(21.00 hodin)
Poslanec Miroslav Kalousek: Já bych nerad, aby mě třeba pak někdo nutil, abych to opakoval, když tady nebyl zpravodaj. Já počkám, až přijde.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já respektuji, že i zpravodaj má své fyziologické potřeby, takže zatím přestávku nevyhlásím. Kdyby mi nedali zprávu z klubu, tak bych asi musel navrhnout přerušení.
Poslanec Miroslav Kalousek: Zpravodaj je z jakého klubu? Ten klub by si měl vzít přestávku, ne, když nemá zpravodaje. Už je tady.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Už je tady. Myslím, že jsme všichni vydrželi bez problémů. Můžete pokračovat, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Tak to je to, co je klíčové vůbec pro pochopení potřeby regulovat hazard a hazardní průmysl, není ten pouhý plochý pohled, který tady prezentuje do značné míry pan poslanec Volný, vydrancuj, vydrancuj, vydrancuj, ale je to sociologický a psychologický pohled, bez kterého se těžko můžeme tou novelou odpovědně zabývat.
Položme si tedy otázku, jaká je podstata hazardních her a her vůbec, zda jsou hry užitečné pro člověka, nebo se jedná o zavrženíhodnou činnost. Jak na člověka ty hry působí, na tyto a jiné otázky se pokusme nalézt odpovědi.
Definováním pojmu hry se zabývalo již velké množství odborníků z řad sociologie, psychologie i práva. Každá z definic v sobě nese prvky specifické pro vědní obor, z něhož pochází. Hry z pohledu práva jsou regulovány převážně ve smyslu hazardních her, a to i z důvodů, které budou v mé řeči dále osvětleny. (Nesrozumitelný pokřik jednoho z poslanců ze sálu.)
Pánové, domnívám se, že je to z vaší strany trapné. Jediné, čím to mohu přejít, je, že se nedomnívám, že je to pro mne. Jinak si samozřejmě dělejte, co chcete.
Hry z pohledu práva jsou regulovány převážně ve smyslu hazardních her. Samotný rozbor právní úpravy her je poměrně důležitým prvkem uvažování nezbytného k našemu rozhodování.
Jako první se pojmem hry podrobně zabýval Johan Huizinga ve svém díle Homo Ludens: o původu kultury ve hře, a je to z roku 1938. Doporučuji k přečtení. Charakteristický je již název hry, ve kterém její autor poukazuje na skutečnost, že společností zavedené systémy - náboženství, politika a práva - vznikly z institucionalizovaných pravidel hry. Já bych rád, aby bylo zřejmé, k jakým kořenům problémů se tady dostáváme, že prostě to není jenom hazard a 20 nebo 25 %, ale že je teoreticky dokázáno, že náboženství, politika a právo vznikly v podstatě z institucionalizovaných pravidel hry. Obsahovaly několik definicí her, mezi nimiž se pro naše potřeby, projednávání naší novely zákona, hodí definice, kterou lze označit jako dobrovolnou činnost, která je vykonávána uvnitř pevně stanovených časových a prostorových hranic podle dobrovolně přijatých, ale bezpodmínečně závazných pravidel, která má svůj cíl v sobě samé, a je doprovázena pocitem napětí a radosti a vědomím jiného bytí, než je všední život.
Z výše uvedené definice nám plyne závěr, že hry představují dobrovolnou činnost spočívající v nutnosti najít vlastními silami vytvořenou okamžitou odpověď na nastalou situaci v rámci stanovených pravidel, a to vše ve fiktivním prostředí hry. Jedná se o činnost paralelně existující se skutečným životem, avšak nikoliv s důsledky v reálném životě.
Hrám je proto přisuzován nezaměnitelný význam v lidské společnosti. Především se zdůrazňuje význam her pro vývoj dětí. Říkám to zde proto, aby prostě slovo hra a hazard nebylo vnímáno čistě jako negativní. Je to skutečně součást našeho života. Vzpomeňme třeba jenom na dílo Jana Amose Komenského Škola hrou, jejíž název se stal krédem vřelého a volného přístupu k edukaci mladé generace. Hra totiž dle studie německého psychologa Karla Grosse předchází procesu záměrného učení a rozdíl oproti zvířatům, která hrou tříbí své instinkty, spočívá u člověka v nacvičování svého pudového chování. Rovněž dochází k rozvoji poznávacích a psychosociálních schopností jedince.
U dospělých jedinců však tento význam her hraje již jen malou roli. U nich má hraní her význam především pro zdokonalování psychických a tělesných funkcí. Z pohledu individuální psychologie je hraní her motivováno úsilím pro získání moci a sebeuplatnění. Obecnými společenskými motivy ke hraní her pak je buď ekonomický prospěch, a to především u hazardních her, relaxace nebo touha vyzkoušet technický rozvoj společnosti v oblasti her. U her se rovněž projevuje aspekt udržování sociálních kontaktů. Tento aspekt přetrvává i tehdy, jestliže je jedinec jediným účastníkem hry, a to díky následné komunikaci o hře a snaze získat společenské ocenění.
Tímto se dostáváme k dalšímu motivačnímu faktoru hraní her, kterým je ovlivňování sociálního statusu jedince. Příkladem může být pokerový hráč Martin Staszko, který díky úspěchu ve finálovém turnaji World Series of Poker v roce 2011 stoupl na pomyslném společenském žebříčku a zároveň se stal měřítkem úspěšnosti v této hře. Také velmi blízký přítel a spolupracovník pana ministra financí Babiše Karel Janeček pokud vím a pokud mu to věříme, získal svůj prvotní kapitál z pokerové hry a pomohl mu získat významný společenský status.
Hry však mohou působit také jako cenný diagnostický nástroj. Při hraní her dochází k takzvanému vypnutí autocenzury, což má za následek projevení se jedince v jeho skutečné podobě. Mohou tak být odhaleny důležité charakteristiky osobnosti, jako je sklon k neuváženému riskování, podvádění nebo také k latentní agresivitě. Rovněž výběr her, jichž se jedinec účastní, poukazuje na vnitřní seberegulaci jedince, a to buď intuitivní, nebo záměrné vyhýbání se určité hře.
Teď prosím, abychom se soustředili na to, jaké jsou prvky a funkce her. Hry jsou charakteristické určitými prvky, které v sobě každá hra obnáší. Fenomenologická psychologie za tyto prvky považuje v rámci dynamiky her ve smyslu jednoho herního cyklu napětí a uvolnění. Každá z her v sobě obsahuje aspekt nepředvídatelnosti, nevypočitatelnosti a z nich vyplývajícího momentu překvapení a dále pak prvky v podobě výzvy pro hráče a uplatňování lidské fantazie. Dalším a velmi významným prvkem je vlastní vnitřní prostor a čas her. Projevem je odtržení hráče od reálného běhu času v důsledku zaujetí hrou, přičemž často přestává vnímat okolní prostředí, dokonce i svůj tělesný stav. Vedle prvků her je možno vypozorovat i jejich funkce.
Já nechci, abych vypadal jako práskač, ale on tu zase není zpravodaj. ***