
Pro nastínění, co platná judikatura považuje za zmaření důležitého úkolu ve smyslu § 330 odst. 1 trestního zákoníku, zmiňuji, že se tím rozumí také porušení povinností oprávněné úřední osoby projednat správní delikt a rozhodnout o něm v zákonné prekluzivní lhůtě. Proto v případě, že úřední osoba způsobí svou nečinností zánik správní odpovědnosti konkrétní osoby, lze vůči ní vyvodit trestní odpovědnost.
Jiný příklad tohoto trestného činu, kterého se dopustil zaměstnanec katastrálního úřadu, který si spolehlivě nezjistil skutkový stav věci, a přesto rozhodl o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, ačkoliv z předchozího průběhu řízení o povolení tohoto vkladu, například z vyjádření některého z účastníků, bylo patrné, že takové rozhodnutí neodpovídá skutečnostem. Jiný příklad, kdy úřední osoba z nedbalosti vydala stavební povolení v rozporu s územním plánem obce. V tomto konkrétním případě je třeba konstatovat, že stavební zákon představuje jistě důležitý prvek veřejné správy, ale na druhou stranu určitě nejde o prvek mimořádného významu, který však pro mě, a doufám, nejen pro mě, je trestní řízení. Jestliže tedy i "obyčejné" povolení stavby v rozporu s územním plánem představuje zmaření důležitého úkolu, je tím otevírán velmi široký prostor pro trestněprávní postih zmaření či ztížení dalších úkolů veřejné správy na řadě jiných úseků. Zcela nepochybně proto musí být důležitým úkolem řada úkolů policisty či strážníka městské policie, ať již jde o úkony policistů v rámci trestního řízení, či jiné úkoly, jimiž tyto úřední osoby bezprostředně chrání právo občanů.
A ono takové rozhodnutí již existuje. Například policista v rámci výkonu své činnosti spočívající v kontrole osob umístěných v policejní cele rozhodl o propuštění zadrženého na svobodu, ačkoliv věděl, že v té době již byl u příslušného soudu podán návrh na vzetí do vazby. Učinil tedy takové rozhodnutí, k němuž nebyl oprávněn podle trestního řádu, protože k takovému úkonu je oprávněn toliko soudce. Znemožnil tento policista uvedeným postupem zároveň soudci rozhodnout o návrhu na vazbu a zmařil tím splnění důležitého úkolu v rámci trestního řízení.
Vrátím se zpět. Kdo podstatně ztíží splnění - znamená vytvoření takových podmínek, za kterých je potřeba vynaložit více energie, času nebo prostředků, než bylo potřeba za obvyklých podmínek. A to je přesně tento případ. Kdyby hned na místě zjistili, že osoba má prostřelenou hlavu, mohli pátrat takzvaně po horké stopě, pachatel mohl být odhalen řekněme v rozsahu několika málo hodin. Takto se po takovém pachateli začalo pátrat až po 48, ne-li více hodinách. Mezitím mohly být zmařeny, nebo smazány záznamy kamerových systémů, které nakonec vedly k usvědčení pachatele, ale co víc, taková osoba klidně mohla pokračovat ve své trestné činnosti a dopustit se obdobného jednání vůči další osobě.
Vážené kolegyně, kolegové, nejde mi o kriminalizaci žádného policisty. Jde mi o výkon služby Policie České republiky, o kvalitu práce, kterou někdo odvádí. V případě, že tu práci neodvádí, tak má být také potom náležitě za to odměněn, respektive potrestán. V tomto případě se tak nestalo a já se nemůžu ztotožnit s tím, že odpověď pana ministra zní, že vše bylo provedeno v souladu s právními předpisy, jaké jsou. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Zdeněk Ondráček. Pan ministr vnitra odpoví na jeho výhrady k původní písemné odpovědi na interpelaci. Požádám kolegu Volného, aby umožnil vystoupení pana ministra. (Jmenovaný poslanec hovoří u řečnického pultu s členem vlády.) Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si myslím, že ta debata je potřebná, byť s kolegou Ondráčkem nemusím souhlasit, tak jsem rád, že máme možnost se o těchto tématech na půdě Poslanecké sněmovny bavit.
Víte, vážené kolegyně, vážení kolegové, já nevím, co bychom po těch policistech ještě měli chtít. Já jsem se s tím případem velmi detailně seznámil a chci se omluvit panu kolegu Ondráčkovi prostřednictvím pana předsedajícího, že moje odpověď, nebo možnost odpovědět trvala takto dlouho. Ti policisté přijeli na místo, kde našli usmrcenou osobu a nic nenasvědčovalo tomu, že tam došlo k nějakému trestnému činu, protože tam byly klíče od všech zámků v dané provozovně, byly tam finanční prostředky a nejevilo se to jako kriminální trestný čin. Byl přivolán lékař rychlé záchranné pomoci, který ohledal osobu a u té si policisté nebyli jisti příčinou smrti, tak ještě přivolali koronerku. Tedy lékaře, který je pověřený a který je odpovědný za to, aby přezkoumal to tělo. Dokonce policista, když docházelo k přezkoumání celého těla oběti, nebo v té době jsme si ještě mysleli, že ten člověk zemřel přirozenou smrtí, tak dokonce policista držel hlavu té oběti, kterou ta koronerka prozkoumávala, a vzhledem k tomu, že tam byla u té osoby nemoc, která nasvědčuje i tomu, že po úmrtí dochází k určitému výronu tělesných tekutin i krve, tak ta krev, která byla shledána na hlavě, byla definována právě v souvislosti s tou nemocí, kterou ta osoba trpěla. Policisté samozřejmě už v té době se začali bavit s okolím, se sousedy, jestli tam neviděli nějakou podezřelou osobu, a začali standardní postup, tak jako vždy. Ani koronerka při blízkém ohledání té osoby nezjistila, že tam je vstřel v té hlavě, a tady byla použita pistole ráže 6 35, což je velmi malá ráže, to znamená, prostě průstřel té hlavy se nenašel. Bohužel.
Ze zákona o tom, kdo určuje příčinu smrti - ten zákon hovoří jasně, je to lékař. A ti policisté po přivolání lékaře záchranné služby přivolali ještě koronera. Následně tedy byla nařízena zdravotní pitva, ta klasická zdravotní, ne soudní, ale zdravotní. Při omytí těla a při bližším zkoumání přímo na pitevně bylo zjištěno, že ten člověk byl usmrcen právě výstřelem. Takový to byl postup a ti policisté byli kázeňsky potrestáni. Ale oni nebyli kázeňsky potrestáni proto, že by špatně určili příčinu smrti, opět říkám, to je jednoznačně v gesci lékaře. ***