(18.30 hodin)
(pokračuje Adamec)
To se dá považovat za významnou tržní sílu. Tomu rozumím. A také proti tomu jsou ty sankce, pokud se chovají nějak divně, když už připustíme, že stát nějakým způsobem trh reguluje. Ale my jsme si vybrali vlastně kombinaci těch dvou možností, kdy naše podle navrhovatelů významná tržní síla nedosahuje ani 50 %, ale sankce dáme jako ve Velké Británii, kde dosahuje podstatnou část trhu. To já vidím jako velký problém, protože pokud se chceme tímhle způsobem chovat, tak se chováme velmi špatně.
Já chápu, že se může dít ledacos. Víte, já ty markety taky moc nemiluji. Za prvé mě okrádají o čas, když už tam teda musím a když mě vyženou ty krámy, které nejsou schopny zajistit normální běžné potraviny, ale víc než tyhle ty odběratelsko-dodavatelské vztahy mi vadí to, co se v těch krámech prodává a co se vydává za potraviny. Tady si myslím, že tímhle tím návrhem zákona to nezměníme. A lidé do marketů chodí, protože zboží je levné. A my jsme se pořád nenaučili, že levné nerovná se ještě zdravé a kvalitní.
Teď se vrátila má známá ze Španělska, které vnímáme jako zemi s velkou nezaměstnaností, která má velké problémy, ale tam když jdete do marketů, tak tak nekvalitní zboží, a neříkám, že ve všech našich marketech, v některých řetězcích se to podstatně zlepšilo, tak nekvalitní zboží tam nenajdete. Myslím si, že naše úsilí by mělo být zaměřeno na to, abychom si opravdu v marketech mohli koupit kvalitní zboží za přiměřenou cenu. Tyhle ty záležitosti, které máme před sebou, dle mého soudu deformují trh, v důsledku budou znamenat zdražení zboží. A nechci být žádným prorokem, jako nejsem Sibyla, myslím si, že to takhle skončí, a nakonec to může skončit tak, že trh se celý přepíše a bude to vypadat úplně jinak.
Vrátím se ke svým pozměňovacím návrhům. Jeden se týká náležitostí smluv, protože je potřeba se také podívat, jak vypadá praxe smluv, které uzavírají dodavatelé s odběratelem. Tam jsou takzvané roční rámcové smlouvy a návrh zákona na to vůbec nepamatuje. Dovolím si pak v podrobné rozpravě načíst tento pozměňovací návrh. Druhý se týká sankcí, které jsou nastavené tak, aby nebyly likvidační, odpovídaly tržnímu prostředí v České republice a tomu, kdo jak významnou tržní sílu má.
Na závěr možná ještě takový postřeh malinko. Víte, kdyby jiná obrana proti tomu, aby se prodávaly nekvalitní potraviny v těchto marketech nebo potraviny, které nemají patřičnou úroveň, je v tom, že lidé si to nebudou kupovat. Jsou země, kde to tak funguje. Jestli si někdo myslí, že to zařídíme nějakým zákonem, že to lidem nařídíme a že sankcemi a častými kontrolami se toto změní, nezmění. Já tomu nerozumím. Když půjdu do hospody, kde se mi nelíbí, kde mě špatně obsluhují nebo mají špatné pivo, tak už tam nikdy nepřijdu. Ale do těch marketů ti lidé chodí. Hlasují prostě nohama. Takže zamiřme se spíš na to, aby se prodávalo kvalitní zboží, a regulaci trhu nechme trhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý večer. Děkuji panu poslanci Ivanu Adamcovi za jeho příspěvek do rozpravy. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, v prvním čtení jsme k tomuto návrhu zákona debatovali poměrně často a diskuse na jednání zemědělského výboru mě přesvědčily, že velmi málo, protože evidentně řada lidí vůbec nepochopila, co se tady vládní návrh, nebo řekněme společně koaliční poslanci pokoušejí udělat s českým trhem, podotýkám nejenom s potravinami, ale týká se to i zemědělských produktů jako celku, i když jsme nebyli schopni se na zemědělském výboru shodnout, co do toho vlastně patří, jestli tam patří i zemědělské stroje, nebo nepatří. Předkladatel nebyl schopen vyvrátit nebo jasně říct, o co vlastně kráčí, čeho se má dotyčný dodavatel či odběratel vlastně obávat. Seznam produktů tam nakonec někdo, tuším, že bývalý ministr zemědělství Toman, zmínil nějakou vyhlášku WTO nebo odkud ji vytáhl. Nicméně není zcela jasné, čeho se to podrobně týká.
Co je jasné, je, že stát se rozhodl, že chce tímto návrhem zákona vstupovat mezi dva privátní subjekty, a stát se rozhodl, že bude říkat svým zákonem, co je v oblasti dodávky nebo pro dodavatele ještě spravedlivé vůči odběrateli a co je spravedlivé od spotřebitele k dodavateli. K tomu vymýšlí velmi šroubovitý návrh zákona, který stanovuje další povinnosti, spoustu úzkých hrdel tohoto zákona, protože v praxi nikdo pořádně neví, jak to bude vypadat a co to udělá. Udělá to v každém případě to, že přibude byrokracie, protože si všichni budou muset dávat pozor, jestli náhodou zákon takový či onaký, jestli naši odběratelé nebo dodavatelé nepřekračují ten či onen zákon. Takže minimálně u těch malých přibude řada právních problémů, které budou muset začít řešit. Takže my jim na náklady spíš saháme. Nesaháme na náklady jenom velkých řetězců, ale budeme sahat i do nákladů spojených s hlídáním toho, jestli porušili, či neporušili zákon i u těch malých a středních, které to ve svém finále může extrémně poškodit na straně jedné, na straně druhé budou muset všechny položky, které se budou týkat právní pomoci atd., zahrnout do ceny svých výrobků. Takže ve finále to půjde k tomu, že na trhu jim bude hůře.
I předkladatelé tohoto návrhu zákona říkají, že ceny jsou nespravedlivé a že se to musí dorovnat a že přece není možné odvádět zisky někam jinam. I když si tohle neumím představit, jak v otevřeném trhu v případě, že jsme členy Evropské unie, tohle chceme opravdu zařídit. Já tvrdím, že tento návrh zákona to nezařídí. Řetězce si prostě budou moci a najdou si cesty, jak odebírat zboží. Ale protože to budou mít komplikované v České republice, navíc to budou mít naši producenti a výrobci poměrně dražší, protože se budou muset věnovat i věcem, kterým se doteď věnovat nemuseli, a to se samozřejmě projeví v nákladech, pak logicky ti, na které je to namířeno, sáhnou spíš po produktech, kde to budou mít jednodušší, ve finále možná i lacinější. Zkrátka a dobře, řetězce budou více nakupovat zboží, myslím si, že je to evidentní, za hranicemi České republiky a to je v přímém rozporu tomu, co tady říkáme, že chceme pomoct malým a středním. Někdo to říká a někdo to myslí úplně jinak, protože tenhle návrh zákona dopadne nejenom na ty velké, ale ty ten problém vyřeší, ale dopadne i na ty malé.
Na jednotlivých výborech, ale v každém případě na výboru zemědělském byly přijaty některé pozměňovací návrhy, které ten vládní návrh zákona ještě více zkomplikují a přinesou některé praktické problémy, které se pokusím popsat, a některá úskalí, u kterých je potřeba, aby také vláda věděla, že se tím budou vystavovat možným postihům v případě, že návrh zákona projde tak, jak říkají některé části pozměňovacích návrhů.
V pozměňovacím návrhu se navrhuje, aby v článku I novelizačním bodě 3 § 3a písmeno a) bylo znění: a) způsob úhrady kupní ceny a dobu na její úhradu, výši slevy z kupní ceny nebo způsob jejího určení, bude-li poskytována, přičemž doba splatnosti kupní ceny nesmí být delší než 30 dní ode dne doručení faktury, výši veškerých peněžních plnění dodavatele, jejichž celková suma nesmí překročit 3 % z ročních tržeb dodavatele za poslední ukončené účetní období v délce 12 měsíců za potraviny dodané jednotlivému odběrateli v roce, ve kterém došlo k finančnímu plnění. ***