(18.00 hodin)
(pokračuje Zahradník)
A tady jsme my s naším státním dluhem. To ten občan musí vědět. Tohle je porovnání státního zadlužování a rodinného zadlužování. Zatímco státní zadlužování lidé vnímají spíše jako politický pojem, jakousi politickou hru, s těmi miliardami a biliony se nedokážou tak úplně dobře srovnat, tak s tím, co je blízké jim, to jsou ty tisíce, desetitisíce, možná pak v ročním objemu statisíce, tam už ten příklad je pro ně přijatelnější. To si musí každý rozmyslet. Je samozřejmé, že lidé si půjčují, mají k tomu výhodné podmínky, dneska jsou hypotéky nejlevnější, jako kdy byly, a tedy zadlužení jednotlivců je v souhrnu i v přepočtu na hlavu vyšší, nežli je tomu u státu, ale tomuhle příkladu musí každý rozumět. Prostě zadlužovat se nemáme, není to dobře. Měli bychom bez dluhů dokázat žít a to by měl dokázat jak občan, tak i stát.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Volný, po něm pan ministr Babiš. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Volný: Děkuji, pane předsedající. Kolegové, kolegové, paní Kovářová mi utekla, nicméně vaším prostřednictvím. Já jsem u toho vyjednávání tenkrát při nástupu vlády shodou okolností byl také a musím potvrdit, že opravdu to bylo složené ze dvou částek. Jedna částka, ta větší, byla navržena paní Kovářovou ze SFDI, to znamená opravdu ze zemědělského projektu, nehledě na to, že když jsme se dohadovali, nebo ze zemědělského podpůrného fondu, ale když jsme se dohadovali o tom, proč jí nedal pan kolega Kalousek ty peníze, tak to vůbec nevysvětlovala tím, že to bylo připraveno a spadlo to spolu s vládou. Říkala to daleko jinými slovy, ale nechtěl bych ji teď kompromitovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Volnému. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr Babiš. Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Děkuji, pane předsedající. No, dneska už naposledy, protože vidím, že to nemá smysl. Před chvílí jsme byli kritizováni, že neinvestujeme, teď jsme kritizováni, že investujeme, dali jsme tomu špatný název. Já si myslím, že těch čtyřicet nebo padesát obcí, které dostaly peníze, aby měly děti kam chodit do školy, jsou asi spokojené. Tak já fakt nevím, pane Stanjuro, o co jde. Investujeme, tak jsem myslel, že nás pochválíte.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Nyní s přednostním právem pan kolega místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, paní a pánové, já nezvykle pro sebe odcituji na začátek svého vystoupení věc, která se týká materiálu, který předložila vláda v makroekonomických rámcích na léta 2016 až 2018. Prosím, pozorně poslouchejte. Věřím, že jste to četli, ale pro úvod mého vystoupení je to důležité.
Česká ekonomika se na počátku roku 2015 nacházela ve fázi dynamického ekonomického růstu. Vývoj v roce 2015 je však do značné míry mimořádný, protože v jeho průběhu působí synergický efekt několika příznivých jednorázových faktorů. Za prvé jde o pozitivní nabídkový šok v podobě nízkých cen ropy. Průměrná korunová cena ropy Brent byla v roce 2015 o čtvrtinu nižší než v roce 2014. Dalším pozitivním faktorem je fiskální stimulace, jejíž vliv na hrubý domácí produkt odhadujeme okolo 0,4 %. Efekt expanzivní fiskální politiky je dále prohlubován čerpáním z fondů Evropské unie z programového období 2007 až 2013, které je možno využít do konce roku 2015. Od roku 2016 by měly výše uvedené jednorázové faktory odeznít a ekonomický růst by měl odrážet normální podmínky a možnosti české ekonomiky. Intenzita růstu bude kriticky závislá - podotýkám kriticky závislá - jak na stabilitě vnějšího okolí české ekonomiky a její ekonomické dynamice, tak i adekvátních hospodářských politikách, respektujících průběh ekonomického cyklu.
Nebudu dál citovat, ale je důležité, abychom si tohle uvědomili.
Je tedy jasné, že vláda České republiky, když se chlubí svými výsledky, využívá toho, jaká byla situace, a zapomíná na to, že ten synergický efekt není úplně věcí jejího působení. Je pravda, že zdědila šílené dědictví. Deforma - podotýkám deforma - ekonomických procesů v roce 2006 až 2013 byla obrovská. To, jakým způsobem se škrtaly veřejné výdaje, jakým způsobem se prohlubovala krize právě působením bývalých vlád zejména od roku 2008, byl katastrofální výsledek vlád, které působily, změněn tím, že v roce 2013 byly mimořádné volby a vláda mohla nastoupit.
Pro Komunistickou stranu Čech a Moravy jako nejsilnější opoziční stranu bylo ještě v roce 2014 pochopitelné, že na začátku ekonomických reforem musí dojít k nějaké stabilizaci. K tomu, aby bylo jasné, jak velký dluh je, jak se bude odstraňovat, k tomu byla potřeba určitá analýza, ale také kroky, které mohou vést k tomu, že se řekl bych vyčistí některé penězovody, které vedou k prohlubování dluhu. Ale otázka rozpočtu roku 2016 je přece jiná. Ta už není ani o stabilizaci ani o tom, jestli někde ušetříme více, nebo méně a jestli snížíme o 10 mld. rozpočet Ministerstva pro místní rozvoj a dáme je někam jinam, ale je o tom, jakým způsobem vláda zásadními kroky změní příjmovou stránku státního rozpočtu, protože bez zajištění příjmů není možné, aby se zmenšoval státní dluh, a to výrazným způsobem, abychom, jak tady říkal kolega Zahradník, vlastně nezůstávali na zadlužení státu v úrovni, která je kritická pro vývoj státního dluhu, ale i možností, které má stát v ekonomickém rozvoji, aby vůbec takový dluh kdy v budoucnosti splatil.
Problém je v tom, že vláda se v roce 2015 utápěla v administrování některých problémů, které tady ve státě existovaly. Já to mohu dokladovat třeba jenom těmi faktickými poznámkami, které tady nastaly po vystoupení paní kolegyně Kovářové. Všimli jste si té debaty, která tady byla? To jsem zařídil já, to jsem zařídil já, já jsem u toho byl. Ale to, jaký je efekt, jestli jsme napravili ten stav, o tom tady nebylo.
Problém je tedy v tom, že nemáme žádný nový stimul, který by vedl k zajištění příjmů státu. A přitom připomínám, že v době volební kampaně v roce 2013, kdy to bylo téměř všem zcela zřejmé, je nutné udělat něco s daňovou soustavou. Problém tohoto státního rozpočtu je přece v tom, že kromě jedné drobné změny, nebo možná pro někoho významné změny, daně z přidané hodnoty, se daňová soustava zavedená Miroslavem Kalouskem a Mirkem Topolánkem nezměnila. A to je ten hlavní problém, že nerostou příjmy státu a že pan ministr financí a vláda tedy předkládají deficitní státní rozpočet, ve kterém horko těžko hledají nějaký nový stimul, který by nahradil ty příznivé ekonomické podmínky, o kterých mluví. Čili vláda to ví, že se nebude ocitat v tak příznivém prostředí v roce 2016, jako byla v roce 2015. Ale protože ten materiál psala někdy v květnu, tak přece měla šanci změnit daňový systém, přihlásit se k tomu, co bylo předmětem volebního programu sociální demokracie, přihlásit se tedy k daňové progresi a zajistit vyšší příjmy státu.
Já nevím, jestli to mám opakovat donekonečna, ale prosím vás, můžete mi vysvětlit úplně jednoduchou úvahou, jakým způsobem se rovná malá akciová společnost, nebo dokonce rodinné s.r.o., které má roční obrat milion až 10 milionů korun, s takovými podniky - teď si nebudu vybírat žádnou nadnárodní korporaci, ale vyberu si ČEZ - jako je ČEZ s jeho obratem. Prosím vás, jak můžete srovnávat daně u malého soukromého podniku s tímto podnikem jako akciovou společností? Přece není možné, aby měly stejnou výši daně. Ta daň se musí rozdělit, protože jestli nezavedeme daňovou progresi u těch, kteří mnohem více zatěžují potřeby státu, společenskou potřebu, tak se prostě k žádnému vyššímu příjmu nedostaneme. ***