(15.30 hodin)
(pokračuje Laudát)
Nevystačíme si v totálně konkurenčním světě s tím, že on si to soukromý sektor pokryje, vždyť zhruba 80 % nákladů na inovace a vývoj hradí soukromý sektor v naší zemi. A jestliže někdo podsekává těch zbylých 20 %, tak to je přesně ta mezera, která nás zbytečně zbavuje konkurenceschopnosti.
Odboráři, sociální demokraté a lidovci stále dokola opakují, jak jsou tady nízké mzdy, že je to potřeba zvyšovat. Vážení přátelé, dámy a pánové, tohle přece není cesta, stavět zejména privátní podnikatelské subjekty, že jim budeme pomocí odborářských tlaků nařizovat, jaké mají dávat zaměstnancům mzdy. Kdo zná technologické firmy, tak ví, že to je právě ten segment ekonomiky, kde se vytváří sociální potenciál, kde nejenom uživí sebe, ale jsou schopni dát výrazně vyšší platy, již dneska nad standard, než jsou minimální mzdy, než jsou průměrné mzdy. Přece také znáte tu realitu. A vy zrovna tento sektor podsekáváte. Vy skutečně děláte přesně to, co chtějí odboráři. Proto já tomu říkám - nechci rozehrávat válku na mnoha frontách - odborářský rozpočet.
To znamená, není to investiční rozpočet. V žádném případě není. Pokud bych vzal nějakých téměř minus 5 % propadu v době největší krize nebo přes 4 %, dneska plus 4, tak máme rozdíl 10 % nebo 9 nebo 8. Tak prosím neubírejte v těch plánovaných číslech na do budoucna potřebné komodity nebo segmenty ekonomiky a aspoň tam zkopírujte a přidávejte, abyste tu ekonomiku akcelerovali, nikoliv dusili.
Plný rozsah vašeho konání, které si tady dneska tak pochvalujete, lidé pocítí na své kůži, až přijde recese. Co potom někdo bude muset dělat s těmi kvanty státních zaměstnanců navíc, s těmi nabobtnalými mandatorními výdaji? A vždycky je problém překlopit ten rozpočet. Kromě řezníků typu Margaret Thatcherové se toho neodvažuje v dnešní éře už vůbec nikdo, aby udělal razantní škrty ze dne na den, protože každý se bojí a lidé přece jenom se chovají ve stylu co je doma, to se počítá. Mně je jenom líto, že tímto rozpočtem zcela rezignujete na zvrácení toho vývoje, na vytvoření přece jenom většího potenciálu snižováním státního dluhu v absolutní částce, snižováním, že rezignujete na rozpočtovou odpovědnost. Nemusíte vytvářet rezervy, ale čím bude menší státní dluh, tím vytváříte automaticky prostor v případě krize tuto krizi překlenout za co nejmenších obětí sociálních. Neděláte to.
Úplně přesně se opakuje situace z éry ministra financí Sobotky. Tehdy byl dokonce více než 6% růst a stát hospodařil s deficitem. Nemusíte chodit daleko. Vezměte si příklad z Německa. Německo dvacet roků, ještě za éry socialismu, kdy někdo obchodoval s fosfáty, někdo seděl, úporně, až skoro skepticky, protože ono to neneslo přímo zvýšení efektivity ekonomiky, ale úporně investovalo do vědy, výzkumu, do materiálového inženýrství apod. Někdy v půlce 80. let jsem s jedním z vědců mluvil a on říkal, že v Německu je obrovské rozčarování vlády, že skokově zvýšili a udržují na vysoké úrovni financování a výdaje do výzkumu v přírodních vědách a nenese to výsledky. No za dvacet let se jim povedlo, že to výsledky přineslo. Společnost se překlopila do zcela jiné úrovně. Takové, o které vy dnes sníte, ale politikou děláte přesný opak.
Jak jsem říkal, znovu vracel bych se k tomu, ale jestli mně je něčeho líto, tak je absurdní, že v době, kdy si vláda pořídí vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace, tak podpora tohoto segmentu klesá. Samozřejmě teď už jsem slyšel - a byl to jeden ze dvou důvodů, proč dva dílčí rozpočty v loňském roce z příslušných výborů nebyly schváleny. Jeden byl rozpočet Ministerstva průmyslu a obchodu, a to kvůli položce zacházení s financemi na sanaci starých zátěží po těžbě. Ale ta podstatnější částka byla, že najednou tam vymizela položka, nebo byla tam nula na místě, kde předtím byla jedna miliarda na podporu inovací malých podniků. Teď to překrýváte rétorikou, jaké obrovské peníze jsou pro nás rezervovány v Evropské unii. Já jenom na to chci říct, že ta částka na první pohled ohromí, ale jednak ty peníze se nebudou příliš dynamicky, předpokládám, čerpat v letošním roce. Je to na celé programovací období, tak ať už chtěně, či nechtěně matete veřejnost. Za další, hrnete republiku zrovna v tomto nejdůležitějším segmentu podpory budoucnosti do situace, kterou známe už dneska z resortu dopravy z budování dopravní infrastruktury. Prakticky většina nových investic je tažena ze zdrojů Evropské unie. A kdyby náhodou se Evropská unie rozhodla výrazným způsobem řešit naléhavé problémy a sáhla k nějaké redukci, tak budeme stát před tím, že jsme si na to zvykli.
K panu kolegovi Klaškovi o investicích do silnic. Já souhlasím s tím, a jsem rád, že to slyší pan ministr dopravy. Není pravda, že jste tu situaci poslali na jinou trajektorii. V loňském roce, a to jsou objektivní čísla a můžeme se o tom dohadovat na základě statistik, když vezmu od začátku budování dálnic a rychlostních silnic, a to byl rok 1970, kdy byla samozřejmě logicky nula, tak jsem si nechal udělat celou časovou řadu po létech - měli jste sedmý nejhorší výsledek v celé historii, tzn. to bylo asi 45 roků. Sedmý nejhorší. S tím, že byl uveden z nových investic do provozu pouze jeden úsek rychlostní silnice z Hrádku nad Nisou v délce 7,3 km, jestli si vzpomínám dobře na to číslo, směrem na Žitavu. Jinak nic. Nevím, kolik kilometrů silnic a dálnic bude otevřeno v letošním roce, ale rozhodně to nebude žádná rána, možná že také nula. Já teď skutečně nevím. Statistiku fungování resortu dopravy si připravuji na dvouleté výročí, takže ještě ta čísla nemám a počkám i na uzávěrku roku.
Pan kolega Klaška má pravdu v tom, že občané asi zaznamenali, a skutečně zafungovalo, že se začalo hodně stavět. No, je to rozhazování peněz, ale ne ve zlém slova smyslu. Každý úsek, každý most, který se vám podaří opravit, je jenom dobře. Každou silnici, kterou opravíte, ať už jedničky, dvojky, trojky nebo dálnice nebo R, je pozitivní. Nicméně tam ty masivní drobné investice na silnicích nižších tříd jsou jen výsledkem toho, že nebyly a nejsou připraveny větší investice na klíčových tepnách této země. To je ten pravý důvod.
Vy se tady neustále, a udělal to i kolega Klaška, odkazujete na to nešťastné období exministra pana Bárty. Já mám pocit, že byl 2010, 2011, nevím, kdy skončila jeho éra. Pak se tam ministři střídali nějaký čas po několika měsících. Nicméně už po něm zase opět byla ta příprava nějakým způsobem obnovená. A kolik roků byste potřebovali na to, abyste to dostali do nějaké regulérní souvislé dynamiky - projektování, příprava, veřejnoprávní projednání a stavění, do nějakého systémového stavu? Kolik let by to trvalo? Já si dovolím dneska tvrdit, že výpadek způsobený panem ministrem Prachařem je v investicích do nové dopravní infrastruktury podstatně výraznější a zásadnější, než tomu bylo v éře pana Bárty. Čísla o zprovozněných kilometrech dálnic a rychlostních silnic o tom mluví zcela jasně. ***